#1
alto_textblock
#1
Ročník padesátý třeti.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý 15. července 19 3.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 192.
#4
alto_textblock
#4
la ranní a večerní llaty
předplácí sa-
v Praze v administraci
na měslo
na čtvrt feta . . S K —
s dvojí donáškou
na měsie
na čtvrt leta
1ke
ns měste . P K n0
Poštou
na čtvrt leta . . . 9 K 60
s dvoji zásilkou
na měsle
na štvrt leta
#6
alto_textblock
#6
V drobném prodeji
ranní čisle o sobě
za sh
večerni
za l
Va fliálkách na venkově
ranní čislo
jo
večerní
S
#7
alto_textblock
#7
Inseráty
platí se hotově napře
ředplacení a inserty přijimá
administrace v Marianské ul., a
Tam nacházojí se tei
redaken, tiskárna a expedlee
„Národnich Listů“
Rukopisy se nevraceii
#8
alto_textblock
#8
Dnešní číslo pro Prahu jest o 8,
s přílohou pro venkov o 16 stranách.
#9
alto_textblock
#9
Blamáž.
Nejenom v Sofiji, také ve Vídni maj
v těchto dnech dosti příležitosti zpytovaii
svoje svědomí. Neurovnaný bulharský
egoismus spojil proti sobě všecky, které
ohrožoval, uvedl nepřítele na národní úze-
mí a ohrozil velkou část úspěchů, získaných
krvavou válkou. Ve Vídni však vydali ne-
počítané miliony, nadělali mnoho hluku
popudily proti sobě všecky, kdo byli až
dosud na straně Rakouska, protože i po
annexi považovali je za velmoc do krajno-
sti mírumilovnou — a také zde je výsled-
kem veliké minus. Během desíti měsíců
dvakrát po sobě dočkala se rakouská za-
hraniční politika na Balkáně úplného
shroucení všech svých plánů. Válka bal-
kánského čtyřspolku nahradila Turecko
sebevědomými národními státy, žárlivě
střežícími svou samostatnost, spojila
oba srbské státy a rakouskému po-
stupu na Solun postavila do cesty
živou hráz. Za tuto podívanou, ke kte-
ré jsme ze své strany přispěli jenom zalo-
žením víc než pochybného albanského stá-
tu, za to, aby se na to mohli z Vídně dívat
a v novinách syčet, ale nic víc, zaplatilí
jsme vstupné asi 700 milionů, nehleděk
ohromným škodám, které při tom utrpělo
naše hospodářství. Na tom však ještě ne-
bylo dosti. Místo, aby ve Vídni co nej-
rychleji provedli úplnou revisí dosavadního
poměru k balkánským státům a založili se
do budoucnosti na plodných hospodář-
ských stycích, bez nichž pozbývá zahra-
niční politika podkladu skutečnosti, neměli
nic jiného na práci, než vystřídat jednu
špatnou jednostrannou politiku druhou. Po
dlouhá léta až do annexe a po ní zase
byla rakouská politika na Balkáně turko-
filskou. Armády Goltze paše byly prová-
zeny do boje žehnáním křesťansko-sociální
Vídně a organisátoři mladotureckého hum-
buku se svými revolučními hesly neměli ve
světě lepších přátel než v konservativním
městě na Dunaji. Netrvalo to ovšem dlou-
ho, a poměr stal se bezpředmětným, nebot
předmět lásky držel se Evropy už jenom
jedním prstem. Ale tu přišlo ve Vídni po-
věstné přesedlání, které dopadlo snad je-
ště hůře.
