ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 4e2b6400-8f13-11dd-aaff-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
ALTO TextBloky — 19
#1 alto_textblock #1
13. července 1913.
#2 alto_textblock #2
kulturníh
#3 alto_textblock #3
ži
#4 alto_textblock #4
vota
#5 alto_textblock #5
Strana 9.
#6 alto_textblock #6
Příoha „Národních Listů“ k číslu 190.
#7 alto_textblock #7
OBSAH- Miloš Marten: Renaissanční profil Školstvi: F. V. Moravec: Anketa o dílenské výchově. Lékařství: Cís. rada dr. Em. Semerád: O vý- znamu čístoty těla a šatstva u školní mládeže a člověka vůbec. Ženské hnutí: O. S.: Ochrana mateřství. Literatura. Bibliografie.
#8 alto_textblock #8
Renaissanční profil.
#9 alto_textblock #9
(K výročí Giovanniho Boccaccia.)
#10 alto_textblock #10
V perspektivě šesti století, která nás vzdalují od jeho narození, nelze jinak zcela porozuměti Boccacciovi, než když se pojme jako duch přechodu, jeden z těch, kteří vyrůstají na hranici dvou dob a v nichž dva myšlenkové světy se křižují, aniž splynou. Více, nežli jiná kulturní období, je renais- sance bohata okamžiky nerozhodnosti, usín- vání z minulosti, ještě nevyžité, v budoucnost. jejíž duchovní stav teprve se tvoří a připra- vuje. Zvířila příliš hluboce vnitřní život něko- lika století, uvolnila příliš mnoho různorodých živlů myšlenkových a citových, jež se vy- rovnávaly, soustřeďovaly, vybíjely vždy znovu a vždy jinak. A velké chvíle vývoje, který vedl od prvních zásvitů nového cítění v go- tice k synthesi středověkého ducha v „Bož- ské Komedii“ a od učeneckého dilettantismu humanistů k vítěznému pathosu protireforma- ce, byly rozděleny vlnami napětí, kdy vůdči ideje renaissančního člověka procházely kri- semi nejistoty a hledání. Z nich bylo století Boccacciovo. Jeho ži- vot obsáhá dráhu trecenta, sestupující o Dantea k humanismu, znamenající přerod my- stického ideálu středověkého v ideál intelek- tualistický, odvozený z antiky. Víme dnes, že humanistický návrat k an- tice, který ostatně byl jen složkou, ne pod- statou renaissance, nebyl zjev tak naprosto kladný, jak dlouho se myslilo. Vlastní rina- scimento vytrysklo spontanně ze středo- věku, z mladé síly národů, konečně dozrav- ších pro vyšší a bohatší život, roznícených jeho možnostmi, opojených jeho svůdnými hla- sy. Rinascimento, toť sv. František z Assissi a Abelard, gotický stavitel a Giotto, Dante konečně, velký, všecko obsahající a všecko v sebe pojímající duch, zpívající svědomí své doby a její mystické tesknoty. Teprve když se vybila tato sladká bouře probuzení, ve chvíli jakési únavy, jakéhosi ztišení, jež po ní následovaly, objevuje se nový činítel renais- sanční kultury: humanista, učenec, který ne- tvoří, nýbrž sprostředkuje mezi svou doboua odumřelým světem, kterému ji podřaďuje. An- tika se stává snem, utkvělou myšlenkou, jed- ním z těch ideálů (v úpadkovém smyslu slova), v něž slabí lidé a slabé doby promitají, čeho nedovedou seskutečniti. A tím i živlem zá- porným, seslabujícím, jak se jeví v literatuře quattrocenta a také již v humanistických prou- dech trecenta. Přechodní doby tvoří dva typické char- aktery: inteligence, jednostranně vyvinuté. buď zarytě utkvívající v minulosti nebo pře- kotně vypiaté v budoucnost — a duchy chao- tické, podléhající střídavě nebo současně pro tivným silám, které zápasí o převahu v nich samých stejně, jako v době, které patří. Tak stojí vedle sebe ve XIV. století P- trarca