ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 4cc748e0-8f4f-11dd-93ee-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 37
#1 alto_textblock #1
Strana a
#2 alto_textblock #2
NÁRODNÍ LISTY.
#3 alto_textblock #3
12. srpna 1913. Číslo 220.
#4 alto_textblock #4
chny národnosti, Albanci, Kucovlachové, Tur- ci, Řekové a Srbové, nabyly svobody národní- ho vývoje, zatím co Bulhaři byli z tohoto práva vyloučeni a odsouzeni k zaniknutí.
#5 alto_textblock #5
Posuzování situace po uzavření míru v Londýně. Z Londýna, 11. srpna. Dr. Dillon líčí si- tuaci po uzavření míru v „Daily Telegraph dosti pesimisticky. Zejména zlým zna- mením označuje fakt, že krátce před podepsá- ním míru na žádost bulharského delegáta Ra- deva bylo z úvodní formule mírové vyškrtnu- to slovo „harmonie“ z věty, která původně zněla takto: „Mezi válčícími stranamí byly mín a harmonie opět zjednány.“ Z této, jakož i ji- ných okolností, soudí dr. Dillon, že bude ještě mnoho práce zapotřebí, nežli na Balkáně as- poň nejtrapnější stopy války budou zahla-
#6 alto_textblock #6
zeny.
#7 alto_textblock #7
Francíe a Rusko. Z Paříže, 11. srpna. (K. k.) „Matin“ ozna- muje z Petrohradu, že Rusko požádá přátel- sky francouzskou vládu, ne-li hned, tedy bě- hem nynějšího vyjednávání, aby učínila přimě- řená opatření, jimiž bylo by zabráněno vypla- cení Turecku nové zálohy 10 milionů. Splní-li francouzská vláda toto přání Ruska, byl by tím smazán z valné části špatný dojem, který v Petrohradě udělalo stanovisko Franciev otázce Kavaly. Kdyby však Turecko našlo novou podporu u francouzských kapitalistů. pak by poměr mezi Francií a Ruskem utrpěl hlubokou trhlinu.
#8 alto_textblock #8
„Rječ“ o postavení Francie a Německa v otázce Kavaly. Z Petrohradu, 11. srpna. (K. k.) „Rječí zabývá se v týdenním přehledu zvláštním po- stavením Francie a Německa v otázce Kavaly a prohlašuje, že článek pařížského „Matinu! připouští naději, že ředitelé zahraniční poli- tiky francouzské konečně nahlédnou, kde je správné misto Franicie v této me- zinárodní krisi. Časopis odmítá útoky Irancouzského tisku a praví, že úkoly ruské politiky balkánské, které jsou jasně a určitě formulovány, pozůstávají v tom, aby nebylo připuštěno přílišné zmenšení Bulharska, což po názoru Ruska bylo by nebezpečno pro mí jak na Balkáně, tak v Evropě. Bukureštský mír zmenšil a ponížil Bulharsko nadměrně ve prospěch nezaslouženého zvětšení Řecka. žá- dá-li Rusko korekturu míru, zůstává tím věr- no své nezištné mírumilovné politice. Naproti tomu cíle separátní politiky francouzské, která spekuluje v mlhách s velkým Řeckem, nejsou dost jasné a rozhodně druhého řádu. Časopis končí: K vůli cílům druhého řádu neutrpí fran- couzsko-ruský spolek žádné újmy a to tím mé- ně, poněvadž presidentem republiky a velvy- slancem v Petrohradě jsou tak vyzkoušení přátelé Ruska, jako Poincaré a Delcassé.
#9 alto_textblock #9
Otázka Drinopole. Z Paříže, 11. srpna. Zde cituje se na zá- kladě soukromé caříhradské zprávy výrok velkovezíra k jistému velvyslanci. Velkovezir pravil: Chce-li Evropa trvalý mír, musí nám ponechati Drinopol. Kdybych neměl tolik roz- umu a dal armádě rozkaz, aby Drinopol opu- stila, obdržel bych zcela jistě odpověď: Bu- deme hájiti Drinopol a rychle budeme postu- povati na Plovdiv. Přes tuto hrozbu převládá zde mínění, že snahám evropské diplomacie se zdaří docíliti s Portou dohody.
#10 alto_textblock #10
Odpověď Porty velmocem
#11 alto_textblock #11
Z Cařihradu, 11. srpna. (K. k.) Velkovezír sdělil velvyslancům ústně odpověď Porty. Kryje se s oznámenou odpovědí a končí na- dějí, že velmoci uznají skutečnosti.