Minulý doby, kdy si Vídeň s Petrohra-
dom dělily Balkán na sféry zájmů a kdy
se každá strana snažila, aby její podíl vy-
padl co možná největší. Z Vídně se dělá ne
politika pro zájmy vlastní, nýbrž jen poli-
tika proti zájmům cizím. Velké Bulharsko
svatoštěpánského míru děsilo hraběte An-
drassyho. Hrabě Berchtold naproti tomu
shledal, že zájem Rakouska spočívá hlavně
v malém Srbsku, poněvadž to současně
znamená i velké Bulharsko, které nebude
nikým ohrožováno a může býti tedy co
možná nepříjemno Rusku. Odtud najednou
politika, tak příznivá bulharským vítězům
nad Turky, kteří jinak od Vídně tolik za-
koušeli v prvních dnech války. Odtud to-
lik bulharofilství ve vídeňských novinách
před zahájením nového nepřátelství, odtud
najednou tolik zpráv o bulharských vítěz-
stvích proti překvapeným Srbům a Řekům
Ve Vídni je jednoduše vyráběli toutéž ce-
stou, kterou chodily na svět zprávy o vý-
tečném konsulu Prochaskovi, o jiných stej-
ně zajímavých konsulech, i o tom, jak Sr-
bové řádí mezi drahocennými albanskými
katolíky. Vyráběli je tak dlouho, jako teh-
#10
alto_textblock
#10
dy, pokud to vůbec šlo: až to už konečně
dál nešlo a byla zde blamáž. Potom teprv
se vzdali — dřív ne.
Po druhé bylo už nutno odtroubiti pří-
liš horlivé hlasatele vítězství v bitevním
bureau ministerstva zahraničních záležito-
stí. Bulharské sny byly na bojištích strašně
schlazeny. Projekty balkánské hegemonie
byly hned v zárodku udušeny proudy krve
a potrestány porážkou, ze které, bohdá.
balkánským národům vzejde ne touha po
odvetě, nýbrž vědomí, že jenom pevná so-
lidarita je jejich spásou. Snad se to časem
dokonce ukáže štěstím, že hned na počátku
byl poskytnut tak důrazný příklad, že vše-
cky balkánské státy se z pudu sebezacho-
vání okamžitě spojí proti tomu, kdo by je
ohrožoval hegemonií. Proti nešťastným
Bulharům postavili se do řady nejenom
Srbové a Řekové, nýbrž i Rumuni, kteří už
byli ochotni spokojiti se v míru žádanou
úpravou hranic. A tu jsme u poslední sta-
nice rakouské zahraniční politiky. Náhlé
bulharofilství Vídně povalilo poslední hráz,
kterou mohla v Rumunsku diplomacie je-
ště čelit přirozené účasti národa na osudu
jeho bratří v Uhrách. Úloha Rumunska
trojspolku je dohrána. Co od Bulharska
dostane, získá samo vlastní silou, ne přiči-
něním dosavadního spojence, nýbrž spo-
jenců nových. A Bulharsko samo v nouzi
appeluje ne do Vídně, což znamenalo boj
do zničení, nýbrž do Petrohradu, odkud
jediné může vyjíti účelné sprostředkování
v balkánském sporu, a tím přispívá k vel-
kému diplomatickému úspěchu Ruska, tím
citelnějšímu, čím více celá politika Vídně
na Balkáně byla obrácena ne k jádru věci.
nýbrž především k jejich formě a zdání.
„Hrabě Berchtold zase vsadil na špatného
koně,“ napsal berlínský list, jenž tyto dny
udělal hluk svým výpadem proti vylhaným
vídeňským zprávám, ač jeho redaktor pro
pana Kániu podepsal prohlášení. Lépe by
bylo nesázeti vůbec. Lepší by byla politika
věcnější a klidnější, přizpůsobená více po-
měrům a méně zděděným cítům, polítika
ne prestiže, nýbrž skutečných zájmů. To
není tak riskantní a nepřináší takových
otřesů myslí, jakým podlehla v neděli „N.
Fr. Presse“, nabízející ve své depresi Ru-
sku přátelství už za to, zaručí-li integritu
rakousko-uherské monarchie . ..
#11
alto_textblock
#11
Válka mezi spojenci.
#12
alto_textblock
#12
Rumuni v Bulharsku.
#13
alto_textblock
#13
Z Bukurešti, 14. července (K. k.) Dl
novinových zpráv rumunské vojsko obsadilo
včera Dobrič a Balčik. Bulhař
nikde nekladli odporu.