a Boccaccio. Petrarca celou osobností směřuje do quattrocenta. Není předchůdcem humanistů — humanismus je v něm již všecek s oběma pod statnými složkami své mentality, výlučným kultem minulosti, klassického starověku, je- muž neobětoval jen řeči, ale sám dobový časový kořen své individuality, a literárností odmítavým abstraktním poměrem k životu, jenž ho nevzněcoval ani nedojímal, jemuž se uzavřel jako nepříteli a nebezpečí. Nestačí říci, že miloval antiku: byl jí oslněn, podlehl jí, zanikl v ní měrou, že jej „urážel pouhý po- hled na soudobé lidi co „pamět, skvělé skut- ky a slavná jména starých jej jímaly „neuvě- řitelnou a nesmírnou radostí“. Ale byla to vskutku jen přítomnost, již odmítal, nebyl to živol sám a jeho vření a svůdné, pobuřující hlasy, jimiž mluví k srdci básníků? Vyznal, že „více se těší stykem s mrtvými, nežli s ži- vými“ ale nevzepřel se také dohadu Giovan- niho Colonny, že „v jeho nitru není Laura ničím, než poesií, k níž usiloval“ — abstrakcí. allegorií? A v jeho listech jsou místa, která Vydychuji smutek tohoto marného, záporného vztahu k životu, této samoty ne člověka, ale ducha, jenž života neuměl přijmouti ... Jinak Boccaccio. Také jeho strhl prou klassicismu a strhl jej přímým vlivem Petrar- covým, ač sám lačný, dobrodružný duch, jímž byl nadán, jistě jej podněcoval, aby se napil také z tohote pramene poznání. Jeho latin- ská díla, takové „De genealogia Deorum“ nebo „De montium, sylvarum, lacuum, fluvium, sta- gnorum et marium nominibus“, neliší se od průměrné produkce humanistické; sotva že naleznete jeho neklidnou, romaneskní obraz- nost v dějepisném suchopáru knih „De clarie mulieribus“ a „De casibus virorum et foemi- narum illustrium“. Ale Boccaccio nepodlehl zcela humanismu. Právě jeho vrozený neklid, jeho vnitřní dobrodružnost byly příčinou, že v něm vedle učenecké kultury Petrarcovy a proti této kultuře působily živly původního cítění renaissančního. Řeknu ještě, jak byl přiveden ve styk s nejryzejšími lyrickými pro- jevy rinascimenta a jak se jimi inspíroval k nejživotnější části svého díla. Vývojové nej- zajímavějším rysem zjevu Boccacciova je však vášeň, jíž souvisí s bezprostřední minulostí. se středověkem: kult Dantea. Není náhodou, že Boccaccio prožil jednu z oněch náboženských krisí, tak příznačných pro renaissančního ducha na příklad v přípa- du Picy della Mirandola a Sandra Botticel- liho. Pod antickou maskou nepřestal v dušt renaissančního člověka tryskati mocný zdro prvotního mysticismu středověkého. Sklonil-l se před jasnými božstvy Olympu, tož neustal hledati smíru mezi nimi a trpícím Bohem kře- sťanským. A čas od času, v srdci zvlášť jem- ném a vroucím, ptal se úzkostně, nezašel-li
#11 alto_textblock #11
příliš daleko... V záchvatu takového stesku zničil plavý Pico své milostné verše, jež by byly snad sepsaly jméno platonikovo žhavým písmem v dějiny vlašské lyriky. A stejně, o století dříve, odvrátil se Bo- caccio od svého života i díla v horečce po- kání na slovo mnicha Pietra. Petrarca zasáhl tehdy v život Boccacciův a vytrhl jej z nábo- ženské krise — Petrarca, to jest: humanismus se svým odporem, proti vášnivé opravdovosti a mystické hloubce středověku, Petrarca, je- muž snad tak se nejednalo o sladkého a lehko- vážného poetu „Fiammety“, jako o autor trudných latinských „Eklog“. A snad by byl humanismus Boccaccia vyčerpal, jako pozděj Pica della Mirandola, kdyby v nitru trecenti- stově