ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 4d2f2cc0-66c5-11dc-b611-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 18
#1 alto_textblock #1
Románová přiloha
#2 alto_textblock #2
„Národnich Listů“ k číslu 100. ze dne 12. dubna 190.
#3 alto_textblock #3
Různé zpravy.
#4 alto_textblock #4
= Podivné dobrodružství na moři. Z Říma se oznamuje: Podivné dobrodružství zakusil italský parník »Jupiter«, jenž odplul s nákladem síry z Gir- genti do New Yorku. Sto mořských mil od Madeiry stižena byla loď prudkou bouří, jež činila další plavbu skorem nemožnou. Následkem tohoto nepří- jemného zdržení plavby spotřebována zásoba uhlí tou měrou, že kapitán k nemalému svému leknutí zpozoroval, že ve vzdálenosti 600 mořských mil od ostrovů Bermudských má uhlí toliko na čtyři dny. Křižoval na trati nejčastěji navštěvované lodmi a po dvou dnech setkal se také s parníkem »Citta di Mes- sina«, jenž se nabídl, že vezme »Jupitera« do vleku. Když však v nastalé nové bouři veškerá lana se přetrhala, nezbylo než vzíti mužstvo »Jupitera« na palubu »Messiny« a ponechati »Jupitera« náhodě. Mužstvo poslechlo vyzvání kapitána »Citta di Mes- sina« až na tři muže, kapitána, druhého strojníka a jednoho plavce, kteří zůstali na »Jupiteru«. Čtrnácte dnů zůstali tito tři stateční muži samotni na širém moři, na lodi, již nebylo lze říditi, poněvadž ohně pod kotly byly uhašeny a plachty větrem rozedrány. Konečně objevil se francouzský parník »St. Simon«, jenž se pokusil »Jupitera« vléci, ale rovněž musíl od toho upustit, poněvadž se lana přetrhla. Také tentokráte odepřeli tři stateční muži opustit »Jupi- tera«. Po několika dnech pokoušel se pomoci »Jupi- teru« parník »Elvetia«, avšak rovněž marně a také tentokrát nechtěli kapitán a jeho dva soudruzi »Ju- pitera« opustit. Teprve čtvrté lodi, »Junor, podařilo se po několika dnech vzíti nešťastnou loď do vleku a dopraviti ji po 25denní plavbě k ostrovům Ber- mudským. Italské časopisy ovšem zasypávají chválou kapitána a oba jeho statečné soudruhy, kteří se tak vyznamenali. = Brieuzův »Červený talar« v Moskvě. Společnost herců dvorní činohry vídeňské podnikla v době pravolávného postu pohostinské hry v Mo- skvě a provedla tu mimo jiné Brieuxovo drama »Červený talar«, jež provedeno též na našem Národ- ním divadle, se skvělým úspěchem. — Tyto postní výlety německých divadel na Rus opakují se v po- sledních letech zcela pravidelně a setkávají se sko- rem vždy se znamenitým finančním úspěchem. Nyní Dylo by na čase, aby také u nás pomýšlelo se na umělecké výlety na Rus, ovšem řádně připravené. Nikdo rozumný nemohl raditi ku podobným pokusům v letech dřívějších, kde prostě pro ně nebyla půda na Rusi, rovněž jako právem ozvaly se vážné va- rovné hlasy proti pokusu, vypraviti v Paříži o pře- kot »Prodanou nevěstu«. Nyní však, díky příčinění našich přátel na Rusi, jest půda příznivější a možno očekávati nepředpojatý posudek výkonů našich umělců. Nepravíme, že by pokus měl býti učiněn ihned, ale přemýšlet by se o tom mělo, aby věc mohla býti provedena po pečlivé přípravě s výsledkem co nejlepším. = Loupežná vražda. Z Brusselu se ozna- muje: Tajemná vražda zaměstnává právě zdejší po- licii. Jde tu o zavraždění starého, lakomého sou- kromníka, jenž pět neb šest dnů po činu nalezen ve svém bytě mrtev. Předpokládalo se, že lupiči se svým lupem skorem 200.000 franků uprchli přes hranici. Avšak nyní nalezla policie pojednou stopu zločinců v Brusselu samém. Mladý jakys obchodník
#5 alto_textblock #5