Zdejší bulharský vyslanec Kalink o
žádal sám za své odvolání pro útoky zdej-
ších novin.
Z Paříže, 14. července. Dle zpráv z Bu-
kurešti obsadilo rumunské vojsko obe
Asovu, 60 km od hranic vzdálenou. Ru-
munští vojíní vypravují, že za celého postupu
po bulharském území neviděli nikde krom
starců jediného muže. Ženy vysvětlují to
tím, že všichni zbraně schopní Bulhaři od-
táhli na jižní bojiště.
#14
alto_textblock
#14
Tři bulharské brigády zadržely
postup 100.000 Řeků.
Ze Sofije, 14. července. »Ag.-Tel. Bulg.
konstatuje, že generál Ivanov, velitel II
armády, s nepatrným počtem vojska proved
#15
alto_textblock
#15
skvělý ústup. Třemi brigádami zadržel po-
stup řecké armády o 100.000 mužů. Řecká
armáda byla — jak známo — zádržena u
Kukuše (Kilkiše), kde měli Bulhaři jen šest
praporů, a Řekové potřebovali 10 dní, aby
dospěli k belasickému pohoří. Pohyby sla-
bých bulharských kontingentů proti číselně
mnohem silnějším nepřátelským vojskům za-
sluhují býti zaznamenány v dějínách války
#16
alto_textblock
#16
Odpor bulharského lidu proti válce
Z Berlína, 14. července. Korespoudení
»Voss. Ztg.« v Ženevě měl rozmluvu
uprchlým bulharským důsťojníkem z vojsk
generála Kovačeva, který v prvé balkánské
válce byl mimořádně pro udatnost povýšen.
Vypravoval, že bylo mu vlastními vojíny
hrozeno smrtí, kterýž osud stihl již několik
bulharských důstojníků. Vojáci snažili se tě-
mito násilnostmi vykonávat nátlak na vo-
jenské úřady, poněvadž balkánská válka byla
u vojska naprosto nepopulární, čemuž lze
připsat také značné porážky. Veškeré zprávy
o projevech proti válce byly bulharskou
censurou zadržovány, prolo o nich Evropa
nezvěděla.
#17
alto_textblock
#17
Domněnky o vnitřních poměrech
bulharských.
Z Londýna, 14. července. Zde koluj
pověsti, že král Ferdinand tajně opu-
stil Sofiji. Praví se, že by nebylo vzhleden
na poměry divno, kdyby tak učinil. Krá
Ferdinand zná dobře situaci a osoby, které
v Sofiji hrají určitou úlohu.
Z Paříže, 14. července. Přes ujíšťován
»Agence Tel. Bulgare« ve příčině klidu v
Sofiji a dementi různých událostí v Sofiji
kolují pověsti, dle kterých v Bulharsku jest
pozorovat čím dál větší rozčil ení,o
kterém však podrobnější zprávy nedošly,
neboť censura veškeré zprávy o nepokojích
potlačuje. Avšak v diplomalických kruzích
přikládá se včerejší korunní radě velký
význam již proto, že schůze sobrání byla
pro ni přerušena. Zde je domněnka, že se
dlužno přípravit na překvapení ze So-
fije, poněvadž přes veškeré opáčné zprávy
jest jisto, že král Ferdinand ocitá se v na-
prostém rozporn s názory dra. Daneva a se
stanoviskem vůči vojenským kruhům, které
se naprosto stotožňuje s názory širokých
vrstev ve příčině války se spojenci. Vzro-
stající rozčilení obyvatelstva mohlo by záhy
propuknout v události, jejichž dosah nelze
zatím blíže označit. Situace Bulharska vše-
obecně uznává se za neobyčejně vážnou.
Z Bělehradu, 14. července. Pozdě večen
došly sem velmi znepokojivé zprávy ze S -
fije, sdělující, že v Sofiji propuklo
povstání a že udály se prudké a
krvavé pouliční srážky. Podrobnost
nejsou známy.
#18
alto_textblock
#18
Carův list rumunskému králi.
