#1
alto_textblock
#1
Strana a
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
12. srpna 1913. Číslo 220.
#4
alto_textblock
#4
chny národnosti, Albanci, Kucovlachové, Tur-
ci, Řekové a Srbové, nabyly svobody národní-
ho vývoje, zatím co Bulhaři byli z tohoto práva
vyloučeni a odsouzeni k zaniknutí.
#5
alto_textblock
#5
Posuzování situace po uzavření míru
v Londýně.
Z Londýna, 11. srpna. Dr. Dillon líčí si-
tuaci po uzavření míru v „Daily Telegraph
dosti pesimisticky. Zejména zlým zna-
mením označuje fakt, že krátce před podepsá-
ním míru na žádost bulharského delegáta Ra-
deva bylo z úvodní formule mírové vyškrtnu-
to slovo „harmonie“ z věty, která původně
zněla takto: „Mezi válčícími stranamí byly mín
a harmonie opět zjednány.“ Z této, jakož i ji-
ných okolností, soudí dr. Dillon, že bude ještě
mnoho práce zapotřebí, nežli na Balkáně as-
poň nejtrapnější stopy války budou zahla-
#6
alto_textblock
#6
zeny.
#7
alto_textblock
#7
Francíe a Rusko.
Z Paříže, 11. srpna. (K. k.) „Matin“ ozna-
muje z Petrohradu, že Rusko požádá přátel-
sky francouzskou vládu, ne-li hned, tedy bě-
hem nynějšího vyjednávání, aby učínila přimě-
řená opatření, jimiž bylo by zabráněno vypla-
cení Turecku nové zálohy 10 milionů. Splní-li
francouzská vláda toto přání Ruska, byl by
tím smazán z valné části špatný dojem, který
v Petrohradě udělalo stanovisko Franciev
otázce Kavaly. Kdyby však Turecko našlo
novou podporu u francouzských kapitalistů.
pak by poměr mezi Francií a Ruskem utrpěl
hlubokou trhlinu.
#8
alto_textblock
#8
„Rječ“ o postavení Francie a Německa
v otázce Kavaly.
Z Petrohradu, 11. srpna. (K. k.) „Rječí
zabývá se v týdenním přehledu zvláštním po-
stavením Francie a Německa v otázce Kavaly
a prohlašuje, že článek pařížského „Matinu!
připouští naději, že ředitelé zahraniční poli-
tiky francouzské konečně nahlédnou, kde je
správné misto Franicie v této me-
zinárodní krisi. Časopis odmítá útoky
Irancouzského tisku a praví, že úkoly ruské
politiky balkánské, které jsou jasně a určitě
formulovány, pozůstávají v tom, aby nebylo
připuštěno přílišné zmenšení Bulharska, což
po názoru Ruska bylo by nebezpečno pro mí
jak na Balkáně, tak v Evropě. Bukureštský
mír zmenšil a ponížil Bulharsko nadměrně ve
prospěch nezaslouženého zvětšení Řecka. žá-
dá-li Rusko korekturu míru, zůstává tím věr-
no své nezištné mírumilovné politice. Naproti
tomu cíle separátní politiky francouzské, která
spekuluje v mlhách s velkým Řeckem, nejsou
dost jasné a rozhodně druhého řádu. Časopis
končí: K vůli cílům druhého řádu neutrpí fran-
couzsko-ruský spolek žádné újmy a to tím mé-
ně, poněvadž presidentem republiky a velvy-
slancem v Petrohradě jsou tak vyzkoušení
přátelé Ruska, jako Poincaré a Delcassé.
#9
alto_textblock
#9
Otázka Drinopole.
Z Paříže, 11. srpna. Zde cituje se na zá-
kladě soukromé caříhradské zprávy výrok
velkovezíra k jistému velvyslanci. Velkovezir
pravil: Chce-li Evropa trvalý mír, musí nám
ponechati Drinopol. Kdybych neměl tolik roz-
umu a dal armádě rozkaz, aby Drinopol opu-
stila, obdržel bych zcela jistě odpověď: Bu-
deme hájiti Drinopol a rychle budeme postu-
povati na Plovdiv. Přes tuto hrozbu převládá
zde mínění, že snahám evropské diplomacie
se zdaří docíliti s Portou dohody.
#10
alto_textblock
#10
Odpověď Porty velmocem
#11
alto_textblock
#11
Z Cařihradu, 11. srpna. (K. k.) Velkovezír
sdělil velvyslancům ústně odpověď Porty.
Kryje se s oznámenou odpovědí a končí na-
dějí, že velmoci uznají skutečnosti.
#12
alto_textblock
#12
Nové albanské útoky na Černou Horu?
Z Valony, 11. srpna. Ministr vyučování
Garakucki telegrafuje ze Skadru Kemalu
bejovi: Právě došly sem zprávy, že na hrani-
cích zahájeny byly boje Hotů a Grudů protí
Černé Hoře.
