#1
alto_textblock
#1
Číslo 16.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 18. ledna 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Redakce, administracea
expedice:
Praha. Pštrcesova ulice.
číslo 200 - I.
Nefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí.
Nezapečeténé reklamace
jsou porta prosty
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
V pondělí a po svátku
vždy po dvanácté ho
dině polední
Jednotlivé číslo za 8
Telefon redakce č. 1126.
#5
alto_textblock
#5
KAIULILKE LIS
#6
alto_textblock
#6
Předplatné pro
Prahu
s donáškou do
domu:
měsíčně. . . ..
K 2.80
čtvrtletně . ..
K 8.40
celoročně . . ..
K 33.60
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně . . . ..
3.—
9.—
čtyrtletně . ..
celoročně. . . . K 86.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně . .. K 12.—
celoročně.. . . K 48.—
Do Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
ie, Anglie a Ruska:
čtvrtletně . . . K 13.20
celoročně . . . K 52.80
Telefon redakce č. 1126.
#7
alto_textblock
#7
Slunce vychází v 7 hodin 53 minuty ráno.
Slunce zapadá ve 4 hodiny 28 minut večer.
#8
alto_textblock
#8
Čtvrtek:
#9
alto_textblock
#9
Sv. Priska, panna.
#10
alto_textblock
#10
40hodinná pobožnost v chrámu Páně u svaté
Ludmily na Vinohradech od 16.—20. ledna.
#11
alto_textblock
#11
JUDr. Jan Podlipný.
#12
alto_textblock
#12
V Praze, 17. ledna.
#13
alto_textblock
#13
Dosavadní starosta měst pražských včera po
uplynutí tříletí sestoupil dnes — ve čtvrtek — se
stolce primatorského měst pražských. Vyznáváme
přímo, že mužem naším před svým nastolením, ne-
byl, avšak doznáváme loyálně, že po celé tříletí
osvědčil se a to v poměrech nejtěžších vždy jako
muž čestný, zvláště ale jako muž čistých rukou
jenž v zájemném boji politických stran snažil se
zachovati nestrannost. Býti vůbec starostou obce
veliké, jakou je Praha, jest za doby naší úlohou
velmi nesnadnou
Naše politické boje vrhají své vlny takřka do
každé dědinky, nad to teprv do Prahy, hlavy to
král. českého.
Každá nová křivda spáchaná na národě na-
šem z říšského parlamentu svým vlnobitím zasa-
hovala naši primátorskou síň a tu bylo vždy za-
potřebí vší možné opatrnosti, aby nestalo se po
vůli zapřísáhlých nepřátel národa a matičky Prahy
a aby na ni nebyl uvalen stav vymínečný. Koli-
kráte bylo nám čísti jizlivé výkřiky, jak prý známé
výtržnosti pražské byly vyvolány samým starostou
měst pražských a byl vysloven podiv, proč již
dávno Praha nebyla uvržena ve stav obležení
Býti tedy starostou v době politicky tolik pohnuté.
vyžadovalo nejen klidné mysle, ale i důrazné
energie naproti živlům nejradikálnějším Avšak po-
litický stav našeho národa nebyl největší obtíží,
jež starostovi měst pražských naskytovala se. Ne-
jen různé otázky politické, ale i otázky sociální,
hospodářské a kulturní hromadily se a naléhaly na
své řešení. Otázky ty pan starosta dr. Podlipný
při svém nastolení nalezl již, ony tloukly na bránu
radnice vždy důrazněji, domáhajíce se svého ko-
nečného rozřešení. Assanace, regulace, kanalisace,
stavba nového mostu a jiné a jiné věci stávaly se
vždy naléhavějšími. Že vyřízení tolikerých věcí na-
jednou neprovedlo se a co se provedlo, ve mno-
hém ohledě neprovedlo se šťastně, toho vina jistě
po částce nejmenší smí se přičítati jemu. Výkonné
orgány, jichž po ruce měl, namnoze neosvědčily se,
namnoze též nekonaly svou povinnost, za co ne-
mohl zodpovědným se činiti starosta. Pan starosta
sám na sobě zakusil změnu smýšlení lidského.
