12. prosince 1903.

Cí slo 339.

NÁRODNÍ TISTY.

Strana 3

Jezpečnosti pilíře. V hořejší části, pod hladinou řeky zdálo se, že pilíř je opatřen znamenitě, za to spodina byla v zuboženém stavu. Přední špička pilíře po vy- čerpání vody visí úplně ve vzduchu a nemá žádného podkladu! Princip nynějšího zabezpečení pilíře záleži v tom, že pilíř je kol do kola ve vzdálenosti 3.40 m ve dně řečistě obehnán věncem zdiva, na cement vy- zděného. Zdivo jest založeno na skále, do níž 40 cm je zapuštěno, takže základy věnce zděného nalézajl te 9.30 m pod normální vodou. Hořejší ukončení zdiva bude skryto pod hladinou ve hloubce 2.50 m. Věnec je 6.80 m vysoký, u dna 2.50 a v hoř. části 2.20 m široký. V budoucnu tedy nemůže být základ pilíře se strany podemlet, poněvadž tomu brání vyzděný věnec, obepínající základ pilíře. Prostora mezi věncema pilířem bude zabetonována, takže úplná bezpečnost a stabilita pilíře tohoto je zaručena. Věnec zděný byl proveden zakládáním pneumatickým a sestává ze sedmi dílů, těsně k sobě přiléhajících. Jakmile bylo ukončeno vyzdění věnce kesony, vyčerpala se voda mezi věncem a kesonem a v tomto stadiu právě nyní práce se nalézají. Veškeré zbytky starých opatření se odstraňují, dno řečiště kolem pilíře do hloubky 3.40 m pod normální vodu se vybere, výmoly pode dnem pilíře vyplní se zdivem, kvádry mlýnských ka- menů budou podezdčny, zvětralé nebo poškozené kvá- dry pilíře nahradí se novými a celý prostor potom se zabetonuje až do hloubky u pilíře 1.10 m, u sklonu na 2.50 m pod normální vodu. Veškeré práce budou do Nového roku ukončeny, ač-li je povodeň nepřeruší Projekt zabezpečovací pochází od měst. stav. rady inž. Soukupa, stálý dozor na místě vede inž. Kamzík a inspektorem stavby je obecní starší inž. Frant. Zvě- řina. Slavbu provádí firma inž. Kress a inž. Bernard Až zabezpečovací práce budou ukončeny, pak teprv možno říci, že Karlův most bude zachován na věky. — Sběratelé stokových mříží. V poslední době v různých částech města neznámí pachatelé za doby noční vyzdvihují a odnášejí slokové mříže. Nejen že těmito krádežemi obci pražské působí se škoda, ale do značného nebezpečenství uvádějí se lidé a potahy Mříže stokové kupují nejspíše obchodníci se starým železem — Vyprázdněná svalováclavská záložna. Na za kročení vkladatelů konala se včera odpoledne ve sv. václavské záložně dražba zabavených stolů, pultů pokladen, židlí, jakož i zařízení výborovny, v níž kdysi vládl monsignore Drozd. Veškeré toto zařízení bylo vydraženo. Žejmena čile dražili koupěchtiví na stůl, náležející kdysí Drozdovi, za nějž získán byo obnos 120 korun. Brzy po dražbě byla záložna uza- vřena. Dnes bude vydražené zařízení záložny odstra- něno. V nejbližších dnech budou místnosti vyčistěny a vymalovány, ježto v nich se usídlí nová klerikáln zál žna založená drem. Vondruškou a spol., nazvaní »Česká záložna«. — Jiný šíbalský podnájemník. Onehdy byl vy. pátrán a zatčen podvodnik a zloděj, který najímal po- koje, ubytoval se v nich a opět zmizel, sebrav, o v bytě nalezl cenného. Zdá se, že počínání tohoto podvodníka má následovníky: v Karlíně v čís. 140 u Františky Bokové ubytoval se muž, který se před- stavil jako Frant. Ivanezikin a za nedlouho zmízel sebrav spolubydlícímu zlaté hodinky. Po domnělém Ivanczikinovi zavedeno pátrání. — Neštěstí na Labi v Ústi n. L. O utopení 4 mla- dých osob v labském rameni u cukrovaru v Ústí n. L o němž jsme se zmínili, vypravuje zachráněný hoeh Alfred Arnold: V okamžiku neštěstí nalézalo se na osudném ledě asi 100 osob, mezi nimi i vzrostlé. Ač- koli na břehu stáli četní lidě, nebyli jsme nikým va- rováni. Ubíral jsem se právě domů, když polkal jsem tři děvčata, jdoucí v řadě. Když se ke mně přibližila. klopýtla jedna z divek a nárazem, klerý tím způsoben. led se probořil a všichni čtyři spadli jsme do vody Na blízku stojící učedníci Liebisch a Čech přispěli nám ku pomoci, ale hned se také na ledě probořili Vyškrábal jsem se rychle z vody a hodil jsem oběm větším divkám svůj plášť, klerého se obě hned ucho- pily. Po několik minut držel jsem tak obě dívky nad vodou a ze všech sil jsem volal o pomoc, ale nikde z četných diváků neodvážil se vkročiti na led, by podal mi ruku nebo svou bůl. Následkem zatížení, jež po- vstalo tím, že za můj plášť úsilovně tahaly, led se pode mnou znovu probořil. Odskočil jsem rychle stranou. čímž se mi plášť z ruky vysmekl a obě dívky zmi zely pod ledem. — Zemřel při zabíjení vepře. V Neštědicích u Úst nad Lab. povolala si dne 8. t. m. vdova po rolníku, p Melzrová, Ant. Schmidta ze Šachova, by jí zabil vepře. Schmidt, který tuto prácí vykonával po domech, za- vítal také do Neštědic a vepře na statku pí. Melzrov zapíchl, ale hned zmodral a skácel se mrtev k zemi Zjištěno, že stížen byl již po několik let plicním ne- duhem a lékař prohlásil, že Schmidt zemřel smrtí při- rozenou následkem dlouholetého chronického neduhu — Zachránil lidský život. V Žabovřeskách u Brn vypukl v neděli oheň na půdě domku manželů Václava a Františky Jelínkových a zničil kromě doškové stře- chy i veškery zásoby slámy a píce, jakož i prádlo a šat slvo. Při vynášení věcí z domku vběhle Jelínková. matka pěli dílek ve stáří od 6—16 let do světnice pro nějakou věc a nežli vyšla ven sřítila se střecha a stroe a zatarasily dvéře i okna. Jelikož nikdo se neodváži Jelínkovou z hořící budovy vysvohoditi, octla se v velkém nebezpečí. V kritickém tomto okmažiku vnikl do domku čelnický závodčí Frant. Hňoupka a naleznuv po delším hledání Jelínkovou, vynášel ji ven. Mezi dveřmi, omámen kouřem, svalil se s ní do ohně a popálil se lehce na pravé ruce, ale oba byli konečně zachráněni. Při vynášení nábytku popáleni byli znač- něji Jelínková i její manžel a nádenník Hanák — Drobné zprávy. Do všeobecné nemocnice zdejší byl včera přivežen 69letý dělník František Vejvoda z Berouna, který při práci zlomil si levou ruku. — Tamtéž byla dopravena 30letá tovární dělnice Alžběta Klímová z Příšimas u Čes. Brodu, jíž strojem byla rozdrcena lévá ruka. .— Z Horoušan u Čes. Brodu byla do nemočnice přivezena 65letá Marie Doubra- vová, která ve stodole spadla s patra a těžce zranila se na hlavě. Nedělní klid v živnostech obchodních. Dle m stodržitelského nařízení ze dne 16. prosince 1897č 6922 dovoleno jest po dvě neděle před štědrým ve- čerem, ludíž lelos dne 13. a 20. prosince, provozovat živnosti obchodní od 8. hodiny ranní do 6, hodiny večerní. — Nedělní klid v záložnách. V neděli a ve svátek taktěž neúřadují: Občanská záložna v Poděbradech a okresuf záložna hospodářská v Poděbradech. — Konkurs prohlášen byl krajským souden v Liberci na jmění pozůstalosti po Anně Harti gové, modistky v Liberci, dne 6. listopadu 190 zemřelé. Konkursní komisař rada Lerche, správe dr. Ressel. Schůze věřitelů 24 prosince, přihlášky do 12. ledna, rok likvidační 19. ledna. — Oprava. Ve včerejším feuillelonu má státi prvním sloupku, jak se samo sebou rozumí, »Kšaío církve hratrské« a ne »Kšeft«. V posledním sloupku zase ma státi. »že dbáme-li o to, aby náš »šat« byí úpravný a nikoli s ál.

