#1
alto_textblock
#1
Románová přilona
#2
alto_textblock
#2
„Narodnich Listů“ k číslu 107. ze dne 19. dubna 1901.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
= Hostinský, jenž má rád temperen
cláře. »Liverpool Poste oznamuje: Předsednictvo
temperenclářského spolku vyslalo svého hlavního
řečníka do jednoho venkovského města v Anglii, kde
měla býti uspořádána velká agitační schůze. Řečník
jal se vyjednávati s majitelem jakés restaurace, aby
přenechal sál pro schůzi, v čemž mu také vyhověno.
Milý hostinský při rozmluvě s temperenclářem pravil
mimo jiné: »Mně jest na každý způsob temperenclář
milejší než piják, třeba to byl jen piják prostřední.«
— »Byl byste tak laskav, opakovati to večer v naší
schůzi?« tázal se potěšený temperenclář. — »S nej-
větší radostí, milý pane.« — Schůze byla četně na-
vštívena. Když byl předseda jak náleží láteřil proti
alkoholismu a nejčernějšími barvami vylíčil veškeré
pobromy dábelské »ohnivé vody«, zakončil svoji
přednášku slovy: »A nyní, milí přátelé, chci potvr-
diti svoje vývody tím, že majitel této místnosti, jenž,
připomínám, jest naším přívržencem, o této věci pro-
mluví.« — Za hlučného potlesku vstoupil hostinský
na řečníště. »Milí přátelé!« počal, přerušen novým
potleskem. »Nebudu se skrývat svým názorem. Prů-
měrný piják přijde do mého hostince, objedná si za
3 pence whisky, zaujme nejlepší místo, sedí tu celou
hodinu, probere se ve všech novinách, poplaší celý
dům, chtěje nové časopisy a — konečně odejde. Vše.
co takovýto piják utratil, jest, jak praveno, toliko 3
pence. Ale temperenclář za to vplíží se zadním vcho-
dem do místnosti, koupí celou láhev whisky, zaplatí
a zmizí rovněž rychle jako příšel. To jde všecko
obratem ruky a takovýto zákazník nezpůsobí mi ni-
jaké trampoty.« — Řečník se posadil. V síni zavládlo
hrobové ticho, jež potrvalo několik minut.
= Dívka s jehlami v těle. Z Paříže se
oznamuje: Od minulého čtvrtka nemine takřka ho-
diny, aby lékarník p. Mouchy v blízkém městečku
St. Germain-en-Laye nebyl požádán mladou služkou,
aby jí vytáhl z těla jehly. Dívka slouží jakožto
chůva u jakéhos hokynáře na náměstí. Každou chvíli
přijde Marie do lékárny oznamujíc: »To už zase
mám jehlu!« Jednou nalézá se vyčnívající špička
jehly v paži, jindy v uchu, ba jednou dokonce i v
oku. Pan Mouchy, jenž nyní má již připravený výběr
pincett, rychle jehlu vytáhne, aby opět v těle zmizela.
Spolupracovník »Tempsu« odebral se k lékarníku,
jenž mu zprávu potvrdil a pravil: »Jest to pravda.
jakkoli to zní pravdě nepodobně. Vytáhl jsem sám
z těla dívčina as 120 jebel, z paže, z prsou, z okolí
pravého oka, z uší, z tváří, z nohou. To děvče jest
hotový jehelníček.« — Pan Mouchy ochotně zavolai
dívku, 16letou, velkou, silnou, zdravého vzezřenía
pěkné tváře. Přišla do lékárny s úsměvem řkouc;
»Tu zase vylézá jedna jehla z paže.« Pan Mouchy
chopil se prsty lehce zardělého místa na paži a vy
táhl pincettou jehlu as 3 centimetry dlouhou, jež se
leskla jako nová. Na otázku žurnalistovu, kterak
dívka dostala do těla jehly, vypravovala Marie:
»Když mi bylo 11 let, založila jsem se se svým
spolužákem, kdo z nás spolkne větší počet jehel.
