#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
31. března 1901.
#4
alto_textblock
#4
Císlo ss
#5
alto_textblock
#5
v zatýkání se pokračuje. Ale nutno pr-
znati, že osoby, které dokáží hned na policii
svou nevinu, nejsou déle zdržovány a smějí s
odebrati domů. Často bývají mezi zatýkajícím
a zatýkanými krvavé bitky. Tak ve vsi Bajeg-
cích djevdjelijského okresu padlo 8 Bulharův
18 Turků, dílem mrtvých, dílem raněných.
Několik dní tomu policejní prohlídka byl
předsevzata u solunského knihkupce Ivana hadzi
Nikolova. Policie našla papíry, které hledala
Byl odveden a zavřen do cely s nějakým Židem.
Když zůstali sami, Bulhar zahledl u Žida ka-
pesní nůž a prosil, aby mu jej půjčil. Žid ne-
ehtěl. Bulhar se naň vrhl, nůž mu vyrval a
přeřízy si žíly na rukou. Nozemřel sice hned.
ale pochybuje se, že bude na živu zachován
TarOMup.
#6
alto_textblock
#6
Ruský tisk o rakouských
Všiněmeích.
Rakouští Všiněmci dobyli si již tak zvuč
ného jmena ve světě, že ani »vynikající češt
politikové« nestačí, aby jim přikládán byl mens
význam.
Z ruských listů věnují jim článek »He
B.«
List správně praví, že význam jejich v P
kousku netkví tak ve vnitřních úspěšícht
strany, jako v tom, že za nimi na hranicích
Rakouska stojí velký, sjednocený, výbojný náro
německý. Všechny strany a národnosti rakousko-
uherské čerpají svou silu jen ze sebe samých.
kdežto Všiněmci ze sousedního Německa. Okol-
nost tato jest neobyčejně vážná a dodává zvlášt-
ního charakteru nynějšímu stavu Rakousko-
Uherska. V žádném jiném státě nebyla by možna
strana s takovým politickým programem, jak
mají a hlásají Všiněmci. Schönerer, Wolf aj
mluví na říšské radě řeči, které by svým ob-
sahem nebyly možny v žádném jiném parla-
mentě. Že si to smějí dovolit, je důkazem, ze
imponují, a nikoli, že by nebyli považování
za nie.
Kdyby šlo o to, aby rakouští Vsiněmci vy-
stěhovali se do Německa, druzí rakouští náro-
dové bezpochyby neměli by ničeho proti tomu
a možno, že sám stát by je v tom podporoval.
Avšak oni chtějí od Rakouska odervati jeho
země, a to nejen německé, nýbrž takové, jako
jsou země české, někdy samostatné království
a dosud jen ze třetiny obývané Němci. Vydati
je Německu, znamenalo by nový zločin mezi-
národní povahy.
Snahy Vsiněmců mají i pro rakouské ná-
rody ten dobrý následek, že je nutí, abys
sjednotily proti společnému nebezpečí. Ale jejieh
propaganda může míti následek i pro trojspolek.
Spolek s Německem rakouští národové dosud
pokládali za nepřijemný, ale nevyhnutelný; nyní
možná budou pracovati k tomu, aby se z něho
vyprostili.
#9
alto_textblock
#9
Protiřeholní zákon ve Francií.
Po rokování málem tříměsíčním skoncoval
včera francouzská sněmovna předlohu proti-
řeholní. O důležitém momentu tom v dějináeh
francouzských šiříme se na místě úvodním
zevrubněji. Vláda předloží osnovu ihned senátu.
který ji bude bezpochyby projednávati v mimo
řádném zasedání, mezitím co se poslanecká
komora bude zabývati rozpočtem. Chceť senát
dřive vyříditi zákon o dvouleté službě vojenské
Ostatně dojde na to vše ovšem až po prázdni-
nách velikonočních.
V debatách posledních dní zvláště zajímavý
rozhovor se rozpředl o § 14., který obsahuje
nejzávažnějši ustanovení zákona, jímž se zapo-
vídá nedovoleným kongregacím udělovati vy-
učování a vychovávati mládež. K paragrafu
tomu promluvil velikou řeč vůdce radikálů pan
Léon Bourgeois, jenž z čítanek a z učebních
pomůcek duchovních škol dokazoval, jak se
v nich mluví o státních zákonech a zařízeních,
jak se v nich preparují světové dějiny, inkvisice
se velebí, svoboda svědomí uráží a k zášuí
proti jinověřícím ponouká. A pan Bourgeni
končil: »Když naši žáci tímto učením budou
odkojeni, vnesou jako muži rozkol v národ,
roznítí záští mezi spoluobčany, sestoupí v ulice
a vrhnou pochodeň občanské války v široké
davy.« Řeč byla s nadšením přijata a vyvěsen
její ve všech obeích francouzských velikou
většinou odhlasováno.