nebyl tak živý ještě gotik, sílený tradic Danteovy poesie a jehož život sám, násilny a dobrý, v něm osvobodil. Literární dějiny vypravují, jakým rytíř- ským činem byla Boccacciova „Vita di Dante“ i že věnoval konec života výkladu „Božské Komodie“. Dante nebyl mu však pouhým li- terárním sujetem. Byl téměř jeho osudností, něčím, k čemu usiloval, o co se roztřištilv těžkopádně imitaci „Komedie“, nazvané „Amorosa vísione“, čemu podlehl i v nejosob- nějším díle, dav románu Fiammetinu formu „Nového života“. A přece nehledal jen laci- ného vzoru. Jeho kommentáře dokazují, že vskutku v sobě cítii něco z vnitřního světa Danteova. Stačí čísti motiv jeho výkladů: „Řeknu dokonce, že theologie není nic jiného. než poesie Boha“ nebo „Nejen že poesie jest theologií, ale i theologie jest poesií“ — these ryze středověká, danteskní, jako patří dan- tesknímu kruhu představ na příklad sedm pa- nen, symbolisujících sedm ctností, žebř k Bohu v prose „Ameto“. Lze říci, že Dante tanul Boccacciovi na mysli vždy, když se snažil dílo velkého poetického nebo filosofického rozpětí. Ale ovšem: čas takých děl přešel, a duch jenž stvořil „Božskou Komedii“, nesestupo- val na spisovatele století Boccacciova „L'amerosa Fiametta“ není „Vita nova“, jako nebyla Beatricí nemanželská dcera neapol- ského krále, kterou Boccaccio potkal v ko- stele San Lorenzo. A přece byla i ona zasvě- cením — v rižší oblasti života i sna sice, ale v oblasti předurčené Boccacciově bytosti Jistě, jeho telent měl zapotřebí středověku aby vyrostl — ne však visionářského středo- věku Danteova, nýbrž prostého, drsného svět- ského středověku, jejž mu dcera Karla z An- jou zjevila ve francouzských fabliauv Bentrice, ukazující k nebi — Fiammetta, svá- dějící s perfidním úsměvem k zemi: je třeb tohoto kontrastu, aby byl úplný obraz „před- renaissance“, jíž patří povídkář „Dekame- ronu“ jako básník „Božské Komedie“. Ale snad více, než vlivu neapolské princezny byl Boccaccio poslušen hlubšího podnětu; jistě bylo něco v krvi syna florentského kupce vášnivé Pařížanky, co probudilo nejoriginál- nější živly jeho obraznosti při četbě veršových romanet starofrancouzských, smavých jako „Du vair Palefroi“, rozcitlivělých jako „L Chastelaine de Saint Gille“, bodavých jak „Amberée“. Motivy francouzských fabliaux, roz- manitě zkombinované fantasií dobrodružného Vlacha, obohacené velkým talentem pozoro- vatelským, rozvinuté skutečným umělcem vy- pravování: to, v rámci renaissanční „galantní slavnosti“, v stilu lichotném, hudebném, plném kouzla, jest „Dekameron“. Připomíná to hemžení polo fantastických, polo realistických postav, jak o dvě století později je maloval Carpaccio, má to intensitu a naivnost bezpro- středního postřehu, je v tom střídavě smích, soucit, vášeň, snivost, je to pohádka a je to skutečnost — ale hlavně podivuhodná pravdi- vost, ohromná životnost zření i cítění: imagi- nace, která hltá život okolo sebe a zjednodu- šuje jeho obrysy v obrazy zároveň typické i jedinečně. Boccaccio-humanista patří historii jako vývojový zjev, zajímavý tím, jak plně, životně a typicky procítil problém své doby. Ale li- teratuře dal nejvice dobrodružný, frivolní po- vídkář, v němž promluvil hlas prvotného, prostného genia jeho rasy: není v tom para- dox, jeden z poučných paradoxů lyrického ducha, svévolného, jako sám život? Miloš Marten.
#12 alto_textblock #12
Skolství.
#13 alto_textblock #13
Anketa o dílenské výchově.