#12 alto_textblock #12
Nové albanské útoky na Černou Horu? Z Valony, 11. srpna. Ministr vyučování Garakucki telegrafuje ze Skadru Kemalu bejovi: Právě došly sem zprávy, že na hrani- cích zahájeny byly boje Hotů a Grudů protí Černé Hoře.
#13 alto_textblock #13
P. Palíč.
#14 alto_textblock #14
Z Vídně, 11. srpna. (K. k.) „Albanská ko- respondence“ oznamuje: Mrtvola černohor- skými vojíny zastřeleného P. Paliče byla 15. července exhumována z prozatímního hrobu a za přítomnosti zástupce černohorské vlády pochována na františkánském hřbitově v Zum- bi za velikého účastenství katolického obyva- telstva. Tím jest splněna první část programu. smluveného mezí Rakousko-Uherskem a čer- nohorskou vládou. Na podzím bude na místě činu vysvěcen kříž na památku P. Paliče.
#15 alto_textblock #15
Politický přehled.
#16 alto_textblock #16
Země české.
#17 alto_textblock #17
„Správní komise.
#18 alto_textblock #18
Říšský poslanec Jan Sedlák uveřejnilv orgánu své strany „Venkovu“ obšírnou studií o důvodech, „pro kteréž jsme v zázadě proti skutku“ dosazení zemské správní komise. Autor cituje cís. diplom ze dne 30. října 1860. sice odstavec s ustanovením, že právo zá- kony vydávati, měniti a rušiti možno pa- novníku jenom za spolupůsobení sněmů dle zákona shromážděných, dovozuje dále paten- tem únorovým, že zemské řády, vydané pro všechny země, výslovně nadány mocí a silou základního zákona, takže zemské zřízení pro král. České jest nepopíratelně zákonem a to základním zákonem, jejž bez souhlasu sněmu král. Českého nelze ani měniti ani rušiti. Z zemského zřízení pak dokazuje, že jest opa- třeno pro všechny případy, kdyby zemský vý- bor stal se z jakékoli příčiny neúplným, anebo kdyby všichní jeho členové úřady své složili, a není žádných jiných ustanovení třeba. A to ani když se nejvyšší maršálek vzdal, nebot měl podle zákona sněm svolán býti k tomu, aby zvolil nový zemský výbor, a mohl býti ovšem i nový nejv. zemský maršálek od cí- saře jmenován. Z toho, proč těchto zákonných prostředků nebylo použito, proč zvolen po- stup protizákonný, z toho bude se vláda za- stupitelstvu českému na radě říšské, tou do- bou jediné tribuně poslanců českých, zodpoví- dali. V případě, že by sněm nebyl chtěl, aneb pro německou obstrukci nemohl opatřiti pro- středky k odstranění finanční krise zemské
#19 alto_textblock #19
měla vláda prostředky, jež povolila orgánu protizákonnému, povoliti druhému, podle zem- ského zřízení ke správě zemské povolanému sboru, to jest zemskému výboru, a nebyla by porušila zemskou ústavu. Poukázav na ne- bezpečí, jež z tohoto porušení zemské ústavy král. Českého hrozí ostatním zemím se sněmy nedělnými, projevuje posl. Sedlák přesvěd- čení, že nás tento zlý čin vlády nevyvede z míry, že neztratíme ani rozvahu, ani odvahu pří obraně svých práv, že tento boj proti vládě povedou všechny české strany společně a nikoli bez pomoci všech skutečných auto- nomistů i z jiných království a zemí.
#20 alto_textblock #20
Němečtí radíkálové protí Verbandu. V Trnovanech usnesli se německo-radi- kální důvěrníci okresu teplického po řečech posl. Wolfa a býv. zem. poslance Hirsche na resoluci, aby důvěrníkům okresu, vyslaným na důvěrnický sjezd v Chomutově, bylo ulo- ženo, domáhati se toho, by se konečně s do- savadní vládní politikou německého National- verbandu ustalo — a poslancí německo-radi- kální vyzváni byli, bez „ohledů nahoru“ ener- gicky hájití zájmy Němců v Čechách a nepů- jde-li to jinak, také mimo Nationalverband. Rovněž žádá se, aby především účely a cíle německého Volksratu, jehož „požehnaná čin- nost“ se uznává, přesně byly ohraničeny. Ašské resoluci — vyzývající, aby Němei v případě oktroje zemské volební opravy ne- stavěli vůbec žádných kandidátů — přikládá se v německém veřejném mínění mimořádně důležitý význam. Ze všech krajů německých docházejí prý předsednictva německonacio- nálního spolku v Aši a zejména navrhovatele resoluce redaktora Tinse projevy souhlasu, zvláště z kruhů učitelských. V přípisech těch- to sděluje se, že na chomutovském sjezdu dů- věrnickém podán bude návrh, aby němečti poslanci vystoupili z vládní většiny. I z po- slaneckých kruhů docházejí prý souhlasné projevy. Veřejná schůze lidu, která se v Aší měla konati dne 26. srpna, ustanovena již na 16. t. m., tedy v den před chomutovským sje- zdem. Usnese se na návrzích prý „nejradikál- nější“ povahy, a usnesení tato mají býti na chomutovském sjezdu co nejenergičtěji hájena.