Titíž lidé, kteří ho vynášeli na primátorský
prestol, později opouštěli ho a obraceli se proti
němu. Přesvědčil se, že je něco jiného dělati opo-
sici v řadách otců města, nežli státi v čele veliké
obce a říditi jednání tak, aby z něho vycházela
plodná práce.
Pan starosta z příčin ovšem pochopitelných
loučil se s primatorským stolcem v jakémsi bo-
lestném rozčilení, o němž bychom si byli k jeho
prospěchu přáli, aby mu nebyl dal výrazu. Pan
starosta na primatorském stolci zakusil tolik útoků
a tolik zklamání, že by mu byl každý uvěřil na
pouhé slovo, že netouží více po opětné volbě.
Pan starosta krátce naznačil hydru, jež nejčastěji
a nejraději obchází radnice — snad po všem světě
— a hydrou tou je protekcionářství a nepotismus
a patří k tomu veliké ráznosti, aby do její spárů
neupadl. Je proto pochopitelné, že mu z toho —
jak sám pravil — jen nepřízeň a mrzutosti po-
vstávaly.
Kdyby vůbec možná bylo hydru tuto od
radnic zahnati, kterak by to vypadalo v našich
obcích! Kolika by se bylo předešlo defraudacím
ku př. v Mělnicku, Ml. Boleslavi a jinde !
Velmi trefně podotkl pan starosta: v české
spelečnosti ani božská věc neujde
posměchu, tím méně city nadšené.
Bylo by k přání, aby slova tato zapamatována
byla všudež.
— Netrpěl jsem — pravil dále — ziskuchti-
vých úmyslů ani u jiných a proto nedošel jsem
přízně u těch, kteří touto zásadou se neřídili.
Ovšem každý musí čekati toliko nevděk, který
světem vládne a měl bych málo zkušeností, kdy-
bych s vděkem počítal.
#14
alto_textblock
#14
Na konec pan starosta krátce odbyl sprostý
útok na svou osobu od strany, jež by ráda svého
muže dostala na primatorský prestol. Pravilt:
Ku konci musím veřejně konstatovati, k ja-
kým znemravnělým důsledkům dospěla zhrubělost
mravů proti počestnosti. Ke schůzi dnešní rady
rozeslána byla pozvání, zvoucí »ku komedii, kterou
provozovati bude bratr Podlipný, až s pláčem bude
se loučiti s primatorským řetězem.« Na to nemám
co dodati než: »Pane, odpusť těm, kdož nevědí co
činí, ale běda, kdyby Praha do jejich rukou přišla!«
Řeč pana starosty způsobila nejmocnější do-
jem. Mnozí tiskli mu pravici v přátelské odda-
nosti. Členové rady městské, všichni, bez rozdílu
smýšlení politického, obdrželi anonymní pozvání
ku včerejší schůzi rady městské. Obsah pozvánky
svědčí o sesurovění mravů jejího autora. Každý
slušný muž s odporem a hnusem odvrátil se o
podobného způsobu připravování půdy pro volbu
nového starosty. Jest bolno, kam až strannická
zášt a nepřátelství pokročilo právě v té době, kdy
v národě odevšad ozývají se hlasy ke sdružení se
v mohutný celek ku zdatnějšímu čelení společnému
nepříteli.
Tak soudí o útoku tom všecky čelnější pražské
listy. Pan starosta dr. Podlipný může útoku tomu
býti povděčen, protože mu získal nových přátel.
Dobře povědomý vyrabitel pamfletu patrně pře-
střelil a střela zranila hlavu neobratného střelce.
