#1
alto_textblock
#1
dr. Karel Pippích, II. náměstek dr. J. E. Schei-
ner, náčelník JUDr. Jindř. Vaníček, jednate
JUC. F. Mašek, pokladník Ed. Waraus, zapiso-
vatel Karel Pokorný, dále J. Klenka, V. Kukaň
Em. Roubal.
Vlastní tělocvičny mají jednoty v Čechách;
Bělohrad, Boleslav Mladá, Budějovice České.
Brod Český, Debř, Držkov, Hora Kutná, Hradee
Králové, Choceň, Chrudim, Jablonec n. Jiz., Ji-
čín, Jilemnice, Karlín, Kdyně Nová, Kladno, Ko-
lín, Kouřím, Kralupy, Ledeč, Litomyšl (letní),
Lomnice, Louny, Městec Kr., Město Nové (letní),
Lomnice, Mrklov, Mýto Vysoké, Nálesí (letos
vyhořela), Náchod, Nymburk, Pečky na dráze
(letošního roku otevřena), Písek, Plaňany, Plzeň,
Poděbrady, Praha, Praha—Menší město, Roudni-
ce, Skuteč, Slané, Smíchov, Strakonice, Sviny
Trhové, Třebenice, Třebová Česká, Turnov, Týn
n. Vlt., Uhřiněves, Vodňany, Kršovice, Žam-
berk, Žiželice, Žižkov (úhrnem v Čechách 53
tělocvičen); na Moravě: Drásov, Dukovany, Hu-
sovice, Litovel, Olomúc, Přerov, Příkazy (letní).
Rožnov, Tišnov, Třebíč, Vyzovice (na Moravě
11); ve Slezsku: Opava (1), úhrnem tedy 64
tělocvičny.
Založeno v zemích koruny české s Vídní
r. 1862 10, 1863 4, 1864 2, 1865 2, 1865
5, 1866 —, 1867 8, 1868 11, 1869 20, 1870
8, 1871 10, 1872 3, 1873 5, 1874 1, 1875
—, 1876 1, 1877 —, 1878 —, 1879 —
1880 1, 1881 4, 1882 4, 1883 7, 1884 11,
1885 18, 1886 15, 1887 22, 1888 17, 1889
9, 1890 13, 1891 20, 1892 52, 1893 41,
1894 43, 1895 64, 1896 51, 1897 31, 1898
44 jednot, úhrhem tedy 528 jednot.ov
Obcí sokolských jest 7 a to česká, mor.
slezská, polská, velkopolská, polsko-americká
slovinská, národní jednota sev,-americká.
Roku 1896 čítalo se u jednot sdružených
34,891 členů, 9140 cvičenců, pořádalo 196 ve
řejných cvičení, 1348 výletů, 873 přednášek
jednot. Odborných knih bylo v knihovnách
9985 svazků, 26.571 zábavně poučných. Roku
1897 počet všeho stoupl dle následujíci stati-
stiky: Členů 35.717, cvičenců (méně) 7968.
cvičitelů a náčelníků 1552, veřejných cvičen
jednot 101, výletů (méně) 1310, přednášek 983
odborných knih nalezalo se r. 1897 v knihov
nách 11.419, zábavně poučných 35.109.
Ženských odborů při jednotách je 58.
Věc sokolská roste a mohutní a z mo-
hutného dnes již kmene sokolského větve da-
leko široko se rozkládají do zemí slovanských
i cizích. Mohutníme a rosteme, kéž se už splní
toužené heslo »Co Čech — to Sokol«.
Voláme dnes ke všem srdeím českým, opo-
dál organisace naší stojícím, voláme vás do na-
šich řad, abyste s námi při naší tiché, ale vy-
trvalé a nezdolné práci pracovali na prospěch
zjařmeného lidu našeho za práva lidu česko-
slovanského a volnost národa českého.
