#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
#3
alto_textblock
#3
NARUDNÍ
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve čtvrtek dne 10. března.
#6
alto_textblock
#6
K číslu 70.
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#7
alto_textblock
#7
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
álka.
#9
alto_textblock
#9
L. Z Petrohradu, 10. března. 8 hod.
25 min. ráno. (Zvl. telegr. »Nár. Listů«.) Dnes
uveřejňuje »Pravitelstvennyj Věst-
nik« seznam padlých a zemřelých
ruských vojínů a to na loďstvu ru-
ském. Dle této úřadní zprávy padli
anebo následkem poranění zemře-
li: na »Askoldu« 4, na »Pobjedě-
2. na »Bajanu« 6, na »Angeně« 2.
na »Retvizanu« 5, na »Palladě 6, na
»Cesareviči« 1 a na »Varjaku« 32
mužů.
Tedy až na »Varjak«, zničený
v námořní bitvě u Čemulpa, nejsou
ztráty na moři značně.
Počet raněných na moři pohy-
buje se mezi 50 až 100. Každého
dne deset vojínů průměrně opouští
nemocnice.
#10
alto_textblock
#10
Napjetí v ruském vojsku proti Anglii.
Z Petrohradu, 10. března. (Pův. zpráva
»N. L.«) »Nov. Vrem.« vyslovuje úžas nad
upřímností tajemníka britského námořního mini-
sterstva v příčině vyslání 16 batterií a 108 no-
vých děl do Indie. Při takovém stavu věcí prý
britské listy nemusí se diviti, že v ruském voj
sku je smýšlení protibritské.
#11
alto_textblock
#11
Oslavy Kuropatkina.
#12
alto_textblock
#12
Z Petrohradu, 10. března. (Pův. zpráva
»N. L.«) Generál Kuropatkin při svém
odjezdu na bojiště vyžádal sobě, aby se mu ne-
pořádaly žádné manifestace. Přes to však
dojde as k projevům vlasteneckým.
#13
alto_textblock
#13
Deputace petrohradského tisku u cara.
Z Petrohradu, 10. března. (Pův. zpr. »N. L.«)
Dnes deputace petrohradských novin, záležejícíz
vydavatele »Nov. Vremene« Suvorina, vydav.
»Světa« Komarova a vydavatelé »Vědomostí«
Holypina dostavila se k carovi, jemuž ode-
vzdala adressu oddanosti. — Komitét
pro rozmnožení loďstva sebral 15
millionů rublů. Dary docházejí neustále.
Podrobnost o prvém útoku na Port Artur.
Z Petrohradu, 10. března. (Pův. zpr. »N.
L.«) Choť admirála Starka vyvrací pověst, že
za příčinou její jmenin za prvního útoku na
Port Artur konal se ples.
#14
alto_textblock
#14
Dík ruských žen kapitánu a mužstvu „Tal-
botu“.
#15
alto_textblock
#15
Z Londýna, 9. března. (C.-B.) Reuter ozna-
muje: První lord admirality Earl of Selborne
obdržel od matek a žen důstojníků v Libavě,
kamž ruský parník „Varjak“ náležel, jakož i od
ruských žen v Libavě telegram, v němž se prosí,
aby kapitánovi i mužstvu anglického křižáku
„Talbot“ vyslovil jejich nejvřelejší dík za hu-
manní si počínání k ruskému raněnému mužstvu
po útoku na „Varjak“ a „Korejec“ u Čemulpa.
(„Talbot“ vzal totiž zraněné námořníky na pa-
lubu.) Earl of Selborne prostřednictvím ruského
vicekonsula v Libavě za telegram poděkoval a
připojil, že anglické loďstvo se raduje z toho,
může-li námořníkům spřízněné národnosti po-
moci podobné poskytnouti.
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
#16
alto_textblock
#16
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
#17
alto_textblock
#17
Z poslanecké sněmovny.
#18
alto_textblock
#18
Z Petrohradu, 10. března. (Zvláštní
telegram »N. L.«) Generála Kuropat-
kina, jenž v sobotu večer o 8. hod.
