Vy che/л kaídý den •imo т nedèli o svátek.

Předplácí $e v administraci ti ulto* ais. SSO*-n. T Prute: poAfou: . — il. 90 kr. 1 íl. Ä5 k; o nt\ o rrc

тЫШ . tttrtletni pAUetné . oatoročné

• • •

v ж. л m ■ ti. 90 kr. Я . 70 „ 5 , 40 , 10 , 80 ,

3 » 76 7 . 50 15 . -

Jednotlivá, dlela po 4 kr. 1л donSieni do domu méslóni 10 kr.

DOPIS V frankované a podtpsané pHjimé r e d.alcc e v Ostrovní ulici č. 1608-П. Rukopisů» i eroe tne « Depodepianjch nedbám« RKKLAIMACE ae>«p«četéné poty lány budteá nefrnn- korány. Icieráty poíítámt co neJltTBíJl.

Disio

тн.

\ Praze, ve stredu dne Äíá. července flNwa.

Horník ХЛ7.

Pozvání к předplacení na měsíc srpen politio!c.ého d « n n í U. u „ČECH“ Pofttou předplácí se : na čtvrt léta t «L 7S kr., na pfil léta 7 zl. 60 kr., na cely rok 15 *1. — V Praze bez donádky : na měnič 90 kr., na čtvrt leta 2 zl. 70 kr., na pftl leta 5 zl. 40 kr., na celý rok 10 zl. 80 kr. Za donááka do domu, kterouž výhradné administrace obstarává, plat! se měsíčně 10 kr. Předplatné zasýlá se — nejlépe poštovními­ poukázkami administraci „Čecha* ▼ Praze, ostrovní ulice ěislo 1508-11.

Od břehů Jizery. Články Vaše o spolcích na chytání­ sedláků lidu našemu byly jako ze srdce vzaty. Ačkoliv na břehu Cidliny bydlím,­ píšu Vám dnes schválně od břehů Jizery,­ kdež jsem mnohá leta ztrávil a mnohých­ zkušeností učinil, z niehžto tuto některé véci sděluji. Nevím, komu v Praze dozor na naše venkovské­ okresní soudy přísluší, aniž vím, jak často a s jakou pílí ti jistí páni dozor ten konají, ale to vím, že na okresních soudech tu i tam divné, předivné věci šeději. Náš lid ustanovil si za pravidlo : kde prý je bohatý advokát — případně notář­ — tam běda spravedlnosti! Co jste napsali, že dnes lichváři ze řemesla ponstoupili sice stranou, že však lupičské kšefty své provozují posud pod firmami prohnaných­ advokátů, to svátá pravda jest Tak abych hned jeden příklad uvedl, v jednom okresním městě našem žije bohatý notář, o němž každý ví, že přistěhoval se do města­ co chuďas, a že v několika letech stal se malým milionářem. Člověk tento provádí lichvu spůsobem prauestydatým a mám za to, že Linhart proti němu jest pouhým neviňátkem.­ A což mu soud nemůže přijít na kobylku? Ovšem, mohl by, avšak pan soudce — jest člověkem, jest otcem četné rodiny, a má vedle toho jisté lidské slabosti. Této, či těchto okolností umí pan notář rafinovaně vykořistovati. Bez vědomí notáře na „be- cirku* ani myška se nešustne. Pan notář drží soudní expedit v evidencí. On ví, kdo co zadává a podává, kdo koho žaluje a kdo co vtěluje neb vymazuje. Služebný soudný per.-onál ví, že pan soudce jest potřebným, nejvýš potřebným člověkem, proč by služebný personál odmítal od sebe všelijaké zpropitné, vždyť i Excellence berou zpropitné, jak při procesu Offenheimové bylo slyšeti. — Lid veřejně praví : kdo prý p. notáři se zapíše, jakoby čertu se zapsal a tomuto notáři zapsán­ jest i pan soudce. Soudce dlužníkem­ býti lichvářského advokáta.­ nuže, jak asi bude ta jeho spravedlnost­ vypadali? Synáček píše z Prahy o peníze,­ píše často, jest náruživým hráčem na

FEUILLETON.