Jemu odpovidal p. Ribot a hájil svobodu
učení. Na to ujaljse slova p. Waldeck - Roussenu.
jenž pravil, že se škola nesmí vydati duchovním.
kteří neuznávají státu, ve kterém žijí, kteři
svým žákům hlásají, že mohou bez trestu po-
rušovati nejdůležitější zákony, poněvadž tyto
vzešly z veliké revoluce, jež učinila duševnímu
otroctví konec. Potom doporučoval přijetí § 14.
pravě: »Přijetí tohoto odstavce bude znamennt,
že chceme setrvati v republikánských tradicích.-
#10
alto_textblock
#10
Skon krále bavorského.
Z Mnichova oznamují pařížskému »Ra-
pellu«: »V kruzích co nejlépe zpravených se
vypravuje, že nešťastný král Otto, držený jako
šílenec v zámku fürstewriedském, jest blízek
smrti. Hrozná jeho nemoc dosáhla takovéh
stupně, že propukla ve stálé zuření, a král
musil býti spoután.
Baron Rediwitz, dvorní maršálek, přidělený
dvoru královu, byl telegrafieky povolán. do Míni-
chova, aby podal vladaři zprávy o hrozivém
průběhu nemoci.
#11
alto_textblock
#11
Hlas Čechů z Těšínska.
»Nanejvýš zřídka zví česká veřejnost, že
mezi Čechy a Poláky veden jest stejně urputný
národnostní boj jako mezi Čechy a Němci. M
stem tohoto boje jest těšinské Slezsko, kde slo-
vanské tyto národy se stýkajl. V české veřej
nosti vi se prolo málo o boji tom, poněvadž jes
s české strany utlumován a stálými ústupky
oproti Polákům zmirňován. Jinak však jest
Poláků. Časopisy jejich, jak v Krakové tak iv
Lvově — nehledic už k několika polským líst.
kům ve Slezsku samém — přinášejí nepokryte
zprávy o bojích těchto a činí oproti nám slabšt
neb silnější výpady.
»Ubíráme Polákům půdu v těšínském Slez
sku, počešťujeme jim polský lid ve Slezsku,
volají a reklamují zcela opravdově celé těšínsk
Slezsko pro Polsku
Věci tyto už tak daleko pokročily, že po
malu budeme míti i polskou otázku na Moravě
#12
alto_textblock
#12
Výsledky právě ukončeného sčítání lidu
rozvíří tento národnostní boj značně, což jes
takřka nepochybno a proto jest nutno, aby če-
ská veřejnost zpravena byla o pravém stavu
otázky česko-polské ve Slezsku.
V přítomnosti reklamují pro sebe Poláe
aspoň čtyři pětiny těšínského Slezska. Jest to
kraj, ležící na východ čáry, vedené od jabiůn-
kovského průsmyku přes Komorní Lhotku k Hru-
šovu. Počítají za polské osady: Doubravu (Dom-
brovou), Orlovou, Rychvald, Bohumín i Hrušov
nehledíc k celé řadě jiných menších posic.
Tuto svoji hranici chtějí nyní sčítáním lidu
míti jaksi úřadně zjištěnou, ba chtějí pronik-
nouti ještě dále na západ, chtějí anektovati Mi-
chalkovice, ba i samu Polskou Ostravu. Za tím
účelem, aby zajistili si polskost krajiny této.
bylo mezi lidem na vesnicích agitováno zvlášt-
ními tam vyslanými agitátory polskými, kte
již v říjnu a listopadu m. r. činnost svou za-
hájili, aby lid poučen byl, že jest národnost
polské a při sčítání udal za obcovaci řeč pol-
skou a ne českou.
Takto preparován byl lid domácí a sku
tečně jsou zjištěny případy, že Češi, polsky
vůbec nerozumějící, přihlásili se za Poláky. Ne-
jedná se snad o 10 případů takových neb 100.
nýbrž o celé vesnice. Nuže přesné výsledky tyto
přinese teprve provedené sčítání lidu.
Tato agitace pro polonisaci Slezska těšín-
ského jest dosti mladá. Před 30 léty ještě no-
věděli ani na Těšínsku ani na Jablunkovsku ni
o polské otázce, nevěděli, že jsou Poláci; lid
na venkově pravil o sobě, že mluví moravsky
a také po moravsku (česky) bylo s ním u úřad
jednáno. U okresního soudu v Jablunkově na
př. jsou spisy, pokud sdělávány byly v řeči
strany, psány po česku a ne po polsku. Teprve
po roku 1870 shledala vláda, že venkovský
lid na Jablunkovsku, Těšinsku a Fryštácku jes
polský a zavedla jednání s lidem polské. Api-
tace se strany polské začala až v létech osm-
desátých a v minulém právě 10letí nabyla zna-
čné intensivnosti.
