ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 4f464fd0-71f0-11dc-8ca2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 26
#1 alto_textblock #1
1904.
#2 alto_textblock #2
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h
#3 alto_textblock #3
NARU
#4 alto_textblock #4
V Praze, ve středu dne 16. března.
#5 alto_textblock #5
Nl
#6 alto_textblock #6
TI
#7 alto_textblock #7
K číslu 76. Čislo v Praze za 2n a na venkově za 3h
#8 alto_textblock #8
Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
#9 alto_textblock #9
Válka.
#10 alto_textblock #10
Hrubé porušení práva mezi- národního Japonci- Z Berlína, 16. března. (Pův. zpr. »N. L.e) »Berliner Tagblatt« se dovídá: Proslýchá se ve zdejších diplomatických kruzích, že nezú- častněné velmoci evropské odvodí jedné chvíli své důsledky z toho, že Japonci užívají lyditových pum, na- plněných jedovatými plyny, jichž uží- vání kongres haagský výslovně za
#11 alto_textblock #11
kázal.
#12 alto_textblock #12
Carova sestra na bojiště. Z Kodaně, 16. března. (Pův. zpráva »N L.«) Velkokněžna Olga, sestra carova, odeber se na bojiště, aby převzala vrchní velení Čer veného kříže.
#13 alto_textblock #13
Výsledky útoku na Port Artur. Z Kolina n. R., 16. března. (Pův. zpráva »N. L.«) »Kölnische Ztg.« oznamuje z Petro- hradu: Zpravodaj v Port Arturu, který na- vštívil hlavní místo, na které soustředili Ja- ponci palbu při posledním bombardementu, ozna- muje telegraficky, že několik budov jest poně- kud poroucháno a škody v přístavu a na lodích tam zakotvených jsou tolikéž prý nepatrny, jak- koli střelba trvala 4 hodiny a všechny granáty vybuchly.
#14 alto_textblock #14
Žádná ruská půjčka válečná. Z Petrohradu, 16. března. (Pův. zpr. »N. L.«) »Novoje Vremja« na čelném místě ohla- šuje, že úsporami v rozpočtu a zásobami zlata je umožněno ministru financí opatřiti všechny potřeby a resignovat na veškeru drahou pomo (půjčky atd.)
#15 alto_textblock #15
Dementi petrohradského zpravodaje. Z Berlína, 16. března. (Pův. zpr. »N. L.«) Všechny přes Londýn rozšiřované zprávy, jako by Rusko bylo vyklidilo Port Artur, byly petro- hradským zpravodajem »Berliner Tagblattu« na místech nejkompetentnějších prohlášeny lichými; tolikéž pověsti, že japonská pěchota jestv Mandžurii. Konečně jest vylhanou zpráva, že přistáli Japonci v severní Koreji. Professoři univarsitní kliniky jako operatéři na bojiště. Z Tomska, 16. března. (Zvl. zpráva »Nár Listů«.) Někteří universitní professoři na zdejší fakultě lékařské odeberou se v letním semestru na bojiště, aby zde působili jako operatéři. Na- bídku tuto učinili sami carovi a byla přijata.
#16 alto_textblock #16
(Ostatní zprávy viz na str. 3.