byl jakýmsi zelinářem obviněn z této vraždy, avšak mladíku podařilo se zahy dokázati svoji nevinu. Avšak nyní počal vyšetřující soudce ohlížeti se po- někud důkladněji po poměrech udavače. Shledáno že právě tento udavač měl stálé styky se zavraždě- ným, byl v domě obeznámen a vypůjčoval si od starého lakomce často peníze. Bylo dále zjištěno, že zelinář dne 11. března pravil: »Tak brzo zas ne- půjdu do tamté ulice. Tam je to nějak podezřelé; připadá mi to, jakoby toho starého lakomce musil nalézt jednoho dne zabitého.« — Tři dny potom spá- chána vražda na lakomci a as týden potom nalezena jeho mrtvola. Při důkladnější domovní prohlidce v bytě zavražděného, nalezen především výhrůžný dopis zelinářův, jenž žádal soukromníka, aby mu půjčil 25.000 franků a vyhrožoval mu, nedá-li peníze. Podezřelé tyto okolnosti, jež zelinář nedo- vedl náležitě vysvětlit, způsobily, že byl zatčen. Oby vatelstvo tamější končiny jest nad tímto zatčenímu velkém rozčilení, neboť zatčený požíval ve své čtvrti značné vážnosti. Znepokojení v předměstí Etter baeku, kde se vražda udála, ještě vzrostlo, nebo těchto dnů nalezen tam zavražděný jiný soukromník, 64letý a jeho hospodyně. = Blizzard. Jaké spousty dovede nadělati ame- rická sněhová bouře, popisuje a znázorňuje iilustra- cemi »Scientific American«. Fakta zde uveřejněná jsou částečně rázu tak úžasného, že by bylo lze po- važovati je za výplod amerikánské fantasie, kdyby je právě nepodával list tak vážný. U nás vůbec ne- lze si učiniti správnou představu, co znamená sku- tečný blizzard. Vždyť u nás sníh zvýší jedné až dvou stop na ulicích jest již takřka vzácností. Na štěstí nejsou blizzardy v Americe příliš četné. Po- slední byl v New Yorku v únoru 1899, předposlední v témž měsíci roku 1888. Také tato událost, přiho- divší se před 13 lety, není dosud zapomenuta. Ulice byly tehdáž v době poměrně krátké zasypány tako- vými spoustami sněhu, že obyvatelé po několik dnů nemohli z domů. Zároveň klesla temperatura, bez- toho dosti již nízká, ještě o několik stupňů. Mnoho osob bez přístřeší bylo těmito obrovskými spoustami sněhu překvapeno a pohřbeno v nich. Když se pak počalo s odklízením sněhu, nalezeny v nich zkřehlé mrtvoly a to na ulicích millionového města ! — Po jedenácte let byl New York ušetřen podobnou kata- strofou. Za to blizzard v únoru 1899 úplně se vy- rovnal svému předcbůdci. Také tentokrát byly po- zoruhodny úžasná rychlost, s jakou se nakupily ohromné spousty sněhu, jakož i neobyčejně nízká temperatura o spoustách a bídě, jež takováto katastrofa způsobila v městě o 4 millionech obyva- telů, lze si sotva učiniti představu Přes 100.000 děl- níků, zaměstnaných v dílnách v Manbattanu, Brook- lynu, Staten-Islandu a New Jersey, nemohlo se více dostati do svých domovů a byla by povstala mezí nimi nejhorší nouze, kdyby četní lidé s nasazením vlastního života nebyli jim donesli potravin a šatů. Po 24 hodiny zůstalo obrovské město úplně odlou- čeno od ostatního světa. Neobyčejně podivné vzezření poskytoval přístav, kdež na lodích nakupil se sníhv ohromných spoustách a ve tvarech nanejvýš fantas- tických. Vlaky na tratích zastaveny uprostřed jízdy a nebylo možno hnouti se ku předu anebo nazpět. Cestující byli v několika hodinách úplně zasypáni sněhem a vmyslíme-li se v takovouto situaci, po- chopíme, kterak Mark Twain mohl připadnouti na to,
#6 alto_textblock #6
napsati svoji známou skizzu: »Kanibalství na dráze.« V New-Yorku po 48 hodin bylo zaměstnáno na tisíce dělníků a přes 3000 koní s náležitým počtem povozů proklestiti toliko v některých hlavních třídách úzké chod- níky pro kommunikaci. Všechny policejní kanceláře, nemocnice a chrámy byly naplněny ohromným množ- stvím chudáků, kteří se tam byli utekli, umírajíce mrazem a hladem. Škoda způsobená takovýmto bliz- zardem obchodu a průmyslu, zastavení veškeré čin- nosti náhlým přerušením plavby a dopravy na drá- hách, páčí se na ohromné sumy.