Lid sám však — myslíme domácí lid —
polsky neumí a také nechce se znáti k Po-
lákům. Venkované používají v kostelich dosud
modlitebních knih českých a také české nápisy
v kostelích byly toho důkazem, že krajina
polskou nebyla. Jak modlitební knihy, tak i české
nápisy v kostelich a na pomnících snaží se
Poláci přišli z Haliče vytlačiti, aby zničili
každou památku, že kraj ten jest a býval
českým.
Tážeme li se na vesnicích kol Těšína
Jablunkova lidu prostého, zda jest polským, to
se přímo durdí, jest uražen, popíraje, že by
Polákem byl. »Jsem Moravec« — odpoví každy
venkovan, dodávaje, že Poláci jsou u Krakova.
Jinak ovšem jest s jednou částí mládeže.
Ta už má suggerováno polskými učiteli, že jes
polské národnosti a tak už jest pro nás Čechy
ztracena.
Pronikání polského živlu na Těšínsku na-
pomáhá nejvíce veliký přiliv polského dělnictva
z Haliče do uhelné pánve ostravsko-karvinské.
Toto dělnictvo, postrádající veškerého vzdělání,
zaplavilo celý takřka východní revír ten a dusi
domácí usedlé, rolnické obyvatelstvo, které jes
českým. Tito polští dělníci, po případě agitátoři
mezi nimi, byli to, kteří rozdmychali ostré ná-
rodnostní boje před nedlouhou dobou v Dou-
bravě, které pronikly i do české veřejnosti
nabyly takových rozměrů, že skončily až pře
trestním soudem.
Tehdy také, aby věc vyšetřena a urovnána
byla, usnesli se slovanští poslanci na zemském
sněmu slezském vyslati do Doubravy dva své
členy, aby na místě zjistili, zda Doubrava jest
českou či polskou. A oba tito poslanci — ted
i polský — rozhodli, že Doubrava jest česká,
že o polštině nemůže tam býti řeči.
Poláci upírají nám Rychwald, Bohumín,
osady Pudlov, Vrbici a dokonce nyní už
Hrušov.
Úhlavními odpůrci všeho českého v krajích
těchto jest polská intelligence, přišlá tam z Ha-
liče. Jsou to jednak úřadníci, inženýři, pak
lékaři, duchovní a učitelé. Tito veřejně hlásají.
že jest jim každý Němec milejší nežli Čech !
Polský časopis, týdenník »Glas ludu szl
skego«, vycházející ve Fryštátě, štve proti Če-
chům nejvášnívějším způsobem v každém čísle.
Jest proti nám redigován asi v tom směru, jako
»Ostdeutsche Rundsehaue.
List tento, jehož redaktorem jest polský
agitátor, vyslaný tam z Varšavy, rozšiřuje se,
zdarma ponejvíce, mezi lidem na jazykové hra-
nici jen proto, aby živena a šířena byla nená-
vist proti Čechům. Časopis tento vydržován jest
penězi předáků polských na Těsínsku. Pře
nemnoha dny rozšiřován byl na Ostravsku i Kar-
vínsku polský list »Volnost«, na němž nebylo
udáno ani místo vydávání, ani jmeno (iskaře.
V listě tomto dokazováno, že i Frýdecko jest
polské a že nutno přikročiti i k popolštění
Ostravska a Valašska. Čtyři polští agilátoři stači
prý na úkol tento.
Polští kněží nechtějí na českých školách
Téšínsku vyučovati náboženství po česku, nýbrž
po polsku a také v kostele netrpí češtiny.
Polští učitelé na venkově jsou nejfanatičtějšími
odpůrci všeho českého, mnozí z nich tvrdí ve-
řejně, že ještě Príborsko na Moravě jest
polské
Za takového stavu věcí bylo provedeno sčí
tání lidu, které, jak dá se očekávati, dle toho
dopadlo, a dopadlo tím spíše v neprospěch náš.
že vládní orgány naddržovaly při sčltání lidu
Polákům.
Pro některé obce české na Fryštácku,
ustanoveni za sčitací komisaře úřadníci hejtman-
ství, kteří každého, kdo přihlásil se k česk
obcovací řeči, zakříkli, že nemluví přece česky
a beze všeho dalštho zapsali jej za Poláka.
Dělo se tak v Muglinově, v Michálkovicích
jiných ještě místech.
Proto opakujeme, výsledek sčítání lidun
Těšínsku v českých osadách veřejnost překvapí.