#21 alto_textblock #21
Pro sociální pojištění.
#22 alto_textblock #22
Ve chvíli, kdy se Němectvo v Čechách strojí k dalekosáhlým akcím s konečným cílem zastaviti úplně zákonodárný aparát říšské rady vystoupením Nationalverbandu z pracovní většiny, konala sev Plzni schůze zástupců četných německých obcív západních Čechách, dále svazu živnostenských spo- lečenstev a bratrských pokladen, rolnických spole- čenstev a okresních zastupitelstev za účastenství říš. poslanců Golla, dra. Michla, Stahla. Starcka. Strzisky. Posl. Goll, člen výboru pro sociální poji- štění, podával obšírný referát o pojištění v stářía neschopnosti k práci a projevil názor, že za stáva- jících poměrů politických jest na pováženou, kdy ze předloha v subkomitétech již dopodrobna vy- pracovaná dostane do plena poslanecké sněmovny. Na konec usnesena resoluce, v níž se žádá za nej- rychlejší vyřízení předlohy nejenom ve výboru. nýbrž i v plenu sněmovním vzhledem k velkým chudinským břemenům obci, jakož i zahrnutí hor- nictva do pojištění. Zvolen i tříčlenný výbor, který má podobné schůze svolávati i do jiných měst ně-
#23 alto_textblock #23
meckých.
#24 alto_textblock #24
Rakousko-Uhersko. Koloman Széll a Ujhély. Právě v tu dobu, když vrchní slúžný sv.- martinský, Ujhély, potrestal vůdce uher- ských Slováků, Pavla Mudroně a 30 jiných politiků, za to, že bez vládního svolení konali schůzi svého politického klubu, mluvil býv. ministerský předseda Koloman Széll o vnitřn politice v Uhrách. Széll pravil mimo jiné Ukázalo se, že panslavismus nepředstavuje pro nás nijakého nebezpečí; myšlenka vše- slovanská dočkala se na Balkáně úpadku. Dle mého pozorování naše národnosti také už po- chopily, jakým nebezpečím (?) pro monarchii by byl federalism nebo trialism. Správnou ná- rodnostní politiku v Uhrách představujesi Kol. Széll takto: „Spravedlnost a slušnost vůči národnostem v rámci uherského národ- ního státu. Ale svatomartinský slúžný Ujhély roz- umi maďarské politice jinak. Dle něho smív Uhrách existovat jen taková polítická strana a politický klub, který si dá stanovy a tedy také svůj politický program schváliti vládou. Koná-li důvěrnou schůzi politický klub, který nemá vládou schválených stanov, není to schůze politického klubu, nýbrž shromá- žděnílidu, které má býti dříve ohlášenoa povoleno. Jinak účastníky stihne trest pěti- až desetídenního vězení a pokuta 200 K. Demokratický maďarský „Világ“ píšeo nejnovějším hrdinství Ujhélově: Rozsudek vrchního slúžného Ujhélyho znamená, žev ústavních Uhrách může účinkovat jen taková politická strana, jejíž zásady schválila vláda. Jak si pak vysvětlíme existencí a porady stra- ny Košutovy, lidové, demokratické atd.? „Jak může hr. Tisza vyjednávat s rumunskou ná- rodní stranou a jejími zástupci? Jak mohla za dob koaličních tehdejší vláda posílati národní straně úřadní dopisy, aby za poslance kandi- dovala osoby ze svého středu? Socialistická „Nepszava“ pak praví: Martinský případ potvrzuje nanovo, že uherská administrace úřadně podněcuje k nenávisti proti národno- stem, což trestní zákon zakazuje a stíhá. Tak soudí o Ujhelově husarském kousku i poctiví Maďaří.
