#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
NARUDN
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve čtvrtek dne 25. února.
#7
alto_textblock
#7
K číslu 56.
čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#8
alto_textblock
#8
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#9
alto_textblock
#9
álka.
#10
alto_textblock
#10
Na naší straně není žádných
ztrát.
#11
alto_textblock
#11
Generál Kuropatkin.
#12
alto_textblock
#12
Skvělé ruské vítězství.
#13
alto_textblock
#13
Z Petrohradu, 25. února. (C.-B.
»Ruská tel. agentura«. Telegram místo-
držitele Alexějeva, zaslaný císaři
Mikulášovi, zní o odraženém útoku
Japonců na Port Artur
#14
alto_textblock
#14
Z Petrohradu, 24. února. (10 hodin
10 min. večer). (Telefon. zpráva.) Japonské
loďstvo napadlo Port Artur. Ruská
pancéřová loď »Retwizan«, která
byla poněkud porouchána dne S.
února, potopila dnes 4 japonské
lodi a dva křižáky.
#15
alto_textblock
#15
Z Petrohradu, 25. února. (Telef. zpráva.)
Odjezd Kuropatkina na bojiště
stane se teprve dne 9. až 11. března. Chy-
stají se mu ovace jak v Petro-
hradě, tak v Moskvě. Odtud se k němu
chystá deputace.
#16
alto_textblock
#16
Válečné pohyby.
#17
alto_textblock
#17
Dne 24. února o 43 hod. ráno
učinil nepřítel nový pokus, udeřiti
několika torpédovými lodmi útočně
na »Retvizana« a ponořiti do pří-
stavního vjezdu velké, třaskavi-
nami naplnéné parníky. »Retvizan«
zpozoroval nejdříve torpédové lodi
a zahájil na nepřítele, podporován
přístavními bateriemi. palbu, kte-
rouž dva japonské parníky, jež na
»Retvizana« přímo útočily, u pří-
stavního vchodu byly zničeny.
Jeden z nich ztroskotal se o ska-
lisko při majáku Tygřího polo-
ostrova, druhý potopil se u Zlaté
hory. V palbě na torpédové lodi se
pokračovalo.
Když se rozednilo, bylo viděti
u přístavu čtyři zničené par-
níky a osm torpédový ch
člunů na útěku k loďstv u.
očekávajícímu je na širém
mořl.
mužstva, jež se chtělo zachrá-
niti na člunech, asi čásť utonula,
kdežto druzí byli zajati nepřátel-
skými torpédovými čluny. Dám po-
břeží prohledati. Vjezd do přístavu
jest volný. Přisuzuji úplný zma
plánu nepřátelského brilantnímu po-
čínání si a zničující palbě »Retvi-
zanu«.
Jeden japonský parník ještě
hoří. Tři křižáky, které jsem vyslal
na stíhání nepřítele, povolám zpět.
aby nejdříve odstranéna byla tor-
péda, plující u přístavu.
#18
alto_textblock
#18
Z Petrohradu, 25. února. (Telefon.
zpráva.) Japonci obnovili předevčírem pokus do-
stati se do Port Arturu. Čtyři parníky,
naplněné třaskavinami, blížily se
k pevnosti. Tento pokus však byl
zmařen bdělostí ruského loďstva.
Japonci svým útokem nejen ne-
způsobili žádných škod Port Ar-
turu a ruskému loďstvu, nýbrž je-
jich vlastní lodi při tom zahynuly.
Dvě utonuly a dvě se ztroskotaly.
Dva z torpedových člunů japon-
ských, které provázely lodi, byly
ruským loďstvem zničeny.
Z Loudýna, 25. února. (Telef. zpráva.)
Sem došly zprávy o velkém vítězství ru-
ském před Port Arturem. Telegram je-
den zní takto: »Rusové odrazili útok Japonců
na Port Artur. Ztráty Japonců obnášejí
6 lodí válečných.e
#19
alto_textblock
#19
Z Londýna, 25. února. (Telef. zpráva.)