#14 alto_textblock #14
V těch dnech, kdy zájem veřejnosti za- braly politické sensačnosti, konána byla ve staroslavné zasedací síni Staroměstské radní- ce školská anketa, jež zasluhuje po- všimnutí. Jednalo se o velmi důležitém oprav- ném problému pokračovacího škol- ství živnostenského, t. j. o vzdě lání dilenské m. Otázka není u nás novou. Co v tomto oborü mnichovští oprávci literárně označuji jako svůj nový školský objev a čemu mohli dáti, jsouce v příznivějších poměrech hmot- ných i právních, reelní útvar tamějšími účelně vypravenými budovami pro odborné školy po- kračovací, to i u nás bylo pociťováno a uzná- váno, ale přes všechny krásné snahy musilo se u nás utkvěti na počátečných nábězích, ježto z neupravenosti legislativní nedostává se nám onoho finančního základu, bez něhož sebe krásnější myšlenky zůstávají šedými theoriemi ... Také u nás se chápe, že pokračovací ško- la nemůže ustávati jen na povšechném vzdě- lávání, ale že je nezbytno, aby odborná vý- chova, udílená v mistrově dílně, byla doplněna odbornou prací školy. I my uvědo- mili si veliký význam odborně technické vý- chovy, potřebu cvičebných dílen. Ale naše politické i hospodářské poměry vyvinuly se tak nepříznivě, že i v tomto oboru kultur- ním, pro povznesení živnostnictva velmi dů- ležitém, stále ještě je „od chtění ke skutkům cesta daleká“. Nicméně přes tuto nepřízeň doby, kdy z nedostatku pevného právního podkladu celá organisace tohoto důležitého odvětví školského založena je vlastně skoro výhradně jen na vratkém základě správníc
#15 alto_textblock #15
opatření a dobrovolných hmotných příspěvků, neochabují u nás snahy opravne a hledají se cesty k nápravě. Takovým článkem obtížné reformní prá- ce je svrchu řečená anketa, jíž účastnilo se za předsednictví dvor. rady Ed. Černého množství odborníků školských i živnosten- ských. Neřešila otázku pokračovacího školství živnostenského v celém rozsahu, ale vytkla si omezený sice, ale důležitý úkol: upraviti dílenskou výchovu učňů v rámei přítomných poměrů Velké Prahy Zpravodaj ankety cís. rada, náměstek Jos. Schrötter zcela věcně a správně za- ložil svoji zprávu ve směru, který vytčen je konkretními poměry a skutečnou dosažitel- ností. Dokonalé odborné vzdělání, pravil, pa- tří k nejpřednějším prostředkům, jimiž lze podporovati snahy upadajícího stavu živno- stenského po hospodářském zvelebení. V tom směru je důležitost pokračovacího školství všude patrna, ale nutno si jen uvědomiti. zdali dosavadní způsob vyučování stačí nyněj- ším zvýšeným požadavkům dobovým, aby živ- nostnictvo mohlo s úspěchem čeliti veliké soutěži tovární a především zahraniční. S pro- dukty továrními lze soutěžiti toliko jemnějším provedením, tedy ruční prací, jak zřejmo n příklad v oděvnictví. Při tovární výrobě ome- zuje se činnost zpravidla jen na část vý- roby. Odborné vzdělání stává se tak jedno- stranným a nutno doplňovati je v částech. jichž tovární výroba pomíjí. Uvážiti dále tře- va, že mnohdy učeň ani v dílně se nedostane k výrobě a to buď pro nákladnost, buď pro dělbu práce. Je tedy zjevno, že vedle pokračovacího vzdělání všeobecného, tedy naukového, lite- rázního, aesthetického i občanského je nevy- hnutelně potřebno opatřiti uční vzdělání od- borné a dílenské. Ale jest obtížno a ne- snadno tomuto požadavku plně vyhověti; ne- boť zaříditi školní dílny všude, ve všech od- větvích a získati potřebných místností i ná- strojů, toť úkol, vyžadující mnoho finančních prostředků. Pražský výbor školní získal sice pro některé školy postupně nástroje a v díl- nách Technologického musea nalezly některé dílny útulku, ale tím učiněn jen počátek. V ře- šení otázky dílenské nutno jíti dále ve směru loňské ankety, jež prohlásila, že je potřebno, aby tam, kde je dostatečný počet žactva, po- kračovací