— Loutková divadla. Na národním lo ut- kovém divadle »U Pleků« hraje se dnes 3. hodině odpolední »Slepý mládenec« a v 5 hodin »Brněnské kolo«. — Nař loutkovém divadle Kl ub moravská beseda na Bellomském náměstí »U Halánků«, hraje se dnes o 3. hodině odpolední »Posvícení v Hudlicích« a o 5. hodině »Princ Ja romire. — Pražský medlcomechanický ústav (léčení orthopaedické, Zanderovou gymnastikou, massáží horkým vzduchem), nalezá se ve Vodičkově ulici čí- slo 31. V tomto ústavě léčí se různá, ponejvíce po časná onemocnění, dokonalým způsobem melhodou (medico-) mechanickou. A sice: Nedostatečný vývin tělesný, slabost a nechutenství ve věku dětském. Ne- duhy z nedostatku pohybu tělesného. Zakřivení (bo- čitost) páteře a špatná držení těla. Nemoci srdečnía poruchy oběhu krevního. Onemocnění výživná krevní. Nemoci ústrojí zažívaciho. Onemocnění kloubo a svalů. Nemoci nervově. Nemoci ženské. 80 mecha- nických přístrojů. Vlastní dílna na bandáže. Vlastní strojní pohon. Školený personál (7 osob). Dva lékaři Ústav jest olevřen pro pány od 71/2—91/2 hodin a o 51/2—71/2 hodin, pro dámy od 10—12 hodin a o 81/2—51/2 hodin. Volná prohlídka od půl 10. hodiny dop. Řidící lékař a majitel ústavu MUDr. Theodor Wohryzek. — Plátěné desky na román »Andělka«, v našem Hstě odpoledním právě ukončený, vydalo knihařství Josefa Šrámka a spol. v Praze, Školská ulice číslo 13. Zasílá je na objednání pouze jmenovaná firma (28 kr., poštou 23 kr.), nikoli naše zdministrace.

— V sondní dražební síni v Praze bude se dnet o půl 12. hod. dojíal. konáli veřejná dražba. P'rodá- vati se bude panská a damská čbuv z velkozávodu obuvnického, vše ve větším množství. — Dražba. První pražská zastavárna v Praze v Jungma nevě třídě číslo 19 n. pořádá dne 16., 17 a 18 prosince veřejnou dražbu na skvosty, ktoréu ní a v jejích filiálkách na Král. Vinohradech a Sií chově koncem října 1903 propadly.

Různé zprávy.

= Ministr dr. Hartel pozdravil se tak, že včern vyjel si na Semmering. = Z Pebrohradu, 11. prosince. Stav ministra finančního Pleska se zhoršil. Ministr dopraven bude v ne bližších dnech do Berlína ku professoru dru. Bergmannovi ke konsultací. = Z Kodaně, 10. prosince. (C. B.) Professor Finsen, jenž obdržel Nobelovu cenu pro medicinu, daroval Finsenovu léčebnému ústavu 50.000 korun. Dva ředitelé ústavu darovali stejný obnos. = Požár v královském anglickém zámku. Z Lon- dýna, 11. prosince. (C -B.) V zámku sandringhamském propukl dnes ráno v ložnici jisté dvorní dámy, jež nalezá se nad ložnicí královny, požár. Dvorní dáma byla probuzena kouřem ze spánku a spěchala k královně, jež hned opustila pokoj, jehož strop krátce na to se sřítil. Požár byl uhasen. Oheň vznikl prý roztavením elektrického drátu, čímž jeden trám za- pálen. = Obeň na parníku. Z Marseille oznamují » C - uh.«, že na parníku »Adrie«, majetku uherské pla- vební společnosti téhož jména, vypukl po výjezdu z tamního přístavu požár ve skladišti. Francouzské loďstvo poslalo na pomoc řadovou lod. Doufá se, ž oheň bude lokalisován. = Vražda a sebevražda ve vlaku. Z Curychu?se telegrafaje: Za vjezdu pařížskéhu rychlíku do stanice zdejší zastřelil ve vagonu první třídy asi 40lelý. dosud neznámý muž, tříletého hošíčka, jenž ho pro- vázel, a potom i sebe.