Končím svou úvahu slovy:
Pan starosta Podlipný na počátku svého tří-
letí naším mužem nebyl, avšak při nejnestranněj-
ším pozorování jeho tříleté činnosti naskytá se
tolik důkazů jeho spravedlnosti a nezištnosti, že
bychom si přáli, aby těžký primatorský úřadi
nadále pozůstal v jeho rukou, jež by zajisté po
mnohých trapných zkušenostech tím zdárněji ří-
dily kormidlo ku kýženému prospěchu matičky
Prahy.
#15
alto_textblock
#15
Zprávy politické.
#16
alto_textblock
#16
V Praze, 17. ledna
#17
alto_textblock
#17
K situaci. Nové ministerstvo rodí se velmi
ztěžka, ale v sobotu prý oznámí jeho listinu
dr. šl. Koerber císaři, načež bude prý hned v ne-
děli vyhlášena. Listina ta mění se dosud každým
okamžikem, ale celkem bude prý vyhlížeti — pro-
síme čtenáře za odpuštění, uvádíme-li klamnou
pověst — takto: šl. Koerber, předsednictvía
vnitro; dr. Hartel, vyučování; na všech stra-
nách neoblíbený dr. Boehm- Bawerk, finance;
dr. Wittek, železnice; gen. Welsersheimb,
zeměbrana; baron Spens- Boden, jenž včera
byl považován za nemožného, spravedlnost; český
ministr krajan dr. Rezek; haličský ministr
krajan, dvorní rada, posl. dr. Pěntak, jenž na-
hražen bude v místopředsednictví poslanecké sně-
movny posl. Pradem. Za ministra obchodu jest
vyhlédnut svob. pán Call, dosud diplomatický
jednatel v Sofii, jenž byl odtamtud již telegraficky
povolán do Vídně. Pokud se týče německého mi-
nistra krajana, nebude v kabinetě Koerbrově za-
sedati žádný, protože Němci považovali by to prý
za — urážku, ana jim prý sama sebou patří a pří-
sluší většina ministerstva. Proto prý, že jsou ve-
doucím a stát udržujícím národem v Rakousku.
Kdo že by při této nadutosti se nesmál? Stáli
o německého ministra krajana pouze křesťanští
sociálové, kteří usilovali o to, aby stal se jím posl.
dr. Pattai. Ale dr. Koerber na to nepřistoupil.
Okolnost, že polský klub, který dost dlouho
vzpíral se proti tomu, aby některý jeho člen
vstoupil do nového ministerstva, nyní pojednou
k tomu svolil, vykládá se tak, že prý polský klub
převzal tím mlčky závazek, podporovati všecky
vládní záměry, kteréž ministrem polským byly
schváleny. Dr. Koerber přesvědčil prý zároveň
polský klub, že haličský ministr krajan má mno-
hem širší a trvalou působnost, nežli bude míti
český ministr krajan, protože jest representantem
jisté samostatnosti Haliče, jemuž v ministerské
radě přísluší ohledně všech věcí, týkajících se Ha-
#18
alto_textblock
#18
liče, právo rozhodujícího veta. Naproti tomu bude
prý český ministr-krajan míti jenom působnost
ostře vymezenou úkolem, aby při vyjednávání
o dorozumění s Němci byl jakýmsi prostředníkem
a jeho úřadní funkce vyprší prý ihned, jakmile
bude dorozumění docíleno, nebo jakmile se rozbije.
Nevěříme, že by Poláci dali se lapiti na ně-
jakou podobnou vějičku. Vědíť, čím jest jejich mi-
nistr krajan už dávno, takže nepotřebovali se toho
dozvěděti teprve z úst dra Koerbra. Ale celý
obrat, kterýž pojednou stal se v polském klubu,
má pozadí asi docela jiné Rouška, jež je zakrývá,
padne však brzo. Přejeme jen, abychom poznovu
nesplakali nad nevěrností polského přátelství.
