Strana 2.

ŽENSKÝ LIST.

Číslo 20

kem vzpomenutých poměrů a co pak těžce zdar ženských organi- sací ohrožovalo. Ano, neváháme do- znati, že nevraživost, hašteřivost a závist, tyto důsledky špatné výchovy, nebyly na- mnoze neposledními příčinami rozvratu leckteré naší organisace žen a že kolikráte upřímným a snaživým soudružkám odňaly chuť k další práci. Ale, jak již řečeno, dají se tyto truchlivé úkazy vysvětliti tím dlouholetým otrockým stavem, ve kterém žena vůbec a dělnická zvláště žila a při dobré vůli a ú si- lovné snaze dá se to, co bylo po- kaženo, aneb co dosud dosaženo nebylo, docíli ti. A povzbuditi k tomu, to jest vlastně úkolem tohoto článku. Otevřeně a upřímně, jak to u nás vždycky zvykem, projevily jsme své mínění, snažně na soudružky apelujíce, aby dobře naše slova uvážily a všemož ně pak k tomu hleděly pracovati, aby naše hnutí sociálně demokrati- ckých žen opět se vzpružilo k či- lému životu a neúnavné práci. Při- ložte, soudružky, jako dříve ochotně ruku k práci, agitujte mezi dělnicemi pro vstu- pování do organisací a klaďte jim všem na srdce, jak důležitým jest význam tisku a jak tedy jest nezbytně nutno, aby každá uvědomělá žena dělnická „Ženský List“ odebírala a četla. A budete li každá na svém místě a za- necháte-li všeho toho, co zdárné práci orga- nisační překáží, pak nebude to dlouho trvati a my budememoci své úvaze o českém hnutí sociálně demokra- tických žen dáti docela jiný titul, nežli jsme položily v čelo tohoto článku! Pamatujte, že dobrá vůle všechno zmůže

Žena v pohanské a křesťanské době.

Z různých pramenů podává pro »Ženský List« A. Ar. Janoušek. (Dokončení.)

Tímto krokem zákonodárství revolučního by učiněn veliký převrat ve smýšlení lidu a v zá- konech dotyčných mezi národy a nevyhnutelně musila oprava tato proniknouti do celého světa. Maine praví (Anzient Lavo, 158): »Nižádná spo- lečnost, která zachovává dosti malý zbyte ček křesťanských nařízení, nevrátí ženám osobní svo- bodu, kterou jim udělovaly staré pohanské římské zákony.«

Pokrok ženského pokolení byl zadržán učením nového zákona ohledně jejich postavení a po- vinnosti. Nový zákon potvrdil a schválil učení staré židovské církve, která řídla se v naklá- dání se ženami dle »rozkazu božího« v ráji- (Ge- nesis 3, 16): »Pod mocí muže tvého bude žádost tvá a on bude panovati nad tebou.« Nový záko učí, že muž byl stvořen pro sebe a »slávu boží«. kdežto žena byla prý stvořena jen tak pro radost muže a k ničemu jinému. A proto nař zuje, že jako církev je podrobena Kristu, tak muší kla- něti a kořiti se ženy všem mužům svým (epišt. k Efezským 5, 22—24). Dle toho je muž hla vou ženy, jako je Kristus hlavou církve. Ženy ve shromáždění nesmí promluviti, nýbrž poslouchati mohou; nesmí učiti, ale musí v pokoře a mlčení poslouchati, a to proto, že dle moudrého výroku písma (I. Tm. 11—15) byl Adam stvořen první a potom z jeho žebra Eva, a Adam nebyl sveden. ale žena svedena jsouc, byla příčinou pře- stoupení.« Takové učení arciť nemohlo přivoditi v kře- sťanství ženu k důstojnosti a úctě, jaká jí patří Co starý, zmrzačený mládenec Pavel proti ženám napsal téměř před 2000 lety, to by dnes vzdě- laný svět už neměl tak bezpodmínečně bráti na vědomí. Nesmírné množství žen bylo usmrceno pro domělý zločin čarodějství, poněvadž starý zákon dí: »Nedovolíš, aby čarodějnice zůstala na živu.« Toto bláznovské učení starého zákona bylo pře- neseno do nového. Ježiš sám věřil v čerty a dábly; ba vymítal je a i mluvil s nimi (na poušti). Králové »z boží milosti« a »po božím právu« odkazovali se po všechny věky na učení apo- štola Pavla v 13. kapit. listu k Římanům a kněží je arci v tom udržovali. Pavel dí na počátku kapitoly té: »Každá duše vrchnostem poddána buď, nebot není vrchnosti, leč od Boha, a kteréž vrchnosti od boha zřízeny jsou. A protož, kdo se vrch- nosti protiví, božímu zřízení se protiví, a kteří se protiví, zasluhují odsouzení. A protož náleži každému z vás poddánu býti netoliko pro po- kutu, ale i pro svědomí.« To jsou zlatá slova pro každého libovládce, a nedivíme se, proč všichni křesťanští vladaři starali se o to, aby toto slovo boží a kněžské bylo u lidu v úctě. Krutovládě byla a jsou tato slova lepší ochranou nežli nejmocnější vojsko, a proto platívali rádi krá- lové kněžím ukradenými statky za to, že jim kněží zastali vojáky, pochopy a katany. Pavlovo křesťanské učení s učením Ježíše o nastavení tváře druhé, po udeření ve tvář jednu, udělalo z křesťanů špalky, na nichž mohl každý využitkovatel lidské naivnosti štípati jako dřiví.