Z Berlína, 14. července. Zpráva, že
zvláštní, kurýr dodal rumunskému král
vlastnoruční carův list, kterým byl varován.
aby pokud jde o opatření proti Bulharsku
nepřekročil určitých mezí, potvrzuje se v ru-
munských kruzích berlínských potud, že sku-
tečně vlastnoruční list carův byl králi dodán.
O obsahu tohoto listu není však nic známo.
#19
alto_textblock
#19
Z küstendylských bojů.
Z Bělehradu, 14. července. Některé no-
viny uveřejňují podrobnosti z tuhých bojů
u Küstendylu. Uznávají, že Bulhaři bojoval
s neobyčejnou udatností a vytrvalostí. Každá
stopa půdy byla vybojována bodáky a skro-
#20
alto_textblock
#20
pena potoky krve. Bulhaři zoufale ji hájili
přes nesčetné oběti podnikali útoky, při čemž
se příblížili až srbskému dělostřelectvu, kde
zranění a k smrti vysílení vrhli se na ba-
terie. Počet obětí je na obou stranách
ohromný. Očití svědkové vypravují, že ze-
jména kolem dělostřeleckých posic byly hro-
mady mrtvých.
Z Bělehradu, 14. července. (K. k.) Úřadn
tisková kancelář sděluje: Není autentických
zpráv, že Küstendže (Velbužd) bylo ob-
sazeno.
#21
alto_textblock
#21
Bratrovražedná válka a veřejné mí
nění anglické.
Z Londýna, 12. července.
(Pův. dopis „Nár. Listů“.)
Je žalostno psáti o urputném boji, ktery
vypukl mezi slovanskými bratry na Balkáně
Nechci se stavěti na žádnou stranu, mám
dobré přátele jak v Sofiji, tak v Bělehradě
i na Cetyni, proto to, co uvádím, zní jen jako
výstraha. Musím se zmíniti o neblahém dojmu
jaký způsobila v anglické veřejnosti tato
ohavná válka, v níž není žádné velikosti ani
šlechetnosti. Balkánští národové jistě velmi
mnoho ztratili na sympatiích v Anglii, a ne-
zastaví-li hned svůj bratrovřažedný boj, po-
pudí proti sobě úplně veřejné mínění téte
země.
Ve smýšlení veřejnosti nastal velký obrat
Bulhaři, kteří si zde zjednali velké sympatie
zejména po opětném zahájení mírové konfe-
rence, dnes téměř nemají přátel, ne proto, že
je opustilo štěstí, nýbrž proto, že jsou obvi-
ňováni, že obmyslně zahájili novou válku a že
prý se dopouštěli ukrutností
Pokud jde o první obvinění, dodalo srb-
ské vyslanectví v Londýně anglickému tisku
fotografii dokumentu, nalezeného u 35. pěšího
pluku bulharského. Je to rozkaz, daný vojsku
velitelem druhé brigády čtvrté divise bulhar-
ské v neděli 29. června, a obsahuje podrobné
disposice k útoku na srbské vojsko, k němuž
došlo v pondělí 30. června ve 3 hodiny ráno.
Tento dokument, jehož obsah byl v evrop-
ském tísku již uveřejněn, byl sice ze Sofije
desavouován, ale fotografie onoho rozkazu
působila v Anglii velmi trapně.
Co se týče obviňování Bulharů z ukrut-
ností, nutno připomenouti, že podobná obvi-
nění byla pronesena proti Srbům a že v těchto
dnech byl dopisovatel velkého anglického listu
vypovězen z Bělehradu pro zprávy o špatném
nakládání s bulharskými zajatcí, konečněi
Bulhaři protestovali oficiálně proti tomu, jak
se Řekové zachovali vůči bulharské pošádce
v Solunu. Je zřejmo, že se při tomto obviňo-
vání všeobecně přehání; snad se vojsko tu a
tam dopustilo přehmatů, ale hrůzně zabarvené
zprávy nutno přijímati s velkou reservou.