#13
alto_textblock
#13
P. Palíč.
#14
alto_textblock
#14
Z Vídně, 11. srpna. (K. k.) „Albanská ko-
respondence“ oznamuje: Mrtvola černohor-
skými vojíny zastřeleného P. Paliče byla 15.
července exhumována z prozatímního hrobu
a za přítomnosti zástupce černohorské vlády
pochována na františkánském hřbitově v Zum-
bi za velikého účastenství katolického obyva-
telstva. Tím jest splněna první část programu.
smluveného mezí Rakousko-Uherskem a čer-
nohorskou vládou. Na podzím bude na místě
činu vysvěcen kříž na památku P. Paliče.
#15
alto_textblock
#15
Politický přehled.
#16
alto_textblock
#16
Země české.
#17
alto_textblock
#17
„Správní komise.
#18
alto_textblock
#18
Říšský poslanec Jan Sedlák uveřejnilv
orgánu své strany „Venkovu“ obšírnou studií
o důvodech, „pro kteréž jsme v zázadě proti
skutku“ dosazení zemské správní komise.
Autor cituje cís. diplom ze dne 30. října 1860.
sice odstavec s ustanovením, že právo zá-
kony vydávati, měniti a rušiti možno pa-
novníku jenom za spolupůsobení sněmů dle
zákona shromážděných, dovozuje dále paten-
tem únorovým, že zemské řády, vydané pro
všechny země, výslovně nadány mocí a silou
základního zákona, takže zemské zřízení pro
král. České jest nepopíratelně zákonem a to
základním zákonem, jejž bez souhlasu sněmu
král. Českého nelze ani měniti ani rušiti. Z
zemského zřízení pak dokazuje, že jest opa-
třeno pro všechny případy, kdyby zemský vý-
bor stal se z jakékoli příčiny neúplným, anebo
kdyby všichní jeho členové úřady své složili,
a není žádných jiných ustanovení třeba. A to
ani když se nejvyšší maršálek vzdal, nebot
měl podle zákona sněm svolán býti k tomu,
aby zvolil nový zemský výbor, a mohl býti
ovšem i nový nejv. zemský maršálek od cí-
saře jmenován. Z toho, proč těchto zákonných
prostředků nebylo použito, proč zvolen po-
stup protizákonný, z toho bude se vláda za-
stupitelstvu českému na radě říšské, tou do-
bou jediné tribuně poslanců českých, zodpoví-
dali. V případě, že by sněm nebyl chtěl, aneb
pro německou obstrukci nemohl opatřiti pro-
středky k odstranění finanční krise zemské
#19
alto_textblock
#19
měla vláda prostředky, jež povolila orgánu
protizákonnému, povoliti druhému, podle zem-
ského zřízení ke správě zemské povolanému
sboru, to jest zemskému výboru, a nebyla by
porušila zemskou ústavu. Poukázav na ne-
bezpečí, jež z tohoto porušení zemské ústavy
král. Českého hrozí ostatním zemím se sněmy
nedělnými, projevuje posl. Sedlák přesvěd-
čení, že nás tento zlý čin vlády nevyvede
z míry, že neztratíme ani rozvahu, ani odvahu
pří obraně svých práv, že tento boj proti
vládě povedou všechny české strany společně
a nikoli bez pomoci všech skutečných auto-
nomistů i z jiných království a zemí.
#20
alto_textblock
#20
Němečtí radíkálové protí Verbandu.
V Trnovanech usnesli se německo-radi-
kální důvěrníci okresu teplického po řečech
posl. Wolfa a býv. zem. poslance Hirsche na
resoluci, aby důvěrníkům okresu, vyslaným
na důvěrnický sjezd v Chomutově, bylo ulo-
ženo, domáhati se toho, by se konečně s do-
savadní vládní politikou německého National-
verbandu ustalo — a poslancí německo-radi-
kální vyzváni byli, bez „ohledů nahoru“ ener-
gicky hájití zájmy Němců v Čechách a nepů-
jde-li to jinak, také mimo Nationalverband.
Rovněž žádá se, aby především účely a cíle
německého Volksratu, jehož „požehnaná čin-
nost“ se uznává, přesně byly ohraničeny.
Ašské resoluci — vyzývající, aby Němei
v případě oktroje zemské volební opravy ne-
stavěli vůbec žádných kandidátů — přikládá
se v německém veřejném mínění mimořádně
důležitý význam. Ze všech krajů německých
docházejí prý předsednictva německonacio-
nálního spolku v Aši a zejména navrhovatele
resoluce redaktora Tinse projevy souhlasu,
zvláště z kruhů učitelských. V přípisech těch-
to sděluje se, že na chomutovském sjezdu dů-
věrnickém podán bude návrh, aby němečti
poslanci vystoupili z vládní většiny. I z po-
slaneckých kruhů docházejí prý souhlasné
projevy. Veřejná schůze lidu, která se v Aší
měla konati dne 26. srpna, ustanovena již na
16. t. m., tedy v den před chomutovským sje-
zdem. Usnese se na návrzích prý „nejradikál-
nější“ povahy, a usnesení tato mají býti na
chomutovském sjezdu co nejenergičtěji hájena.