#7 alto_textblock #7
Zemřelí v Praze. Dne 4. dubna: Königová Flora, manželka profesora, 63 roky, 1378-II. Knížek František, syn krejčího, 7 měsíců, 95-IV. Prchlíkova Filipína, dcera kočího, 14 dní, 1523-II. Pokorný Antonín, syn po- mahače, 1 rok, 591-VII. Hadrbolcova Marie, dcera dělníka. 7 měs., 593.VII. Potměšilova Marie, učitelka, 20 r., 1829.II. Charva Josef, obchodní sluha, 47 r., 173-I. Vojáček František, dítě rukavičkáře, 21/2 roku, 99.V. — U milosrdných bratří: Kölbei Matěj, malíř dřeva, 33 roky. — U milosrdných sester: Procházková Josefa, nádennice, 62 roky. Dne 5. dubna 1901: Kasárníková Růžena, manželka pekaře, 24 roky, 397—VII. Holečková Marie, 19 roků, 258—V. Gablerová z Adlersfeldu Marie, vdova po c. k. okr. hejtmanu, 70 roků, 246—II. Žá- kova Anna, dcera zednického, 8 měsíců, 820—VII. Jechová Pavlína, manželka lampáře, 43 roky, 45—VII. Novotný Václav, syn zedníka, 8 roků, 820—VII. Kři- vánek Jiří, syn soustružníka, 15 měsíců, 1516—II. Musil Jan, stav. assistent, 21 rok, 1873—II. Boš La- dislav, učitel, 44 roky, 1887—II. Marek František, barvíř koží, 49 roků, 811—I. Šusta Antonín, syn pil- nikáře, 11 měsíců, 33—VI. — Ve všeobecné ne- mocnici: Nehasil Antonín, 50 roků. Zykán Václav, syn domovníka, 11/2 roku. Franková Rosa, vdova po strážníku, 44 roky. Rohlíková Anna, manž. truhlář- ského pomocníka, 49 roků. Hurys Josef, železniční konduktor, 38 roků. Zároba Ferdinand, řeznický po- mocník, 21 rok, Marek Matěj, žebrák, 77 roků
#8 alto_textblock #8
Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. 180. hra v předpl. V pátek 12. dubna. 4. čtvrtka.
#9 alto_textblock #9
Rusalka. Lyrická pohádka o 3 dějstvích od Jar. Kvapila. Hudbu složil Antonín Dvořák. Konec po 10. hod. Začátek o 7. hod.
#10 alto_textblock #10
Švandovo divadlo na Smichové. Začátek o 7. hod. V pátek 12. dubna. 44. hra v předplacení. Hatěj Kačaba. Veselohra o čtyřech jednáních od Blumenthalaa Bernsteina. Přeložil V. Táborský. Režii má p. K. Lier.