Dramatické umění.

+ Oblaka. Hra o třech dějstvích. Napsal Jaro slav Kvapil. Režisér Jaroslav Kvapil. Tiché drama v zátiší venkovské fary. Ani ne plne drama! Jen dramatické zachvění několika srdcí, vy volané střetem dvou rozlehlých od sebe společen ských, tedy idejných sfér. Theoleg a — herečka ! Bu doucí sluha církve a příslušníce divadla. Stéra přís ného podrobení vůle jedinecké a sféra plného odpou tání osobitosti člověka. Hra protiv, vždycky lákavá bral Scenerie připomíná poněkud situaci z Halbova »Mládl«. Německý antor ne bez úmyslu položil dě své historky, prodký útok milostné vášně, přímo do ovzduší přísné kázně a sebeodříkání. V jiných okol- nostech nebyla by historka sama o sobě asi nevzbu- dila tolik pozornosti. Děj zahrocen účelně v ten denční »rážku názorů, odpůrce oblečen do fráčku oše metného pokrytectví a rozpočet — nezklamal. Vzně tlivější část obecenstva bez okolků podlehla nástraze Drama prohlášeno přímo za signálové světlo německé moderny. Autor nastoupil skvělou kariéru, z níž mu pozdějí vůči napjatým požadavkům a očekáváním ovšem mohlo býti už kolikráte ouzko. Náš domácí autor zasáhl delikátněji do vztaho protiv. V »Oblacích« není ani stopy hrubé postranní tendence. Drama není útočné, nemá účele mimo sebe. Ovzduší farské není veleno se zámyslem. Je tu, pro tože je lak život dramatu přinesl. Vystupují tu kněži ale ne jako loutky z šermírny názorů. Oba muži vlastně nepraví kněži, ačkoliv farář Matouš je jistě dobrým vykonavatelem svých povinností a bohoslove Petr snad také jednou jím bude. Farář Matouš st se knězem z nedostatku prostředků na jiné studie. O významu stavu a povolání, jež příjal za své, má dost omezené představy. Prohlašuje se prostě za sedláka, který jen hospodai »na cizím gruntě«. A pan Petr dal se na boho- sloví, ne z vlastní vůle, ale k vůli matce. Nešťastný muž dělá dojmy chorého na těle i na mysli. A o ta- kovou strastnou episodku ze života ubohého slabocha běží. Nepotřeboval být ani theologem, mohí být při- poutáni k jinému řádu povinnosti, které nebyl schopen Jemu, který sám nikdy nepoznal mocnějšího hnutí sebecitu, zjeví se Mája Zemanova, stvoření plné energie a radostného chutnání života, magická hypnotisérka, jež zlekanému nevolníkovi, ani ne tak předstíráním závratných výšin symbolických oblaků — své odpoutaností životní, jako spíše omamu- jícím fluidem blízkosti svého vábného ženství zatoči slabou hlavu. Před chvílí ještě nelečný, lbostejný ke všemu Petr ocitá se náhle ani ne tak ve sporu s přijatou mravní povinností — váhu své povinnesti nikdy ani řádně si nenvědomil — ale v náhlém pocitu potřeby vybaviti se z pout, jichž tíha mu z nena- dání případá nesnesitelna. Chtěl by býti také silný. chtěl by »vzepřiti ses, vypověděti poslušnost strast nému osudu. Leč marně! Nemůže, nesmí, nevzepře se. Nikoliv proto, že mu to hypnotisérka jeho zaka- zuje, nýbrž proto, že je tak slab, tak chorý n vůli a kdyby přece se odhodlal svévolně vykročiti, že by při druhém už kroku jistě bezmocen klesl. Petr není vlastně ani hlavní postavou večera Byl by to příliš smutný hrdina. Hlavní osobou my- šlena je sama Mája, magická osobnost, všeovláda- jící, vítězná, která se zjevuje, aby mocí svého vyš- šího chtění sic rozedrala srdce jiným i — svoje ale silou téže svrchované, nadpozemské vůle, vítěz- stvím nade všemi, protože nad sebou samou, zase hojí zasazené rány a uvádi do pravé míry porou- chaný lad nutného kolem světa řádu. Žadné tedy tendenční, spíše drama — symbolické! Připomíná-l scenerie dramatu a nahodilé společenské vztahy spe- kulaci německého dramatika, ukazuje idejná tres naší novinky spíše k silnému příbuzenstvu s nor- ským věrozvěstem symbolismu. Máme-li přiznati se k osobními dojmu, věřím spíše v moc herecké sebesuggesce, s jakou slečna Mája se vemtouvá do oblačného vzlotu svých životních reflexl, nežli ve skuřečnou jich mravní váhu. Máme dojem, že horovný ten vzlet a hymni- cký tón nejsou dost úměrny ke vlastnímu pod- kladu fakt, ke skromným celkem datům živolním, něž běží. Vzpomínka z dávného mládí přivedla Máju k návštěvě farského zákoutí. Evokace poutických nálad vzpomínkových má svoji nepopíratelnou rozkoš Nasloucháme s objektivným zájmem pěkně styliso- vaným rozborům vztahů a poměrů, kterými vý- mluvná magnetisérka svoje hříčky s Petrem dopro vází, dáváme ji v každém slově za pravdu, jak bezvolnému mediu vykládá nutnost iravního jeh imperativu, ale jsme přesvědčení, že to vše může přednášeti s logikou tak nezvratně jasnou a vybrou- šenou, nikoliv následkem své vlastní vyšší hodnoty mravní, nýbrž leda proto, že sama je úplně prostou mocnějšího osobního zaujetí. Její city k ubohému mrzáku Petrovi nejsou právě daleko tím, zač je lu chvíli zálibně naladěna chce vydávati. Má potřebu vzhližetí se v zracadle domnělé vlastní své vysoké sily. Namlouvá si, že její poměr k Petrovi je skutečná láska a s pózou hrdinského »a Bohem, navždyl- svrchovaně spokojena nejen výkonem vsedá do při- praveného kočáru, který ji odveze — do symboli- ckých dálek. Něco máme rozhodně za zlé slečně Zemanové. dámě jinak při všem egotismu jemnocitné a laktní Že si ve třetím aktu, než promluví rozhodné slov s Petrem, nedovede odepříti, aby v dlouhé rozmluvě nepotýrala také ubohou starou paní zálibným vypra- vováním o sobě, o nějaké své vině, vlastně o svém záměru — hrdinském. Vypravováním se nic nespraví, staré paní by lépe bylo bez něho a nám u k informací ničeho není zapotřebí. Kdybychom měli co mluvit do pořádku, musíla by ta trapná scén docela vyletět z oslatního poetického textu. Hra je s hladkou obratností skladatelských pro- středků vysoustruhována. Dialog mihotá sytými reflexemi. Místy bychom si přáli, aby pěkné rozbory poměrů nebyly přednášeny ústy hrajících, nýbrž aby divák byl kouzlem dějových suggeseí donucen v duchu sám si vyvozovati svoje glossy a analysy. Zkušeného divadelníka prozrazuje jednoduchost aparátu, s jakým je pracováno. Se znamenitou životní pravdivostí stři- ženy jsou pobočné postavy hry, starý bodre farář dobrá Pelrova matka i doktor Votava, venkovský lékař a domácí přítel. Pět osobiček, všechen inventá večer a! Představení provázeno všemi známkami hlubš účasti hlediště. Není vzrušujících výstupů, místy cel