Voláme každého do šiku národní armády.
k práci pilné, mužné a neunavné, k práci, která
nejen zoceli svaly, ale i zušlechtí mysl lidu na-
šeho, která dá tím národu našemu netoliko
plémě zdravé a silné tělem, ale i jaré a svižné
duchem, k práci, která zajistí národu našemu
dobrou zdravou budoucnost, netoliko pevného
žití, ale i vysokého poslání kulturního.
Sokolstvo je právě k tomu povoláno, aby
vychovalo ono pevné, hrdé české pokolení, jaké
stálo tu v dobách minulých, a to pokolení lidí
pevných, sebevědomých, vznešených svými ka-
raktery, nadšených láskou svorného bratrství,
láskou k volnosti, samostatnosti a svobodě.
A výchova tato má se díti souměrným
vzděláváním těla i ducha lidu českoslovanského.
Chceme, aby řady naše sokolské vzepjaly
se vysoko netušeným vzmachem své mravní
síly, aby staly se národu našemu v pravdě kry-
stalisačním středem tělesné, mravní a duševní
zdatnosti, aby se staly mohutnou výspou, která
by vzdorovala hrdinně proti všem bouřím a pře-
nesla je gigantskou silou přes národ náš.
V řadách našich musí státí muži pevní,
neboť jedině ti dovedou ehrániti řady naše před
nákazou, jež jako hnis rozkládá se v naší české
společnosti ve formě bezcharakterné dvojakosti
a nečestné nesolidnosti.
Kdo s námi cítíš, dostav se 6. srpna na
výstaviště a přispěj nepatrnou hřivnou br. jedno-
tám, strádajícím na pomezí. »Na zdar !«
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
= Velké podvody v pařižské zastavárně
Z Paříže se oznamuje: Již před několika měsíci
upozornila správa pařížské zastavárny státní za-
stupitelstvo na dobře organisovanou společnost
šejdířů, kteří padělali zástavní lístky na velké sumy
a podváděli ták četně překupníky těchto lístků. Pi
#3
alto_textblock
#3
revisi zástav, podniknuté při této příležitosti, zpozo-
rovali úřadníci, že zlaté zboží, pocházející z ciziny.
neobyčejným způsobem vzrostlo co do počtu. Jali se
bedlivěji pátrat a tu shledali, že šperky, pocházející
vesměs z Londýna, byly »vycpány«. Mělyť toliko
vnější, dosti silnou vrstvu pravého zlata, vnitřek pak
těchto náramků, prstenů atd. byl z bezcenné měděné
slitiny. Z podvodů těch jest podezřelých 28 osob z
nichž 15 již bylo zatčeno.
= Záhadná aféra oznamuje se londýnským
časopisům ze Ženevy, kdež vzbuzuje všeobecnou po-
zornost. Před nedávnem přišla Angličanka miss Cot-
tonova, jež minulého roku dlouho bydlela v Oberho-
fenu u Bernu, v průvodu jakés Italianky do Thunu
kdež v krámě jakéhos Bluma chtěly koupit kožešiny
Majitel krámu sám obsluhoval dámy, jež však ničeho
vhodného nenalezly a opustily krám, aniž čeho kou
pily. Když byly již na ulici, přiběhl za nimi Blum
chopil se kožešinové boy miss Cottonové a obviňo-
val ji, že ji ukradla. Také Italianku obviňoval z krá-
deže. Dámy prohlásily, že měly na sobě kožešiny
než do krámu vstoupily a že je koupily již před
mnoha léty. Přes to však dal je kožešník zatknout
a obě dámy ztrávily 8 dní ve vězení, než byla při-
jata jejich nabídka, aby byly propuštěny pod záru-
kou. Dne 31. března projednána tato záležitost před
soudem v Thunu, mrs. Cottonova uznána vinnou a
odsouzena na 2 měsíce do žaláře, kterýžto trest zmír-
něn jí na 30 dnů samovazby. Italianka byla propu
štěna, poněvadž jakýs italský duchovní odpřísáhl, že
sporná boa jest již po mnoho let jejím majetkem.