školy byly zodborněny a tam, kde žactva není dostatek nebo kde zařízení dílenské vyžaduje velikých nákladů, aby or- ganisována byla jedna společná škola, na jejíž vypravení a vydržování přispívati by měla města Velké Prahy poměrně podle počtu svých žáků. Města ku Praze přilehlá neprojevila do- sud ochoty poskytnouti žádaných příspěvků, ale také se nevyslovila hned zamítavě. Je zřejmo, že bez pomoci interesovaných měst nemohlo by dílenské vzdělání organisováno býti pro celou oblast Velké Prahy, ale musilo by se omeziti jen na Prahu vnitřní. Docházít již nyní z předměstských obcí do pražských pokračovacích škol 1064 žákův a to z Karlína 120, Smíchova 208, Vršovic 52, Nuslí 86, Dej- vic 14, Král. Vinohradů 308, Bubenče 12. Žižkova 153, Pankráce 20, Bráníka 30, Košíř 13, Podola 18, Vysočan 11, Břevnova 15, Michle 4 atd., což je důkazem, že ani za pří- tomného stavu, dosud nevyvrcholeného, do- mácí školy vzdělavacím potřebám učňů růz- ných odborů nestačí. Uvědomíme-li si pak, že průměrný náklad zařizovací a vydržovací ani v jediném případě neklesá pod 24 K, ale opro- ti tomu při některých živnostech dosahuje výše až 333 K, pochopíme, že nelze dobře žá- dati, aby Praha sama veškeren náklad hra- dila a že je v zájmu hospodárnosti, aby při- kročeno bylo ke koncentraci odborných škol aspoň v těch případech, kde je zařízení ob- zvlášť nákladné (na př. škola typografická 68.800 K), nebo kde je menší počet žactva Je zřejmo, že v zájmu žádoucí soustředě- nosti a všeobecně žádoucí reformy je nutno pokračovati spojeně a řešíti organisaci pokra- čovacích škol v celku pro celou Velkou Pra- hu, při čemž nesmí ovšem býti postupováno na úkor předměstí; neboť nelze přece žádati aby všichni žáci navštěvovali školu výhradně jen v Praze. Kdyby školní výbory neb spo- lečenstva zřídily dle sjednané dohody potřeb- né dílenské vyučování v předměstí, zajisté by i tam žactvo z vnitřního města docházelo. při čemž by ovšem Praha hradila přiměře- nou kvotu. Odpírati učňům pro čá- stečný příspěvek velmi důleži- tého dílenského vzdělání, bylo by jistě nespravedlivé. Výborná zpráva referentova přijata velm příznivě, ale z dalších projevů četných účast- níků ankety bylo patrno, že není dosud plného porozumění pro řešení v tomto omezeném ale s brzkou realisací počítajícím rámci, jaký vytknut byl v referátě. Bylo sice právem z četných stran ukazováno, že stát nekoná plně svoji povinnost, pokud jde o vzdělán živnostenského dorostu, žalováno, že nen dosud úpravy zákonodárné, vyslovovány tuž- by, aby konečně zbudovány byly potřebné bu- dovy na obvodě vnitřní Prahy, bylo toužen po vydatné pomoci zemské a p., ale všem těmito, zajisté odůvodněnými, ale přece jen poněkud povšechnými tužbami nebylo dost přihlídnuto k jádru věci, jež vězí ve snaze- pomoci hned. Zaznamenati jest i hlas posl. insp. I Weignera, který toužil, aby pro jednotnou organisaci pokračovacích škol pražských vy- tčen byl napřed přesný plán na základě stati- stického materiálu. Došlo by se tak k pozná- ní, že v oblasti Velké Prahy je v některých odborech tak málo učňů, že by stačila pro Prahu i předměstí pro některá odvětví j edna škola, při čemž by zcela dobře mohly ně- které tyto odborné školy býti na předměstích (na př. grafická na Kr. Vinohradech). Bude nutno přikročovati ke zbudování potřebné. účelně vypravené budovy a sestavení plánu organisačního, z něhož by vysvitlo, pro která odvětví odborné školy nutno je zříditi a ma- jí-li býti založeny školy ty v Praze nebo na předměstích. Ústř. ředitel pražských pokračovacích škol, cís. rada Jos. Schrötter poukazuje,
#16 alto_textblock #16