My však nebudeme se nijak diviti, když za okol-
ností těchto osady až dosud české zmizl, budou
pojednou polskými.
Tak tluče nám pojednou polská otázka n
brány Moravy.
V Moravské Ostravě vystavěli si Poláci
polský dům ne za uím účelem, aby měli jakés
ústředí své, nýbrž aby dům ten byl baštou,
z níž podnikány by byly útoky proti Čechům
V tomto polekém domě právě projednávány
#13
alto_textblock
#13
plány, jak společně s Němci mají Poláci pora-
ziti při obecních volbách Čechy v Moravské
Ostravě, z tohoto polského domu házejí se do
Těšínska agitační hesla na potírání Čechů.
Z polského tohoto domu jsou zasílány do hali-
ských novin výpady proti nám.
A vzdor všem těmto příkořím chovámes
my oproti Polákům až dosud passivně, jen málo
kde činíme pokus k odražení útoku a to jen
proto, aby nebyla porušena shoda česko-polská.
Trpíme, couváme, ale »shoda« jest pořáde jen
na naší straně, Poláci o ní slyšeti nechtějí.
Zapřeli jsme se při volbě do říšské rady
tak, že ustoupili jsme nátlaku Poláků a nežá-
dali, aby ze dvou poslanců na Těšínsku by
jeden Čech a jeden Polák. Poláci pravili: »Ano
shoda mezi Poláky a Čechy býti musí, ale my
(Poláci) nemůžeme připustit, aby kandidován
byl také v jedné kurii Čech.« Tak kandidováni
oba Poláci. Čeští voliči spolkli tuto trpkou
pilulku opět k vůli »shodě« a volili svorně —
namnoze proti svěmu přesvědčení — Poláka.
Volili jej v V. kurii, kdež ne vinou Čech
padl polský kandidát a zvítězil sociální demokrat
a volili také ve IV. kurii Poláka, který je d i ně
za pomoci českých hlasů zvolen.
Nebýti českých voličů, byl by zcela určité pro-
šel kandidát německý, Chlebus. A vděk polský
za to? V 12. čísle krakovské »Nové Reformye
z t. r. jest článek, jednající o výsledku volby
říšského poslance ve IV. kurii na Těšínsku,
který, jak dobře víme, pochází z nejbližší bliz-
kosti nově zvoleného říšského poslance v okrese
tomto. V něm chválí se zmíněný již nám ne-
přátelský »Glos ludu szlaskego«, praví se
v článku tom, že musil býti zvolen Polák a ne
německý kandidát, nikde však není ani slovem
o tom zmínka, že Polák zvolen jedi ně
zásluhou českých voličů, nikde ne-
praví se ani, že na Těšínsku polského kandi-
dáta volili též čeští volitelé.
V loni na podzim sesli se ve vší tajnostn
v Přívoze u Moravské Ostravy důvěrníci češtii
polští, aby vedle úrady o říšské volbě zvolili
jakýsi vyrovnávací výbor, který by urovnal če-
sko-polské spory na Těšínsku. Polští poslanci
lam přítomní pravili, že o vyrovnání mohou
mlnviti až po provedeném sčítán
lidu.
Sčítání jest již provedeno, za pomoci vlády
tak, jak si toho Poláci přáli a budou li se nyní
chtíti vyrovnávati, nepřekvapí nás ani dost málo,
když řeknou, že jazykovou hranicí mezi mezi
Čechy a Poláky jest Ostravice, to jest, že cel
těšínské Slezsko jest polské.
Orgány tiskové těchto Poláků, kteří vyro-
vnání z polské strany provésti s námi mají
tvrdí už dávno, že hranici jest Ostravice.
Jedná se nám za těchto okolností o zá-
chranu nejméně 70.000 Čechů, kteří“ žijí n
Těšínsku společně, ne snad roztroušeně, jedná
se nám, aby čásť země koruny svatováclavské
nebyla nám deroávna, třeba bratry Poláky
#14
alto_textblock
#14
Denní zprávy.
#15
alto_textblock
#15
— Officiální hymnus malostranský
Blahostné vytržení nad c. k. vládou, všemi jejími
skutky a každým jejím hnutim jest, jak známo,
tak zvanou proklatou povinností s. k. čisku.
Nelze tvrditi, že by si v tom ohledu mohl
někdo naříkat na »Prager Abendblatt«. Také
předvčerejší odročení říšské rady zavdalo mu
látku k básni v próse, kterouž obohacena lyrika
archivu tiskové kanceláře o perlu nemalé ceny.
