#1
alto_textblock
#1
10 října 1904. Císlo 279
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY
#3
alto_textblock
#3
Strana 3
#4
alto_textblock
#4
strany, které nedovedou žádného jiného programu
proněsti, nežli: sedláci volte sedláka a dělníci děl
níka, neřeknouce ani slova o tom, co ten sedlák nel
dělník má hájiti. Hesla taková nutně by vedl
k rozbití každé politické organisace u nás a k úpl
nému úpadku národního vědomí českého a pak-l
strány stavovské si toho nepřejí, pak mají všechnu
příčinu, aby hleděly dokázati, že jsou také národním
tím, že přístoupí zejmena ve Vídni ke s poj ečn
organisaci v jednotném klubu, následujíce
v tom vzorného příkladu našeho řemesl-
nictva.
A zase jsou u nás strany a stránky i ndi vi
duslistické, jež prodělávají zajímavou vnitřni
melamorfosu. Aby se porozumělo dobře tomu, co
vlaslné chtějí přivrženci těchto frakcí, třeba si při-
pomenouti dobře provolání, které před léty vydala
tak zv. česká moderna. V provolání tom se
praví: »Česká moderna hrdě se hlásí k výtkám ne-
dostatku běžného společenského taktu,
ku skeptickému zneuznávání autorit a ku
revolucionářskému svému duchu. Jako v lileratuře
i v politice žádá individualismus. Politika
budiž prováděna celými vypracovanými je-
dinci. V politice i sociální otázce hlásá moderna
Chceme býti předuvším lidmi. Tím dán je názor její
na otázku národností. Odsuzuje brutálnosti pod he-
slem národnostním prováděné, i když s naš
strany se provádějí. O náš jazyk
se nestrachuje. Žádná moc na světě více
nám bo nevyrve. — Proto také chce hledati
dorozumění s našimi krajany německými,
dorozumění na poli humanity a — žal udku
Všude, důsledně i v politice, prohlašujeme se proti
stranám, pojímaným po vojensku a církevnicku
Strany v tomto starém směru jsou nám právě tak
potlačujícím a nivellisujícím prostředkem, jako vlády
Ceníme celé jedince výše než abstraktní hro
madu.«
Původně tito »propracovaní jedinci«, neboli, jak
my šosáci říkáme, jednotlivci, tvořili každý pro sebo
vlastně stranu a každý z nich na svůj vrub bojova
proti autoritám, hromadám atd.; avšak postupen
času osvědčila se i na nich známá theorie vývo-
jová. I oni přes všechnu nenávist ke stranám začal
se slučovati ve hromady — ovšem malé, takořka
intimní — v nichž ale vždy nalezali se veleduchové
kteří psali jak pro své soudruhy, tak i pro celé lid
stvo velmi důkladné programy. Nikdy ještě neprovo
zovalo se takové hotové fetišství a sebepře
ceňování v našem národě, jako v těchto hroma
dách, jichž hlavní jedinci původně horlili proti auto
ritám. Ale i theorie selekční neboli výběru se na
nich, poněkud změněna, osvědčuje.
Majíce v největští nenávisti stranu naši, která
vede věci české, usilovali o spojení se všech ostat
ních aneb aspoň tak zv. mladých stran při letošních
volbách sněmovních, aby se dodělali nějakého man
dátu, a když se jim to nezdařilo, nejsou více vybíra-
vými ve svém výběru, spojujíce se i se stranam
slavovskými, zejmena sociálními demokraty.
Vývoj této politické naší secesse ve formě strany
realistické, pokrokářské atd. není patrně ještě dokon-
čen a ja soudím, že národ náš má a bude míti jiné
věci na starosti, nežli aby čekal na konce tohoto
vývoje.
Nicméně rozmanitá tato secesse přispívá k šíření,
nespokojenosti a zmatku v řadách zvláště mladé
intelligence naší, podporujíc desorganisaci politickou
a skrývá proto nepopíratelně vážné nebezpečí pro
náš národ.
Vůči tomuto stavu věci, i vůči nebezpečí, jež
nám hrozí se strany německé, i vůči těmto rozhára-
ným poměrům ve vlastním národě c tila strana naše vla-
steneckou povinnost seřaditi pod starým státoprávním
a národním praporem strany, které stojí na jednom
a tomže národním programu a toliko v prostředcích
k dosažení jeho vedoucích se rozcházely neb roz
cházejí. Uzavřela proto volební kompromis se stranou
národní a státoprávní, čili radikální a to zcela po
dobným a proto čestným způsobem, jako se bylo
r. 1878 stalo, berouc ohled v první řadě na přán
voličstva.