Zpráva o japonské porážce před
Port Arturem způsobila zde po-
chopitelnou sensaci. Došla pozdě v
noci, však žádné potvrzení a podrobnosti. V re-
dakcích mají telegramy z Čifu a Vejhaveje,
oznamující prudkou dělovou střelbu před Port
Arturem a pověsti, že mnoho japon-
ských lodí stalo se k válce ne-
schopnými. Z Paříže stihly však co
nejurčitější zprávy, které došly zahranič-
ného úřadu, ale ani ruské vyslanectvo ani ja-
ponský vyslanec neměli do noci žádných
podrobností. Japonci zdráhají se věřit po-
rážce své, zdá se však, že došlo k bitvě
veliké, o které záhy čekají se podrobné udaje
#20
alto_textblock
#20
z Číny
#21
alto_textblock
#21
Z Londýna, 25. února. (Telef. zpr.) Ozna-
muje se z Vejhaveje, že lodi, které opustily
21. t. m. přístav Dalný, nezočily na obzoru ani
jediného Japonce a že dráha do Charbi-
na je volnou. Činšti mechanikové, kteři
chtěli odcestovati, byli zadrženi Rusy.
#22
alto_textblock
#22
Ruské hlasy.
Z Petrohradu, 25. února. (Telefon. zpráva.)
»Novoje Vremja« píše: »Zkušení diplomati
boj před Port Arturem nazývají obratem v
dějinách světových. Možno čekati nové
kombinace trojspolkové na pev-
nině, s kterými musí býti současně počítáno
v Egyptě, Afganistanu a Natalu.
»Birževyja Vědomosti« projevuji
své přesvědčení v ten rozum, že Japonci ve
svém boji proti Rusku jsou jenom přední
stráží britských imperialistů. Ru-
sko že však vůči tomu zachová klidnou krev,
jsouc přesvědčeno, že jeho čest a důstojnost
jest v dobrých rukou, byť i průběh války vy-
žadoval větších obětí.
#23
alto_textblock
#23
O dopravě vojska na dráhách sibířské
a východo-čínské.
Z Berlína, 25. února. (Telefonická zpráva.)
Z Petrohradu sdělují »National-Zeitungu«: »Mi-
nistr železnic kn. Chilkov prohlásil dle
tvrzení vojenských kruhů, že nelze tou
dobou ještě urychliti dopravu
vojska po dráze zasibířské a východo-čínské
a zejmena že třeba zříditi četné nové vý-
hybky.
Práce jsou vůbec spojeny s velkými obtí-
žemi, poněvadž je země na několik
stop hloubky umrzlá. Jakmile však
budou skončeny, bude možno posílat ze Žel-
jabinska denně 5 vojenských vlaků a to tři
#24
alto_textblock
#24
FEUILLETON.
#25
alto_textblock
#25
Ta škola
Obrázek ze vsi. Načrtl Ferd. Mačen ka.
#26
alto_textblock
#26
Toník Kodešovic se bojí školy jako čert
kříže. Však ví také, proč.
Když tak občas provede něco, co je ve
zřejmém odporu s paragrafy domácího zákon-
níka, vezme ho tatík stranou k velmi důvěrnému
„ty a ty“, přeměří mu s neobyčejnou důkladnosti
kalhotky pružným letorostem lískovky obecné
načež hrozí mu z pravidla hroznými slovy:
„Počkej, darebc, až budeš chodit do školy
Z vejprasku ani nevyjdeš.
Tato perspektiva se nezdá Toníkovi ani dost
málo vábnou. Před očima jeho vznáší se přízrak
školy ukrutné, necitelné, přízrak čehosi hroz-
ného, jemuž marně se vzpouzí, jež strašnou
silou ho uchvátí, zkove tvrdým, těžkým poutem.
Teď odešli všichni jeho bratři a sestra do
školy. Toník osaměl. Je mu smutno. Kdo bude
s ním loviti jablka v potoce, kam padají se
stromů mlynářovy zahrady? Kdo stavěti tunely
v písku? Kdo vysadí ho nyní na plot sousedov
zahrady, na nejvyšší plot v celé vsi? Ostatní
ploty sleze Toník sám, bez pomoci a jest v tomto
„nižším“ šplhání bez konkurence.