#21
alto_textblock
#21
Pro sociální pojištění.
#22
alto_textblock
#22
Ve chvíli, kdy se Němectvo v Čechách strojí
k dalekosáhlým akcím s konečným cílem zastaviti
úplně zákonodárný aparát říšské rady vystoupením
Nationalverbandu z pracovní většiny, konala sev
Plzni schůze zástupců četných německých obcív
západních Čechách, dále svazu živnostenských spo-
lečenstev a bratrských pokladen, rolnických spole-
čenstev a okresních zastupitelstev za účastenství
říš. poslanců Golla, dra. Michla, Stahla. Starcka.
Strzisky. Posl. Goll, člen výboru pro sociální poji-
štění, podával obšírný referát o pojištění v stářía
neschopnosti k práci a projevil názor, že za stáva-
jících poměrů politických jest na pováženou, kdy
ze předloha v subkomitétech již dopodrobna vy-
pracovaná dostane do plena poslanecké sněmovny.
Na konec usnesena resoluce, v níž se žádá za nej-
rychlejší vyřízení předlohy nejenom ve výboru.
nýbrž i v plenu sněmovním vzhledem k velkým
chudinským břemenům obci, jakož i zahrnutí hor-
nictva do pojištění. Zvolen i tříčlenný výbor, který
má podobné schůze svolávati i do jiných měst ně-
#23
alto_textblock
#23
meckých.
#24
alto_textblock
#24
Rakousko-Uhersko.
Koloman Széll a Ujhély.
Právě v tu dobu, když vrchní slúžný sv.-
martinský, Ujhély, potrestal vůdce uher-
ských Slováků, Pavla Mudroně a 30 jiných
politiků, za to, že bez vládního svolení konali
schůzi svého politického klubu, mluvil býv.
ministerský předseda Koloman Széll o vnitřn
politice v Uhrách. Széll pravil mimo jiné
Ukázalo se, že panslavismus nepředstavuje
pro nás nijakého nebezpečí; myšlenka vše-
slovanská dočkala se na Balkáně úpadku. Dle
mého pozorování naše národnosti také už po-
chopily, jakým nebezpečím (?) pro monarchii
by byl federalism nebo trialism. Správnou ná-
rodnostní politiku v Uhrách představujesi
Kol. Széll takto: „Spravedlnost a slušnost
vůči národnostem v rámci uherského národ-
ního státu.
Ale svatomartinský slúžný Ujhély roz-
umi maďarské politice jinak. Dle něho smív
Uhrách existovat jen taková polítická strana
a politický klub, který si dá stanovy a tedy
také svůj politický program schváliti vládou.
Koná-li důvěrnou schůzi politický klub, který
nemá vládou schválených stanov, není to
schůze politického klubu, nýbrž shromá-
žděnílidu, které má býti dříve ohlášenoa
povoleno. Jinak účastníky stihne trest pěti-
až desetídenního vězení a pokuta 200 K.
Demokratický maďarský „Világ“ píšeo
nejnovějším hrdinství Ujhélově: Rozsudek
vrchního slúžného Ujhélyho znamená, žev
ústavních Uhrách může účinkovat jen taková
politická strana, jejíž zásady schválila vláda.
Jak si pak vysvětlíme existencí a porady stra-
ny Košutovy, lidové, demokratické atd.? „Jak
může hr. Tisza vyjednávat s rumunskou ná-
rodní stranou a jejími zástupci? Jak mohla za
dob koaličních tehdejší vláda posílati národní
straně úřadní dopisy, aby za poslance kandi-
dovala osoby ze svého středu? Socialistická
„Nepszava“ pak praví: Martinský případ
potvrzuje nanovo, že uherská administrace
úřadně podněcuje k nenávisti proti národno-
stem, což trestní zákon zakazuje a stíhá.
Tak soudí o Ujhelově husarském kousku
i poctiví Maďaří.
#25
alto_textblock
#25
Haličské vystěhovalectví.
Místodržítel Korytowski rozeslal
tyto dni oběžník okresním hejtmanům, aby
stíhali vystěhovalecké agenty, kteří odloud
Haliči každoročně na sto tisíc občanů, z nichž
málo který se z Ameriky vrátí do vlasti.
Místodržitel upozorňuje zvláště na to, že mezi
vystěhovalci je množství mladých lidí, kteři
by měli v Rakousku konati vojenskou službu.
Vystěhovalci utíkají však z Haliče ne pře
vojenskou službou, nýbrž proto, že tam nena-
cházejí obživy.