Nikdo nenamitá ničeho proti trvání stran politi-
ckých u nás. Jest to přirozeno, že máme stranu
konservativní, liberální a radikální
to jest důkazem zdravoty našeho politického orga-
nismu; avšak každý upřímný vlastenec musil by
litovati toho, kdyby strany tyto pracovaly ponze
proti sobě a nikoli na prospěch celku a kdyby vedle
nich tvořilo se nekonečné množství stavovskýcha
secessionistických stran, jež by velkou věc našeho
národa přivedly v úplnou nevážnost.
Proto byl uzavřen kompromiss, jenž bohdá při-
spěje k přirozenějšímu vývoji naší organisace poli-
tické, neboť i stavovské strany budou musit nahléd-
nouti, že jenom pomocí a prostředkem určitých stran
politických mouhou cíle své sledovati a dosáhnouti.
Na jedné straně je tedy dohoda vlastenecky smý-
šlejících stran, které mají věc celého národ
na zřeteli, kterou naše vnitřní poměry mohou se
zlepšiti a důrazná obrana naší národností provésti
na druhé straně je stále větší rozklad našeho ná
roda na bezmocné stavovské a secesionistické frakce,
jež se budou vzájemně potírati a přivedou kone
opravdové národní politiky české —
taková je volba, kterou voličové čeští při lelošních
volbách maji vykonati a dej bože, aby tat
volba dopadla ku prospěchu věc
českél
#5
alto_textblock
#5
Politické zprávy domácí.
#6
alto_textblock
#6
V Praze, 9. října. (Zkrácené pro-
jednání rozpočtů.) Nejprvé v krakov-
ském »Czase« a pak i v některých listech
vídeňských vyskytl se návrh, učiněný sotva
proti vůli dra. Körbra, aby se rozpočty n
r. 1901 a 1902 projednaly v říšské radě způ-
sobem zkráceným. Vyslovili jsme již v té věci
své mínění, že nevidíme nijaké potřeby, aby se
říšská rada vzdávala svého nejdůležitějšího práva,
práva kontroly státního hospodářství. V témž
smyslu vyslovuje se dnes proti návrhu krakov
ského »Czasu« orgán místodržitele hr. Pinin
ského a východohaličské šlechty, Ivovská »Ga
zeta Narod.« Návrh na zkrácené projednání
rozpočtu prohlašuje vůbec za nevčasný a roz-
hodně se ohražuje proti tomu, aby návrh takový
vycházel se strany polské. Snad by takový
návrh — píše »G. N.« — byl oprávněným,
kdyby opposice se snažila projednání rozpočtu
zmařiti; prozatím nic ještě neukazuje, že by
opposiční strany chovaly podobný úmysl. Na-
opak, mluví se stále o uzdravení parlamentua
tu se nesluší zapomínat, že přední známkou
zdravého parlamentu jest užití práva, po-
volovat vládě rozpočet a posuzovati činnost
vlády při rozpočtové debatě. Proto všeliké zkra
cování rozpočtové debaty rovná se zkracování
nejdůležitějšího práva zástupcův lidu ... Dokud
sněmovní jednání jde klidně a debala se ome-
zuje tím, že poslanci vyhlašují slušné požadavky
a přání, každé zkracování dobaty rozpočtové
bylo by netoliko neslušno, nýbrž za našich
parlamentních poměrů i velikou chybou poli-
tickou.
Z Lince, 8. října. (Volební reforma.)
V páteční schůzi snému hornorakou-
ského podal posl. Beurle návrh na změnu
volebního řádu pro zemský sněm. Návrh jeho
spočivá na následujících zásadách: Zaveden
přímých voleb do zemského sněmu v obeleh
venkovských; zřízení nové volební kurie s vše-
obecným právem volebním dle návrhu zemského
výboru; poskytnutí nového mandátu čtyřem mě-
stům hornorakouským, jež mají více než 10. 000
obyvatelů a zřízení nového volebního okresu pro
»okoli Lince«.
Z Krakova, 8. října. (Ke sporu o
»Mořské o ko«.) Alfr. Ščepaňský uveřejňujo
#7
alto_textblock
#7
v »Gl. Narodu« podrobnou stať o nekonečném
sporu o »Mořské oko« a mimo jiné sděluje, že
Kol. Szell zaslal v poslední době dru. Körbrovi
následující notu: »Spor o vla stnictví
smírčí soud nechť jdou svou cestou; jiná věc
jest držba sporného území. Držba ta nenále
žela nikdy Polákům, nýbrž vždy jen Uhrům.
Proto jsme zaujali sporné území a neustou-
píme l«
Tato nota jest patrně staršího datum
Uherská vláda odvolala před několika dny ve
škero své četnictvo ze sporného území a tedy
na ten čas fakticky ustoupila
Ze Lvova, 7. října. (Spor arcibi
skupa hr. Šeptického s vládou.)