Anglický vyslanec v Bernu, jenž se horlivě ujal této
záležitosti, podal odvolání z rozsudku a na příšt
měsíc ustanoveno nové líčení. Zatím byla mrs.
Cottonova pod zárukou propuštěna na svobodu.
= Osudy ukradeného obrazu. Těchto dnů
oznamoval telegraf, že slavná podobizna vévodkyně
z Devonshiru od Gainsborougha, před 25 lety ukra-
dená, byla opět nalezena. Historie tohoto obrazu
zní jako román. Roku 1876 zakoupila firma Agnew
obraz za 10.858 lst. při dražbě u Christiea a vysta
vila jej v galerii na Old Bond-Streetu. Když jednou
ráno v květnu 1876 vrátný galerii otvíral, shledal
že velký obraz, o němž tehdáž mluvil celý Londýn,
zmizel. Visel tu sice ještě pozlacený rám, ale obraz
byl pryč. Ačkoli ihned vypsána odměna 1000 Ist.
nebylo tajemství krádeže odbaleno. Bylo toliko pře-
svědčení, že obraz dopraven byl do Ameriky. Tehdaž
pronášeny všemožné domněnky o příčinách krádeže
Tak na př. prý byl obraz ukraden, aby za stržené
peníze vyproštěn byl jakýs vězeň ve Francii, a z
okolností ještě podivnějších byl obraz nyní opět na-
lezen. Zloděj choval obraz, aby si získal odměny
Odměna sice byla vypsána, ale beztrestnost zloděje
nebyla zaručena, Ale zloděj si myslel: »Bez záruky
žádný obraz.« — Ukryl obraz ve dvojitém dně vel-
kého cestovního vaku a cestoval takto do New-Yorku
Brooklynu, Filadelfie, Bostonu a Chicaga, aniž kdo
tušil, jaký poklad je ve vaku ukryt. Objevení obrazu
událo se nyní prostřednictvím známého amerického
hráče Pata Sheedya. Před několika lety prohrál
Sheedy faru v Chicagu. Jiný hráč, jenž tohoto
večera byl šťastnější, půjčil mu 100 l. st., ačkoli se
oba naprosto neznali. Sheedy ztratil onoho muže
s očí, až jednoho dne při pobytu v Cařihradě oslovil
jej jakýsi Řek, oznamuje mu, že si utarý přítel
přeje s ním mluvit. Vyšlo na jevo, že někdejší jeho
dobrodinec byl zajat mořskými loupežníky. Sbeedy
zaplatil za něho výkupné a splatil takto svůj dluh.
Když Sheedy později o tom vypravoval jakémus de-
tektivu známého ústavu Pinkertonova, podivil se ne
málo, když mu detektiv pravil, že jeho přítel je zlo-
dějem obrazu Gainsboroughova. Detektiv žádal Shee-
dyho, aby zahájil vyjednávání ve příčině vrácení
obrazu. Když smluveno, že bude odměna vyplacena
a že nebude podána žaloba, jakož i že bude zacho-
vána v tajnosti osobnost zloděje, vrátil se zlodě
obrazu se svým drahocenným vakem do Ameriky.
Smlouva uzavřena mezi zlodějem a mr. Morlandem
Agnewem, společníkem okradené firmy, v Chicagua
oba vrátili se na parníku »Etruria« do Anglie.
Sbeedy dostal za svoje zprostředkování 200 I. st.