Na neštěstí však uveřejnění těchto hrůz ve
velkých dennících anglických velmi uškodilo
balkánským národům. Na Balkánce se počíná
zde pohlíželi jako na divochy, a až dojde k
vyrovnání účtů a balkánské státy budou po-
třebovati finanční pomoci Anglie, bude brit-
ský občan váhati svěřiti své peníze lidem,
nichž noviny píší jako o barbarech.
Tímto nesprávným míněním utrpí stejně
Pulhaři jako Srbové, Černohorci i Řekové, za-
hrnuti souborným názvem Balkánci. Proto
přátelé baikánských národů s úzkostí očeká-
vají přesné zprávy z Balkánu. Je nutno, aby
vyšetřování, vedené osobami nestrannýmia
věrohodnými, rozplašilo mraky pomluv
utrhačství, které vrhají stín na pověst těchto
slatečných a rytířských národů. Ti, kdo osob-
ně znají Bulhary, Srby a Řeky, vědí, že jejich
elita se skládá z mužů ušlechtilých a vlaste-
neckých a že jejich vojsko, prodehnuté láskou
#22
alto_textblock
#22
k vlasti, není horší, než celek kterékoli
evropské armády.
Je čas, aby skončila tato zhoubná válka,
a aby balkánští národové smířeni pracovali
společně bez záludných úmyslů v duchu sku-
tečně bratrském k civilisaci velkých území
kterých stalečně dobyli, v zájmu dlouho uti-
skovaného obyvatelstva, které osvobodili ze
jha tureckého.
#23
alto_textblock
#23
J. Coudurier de Chassaigne.
(Viz poslední zprávy.)
#24
alto_textblock
#24
Politický přehled.
#25
alto_textblock
#25
Země české.
Sjezd Schulvercinu v Třebenících.
Německé národně-politické spolky v Tře-
benicích slaví letos různá jubilea. Dr. Titta
jich použil pro okázalou německonacionální
slavnost v Třebenicích, jež se konala v neděli
a k vůli většímu německému rozpětí byla spo-
jena s valnou hromadou I. župy německého
Schulvereinu. Již jízda Němců do Třebenic
byla dle „Boh.“ triumfální: německé obce neb
aspoň německé menšiny v obcích při dráze do
Třebenic ležících dokonce holdovaly svým
krajanům, do Třebenic se sjíždějícím.
Jedním z úkolů sjezdu Němců v Třebeni-
cích byla dle výslovného prohlášení dra. Titty
manifestace pro zachování německé državyv
Čechách vůbec. Jak se pracuje jedině pro ně-
meckou državu v Třebenicích, je vidno z jed-
natelské zprávy schulvereinské župy, předne-
sené na nedělní třebenické schůzi její: zpráva
ta vyhlašuje veřejně, že německý Schulverein
dává do Třebenic zcela mimořádně peníze
že rád přináší tyto oběti, poněvadž se věnují
na účely, jež zasluhují plného uznání. Tak na
př. pro celé území I. župy Schulvereinu bylo
na dětské opatrovny věnováno 8805 K, ale
pouze na německé školy v Třebenicích 2875 K.
na školské podpory mimo to 660 K a vedle
toho na vánoční nadílku 1588 K. Hlavní po-
kladna Schulvereinu dala na dětské opatrovny
v území řečené župy 14.430 Kl
V třebenické schůzi Sehulvereinu propago-
val jeho snahy sám jednatel hlavního výboru
jeho rytíř Wottawa. Několikrát prohlásil, že
Schulverein vylučuje jakékoli politické stra-
nictví, a pak se jménem Schulvereinu honosil
jeho vzrůstem: v posledních 7 letech stoupl
úhrn jeho příjmů ze 400.000 K na 1,400.000 K
tedy o celý milion; na třeti milion základu
Roseggerova chybí ještě jen 8 kamenů; má-
jová slavnost Schulvereinu vynesla neméně
než 150.000 K.
Schůze ta skončíla sdělením, že jí do-
šlo mnoho písemných pozdravů, mimo jiné
z Berlína, z Drážďan, ze Saské Kamenice atd.
Schulvereinský sjezd a německonacionál-
ní slavnosti, v Třebenicích pořádané výslovně
jménem tamější německé menšiny, minuly
zcela klidně, ač se jich zúčastnili buršáci
z Prahy, z Vídně a z Drážďan. Což znamená.