#25 alto_textblock #25
Haličské vystěhovalectví. Místodržítel Korytowski rozeslal tyto dni oběžník okresním hejtmanům, aby stíhali vystěhovalecké agenty, kteří odloud Haliči každoročně na sto tisíc občanů, z nichž málo který se z Ameriky vrátí do vlasti. Místodržitel upozorňuje zvláště na to, že mezi vystěhovalci je množství mladých lidí, kteři by měli v Rakousku konati vojenskou službu. Vystěhovalci utíkají však z Haliče ne pře vojenskou službou, nýbrž proto, že tam nena- cházejí obživy. Na tento nedostatek ukazuje důsledně Roman Woyczyňski ve svých statích, oti- skovaných v „Glose Nar.“, v nichž za hlavní potřebu Haliče prohlašuje průmysl, nacháze- jící se v rukou polských a dává za příklad nás Čechy. Ve svých statích leckdy přeceňuje naše zásluhy, ale kus pravdy je v nich. Citu jeme z jeho nejnovější úvahy „Ukazatel cesty aspoň některá místa.
#26 alto_textblock #26
Chceme-li se uchrániti dávných chyb — píše — sledujme hospodářský život v Čechách, řiďme se českým příkladem a vyjdeme z labi- ryntu pokusů, které tak neblaze působí na naší zemi a celou společnost. Jako otcové naší, tak ani my nemáme podnikavosti, ne- snažili jsme se ji probuditi, straníme se hesla „Svůj k svému!“, nemáme důvěry ve svou sílu a jsme příliš lenívi, abychom probuzením ho- spodářského patriotismu takové heslo odů- vodnili. Snažíme se nevidět a zamlčujeme své chyby. S úctou musíme patřiti na Čechy, kteří se zbavili společných nám Slovanům chyb. přijali dobré stránky kultury německé a vy- užili jí v boji s Němci. Čechové byli nucení budovati svůj nynější mocný národní život od základů, poněvadž neměli ani šlechty, ani fi- nančních velmožů. Rukama, pokrytýma mo- zoly od pluhu a kladiva, kuli svou budoucnost, vytlačili své odpůrce Němce, ničíce i stopy. které na jejich zemi zanechala obrněná dlař nepřitelova. Stalo se to bez krveprolití a dávné pronásledování bylo Čechům jen popu- dem k další, vytrvalé práci ... I u nás v Ha- ličí — končí R. Woyczyňski — reálná práce zmůže marnou politiku a probudí lid, který postaví pevné základy našeho budoucího ná- rodního života.
#27 alto_textblock #27
Za hranicemi. Jak Rumunsko pochopuje svůj úkol na Balkánu.
#28 alto_textblock #28
Bulharsko se dopustilo osudné chyby tím. že hned, jakmile se pocitilo vítězem, zavrhlo myšlenku balkánského spolku, jenž předpoklá- dá jistou rovnováhu sil, a zatoužilo po hege- monii. Nyní je slýchati: Srbové a Řekové ne- chtěli uznati nad sebou hegemonii bulharskou. svého spojence, a jsou nucení přes svá vítěz- ství nad Bulharskem uznati hegemonii Ru- munska, jež loni stálo mimo spolek a letos se do něho vetřelo. Zpravodaj bělehradského „Odjeku“, vy- slaný do Bukurešti na mírovou konferenci, sestavil z úvah rumunských listů a z hovorů, které měl s rumunskými politiky, reformacio tom, co Rumuní na Balkáně pohledávají. Rumunsku jde nejen o to, aby upevnilo svůj prestiž, nýbrž i svou posici před Evropou i na Balkáně. Upravili jsme poměry tak, že Balkánci nebudou již volati po zakročení Evropy, ani ho trpěti. Chceme balkánský spo- lek, jak byl původně myšlen, chceme, aby balkánský spolek byl nezávislou velmocí, kte- rý bude svůj poměr ke druhým velmocem svo- bodně upravovati jako rovný s rovnými. V tom spolku si přejeme míti prvenství, nikoli však hegemonii. Rumunsko, ačkoli je státem národním, má mnoho svých soukmenovců v Uhrách a v Ru- sku. Ten fakt určoval dosud jeho zahraničnou politiku. Nám se zdálo, že spíše můžeme zí- skati Bessarabii, než Sedmihrady, a proto jsme se klonili k Rakousko-Uhersku. Jinak není u nás ani austrofilských, aní rusofilských prou- dů. Máme přesvědčení, že své národní problé- my můžeme řešiti jen za velikých evropských konfliktů, a teprve potom se rozhodneme, ke které skupině se dámě. Tím je dán náš do- savadní poměr ke trojspolku, jenž nikdy nebyl takový, aby Rumunsko mohlo býti považová- no za jeho přívěsek, tím méně nástroj. Mezilím balkánská válka úplně změnila položení. Jako balkánský stát nemohli jsme zůstat netečnými a žádali jsme od zvětšeného Bulharska opravu hranice. Naše jednání jednu dobu se shodovalo s naléháním