pasáže mluveny polohlasem, málem nesrozumitelně, ale pozornost obzcehstva ani na chvili neochabuje. Paní Kvapilová ujala se s puchopitelnou láskou vděčné hlavní role. Pan Vojan věnoval všecku svou uměleckou oddannost víc než trpné úloze bezdechého nevolníka Petra. Pan Řada je roztomilý staroch vyrovnaný s povínnostmi života, paní Ryšavá do- jemná stařenka a pan Steinaberk příjemný prostřed- kovatel zákulisních styků hry. Že režisár Jaroslav Kvapil vynaložil všecko své osvědčené scénovae umění, aby pině vystihl intence básníka Jaroslava Kvapila, netřeba teprv dokládati. Farní dvorec jen dýše náladami poělických chvilek venkovského š. + Z kanceláře Národního divadla. Dnes odpo ledne o 3. hodině hraje se pro děti baletní panto mima »Pohádka o Honzovi« od Oskara Ned- bala s pí. Kvapilovou, pp. Steinsbergem, Innemanem a Polákem v hlavních rolích. Dles večer jest první reprisa Kvapílovy hry »Oblaka« (1. čtvrtka předpl. s pí. Kvapilovou, pí. Ryšavou, pp. Vojanem, Řadou a Steinsbergem. Zejtra bude se hráli opět dvakráte odpoledne Jeřábkovo drama »Svn člověka« a večer Čajkovského opera »Eugenij Oněgín jenž osvědčuje v novém obsazenř takovou přítažlivost, jako novinka s nejpronikavějším úspěchem. Zejtřejší představení odpolední počne již o 3/43, hod. V pon- dělí uvedeno bude na scěnu Národního divadla poprvé v novém obsazení a novém nastudování Štolbovo drama »Závěťe: touto hrou zahájí se ukázky z tře tího období českého divadla, období divadla Národ ního, v cyklu činoher, pořádaném k 20. výročí ote- vření Národního divadla. Cyklus zakončen bude pro- vedením dalších her »Kníž ata« od Jaroslav Vrchlického a »Jan Žižka« od Aloisa Jiráska. Na úterý chystá se první pobostinská hra manželu Burianových od král. saské dvorní operyv Drážďanech, ktaří zpívati budou ve Wagnerově opeře »Lohengrin«. Druhé vystoupení těchto hostů bude ve čivrtek ve Smetanově »Da libo ru . K představení úternímu vydávají se vstupenky již dnes, na čtvrtek přijímají se záznamy. + Lidové divadlo »Urania« v Praze-VII. Dnešní představení určeno ve prospěch vdov, sirotků a one mocnělých členů prvního výpomocného a vzděláva cího spolku »Šamaritán« v Praze, I. Bude se hráti sensační obraz ze života »Dva sirotci«. Francouzsky napsali D'Ennery a Cormon, přeložila E. Pešková. Režisér F. Šípek. Dirigent E. Starý. Eřektní tato hra dává se dnes poprvé i s původní svou hudbou. Hlavní úlohy hrají dámy: Balákova, Pražská, Hes- Guthová, Světlá, Spurná, Šípková. Kovátová. Vejvo dova, Stará a pp. Lschman, Čekanský, Spurný Hnasen. Šípek, Pražský. Počepický. Rabský. Začáte o půl 8. hodině večer. Ceny míst poloviční. Po i vadle dostatečný počet vozů elektr. dráhy. Zejtra hraje se dvakráte. O půl 4. hodině odpolední »Ženi kov«, o 7. hodině večer »Dva sirotei-. + Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vinohradech Dnes hraje se jako lidové představení za polovičn ceny »Farářova kuchatka«. Obraz ze života v 5 jed náních. Zejtra o půl 4. hodině odpolední »Čech Němece a večer o 7. hodině »Spiknuti Fieska Janově« + Ve Svandově divadle na Smíchově pořádi dnes ochotnictvo za záštity Ústřední Matice ochotni ctva českoslov. představení k uctění památky zesnu lého spisovatele Fr. Rutha. Hraje se 4aktová jeho veselohra »Šlechetníci«. Spolkové lístky na sedadla za poloviční ceny lze dostati v knihkupectví Vilím kově. Urbánkově a v divadelním závodě firmy J.v Böhm ve Ferdinandově třídě, jakož i v administrac »Divadla« v Ječné ulici číslo 20 + Divadle na Král. Vinohradech. Výbor Občan ského klubu oznamuje, že schůze, na den 13. pro since ohlášená v Narodním domě na Král. Vinobra dech, v níž přednášeti měli pp. dramaturg Národníh divadla Jaroslav Kvapil a JUDr. Antonin Novotný o významu divadla na Král. Vinohradech v ohledu kulturním a hospodářském, odkládá se z důležilýeh příčin na krátký čas. Výbor klubu pokládá za povin nost vysloviti přesvědčení své, že třeba jest, aby na Král. Vinohradech pro velikou kulturní i hospodář- skou důležitost divadla postavena byla budova n síce přepychová, ale odpovídající všem potřebám ve likého činoherního divadla, by vinohiradské divadl po případěstáti se mohto důstojným doplněními vadla Národního.