že česká většina třebenická si německých
slavnosti tamějších nevšimla. Kdyby podobné
slavnosti uspořádala v některém německém
městě tamější česká menšina, sotva by prove-
deny byly beze srážek a bouří, Němci přece
nedovedou býti vůči Čechům tak tolerantní.
jako Češi jsou tolerantní vůči Němcům!
To je vedle poukazu na vzrůst Schul-
vereinu další poučkou nedělní německé okáza-
losti v Třebenicích.
#26
alto_textblock
#26
Rakousko-Uhersko.
#27
alto_textblock
#27
Změna v uherské vládě.
#28
alto_textblock
#28
Ohlášená námi změna v uherské vládě
byla dnes provedena. Ministr obchodu Ladisl
#29
alto_textblock
#29
FEUILLETON.
#31
alto_textblock
#31
Nová Paříž.
V Paříži, 12. července.
Paříž se mění, aniž si toho vlastně v letu
ani uvědomujeme. Zdá se, že to je stále to-
též město, které jsme poznali před lety, že
stále zůstává táž scenerie a že jen roční ob-
dobí přizdobují a střídají ráz kulis, v nichž se
odehrává ono veliké a pestré divadlo, jakým
jest jeho hlučný a hovorný život. Zatím však
pomalu, ale bezpečně a mohutně vyrůstá celá
nová Paříž, nové město, které je příkazem
doby a podmínkami nového života se všemi
jeho rozmary a potřebami, jež nikde jinde se
nedožadují s větší přísností a neústupností.
aby jim bylo vyhověno, nežli právě zde, kde
od staletí se vytvářely nové formy životaa
s nimi i nové formy města nejen pro jeden ná-
rod francouzský, ale pro celý svět. Ovšem
jest vždycky v těchto nových útvařech mnoho
specielně francouzského, co nemá smyslu,
je-li přejímáno a přenášeno bezprostředně ji-
nam, kde zneklidňuje jakýsi fantom velkomě-
sta a kde se pro uspokojení této bludné my-
šlenky prostě přejmou odjinud formy, aniž se
kdo ptá, zda vůbec kdy, ať dnes nebo v bu-
doucnosti, život města se jich dožaduje nebo
dožádá jako nejpříhodnějšího pro sebe řešení
Jestliže bylo v Paříži nutností vytvoření vel-
kých boulevardů s jejich někdy neumdléva-
jící a neutuchající frekvencí, s jejich nekoneč-
nou pestrostí denního ruchu a s jejich tak za-
jímavou a tak poutavou barvitostí veškeré té
směsi zájmů, jež se na nich střídají a proplé-
tají a jež jimi neustále letí ve shonu hospodář-
ských a obchodních starostí a vábivých a roz-
marných požitků, stalo se opakování a napo-
dobeni jich omylem někde třeba ve Vídní, kde
ani po desítiletích život města nepřesvědčil o
#33
alto_textblock
#33
nutnosti vybudování podobných rozsáhlých
To, co se stává hlavní a největší podmín
kou obdivu Paříže, jemuž nelze se ubrániti
při prvním setkání a o jehož důvodnosti každé
delší studium města přesvědčuje, jest konsta-
tování oné logičnosti, s jakou jest Paříž vy-
tvořena a s jakou se stále mění a dále vy-
tváří. Není zde náhodnosti a není zde bez-
cílného tápání: Celé město i ve svých základ-
ních a rozsáhlých disposicích, i ve svých pod-
řadných jednotlivostech plánu jest jednotné
důmyslné dilo, rozvážně a účelně vybudované
a zdůvodněné ve všech svých složkách. Po-
změňuje-li se v něm neustále, nestává se tak
na úkor celkového souladu, nevybočuje se
v nesrovnalosti, jež by rušily. Ale není zde
jen formový soulad. který tak příznívě
uspokojuje oko, jedná se zde ještěo
více: je zde naprostý soulad této for-
my a jejího naplnění. Život městaa
všechny jeho potřeby, tento život ne-
ustále se komplikující a neustále se dožadu-
jící nových útvarů, ukládá a příkazuje své po-
žadavky a těm se dostává řešení, které při-
padá často až ncomylně správným. Ale nejde
při tomto všem budování a přebudovávání
města jen o to, vyhovětí okamžité potřebě
jedná se o více ještě, totiž o budoucnost. Jde
o to, vytušiti a správně odhadnouti, co a v ja-
kém postupu časovém je nezbytností, kde
nutno uvolňovatí a kde možno volně dispono-
vati místem, aby rozvoj města, jeho rušný po-
hyb a jeho moderní potřeby nenarážely a ne-
byly tísněny.