Vídně, aby- chom zkrotili Bulharsko a tim podrazili nej- silnější, jak se zdálo, pilíř balkánského spol- ku; ale když Vídeň zpozorovala, že Bulhar- sko samo chce spolek rozbiti, obrátila se pří- mo na ně a působíla v Sofiji. Tím jsme byli sproštěni vídeňského vlivu a postavili jsme se na vlastní nohy. Bulharská hegemonie byla by nebezpečná i nám, proto jsme vystoupili, abychom ji zárodku zničili. Vídeň prohlašovala, že Srb- sko musí býti rozděleno, a ač nám slibovala díl, musili jsme se postaviti proti tomu plánu, neboť naším prospěchem by nebylo, kdyby Srbsko bylo příliš oslabeno. Musili jsme se tedy připojiti k Srbsku a Řecku a tím jsme se stali účastníky balkánských událostí jako no- vý činitel. Nyní pak je naší úlohou přičiniti se, aby se poměry balkánské řádně a trvale upravily tak, aby si zájmy balkánských států jako členů spolku příkře neodporovaly a zů- stala možnost, aby otázky a spory, které se mezi jednotlivými členy vyskytnou, byly za přispění ostatních členů řešeny mírnou doho- dou. Dalších aspirací na Balkánu nemáme. Všecky balkánské státy budou nám stejně milé, pokud se budou držeti ve hranicích své normalné síly a velikosti a 14- budou ohrožovati rovnováhu, jež je zá- kladem spolku a bez níž o spolku nelze mlu- viti. To pak nás nejvíce zbližuje se Srby, kteří nejjasněji dokázali, že úkol balkánského spol- ku právě tak pochopují. Vzdá-li se nyní Bulharsko svých snů o hegemonii, bude ve spolku vítáno; nepřistou- pí-li k němu, již nebude moci překážeti jeho akcím a politice. Ctižádost nás vede k tomu. abychom dostali v balkánském spolku prven- ství, když Bulhaři o ně nestáli; ale na hege- monii nemyslíme. Zůstaneme při tom v dobrém poměru s Rakouskem i Ruskem. Slované nám dosud nerozumějí. Proto nebude nemístno, prohlásíme-li, že Srbové a vůbec Jihoslované, ano všichni Slované rakousko-uherští nemají, proč by k nám chovali nedůvěru. Budeme-li míti volnější ruce, bude to i Slovanům na pro- spěch. Mezí Rumuny a Bulhary může zavládnouti dorozumění výpočtu a rozumu, ale nikdy do- rozumění srdce. Rumuni jsou od přirody ši- rocí, jasní, otevření a pohostinní, a nejvíce je od Bulharů odráží, že jsou jim povahou cizí. V Rumunsku je několik bulharských škol. z nichž některé musily býti zavřeny, protože v nich učitelé podněcovali děti proti Rumun- sku. Bulharský generál Drandarevský ještě nedávno řekl rumunskému generálu, nebu- dou-li Rumuni zticha, že Bulhaří přijdou do Bukurešti na kávu a že na hlavní ulici Calea Victorici sázeti budou zelí. Pro takové vlast- ností rumunský národ Bulhary rád nemá, ale bude-li Bulharsko členem balkánského spol- ku, může býti poměr náš k Bulharsku dobře snesitelný.
#29 alto_textblock #29
Kulturný svátek Sibiře. Dne 5. t. m. minulo dvacet pět roků, co byla otevřena v Tomsku v Sibíři prvá uni- versita. Již na počátku XIX. století zrodila se myšlenka o zřízení university v Sibíři. Tehdy kníže P. G. Demidov založil fond pro příští sibirskou universitu, věnovav za tím účelem 100.000 rublů. Po něm následovali jiní dárci: Cibulský dal 100.000 rub., Sibirjakov 110.000 zub. a mn. j. Spravedlivost ukládá vzdáti také sibírské administrací chválu, že se mezi n našli mnozí, kteří k uskutečnění university pracovali. Tomská universita je dítko kultur- né snahy sibírské Rusi, je prvé vítězství mladé ruské osvěty v Asii. Proto není divu, že tom- ská universita vždycky se těšila pozornost a lásce sibirské společnosti. Tomská univer- sita dosud není úplná, máť pouze lékařskou. právnickou a přírodovědeckou fakultu. Avšak už tím vykonala veliké dílo kultury, že dala za prvé čtvrtstoletí Sibiři přes tisíc lékařů. jichž tam bylo nejvíce zapotřebí. Vzdálenost o kulturných středisek Evropy a evropského Ru- ska nepřekazila tomské universitě, aby měla n svých kathedrách skvělé učence a nadané pro- fesory, těšící se evropskému jménu, jako jsou: botanikové S. I. Kořinský a V. V. Sapožnikov. chirurg E. G. Sališčev, chemik E. V. Verněr, histolog A. E. Smirnov. Kulturná Rus při prvém jubileji přeje tomské universitě, aby brzy byla doplněna fakultami historiko-filo- logickou a fysiko-matematickou.