Kulturní listy. (Od Petra Kopřivy) Y. V den sv. Jakuba. Dnes slaví skoro všickni knězi jubi 1 e u m svého vysvěcení. Primiciant ponejprv co kněz u oltáře a jubilant u oltáře po padesáti­ letech, onen stojí u vchodu do kněžského­ života, tento u východu z něho. Co asi v srdcích obou právě dnes se děje ? Vlní se to v mladistvém srdci novosvécence, jako se to vlní v moři, jež na jednom místě pokorným­ klidem nese mohutné koráby plné drahocenných tovarů a na druhém v bezmezném­ pychu svém je do propasti metá ; vlní se to bezděčně, bez vědomí o tom, jaký osud na moři života loď potká; — vlní se. ba bouří to ještě více v srdci stydnoucího kněze starce, jelikož již již stojí před branou no vého života, kdež po 50letém jubileu má se slavit! primície na věčnosti. Taue knězi starci na mysli, kde asi a jaká bude ta primicie na onom světě, jaký tam bude installant a jací asistenti?! To tak chodí knězi staršímu na rozum často a jmenovitě v den sv. Jakuba ; není divu, že to srdcem jubilanta mnohem prudčeji­ zachvěje, než li primicianta. — Stojím právě u prostřed mezi jubilantem a primi- ciantem, na přes rok — dá-li Bůh I —míním slaviti svoji stříbrnou svatbu, nu — a tu si myslím, že ze střediska SSletého kněžství

kulečníku a kdež má ubohý otec peněz nabrali?­ I chodí soudce dlužili se peníze ku dobrým známým, obyčejně к venkovským představeným, jelikož ve městečku úvěr jeho na dobro jest vyčerpán: — příteli, drahý příteli, půjčte mi 50 zlatých a třeba 30, nebo jen 10 zlatých! — Ano pan soudce prosívá ještě důtklivěji, čehož ze šetrnosti к jeho ctihodnému stavu zamlčím. Dokud ten který venkovan představeným jest, myslí si, člověk neví, kdy takého pána bude potřebovali a proto půjčí mu několik desítek na věčnou splátku, avšak, složí-li představenství, neb není-li více zvolen, tu začne upomíoání i pře stává panská láska, přestává i protekce u soudu. Z toho zase povstávají po hospodách všelijaké povídačky, že až bolno bývá posleu- chati. Kdysi přiběhl pan soudce všecek vyděšen­ na jednoho venkovského představeného: pro Bůh, půjčte mi 50 zl., dnes je tu jsem ztracen, nebudou-li peníze kryty. Tentýž­ p. soudce rád se dává zváti se svojí paničkou­ i se svou rodinou od venkovských představených i jiných zámožnějších občanů. Z počátku kladli si to mnozí za velikou čest, dnes se mu každý na potkání vyhýbá, z bázně,­ aby p. soudce několik desítek se nedlu- žil, aneb se s rodinou nezval. O jeho příručím jde všechna chvála. Ten u lidu požívá důvěry v plné míře Za to však služebný soudní personál skoro šmahem jest bědný. — Pan soudce se dluží a soudní poslíkové chytají venkovany za šosy: pane představeny, pojďte na pivo, platte několik litrů, já vám něco povím, je zde žaloba na toho a toho — notář ho fenduje, pošeptejte mu, aby si něco záhy uklidil, přijdeme tam zítra! — Venkované tohoto okresu vždy křižují­ se, kdykoliv jim jest na okres jiti: raději­ bych šel nevím kam, než-li к soudu mezi tu .... ! Umí li při okresním soudě na venku lichvář­ křehkostí některých soudních orgánů využiti, dá li si pozor, jakou kdo má pa nicku : je-li marnotratná neb marnivá, má li děti nezvedený neb rozmlsány, má li soudní úřadník nóbl pase, ku př. chodí-li rád na honby, hraje-li v karty, je-li milovník veselých­ nočních zábav při plzeňském a p., pak ho má lichvář ve své moci a má nejen jej, nýbrž i okresní spravedlnost kn hrozné škodě lidu venkovského, však i к nesmírné škodě té bohyně, kteráž s očima zavázanýma vážky v rukou drží. Je li lichvář ke všemu ještě advokátem neb notářem, pak tentýž personál soudní musí se před ním třásli, jelikož­ ví, že několik řádkův do Prahy by postačilo­ a stala by se katastrofa. Příklady tyto nejsou tak přílií řídký, jak by si mnohý soudní šéf myslil. Kéž by v tom co nejdříve stala se náprava ! Leč tu nepostačí obyčejná soudní prohlídka. Kdež může vrchní soudní inspektor při soudech venkovských všechno prohlédnouti I V ohledu tom jsou inspektoři poštovní při inspekcích pošt venkovských mnohem chytřejší ! Oni cestují­ obyčejně na zapřenou. Zastaví se tu i