Hr. Šeptický povolán na křeslo rusko-sjednoce-
ného metropolity lvovského ze Stanislavova, kde
byl biskupem. Stanislavovským nástupcem jeho
jmenován basilián P. Filas; jde však o to,
jakých důchodů má nový biskup poživati, ao
lo nastal spor mezi vládou a arcib. Šeptickým.
Když byl bývalý, nyní již mrtvý arcib. Joseí
Sembratovič přinucen, zřici se arcibiskupstvi a
přestěhovati se do Říma, tehdy jeho nástupce,
kardinál Silv. Sembratovič se zavázal, platiti
svému předchůdci ze svých důchodů ročně
12.000 zl. a mimo to biskupu stanislavovskému
ročně 6000 zl. Oba tyto důchody vyplácelu
Ivovská řecko-sjednocená metropolie až do smrti
Jos. Sembratoviče. Nyní plat 12.000 zl. pro
Sembratoviče odpadl a vláda žádá, aby nynější
arcibiskup hr. Šeptický náhradou za to zvýšil
svůj příspěvek biskupu stanislavovskému z 6000
na 12.000 zl. ročně. Hr. Šeptický zdráhá s
však vyhověti přání vlády a nabídl se, že ve
prospěch biskupství stanislavovského složí jednou
pro vždy 120.000 zl., z nichž má nový biskup
dostávati úroky, vláda pak se má postarati
další důchody biskupovy. Spor prý dán na roz
hodnutí římské kurie a dokud nebude vyřízen,
nebude také obsazeno stanislavovské biskupstvi
Ze Záhřeba, 7. řijna. (Ch o rva ts ký
sněm.) Uherský říšský sněm do něhož chor
vatský sněm volí ze svého středu 40 delegátů
je svolán na den 24. října. Aby chorvatský
sněm mohl v čas zvoliti své delegáty, bude dl
zprávy, došlé z Pešti, svolán na 21. t. m., aby
se jeho delegáti mohli účastniti již slavnost-
ního zahájení nového uherského parlamentního
období.
Ze Zádru, 7. října. (Dalm a tšt
učitelě pro albánské školy.) Rakou-
ská vláda jeví v Dalmacii nápadný zájem pro
jazyk albánský. Není tomu ani rok, co
byl do všech dalmatských státních úřadů zaslán
oběžník, jímž se náčelníci úřadů vybízejí, aby
vyjmenovali všechny sobě podřízené úřadníky
znalé jazyka albánského. Nyní uči
něno opatření při zadarském učitelském ústavě,
aby mohl vychovávati učitele pro albán-
ské školy. Nedaleko Zádru nachází se osad
Arbanasi, osazená od dvou set let albánskými
vystěhovalci. Z osady fé posláni před časem do
Albánie dva učitelé na školy, stojící pod patro-
nátem rakouského konsulátu. Ukázalo se však,
že albánština dalmatských Albánců během dvou
set let prosákla na tolik živly slovanskými
vlaskými, že praví Albánci jí nerozumějí. Aby
však záderský ústav mohl dodávati pro albán-
ské školy potřebné učitele, povolán z Albánie
do Zádru františkán Paskal Bajdar, jenž bude
na národní škole a v učitelském ústavě vyučo-
vati pravé albánštině. Tyto starosti rakouské
vlády o jazyk albánský jsou nápadny a proto
chorvatšti poslanci z Dalmacie hodlají si v té
věci vyžádati vysvětlení v parlamentě.
#8
alto_textblock
#8
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 9. října.
#9
alto_textblock
#9
„Panslávská agltace.“
Pan »Bresnitz von Sydalzow« je v žurna-
listických kruzích známý námezdník, propůjču-
jící se vždycky k službám nejnižšího druhu. Z
Milana byl členem srbské tiskové kanceláře a
dovedl toho, že v ní zůstal sedět i za prvé
vlády radikálné, kdy dostal pomocníka v osob
srbského renegáta z Uher, Branka Petroviče.
Zatím se Srbsko od obou osvobodilo. Bresnit
byl před několika lety ze Srbska vypovězen.
protože se prozradily jeho zrádné šmejdy. Ro-
dem je z naší milé Březnice, jejíž německý ná-
zev přijal za pseudonym po příkladě pověstněj-
šího a šikovnějšího Blowitze.
Bresnitz von Sydatzow zaměstnává se nyn
v Berlíně spisováním protislovanských brožurek
Účelem jejich je krýti pangermánskou propagandu
v Rakousku a Drang nach Osten ukazováním.
jakoby Rakousku hrozilo větší nebezpečí od Slo-
vanů. Účelu tomu je věnován také poslední vý
plod ušlechtilého ducha Bresnitzowa, nazvaný
»Die panslavistische Agitation«.