Škola je mu hroznou a přece ho cosi do ní
vábí. Neví, co je to, ale tuší v sobě jakousi touhu
po tom divném, pospolitém životě!
Toník chodívá žáčkům naproti, když jdou
ze školy a vyslechne často jejich hovory.
#27
alto_textblock
#27
„Pan učitel nám vypravoval dnes pohádku
o Jeníkovi,“ chlubí se některý.
„A my jsme stříleli dnes do kohouta na ta
buli!“ přetrumfne ho druhý.
Tyhle řeči Toníka rozplameňují. Pohádky
poslouchá velmi rád. Babička vypráví mu vždy
tutéž, o vodníkovi. Toník umí ji do slova z pa-
měti, a když babička unavena povídáním, chce
skončiti obvyklým dvojverším: „byla tam papí
rová zem“, přeruší ji Toník a zakončí sám ne
trpělivě: „a propadla jste se až sem.)
Střilet — panečku — to se Toníkovi teprv
líbí. Jen že má smůlu. Z pravidla trefí jiný ob-
jekt, než který si určil sám za cíl. Tak posledně
mířil na holuba na střeše a bacil sousedovie
Mařenu zrovna pod oko. Následoval obvyklý vý-
prask s nezbytným naučením:
„Počkej, až budeš chodit do školy!“
Však se Toník přesvědčí sám, co se děje
všecko v tom bílém, velkém domě, jenž tyčí se
vysoko nad nízké chaloupky jeho vísky!
Před školou je malá zahrádka s nízkým
plůtkem. V rohu zahrádky je silný bezový keř.
Plán ihned proveden.
Toník se vyšvíhl na plot, s plotu na keř
již nahlíží do školy. Je dobře ukryt v klenbě
větviček a listů.
Malá vyhlídka v okně je pootevřena, Toní
slyší každé slovo.
Pan učitel vypravuje o divoké husičce, která
neposlouchala svých rodičův a došla zaslouže-
ného trestu puškou střelcovou. Jak hezky vy-
práví pan učitel! Slova mu jen plynou z úst.
usmívá se a — co je Toníkovi nejvíc divne -
nedrží v ruce metly!
#28
alto_textblock
#28
Žáčkové sedí jako pěny, oči se jim lesknou
jakýmsi blahem, jehož odleskem prosycena je
celá učebna. To není ta škola zlá, krutá, kterou
ho strašívá otec!
V tom pan učitel domluvil a tleskl rukou.
Žáčkové zvedli ruce, jednu v před, druhou v líe
a zaměřili na husu, jejíž obraz visel na školní
tabuli. Budou střílet! V Toníkovi poskočilo ju-
nácké srdce. Kéž by mohl také střílet!
A proč by nemohl?
Pustil se větví, zvedl ruce a zaměřil také.
„Pif — paf!“ zatřesklo ze školy.
„Bum!“ pláclo to v zahrádce na zem. Po
Toníkem povolila větévka a on sletěl na zem.
Bolestný nářek proletěl celou školou.
Pan učitel však zahledl padajícího chlapce
a pospíšil první na pomoc. Zvedl ho se země,
otřel šaty a vede ho do školy. Snad ne k vý-
prasku? V Toníkovi se tají duše.
Pan učitel uvedl Toníka do učebny a tam
ho udiveného posadil vedle sestry Lojzky. Toník
jen vyvaluje oči.
„Budeme si opakovati o husičce,“ pravil
lahodně pan učitel.
Žáčkové hbitě odpovídají a na konec opět
zastřelí husičku. Toník také. Jeho „výstřel“ byl
nejsilnější.
„Tys ji zastřelil,“ pochválil ho pan učitel.
Toník je rozradostněn, celá třída naň hledí.
Když přišli ze školy domů, měl již Toník
zcela jinou představu o škole a jejim životě.
siž se školy nebojí!
A když mu tatík občas zas měří na kalhotky
s obvyklým dodatkem o škole, Toník se hned po-
usměje a zapomene na bolest. Škola se mu líbíl