Paříž jest jakožto město obdivuhodným
dílem. Mimo Seinu sotva co dala zde příroda
k jeho kráse, všechno jest prací člověka. Onen
jasný duch francouzský se svou mathematí
ckou rozvážností a se svou bezpečnou logi-
ckou přesností zde tvořil. A ruku v ruce s tě-
mito velikými přednostmi šel smysl pro krásu
a onen vrozený vkus, jež jsou příznačny to-
#34
alto_textblock
#34
tříd.
#35
alto_textblock
#35
muto šťastnému národu. Inženýr a umělec zde
družně vybudovali nádhernou Paříž, jakoby
chtěli dokázati, že i člověk je schopen svým
důmyslem a svým uměním dáti městu půvaby
jež v jiných případech mu poskytla bezděky
krása přírody.
Rok jak rok se Paříž pozměňuje. V ráme
starého města zjevuje se nenáhle nový obraz
Stavební činnost se rozpoutává hlavně v ně
kterých málo zastavených čtvrtích. V posled-
ní době mizí rychle idylický ráz elegantn
čtvrti Passy, kde vzrostly v krátkém čase
celé nové ulíce s nebetyčnými domy, opatře-
nými okázale uváděným „moderním komfor-
tem“, jenž dosud nebyl v Paříží domovema
jenž — pokud se jím rozumí osvětlování, zdvi-
že a koupelny — jest dosud jen výsadou dra-
hých bytů. Novou čtvrtí jest celé okolí Eiffe-
lovy věže, Champ de Mars. Po odstraněn
obrovité strojovny z poslední výstavy pone-
chán byl onen veliký prostor, jdoucí od Vo-
jenské školy až k Seině, nezastaven a promě-
něn byv v nový krásný sad, tvoří s Trocadé-
rem na druhém břehu a jeho sadovým svahem
jeden z nejkrásnějších pohledů, jež poskytuje
Paříž. Zalím co se projednalo dokončen
Hausmannova boulevardu, jenž vyústí na hlav-
ní boulevardy, zatím se pracuje na rozšířen
ulice St. Jacques na levém břehu, jímž má
býti hlavně uvolněn paralelní boulevard St
Michel, dokončeny byly dvě nové ulice, vy-
cházející z hlavních boulevardů, ruc des Ita-
liens z boulevardu téhož jména, a rue Edouar
VIl. z boulevardu des Capucines, pojmenovaná
na památku krále, jenž jakožto princ galleský
tak horlivé působil v těchto končinách i k
svému potěšení i k radostem svých veselých
družin. Nové domy, jimiž jsou tyto ulice vy-
tvořeny, jsou obrovité stavby, jichž vybudo-
vání pomocí všech moderních vymoženost
technických poutalo více pozornosti, nežli se
může podařiti ji upoutati jejich příliš schema-
tickým a umělecky bezradným zevnějškům
#36
alto_textblock
#36
V tomto směru některé domy nového boule-
vardu Raspailova, jehož dokončení právě dne
bylo oslaveno za přítomnosti presidenta repu-
bliky, jsou zajímavé pokusy o nové řešení prů-
čelí činžovního domu, ač jimi sotva možno
přesvědčiti, že by bylo lze nahraditi něčím při-
jemnějším onen střízlivý sice, ale v celém svět
členční tak rozumný a tak správně domyšlený
typ domu, s jakým jsme se dosud setkával
téměř výhradně v pařížských ulicích. Ale
onen boulevard Raspail sám o sobě jest po-
zoruhodností města. Je to široká třída, jež jd-
v délce půltřetího kilometru od Lva belfort-
ského přes boulevard Montparnasse až na
boulevard St. Germain, rozbihajíc se ostrým
úhlem od směru boulevardu St. Michel, a jest
to nejokázalejší z ulic levého břehu i svou da-
lekou a zajímavou perspektivou, i svým oprav.