Ukončený oddíl zasedání znamená malostran-
skému úřadnímu listu »jasný bod světla a výše
v dějinném dramatu našeho vnitřního politického
rozvoje«. Že jsme k této výšině dospěli, pokračuje
poetický dekadent »Prager Abendblaltu«, jest
dílem trpělivého vylrvalého svérázu ve vládních
sférách, vysoce zjemnělé vnímavosti pro hnut
duše lidu, bystrého ducha pozorování oproti
kolečkovému stroji v parlamentním víru a na-
překonatelné důvěry v genia Rakouska a dobr
pudy a intelektuální síly jeho národů.« Blaze
tomu, kdo v zlaté struny zahrát zná. Nepoklá-
dáme sice »Prager Abendblatt« za historický
materiál budoucích dějepravců, ale kdyby se
stalo náhodou, že by oko nějakého smrtelníka
po létech zastihlo v zažloutlém úřadním večer-
níku pražském tento chvalozpěv, zajisté že by
ruka toho badatele budoucnosti chvatem obra-
cela listy místodržitelského orgánu nazpět
z dychtivé zvědavosti, co se přihodilo tak velko-
lepého za éry Körberovy, aby odůvodňovalo
takový vzmach c. k. erárního péra. Může bet
nad tento hymnus ještě nějakého pádnějšího
svědectví o skutečné podstatě a úpadku vídeň-
ského parlamentarismu? Hle, podařilo se v po-
slanecké sněmovně položiti dvě stébla přes sebe
(a proti výkonnosti parlamentu za dob před-
badenovskýéh povolení kontingentu branců a
lihové přirážky není nic jiného) a již ta okolnost
vybouřila u officiálních žurnalistů sladké šílenství
básnivosti, z níž zrodila se svrchu uvedená óda
Nechválí snad pánové dne před večerem? Není
snad jásot jich nad výšinami světla Körberovy
vlády předčasným? Teprve včera měli jsme pří-
ležitost poptati se s důrazem po oprávněnosti
pověstí rozšiřovaných s německé strany v pří-
čině vyloučení úřadníků české národnosti ze
zněmčeného území v Čechách a určitého slibu
ne-li závazku drem. Körbrem Němcům daného.
Útlá bledá sněženka, kteráž vykvetla, jak se
zdá, na úbočí mezi vládou a českým klubem,
naprosto nesnese takových pohrom, takových
ledových zavanutí a nebude-li pověst »Ost-
deulsche Rundschau« od vlády kategoricky de-
mentována, může se státi, že officiální pěvci
slávy šl. Körbera budou nuceni natáhnoutí n
své lýry zase staré struny. Největší chybou
státníka Körbera bylo by, kdyby upadl ve starý
»svéráz« vídeňských vlád, foukati z týchž
jedněch úst »studené i horké«, podle potřeby,
aby jednu stranu rozehřál a druhou ochladil.
Takovým způsobem mohlo by se lehce státi, že
by dnešní romance o štěsti dra. Körbera, mohla
býti záhy doplněna balladou — s spačnou pointou.
— »Mladočesko německá alliance«.
Obludné slovo toto, pod nímž kryje se před-
stava nemožné politicko-strannické změžděniny,
za dnešních dnů naprosto nemyslitelné, vyskytlo
se včera v »Hlasu Národa« nad překladem
pražského dopisu vídeňské »Information«. V do-
pise tom mluví se na základě projevu »Hlasů
od Blaníka« o tom, že dr. Engel pokládá z
možnou ještě jinou allianci Čechů než alliane
jich s bývalou pravicí. Z tohoto projevu děje
#16
alto_textblock
#16
se ve vídeňské »Information« velmi smělá
dalekosáhlá dedukce, že se v mladočeské strane
vzmáhá čím dále »tím více směr, kterýž prý
očekává větších výhod od bezprostředního do-
rozumění s německou levicí, nežli od spolku
s pravicí a to na základě rovnoprávnosti, reci-
procity a rozšíření autonomie.« »Information«
připojuje pak ještě k tomu naučení politické
chytrosti o dvou železech v ohni a »Hlas Ná-
roda« přidává pak ze svého výstrahu, že jest
sice pěkná věc, dvě železa v ohni, ale nemá
prý se zapomenouti, že kdo na dvou židlich
sedá, sedne někdy mimo, při čemž »Hlas N.e
rozhodně sedá na vějičku »Informationu«. Jest
patrno, že »Information« pouštl zkušebný balon
a že »Hlas Národa« lehtá cvrěka ze skuliny.
Oběma těmto snahám může býti co nejochot-
něji pomoženo, zejmena »Hlasu Národa« můze
býti pověděno, že si česká delegace nehodlá se-
dnouti ani na jedno ani na druhé žhavé železo.
