#1
alto_textblock
#1
Dne 21. ledna 1900,
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKÉ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 19. Strana 3.
#4
alto_textblock
#4
jaké vlohy musí míti člověk v Rakousku, aby nabyl
vlivu. Kolikráte pan z Doczi zamění ještě své ná-
boženství, není známo ani nám ani jemu, neboť
řídí se při tom vždy jen okolnostmi.
Rakousko-uherský velevyslanec v Ca-
řihradě, svob. pán Calice přijat byl včera od
sultána v soukromém slyšení.
Rusko a Rakousko-Uhersko. Vlastno-
ruční list, který car zaslal hr. Muravěvovi, prohla-
šován jest ode všeho ruského tisku za osvědčení
ruské politiky míru. Zvláště pak velikým uspoko-
jením naplňuje ruské časopisy onen odstavec vlastno-
ručního listu, kterýž jedná o přátelských poměrech
mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem. »Nov.« praví,
že právě okolnost, ža car uznal zásluhy, jakých
hr. Muravěv dobyl si o upevnění rusko rakouského
přátelství, jest nejsilnějším důkazem pro míru-
milovnou politiku Ruska. Zesnulý kníže Lobanov-
Rostovský urovnal sice cestu k tomuto přátelství,
ale zásluha Muravěvova spočívá v tom, že učinil
základem styků Ruska s Rakouskem ony spra-
vedlivé a rozumué zásady, na kterých spočíval
poměr obou těch sousedních říší až do r. 1875.
Rusko-rakouská balkánská smlouva zabezpečila mír
v Evropě již proto, že zaručuje klid na Balkáně.
Rusko bude i dále pokračovati ve své politice
míru. — V podobném smyslu vyjadřují se také
»Bož. Věd.«
Německo -anglická smlouva ohledně
Afriky stává se vždy tajuplnější. Jak známo, od-
pověděl před několika dny portugalský ministr
zahraniční na dotaz, jejž podal v kortesích bývalý
ministr Joao Franco, že portugalská vláda ničeho
neprodá, neodstoupí a nepronajme ze svého ma-
jetku koloniálního. Řekl dále, že vládě nebylo sdě-
leno znění nějaké německo-anglické smlouvy, s ní
samou pak že nebyla ujednána smlouva žádná.
Podle toho musila by takováto smlouva být uza-
vřena jenom mezi Německem a Anglickem, tedy
jaksi za zády Portugalska. Zdá se tedy, jakoby
jednalo se jen o smlouvu eventuální, kteráž byla
uzavřena jen z toho důvodu, že by mohl nadejíti
den, v němž by věřitelé portugalského státu podali
svou likvidaci a donutili stát, aby svůj koloniální
majetek obtížil většími hypothekami.
Senátní volby ve Francii jsou nyní hlav-
ním předmétem, kterým se zabývá vnitřní fran-
couzská politika. Předevčírem pokusili se v po-
slanecké sněmovně Mélinisté svržení kabinetu
Waldeck-Rousseauova, a sice tím, že útočili na
ministra Milleranda, tvrdíce, že on zavinil známé
nepokoje v St. Etiennu. Ale Waldeck-Rousseau
odpověděl za svého nepřítomného socialistického
kolegu, že ony nepokoje vyvolali nacionali-
sté. Tito jsou naplněni nesmírnou radostí, že Dé-
rouléde nebude vymazán ze seznamu čestné legie.
Sully Prudhomme ujišťuje, že se to vůbec nemůže
stát, protože senát nevyslovil degradace. Naciona-
listé doufají také, že pověstný bývalý generál
kommuny Cluseret, kterýž nyní kandiduje
do senátu, bude také zvolen. Starý ten kommu-
nard rozeslal voličům, o jejichž přízeň a hlasy se
uchází, oběžník, v němž praví: »Může-li má stará
kůže býti ještě naposled mé zemi užitečnou, potom
nechať slouží k tomu, by sbubnovala vlastence ku
praporu« Zdá se, že Cluseret nepomyslil při tom
na to, že bubny zhotovují se obyčejně z telecí
kůže. Či snad by zaslechl někde něco o domělé
poslední vůli Žižkově?
Shromáždění španělských komor ve
Valladolidu učinilo přímo revoluční, dalekosáhlé
usnešení. Přijalo totiž návrh, aby po celém
Španělsku byly odepřeny daně. Ne-
účinkovaly tedy ani dost málo hrozby vlády. Když
jediná Barcelona odepřela platiti daně, byla vláda
donucena již k opatřením, kterých užívá se jen
vůči hrozící občanské válce: co asi stalo by se
nyní, kdyby heslo, vydané ve Valladolidu, bylo po
celém Španělsku prováděno? Zdá se, že dnové
ministerstva Silvelova, zvláště pak dnové finan-
čního ministra Villoverda jsou již sečteny.