Jednoho dne spolkla jsem 49 jehel. Jen jednou po-
cítila jsem obtíže, poněvadž jsem spolkla jehlu
špičkou napřed. O svém druhu, jenž si před 5 lety
podobným způsobem hrál, neví Marie ničeho, poně-
vadž pochází z departementu Somme. V tom přeru-
šila dívka vypravování a zvolala: »Teď cítím jehlu
#5
alto_textblock
#5
v pravém oku«. — Lékarník vskutku vytáhl z pa-
nenky oka kus zlomené jehly. Lékařům je známo,
že spolknuté jehly putují tělem a mnohdy teprve po
několika letech proniknou pokožkou, ale případ, že
by jehla, vniknuvší do žaludku, pronikla uchem,
nebyl dosud nikdy pozorován.
= O cestě následníka trůnu anglického
a jeho choti do Australie oznamují se následu-
jící šprýmovné podrobnosti: Než se princ a jeho
manželka odebrali na palubu parníku »Ofir«, byli
zasypáni spoustou více méně potřebných dárkůa
sice jak od přátel, tak i od onoho druhu obchodníků-
spekulantů, kteří cestu vévody z Cornwallu a Yorku
považovali za výhodnou příležitost k reklamě pro
svoje výrobky. Málokdy měl smrtelník tolik trampot,
jako tajemník vévodův, jemuž připadl úkol, děkovati
stejně dvorně za přijaté cestovní potřeby, jako co
nejšetrněji oznamovati odmítnutí nesčíslného množ-
ství věcí, jež přiměly vévodu ke šprýmovným po-
známkám. Tak na př. jakýs chemik, jenž nabíd
princi několik set prášků, zhotovených schválně
proti mořské nemoci, dostal odpověď, že vévoda li-
tuje, že je musí vrátit, poněvadž zasílatel opomenul
připojiti k nim žaludky, jež by byly schopny ztrá-
viti toto množství prášků. Vynálezcí přístroje za-
chraňovacího dána odpověď, že jeho výsost se obává,
že při možné katastrofě na moři nebude míti dosti
času, aby půl druhé hodiny nafukoval monstrum,
jež byl již zkusil v Yorkhousu. Neméně než 200
lékařů a 150 duchovních nabídlo princi a jeho
manželce své služby na cestě úplně zdarma.
»Rád bych věděl, kolika učňů Aeskulapových dle je-
jich odhadu je třeba, aby dopravili prince na onen
svět« — pravil vévoda směje se, když ve společnosti
své manželky tyto loyální žádosti prohlížel. — — »Co
se ti zdá lepší,« pokračovala vévodkyně v úvaze
»podrobiti se tělesnému léčení dvou set lékařů anebo
duševnímu léčení 150 kazatelů?« — »Nevím,« odpo-
věděl princ bez váhání; »obojí směřuje k smrti.«
Proslýchá se, že vévodkyně má v úmyslu obdařiti
všechny děti, jež se narodí v Australii v den, kdy
přistane u břehu tohoto dílu světa, mahagonovou
skřínkou se stříbrným příborem. Vévoda zamýšlí ka-
ždému novorozeněti vénovati sovereign, k čemuž se
pojí následující anekdota. Když se následník tázal
krále Edvarda, jaká památka byla by nejvhodnější
pro nejmladší dorost australský na tamější jeho pobyt,
odpověděl král: »Poněvadž sám jsi půl suveréna
proč bys nedaroval půl sovereignu?« — »Dobrá.
sire,« odpověděl vévoda; »ale poněvadž budu zastu-
povati celého suveréna, musím tudíž také darovati
celý sovereign« — a král souhlasil a dar zdvojná-
sobil.