#30 alto_textblock #30
Věcná pomoc Srbska Bulharsku. Srbský ministr vojenství udal dupiso- vateli petrohradského „Světa“, jakou věcnou pomoc Srbsko poskytlo Bulharsku v lonské válce: na hotovosti mu půjčilo 31,000.000 ve zlatě, 1,200.000 kilogramů konsery a úplných úborů (uniforem, obuvi, plášťů a če- pic) pro 60.000 m. a darovalo mu 300 vagonů střeliva do pušek i děl. Příčinu neshod, jež skončily válkou a bul- harskými porážkami, srbský ministr spatřuje v tom, že Bulharsko záhy začalo Srbsko pova- žovati za svého vasala a tak s ním nakládalo. Samo neuznávalo žádného svého závazku na- proti Srbsku, ale na všecku bratrskou a spoje- neckou pomoc Srbska dívalo se jako na jeho vasalskou povinnost, kterou konati musí Spojenecká věrnost Srbska byla tak tuhá, že nedbalo toho, když se proti němu ještě před dobýváním Drinopolu začaly v Bulharsku ozý- vati nepřátelské hlasy a poslalo Bulharsku vo- jenskou pomoc, bez které by Bulhaři Drinopo- Iu nikdy nebyli dobyli.
#31 alto_textblock #31
Jak jsou chování bulharští zajatci v Bělehradě. Bělehradské listy uveřejňují poděkování bul- harského zajatce M. V. Petkova, jež je důležito jako dvojnásobné svědectví: nejprve toho, jakým způsobem byl podpalován v bulharském mužstvu nemilosrdný vztek, a kromě toho, jak humanně Srbové se zajatci nakládají. M. V. Petkov píše: Sofijský tisk nás strašil, že každý, kdo padne do srbského zajetí, ihned bude rozsekán od rozdrá- žděných vojáků, nebo podroben neslýchaným mu- kám a pod. Mne ten osud stihl a považuji za svou povinnost prohlásiti, že jsem nejupřímněji vděčen za to, jak s námi srbští bratří v zajetí zacházejí Kdyžválečné operace započaly, i mnozí důstojníci naší nám říkali, že nám bude lépe padnouti v boji. než se dostati do srbského zajeti, kde budeme ne- slýchanými způsoby mučeni. Ale jaké bylo naše překvapení, když jsme byli odvedení do zajetíl Če- kali jsme každou minutu, že budeme popravenía před tím mučeni. Místo toho byli jsme uvítáni vo- jenským pozdravem a nasyceni chlebem. Když pak jsme byli dovedení k veliteli pluku, i on se k nám choval s velikou uctivostí. Cestou do Bělehradu srbský lid všude hořce litoval našeho osudu a ptali se nás, čím nám mohou posloužiti. V Bělehradě ži- je se nám krásně. Stravu máme jako srbští vojáci. těšíme se úplné svobodě a nikdo nám ani slovem neubližuje. Ubytováni jsme čistě a pohodlně. Za to vše vzdávám našim bratřím Srbům největší dík.
#32 alto_textblock #32
Francie a Italie.
#33 alto_textblock #33
Z Říma se sděluje, že přátelská vyjednává- ní, která se konala v Paříži mezi ministrem za- hraničních záležitostí Pichonem a velevyslan- cem Tittoním, způsobila značné přiblížení francouzských názorů v otázce egejských o- strovů ke stanovisku italskému. Když Francie přijala jižní hranice Albanie. ujednané mezi Rakouskem a Italií, a upustila od spojování této otázky s otázkou držení ostrovů v Egejském moři, Italií obsazených je prý Italie v zásadě ochotna zahájiti s vel- mocemi jednání o osudu oněch dvanácti ostro- vů, které mají na základě smlouvy v Ouchy býti vráceny Turecku, jakmile poslední ture- cký důstojník a voják opustil Lybii. Jak ujišťuje „Tribuna“, nedomáhá s Italie pro tato vyjednávání také žádného vý- jimečného postavení z okolnosti, že tyto ostro- vy dobyla, že je měla delší dobu obsazenéa učinila obyvatelstvu sliby, pokud jde o pod- poru jeho hospodářského a kulturního vývoje, takže má vůči něnu zvláštní zodpovědnost S druhé strany však prý ltalie pokládá za pří- kaz loyality vůči Turecku, aby ke svému sou- hlasu, súčastniti se příštích vyjednávání, při- pojíla klausuli, že při tomto jednání budou pro Italii zároveň rozhodnými také oprávněné zájmy osmanské říše. Italie nepokládá prý se francouzským souhlasem s albánsko-řeckou hraniční čarou Stylos-Ftelja-Korica nikterak vázanou podporovati záměr, aby všech dva- náct ostrovů bylo přiřknuto Řecku, nýbrž bu- de prý míti v příštím jednání stejně volnou r- ku, jako ostatní súčastněné mocnosti. Přes licoměrná slova italského vládního orgánu o loyalitě a pod., je velmi jasno, čeho chce Italie dosíci. Nežádá-li nyní přímo, aby jí některé z obsazených ostrovů v Egejském moří hned připadly, nýbrž chce, aby aspoň ostrovy blíže asijského pobřeží byly zachová- ny Turecku, tedy aby je velmoci nepřířkly Řecku, činí tak jen proto, že si chce zajistiti čekatelství na ně pro případ likvidace asijské- ho Turecka, kterážto otázka byla událostmi na Balkáně posunuta do popředí.