smím zraky obraceli vzad i vpřed kněžského života. O primiciantu i jubilantu do jisté míry platí slova básníkova : In den Ocean schifft mit tausend Masten der Jüngling. Still, auf gerettetem Boot, treibt in den Hafen der Greis Kdož by uměl popsali všechny svaté tužby, úmysly, snahy, ideály primicianta? Na kůru primiciantovi troubí, bubnujou, hrajou, všechno jásá, celý svět na něho se směje, rodiče a přátelé radostí pláčou, primiciantovi­ jest těsno v srdci, třeba je železnými­ obručemi spinati ; i v srdci mu to bubnuje,­ víří a hraje, zdá se mu, že i andělíčkové­ v nebi při jeho primicii poskakují. — Kdož by tu nenadchnul se к ideálům, kdož by nebudoval vzdušné zámky, kdož by nohou statnou nezadupal si o zem a rukou smělou nesahal po nebes blankytu ?! — — Loď o stu stěžních vyplula na moře života — tak zdá se každému primiciantovi a loď ta uvízla kdes na mělčině pohorské vesničky. — Ahou I — volá majitel lodě na kormidelníka,­ — (Boží prozřetelnost), — kam jsi to s mojí v nadějích stostožárovou lodí za- rejdil I Zde já nemíním zůstali — já mladík­ tolikerých schopností, já s tak skvělými vysvědčeními, viz mé kollegy. kterak oni plnými­ plachtami plujou do krásných, velikých měst za kaplany, katechety — — 1 A koráb­ o stu stěžních zůstal vězeli na mělčině pohorské vesničky. I bouří to v srdci ne spokojence, větrové jako běsi dují do bílých plachet nadějí, obloha zatahuje se chmurami

tam, promluví ua dráze, v hostincích, aneb denník Op." počal dvakráte v týdnu vycházeli cestou se mnohými a pozeptají se jen tak a jak již delší čas pozoruji, nejen pěkný má maně : máte zde též poštu ? Nu to je hezké, i obsah, nýbrž i hojné inserátů — Matice je to můžete vždy v patřičnou hodinu zásylky | majitelkyeí, ovšem že dosud s dluhem, dvou si obstarávali ? — I kdež, zní někdy odpo-1 domů, určených pro školy a pro spolky to věd : pan poštmistr jezdí po polích a nechá vše jest potěšitelným úkazem, co zmůže vybuď­ poštu zavřenu nebo nechává úřadovali trvalá snaha vlasteneckých mužů a vespolná jeho nesmírné zvědavou paničku. Podobným : účinná láska kmene českého a slezského, spůsobem dovídají se poštovní inspektoři ve-S Jsa dlouholetým čtenářem „Op. Týden- řejné mínění o venkovských poštách Kéž by nika“ s radostí stopuji teuto vývoj a nemoha

takhle i soudní inspektoři pohovořili si s venkovským lidem o okresních soudech, přišli by na stopu mnohým, mnohým nešvárám­ a nejeden Linhart seděl by již v chládku. To může býti všeobecným pravidlem, slezskému, že kde na venkově rychle zbohatlý' advokát neb notář se směje, tam obyčejně spravedlnost pláče, tam

hmotně podporovali snahy tak významné a šlechetné, přičiůuji se a přičiním se aspoň slabým perem svým na jevo dáti úctu, lásku­ a uznání své fa pobratimskému národa