že o dílenské vzdělání je již v některých od- borech postaráno a jde tudíž jen o organický vývoj, doplnění a rozšíření toho, co již jest Akcentuje dále nutnost reformy dílen- ského vzdělání jako vydatného prostředku. jímž má se čeliti hrozivému nadbytku studo- vané inteligence, která hmotně strádá, kdežto některá výnosná řemesla upadají jen pro ne- dostatek vzdělaného dorostu. Problém je tak naléhavý, že nelze se řešením odkládatí, ale nutno, byť malými zatím prostředky, přikro- čiti hned k nápravě. Školní výbory, jimž přáti je více autonomie, zajisté pochopí, že bylo by se stanoviska národohospodářského neroz- umem, aby na jedné straně se stejné školy zbytečně násobily, kdežto pro některá od- větví by nutného dílenského vzdělání vůbe ani nebylo. Také dv. rada Ed. Černý přímlouvá s za rychlé tempo a řešení prozatímní. Naše organisace nedá se prostě a docela napodo- biti dle Vídně a Mnichova, a sebe krásnější budova by zatím docela neprospěla, nebyl-li by zabezpečen náklad vydržovací. Tu je za- tím nutno, aby přispěly obce na zařizování a vydržování dílenských škol, jež společenstva za nutná uznají. Byť pro začátek byl malý počet škol odborných, již v tom byla by zá- ruka úspěchu, kdyby se vůbec s organisací dílenské výchovy brzy počalo. Nelze přece rázem dostihnouti ideálu a nutno spoléhati ve vývoj. Žalno je, že naše vlast, nejbohatší země říše, nemůže domoci se zákona o po- kračovacích školách, ale čekati s odborněním škol, až zákon bude vydán, znamenalo by po- škoditi živnosti. I kdyby zákon vešel v život. vždy ještě největší tíha nákladu spočívá vý- hradně na živnostnictvu, jak patrno z organi- sace dolnorakouské. Otázka zodbornění ško je u nás nejvýše nutna, nedá se odstraniti nebude-li příznivě řešena, podlehne naše živ- nostnictvo konkurenci cizinecké. Proto je nut- no přikročiti k dílu ihned a to zatím své- pomocíl Dosavadní zkušenosti nabyté při dílenské výchově poučují nás o tom, že zod- bornění škol je radostně vítáno uční i spole- čenstvy a že náklad, vynaložený na tuto vý- chovu, je neobyčejně produktivní. Zajímavá anketa končila usnesením, aby zástupci společenstev se zástupci učitelstva připravili určité návrhy pro celkovou organi- saci dílenské výchovy ve Velké Praze. Pře- jeme krásným snahám těm plnéh zdaru F. V. Moravec.
#17 alto_textblock #17
Lékařství. O významu čistoty těla a šatstva u školní mládeže a člověka vůbec.“ „Čistota půl zdraví.“ Ráno, jak s lůžka vstanete, umývejte pe- člivě vodou a mýdlem nejdříve ruce. Důklad- ně namydlete ruce své mýdlem! čím více mý- dla upotřebíte, tím čistší budou vaše ruce Bez mýdla, pouze vodou, špínu a prach nelze dobře odstraniti. Čím více mýdla, který náro spotřebuje, tím větší u něj čistota — a vzdě- lanost! Když iste ruce své pečlivě umyli, od- straňte z umývadla špinavou vodu a nalejte vodu čistou. Pak umývejte pečlivě, opět vo- dou a mýdlem, obličej, vši, krk, prsa, třeba záda. A na konec vypláchněte si ústa. Často za den umývejte mýdlem své ruce a hlavně ihned, když jsou špinavé, a pak před jídlem a po jídle. Před jidlem proto, abychom nepře- nášeli ze svých pratů špinu, která může obsa- hovati zárodky různých nemocí, na chléb jiné pokrmy, a po jídle proto, abychom při jídle znečištěnýma rukama nepoškodili šat knihy a jiné věci: špinavé ruce vpravují d těla různé a nakažlivé nemoci. Jistý proslulý lékař prohlásil tuberkulosu plic za nemoc špí- ny! Nestrkejte proto špinavých rukou do očí jinak snadno vaše oči onemocní. Když vá- oko svědí, nesahejte prsty do očí, nýbrž po- hlaďte oko kloubem zápěstným, nikoli prsty Kloub zápěstní jest vždycky čistší než vaše prsty. Oči sobě vytírejte jenom směrem k nosul Šťourati se v nose prsty jest nejen ne- způsobné a nemravné, ale hlavně proto ne- bezpečné, že špinavý prst může způsobiti růz- nou chorobu nosu. Tak zvaná „nátka“ nebo „růže“ pochází přečasto ze škrábnutí špina- vým prstem v nose! Kdo špinavé prsty do úst vkládá, nechová se