Na tento nedostatek ukazuje důsledně
Roman Woyczyňski ve svých statích, oti-
skovaných v „Glose Nar.“, v nichž za hlavní
potřebu Haliče prohlašuje průmysl, nacháze-
jící se v rukou polských a dává za příklad
nás Čechy. Ve svých statích leckdy přeceňuje
naše zásluhy, ale kus pravdy je v nich. Citu
jeme z jeho nejnovější úvahy „Ukazatel cesty
aspoň některá místa.
#26
alto_textblock
#26
Chceme-li se uchrániti dávných chyb —
píše — sledujme hospodářský život v Čechách,
řiďme se českým příkladem a vyjdeme z labi-
ryntu pokusů, které tak neblaze působí na
naší zemi a celou společnost. Jako otcové
naší, tak ani my nemáme podnikavosti, ne-
snažili jsme se ji probuditi, straníme se hesla
„Svůj k svému!“, nemáme důvěry ve svou sílu
a jsme příliš lenívi, abychom probuzením ho-
spodářského patriotismu takové heslo odů-
vodnili. Snažíme se nevidět a zamlčujeme své
chyby. S úctou musíme patřiti na Čechy, kteří
se zbavili společných nám Slovanům chyb.
přijali dobré stránky kultury německé a vy-
užili jí v boji s Němci. Čechové byli nucení
budovati svůj nynější mocný národní život od
základů, poněvadž neměli ani šlechty, ani fi-
nančních velmožů. Rukama, pokrytýma mo-
zoly od pluhu a kladiva, kuli svou budoucnost,
vytlačili své odpůrce Němce, ničíce i stopy.
které na jejich zemi zanechala obrněná dlař
nepřitelova. Stalo se to bez krveprolití a
dávné pronásledování bylo Čechům jen popu-
dem k další, vytrvalé práci ... I u nás v Ha-
ličí — končí R. Woyczyňski — reálná práce
zmůže marnou politiku a probudí lid, který
postaví pevné základy našeho budoucího ná-
rodního života.
#27
alto_textblock
#27
Za hranicemi.
Jak Rumunsko pochopuje svůj úkol na
Balkánu.
#28
alto_textblock
#28
Bulharsko se dopustilo osudné chyby tím.
že hned, jakmile se pocitilo vítězem, zavrhlo
myšlenku balkánského spolku, jenž předpoklá-
dá jistou rovnováhu sil, a zatoužilo po hege-
monii. Nyní je slýchati: Srbové a Řekové ne-
chtěli uznati nad sebou hegemonii bulharskou.
svého spojence, a jsou nucení přes svá vítěz-
ství nad Bulharskem uznati hegemonii Ru-
munska, jež loni stálo mimo spolek a letos se
do něho vetřelo.
Zpravodaj bělehradského „Odjeku“, vy-
slaný do Bukurešti na mírovou konferenci,
sestavil z úvah rumunských listů a z hovorů,
které měl s rumunskými politiky, reformacio
tom, co Rumuní na Balkáně pohledávají.
Rumunsku jde nejen o to, aby upevnilo
svůj prestiž, nýbrž i svou posici před Evropou
i na Balkáně. Upravili jsme poměry tak, že
Balkánci nebudou již volati po zakročení
Evropy, ani ho trpěti. Chceme balkánský spo-
lek, jak byl původně myšlen, chceme, aby
balkánský spolek byl nezávislou velmocí, kte-
rý bude svůj poměr ke druhým velmocem svo-
bodně upravovati jako rovný s rovnými. V tom
spolku si přejeme míti prvenství, nikoli však
hegemonii.
Rumunsko, ačkoli je státem národním, má
mnoho svých soukmenovců v Uhrách a v Ru-
sku. Ten fakt určoval dosud jeho zahraničnou
politiku. Nám se zdálo, že spíše můžeme zí-
skati Bessarabii, než Sedmihrady, a proto jsme
se klonili k Rakousko-Uhersku. Jinak není u
nás ani austrofilských, aní rusofilských prou-
dů. Máme přesvědčení, že své národní problé-
my můžeme řešiti jen za velikých evropských
konfliktů, a teprve potom se rozhodneme, ke
které skupině se dámě. Tím je dán náš do-
savadní poměr ke trojspolku, jenž nikdy nebyl
takový, aby Rumunsko mohlo býti považová-
no za jeho přívěsek, tím méně nástroj.
Mezilím balkánská válka úplně změnila
položení. Jako balkánský stát nemohli jsme
zůstat netečnými a žádali jsme od zvětšeného
Bulharska opravu hranice. Naše jednání jednu
dobu se shodovalo s naléháním Vídně, aby-
chom zkrotili Bulharsko a tim podrazili nej-
silnější, jak se zdálo, pilíř balkánského spol-
ku; ale když Vídeň zpozorovala, že Bulhar-
sko samo chce spolek rozbiti, obrátila se pří-
mo na ně a působíla v Sofiji. Tím jsme byli
sproštěni vídeňského vlivu a postavili jsme se
na vlastní nohy.