= Neštěstí při zápasech s býky. Z Ma-
dridu se oznamuje: Hrozným neštěstím počala hne
o velikonoční pondělí sezona zápasů s býky. Bande
rillero Cerrajillas zraněn byl smrtelně pátým býkem
Když býk cíhl v týle banderilly, obořil se na Čerra
jillasa a vrazil mu pravý roh mezi žebra, otočil jím
několikráte v ráně a pokoušel se zasáhnout jej také
druhým rohem. Nešťastník na smrt bledý a krví zbro
cen klesl do písku. Býk byl by jej nanovo nabodl
kdyby matador s nasazením vlastního života nebyl
býka odlákal. Cerrajillas byl odnesen beze smyslů
z areny. Stav jeho jest beznadnějný, poněvadž plíce
jsou úplně rozraženy. Cerrajillas byl teprve týden
ženat. Obecenstvo bylo tímto neštěstím nanejvýš
vzrušeno, ale to nikterak nevadí zábavě. Také v této
sezoně bude se bavit i nadále zápasy s býky.
= Hrůzy moře. Z Londýna se oznamuje;
»Daily Express« přináší zprávu ze Singapuru, že tam
přibyli dva plavci, Švéd Johansen a Španěl Marti-
cornu, kteří vypravovali o hrozných útrapách, jež za-
kusili po ztroskotání lodi. Nalezali se na barce »An-
gola« z Nového Skotska, jež dne 17. října opustila
Čavite na Filipinách a šest dnů potom ztroskotala se
na skalisku. Dva z mužstva utonuli a 17 pozůstalých
zrobilo dva vory. Na větší vor uchýlilo se 12 mužů
mezi nimi kapitán. Na menším voru bylo 5 mužů.
Těchto pět mužů zmizelo již v první noci. Větší vor
plynul po moři 25 dnů. Po celou tuto dobu snášeli
plavcí na něm největší trýzeň. Neměli pitné vody.
potravou byly jim mořské škeble, mořské řasy, ba
jejich střevíce. V noci 25. dne dva z plavců zešíleli.
26. dne usmrtil francouzský plavec vrchního plavce
sekerou a hasil svoji žízeň jeho krví. Chtěl se také
najístí mozku zabitého, ale ostatní mu v tom zabrá-
nili a hodili mrtvolu do moře. Následujícího dne
chtěl Francouz usmrtiti kapitána, ale jeho soudruh
vytrhi mu sekeru a usmrtil jej. Mrtvolu jeho nechali
až do večera na voru a pak ti, kdož dosud byli na
živu a z nichž mnozí byli šílení, jedli kusy mrtvoly.
28. dne zemřel kapitán a také jeho mrtvola sloužila
ostatním za potravu. To opakovalo se pokaždé, kdy
#4
alto_textblock
#4
koli někdo zemřel, až konečně zbyli na živu jen oba
plavci, Švéd a Španěl, s nimiž vor 42. dne po ztro-
skotání lodi uvázl u ostrůvku Subi v souostroví Na-
tuna blíže Bornea. Malajští obyvatelé ostrůvku ujali
se vlídně zbědovaných nešťastníků a ošetřovali je,
až se zotavili tak dalece, že na džunce, jež jim byla
darována, mohli odplouti do Singapuru.
#5
alto_textblock
#5
Denní zprávy.
#6
alto_textblock
#6
K neuvěření! Ústřední orgán strany
národně-sociální, který před několika týdny vy-
stoupil na veřejnost se sdělením, ze spolehli-
vého pramene pocházejícím, že mladočeští po-
slanci vzdali se obstrukce za slib — sestátnění
opavského gymnasia, přináší dnes zase podob-
ného solokapra. Pln svatého rozhořčení, řádí
jmenem kompetentních českých umělců proti
zřízení galerie obrazů v Praze, i píše doslovně:
»Nepouštíme se také do úvahy, zda-li budova,
o kterou se tu jedná, bude české umělecké
obci tím, čím by ji byla řádná česká
umělecká akademie (škola) v Pra-
ze, která by ovšem stála více než
jeden a půl millionů zlatých...«
Třesoucíma se rukama mneme si čelo ledovým
znojem zalité. Je to možno, abychom žili až
dosud v strašné illusi, že v Praze máme už
skutečně akademii umění? Byl by to snad
klam, či nějaká ztvrdlá fatamorgana (po způ-
sobu »zmrzlé hudbyt.) Onano budova naproti
Rudolfinu a tabule na ní s nápisem: »C. k.