#11 alto_textblock #11
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech. Začátek o 3/47. hod. V pátek 12. dubna. 8856
#12 alto_textblock #12
Po 19. Pašijové představení, znázorňující ve 12 obrazech s proměnou utrpení a oslavení Krista Pána. Děj tento zdramatisoval pan Ant. Hoffman, kooperátor na Král. Vinohradech.
#13 alto_textblock #13
—
#14 alto_textblock #14
284 —
#15 alto_textblock #15
—
#16 alto_textblock #16
281
#17 alto_textblock #17
z předpokoje a zakryv se okamžitě za dvéře, držel ruku na ústech. — Vy jste zlý posměváček a pomlouvač, pravil Felsen, jakoby se skutečně zlobil, usmivaje se jaksi sar- kasticky. Darja Pavlovna podobných žertů nezasluhuje, zasluhuje nejhlubší úcty těch, komu je dostalo cti se- známiti se s ní. — Vždyť i ona také zasluhuje veškeré úcty, poně- vadž jest to taková hodná duše, vzácná manželka i matka! zastával se jí vřele sám dobrosrdečný »statkář«. Vy přece nejste jen nadarmo husarem, musíte přece to krásné po- hlaví o rozum připravovati. Ale teď bychom mohli jíti už dolů: mládež se sešla, chtějí si hráti na slepou bábu . .. A co ty, Borisi, zde sedíš? řekl jaksi uleknutě a podíval se rozpačitě na mne. Bylo by lépe, kdybys šel dolů, než zde poslouchati moje hloupé řeči! Přijdu ihned za vámi, Fomo Bogdanoviči. Felsen se poroučel nemocnému. — Doufám, že vás ještě uvidím, pravil mu onen francouzsky a podával mu svou, nyní se docela volně pohybující ruku. Baron mu odpovídal tím samým jazykem, pěknými, vybranými výrazy, že neopomene použiti jeho příjemného pozvání a neodejde z Bogdanovska, aniž by mu dal s bohem. Odešli. Vrátil jsem se k Vasovi. Seděl na témž místě se spuštěnýma na kolena rukama, jak to často činíval, ani sebou nehýbaje a upí- raje pohled do dálky. Slyšel jsi? ptal jsem se, sedaje vedle něho. Kývl hlavou.
#18 alto_textblock #18
— Vaso, Vaso, Foma Bogdanovič táhne sem k tvé- mu otci teho husara.. . barona . .. — Nesmí býti vpuštěn, nesmí to býti! vyskočil z místa se zardělou tváří. — Již jest pozdě, Vaso. Slyšíš, již vešli do po- koje... Nepůjdeme tam? Bojím se, Foma Bogdanovič začne mluviti své . . — Jdi... Já nemohu, pravil, usedaje opět, jakoby byl velice unaven, na svou židli. .. Foma Bogdanovič posadil zatím Felsena proti křeslu Erazima Ivanoviče a nemocný se na něj díval upřeně svýma velkýma, tázacíma a hlubokýma očima. Felsen se ovládal úplně, vyptával se ho starostlivě na jeho zdraví, provázeje tyto otázky pohledem plným účastenství a laskavostí. Foma Bogdanovič, rozkládaje svýma krátkýma ručkama a pohupuje na místě, odpovídal za synovce, že jest již docela zdráv a že jenom lenost mu v tom překážela, aby si včera s nim, s vlastním svým strýcem, zatančil »kopáka«, jak druhdy jejich dě- dové tančívali. Docílil, co chtěl; úsměv se objevil na bledých rtech nemocného. — Jste... zde... na... dlouho? zeptal se svého hosta. — Chtěl bych, ale nemohu; služba mne váže, škadrona, vysvětloval Felsen s pohledem lítostivým. — Vy jste chtěl .! . docela . . . odjeti? — Ano, přiznávám se, a vzdychl si, ačkoliv jsem si zamiloval zdejší krásnou a pohostinnou krajinu — po- díval se na Fomu Bogdanoviče — ale ctižádost dosud ve mně nezanikla. Myslil jsem, že byla v Petrohradě již Zapomenutá otázka. 71