Bulharská hegemonie byla by nebezpečná
i nám, proto jsme vystoupili, abychom ji
zárodku zničili. Vídeň prohlašovala, že Srb-
sko musí býti rozděleno, a ač nám slibovala
díl, musili jsme se postaviti proti tomu plánu,
neboť naším prospěchem by nebylo, kdyby
Srbsko bylo příliš oslabeno. Musili jsme se
tedy připojiti k Srbsku a Řecku a tím jsme se
stali účastníky balkánských událostí jako no-
vý činitel. Nyní pak je naší úlohou přičiniti
se, aby se poměry balkánské řádně a trvale
upravily tak, aby si zájmy balkánských států
jako členů spolku příkře neodporovaly a zů-
stala možnost, aby otázky a spory, které se
mezi jednotlivými členy vyskytnou, byly za
přispění ostatních členů řešeny mírnou doho-
dou. Dalších aspirací na Balkánu
nemáme. Všecky balkánské státy budou
nám stejně milé, pokud se budou držeti ve
hranicích své normalné síly a velikosti a 14-
budou ohrožovati rovnováhu, jež je zá-
kladem spolku a bez níž o spolku nelze mlu-
viti. To pak nás nejvíce zbližuje se Srby, kteří
nejjasněji dokázali, že úkol balkánského spol-
ku právě tak pochopují.
Vzdá-li se nyní Bulharsko svých snů o
hegemonii, bude ve spolku vítáno; nepřistou-
pí-li k němu, již nebude moci překážeti jeho
akcím a politice. Ctižádost nás vede k tomu.
abychom dostali v balkánském spolku prven-
ství, když Bulhaři o ně nestáli; ale na hege-
monii nemyslíme. Zůstaneme při tom v dobrém
poměru s Rakouskem i Ruskem. Slované nám
dosud nerozumějí. Proto nebude nemístno,
prohlásíme-li, že Srbové a vůbec Jihoslované,
ano všichni Slované rakousko-uherští nemají,
proč by k nám chovali nedůvěru. Budeme-li
míti volnější ruce, bude to i Slovanům na pro-
spěch.
Mezí Rumuny a Bulhary může zavládnouti
dorozumění výpočtu a rozumu, ale nikdy do-
rozumění srdce. Rumuni jsou od přirody ši-
rocí, jasní, otevření a pohostinní, a nejvíce je
od Bulharů odráží, že jsou jim povahou cizí.
V Rumunsku je několik bulharských škol.
z nichž některé musily býti zavřeny, protože
v nich učitelé podněcovali děti proti Rumun-
sku. Bulharský generál Drandarevský ještě
nedávno řekl rumunskému generálu, nebu-
dou-li Rumuni zticha, že Bulhaří přijdou do
Bukurešti na kávu a že na hlavní ulici Calea
Victorici sázeti budou zelí. Pro takové vlast-
ností rumunský národ Bulhary rád nemá, ale
bude-li Bulharsko členem balkánského spol-
ku, může býti poměr náš k Bulharsku dobře
snesitelný.
#29
alto_textblock
#29
Kulturný svátek Sibiře.
Dne 5. t. m. minulo dvacet pět roků, co
byla otevřena v Tomsku v Sibíři prvá uni-
versita. Již na počátku XIX. století zrodila se
myšlenka o zřízení university v Sibíři. Tehdy
kníže P. G. Demidov založil fond pro příští
sibirskou universitu, věnovav za tím účelem
100.000 rublů. Po něm následovali jiní dárci:
Cibulský dal 100.000 rub., Sibirjakov 110.000
zub. a mn. j. Spravedlivost ukládá vzdáti také
sibírské administrací chválu, že se mezi n
našli mnozí, kteří k uskutečnění university
pracovali. Tomská universita je dítko kultur-
né snahy sibírské Rusi, je prvé vítězství mladé
ruské osvěty v Asii. Proto není divu, že tom-
ská universita vždycky se těšila pozornost
a lásce sibirské společnosti. Tomská univer-
sita dosud není úplná, máť pouze lékařskou.
právnickou a přírodovědeckou fakultu. Avšak
už tím vykonala veliké dílo kultury, že dala
za prvé čtvrtstoletí Sibiři přes tisíc lékařů.
jichž tam bylo nejvíce zapotřebí. Vzdálenost o
kulturných středisek Evropy a evropského Ru-
ska nepřekazila tomské universitě, aby měla n
svých kathedrách skvělé učence a nadané pro-
fesory, těšící se evropskému jménu, jako jsou:
botanikové S. I. Kořinský a V. V. Sapožnikov.
chirurg E. G. Sališčev, chemik E. V. Verněr,
histolog A. E. Smirnov. Kulturná Rus při
prvém jubileji přeje tomské universitě, aby
brzy byla doplněna fakultami historiko-filo-
logickou a fysiko-matematickou.