zátiší.

Hudba.

+ Hudební oddělaní musea král. českého, obsa hujíci bohatou sbírku skladeb, zejmena orizinálů vy nikajících mistrů ze starší doby, dopiňuje se stále obětavostí příznivců musea. Správa bibliotheky opětn se obrací se snažnou prosbou za věnování rukopis- ných i tištěných hudebnín, zvláště skladeb starších mistrů českých k p. t. pp. skladátelům hudehním. ředitelům budby, k sl. spolkům zpěváckým a hudeb ním, k pp. nakladalelům a vůbec ke všem, kdož uznávají, jak je důležité a nezbytné, aby pro bu- doucí paměť a pro studia odborná byly hudebniny české nadále sbírány a uloženy bezpočně v jediném posavadním veřejném středisku, v hudebním oddě- lení musea král. českého, jsouce příslupné každou chvíli a bez složitého jednání nejširší veřejnostik libovolným studiím, s plnou zárukou, že trvale budou chovány pro věky příští na místě čestném, bezpeč- ném Doufáme, že prosbě této vyhoví se zvlášlěv kruzích sběratelů soukromých, jejichž abírky často pozdější netečností opět se rozptylují na všacky strany proli původním záměrům nadšeného sběratele. Jména dárců budou pravidelně uveřejňována v časo- pisech a bude jich vždy vděčně vzpomínáno mezi příznivci našeho musea. — Adresovati dlužno dary hudebnin: Správa bibliotheky musea král. českého, Praha. + Deválý populární symlonický koncerl Česk Filharmonie uspořádán bude zejtra v neděli 13. pro- since o půl 4. hod. odpol. v sále Plodinové bursy. Celý program věnován je skladbám L. van Beetho- vena. Z deviti symfonií, jež v loňské serii populár ních koncerlů doznaly úbroného provedení zvolen byla pálá z C moll, nejoblíbenější dílo klassického repertpiru, z ouvertur ke Goelhově tragedii » Egmonts. Nejzajímavějším číslem programu b de dojista trojitý koncert z Č-dur (op. 58) pro housle, vloloncello klavír s průvodem orchestru, jenž pro nadmíru ob lížné sólové party jen zřídka docházl provedení ! Sá lové nástroje hráti budou primarius a violoncellist pražského kvartetta Heroldova pp. Jili Herold a Max Škvor a p. Edvard Tregler. Mimo to účinkovati bude v koncerlě tomto koncertní pěvkyně pl. Božena Tů- mová, jež přednese s průvodem orchestru arii »Oh perfido«. — Vstupenky po 2 K na místa číslovaná po 1 K na místa nečislovaná a po 60 h na místa k stání jsou v předprodejí v hud. závodě Mojmíra Úr- bánka v Jungmannově tř. č. 14.

Ze soudní síně.

Katastrofa svatováclavské záložny před soudem. (Líčení don čtrnáctý.) (Pokračování)

nj

Čtyři řečnické výkony vyplnily celý vče rejší den. Obhájei obžalovaných ujali se svých klientů s nepopíratelnou svědomitosti, Z řečí jejich bylo patrno, že věichni ovládají dokonale obsáhlý materiál a že studie jejich ke včerej- ším plaidoyerům sahaly dále než za žalobu. Důkladné obeznámení s poměry záložny od jej založení až do pádu zračilo se v řadě řečni- ckých exkursí. Arci je pochopitelno při těžkém jejich úkolu, že ve své »captatio benevolen- tiae« někteří z nich v appellaci na nestrannost porotců vypůjčili si pouhé slovné effekty, jež proneseny snad jinde, mohly by býti na druhé straně znehodnocováním veřejného mínění. Řečnicky nejlépe propracovanou a podanou byla řeč obhájce dra. Klumpara. Zajímavo, že právě ve chvili, kdy mluvil obhájce Drozdův dr. Dvorský, konala se v budově bývalé zá ložny ovatováclavské dražba pokladen, pulto.

židlí a stolů, mezí jiným i stolu monsignorova Smuný konee záležav, kam druhdy zanášel lic svůj trpce na třádaný peníz! Poslední mrtv v pra«dé »dřevění« a němí svědkové neblahé čín nosti tohoto ústavu roznešeni hyenami chabrusu Dneškem zákončen bude patnáctidenní pro cess s obžalovanými funkcionáři rozs udkem Již včera byl tento závěrek každé soudní pře blavním předmětem rozhovorů všech společen ských vrstev. Nával ku po lednímu tomuto aktu svatováclavské tragedie čeká se obrovský, soud dle toho, že již včera všechny lístky do poroln síně vydány a sta žadatelů vracelo se s ne pořízenou.

Řoč obhájce obž. Bílého, dra. Klumpara. ODokončení.)