Theorie o allianci českosněmecké jest té doby
přes příliš šedá a třeba by některé skupiny
pravice aneb spíše jednotlivci dávali na jevo
jakési patrně přechodné rozladění směrem k če-
skému klubu, nikdo v celé sněmovně na mož-
nost politického společenství s frakcí německého
souručenství ani nepomýšlí. Čeští poslanci jsou
přesvědčeni, že jim nynější jich postavení úpln
politické volnosti a nezadanosti nejlépe svědči
a že nemají oni příčiny, aby se ucházeli o přízeň
té či oné strany, zvláště v levo. Jsme s to a na
základě nejspolehlivějších informací oprávněni
vysloviti co nejrozhodnější popření nějaké mož-
nosti českoněmecké alliance ve smyslu vídeňské
»Information«.
— Návštěva ve smíšeném kraji. N
snad výprava sokolská, aneb českých touristů,
nýbrž výprava jednotlivce, o níž tuto dle hodno-
vérného vypravování chceme učiniti zmínku
Jde tu o zmáhající se Ústí n. L., o město,
které následkem svého výhodného položení na
splavné veliké řece a na blízku bohaté uhelné
pánve krokem obřím se rozvijí a roste. Do
města toho zavítal před čtrnácti dny chef české
firmy, aby tam vyřídil jistou obchodní věe.
Vyšed z nádraží tázal se dělníka, jenž k sou-
druhům svým česky hovořil, kudy má jíti? Ně-
kolik výrostků, mezi nimiž jeden v čepici, jako
je nosí úřadníci, zaslechnuvše český dotaza
českou naň odpověď, obořilo se na děiníky i ob-
chodníka a zasypali je nadávkami, mezi nimiž
byla slova »Sauböhm« a »Wenzelsláuse« nej-
mírnějšími. Jeden z dělníků, který jako domácí
asi společnost onu znal, vrhl se mezi spíla-
jící a zasadiv jednomu z nich dle pravidel dů-
kladný poliček, že mu s hlavy klobouk sletěl,
rozehnal útočníky. Tito ale přes to z pozdálečí
pronásledovali ne dělníky, nýbrž obchodníka.
Týž nemálo byl překvapen, když zavítav do
jednoho z čelných hostinců ústeckýeh, byl
sprostě od sklepníků odbyt, že pro českého
provokatéra nemají ani jídla ani nápoje. Ohradiv
se proti surovosti té náležitým způsobem, vy-
volal tím takové vzbouření přítomných hostí, ž
nucen byl rychle místnost opustiti. Nezbylo než
uchýliti se opět na nádraží, však i tam byl
znepokojován. Tak děje se Čechu v Čechách,
ve městě, kde žije aspoň 3000 Čechů a kde
za bílého dne je insu
#17
alto_textblock
#17
ván,kdo opováží s
#18
alto_textblock
#18
pronásti časké slov
— Úklady opavské obce protí tam-
nímu českému státnímu gymnasiu neberou
konce. Je v tom zvláštní houževnatá zavilost.
kteráž rok co rok pohání radnici opavskou k ob-
novenému útoku na tuto posici pro německé
nenávistníky snad přece jen již neodvolatelně
ztracenou. Jak se brněnskému »Tagesbotu« sdě-
luje, podal předseda místní školní rady opavské
Kudlich v opavském obecním zastupitelstvu
návrh na resoluci, kterouž obec opavská vy-
slovuje požadavek, aby vláda odvolala z roz-
počtu na rok 1901 položku na české státní
gymnasium v Opavě, po případě aby položku
tuto všichni němečtí poslanci bez rozdílu stran
zamítli. V resoluci praví se dále, že trvání če-
ského ústavu jest stálým zřídlem národních roz-
brojů v »německém městě« Opavě jakožto český
vzdoroústav, ze kteréhož prý každého roku vy-
chází větší či menší počet polovzdělanců, kteří
úkolu střední školy nedosahují, nýbrž prý je-
dině národnostní štvanice vnášejí do »jazykové
smíšených« obcí okolí. Resoluce tato usnesena
jednohlasně s dodatkem, že příslušná petice má
býti dodána ještě před rokováním o rozpočtu
ministru vyučování; že má býti tištěna a roz
dělena mezi všechny německé poslance bez
rozdílu stran. Pan purkmistr má mimo to dojeti
k ministru vyučování a osobně mu vyložiti přání
opavského obyvatelstva. Nenapadá nám ani
z daleka, abychom na tuto zpupnost německou
odpovídali odůvodňováním českých práv na
střední školy ve Slezsku procentním srovná-
váním atp. S německým Michlem o právu
bezpráví jsme už přece dorokovali. Ale obno-
vená opavská petice proti českému gymnasíu
jest ukázkou opětného výbůchu německého fu-
roru, kterýž přece nevyhnutelně musí zahájiti
nové orgie k nastávajícímu sestavování něme-
ckých postulátů. Mimo to jest nepochybno, ž
opavští Němci spěchají na pomoc tésínským,
jimž kyne sestátnění tamního polského gym-
nasia, což by bylo ovšem náramnou skvrnou
na německém štítě těšínském. Obě města slezská
uzavírají proti Čechům a Polákům odpovědný
spolek, Češi s Poláky odpovědí jim na to způ-
sobem příslušným
— Pan Anton Aigner protestantem. J
včerejší »Bohemia« sděluje, přestoupil zemský
poslanec a purkmistr frýdlandský, pan Aigner,
z katolictví k vyznání protestantskému. Podnět
k tomuto kroku zavdal prý nějaký spor jeho
s tamním kaplanem, P. Hruškou.