#17 alto_textblock #17
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#18 alto_textblock #18
K situaci. Z Vídně, 16. března. Konference. kterou konali včera k pozvání předsedy klubu polského p. Jaworského zástupcové tohoto, parlamentní komise klubu poslanců českýcha posl. Kubr a hr. Sylva-Taroucea jako předseda klubu konservativních velkostatkářů. vzbudila jak vidno z hlasu německých no- vin, v táboře levice velký rozruch. Na této poradě bylo usneseno, zachovati o všem, co se tam stalo, naprosté mlčení. Proto nemůže překvapiti, že mají noviny zprávy ze- vrubné, o kterých však můžeme říci, že jsou vesměs v ymyšleny. Nebudeme jich zazna- menávati a také nebudeme vyvraceti, co je vy lháno. Budiž prostě konstatováno, že se ne stala tato schůze ke přání dra. Körbra ještě méně pak v jeho prospěch a že celá vláda s její chefem v čele nechána byla úpln stranou. Pozoruhodný buletin, který jest o situac okamžité, uveřejňuje »Vaterland«, orgán konser-
#19 alto_textblock #19
vativního velkostatku, zajisté nikoli bez autori- sace tohoto: »V době jednoho týdne obstrukce methodicky se přiostřila a vzrostla počtem. Nynější situace pe- važuje se za způsobilou, aby přivoděn byl pád dra. Körbra. O nějaké protiakci neproslýchá se dosud nic.« Na levici dvojí moment účinkoval co nej- nepříznivěji: Jednak fakt, že počet poslanců, kteří postavili se pro hlasování dle jmen, vzrostl na 120 a pak, že v této koalici obstrukční na- lezají se mimo Poláky všichni Slované, s nimi pak Vlachové; na druhé straně pak, že se pod- niká akce polským klubem a velkostatkáři kon- servativními, která nečelí k zachování vlády, nýbrž jejíž účelem jest připustiti takové uspo- kojení poslanců českých, aby mohli přejítiz obstrukce do krajní opposice. Kromě toho na levici se netají, že celá vý- prava jejich k potření české obstrukce působí dojem jen humoristický, ve sněmovně i v kru- zích mimoparlamentních, však pro politickou re- putaci spojených německých stran jenom pessi- mistický. Byloť praveno na vážných místech, že nelze vládnouti se spolkem, jehož účastníci ne- jsou svorni ani v otázce jednacího řádu, ještě méně pak se svazem, který čítaje 140 poslanců, ve kritických chvílích nemá jich na bojišti ani polovici. Bylo vypravováno, že na předvčerejší au- diencí o tom císař se pronesl způsobem stejným, jako před několika lety prý posoudil po t stránce pravici, když tato zůstala v menšině při návrhu, aby dán byl v obžalobu kabinet hr. Badena. Když včera zvěsť o výroku panov- níkovu zanesla se do sněmovny, pravil čelný poslanec pravice: »Skutečně, nie tak nepřispělo k pádu bývalé většiny pravice jako fakt, že dvakráte zůstala v menšině: při položce celjské a při návrhu levice, aby postaven byl Badenia jeho kabinet před státní soudní dvůr.« Přes to nejsme optimisty, abychom z těchto zjevů čerpali jakékoliv naděje.
#20 alto_textblock #20
FEUILLETON.
#21 alto_textblock #21
Načekané.
#22 alto_textblock #22
„Toho kolouška mi musíte dnes skolit, pane Růžku,“ pravil mi, jak se zdálo, v tu chvíli dobře rozpoložený lesmistr Sojka a já, snad poprvé jsem nerad uposlechl jeho rozkazu —“ vypra vuje aspirant lesnictví, pan Růžek. Jak jenom vyřkl slova „toho kolouška“, byl jsem hned doma, neboť jsem věděl, už nějakou dobu, jak má chéf můj namířeno na kousek který stál za řeč a to pro dobrou chuť na panský „Juno“, zavolám na dobrou honící fenu, jež několika skoky se u mne ocitla v radostné před- tuše, že mne bude doprovázeti, neboť jsem byl už plně připraven a ozbrojen. Beru tedy jižza kliku, ana mne Juna pořád obskakuje, když na- jednou kohosi „kjev, kjev!“ volati slyším. Byl to malý Ladouš lesmistrův, ukazuje prstíkem na mou zbraň a já se ještě ve dveřích otáčím po tom dvouletém roztomilém capartovi a chlácholím jak mohu, dokud mne v tom lépe nezastala pan lesmistrová, sevřevši Láďu do svého náručí. Teď jsem byl rád, že byl jsem už venku, jednak prost Láďových drtících předzvěstí: „krev, krev“, jednak, že jsem věru na vzduchu pookřál. Byloť také velmi jasné odpůldne v prvních počátcích zimy, měkký sníh ležel kolem i stromo sněti byly jím obaleny, tak že vešcek kraj zdál se býti z úběle. Já pohlížel jsem na tu krajinu v novém šatě se stránky poetické, kdežto naši hajní ji o překot velebili zas prakticky, totiž že konečně už nadešla „stopa“. Nu, dobrá, vždyť jsem mladý hoch, pro život praktický ještě málo přibroušený a vy- spěly, kdož by mně trochu illusí měl za zlé!? Mládí a stáří má svoje práva a proto ja předběžně holduji tomuto svitu.
#23 alto_textblock #23
stůl.