Ale pro intelligentního muže Útrapy jednoh dne žaláre jsou horší, než půlletní trest nějakému vagabundu přisouzený, a právě proto, že veřejnost. jak zde již předchůdcové moji byli vyslovili, jaks předem soudila, žádajíc, aby odsouzen byl někdo, kdo nebyl siyšen, právě proto, že vlivy nepřístojné — ano, odsuzuji s tohoto mísla — hleděly váš po- sudek vynutiti předem, ano, že i slovo obhájcovo bylo zakřikováno slovem neurvalým, právě proto stojím hrdě na tomto místě, jsa si vědom svého úkolu a jmé- nem obhájců českých, myslím, že jednám, volám- „Hands off!“ tam, kde jde o spravedlnost, kde rozho- duje jedině to, co zachovává integritu tohoto státu. Velectění pánové! Veřejná žaloba appellovala n vás způsobem, který vzbuditi může na první dojem domněnku, že je loyální. Dovolávala se vaší spravedlnosti, pravíc, že ro sudkem odsuzujícím vyhovíte této spravedlnosti, do volávala se právního citu našeho národa. Velectění pá nevě! Odsuzováním ještě nevyhověli jste spra- vedlnosti, jestliže neusoudíte spravedlivě. Smahem odsuzovati není požadavkem spravedlnosti. A také spravedlnosti se paušálním rozsudkem nevyhoví A co mám řící tomu druhému appellu, kde appello- váno bylo na právní cil našeho národa? Mám čest po více než 10 let náležeti tomute barreau obhájců a za tu dobu viděl jsem, jako ostatní kollegové, projednávati bezpočet různých věcí trest ních, zejmena politických. Kdy jednalo se ve skutečnosti o právní cit ná- roda? Reminiscence zanáší mne do doby za se- dání výminečných soudů, do doby politické porážky, pádu Badenova a zrušení jazykových n řízení. Tohda to byl právní cit, který národ ovládal. když jsme viděli tisíce vojsk kráčeti po Václavském náměstí. Uražený cit národa to byl, klerý se při- mlouval za ty nešťastné oběti, kteréž pro zločin urážky císaře, pro zločiny velezrady ocitly se př výminečnými soudy. Tehda dovolávali jsme se uraže- ného právního citu národa, tehda jsme říkali: „Ti mladí lidé se přenáhlili, ti jednali jen na podklad uraženého citu národa A vyřkla žaloba jediné slovo, pro- blásila, že je pro sproštění této mlá- deže, kteráž uražena byla ve svýc národních citech? Nikoli! Ona postavilas na literu zákona a přesně žádala, aby ka žd z nich byl odsouzenl Proto musí mi býti odpuštěno, upírám -l veřejné žalobě práva, aby se dovolá va mohla právního cilu našeho národa Až uslyším v otázkách skutečně náro ních, kde se jednati bude o právní exi- stenci našeho národa, až budu mit přesvěčení, že také veřejná žalob hájí právní přesvědčení českého ná- roda, pak budu submitovati na tent appell Do té doby však výrok o uraženém právním cil pároda, pronesený veřejným žalobcem, budu pov- žovati za pouhý obrat mluvný, kterým pouze získá má býtí lidl. Musím však protestovati se vší rozhodností, z by se otázka svatováclavské záložn týkala vůbec právního citu našeho na- roda! A mám za to, že to pronáším za souhlasu všech příznivců našeho lidu Ostatně, myslíte pánové, že toliko odsuzujíc rozsudek uspokoji právni cit českéh národa? Zajisté ne, nýbrž jen rozsudek sprav- dlivý! Neboť národ, kterýž tolik křivd snášeti doved jako národ český, dovede také rozeznávati coj Bravdou a spravedlností. Tyto vlastnos psou také státu základem. A nyní k věci samé. Bílý v roce 1888 učinil ne- šťastný krok. Člen výboru svsváclavské záložny, zá- možný muž, mu nadhodil, že by se mohl státi revisore ve svatováclavské záložně po zvěčnělém Režném Kolikrát za dobu posledního roku litoval tě nešťastn chvile. Dosud žil jako státní úřadník se slušnými př- jmy a s vyhlídkou na povýšení spolu s otcem a mat- kou. Pense olcova, spořádaný způsob živola otcova (bylť otcem chudým) — umožňoval mu klidný život při němž nebylo se mu starati o nic, vše opatřovala matka. Nepatrná náhrada rodičům, kteří se ve svém synu shlíželi, byla jen pro forma. Rodiče si přáli, aby syn Jindřich byl spořivým a zachoval si nějakou tisí- covku pro kauci, kdyby byl znovu povýšen Leč Bílého lákala — jako každého jiného — ně jaká ta stovka výdělku vedlejšího — z počátku ne- měli revisoři 300 zl. — a ucházel se o to, aby byl zvo- len. Žaloba praví, že ucházel se u Orta — není to sice pravdou, jak Bílý vysvětli! — je to však lhostejno Ort ye skutečnosti měl veliký vliv v záložně a prote by bylo pochopitelno, kdyby i u něho se ucházel Byl zvolen! A tu dlužno hned na něco důležitého poukázat čeho veřejný zalobce nevytkl, mluvě tak jakoby Bílý za celý schodek a všecky malversace Orto vy měl zodpovídali. Záložna měla v tu dobu již ohromný schodek zakrytý falšenými zápisy od let sedmdesátých čině nými. V roce 1881 zjištěn již schodek 1,070.000 korun Tenlo schodek rosll měrou úžasnou a ačkoliv znalc neodhadli, bohužel, jaké výše dostoupil schodek ter v roce 1888, mohu přece tvrditi, že obnášeti musil už kolem 2,000.000 korun, když Bllý do záložny přišel Stopujeme-li tento schodek dále a připočítáváme-l půlletně passivní úroky, daně neprávem placené zisky neprávem vyplácené, přicházíma k výsledku, ž schodek tento průběhem doby i bez revisorství Bíle ho byl by do r. 1902 stoupl asi na 6.000.000 korun. Bílý vstoupil tedy do předluženě záložny a aby nabyl náležitého názoru, byl by musil provésti nejen revisi, ale i kontrolu za celé dosavadní trvání záložny tedy za 16 let. Byl by musil prověsti rychle průci, kte- rou vykonalo 6 zirileů účetnictví v příčině 6 ročníko asi za deset měsíců. Bílý toho neučinil a přijal místo zvoleného revisora, poněvadž nevěděl, že záložna měla ztráty už za dra. Karlacha, že Ort a Čáslavský zpro nevěřovali. Bílý nepřišel do záložny a neřekl: „Pánové by mohli býti zlodějově, já nepřevezmu revisorství dokud neprovedu pořádné skontro, revisi a inventuru Bílý důvěřoval solidnosti záložny, jejímu kleri kálnímu rázu — zasedali tam vyšší duchovní — ka- novníci byli dozorci kanceláře — důvěřoval, že b Bürgermeistr, známý svou řádností účetní rada, mu oblíbený a nade vši pochybnost poctivý, nebyl v zá ložně, v niž se krade. Plal se Bürgermeistra, zdali vš v pořádku! Ten ho ujistil, že nemá žádné zodpově- nosti a poukázal na vynikající osobnosti ve správě Práci jako nejmladšímu přidělovali onu méně význaě nou a přidělili mu zastavárnu. Tam působil Ort. V procesu mělnické hosp. záložny mluvilo se mno- ho o Vinklerovi. Muž oblíbený v obci i okresu, ovlá- dající veřejný život, jenž znoužíval po řadu let svéh úřadu pokladníka, až došlo k pádu záložny. Vliv Win- klerův byl obrovský. Nikdo se neopovážil ho kontro lovati, zastupitelstvo shromážděné čekalo se schůz až přijde Winkler. On skoro dosazoval starosty okresn a jeho vůlí voleni funkcionáři záložny. Každý mu věřil každý ho ctil pro jeho rozšafnost, činnost veřejnou zámožnost a rozhodnost. Tyto dvě postavy: Ort Winkler, jeví jistou příbuznost. Kdo s nimi se stýkal toho dovedli jako ctitele připoutati k sobě. P. Dro zmínil se o pohřbu Ortově, aby ukázal, jaké se těšil oblibě. Nejedná se o krvavou ironii, která z toho čiší. když jen stručně vytknem, jak dovedl získat veřejnos společnosti (výstavní) atd. získal a fascinoval také Bílého, nejen Bílého, ale celý výbor, předsedu správní radul Bílý hájí se, že důvěřoval Ortovi. Jest to hájen nepravděpodobně? Ortovi důvěřovali všichni, on plati