slušně a snadno může pře- nésti zárodky různých nemocí do ústi zánět krku, záškrt, různé kašle, ba i zánět plica souchotiny mohou způsobem tímto povstati Většina dětských nemocí pochází z nečistých rukou! Proto také nesahejte rukama na zem na stěny, na ploty, na domy neb na zvířatal Zvířata jednak páchnou, jednak jsou zaprá- šená a špinavál Pak-li jste na zvířata sáhli ihned sobě vodou a mýdlem ruce očistěte A protože nemáme na zvířata sahati, nesmíme jich nikdy líbati, jelikož bychom snadno růz- nou nákazu do úst přímo mohli přenésti! A jako ruce, musíme i ostatní své tělo udržovati čisté, a proto máme celé tělo ale- spoň jednou za týden koupati. Kdo zbavuje své tělo pravidelně prachu a špíny, ten zů- stává dlouho zdravým! Nezapomínejte rovněž umývati pravidelně vlasatou část hlavy, jež nejvíce jest prachu vydána. Proto alespoř jednou týdně vodou a mýdlem pečlivě hlavu omývejtel Proč máme ústa po každém jídle vypla- chovati? Protože částečky jídel mezi zuby s zachycují, zde hnijí a zapáchají a zuby kazií Proto kdo chce míti dlouho zdravé a pěkné zuby, vyplachuje ústa po každém jídle! Zvlá- ště však ten má ústa vyplachovati, kdo má již zuby chatrné, vykotlané, aby se bolestí v zu- bech vystříhal! A kdybyste jedli desetkráte za den, desetkráte za den výplachujte svá ústa. Vždyť to nic nestojí, vodu dostanete všude. Ještě lépe činí, kdo do sklenice vody malou lžičku čistého lihu přidá! Kdo ústa po jídle nevyplachuje, tomu z úst páchne a zuby se vyžírají a vykotlávají. Takový člověk často trpí velikými bolestmi zubů, a nemůže potra-
#18 alto_textblock #18
*) Redakce zařaďuje článek tento z péra škol- ního lékaře do rubriky lékařské, aby dobře mině- ných rad odborníka v článku tomto, vlastně mlá- deži patřícím, povšimli si rodičové, pěstouni, vycho- vatelé a učitelé.
#19 alto_textblock #19
vu řádně kousati. Následkem toho onemocní snadno různými chorobami žaludku! A když žaludek churaví, churaví a jest slabé celé náše tělo. A to vše proto, že jsme řádně nevypla- chovali ústa po každém jídlel Na čistých prstech musíme míti ovšem i čisté nehty, jež třeba pravidelně stříhati, aby se za nimi nemohla nashromažďovati špína, kteráž opětně mohla by obsahovati zárodky různých nemocí. Proto nekousejte špinavých nehtů nikdy! Dýchejte z hluboka, jenom nosem, se za- vřenými ústy! Nosem proto máme dýchati a nikoliv ústy, aby prach, který se všude ve vzduchu nalézá, se v nose usadil. Smrkáním a vyčištěním nosu prach tento z těla vypravu- jeme ven. Mimo to se vzduch při dýchání nosním v zimě poněkud ohřeje a nepřichází do chřtánu a plic tak studený. Kdo chce správně dýchati nosem, musí míti nos čistý, průchodný, prázdný, nikoliv hleny ucpaný. A proto máte míti všichni kapesní šátek ku čištění nosu u sebe. Nejlépe nos vyčistíme, když pravým malíkem (šátkem otočeným) pravý nosní otvor ucpeme, a levou polovinu nosu řádně profoukneme, potom ucpeme le- vým malíkem levý nosní otvor a profoukneme pravou dutinu nosní. Kdo nedýchá nosem, ale otevřenými ústy, ten snadno onemocní zápa- lem krku, záškrtem, různým kašlem ba i zá- nětem plic a souchotinami. Kapesní šátek slouží nám však nejen k čištění nosu, ale i ku plivání, protože plivati na zem se přísně zapovídá. Neplivejte tedy nikde na zem, ani doma, ani ve škole, ani v kostele nebo jiné uzavřené místnosti. Plivání na zem se proto zapovídá jako nebezpečné, jelikož chrchle na podlaze uschnou, pak se promění v prach, jenž krouží ve vzduchu, a my snadno bychom mohli nějakou nákazu do těla vdýchati. Tedy v uzavřené místnosti musíme plivati buď do plivátka, nebo do kapesníku, nikdy však na zem! Jenom když jsme na ulici, můžeme na zem plivati, jelíkož sluneční paprsky v něko- lika hodinách nákazu v chrchlech ničí; ale do uzavřených místností a do mnohých bytůa