— Politické schůze. Veřejnou
schůzi lidu, v níž promluví »O vol-
bách do rady říšské« pp. František
Nyklíček a Karel Till, svolává politický klub
pro okres poličský na neděli 31. t. m. o 2. hod.
odpolední do zimní tělocvičny v Poličce. Potom
koná se valná schůze politického klubu.
— Všichni členové Ústřední Matice
školské, kteří v Praze jsou přítomni, dostaví
se dnes do Pantheonu musea král. českého
před 10. hod. dopol., aby jubilejní valná hro-
mada mohla započiti přesně v 10 hodin. Pr
členstvo připraveny jsou 2 šatny, na jedné straně
pro pány, na druhé pro dámy; rovněž takje
šatna při galerii. Každý účastník valné hromady
podepíše se na presenění listinu, na níž budia
výslovně podotčeno, zda se podpisuje jako člen
#19
alto_textblock
#19
či jako host. Na valnou hromadu výslal spole
»Komenský« ve Vídni, pokud známo, předse
svého, pana Marušku a také zde již dlí al-
stupcové matiční ze zněmčelého území. Každe
účastník obdrží jubilejní zprávu o 20leté čin-
nosti Ú. M. Š., která jest ozdobena podobiznami
obou starostů ÚJ. M. Š., dra. F. L. Riegra
prof. dra. Čelakovského. Obsahuje velmi po-
drobné zprávy o vzniku Ú. M. Š. (stať řáto jes
historicky důležita), pak celkový přehled 20letí
práce matiční s různými výkazy: o školství,
o dobrodincích, o přijmech a vydáních a o členech
výboru. Pro národní menšiny určen jest článek
»Kterak se zřízují obecné školy minoritnií v
Čechách«, jenž obsahuje praktické pokyny pre
zástupce rodičů. Zpráva obsahuje dále pojednání
o matiční práci na Moravě, o matičních středních
školách na Moravě, pak stať »Slezsko a Ú. M. Š.«,
ve které je doslovný překlad nařízení zemské
školní rady slezské, »kterak se mají dítky na
neněmeckých školách germanisovat«. K tomu se
připojuje přehled matiční práce ve Slezsku.
Pořad valných hromad Ú. M. Š. se stručným
přehledem bude upominkou jak účastníkům val-
ných hromad těchto, tak také vodltkem budou-
címu historikovi nejpřednějšího našeho ústa vu
národního. Ke zprávě jubilejní připojeny jsou
zprávy o činnosti a financích Ú. MI. Š. r. 1900.
Četný jest seznam dobrodinců, kteří ve svých
posledních vůlích blahovolně pamatovali Matice.
V čelo seznamu nalezá se velkodušný mecenáš
Bedřich Schnell s odkazem 195.922 zl. 59 kr.