= Podivná historie sňatku, kde otec získa
náklonnost manželky svého syna a když byl rozvod
proveden, sám se s ní oženil, vyšla na jevo svěde-
ckými výpovědmi před vrchním soudem v Milwaukee
K tomu ke všemu má býti ještě syn povinnen, pla-
titi na výživu své rozvedené manželky a přispívati
tak zámožnému otci na její vydržování. Zvěrolékai
W. E. A. Wyman oženil se 4. července 1896 v New
Yorku s Eleonorou Haslockovou. Před nějakou dobou
byl v Milwaukee prohlášen rozvod tohoto sňatku
Dr. Wyman nepodal nijaké námitky proti žalobě, již
podala jeho manželka. Byl odsouzen, aby jí postou-
pil pojistku na 2000 dollarů a platil jí 5 dollarů
týdně na výživu. Dr. Wyman odpřísahl, že svolilk
nd
#6
alto_textblock
#6
rozvodu jen za podmínkou, že přestane platit příspě-
vek na výživu, provdá-li se jeho bývalá manželka
znovu. Byloť mu známo, co se událo, když manželka
jeho byla po nějakou dobu návštěvou na farmě jeho
otce v Youngsvillu, Sullivan county, a že mělav
úmyslu provdat se za jeho otce, jakmile bude od
něho rozvedena. Vskutku deset dnů po rozvodu
konán sňatek jeho otce s bývalou snachou. Dr. Wy-
man přestal pak platit příspěvek na výživu,
načež mu pohroženo, že bude obžalován pro ne-
uposlechnutí soudu. Dr. Wyman udal, že otec jeho
byl důstojníkem v Německu, že bere pensi, jest ma-
jitelem Clifffarmy blíže Youngsvillu a že jeho jmění,
nepočítaje pensi, páčí se nejméně na 25.000 dollarů.
#7
alto_textblock
#7
Zemřelí v Praze.
Dne 13. dubna 1901: Horákova Anna, dcera
dělníka, 16 měsíců, 31—V. Živný Miroslav, syn ty-
pografa, 11 měsíců, 1711—II. Berglova Marie, dcera
švadleny, 2 roky, 401—II. Konrady Terezie, vdova
po lakýrníku, 58 roků, 812—VII. Stuksová Františka,
vdova po pekaři, 66 roků, 179—IV. — U milo-
srdných bratří: Staněk Josef, zámečnický po-
mocník, 55 roků. — U milosrdných seste r:
Kalina Karel, krejčí, 21 rok. — V chorobinci:
Matějíčková Emma, posluhovačka, 51 rok. —
U Alžbětinek: Roubalová Josefa, služka, 65
roků.
#8
alto_textblock
#8
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
186. hra v předpi
V pátek 19. dubna.
2. čtvrtka.
M. D. Rettigová.
Veselohra o třech dějstvích. Napsal Alois Jirásek.
Režisér Jaroslav Kvapil.
Po druhém dějství přestávka.
Konec o 1/410. hod.
Začátek o 7. hod.
V sobotu 20. dubna.
Odpol. o 3443. hod.
Pro studentstvo.
Figarova svatba.
Večer v předplacení.
Poprvé:
Strýček Váňa.
#9
alto_textblock
#9
j
dd
#10
alto_textblock
#10
Svandovo divadlo na Smichové
#11
alto_textblock
#11
Vspátek 19. dubna.
Začátek o 7. hod.
46. hra v předplacení.
Kontrolor spacích vagonů.
Fraška o 3 jednáních od A. Bissona. Přeložil G
Schmoranz.
Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka, Kapra
9470
a Kotíka na Smíchově.
#12
alto_textblock
#12
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradecn.
V pátek 19. dubna.
Začátek o 3/47. hodině.
71. lidové představení za poloviční ceny
Naše ženy
9466
Veselohra o 5 jednáních od Schöbthana.