akademie umění« jest snad nejapným prostřed-
kem klamu české veřejnosti, kteráž má býti
takovým způsobem ukájena pouhou fikcí aka-
demie umění? Čeho to byly až posud rektory
pánové Brožík, Hynais, Myslbek, kteří předstí-
rali, že byli zvoleni »na běžný studujní rek«
rektory e. k. akademie umění! Jak se mohlo
státi, že veřejný tisk vsedl jim na vějíčkua
tyto a podobné zprávy, na př. zprávy o výsta-
vách prací malfřských akademiků, patrně podlo-
žených. Na štěstí jest zde — redakční telefon,
který nás vysvobodí z děsných těchto rozpaků . .
Čacký muž, na nějž jsme se obrátili stran
c. k. akademie umění, potvrzuje nám, že aka-
demie stojí na Svěm místě a mimo to svým
čestným slovem se zaručuje, že je to akademie
skutečně »řádná«. To by tedy bylo rozluštěno.
Než ústřední orgán národně-socialní mluví snad
o potřebě nové budovy akademie a snad tuto
v Praze postrádá. Nad rozkošnou král. Oborou
v Praze strmí té chvíle nádherná velkolepá bu-
dova, skutečný palác, který svou masivností
jest velice nápadným přerušením obrysu na té
straně pražského obzoru, k němuž snad sahá,
jak si troufáme doufati, i obzor »České Demo-
kracie«. Mezi obyvatelstvem na Letné koluje
nezaručená legenda, že tato budova jest novou
budovou »C. k. akademie výtvarných umění« a
pověsť tato, která má svůj původ nepochybně
v Ovenecké ulici, rozšířila se odtud na Malou
stranu a jest sdílena i několika intelligenty po
celé Praze roztroušenými, k nimž povážlivou
náhodou patří i sami professoři c. k. akademie
umění samotné. — Dnes ovšem budou překva-
peni a hořce ze svého klamu vyléčeni. Dou-
fáme, že pp. poslanci strany národně-sociální
zakročí hned dne 18. dubna obvykle říznou in-
terpellací, vrcholící v dotazu, kam že se poděly
annuity od několika let v nemalé výši v říšském
rozpočtu na novou budovu akademie požado-
vané! Ovšem c. k. akademie umění v Praze
jest dotud utrakvistická, pokud sahá černé
úřadní prkénko její, kdež objevují se všechny
výnosy rektorátu a úřadovny v obou zemských
jazycích. Jinak není po němčině v ní téměř
ani stopy. Snad neučí »Česká Demokracie« ve
své progressivní analysi, že by bylo nutno
k vůli tomu zříditi ještě jednu akademii a bu-
dovu. — Máme za to, že tato nutnost
v brzku odpadne, jakmile bude zřízena
v Praze galerie, o niž běží. »Česká Demokracie«,
kteráž vypočítává zevrubně podle »Vůdce po
Vídni« všechny obrazárny v říš. hl. městě
s jemnou výčitkou »vládním« žurnalistům, že
své živitelky, Vídně, neznají, tvrdí, že češti
umělci nepřejí si sdíleti podřadné místo vedle
zdejších umělců německých. Jakkoli stojíme
zevrubně na tom stanovisku, že českému umění
náleží ryze český zevnějšek a že i budova,
v níž má moderní české umění ubytováno býti,
má míti ryze český ráz, i co do nápisů, proto
přece jen nemůže býti, pro tože české umění
slavnější okolnosti než této praktické, srovná-
vací historie umění v Čechách, českého a ně-
meckého vedle sebe. Bude-li nová galerie česko-
německou, pak bude postavena pro důkaz do
očí bijící, že není žádného německého výtvar
ného umění v Čechách a žádných německých