Nám nová brožura Bresnitzowa nebyla za
slána, bezpochyby prolo, že se nedalo očekávati
že bychom ji dělali tuze velkou reklamu. Do
čítáme se o ní v »Ho. Bpenenu« v článku
známého publicisty Valentina Gorlova, a vidíme
že by bylo chybou, kdyby se s ní české čtenář
stvo neobeznámilo, neboť soudný čtenář slovan-
ský získá tím nejeden dobrý pokyn.
Rakousko — rozumuje Bresnitz — ob
drželo své poslání shůry. Od té doby, co ob-
drželo vládu nad Srbstvem, musí pracovati všem
silami, aby zlomilo moc pravosl av
ného srbského duchovenstva a za
bránilo vzrůstu pravoslavného
srbského obyvatelstva. Pravoslavní
Srbové strádají nevyléčitelnou náklonností k Ru-
sku a nejšikovnější bylo by postaviti naproti
nim Chorvaty, »kteříž pomáhají Němcům
raziti cestu na jih«. Nutno žárlivě sledovat, aby
žádný zahraničný vliv, na př. francouzský, ne-
mařil práci Němcův, obrábějících Chorvaty.
V tom směru se zasazoval bývalý president
francouzské republiky Thiers a pozdějí Charles
Loiseau, což odsoudil sám biskup Strossmayer.
Ostatně co se tkne Chorvatů, nebezpeči
je mnohem bližší: Slovenci na podnět
Čechů dali na srozuměnou Chorvatům, že
nesmějí důvěřovati Němcům a musejí se smířiti se
Srby. Shoda Srbů s Chorvaty byla by
osudna Němcům. Všecky prostředky jsou
dobré, aby se tomu zabránilo, a Bresnitz velmi
lituje, že uherská vláda zrušila vyzvědačskou
školu, založenou Bánffyem. Tato škola se na-
zývala »oddělením pro národnosti« a v daném
případě mohla by prokázati neocenitelné služby
Třeba zaonačiti věc tak, aby Chorvaté
byli věčnou překážkou utvořen
#10
alto_textblock
#10
velkého srbského státu. Na Čechy
v tomto hoji počítati nelze. Když cařihradský
všeobecný patriarch za peněžnou odměnu od-
stoupil Kallayovi svá práva nad srbskou
církví v Bosně a Hercegovině, Čechové poslal
k němu deputaci, která mu připamatovala jeho
povinnosti a protestovala proti jeho kroku.
Čechové tedy jsou rozpoložení pracovati ve
prospěch Ruska, od něhož i nyní dá se oče-
kávati málo dobrého. Z toho následuje, že Če-
chové, Slovinci a Srbové slouží z
nástroj ruské propagandy (!)e v Rakousku a jsou
ve spojení s knížetem černohorským (l).
Namluviv mnoho hloupostí o »ruské propa-
gandě«, Bresnitz zavírá svou knihu dlouhou
kapitolou, nadepsanou »Agenti pana Pobědonos-
ceva«. Těchto agentů je prý nesmírně mnoho
a prvým z nich je polský professor Baudo-
nin de Courtenay (), což jest patrné
denunciantství, protože zmíněný professorje
daleko vzdálen všeho rusofilství a politikou s
nezabývá. Vůbec je Bresnitz nespokojen s Po-
láky: dříve prý šli za jedno s Chorvaty, ale
nyní začínají se kazit; počítati na ně uz
nlelze. Jediná spása Rakouska po-
dle Bresnitze von Sydatzow zá-
leží v nemilosrdném pronásledo-
vání Slovanů a všeho, co tíhne
k Rusku.
#11
alto_textblock
#11
Osvojí-li si Rusko Mandžurii?
»Hooe Bpeía« žaluje na německý a an
glický tisk, že šíří o ruské politice nepravdy.
kterým posléze sám věří. V západní a střední
Evropě není člověka, který by nemyslil, že osud
Mandžurie jest definitivně rozhodnut a že tato
čínská provincie na vždy je připojena k Rusku.
V Rakousko-Uhersku ochotně tomu věří, zvláště
ti, kdo považují okupaci Bosny a Hercegoviny
za přivtělení k mocnářství a pletou si pojem
okupace a annexe. Nic takového nemá však z
lubem Rusko, pokud jde o Mandžursko. Rusko
se zavázalo Číně, že v Mandžurii zavede po-
řádek a vzdáli se z ní, až úkolu svému dostojí
V tomto úmyslu nedá se Rusko nikým zvrtkati
Uskutečnění jeho ovšem předpokládá, že také
v Čině bude pořádek obnoven a že v Pekině
upevní se ústřední vláda, což bude, až nebude
v Číně anarchistíckého vlivu Evropy nad tam
#12
alto_textblock
#12
ními poměry.
