ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 4dafce70-66c5-11dc-9850-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 18
#1 alto_textblock #1
Románová přilona
#2 alto_textblock #2
„Narodnich Listů“ k číslu 107. ze dne 19. dubna 1901.
#3 alto_textblock #3
Různé zprávy.
#4 alto_textblock #4
= Hostinský, jenž má rád temperen cláře. »Liverpool Poste oznamuje: Předsednictvo temperenclářského spolku vyslalo svého hlavního řečníka do jednoho venkovského města v Anglii, kde měla býti uspořádána velká agitační schůze. Řečník jal se vyjednávati s majitelem jakés restaurace, aby přenechal sál pro schůzi, v čemž mu také vyhověno. Milý hostinský při rozmluvě s temperenclářem pravil mimo jiné: »Mně jest na každý způsob temperenclář milejší než piják, třeba to byl jen piják prostřední.« — »Byl byste tak laskav, opakovati to večer v naší schůzi?« tázal se potěšený temperenclář. — »S nej- větší radostí, milý pane.« — Schůze byla četně na- vštívena. Když byl předseda jak náleží láteřil proti alkoholismu a nejčernějšími barvami vylíčil veškeré pobromy dábelské »ohnivé vody«, zakončil svoji přednášku slovy: »A nyní, milí přátelé, chci potvr- diti svoje vývody tím, že majitel této místnosti, jenž, připomínám, jest naším přívržencem, o této věci pro- mluví.« — Za hlučného potlesku vstoupil hostinský na řečníště. »Milí přátelé!« počal, přerušen novým potleskem. »Nebudu se skrývat svým názorem. Prů- měrný piják přijde do mého hostince, objedná si za 3 pence whisky, zaujme nejlepší místo, sedí tu celou hodinu, probere se ve všech novinách, poplaší celý dům, chtěje nové časopisy a — konečně odejde. Vše. co takovýto piják utratil, jest, jak praveno, toliko 3 pence. Ale temperenclář za to vplíží se zadním vcho- dem do místnosti, koupí celou láhev whisky, zaplatí a zmizí rovněž rychle jako příšel. To jde všecko obratem ruky a takovýto zákazník nezpůsobí mi ni- jaké trampoty.« — Řečník se posadil. V síni zavládlo hrobové ticho, jež potrvalo několik minut. = Dívka s jehlami v těle. Z Paříže se oznamuje: Od minulého čtvrtka nemine takřka ho- diny, aby lékarník p. Mouchy v blízkém městečku St. Germain-en-Laye nebyl požádán mladou služkou, aby jí vytáhl z těla jehly. Dívka slouží jakožto chůva u jakéhos hokynáře na náměstí. Každou chvíli přijde Marie do lékárny oznamujíc: »To už zase mám jehlu!« Jednou nalézá se vyčnívající špička jehly v paži, jindy v uchu, ba jednou dokonce i v oku. Pan Mouchy, jenž nyní má již připravený výběr pincett, rychle jehlu vytáhne, aby opět v těle zmizela. Spolupracovník »Tempsu« odebral se k lékarníku, jenž mu zprávu potvrdil a pravil: »Jest to pravda. jakkoli to zní pravdě nepodobně. Vytáhl jsem sám z těla dívčina as 120 jebel, z paže, z prsou, z okolí pravého oka, z uší, z tváří, z nohou. To děvče jest hotový jehelníček.« — Pan Mouchy ochotně zavolai dívku, 16letou, velkou, silnou, zdravého vzezřenía pěkné tváře. Přišla do lékárny s úsměvem řkouc; »Tu zase vylézá jedna jehla z paže.« Pan Mouchy chopil se prsty lehce zardělého místa na paži a vy táhl pincettou jehlu as 3 centimetry dlouhou, jež se leskla jako nová. Na otázku žurnalistovu, kterak dívka dostala do těla jehly, vypravovala Marie: »Když mi bylo 11 let, založila jsem se se svým spolužákem, kdo z nás spolkne větší počet jehel. Jednoho dne spolkla jsem 49 jehel. Jen jednou po- cítila jsem obtíže, poněvadž jsem spolkla jehlu špičkou napřed. O svém druhu, jenž si před 5 lety podobným způsobem hrál, neví Marie ničeho, poně- vadž pochází z departementu Somme. V tom přeru- šila dívka vypravování a zvolala: »Teď cítím jehlu
#5 alto_textblock #5