Osman Digma zajat. »Daily Tel.« ozna-
muje z Kahýry, že tam včera večer došla zpráva,
že Osman Digma byl zajat, a že zítra večer bude
dopraven do Suakimu.
Senát spojených Severoamerických států
nepřestává vystupovati proti Anglicku a na pro-
spěch Boerův. Včera přijal návrh, v němž pre-
sident Max Kinley žádá se za odpověď na otázku,
zdali nějaký zástupce Transvaalska požádal za
své uznání a byla-li jeho žádost zamítnuta, z ja-
kých důvodů se to stalo. Senátor Halle pro-
mluvil prudkou řeč, ve kteréž pravil, že je sice
přítelem Anglie, že však lituje, že tak velika
mocnost usiluje o podvrácení transvaalské repu-
bliky, zvláště když Angličané tvrdí, že jsou ná-
rodem, jenž hájí svobodu.
#5
alto_textblock
#5
Zprávy církevní.
#6
alto_textblock
#6
Osobní věstník duchovenský z diecése
budějovické. Ve správě duchovní byli ustanoveni
dpp.: Jan Staněk, farář v Jiníně, farářem v Cho-
rušicích (litom. diecése); Roman Balouschek, admini-
strátor ve Staršově, farářem v Zelené Lhotě; Josef
Matoušek, čestný kons. rada, bisk. notář a kaplan,
senior v Jindřichové Hradci, administrátorem in spirit.
tamtéž; Josef Šmejkal, III. kaplan v Jindř. Hradci.
administrátorem in temporatibus tamtéž; Jan Holub,
administrátor v Berna dicích, administrátorem v Opo-
řanech; Josef Horký, kaplan ve Strunkovicích, admi-
nistrátorem v Jiníně; Josef Schober, kaplan v Rych-
nově nad Malčí, kooperátorem v Hodkovicích; Alois
Janovský, administrátor ve Fürstenhutu, kapl. v Rych-
nově nad Malší.
Osobní. Na farní obročí v Arnoštovicích u Votic,
stojící pod patronátem uroz. p. Augusta z Drerrů,
praesentován byl P. Ferdinand Šudek, dosud admini-
strator tamtéž.
Úmrti. Ve Skutči zemřel dne 20. t. m. vdp.
Josef Kvapil, majitel zlatého záslužného kříže
s korunou, čestný konsistorní rada, bisk. vikariátní
tajemník a děkan ve Skutči. V Pánu zesnulý narodil
se dne 29. ledna r. 1816 v Radimi, vysvěcen byl
25. července 1841. Pohřeb koná se v úterý, dne 23.
ledna o 10. hod. dop. R. i. p.
U sv. Jakuba jest dnes v neděli po požehnání,
které je o půl 5. hod. odpol., české kázání.
Duchovní přednášky, které dal pořádati
katolický jubilejní spolek »Praha« v kostele Týnském,
byly včerejšího dne ukončeny o 8. hod. več. Chrám
Páně byl naplněn. Dp. Jemelka, který ve svých
přednáškách pojednával o božství Kristově a spasení
člověčenstva a změně staré doby v novou dle víry
Kristovy, byl po skončených přednáškách lidem do-
provázen až ke klášteru. Účinek přednášek byl vý-
znamný a ponese zajisté hojné ovoce.
Směs. Kardinálů jest nyní 61, z nich jest 35
Vlachů, 7 Francouzů, 5 Rakušanů. Nejstarším jest
kardinál di Canossa, biskup veronský, n.jmladší Vi-
ves y Tuto. — Na uprázdněné biskupství ve Vácově
v Uhrách jmenuje se jako kandidát vojenský biskup
dr Koloman Bielopotoczky, který však pro svou
přízeň ke Slovákům a Chorvatům nelíbí se přísným
Madarům.
#7
alto_textblock
#7
Zprávy denní.