#34 alto_textblock #34
Čechové! Zaveďme všeobecně jednotný a dobrovolnou disciplinou výhradný ná- rodní kolek český, vydaný Národní radou českou ve prospěch souměrné podpory nejdůležitějších účelů celonárodních vůbeo a menšinových zvláště. Konej každý, samo- správné a peněžní korporace, spolky jednotlivci také zde svou národní povin- nost! Národní kolky a účtenky kupujte místních prodejnách.
#35 alto_textblock #35
Z cesty po osvobozených zemích balkánských.
#36 alto_textblock #36
II.
#37 alto_textblock #37
V okolí Sjenice. Po krátkém odpočinku v mehaně na Javoru vypravil jsem se se dvěma puškami ozbrojenýml průvodci a dvěma koní dále. Za mehanou ještě vys stupuje cesta až na vlastní sedlo ve výši přes 1400 metrů, kde otvírá se náhle nový výhled, který rozsáhlostí svou překvapuje, ba ohromuje. Po cestě k Javoru hleděl jsem na spleť úzkých hřbetů horských skoro stejně vysokých, které po- nenáhlu k severu se níží; mezi nimi hluboká údolí se svahy tu lesem, tu pastvinami porostlými, rov- něž k severu se sbíhají. Je to terén břidlic a pří- buzných hornin, které snadno se rozpadají; jen tu a tam blízko rozvodí vypínají se massivní cimbuří tvrdých vápenců. Kraj rozbrázděný rýhami vod- ními tak, že více ani býti nemůže, a přece všech- ny jeho tvary působí harmonickým dojmem dobře zavlažovaného pohoří, kde vedle lesů i pastevnt hospodářství má dosti místa. Pohled s Javora otvírá kraj docela jiný. Vši- rokých stupních spadá do rozsáhlé roviny, která jest středem celého obrazu. Za ní na jihu, na zá- padě i na severu zase ve stupních zdvihá se vy- sočina a nad ní v modravé dáli rýsují se mohut- né planiny, které nepatří již k zandžaku, nýbrž k severní Albanii i ke staré Černé Hoře. Na nich lesknou se zřetelně velká sněhová pole. Stupňo- vitá vysočina je jen málo hlubokými, propadnými údolimi proryta — je to kras, vápencový terén, kde voda prosakuje do podzemí a tvoří údolí jen tam, kde proryla se až na podklad břidličný, který není příliš hluboko. Na aalém širém obrazu nevidí se lesů, jen několik aepatrných hájů, také rovina jest úplně beze stromů. Vše pokrývá zelená tráva jen srázy skalnaté nečetných údolí jsou holé. Sklas mal by se, kdo by v této jižní části sandžaku hle- dal ponurý, holý kras dalmatského neb hercegov- ského typu, svěží zeleň pastvin vládne tu i v létě, důkaz zcela jiných podnebových poměrů Nekonečná je cesta od Javora do Sjenice. S kopce do kopce, s jednoho stupně do hluboké prorvy, pak zase vzhůru, a to opakuje se stále po dlouhých šest hodin a pořád zdá se vám bílí skvrna na rovině, město Sjenica, stejně vzdálena. Shora nevidíte skoro ani osady, jen tu a tam pro- zrazuje kupa sena nebo starý stoh slámy, že kra jest obydlen. Drobné vesnice jsou vesměs na dně neb na úpatí svahů údolních. Dal jsem se starou cestou, která vypadá jake široká, ale hodně kostrbatá pěšina. Nová silnice, kterou srbské vojsko vystavělo v zimě a na jaře, zachází daleko na východ a prodlužuje vzdálenost četnými povlovnými serpentinami. Vesničky, o bydlené vesměs mohamedánskými Srby v bílém al- bánském kroji s hlavou zahalenou v bílý šat okol krku zevně uvázaný leží většinou opodál staré cesty, jako by se jí bály. Muži jsou vesměs vysocí, statní chlapí, jen málo viděli jsme jich v okol vesnic a na polich, teprve blíže ke Sjenici šliv tlupách opodál cesty po širokých drahách, vra- cejíce se z práce na cestách, ke které je Srbová přidržují. Na