v pravém oku«. — Lékarník vskutku vytáhl z pa- nenky oka kus zlomené jehly. Lékařům je známo, že spolknuté jehly putují tělem a mnohdy teprve po několika letech proniknou pokožkou, ale případ, že by jehla, vniknuvší do žaludku, pronikla uchem, nebyl dosud nikdy pozorován. = O cestě následníka trůnu anglického a jeho choti do Australie oznamují se následu- jící šprýmovné podrobnosti: Než se princ a jeho manželka odebrali na palubu parníku »Ofir«, byli zasypáni spoustou více méně potřebných dárkůa sice jak od přátel, tak i od onoho druhu obchodníků- spekulantů, kteří cestu vévody z Cornwallu a Yorku považovali za výhodnou příležitost k reklamě pro svoje výrobky. Málokdy měl smrtelník tolik trampot, jako tajemník vévodův, jemuž připadl úkol, děkovati stejně dvorně za přijaté cestovní potřeby, jako co nejšetrněji oznamovati odmítnutí nesčíslného množ- ství věcí, jež přiměly vévodu ke šprýmovným po- známkám. Tak na př. jakýs chemik, jenž nabíd princi několik set prášků, zhotovených schválně proti mořské nemoci, dostal odpověď, že vévoda li- tuje, že je musí vrátit, poněvadž zasílatel opomenul připojiti k nim žaludky, jež by byly schopny ztrá- viti toto množství prášků. Vynálezcí přístroje za- chraňovacího dána odpověď, že jeho výsost se obává, že při možné katastrofě na moři nebude míti dosti času, aby půl druhé hodiny nafukoval monstrum, jež byl již zkusil v Yorkhousu. Neméně než 200 lékařů a 150 duchovních nabídlo princi a jeho manželce své služby na cestě úplně zdarma. »Rád bych věděl, kolika učňů Aeskulapových dle je- jich odhadu je třeba, aby dopravili prince na onen svět« — pravil vévoda směje se, když ve společnosti své manželky tyto loyální žádosti prohlížel. — — »Co se ti zdá lepší,« pokračovala vévodkyně v úvaze »podrobiti se tělesnému léčení dvou set lékařů anebo duševnímu léčení 150 kazatelů?« — »Nevím,« odpo- věděl princ bez váhání; »obojí směřuje k smrti.« Proslýchá se, že vévodkyně má v úmyslu obdařiti všechny děti, jež se narodí v Australii v den, kdy přistane u břehu tohoto dílu světa, mahagonovou skřínkou se stříbrným příborem. Vévoda zamýšlí ka- ždému novorozeněti vénovati sovereign, k čemuž se pojí následující anekdota. Když se následník tázal krále Edvarda, jaká památka byla by nejvhodnější pro nejmladší dorost australský na tamější jeho pobyt, odpověděl král: »Poněvadž sám jsi půl suveréna proč bys nedaroval půl sovereignu?« — »Dobrá. sire,« odpověděl vévoda; »ale poněvadž budu zastu- povati celého suveréna, musím tudíž také darovati celý sovereign« — a král souhlasil a dar zdvojná- sobil. = Podivná historie sňatku, kde otec získa náklonnost manželky svého syna a když byl rozvod proveden, sám se s ní oženil, vyšla na jevo svěde- ckými výpovědmi před vrchním soudem v Milwaukee K tomu ke všemu má býti ještě syn povinnen, pla- titi na výživu své rozvedené manželky a přispívati tak zámožnému otci na její vydržování. Zvěrolékai W. E. A. Wyman oženil se 4. července 1896 v New Yorku s Eleonorou Haslockovou. Před nějakou dobou byl v Milwaukee prohlášen rozvod tohoto sňatku Dr. Wyman nepodal nijaké námitky proti žalobě, již podala jeho manželka. Byl odsouzen, aby jí postou- pil pojistku na 2000 dollarů a platil jí 5 dollarů týdně na výživu. Dr. Wyman odpřísahl, že svolilk nd
#6 alto_textblock #6
rozvodu jen za podmínkou, že přestane platit příspě- vek na výživu, provdá-li se jeho bývalá manželka znovu. Byloť mu známo, co se událo, když manželka jeho byla po nějakou dobu návštěvou na farmě jeho otce v Youngsvillu, Sullivan county, a že mělav úmyslu provdat se za jeho otce, jakmile bude od něho rozvedena. Vskutku deset dnů po rozvodu konán sňatek jeho otce s bývalou snachou. Dr. Wy- man přestal pak platit příspěvek na výživu, načež mu pohroženo, že bude obžalován pro ne- uposlechnutí soudu. Dr. Wyman udal, že otec jeho byl důstojníkem v Německu, že bere pensi, jest ma- jitelem Clifffarmy blíže Youngsvillu a že jeho jmění, nepočítaje pensi, páčí se nejméně na 25.000 dollarů.
#7 alto_textblock #7
Zemřelí v Praze. Dne 13. dubna 1901: Horákova Anna, dcera dělníka, 16 měsíců, 31—V. Živný Miroslav, syn ty- pografa, 11 měsíců, 1711—II. Berglova Marie, dcera švadleny, 2 roky, 401—II. Konrady Terezie, vdova po lakýrníku, 58 roků, 812—VII. Stuksová Františka, vdova po pekaři, 66 roků, 179—IV. — U milo- srdných bratří: Staněk Josef, zámečnický po- mocník, 55 roků. — U milosrdných seste r: Kalina Karel, krejčí, 21 rok. — V chorobinci: Matějíčková Emma, posluhovačka, 51 rok. — U Alžbětinek: Roubalová Josefa, služka, 65 roků.