#13
alto_textblock
#13
Proti zneužívání chrámů.
Italský ministr spravedlnosti vyzval státní
zástupce, aby bdéli nad tím, by kostelů se n
příště nezneužívalo pro politické sjezdy a schůze.
#14
alto_textblock
#14
Berlín proti Vilému II.
Dle všeho Vilém II. rozhodl se nepokračo-
vati v dosavadní své »nemilostivé« taktice vůč
residenci, jejíž odbojnému duchu hrozil nedávno
ještě z Alexandrových kasáren bodáky. Aspoň
zdá se, že on učinil podnět k míru tím, že
pozval ke slyšení na zámek Hubertusstock
i vrchního purkmistra Kirsrhnera, jemuž audiene
nedávno ještě odepřel, i městského stavitele
Hoffmanna, proti jehož výtvorům byl nedávno
tak ostře se postavil. Z radnice berlinské aspo
s důrazem se uvádí, že to nebyli tilo pánové,
kteří po prvotním odmítnutí znova by se byli
o slyšení ucházeli, nýbrž že je k němu po-
žádal panovník sám. Snad Vilém II. uvažoval
o důsledeích rozechvění v lidu berlínském
rozhodl se pak vzhledem k ním opět jednou
»změniti kura« aspoň v otázkách — umění
autonomie obecní, jichž se spory s Berlinem
dotýkaly. Že vysoko již stoupaly vlny, vzedmuté
zvláště výhrůžkou dosazení královského komi-
saře, vidno také z toho, že včera pořádána byla
v Berlině schůze občanstva, jež vý-
hradně se zabývala vměšováním se Viléma I
do věcí obecních. Advokát dr. Baum v refe
rátu svém »O právech krále v Berlíně«,
dovodil, že vrchní president měl by sice právo,
pří opětné volbě králem nepotvrzeného funkeionáře
(purkmistra) dosaditi komisaře, ale oproti tomu
že jest jeho zpečování, předložiti volební proto-
koly druhé volby opětně králi, úplně ne-
zákonně. Řečník doporučoval proti této ne-
zákonitosti stižnost k ministerstvu vnitra a
interpellaci ve sněmu. Obecní starší Rosenau
prohlásil, že obecní staršl při opětné volb
Kaufmannově byli si vědomi, že hrozí dosazení
komisaře, neočekávali ale, že klesli ve vážnosti
úřadův státních do té míry, že tito nepokládaj
už za nutno, usnesení sboru obecních starších
předkládati králi. Již ve čtvrtek, děl řečník dále,
rozhodne sbor ten, co dále činiti; v každém ale
připadě obeení staršl, nedbajíce políží a pře-
kážek, s nimiž se usnesení jejich setkávají,
dovedou práv občanův uhájiti a budou povolo-
vati výdaje jen, když je pokládají za prospěšné,
budou ale zbytečné výdaje odmi
tati, ať by je chtěl kdokoli! —
Slova poslední obsahují zcela zřejmý hrot prot
nalehání Viléma II., aby Berlin dal okoli krá-
lovského zámku nádherně a nákladně upravili,
#15
alto_textblock
#15
K smrti emira afganského.
Z anglických kruhů vládních ohlašuje se
úmysl, poslati neprodleně za silného prů-
vodu vojenského do Kabulu posel
stvo, aby uznalo »nového emira« afganského
Anglii oddaného Habibullu. Zároveň má býtiv
Quettě a Pešaveru na pomezí afganském přichy
stáno vojsko, aby jeho kroky na trůn po
případě zbraní podporovalo. Kde
by Anglie nabrala s dostatek vojska, nemajíe
ho dosti ani aby své nároky v jižní Africe
uplatnila, vyhrožující John Bull asi sám neví!
— »St. James Gazelte« sama tuto okamžitou
malomoc doznává, neboť hlásá sice, že dlužno
každý postup Ruska, jež by snad zmatkuv
Afgansku k rozšíření državy použiti chtělo,
»za každou cenu« odmítnouti, ale přede
v ším že by musilo býti k účelu tomu odvo-
láno vojsko indické z jiho-afrického bojiště
Anglie obává se zakročení Ruska v otázce dě-
dické z těchto příčin: Habibulla, jenž se v Ka-
bulu vlády ujal, byl nejmilejší a nejstarší syn
emira a jest také Anglii po otcí zcel
oddán. Ale dle afgancbých tradic vstoupiti má na
trůn ne nejstarší syn zemřelého, nýbrž nejstarší
syn rodu panujícího vůbec a tím jest Izák
chán, jenž žije od let v Buchaře pod ochra-
nou Ruska a kterýž by jeho přízeň dosavadní
i po vstupu svém na trůn ochotou mnohou
spláceti hleděl. To chce Anglie zameziti, jest
#16
alto_textblock
#16
ovšem otázkou, bude-li Rusko chtíti teď rozvi-
nouti ku mnohým ještě nerozřešeným také
otázku afganskou a pokusiti se Izáka chána
posaditi na trůn afganský. Kdyby ale mělo
pevnou vůli k tomu, Anglie by si pak jist
vyhrůžky své rozmyslila, učinila by z nouze
cnost a z pouhopouhé — mírumilovnosti zastrčila
by vetéhý svůj meč rychle zase do pochvy.
a
#17
alto_textblock
#17
Král italský o válee.