Hned po jmenování nového ministerstva hodlá
dr. šl. Koerber svolati česko-německé
konference, kteréž by vyjednávaly o smír a
připravovaly mu půdu. Še strany české budou
k nim dle doslechu pozváni poslanci: K. Adámek,
dr. Engel, dr. Fořt, dr. Ed. Grégr, dr. Kaizl. dr.
Pacák a dr. Škarda; z Moravy poslanci: dr.
Stránský, dr. Žáček, dr. Šílený a dr. Perek. Za
konservativní velkostatek z Čech pozváni budou
poslanci dr. prine Bedřich Schwarzenberg a dr.
Mettal. Za Němce z Čech konečně poslanci: dř.
Funke, dr Pergelt, dr. Nitsche, dr. Eppinger, dr.
K. Schücker, šl. Baernreither a Prade. Přáli by-
chom si z plna srdce, aby konference byly koru-
novány žádoucím úspěchem, ale pohříchu nedou-
fáme. A nemůžeme doufati, protože známe až příliš
dobře smířlivost a mírumilovnost Němců. Jejich
zástupci v delegacích osvítili ji právě v delega-
cích až příliš jasně.
»Klerikalismus to jest — nepřítel«!
Francouzský poslanec za Finistére, abbé Gay-
rand, odpověděl na známou poslední programo-
vou řeč vůdce radikální strany ve Francii, Leona
Bourgeoise otevřeným listem. Abbé nakládá
v něm nemilosrdně, ale po zásluze, se zednářským
bratrem, který sama sebe považuje za příštího muže
a dovedl také na konferenci v Haagu posta-
viti sama sebe na místo Francie. Abbé očekával
s velikým napjetím text řeči programové, doufal,
že uslyší celou řadu návrhů na veliké sociální
opravy, na zjednání solidního a trvalého, na spra-
vedlnosti, rovnosti a svobodě založeného vnitřního
míru, kterýž tvoří pravý základ vážnosti v cizině.
Doufal tím spíše, protože domníval se, že to vše
smí předpokládati o osobnosti, jež platí za stát-
níka. Ale abbé hořce se zklamal. Bourgeois sdělil
ve své programové řeči národu jen tolik, že volba
Gailhard-Brucele v Ardeche byla uskutečněna je-
nom následkem toho, že faráři odmítali absolucea
jej že hrůzou naplňuje seznam nemovitostí kongre-
gací. A tak vyznívá clá řeč jenom ve volání:
»Klerikalismus, to jest nepřítel!« a v požadavek:
»Boj proti kongregacím musí býti zahájen s nej-
možnějším urychlením!« Jenom ten, kdo jest na-
plněn zednářskou nenávistí vůči všemu, co křesťan-
ského, jenom ten může spatřovati v řeholnicích
nebezpečí pro stát a přehlížeti to mnohé dobré,
kteréž konají ku slávě Francie. Řešení otázky, tý-
kající se kongregací, může provedeno býti jenom
se srozuměním mezi státem a sv. Stolicí, kdežto
návrh Bourgeoisův, aby kongregace byly jednoduše
zrušeny, jest zrovna tak protidemokratický a proti-
republikánský jako protifrancouzský.
Vážné pastýřské slovo o katolickém
tisku. Mons Munos y Herrera, biskup
v Malaze ve Španělsku, vydal těchto dnů zvláštní
pastýřský list, kterýž byl výhradně věnován pod-
poře katolického tisku a jest ve mnohém ohledu
pozoruhodný. Církevní kníže vzpomíná hned v úvodě
slov Lva XIII., že katolický tisk je velitelskou
nutností. Dále poukazuje na slova Pia IX. slavné
paměti, kterýž nepřetržitě napomínal, aby podporo-
váni byli všichni, kdož učinili si úkolem svého
života, vydávati časopisy na obranu katolického
učení.
»Necháváte — pokračuje pak biskup — své
spisovatele v peněžní tísni, co zatím vaši odpůr-
cové vydávají nekonečné oběti na své časopisy
až poznáte svůj blud, bude již pozdě.