#8 alto_textblock #8
Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. 186. hra v předpi V pátek 19. dubna. 2. čtvrtka. M. D. Rettigová. Veselohra o třech dějstvích. Napsal Alois Jirásek. Režisér Jaroslav Kvapil. Po druhém dějství přestávka. Konec o 1/410. hod. Začátek o 7. hod. V sobotu 20. dubna. Odpol. o 3443. hod. Pro studentstvo. Figarova svatba. Večer v předplacení. Poprvé: Strýček Váňa.
#9 alto_textblock #9
j dd
#10 alto_textblock #10
Svandovo divadlo na Smichové
#11 alto_textblock #11
Vspátek 19. dubna. Začátek o 7. hod. 46. hra v předplacení. Kontrolor spacích vagonů. Fraška o 3 jednáních od A. Bissona. Přeložil G Schmoranz. Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka, Kapra 9470 a Kotíka na Smíchově.
#12 alto_textblock #12
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradecn. V pátek 19. dubna. Začátek o 3/47. hodině. 71. lidové představení za poloviční ceny Naše ženy 9466 Veselohra o 5 jednáních od Schöbthana. Připravuje se sensační novinka: »Zaza aa jeji deera.« vteš slv sil sicln
#13 alto_textblock #13
304 -
#14 alto_textblock #14
—
#15 alto_textblock #15
301
#16 alto_textblock #16
Bulkenfress mimovolně o krok ustoupil. Saveli se nahnul k pánovi : — Kam poroučíte teď, Erazime Ivanoviči? — Vez, zahučel nejasně, ale tvrdošijně nemocný. Jeho hlava se opět sklonila, jeho oči pátraly kolem jako maják, jakoby něco hledal v tmavé houštině, jakoby se vyptával každého keře, nechová-li hledané ve svých ne- proniknutelných listech . . . Muzikant to pochopoval a jaksi podivně se ušklíbl. u — Hledejte — a najdete! zašeptal, zavěšuje s s chechtotem beze všeho v mé rámě a kráčeje vedle mne. Pod stromy jest tma a velice vlhko, pro ne- mocného jest to nezdravé; vezete ho na pěkné místo ! volal na Savela. Stařec vyvezl kočárek právě ke známému »chrámu oddechu«. Zacházející měsíc stál v tom okamžiku na nebi právě proti nízkým schodům besídky a jasné jeho paprsky, prodírajíce se nízkými bezovými keři, chvěly se po vnějších zavřených okenicích. Sylva běžela napřed do stříbrného toho jasu, v kterém jaksi zvláště se leskla její dlouhá, hedvábná srsť, zaštěkala na měsíc a vtahujíe do sebe vzduch svým rozpoltěným nosem, skočila na schody a strašně zaštěkla, čichajíc ke dveřím a škrábajíe netrpělivě tlapami, jakoby chtěla, aby jí otevřeli. — Podívejte se, podívejte se na toho psa-! Co tam chce? vstrčil do mne Bulkenfress a znovu se zachechtal. Nemocný zoufale zasténal. — Tam, tam, opakoval jakýmsi kovovým hlasem, podobajícím se zvuku železa, které padá do měděné nádoby.
#17 alto_textblock #17
— Ach, já hlupák! udeřil se do čela Saveli. On sám si přeje do zahrady! Teď v noci ? Pane, a co řekne lékař? — A — ano, a — ano, trval nemocný na svém. Saveli se nepokojně na mne podíval. — Noc jest teplá, řekl jsem. — Zaobalíme ho, máte pravdu, tvrdil i on s úsmě- vem, jsa patrně spokojen, že se mu podařilo dříve než mně uhodnouti přání svého pána. No, a jak ho dosta- neme dolů? Začal se znepokojovati. Pavel, můj pomoc- ník, odešel nejspíše na senník spáti, až do výměny,a vy, Borisi Michajloviči, ho tuším neunesete? — Vzbudím ihned Maksimiče, navrhl jsem. — No, ten ho zmůže lépe, řekl vesele stařec, já ho zatím na procházku vyfintím, jak se sluší a patří. Zastihl jsem Maksimíče již na nohou. Z chodby, kde si každou noc připravil lůžko na zemi, zaslechl svým jemným, vojenským sluchem naše hlasy ve Vasově pokoji a byl hotov. Saveli oblekl zatím svého pána, zaobalil ho a po- sadil mu čepici na hlavu. Vyzvedli ho s Maksimičem snesli ho dolů postranními schody. Spěchal jsem se podívati na Vasu; ten sebou ani nepohnul. — Díky bohu! řekl jsem si a běžel za nimi. — Račte napřed, Borisi Michajloviči, velel Saveli, pouště pozorně nemocného a usadil ho s Maksimičem do kočárku, který jsem rychle přivezl od hlavních schodů, kde vždy stával, a vyjeli do zahrady. — No, děkuji vám, mladý pane, řekl mně laskavě starý sluha, račte jíti odpočívat, zařídíme již všechno bez vás. Zapomenutá otáska.
#18 alto_textblock #18
76