#30
alto_textblock
#30
Věcná pomoc Srbska Bulharsku.
Srbský ministr vojenství udal dupiso-
vateli petrohradského „Světa“, jakou věcnou
pomoc Srbsko poskytlo Bulharsku v lonské
válce: na hotovosti mu půjčilo 31,000.000
ve zlatě, 1,200.000 kilogramů konsery a
úplných úborů (uniforem, obuvi, plášťů a če-
pic) pro 60.000 m. a darovalo mu 300 vagonů
střeliva do pušek i děl.
Příčinu neshod, jež skončily válkou a bul-
harskými porážkami, srbský ministr spatřuje
v tom, že Bulharsko záhy začalo Srbsko pova-
žovati za svého vasala a tak s ním nakládalo.
Samo neuznávalo žádného svého závazku na-
proti Srbsku, ale na všecku bratrskou a spoje-
neckou pomoc Srbska dívalo se jako na jeho
vasalskou povinnost, kterou konati musí
Spojenecká věrnost Srbska byla tak tuhá, že
nedbalo toho, když se proti němu ještě před
dobýváním Drinopolu začaly v Bulharsku ozý-
vati nepřátelské hlasy a poslalo Bulharsku vo-
jenskou pomoc, bez které by Bulhaři Drinopo-
Iu nikdy nebyli dobyli.
#31
alto_textblock
#31
Jak jsou chování bulharští zajatci v Bělehradě.
Bělehradské listy uveřejňují poděkování bul-
harského zajatce M. V. Petkova, jež je důležito
jako dvojnásobné svědectví: nejprve toho, jakým
způsobem byl podpalován v bulharském mužstvu
nemilosrdný vztek, a kromě toho, jak humanně
Srbové se zajatci nakládají. M. V. Petkov píše:
Sofijský tisk nás strašil, že každý, kdo padne
do srbského zajetí, ihned bude rozsekán od rozdrá-
žděných vojáků, nebo podroben neslýchaným mu-
kám a pod. Mne ten osud stihl a považuji za svou
povinnost prohlásiti, že jsem nejupřímněji vděčen
za to, jak s námi srbští bratří v zajetí zacházejí
Kdyžválečné operace započaly, i mnozí důstojníci
naší nám říkali, že nám bude lépe padnouti v boji.
než se dostati do srbského zajeti, kde budeme ne-
slýchanými způsoby mučeni. Ale jaké bylo naše
překvapení, když jsme byli odvedení do zajetíl Če-
kali jsme každou minutu, že budeme popravenía
před tím mučeni. Místo toho byli jsme uvítáni vo-
jenským pozdravem a nasyceni chlebem. Když pak
jsme byli dovedení k veliteli pluku, i on se k nám
choval s velikou uctivostí. Cestou do Bělehradu
srbský lid všude hořce litoval našeho osudu a ptali
se nás, čím nám mohou posloužiti. V Bělehradě ži-
je se nám krásně. Stravu máme jako srbští vojáci.
těšíme se úplné svobodě a nikdo nám ani slovem
neubližuje. Ubytováni jsme čistě a pohodlně. Za to
vše vzdávám našim bratřím Srbům největší dík.
#32
alto_textblock
#32
Francie a Italie.
#33
alto_textblock
#33
Z Říma se sděluje, že přátelská vyjednává-
ní, která se konala v Paříži mezi ministrem za-
hraničních záležitostí Pichonem a velevyslan-
cem Tittoním, způsobila značné přiblížení
francouzských názorů v otázce egejských o-
strovů ke stanovisku italskému.
Když Francie přijala jižní hranice Albanie.
ujednané mezi Rakouskem a Italií, a upustila
od spojování této otázky s otázkou držení
ostrovů v Egejském moři, Italií obsazených
je prý Italie v zásadě ochotna zahájiti s vel-
mocemi jednání o osudu oněch dvanácti ostro-
vů, které mají na základě smlouvy v Ouchy
býti vráceny Turecku, jakmile poslední ture-
cký důstojník a voják opustil Lybii.
Jak ujišťuje „Tribuna“, nedomáhá s
Italie pro tato vyjednávání také žádného vý-
jimečného postavení z okolnosti, že tyto ostro-
vy dobyla, že je měla delší dobu obsazenéa
učinila obyvatelstvu sliby, pokud jde o pod-
poru jeho hospodářského a kulturního vývoje,
takže má vůči něnu zvláštní zodpovědnost
S druhé strany však prý ltalie pokládá za pří-
kaz loyality vůči Turecku, aby ke svému sou-
hlasu, súčastniti se příštích vyjednávání, při-
pojíla klausuli, že při tomto jednání budou pro
Italii zároveň rozhodnými také oprávněné
zájmy osmanské říše. Italie nepokládá prý se
francouzským souhlasem s albánsko-řeckou
hraniční čarou Stylos-Ftelja-Korica nikterak
vázanou podporovati záměr, aby všech dva-
náct ostrovů bylo přiřknuto Řecku, nýbrž bu-
de prý míti v příštím jednání stejně volnou r-
ku, jako ostatní súčastněné mocnosti.