#8
alto_textblock
#8
*
Z arcibiskupského paláce. Poněvadž
v pátek audience nebyly udíleny v arcibiskupském
paláci, stalo se tak včerejšího dne. Ovšem, že nepři-
cházejí již nyní spolky, nýbrž více méně osoby sou-
kromé, které zastupují jednak korporace, jednak jiné
podníky. Mezi včerejšími hosty u Jeho knížecí arci-
biskupské Milosti dlužno zaznamenati hlavně zdejšího
francouzského konsula, který přišel, aby složil hold
svůj jménem francouzských příslušníků v království
českém. Dále byl přijat v audienci vdp. ředitel Far-
ský, který prosil, aby Jeho kníž. arcib. Milost ráčil
zavítati do semináře, aby se poohlédl po dorostu
kněžstva, který jest mu mile oddán. Velepastýř slíbil,
že tak učiní v pondělí o 6. hodině večer. Dále byl
u audience dr. Podlaha, který věnoval Jeho Mi-
losti fot grafi intronisačního průvodu nedělního z hrad-
čanského náměstí, jakož i reprodukci v »Obr. Revui«.
Po té byla předvedena deputace vinohradských kate-
chetů, kterou představil dp. Zykán, který vzdal hold
jménem katechetů, kteří působí ve školách za poměrů
dosti nepříznivých. Jeho Milost ndp. arcibiskup po-
vzbuzoval přítomné katechety, aby vytrvali na dráze
započaté a nedali se zastrašiti nepříznivými poměry,
neboť dlužno uvážiti, že všude kněz pracuje s obtí-
žemi. Po 12. hodině si vyprosil audienci chefredaktor
»Katolických Listů« P. Frant. Žundálek, který
vzdal povinnou úctu Jeho kníž. arcib. Milosti jménem
redakce »Katolických Listů« a prosil, aby nejdůstoj-
nější velepastýř ráčil věnovati svoji vzácnou přízeň
katolickému tisku, zejména zmíněnému listu, dále
pronesl ujištění, že redakce bude vždy dbáti, aby se
řídila intencemi, zásadami, pokyny a rozkazy Jeho
kníž. arcib. Milosti. Nejdůstojnější pan arcipastýř od-
pověděl, že jest jeho povinností jako katolického bi-
skupa, aby podporoval katolický tisk, a že vše učiní
ze své strany, aby katolický tisk zkvétal. Jeho kníž.
arcib. Milost ráčil poděkovati zároveň za zprávyo
slavnostech uplynulých, které takto připravovaly cestu
k srdcím věřícího lidu. Po té tázal se velepastýř po
jednotlivých členech redakčních, po práci jejich, po
stavu finančním a vyslovil svoji spokojenost, že v ši-
rokých vrstvách lidu se uznává důležitost katolického
tisku a přál rozkvětu jeho v největší míře. Naši
přátelé zajisté přijmou tuto zprávu s největší radostí,
že ndp. arcibiskup Lev svob. pán ze Skrbenských
jest velikým příznivcem katolického tisku, že jeho
důležitost uznává a jeho rozkvětu přeje. — Večer
konala se o 5. hodině hostina, jíž se súčastnil klerus
generálního vikariátu, zejména dpp. pražští a před-
#9
alto_textblock
#9
městští faráři, katecheté a dva zástupcové redakce
»Katol. Listů«.
Projev katolického smýšlení. Jak
každoročně obyčejem, sešli se knížecí úřadníci na
Vorlíce, aby blahopřáli svému dobrodinci Jeho Jas-
nosti knížeti Karlu ze Schwarzenbergů. Při té příle-
žitosti dal šlechetný princ veřejný průchod svému
v pravdě katolickému smýšlení. Jest všeobecně známa
zbožnost celé nejjasnější knížecí rodiny. Tlumočí ji
péče o chrámy patronátní. Zvláštním však a následo-
vání hodným způsobem dal výraz svého katolického
smýšlení úřadníkům knížecím princ Karel ze Schwar-
zenbergů slovy: »Přeji si, aby na knížecích statcích
zachovával se úplný klid nedělní a půl hodinky, aby
každý mohl býti přítomen službám Božím v neděli a
svátek, myslím, že každý může si uprázdniti.«
* Pastoři z rajchu jak hladoví vlci vni-
kají do Čech. Píše se nám: Kdo si to as na Vás
vzpomněl až na hranicích saskopruských! I zde bije
mnoho srdcí českých, a v tom zákoutí nejsevernějším
rozléhají se zvuky české, arci že víc a více vždy
umlkající a zanikající pod vlivem práva mocnějšího
a silnějšího národa. Máme to zde truchlivé divadlo,
dva národy umírající zříti. Jeden odumírající církvi
Kristově, druhý odumírající mateřskému 5jazykua
spolu i víře Kristově. Jak hladoví vlci vrhají se po
Wolfianech pastoři z rajchu na katolický lid a štvou
proti katolickému kněžstvu a náboženství, tupí kato-
lickou víru, spoléhajíc se na lhostejnost lidu, oloupe-
ného o mravnost a víru štváčskými novinami po
mnoha desítiletí. V kostele už ani nebudou kněž í bez
pohany a potupy. Minulou neděli zasedla si dám
protestantka do lavice, odloživši rukávník, svlékla ru-
kavice, zrovna jako v hospodě, vytáhla sešit a jala se
stenografovat kázání dp. faráře k velikému pohoršení
věřících! Jakou drzost předpokládá takové jednání,
a jakou lhostejnost náboženskou u katolíka. Zde se
nemůže mluvit o toleranci, nýbrž jen o lhostejnostia
bázlivosti. Kdyby tak císař si dal některého veleb-
níčka, ať Čecha nebo Němce, zavolat od těch hranic
severních, ti by jej lépe zpravili o situaci, než ty
berichty z hejtmanství. Pastoři se roztahují víc a více,
chodí od domu k domu, navádějí k odpadnutí, tupí
sv. Otce, sv. zpověď, kněžstvo veřejně, a páni hejt-
mani saad nevědí o ničem, či . . . Proti katolickému
knězi, kdyby slovo pronesl, sháněji se svědci a bývá
potahován stále k výslechu pro maličkosti, ku př.