Viktor Emanuel III. přijal šefredaktora
milánského »Secola» Monetu jakožto předsedu
lombardské »ligy míru«. Moneta podal král
petici z a snižení vojenské doby slu
žební a za přeměnu nynější ho
stálého vojska na vojsko lidové.
Král dal výraz svému hnusu před válkou
a chválil zásluhy státního rady ruského Blocha
i cara o haagskou konferenci míru. Liboval si
také v tom, ze na místě války stále častěji
zavírají se spory teď mezinárodní dohodou.
jako již v otázce krétské. Když běželo
ale o to, aby mladý král krásné zásady tyto
také v zemi aspoň prováděti počal, spokojil se
tím, že na petitum petice projevil přánl, aby
vojenský výcvik mládeže počínal dřive — při
tom dal výraz svému obdivu nad výborným
samocvikem Burův ve střelbě — a dodal, ažse
tak stano, že potom bude lze vojenskou službu
zkrátiti. Jelikož »liga míru« v moci nemá, tento
dřívější vojenský výcvik mládeže zavésti, byla
žádost její o snížení břemen vojenských míru-
milovným králem, slovy sladkými sice, ale
přece jen rozhodně a na dobro zamitnuta.
#18
alto_textblock
#18
Zoufalá posice Anglie v Jižní
Africe.
Anglický opposiční tisk opírá se rozhodno
nelidským opatřením, jež lord Kitchener na
vládě britské požaduje. Tak na př. píší »Daily
Newse takto významně: »Prohlásil-li Kitehenen
opravdu vůči vládě, že jižní Afriku lze po-
drobiti jen zavedením konskripce doma a uva-
lerím stavu obležení na celou jižní Afriku,
potom padli jsme skutečně již do jámy, kterou
sami jsme si vykopali, neboť to znamená, že
buď musíme ustoupiti a rozumnou cestou míru
se dohledávati anebo že musíme válečný ohen
rozdmychávati zbytky našich vlastních svobod
britských i v osadách našich afrických i doma
v Anglii«.
Ostatně Anglii vzniká pravá nesnáz tak
z nedostatku mužstva, jímž by mezery ve voj-
sku jihoafrickém vyplnila. Mužstvo, ježsi
službu žoldáckou odbylo, váhá dáti se znova
naverbovati; zkusilo až příliš peprně, co
znamená válčení v krajích tak odlehlých a mimo
to nevěři ani finanční přesnosti vlády britské
jež mu část žoldu nedoplatila. Hlásiť se tak
málo lidí k naverbování pro službu jiho-
africkou, že jest dokonce i nedostatek topičův
pro lodi vojenské i dopravní.
Bojiště přesunulo se teď mimo území Zulu-
kafrů skorem úplně do Kapské osady. Transvaal
a Oranžsko jsou prý té chvíle bojovníků skoro
prosty. Devět oddílů burských znepokojuje
nyní osadu britskou, oddíly ty pak rychle vzrů-
stají vstupováním četných Holanďanů kapských
do řad jejich. Oddily ty chtějí pokusiti se
o soustředění směrem ke Kap-
skému městu. Angličané jsou, jak někteří
zpravodajové jejich sami doznávají, vůči v šem
nebezpečím těm úplně málomocni.
Jaký div, že také úvahy tisku anglickéh
o stavu věcí jsou velmi chmurny. »Standard«
přímo si zoufá nad tím, jak dlouho již válka
trvá. Kdyby byla prý vykonána bývala všechna
opatření náležitá, byla by prý mohla býti už
u konce. »Standard« hrozí vládě horkou lázní,
neponechá-li Kitchenerovi volnou ruku proti
Burům a neposkytne-li mu k válčení dosta-
tečných prostředkův. Kde tyto vzíti, »Standard
ale nepraví.
»Westminster Gazette« píše, že
vláda stojí před volbou, buď povoliti Burům
příznivější podmínky než jaké dosud přiznat
chtěla anob napjati do krajnosti síly země, by
ve válce pokračovati mohla.
#19
alto_textblock
#19
Všeobecná stávka hornická a hro
zící politická krise ve Francii.