za sloup celé svatováclavské záložny, předseda vy- chvaloval jeho vlastnosti jako finančníka. Co je n tom nápadného, že Bílý, jako všichni ostatní, mu důvěřoval? A nyní počíná tragická vina Bílého, nikoliv však vina trestní. Bílý doznává, že revise jeho dl nynějšího jeho úsudku byla nedostatečnou, že neměl dosti času, aby prováděl mimo revisi také kontrolu. Prokázal veřejný žalobce opak této naprosto věro- hodné obrany Bílého? Neprokázal. Obhájce přikročil potom ke právní podstatě žalob- ního spisu; konstatuje předovším, že nebyl žalobou podán ani stín důkazu, že by byl jednání Bílého jako revisora předcházel úmysl zlý, že by byl Bílý falešné cifry viděl, je znal a přece je kryl, že tedy úmysl jeho směřoval ke spáchání podvodu nebo zpronevěry spo- lečně s vlastním pachatelem, Hlavní revisoři, Bürger- meister a Krausche, byli ostatně v záložně o více než 10 let dříve než Bílý a nezjistili přece při revisi ani falsa, ani malversace Ortovy. Bílý způsobem dojista věrohodným uvedl, že dnes vidí svou chybu, kdy důvěřovaí tam, kde důvěřovati neměl, když věřil v po- ctrvost muže, jemuž celá česká veřejnost přikládal vlastnosti nejlepší, když věřil v aktivnost ústavu, o níž nikdo ani ze správců ústavu neopovážil se pochybo- vati. Ostatně musí každá nedokonalá revise býti re- visí zločinnou? Není pochyby, že Bílý zjištěním fals a zpronevěn Ortových byl kompromitován. Vždyť on byl pře- svědčen o tom, že jest vše v pořádku. Ústav, v němž objevily se deíraudace, měl patrnou tendenci, za- brániti shonu věřitelů a tuto tendenci měl nejen Bílý. ale i celý výhor. neboť je zjištěno, že ještě v červenci a září 1902, když už vedlo se vyšetřování proti ne- známým pachatelům, projevovány naděje v soudních protokolech, že věc dohodnutím se vdovou Orta s vyrovná. Ostatně každý hájí své stanovisko a ne- připusti, že v něčem chybil, byť to byla věc zcei nevinná, a proto přirozeně Bílý, věda, že nedostatečné revidoval, rád přijal na vědomí sdělení Kohouta, že věc s paní Ortovou je vyrovnána, a necítě dosahu všech malversací tchdy nezjištěných na základě skontra s ostatními revisory provedeného k upoko- jení, dal zprávu výboru, jakou jindy revisoři dávali Co znamená — praví řečník — toto faktum? Že chtělo se v záložně zabrániti, aby nepovstal útck věřitel na pokladnu Pro důkaz zločinné vinny Bílého okol- nosti ty neznamenají praničeho. Že došel k paní Ortové ještě podruhé, když nov defraudace odhaleny a že chtěl od ni úpis na ná- hradu veškeré škody a že jí při tom těšil, že to jest jenom k zamezení dalšího obviňování jejího man- žela — svědčí spíše o tom, že neznal dosahu zpro- nevěr Ortových, kteréž páchány pyly také dávno před tím nežli do záložny přišel Kdyby byl Bílý, jak žaloba dovozuje, bývals vědom pachatelství zpronevěr Ortových a své na nich spoluviny, pak by byl dojista mluvil s pí. Ortovou jinak; byl by jí řekl, že její muž skutečně defrau- doval, že on to může říci, a že ona musí schodek zaplatiti, ač-li nemá býti způsobena katastrofa rodiny. A paní Ortová, kteráž rovněž své zklamání zaplatila životem, věnovavši dříve vše, co mohla, ve prospěc ústavu, byla by dojista ihned pustila se v jednání o náhradu Bílý nebyl si však vědom, do jaké míry Ort de- fraudace páchal a věda pouze o tom, co právě v zá- ložně zjištěno, chtěl od ní závazek, že škodu na hradí a projevoval při tom naději, že k vlastní ná- hradě ani nedojde Po obšírné polemice s vývody žalobními i v ostat ních směrech dovozuje řečník, že dle stanov a pra videl záložny nebyli revisoři, zejmena Bílý, který na stoupil v době, kdy schodek záložny byl již tak obrov- ský, že musil věsti ke katastrofě, jedině zodpovědnými za kontrolu a zdar záložny. Byli tu censoři smě- nek, jimž náleželo bdíti nad vymáháním směne propadlých a nad správností obchodů směnečných. Byl tu dozoree knih, jenž dle § 14. měl pečovati o dobré vedení knih, dozorce pokladny, jenž dle § 13. měl přehlížeti pokladnu ustavičně, a bdíti nad tím, aby nic nepatřičně se nevyplatilo. Byl tu dozorce kanceláře, jemuž náleží dle § 15. starati se o řádné provozování činnosti spolkové a bdíti nad tim, aby spolek promeškáním neutrpěl škody. Byl tu dozor na zastavárnu, jak přikázán je