zavedl-li »dětství Páně« atd. Inu, kdo nevěří v pru-
skou propagandu na hranicích, polituje. Katolictví
jedině jest pevnou baštou Rakouska a proto bysi
měli páni hejtmani více všímat přivandrovalých pa-
storů, a chránit autoritu kněží katolických. Dejž Bůh,
aby v čas procítl duch Rakouska.
* Jak se časy mění. Že nižší rádi následují
vyšších, někdy též že se po nich opičí, je známo.
Zjednodušené dopisování bez titulu mezi úřady, ujímá
se též v dopisech soudruhů. Pisatel tohoto obdržel
nedávno od jistého »soudruha« dopis s adresou: Farář,
fara v N. a na druhé straně téhož dopisu pozname-
nán byl odesílatel: Ctěný pán K. T. v K. Líc i rub
tohoto dopisu jsou charakteristické a ukazují, že ještě
na konci osvíceného devatenáctého století jsou lidé,
kteří se domnívají, že se kolem nich točí půl světa,
o ostatních pak mají za to, že jsou politování hod-
nými ubožáky, jimž možno i dávkou drzosti impono-
vati. Jinak však sloh i obsah dopisu ukazoval nad
slunce jasněji, že odesílatelem jeho jest člověk duševně
nad míru omezený.
L+ 5. Socialisté a svépomoc. Jak pra-
ktičtí mužové z dělnictva, soustředění ve vzájemně se
podporujících a výrobních i obchodníca spolcích, obá-
vají se sociálních demokratů a jejich pomoci při své-
pomoci, o tom svědcí nejlépe boje dělníků a řemesl-
níků v živnostenském spolku v Židenicích u Brna,
každoročně sváděné. Jakkoliv sociální demokraté při
každé valné hromadě v uvedeném a vzkvétajícím
spolku svými kandidáty do výboru táhnou za jeden
provaz svorně, přece vždy propadnou. I tentokráte
kandidáti sociálních demokratův, ačkoliv celá strana
byla na nohou, při volbě slavně propadli.
* Ještě jednou kdy? Píše se nám: Kdy
konečně se smiluje berní úřad nad novosvěcencema
poukáže mu skrovný plat, kterého na svém místě
tolik potřebuje? Téměř půl roku již lopotí se v hor-
ském místě pohraničním a haléře od úřadu neviděl,
ač přesní páni jinak náležitě o všem úřady zpravili.
Že kněží a zvláště neomysté s tou malou výplatou
mají velké potíže, je známo, — ale něco takového
snad přece ne. Co pak by dělal třeba učitel začá-
tečník, nebo nějaký úřadník u vojanských, kdyby
měl půl roku čekati na výplatu?
* Posl. dr. Stránský obdržel další souhlasné
zprávy od pí. Josefiny Náprstkové, od městské rady
v Litomyšli, obč. klubu v Chocni, občanů v Sobotce,
čtenářského spolku v Horní Bečvě a pak od maďar-
ských ctitelů v Pešti.
*Onemocnění. Vsp. František Bartoš, bisk.
vikář, děkan v Jilemnici, konst. rada atd., jeden
z předních homilet. spisovatelů, upřímný národoveca