Přes licoměrná slova italského vládního
orgánu o loyalitě a pod., je velmi jasno, čeho
chce Italie dosíci. Nežádá-li nyní přímo, aby
jí některé z obsazených ostrovů v Egejském
moří hned připadly, nýbrž chce, aby aspoň
ostrovy blíže asijského pobřeží byly zachová-
ny Turecku, tedy aby je velmoci nepřířkly
Řecku, činí tak jen proto, že si chce zajistiti
čekatelství na ně pro případ likvidace asijské-
ho Turecka, kterážto otázka byla událostmi
na Balkáně posunuta do popředí.
#34
alto_textblock
#34
Čechové! Zaveďme všeobecně jednotný
a dobrovolnou disciplinou výhradný ná-
rodní kolek český, vydaný Národní radou
českou ve prospěch souměrné podpory
nejdůležitějších účelů celonárodních vůbeo
a menšinových zvláště. Konej každý, samo-
správné a peněžní korporace, spolky
jednotlivci také zde svou národní povin-
nost! Národní kolky a účtenky kupujte
místních prodejnách.
#35
alto_textblock
#35
Z cesty po osvobozených
zemích balkánských.
#36
alto_textblock
#36
II.
#37
alto_textblock
#37
V okolí Sjenice.
Po krátkém odpočinku v mehaně na Javoru
vypravil jsem se se dvěma puškami ozbrojenýml
průvodci a dvěma koní dále. Za mehanou ještě vys
stupuje cesta až na vlastní sedlo ve výši přes 1400
metrů, kde otvírá se náhle nový výhled, který
rozsáhlostí svou překvapuje, ba ohromuje.
Po cestě k Javoru hleděl jsem na spleť úzkých
hřbetů horských skoro stejně vysokých, které po-
nenáhlu k severu se níží; mezi nimi hluboká údolí
se svahy tu lesem, tu pastvinami porostlými, rov-
něž k severu se sbíhají. Je to terén břidlic a pří-
buzných hornin, které snadno se rozpadají; jen tu
a tam blízko rozvodí vypínají se massivní cimbuří
tvrdých vápenců. Kraj rozbrázděný rýhami vod-
ními tak, že více ani býti nemůže, a přece všech-
ny jeho tvary působí harmonickým dojmem dobře
zavlažovaného pohoří, kde vedle lesů i pastevnt
hospodářství má dosti místa.
Pohled s Javora otvírá kraj docela jiný. Vši-
rokých stupních spadá do rozsáhlé roviny, která
jest středem celého obrazu. Za ní na jihu, na zá-
padě i na severu zase ve stupních zdvihá se vy-
sočina a nad ní v modravé dáli rýsují se mohut-
né planiny, které nepatří již k zandžaku, nýbrž k
severní Albanii i ke staré Černé Hoře. Na nich
lesknou se zřetelně velká sněhová pole. Stupňo-
vitá vysočina je jen málo hlubokými, propadnými
údolimi proryta — je to kras, vápencový terén,
kde voda prosakuje do podzemí a tvoří údolí jen
tam, kde proryla se až na podklad břidličný, který
není příliš hluboko. Na aalém širém obrazu nevidí
se lesů, jen několik aepatrných hájů, také rovina
jest úplně beze stromů. Vše pokrývá zelená tráva
jen srázy skalnaté nečetných údolí jsou holé. Sklas
mal by se, kdo by v této jižní části sandžaku hle-
dal ponurý, holý kras dalmatského neb hercegov-
ského typu, svěží zeleň pastvin vládne tu i v létě,
důkaz zcela jiných podnebových poměrů
Nekonečná je cesta od Javora do Sjenice. S
kopce do kopce, s jednoho stupně do hluboké
prorvy, pak zase vzhůru, a to opakuje se stále po
dlouhých šest hodin a pořád zdá se vám bílí
skvrna na rovině, město Sjenica, stejně vzdálena.
Shora nevidíte skoro ani osady, jen tu a tam pro-
zrazuje kupa sena nebo starý stoh slámy, že kra
jest obydlen. Drobné vesnice jsou vesměs na dně
neb na úpatí svahů údolních.