zákonem ze dne 23. března 1885 č. 19 ř. z. a nařízením ministerským z dne 24. dubna 1885. Živnostenští úřadov dle těchto předpíeů zákonných nemají jen interve- novati při dražbách (čl. 17.), nýbrž mají provádět občas revise v obchodních místnostech majitelů za- staváren a zřízenci jejich jsou na základě toho opráv- něni, kdykoli přehlídku vykonati, do knih nahléd- nouti a provozování obchodu revisi podrobiti všechno opatřiti, aby shledané nesprávnosti byly od- straněny. Nedělo se tak, bohužel; dozorce kance- láře, vysoký duchovní hodnosta, nebděl nad řádným provozováním činnosti spolkové. To vám zde k výslovné otázce mé doznal Také ostatní funkcionáři spolkoví, ačkoli. jak ze žaloby vysvítá, příjmy jejich roční za dozor na domy, zastavárnu neb kancelář, kni- hy a pokladnu dosahovaly výže 1000 až 1100 zl. patrně nevykonávali správně své povinnesti. Každy z nich ve svěm oboru mohl přijiti na ne správnosti. — A přece nikoho nena padlo říci, že osoby ty, jež vyměnily si úlohu spoluvinných na schodku záložny za pohodlnější úlo- lohu žalobců a oklamaných, byly nebo jsou zločinci. Proto není odůvodněno tvrzení obžaloby, že Bílý. jenž tak důvěřoval Ortovi, jakovšichni oslatní, a jenž, jak jsem dovodil, ani vzrůstu schodku zabrániti nemohl, jest vinným více než ostatní zde míněné osobnosti. Můj právní cit — pravi obhájce — na kterýž ve- řejná obžaloba se odvolávala, vzpírá se věřiti, že b tento muž, státní úřadník, ušlechtilého chování, bez- vadné minulosti, vzorně úřadní kvalifikace, k vůli ha- mižným několika stovkám bral na se úmyslně zod- povědnost za schodky, dávno před ním povstalě, z malversace, z nichž, jak zjištěno, krejcaru neobdržel, ničím se neobohatil. Nedomnívejte se ani po této sensáční afféře, ž naposledy stojí revisor před soudem. Kategorie lehko- myslných revisorů, kteří přejímají čestnou funkci, aniž by si byli vědomi, co pře- jímají, kleří někdy nemají ani odbor- ných vědomostí, kteří někdy třeba i z ocholy, nebo aby si nějakou tu stovku vydělali, přejímají ta- kový úřad, netušíce ani, jaký v tom zálud a jaká obrov- ská zodpovědnost — nevymřela dosud u nás nebude lépe, dokud nebude zavedena revise slátní nebo aspoň toho druhu, jakou za- vádí „Jednola záložen“. Pak ale nesmí s narevisoru žádati, by za 200 nebo 150 zla- tých zkoumal millionové knihy, pak on by musil býti hlavou závodu a ne správ- ni radově, kteří za pouhou přítomnost ve schůzích berou plat, který rovná s trojnásobnému platu revisora za úmor- nou a nade vše zodpovědnol jeho práci. Nevěřím tomu, že klient můj je zločincém. Indicie, uvedeně proti němu obžalohou, nejsou mně ještě do- statečným důkazem. Jsout to, abych lak řekl, prskavky, které zmizí při logickém rozboru, je to spleť pavučin, která dotkne-li se jí nožik logiky, se rozpadlá a z všeho zbude jenom prázdnola. Mějte zfení k tomu. mějte zření k nedostatkům těmto a zůstanete-li klid- nými a rozvážnými soudci, pak s důvěrou osud svého klienta kladu do vašich rukou. Bohužel. není to případ první a poslední, jenž projednáván, kde padl za obět ústav peněžní, kde se ukázalo všecko bublinou, co díve dělalo dojem blahobytu a bohatstvi. Dnes, vele- ctění pánové, víme, co praví staré české přísloví: „Když jdou páni z rady, jsou moudřejší“ Dnes nemůžeme věřiti tvrzení předsedy záložny z let sedmdesátých, že ústav není passivní, nebo znalci dokázali, že již za dra. Karlacha měla záložna schodek přes 100.000 K, dnes víme, jak stoupl scho- dek do r. 1902, dnes víme, že v záložně hospodařl muž, který všecky fascinoval a uchvacoval, ale nebyi poctivý, dnes víme, že celý ten schodek a celé to ne- štěstí zaviněno bylo nedbalostí všech činitelů, z nichž každý kapkou své nedbalosti, kapkou své- ho opomenutí k ní přispěl. Dnes konečně víme, že celý ten úpadek je hlízou, která rozežírá náš veřejný hospodářský živol, že la hlíza založena je v víle v antorily, dnes víme, žek tomu, kdo dovede si zjednat autoritu, slepě pohlížímea že nevšímavost byla tam, kde měl býli strach o každý krejcar, že nebdělost a klid byl tam, kd měla býti největší opatrnost. To dnes všecko víme, dnes jsme moudřejší. Pánově, celý ten nezdravý systém slojí dnes před soudem lidu. Dnes soudíme také kus svého