tmavých koutů slunce vniknouti nemůže! Řekli jsme, že máme celé tělo alespoň jednou týdně vykoupati. Po lázni oblékáme čisté prádlo a odkládáme špinavé, na kterém jest prach a špína. Dobře učiníte, když dva- kráte v týdnu oblečete čisté prádlo. Na čisté prádlo oblékáme čistý šat, neboť i chudobný šat může býti čistý, vypraný a všude jehlou zašitý. Abyste zachovali pro školu šat svůj, pokud možno čistý, odkládejte tento doma, jakmile jste ze školy se vrátili a oblečte šat, zástěru atd. domácí; tak budete přicházeti do školy v čistém šatě a získáte si lásku svých učitelů. K čistému šatu patří ovšem i čistá obuv! Po cestě do školy vyhýbejte se blátu, prachu a loužím; hlavně ve městě jest to možným, protože máme všude chodníkya dláždění. Kdybyste ale náhodou svou obuv po cestě znečistili, řádně si očisťujte před vstu- pem do školy svou obuv, abyste nenanesli do školy bláta. K tomu cílí jsou u vchodu ško- ly škrabátka, kartáče a rohože. Kdo přinese do učebny obuv zablácenou, ten jest škůdcem zdraví svého a svých spolužáků! Neboť bláto uschne, oklepe se na podlahu, promění sev prach, který krouží ve vzduchu, a my zaprá- šený, nečistý vzduch dýcháme a tak snadno onemocníme. Učební světnice je každodenně čištěnaa náleží vám, vy zde více hodin denně prodlé- váte, proto se musíte o to starati, abyste podlahu zbytečně neznečišťovali, neboť do čisté školy patří dítě zdravé a čisté! Proto nemáte rovněž zbytky jídel a papíry házeti na podlahu, nýbrž do koše! Avšak nejenom před vstupem do školy musíte svoji obuv řádně očišťovati, ale i nežli vstoupite do svého domova, nebo do jiné uzavřené místnostil Chvalitebný jest zvyk na mnohých venkov- ských školách zavedený, že žactvo na chodbě před učebnou zablácenou obuv vyzouvá a ji- nou — školní obdrží. Vzorem nám mohou býti i mohamedáné, kteří přede dveřmi bytu obuv odkládají a do- vnitř vcházejí pouze v punčochách. Do čisté školy — jak již praveno — patří dítě zdravé a čisté! Když by vás, jak z lůžka vstanete, bolela hlava nebo v krku, nebo pí- chalo na prsou a mrazilo, zůstaňte raději do- ma, oznamte své onemocnění ve škole. Buďte v jídle střídmi; ovoce před jídlem utřete ale- spoň rouškou nebo oloupejte, jestli je nemů- žete vodou omýti, abyste je zbavili prachu a špíny. Ovoce není škodlivé, naopak tělu na- šemu velice prospěšné, ale škodlivá jest to- liko špína na ovoci Ipící. Nejezte hltavě, neboť mnohý člověk, kdo veliké sousto polknul, se zadusil a za několik minut byl mrtvolou. Nehledě však k tomu, kdo polyká velíké kusy, škodí svému žaludku a zdraví, trpí žaludečními křečmi, vrhnutím, průjmem a katarem žaludku. Potravu máme kousati důkladně, každé sousto na kaši roz- mělniti, a pak teprve polykati. Jisté přísloví doporučuje správně, že máme každé sousto šestnáctkráte rozkousati, a vy se přesvědčíte při jídle, že mnohé sousto musíme alespoň tři- cetkráte rozkousati. Nepijte žádných lihovin, ani piva, ani vína, ani kořalek. Kdož v mladém věku denně lihoviny pijí, špatně se učí ve škole, protože učivo nechápou, ztrácejí pamět, ba mnohý i zblbnul. Jenom tenkráte byste mohli trochu piva nebo vína požívati, když to nařídí váš domácí lékař; pak lihovina taková požívá se jako lék, nikoliv jako nápoj. Lihoviny ničía maří život člověka! Nejzdravější nápoj pro vás jest voda. Mimo to můžete ovšem píti též mléko, ale dříve svařené, nikoliv syrové, od krávy z chléva přinesené. A sice proto, že víme, že mnoho krav jest stíženo tuberkulosou plic a kdo píje mléko nesvařené, snadno by sobě mohl získati souchotiny. Také kávu — hodně ovšem bílou — můžete požívatil Varujte se kouření tabáku! Kouření škodí mládeži a podkopává její zdraví! Obyčejně toužíme po věci zapovězené! Přemnozí, když dorostli, přesvědčili se o škodlivosti kouření — a dobrovolně se ho zřeklil