Dal jsem se starou cestou, která vypadá jake
široká, ale hodně kostrbatá pěšina. Nová silnice,
kterou srbské vojsko vystavělo v zimě a na jaře,
zachází daleko na východ a prodlužuje vzdálenost
četnými povlovnými serpentinami. Vesničky, o
bydlené vesměs mohamedánskými Srby v bílém al-
bánském kroji s hlavou zahalenou v bílý šat okol
krku zevně uvázaný leží většinou opodál staré
cesty, jako by se jí bály. Muži jsou vesměs vysocí,
statní chlapí, jen málo viděli jsme jich v okol
vesnic a na polich, teprve blíže ke Sjenici šliv
tlupách opodál cesty po širokých drahách, vra-
cejíce se z práce na cestách, ke které je Srbová
přidržují.
Na posledním stupni vysočiny před údolím
řeky Uvce slyšel jsem z daleka podivný skřípot.
Po svahu nahoru pomalu plížil se divný povozi ta-
žený čtyřspřežím volů. Ohromná masivní kolaa
mininturním vozíčkem, na něm Albanec či moha-
medánský Srb a za ním náklad sena. Tak na dva-
krát do huby, jak se říká. Dva páry volů neutáhnou
tu více než dva neb nejvýše tři centy nákladu
Jaká primitivnost, jaká ztráta energie a síly!o
něco dále opodál cesty stál celý „park“ stejných
vozů, které slouží jen dopravě s pole neb pastvi-
ny do vesnice, na vzdálenosti velmi krátké. Ve-
škerá doprava na dálku dělá se až dosud na ná-
kladních koních, na „samaru“, nákladním sedle.
Majitelé koní nákladních, kteří je z pravidla saml
provázejí, slují „kirajdžija“ nebo „kiridžija“ a po
ních cesty, po nichž hlavně doprava nákladnís
pohybovala, nazývají se kiridžijské cesty.
Často potkávali jsme srbské vojáky po dvou
neb po třech, většinou starší muže, z třetího po-
zivu, kteří vykonávají služby domobrany a policie.
Byli vesměs velmi přívětiví a vesele mi sdělovall
noviny ze Sjenice, že skoro celá posádka co ne-
vidět odtáhne na bojiště bulharské. Skoro mne to
zamrazilo. Sandžak, to sídlo zbujné chasy moha-
medánské, kterou turecká vláda tak málo kdya
jen na krátko dovedla zkrotit, zůstane bez po-
sádky? Netřeba bát se povstání, neb aspoň pře-
padů, nejistoty na cestách?
Táži se vojáků v tom smyslu a oni jens
smějí: „jeden srbský kaprál udrží celý okres v po-
řádku, nemusí ani prstem pohnout a poslouchají
na slovo, jsou to „kukavice“ (zbabělci) nemají-l
pušek, jsou rája pokornější nežli kdy byli naši pod
jejich útiskem“.
U mostu přes Uvac stála malá četa na stráli
Již slunce zapadalo a přece ještě zněla odpo-
věď na otázku jak daleko do Sjenice, „jedan a-
hat, gospodine“. Mrzutě vzal jsem to na vědoml
Srbské hodiny vojenské jsou strašně dlouhé, byl
jsem jist, že z toho bude nejměně půl druhé ho-
diny. A bylo. Vylezli jsme na Lupoglav, kde ni-
kolik valů z hlíny bylo zbytkem tureckých posle
dělostřeleckých a zase dlouhou serpentinou, se-
stupovali do roviny.
Jen pomalu, tuze pomalu většila se nám roz-
lchlá Sjenica před očima a bylo již docela tma,
když podkovy koní začaly skřípat a klouzat po
prokleté kaldruně tureckých měst. Moji průvodc
nevyznali se dobře v městě a zastavili po několi-
ka minutách u starého rozviklaného hanu, který
dělal velmí nepřívětivý dojem. Obešla mne hrůz
ze špíny a štěníc i ozval jsem se vážným prote-
stem, že přece musí tu býti i jiný han, nebo do-
konce hotel.
S oken hanu hleděla hlava na hlavě, mlevil
se mnoho a teprve na opětovanou otázku mojí
přistoupil úslužný muž ve fezu a vyložil mým prt-
vodcům cestu k hotelu. Prošli jsme hlavní obchod-
ní ulicí, čaršijí sjenickou s dřevěnými krámk
„duéany po obou stranách nyní zamčenými a n
nároží dalším nedaleko vysoké budovy „konaku“,
nyní velitelství posádky srbské, vítalo mne světle
mnohem vábnější než ostatní dosud. Odevzdal jsen
koně sluhovi, aby odnesl má zavazadla a vešel do
nízké začouzené místnosti hostinské. Kolem stolt
bylo plno, namačkáno, skoro zamá uniforma, civi-
listé úplně mízeli mezi dástojníky a poddůstojníky.
Většina právě večeřela a teprve po chvili roze-
znal jsem vedle velitele posádky, podplukovníka,
profesora Cvijiče, který ruku na tváři k světlu
obrácené upjatě poslouchal výkladům velitele. Te
podával mu nové informace o zituaci válečné dle
nejnovějších telegramů úřadních.