20 min. opouští zvláštním kurýr-
ním vlakem Petrohrad. provázeti
bude jako pobočník plukovník ba-
ron Osten-Saken, rytmistr kníže
Urusov, rytmistr hrabě Stenbok,
plukovník Knoring a dále gene-
rálmajor Veličko, jakož i che
polní kanceláře generálního štábu
plukovník Danilov a štábní lé-
kař dr. Deikun. Až do Moskvy
provázi Kuropatkina jeho choťa
synáček sedmiletý. Kuropatkina
docházejí se všech stran nejvře-
lejší projevy blahopřejné a dostává
spousty drahocenně pracovaných
obrazů svatých ve formě amuletů.
#19
alto_textblock
#19
Vyznamenán.
#20
alto_textblock
#20
Z Petrohradu, 10. března. (C.-B.) Dosa-
vadní velitel křižáku »Varjag« kapitán Rudněv
byl jmenován pobočnikem carovým.
Car posádce a obyvatelstvu vladivostockému.
Z Petrohradu, 9. března. (C.-B.) Korrespon
dent ruské telegrafní kanceláře oznamuje z Vla
divostoku: Admirál Alexějev vyrozuměl velitele
pevnosti o tom, že car nařídil, aby jak posádce
tak ostatním obhájcům města vysloveno bylo
vřelé blahopřání k prvému, šťastně přestálému
křtu ohněm, jakož aby bylo vysloveno jeho
pevné přesvědčení, že všichni i pro budoucno
budou nejmohutnější živou hradbou proti ne-
příteli. Posádka i obyvatelstvo byli carovým pro-
jevem radostně překvapeni.
#21
alto_textblock
#21
Z Vídně, 10. března. Počátkem dnešní
schůze bude zvláštní výbor, dosazený včera, re-
ferovat o tom, má-li se dát důtka posl. Irovi za
to, že volal na poslance české: karabáč na ně,
na ty lupiče. Potom následovati bude lektura
návrhů, dotazů a petic a možná dost, že se
opět bude hlasovat dle jmen. Odbude-li se tato
četba, pokračovati se bude ve vyřizování pilných
návrhů. Na řadě jsou dva české: návrh na
změnu živnostenského řádu a návrh dra. Lad.
Dvořáka v příčině nedostatečných místností če-
ských vysokých. škol.
K tomu návrhu promluví dr. Foř t. Mysll
se ostatně, že zasáhnou do debaty také Vla-
chové, aby vytkli vládě své postavení k úmyslu
jejímu, zřídit vlašskou universitu v Roveredě.
»Vaterland« zabývaje se touto záleži-
tostí na čelném místě, odmítá co nejrozhodněji
stanovisko vlády, že má universita přijíti jen do
města jednojazyčného, poněvadž tím stanoviskem
vlády poráží se zákonná národní rovnoprávnost.
#22
alto_textblock
#22
Pražské události a vídeňský tisk.
#23
alto_textblock
#23
Z Vídně, 10. března. Všechny listy vídeň-
ské hlasitou vzdávají dru. Körbrovi po-
chvalu za to, že včera způsobem tak křikla-
vým, tak strannickým promluvil o Praze.
#24
alto_textblock
#24
FEUILLETON.
#25
alto_textblock
#25
Stará cesta.
#26
alto_textblock
#26
Napsal Jaroslav Hašek.
#27
alto_textblock
#27
Tři dni před otevřením nové silnice vy
kládal starý Babažič Častičovi: „Dobře, že ne-
musíme přes vrchy vozit. Stará cesta beztoho
nestojí za nic. Samé kamení a když jedeš, div
že duši nevytřeseš z těla. A pak pamatuješ se
když pršelo, voda tekla jako potokem po staré
silnici. A ta cesta! S vrchu do vrchu, přes ka-
mení, přes klády. Kolem samý les. Přišel vítra
jeď druhého dne. Tu leží přes cestu jedle, tu
zase borovice.
Častič kýval hlavou a řekl přesvědčivě
„Máš pravdu. Koně se unaví, zpění a správce
nadává. Tahle nová silnice je jako mlat. O ho
dinu bude cesta déle trvat, ale samá rovina.
Kopce pěkně objedeš.
V čeledníku počalo se stmívat.
Oba starci, zaměstnaní jako čeledínové
v panském dvoře od svého mládí, zvykli si na
tmu, že nepociťovali potřeby rozsvítit. Ostatně
k čemu? Kapusty v míse na lavici nemusili vidět.