Lyonský sjezd dělnické strany ve Franci
usnesl se tyto dny prohlásiti od 1. li
stopadu všeobecnou stávku horní
kův ve Francii, ač-li do té doby nebudou
povoleny požadavky, týkající se Shodinné doby
pracovní, stanovení minimální mzdy a pense
2frankové pro horníky, kteří mají za sebou
aspoň 25 let práce. Severofrancouzšti horníe
nebyli tolik pro stávku nadšeni, jako jich sou-
druzi jiho- a středofrancouzští a vůdcově jejich
Basly a Lomendin zrazovali je od ní, ujišťujíce,
že vláda a parlament jistě prý povoli 8hodino-
vou dobu pracovní, docílení ostatních požadavků
prý ale od této sněmovny, jež má jen 8 mě-
síců do voleb, nelze čekati. Stávka prý byla
by namířena zvláště proti nynější vládě Waldeck-
Rousseauově, kterouž, jak známo, většina so-
cialistických poslancův podporuje a proto bylo
by prý radno od ní upustiti. Jinými slovy: aby
se vláda Waldeckova udržela, mají horníci spo-
kojiti se zase další nadějí do budoucnosti, již
tolikrát zklamanou. Přes toto stanovisko Baslyovo
ale sjezd zmíněný učinil usnesení pro stávku,
ponechal ale horníkům severofraneouzským, by
o stávce té 13. t. m. hlasovali. Zdá se ale, že
hlasování hornikův severofrancouzských nyní
pod vlívem sjezdového usnesení a v příčině
solidárnosti všeho hornictva dopadne ve pro-
spěch všeobecné stávky, z čehož by vyvinula
se ale nepochybně ve Francii i vážná vnitřní
krise politická.
#20
alto_textblock
#20
K odboji na německém křižáku
„Gazelle“.
Přes veškeré popírání zdá se, že revolta
posádky na lodi »Gazelle«, o níž jsme již
zprávu podali, byla vážného rázu. Nasvědčují
tomu opatření dodatečná, jež stala se proti po-
sádce lodí. »Gazelle«, připluvši do Kielu,
vplouti musila ihned do císařské loděnice,
mužstvo ale nedostalo až posu
žádné dovolené, by se na břeh
odebrati smělo. Za plavby do Kielu ko-
nalo na křižáku stráž 25 mužů a 1 dů-
stojník, povolaní z řadové lodi »Císař Bar-
barosa«. Neznámo jest také ještě, kdy budou
#21
alto_textblock
#21
z křižáku propuštěni aspoň záložníci, neboť jest
prý proti nim podezření, že se odboje v přední
řadě zúčastnili. Vyšetřováním zjistilo prý se, že
mimo kryt paluby scházejí i ventilatory, jež
nepochybně hiozeny byly do moře. Dosavadní
velitel křižáku »Gazelly«, korvetní kapitán
Nejtzke, jenž určen byl, aby převzal velení
křižáku »Amazona«, byl velitelství toho zbaven.
Poslán byl i na šest neděl na dovolenou a dán
k dísposici velitele baltické stanice námořní.
O tom, kdo a co dohnalo posádku k skulku
tak zoufalému, zachovává se ještě přisnější ta-
jemství než o revoltě samé.
#22
alto_textblock
#22
„Ostrovy Mae Kinleyovy.“
Podle některých zpráv washingtonskýchi bude
prý tamějšímu kongresu podána předloha, kte-
rou souostroví Filipinskému přidělí se název
»Ostrovy Mac Kinleyovy«. Jednotlivé ostrovy
mají pak býti přezvány dle jednolliveň, kteří se
při dobývání ostrovů vyznamenzli, tak dle admi-
rála Deweye, gen. Otisa atd. O názvech ostrová
mohou zatím ovšem Američané rozhodovati,
o půdě a osudu ostrovů ale až — později,
neboť jak poslední porážka jejich ukázala, zatím
ještě všech ostrovů těch v držení — nemsji
#23
alto_textblock
#23
Denní zprávy.
— Vykonané volby v číslicích. Úča-
stenství ve volbách, které tentokráte byly poprvé
konány ve venkovských okresích přímo a nikoliv
prostřednictvím volitelů, bylo malé. Ukázalo se
tu opět, že i ku svobodě musí býti člověk vy-
chován a právo že se mu musí vnucovat. Je
sice pravda, že šlo tu o první volební akt,
sluší uvážiti, jak lid náš na venkově při své ne-
hybnosti a netroufalosti má zapotřebí času, nž
k něčemu se odhodlá, ale pravda je též, že
rozšíření volebního práva lačen nebyl, jak-
koli i přes nevalně slibný počátek, rozhodně
trváme na tom, že dřivější modus volby byl
lidu selského nedůstojný a jej hluboce poko-
řující. Vždyt jsou i jiné ještě příčiny, proč lid
náš s přílišným ohněm k osudí volebnímu se
nežene. Je to především ustálené v něm pře-
svědčení, jemuž z veliké části neodvažujemes
popříti oprávněnost, že konstitucionalism náš je
beztoho jen prázdná forma. Lid domnival se, že za-
hřívající jeho účinky na svém těle pocítí, zatím
ale v této naději své se strašně zklamal. Pociťuje
pouze to, že mu soustava representační uvalila na
bedra hrůzu břemen, aniž by mu na druhé
straně boj životní nějakým způsobem usnadnila.