V tabulkách účetních dopodrobna je znázorněno,
jaké příjmy a vydání měla Matice. Za minulých
20 let přijala Matice na příspěvcích a darech
3,941.181 zl. 61 kr. Celkem bylo přijate
4,130.752 zl. 44 kr. a vydáno 3,878.10ž
65l9 kr., takže čisté jmění koncem roku 190
obnáší 252.649 zl. 7814 kr. V téže době za-
ložila Matice 51 opatrovnu, 70 škol obecných
a 3 skoly střední. Po seznamu členů výboru
funkcionářů v minulém dvacetileti následuje
vlastní zpráva výroční. Činnost výboru matičníhe
nesla se smérem několikerým; jednak za roz-
vojem školství, s nímž souvlsí také úprava po-
žitků učitelstva, jednak a zvláště za organisael
financi matičních, která je základem veškere
další činnosti. Výbor snažil se udržovati především
s místními odbory styk co nejživější a sluší vy-
dati svědectví pravdivé i pochvalné, že místni
odbory nazvíce důležité poslání své v národě
českém nejen jasně pochopily, ale také že
v mezích svých stanov a řádů, jaké jsou jim
vytknuty a jaké se od let již osvědčily, účinně
výbor matiční, zejmena po stránce finanční a
informativní podporovaly. Zpráva poukazuje dále
na neochotu zřizovati české školy veřejné; ne-
ochota šla tak daleko, že i školy, jichž dokázaná
potřeba byla i ministerstvem vyučování uznána,
přece dodnes nebyly otevřeny a v komisionálním
řizení stran některých škol vyhledávají se stále
nové a nové průtahy a odklady. A končí zpráva
těmito slovy: Stav Ú. M. Š. roku minulého
i jejího školství, její snahy a zápasy, dávají
vznikati různým úvahám nevalně utěšeným. Za-
kladatelé Ú. M. Š. nedomnívali se, že boj, jaký
za práva jazyka mateřského rodičům českým byl
vnucen, přetrvá osvícené XIX. století, nedomní-
vali sa lnha,danfvjina.ža alolali annžt,ov a po-
kraku skončí pro národ český radostně, že takt
národu českému bude vyhrazeno misto u boha-
tého stolu vzdělanosti, jaké mu přísluší při jeho
snahách a horoucích tužbách po vzdělání. Bohu-
žel nedočkali se toho. Národ český na vzdělání
jiných národů přispivá prací svou, ale žádá-li
sám, aby všichni jeho členové byli vzděláváni
jazykem svým přirozeným, má si sám zakládat
své školy. A i v tom činí se mu namnoze pře--
kážky a úklady. Než bojem dlouholetým, ve
kterém zorganisovaly se šiky české pod praporem
Ústřední Matice školské, utužily se naše sílya
zejmena za posledních 20 roků nabyli jsme
mnohých cenných zkušeností, které jsou i budou
nám výdatnou zbraní v příštích zápasech. Pro-
niknuti vědomím, že snažíme se o věc dobrou
a spravedlivou, vstoupili jsma do nového stolet
s odkazem, který nám zanechal věk zašlý, s od-
kazem houževnatého hoje a trvaléko zápasu za
prava českých rodičů a za práva českych, dět
na vzdělání jazykem mateřským. Za námí stoji
všichni věrní synové a dcery vzkvétajícího ná-
roda našeho i nelekáme se obuíží nižádných,
neboť konečným úspěchem provázeno bude dilo
Ústřední Matice školské! — Dokládá se, že
podle zvyklostí v Ú. M. Š. vládnoucích, roz-
dává se výroční zpráva členům valně hromadě
přítomným, pak odborům a správám škol, jakos
i všem tém, jimž se posilá Věstník Ú. M. §.
— Klub voličů novoměstských kona
včera schůzi správního výboru a ustavil se
takto: starostou dr. Gabriel Blažek, prvním
náměstkem starosty pan Ferdmand M el la n
druhým náměstkem pan JUDr. Karel G roš.
jednatelem pan Jan Červený, pokladníkem
p. Václav Hroděj, účetním p. JUDr. Karel
Černohorský, hospodářem p. Jos. Šev d.
Kromě těchto funkeionářů zasedají ve výboru
pp. Ant. Koubek a Frant. Chadima. Na to jed-
náno o programu činnosti klubovní pro. dobu
nejbližší. Usneseno požádati opětně pana. ra.
Fořta, aby promluvil »o situaci politi
jakož byl klubu již dříve připověděl, aby ak
konána byla nejbližší schůze s programe
který původně určen byl pro valnou hiroma
s néhož však seslo pro nahodilé překážky.
Schůzi tuto v nynějších poměrech považuje
výbor za důležitou a usnesl se zároveň pozvati
k ní veškeré poslance říšaké v Praze sídlicí.
Na program dalších schůzí položena přednáška
p. Františka Chadimy »o důležitosti výstav
řemeslnických a průmyslových«, přednáška pana
posl. K aftana »o významu průplavů a splav-
nění Vltavy pro Prahu«, dále přednáška s pro-
gramem historickým, a pojednáno o celé řadě
themat pro budoucí schůze klubovní vhodných.
Přijat dále návrh, aby podniklo členstvo vy-
cházky do obecních ústavů a podniků, tak
zejmena do ústřední elektrárny, do jatek, vo-
dárny, plynárny, k prohlídce kanalisačních ob-
jektů, do sklenníků obce pražské atd. v Rajské
zahradě. Nejbližší vycházka bude v ponděli dne
15. dubna odpol. do ústřední elektrárny v Ho-
lešovicích. Členstvo se sejde na Josefském
náměstí o 43. hod. odpol. Při volných návrzích
usneseno následující protestní prohlá-
šení: Na schůzi pořádané »u Štajgrů« stranou
sociální byl učiněn na poslance našeho za pátou
kurii, Václava Březnovského, kategorický appell,
aby buď z klubu českých poslanců na rad