Měli na tom dost, že cítili její přitrpklou chuo
a hořkost spálené jíšky. Zvykli na takové od-
padky ze správcovy kuchyně a těšili se, že teplá
kapusta dodá jim aspoň trochu tepla, které rok
za rokem víc a více mizelo z jich hubených, sta-
rých těl.
Seděli zde na lavici, klepajíce dřevěnými
lžicemi do mísy a pomalu pojídajíce kusy špatně
vyprané kapusty. Současně nabrali a jako do
#28
alto_textblock
#28
taktu mlaskali. Kapusta lepila se jim na bezzubé
dásně, jedli pomalu a dávali pozor, aby nic ne-
upadlo z jídla na jejich sváteční nohavice, vy-
bledlé během času a na kolenech odřené.
Byli sami v čeledníku. Nedělní večer trávili
již kolik let sami. Mladá chasa odešla do vsi.
„Hm, cesta bude teď lepší,“ řekl Babažič
nabíraje kapustu.
„Bude lepší,“ odvětil krátce Častič, po
lykaje dlouhý kus, který nemohl sežvýkat.
„Až pojedeme po nové silnici, to bude ra
dost,“ začal opět Babažič, „koně budou řehtat.“
Babažič odložil lžíci.
„Vykřiknu hyó,“ pokračoval se zápalem, ,
poletíme jako vítr. Nebude se vůz třást. To bude
jízda!“
„Jez, ať to nevystydne,“ napomínal Častič
který odložil také lžíci, neboť byl zvyklý, že oba
současně nabírali jídlo.
Babažič nabral si kapusty. Totéž učinil
Častič. Oba chvíli polykali a mlaskali, až Ba-
bažič opět se dal do hovoru: „Ale jezdili jsme
dlouho po staré cestě, to jsou leta!“
„Přes padesát let,“ pravil Častič, „začal
jsme jezdit mladí.“
„Bylo mně dvacet,“ šeptal Babažič.
„Mně devatenáct,“ podotkl Častič, „jel
jsem ponejprv do města na jaře pro železo.“
„A já v letě asi v červnu! Jel jsem. pro
dříví na paseku,“ řekl Babažič, odkládaje po
druhé lžíci.
„První moje jízda byla pěkná,“ v zamyšlení
pronášel Častič. „Stromy byly po dešti ještě
mokré a voněly. A tam, kde se jede s kopce ko-
lem kříže, dohonil jsem mladou Zalku. Vem'
#29
alto_textblock
#29
mě na vůz, prosila. Vzal jsem ji a jeli jsme.
Škoda jí bylo, že se vdala za toho Mališku. Bi
ji každý den.“
„Jezme,“ vybízel Babažič, „kapusta bud
již studená.“
Lžíce zaklepaly a oba starci pustili se do
jídla, které přerušil Babažič slovy: „Po staré
cestě jel jsem s nebožkou ženou do kostela
k oddavkám. Tomu už je čtyřicet let. Kolem bylo
všude sněhu. Na silnici, na stromech, na kop-
cích. Už je tam, chuděra, pod zemí přes deset
let.“ Babažič se odmlčel a zahleděl se oknem
na dvůr.
„Bylo tam na staré cestě veselo,“ přerušil
Častič smutné ticho. „Vozy jezdily po celý den.
Jednou se mně ale tam zabil kůň,“ doložil, chtěje
říci něco hodně smutného, „upad' a hlavou na-
razil na kámen. Byl to moudrý kůň, celý šedivý
a srsť měl kudrnatou.“
„To byl ten, co nás vezl k oddavkám,“ řekl
po chvíli Babažič, „řehtal celou cestu.
Starý Babažič zadíval se do temna chladné
jizby a přimhouřil oči. Viděl starou silnici za-
sněženou, veselé jitro, vůz, jedoucí s kopce do
kopce. Na voze viděl sebe mladého, vedle sebe
svou ženu a šedivý, kudrnatý kůň řehtá vesele
a odfukuje bujností.
„Škoda staré cesty,“ pronesl náhle, otevřev
oči, „bylo tam pěkně. Teď zaroste travou a
spustne.
Častič obrátil své vodové oči na Babažiče a
polohlasně pravil: „Máš pravdu, proč stavěli
novou!“
V míse na lavici hořce páchla kapusta.