Od Prsou Matky Boží. Po cčjaký čas vol& „Čech*, abychom ae

i soudce bývá služebníkem svého . Etali viictni dochovní acies ordinata, ale bobu- pána — lichváře! — Zkrátka, v jistých žel nastávají člm dál« Um větší trhliny a ros- krajinách a to jmenovitě v těch, kde li- tržky mezi námi, že jsme v skalku acies inor- chvářští advokáti a notáři hůře dinata. Povstala na Moravě strana, která by Linhartů řádí, reptání lidu na okresní chtěla moiavaké spisovatelstvo seřadili v šik ja- spravedlnost se množí, tak že mnozí chy-|den a odtrhnouti ej od spisovatehtva českého, stájí se až k samému ministru spravedlnosti aby tak Morava nkázala se zemi samestatnou, jiti a jemu o poměrech dotčených lichvářů a Čechy žádného spolku a nijaké souvialoatí ku spravedlnosti mnohé věci nejuctivěji sdě-1 nemající — tím hlásá se úplný s paratismue liti. Je li justitia regnorum funda- moravský. Arcit věc ta má něco pro sebe. Spira­ e n t u m, pak téže spravedlnosti перо- sovaáehtvo české vrhlo ae úplně atheismn do slouží se stálým zakrýváním mnohých soud- rakon, a kdo ještě nějakého náboženství má, nich nešvár, nýbrž odkrýváním ne ze msty, tobo mezi sebe ani počítali nechce — o vlaste- nýbrž z lásky ku právu a pravdě. jnectvl mezi nimi není ani řeči, zvláště mesi těmi mladiími zavládl čirý kosmopolitismus a AOdIšluvHorníehRakonsích.(P.d.„0.“) *theÍ9“DB-.-M°ľa!8» bAeurá C}°1& v ,°bém“°- nem ?lce ještě náboženského ducha, arcit nechce Považoval jsem to vždy^ za povinnost g takovými spisovateli ničehož společenského českého národu, aby si bedlivě všímal opu- niiti a chce mezi svými spisovateli ducha kato- šténého Slezska, kde vedli do nedávna hor- Hckého CyrillorMethodějského udrželi. Tobo ml- liví synové vlasti této zoufalý boj o své bytí něoí, kterého jsou moravští spisovatelé, že jim či nebytí. ! nelze ruku v ruce s mladými atheistickýni a Nemnornou prací a velkými vlastními kosmopolitistickými českými spisovateli, kteří obětmi udržovali tito mužové „Opavský Tý- všemu, co na sobě nese ráz náboženství batoli- dennlk, ale již již klesaly síly jejich, a „Op. ckého, se rouhají, a vše katolické v posměch Týdenník* málem že před nějakým časem ve svých spisech uvádí, в těmi a takovými nám nezanikl, kdyby se ho byl neujal Český klub jeann brázda táhnouti nebe, uznáváme sami, v Praze к návrhu Biegrovu, к němuž se če- když oni schválné naši katolickou literaturu Stí Slezané v zoufalém postavení o pomoc umlčuji, když ji potupili n mohou — a nás ka- Obrátili. jfOllcké spisovatele ani za své kollegy nepova- S velikým zápalem a neúmornou horli- žnjl, že se seřadili musíme a utvořili šik kato- vostí založili si čeští Slezané Matici opar- ; lický. skou, ale i té se valně nedařilo, i ta málo j Skorém do roku 1860 byla naše literaturu z Čech pomoci obdržela, takže, poukazujíce česká úplně katolickou, jako je doposud polská, к této i oné netečnosti českého národu ku chorvatská a slovinská — vlak toprv zvláště v otázce slezské, trpce si již stěžovali Slezané posledním deseti- a dvacetiletí pozorujetne ten do národu našeho. ! neblahý směr, který zaujala. Ale i tuto stala se náprava. Ústřední? Nás duchovních v národě česko-slovanském Matice školská zaručila existenci českého můžeme lehce čitati na pět tisíc, nepočítaje v gymnasia v Opavě, ministerstvo ústav tento to nějakých 600 bohoslovců, šlechta jest též zřídili povolilo, a od té doby počíná ve Slez- j konservativnl — učitelstvo též nznává doposud sku čilejší, veselejší život. | směru katolického v literatuře naší — vzdělanců Slezský rodák a horlivý vlasti milovník najdeme též veliký počet, měšťanstvo a lid ven- Prasek Vincenc stal se řiditelem nového gy-.kovský jest docela lidem našim — tak kdyby- mnasia; nedávno povstalá Politicko-hospodář-1 chom se všickni spojili co horliví katolíci a ohé- ská jednota čile pořádá tu a tam v Opavsku, tovný vlastenci pod jeden prapor — co acies schůze a poučuje lid o hospodářství a o po-1 ordinata, která by měla v čele 5000 kněil če- vinostech národních; vTěšínsku zas nedávno, sbých, započali vydáaati katolické časopisy la- povstala katolická jednota, zařízená ku po-;ciné, vla-tenecko-katolickým duchem psané, je vzbuzování a udržování ducha katolického sami podporovali — a mezi lidem rozšiřovali, v této uvíře smíšené krajině — к tomu „Tý-? zajisté většina našich ceznabožských listů mu-