Připravuje se sensační novinka: »Zaza aa jeji
deera.«
vteš slv
sil sicln
#13
alto_textblock
#13
304 -
#15
alto_textblock
#15
301
#16
alto_textblock
#16
Bulkenfress mimovolně o krok ustoupil. Saveli se
nahnul k pánovi :
— Kam poroučíte teď, Erazime Ivanoviči?
— Vez, zahučel nejasně, ale tvrdošijně nemocný.
Jeho hlava se opět sklonila, jeho oči pátraly kolem jako
maják, jakoby něco hledal v tmavé houštině, jakoby se
vyptával každého keře, nechová-li hledané ve svých ne-
proniknutelných listech . . .
Muzikant to pochopoval a jaksi podivně se ušklíbl.
u — Hledejte — a najdete! zašeptal, zavěšuje s
s chechtotem beze všeho v mé rámě a kráčeje vedle mne.
Pod stromy jest tma a velice vlhko, pro ne-
mocného jest to nezdravé; vezete ho na pěkné místo !
volal na Savela.
Stařec vyvezl kočárek právě ke známému »chrámu
oddechu«.
Zacházející měsíc stál v tom okamžiku na nebi
právě proti nízkým schodům besídky a jasné jeho paprsky,
prodírajíce se nízkými bezovými keři, chvěly se po
vnějších zavřených okenicích. Sylva běžela napřed do
stříbrného toho jasu, v kterém jaksi zvláště se leskla
její dlouhá, hedvábná srsť, zaštěkala na měsíc a vtahujíe
do sebe vzduch svým rozpoltěným nosem, skočila na
schody a strašně zaštěkla, čichajíc ke dveřím a škrábajíe
netrpělivě tlapami, jakoby chtěla, aby jí otevřeli.
— Podívejte se, podívejte se na toho psa-! Co tam
chce? vstrčil do mne Bulkenfress a znovu se zachechtal.
Nemocný zoufale zasténal.
— Tam, tam, opakoval jakýmsi kovovým hlasem,
podobajícím se zvuku železa, které padá do měděné
nádoby.
#17
alto_textblock
#17
—
Ach, já hlupák! udeřil se do čela Saveli. On
sám si přeje do zahrady! Teď v noci ? Pane, a co řekne
lékař?
— A — ano, a — ano, trval nemocný na svém.
Saveli se nepokojně na mne podíval.
— Noc jest teplá, řekl jsem.
— Zaobalíme ho, máte pravdu, tvrdil i on s úsmě-
vem, jsa patrně spokojen, že se mu podařilo dříve než
mně uhodnouti přání svého pána. No, a jak ho dosta-
neme dolů? Začal se znepokojovati. Pavel, můj pomoc-
ník, odešel nejspíše na senník spáti, až do výměny,a
vy, Borisi Michajloviči, ho tuším neunesete?
— Vzbudím ihned Maksimiče, navrhl jsem.
— No, ten ho zmůže lépe, řekl vesele stařec,
já ho zatím na procházku vyfintím, jak se sluší a patří.
Zastihl jsem Maksimíče již na nohou. Z chodby,
kde si každou noc připravil lůžko na zemi, zaslechl
svým jemným, vojenským sluchem naše hlasy ve Vasově
pokoji a byl hotov.
Saveli oblekl zatím svého pána, zaobalil ho a po-
sadil mu čepici na hlavu. Vyzvedli ho s Maksimičem
snesli ho dolů postranními schody.
Spěchal jsem se podívati na Vasu; ten sebou ani
nepohnul.
— Díky bohu! řekl jsem si a běžel za nimi.
— Račte napřed, Borisi Michajloviči, velel Saveli,
pouště pozorně nemocného a usadil ho s Maksimičem do
kočárku, který jsem rychle přivezl od hlavních schodů,
kde vždy stával, a vyjeli do zahrady.
— No, děkuji vám, mladý pane, řekl mně laskavě
starý sluha, račte jíti odpočívat, zařídíme již všechno
bez vás.
Zapomenutá otáska.
#18
alto_textblock
#18
76