#24 alto_textblock #24
Docházím právě k místu, kde bývají nejspíš kolouškové na ráně, ba že, vždyť se to už dnes patrně jeví. „Tiše, Juno!“ pravím k nedočkavé feně, co tato poslušně jako jehně se přitulila ke stromu hotovil jsem se také já. Bylo asi ke 4. hodině, ale dosud jasno jelikož den byl velmi vlídný. „Jak dlouho tu as musím ještě dnes čekati?“ myslím si nikoliv už ve valně růžové míře. Rdím se skoro za svoji ne- statečnost, domlouvám si a nabádám se ke zmu žilosti, ale dnes mně opravdu něco chybí, ba chybí... Nudu tu však nelze přičítati mé mále myslivecké duši, tu byste uviděli, jak by se roz lehlo „oho!“ — ale řeknu upřímně, byl to ten — koloušek, krásný, půvabný, zaokrouhlenýc forem srneček, jejž jsem měl z celého hejna nejraději a on, kujon malý, to myslím také po- zoroval, vždyť nebyl ani tak plachý jako ti druzí. Nedivím se, že se panu lesmistrovi zalíbil jeho okrouhlý, vypasený zjev, jenž předčil vždy jeho seudruhy, a proto mám dnes po té jeho krásné, sametové srsti pustit kouř... však co platno! — Nečekám příliš dlouho. As po 4. hodině, kdy jas ještě neopouštěl jeviště lesa a jenom západ se o trochu více zrůměnil a krajinu ještě krásněji přibásnil, blíží se mi jeden, dva... tři, ano tři kusy do rány a opravdu, jest můj mlsný koloušek mezi nimi. Napomenu tedy srdce ještě jednou, stisknu — a... nastojte! — Všichni tři, dva srni a srnka — pádí malou výšinou v dála dál — — Junin štěkot rozléhal se v tu dobu široce. byla rozhodně podrážděnější než já. „Ticho!“ — okřikl jsem ji skoro zahanben rozeznávaje zvuk jakýchsi výčitek v jejím hlase, zdáloť se mi, jako by mně byla chtěla říci: „Cos jen dělal, myslivče, jak jsi neohrabaný!“ Spolkl jsem oprávněnou výčitku svědom Junina i svého. Dnešní funkce byla pro mn
#25 alto_textblock #25
opravdu fatální! Zde osvědčil jsem neobratnost a jinde se z té neobratnosti nitro raduje! Kde vyhovět, čemu se vlastně těšit? „E,“ pomyslil jsem si a popošel srdnatě, jak se na pravou mysliveckost patří, na jiný konec. Nyní jsem byl už klidný. Drže pušku pevně v lokti, hleděl jsem znovu příznivé náhodě vstříe a ona přišla opět — v půl hodině. Západ měnil již své nádherné barvy a šedý plášť soumraku prostíral se přes polovinu ob- lohy, já však dobře rozeznal jsem čtvero útlých nožek a v horečné fantasii, že ani jinak býti nemůže, než že ten koloušek jest zde . .. stisknu znovu a tehdá se mi zdá, že jsem ne- chybil. „Juno, jdeš sem!“ volám, hvízdám, ale Juna, jinak tolik poslušná, jako větrem štvána fičí a mne se zdá, pane bože, že rozeznávám sténající štěkot dvojí .
#26 alto_textblock #26
Nevolám už na svoji loveckou fenu, tuším a chápu „něco“. Jdu, vlastně vrávorám domů. Bylo skoro již k 6. hodině, valně se sešeřilo, ale to nevadilo oku mému, aby neuzřélo v čer- stvých stopách psích tu, a něco dále opět jinou kapku krve, v bělostném sněhu jako rubín vsa- zenu, a čím více jsem se domů blížil, tím družněji ty kapky se objevovaly. „Reku“ zvolal jsem zkroušeně, vida pod kůlnou těžce oddychujícího psa Reka, štěně to asi půl roku staré, syna Junina. Tehdy jsem takřka zasténal, když na mne zase Laďouš volal „kjev, kjev!“ ukazuje úzkostlivě na Reka a jeho krvavé značky ve sněhu, ana Juna zatím pobíhala dvorem a plání jako zběsilá. Stěstí pro mne, že pan lesmistr pojal vše se stanoviska mé dosud malé myslivecké praxe a dobráckým pokynutím hlavy jenom prohodil: „Než se, můj milý, stanete lesmistrem, možná, že ještě často chybíte... To je to neostřílené, měkké srdce!“ Hedva.