du přepychovým vybudováním. Je zde ve-
škera účelnost moderní třídy, jež vzníkla vy-
bouráním celých rozsáhlých komplexů starých
budov, a jež otevírá široký, světlý a pohodlný
prostor se spletí menších ulic a jež svou aleji
bez níž jest nemyslitelna pařížská třída, vnáš
v únavu města osvěžující proud zeleně.
Ve svých monumentálních budovách, ji-
miž má býti dokumentována nová Paříž, ne-
jsme tak šťastni. Nedávno dokončený účetn
dvůr jest budova, jež nenašla milosti aniu
soudců velmi konservativních a velmi shoví-
vavých pro umění vládních architektů. Nová
část justičního paláce jest banální, bezvýznam-
ná stavba a dočkáme-li se vůbec někdy vy-
budování Národní tiskárny, jež pohlcuje ročně
miliony a miliony a jež přes všechny interpe-
lace, útoky na podnikatele a revise smluv se
sotva blíží ke svému dokončení, nepřibude
Paříži nic významného. Skutečným uměleckým
dokumentem doby z posledních let jest pouze
nové divadlo Astrucovo na Elysejských po-
lích i svou architekturou i celým svým malíř.
ským a sochařským vypravením. Vzbudilo při
rozeně mnoho nelibosti u Francouzů, nebot
#37
alto_textblock
#37
žádného ludvíkovského slohu zde není po-
užito, ale doufejme, že jest dobrým naznače-
ním cesty, jak vyjíti ze začarovaného kruhu
oněch slohů.
Některé nové problémy a některé staro-
sti pro nedalekou budoucnost zaměstnávají
město a architekty. Je to problém rozšířeni
radnice, jež nedostačuje při veškeré své roz-
sáhlosti, je to tolikrát a stále opakovaný po-
žadavek výstavního paláce pro hospodářské
výstavy, jež se každého roku někde provisor-
ně umísťují, a je to konečně úprava prostoru
získaného zrušením a odstraněním hradeb do-
sud město obkličujících.
#38
alto_textblock
#38
Rudolí Kepl.
#39
alto_textblock
#39
Hrst vzpomínek na Mik. Alše.
V prvých letech osmdesátých ožila v tehdejší
mládeží myšlenka znovuvzkřísení národního krojer
zatím zastupovala tento s venek čapka „podě-
bradka“. Nesl jsem Alšovi — který tehdy bydlilv
Karmelitské ulici na Malé straně — ku podpisu
provolání ve prospěch kroje, které sepsal stále
mladý Jos. V. Frič a podepsali někteří spisovatelé.
Aleš ihned ochotně podepsal. Podpis svůj dopro-
vodil poznámkou k choti své: „Koukej stará, to
psal nejstarší študent!“ Mimoděk jsem tehdy
vzpomněl na autora „Pamětí“ jako komandanta
studentské legie u nedaleké mostecké věže v bouř-
livém roce 1848.
V letech osmdesátých povstal také v Praze
„Manes“, sdružení umělecké mládeže [v Mnichově
byl tehdy „Skréta“ střediskem mladých českých
umělců), jehož starostou zvolen Aleš a náměstkem
jeho Marold. Tu stýkal jsem se ve schůzích s Alšem
často. V nich Aleš zapomínal na to, co ho tížilo.
píseň stále hlaholicí jej vzpružovala, cítil se mla-
dým s mladými. Ve schůzích koloval orgán členstva
„Paleta“, kdež i záhy zesnulý zobraziteř dojomné
„Salvatorské legendy“ Fr. Gretsch ukládal své
kresby.