nespokojenosti, hromy hněvu rachotí a hle- ďasa, však zuřivě vrhají se na lodě stožá- sky vášní bijou do bílých plachet nadějí ajrové, na lodě admirální i nastává krutý boj do špičatých stožárů pýchy, jimižto hvězdy a po nějakém čase moře vystláno jest kmen- důstojnosti, měsíc, snad i slunce episkopátu tem, hedvábím a drahokamy a zbarveno jest měly jako těšínská jablka se napíchali 1 krví ze srdce zraněného Jsout na moři ži- Bouří to, větrové dují, hřmí a blýská se a vota piraté, kteříž bijou kamením do hlavy loď o stu stěžních rozbitá, bez bílých pia-ja píchají dýkami do srdce, piraté, kteříž chet nadějí potápí se a majitel lodí zhrdnuv kdysi s oloupeným s jednoho stolu jídali a kocábkou skromnosti v uražené pýše vidí chleb s bratry v jedné míse smáčeli a přece nedaleko míhali se lodice loupežné — i až na krev i bratry své pronásledují. A ne- vzdorné přebíhá a stává se pirátem — : bolí tak zjevné rány do hlavy, jako bolí to apostate m. 1 stálé tajné bodání do srdce. Jiný pluje při větru příznivém ve vodě Brachu, z celé stostéžňové lodi, na níž hluboké, plachty vesele pnou se jako tváře jsi po primicii na moře života vyplul, po labužníka, — pluje opatrné, vyhýba se úska- ' pětadvacíti letech zbyla ti snad jen skrov- lím i mělčinám, pohoda mu přeje i rozepíná ninká, vetchá kocábka; z bílých plachet navždy­ více plachet a tím více vztyčuje sto- , dějí udržel jsi na stěžních svých ramenou žárů, tak že z daleka podobá se lodi admi- snad jen děravé synodálie, i ten muškátek rálské a kdo kolem neb vstříc pluje, sklání kolem šije jako papírový dráček uletěl kamsi vlajku z úcty a opět jiný v tomže vě I nic si z toho nedělej — ani závistně tru příznivém z počátku pluje chutě dále i na jiné se neohlížej, ale ani nezoufej! navěsí na sebe plachet mnoho loket důstoj-i Kocábka tvého těla snad již valně ochu- ností, — к čemu ještě dále plouti? — praví ravěla, sděrovatěla — místo bílých plachet к sobě. Zde mi dobře býti, zde sluníčko na hlavě vlajou prošedivělé vlasy. V Boha, tak krásně hřeje, pohovme sobě, spočiňme ne v lidi důvěřuj, Bůh a ne lidi strůjci jsou si na bevzduší tučného obročíl A lod zastaví pozemského štěstí I Mnohý již vyplul na se ve hnijících vodách . Tegethofu na moře, — zamrzl a byl tomu A zase jiný vyplul sice jako všichni povděčen, že mohl navrátili se na vetché ostatní na lodi stožárové, avšak uváznuv na koeábce. Mnohý již jako Robinson bouří ži- vesnické mělčině, opouští těžký, nehybný ко- j vota zanechav trosky pyšného korábu na ráb vsedá skromné na kocábku čtyrstové moři, ocitnul se na pustém ostrově jakési farky a pluje s boží pomocí dále, pluje jisté, pohorské vesničky, kde prý lišky dávají do- aniž by závistně ohlížel po plachtách důstoj- hrou noc a ejhle, v několika letech mesi chu- noeti, jimiž mnozí jiní pyšné se zdobí dinou vykouzlil si ráj, ráj upřímnosti, lásky na moři života křižují lodě loupežné, kteréž lidu a pastýřské blaženosti. — Mám o tom bez překážky nechají plouti čtyřstového chu- pokračovali? — Snad zase někdy jindy.