posledním stupni vysočiny před údolím řeky Uvce slyšel jsem z daleka podivný skřípot. Po svahu nahoru pomalu plížil se divný povozi ta- žený čtyřspřežím volů. Ohromná masivní kolaa mininturním vozíčkem, na něm Albanec či moha- medánský Srb a za ním náklad sena. Tak na dva- krát do huby, jak se říká. Dva páry volů neutáhnou tu více než dva neb nejvýše tři centy nákladu Jaká primitivnost, jaká ztráta energie a síly!o něco dále opodál cesty stál celý „park“ stejných vozů, které slouží jen dopravě s pole neb pastvi- ny do vesnice, na vzdálenosti velmi krátké. Ve- škerá doprava na dálku dělá se až dosud na ná- kladních koních, na „samaru“, nákladním sedle. Majitelé koní nákladních, kteří je z pravidla saml provázejí, slují „kirajdžija“ nebo „kiridžija“ a po ních cesty, po nichž hlavně doprava nákladnís pohybovala, nazývají se kiridžijské cesty. Často potkávali jsme srbské vojáky po dvou neb po třech, většinou starší muže, z třetího po- zivu, kteří vykonávají služby domobrany a policie. Byli vesměs velmi přívětiví a vesele mi sdělovall noviny ze Sjenice, že skoro celá posádka co ne- vidět odtáhne na bojiště bulharské. Skoro mne to zamrazilo. Sandžak, to sídlo zbujné chasy moha- medánské, kterou turecká vláda tak málo kdya jen na krátko dovedla zkrotit, zůstane bez po- sádky? Netřeba bát se povstání, neb aspoň pře- padů, nejistoty na cestách? Táži se vojáků v tom smyslu a oni jens smějí: „jeden srbský kaprál udrží celý okres v po- řádku, nemusí ani prstem pohnout a poslouchají na slovo, jsou to „kukavice“ (zbabělci) nemají-l pušek, jsou rája pokornější nežli kdy byli naši pod jejich útiskem“. U mostu přes Uvac stála malá četa na stráli Již slunce zapadalo a přece ještě zněla odpo- věď na otázku jak daleko do Sjenice, „jedan a- hat, gospodine“. Mrzutě vzal jsem to na vědoml Srbské hodiny vojenské jsou strašně dlouhé, byl jsem jist, že z toho bude nejměně půl druhé ho- diny. A bylo. Vylezli jsme na Lupoglav, kde ni- kolik valů z hlíny bylo zbytkem tureckých posle dělostřeleckých a zase dlouhou serpentinou, se- stupovali do roviny. Jen pomalu, tuze pomalu většila se nám roz- lchlá Sjenica před očima a bylo již docela tma, když podkovy koní začaly skřípat a klouzat po prokleté kaldruně tureckých měst. Moji průvodc nevyznali se dobře v městě a zastavili po několi- ka minutách u starého rozviklaného hanu, který dělal velmí nepřívětivý dojem. Obešla mne hrůz ze špíny a štěníc i ozval jsem se vážným prote- stem, že přece musí tu býti i jiný han, nebo do- konce hotel. S oken hanu hleděla hlava na hlavě, mlevil se mnoho a teprve na opětovanou otázku mojí přistoupil úslužný muž ve fezu a vyložil mým prt- vodcům cestu k hotelu. Prošli jsme hlavní obchod- ní ulicí, čaršijí sjenickou s dřevěnými krámk „duéany po obou stranách nyní zamčenými a n nároží dalším nedaleko vysoké budovy „konaku“, nyní velitelství posádky srbské, vítalo mne světle mnohem vábnější než ostatní dosud. Odevzdal jsen koně sluhovi, aby odnesl má zavazadla a vešel do nízké začouzené místnosti hostinské. Kolem stolt bylo plno, namačkáno, skoro zamá uniforma, civi- listé úplně mízeli mezi dástojníky a poddůstojníky. Většina právě večeřela a teprve po chvili roze- znal jsem vedle velitele posádky, podplukovníka, profesora Cvijiče, který ruku na tváři k světlu obrácené upjatě poslouchal výkladům velitele. Te podával mu nové informace o zituaci válečné dle nejnovějších telegramů úřadních.