To všechno, zejmena ale hluboce zakotvená
nedůvěra našeho lidu ve vídeňskou vládu, o níž
je přesvědčen, že nikdy nic dobrého nebyla mu
prokázala, je příčinou té lhostejnosti, kterou
jeví oproti aktu volebnímu a tak zvanému
nejeennějšímu právu občanskému. V českých
okresích dostavilo se voličů prů-
měrně asi 38 procent, v některých
okresích daleko pod tuto číslici, jinde o něeo
více. O něco větší účastenství bylo v okre-
sích německých, s některými ovšem vý-
jimkami, tak na příklad dostavilo se v okresu
kaďaňsko-doupovském ze 4070 pouze
1149 voličů, ba v zdánlivě pokroči-
lém volebním okresu litoměřicko-
lovosickém dostavilo se ze 6503
oprávněných voličů k osudí volebnímu pouz
1320 voličů, tedy 20 procent! V okresu
rumburském přišlo z 2346 — pouze 663
voličů atd. — Co se počtu odevzdaných hlasů týče,
ukázalo se, že hlasů pro kandidáty národní
strany svobodomyslné odevzdáno bylo celkem
50.000, pro kandidáti agrární celkem 34.000,
pro kandidáty staročeské 1750, pro kandidáty
stran radikálních 3500, pro národní socialisty
1600, pro sociální demokraty rovněž tolika
pro realisty asi 200, Z toho patrno, že pře
všechno namáhání, přes mámení a kejkle agrár-
nické, přes kouzlo falešného hesla, že sedláka
dovede zase jen sedlák zastupovati, značná
většina lidu českého stojí dosud netknuta
a neporušena v táboře strany, které svěřil ná-
rod politické vedení své. Ostatně se s pány
agrárníky u Filippi shledáme opět, neboť páni
ti již sami to cítí, že sláva jejich dlouho ne-
potrvá.
— Volby na německém venkově.
Strana německo-liberální utrpěla včerejšími vol-
bami do sněmu českého zdreující porážku. Co
tu bylo jen bolestí s kandidaturami agrárními
okresích českých, jimiž nepřestával se zabývati
německý tisk v naději, že podaří se agrárni-
ckému rozkolu rozrazit jádro české armády a
že nad myšlenkou národní, Němcům nejnebez-
pečnějši, triumfovati bude onen směr tupé ná-
rodní lhostejnosti, jehož politickou střelkou je
zásada: počítal, co mu to vynese. Smutná to
dnes bilance, nad níž hlavu sklání němečtí vo-
lební statistikové. Ve třiceti volebních okresích
se volilo a z těch dobyla strana německo-
liborální vítězství jen ve čtyře ch.A
rovněž smutně dopadlo to se stranou páně
Pradovou. Ta zmohla se pouze na tři
mandáty. Naproti tomu dobyli Všenémei
hned v prvním útoku okresů třináct,
kdožto jeden připadl křesťanským so-
ciálům a dva německým agrár-
nikům. V sedmi okresích třeba
volby nové. A sice v okresu nýrsko-vim-
porském, kde odevzdáno bylo 894 hlasů pro
českého sčítacího kandidáta Kalinu, kdežto
Němci ve tři strany rozdělení obdrželi 1680.
V okresu tomto rozhodnou ted
české hlasy, kdo má býti vyslán do snému.
Podobně má se to v okresu horšo vo-
týnskoronšperském, kde Němci rovněž
ve tři strany rozpoltění zmohli se úhrnem na
1197, kdežto český kandidát sčitací Fr. Schwarz
obdržel 383 hlasů. V česko-lipském
okresu jistě projde Všeněmec, jemuž do ab-
solutní většiny scházelo jen málo hlasů. V okresu
jáchymovském rozhodnou mezi všeněme-
ckým kandidátem a německým liberálem sociální
demokraté a konservativní voličové. V kru m-
lovském okresu obdržel německý agrárník
865 hlasů, křesťanský sociál 150, německý
liberál 416 a český sčitací kandidát 775 hlasů
— také v tomto okresu rozhodnou Čechové, ke
které německé straně skloní se vítězství. Ze-
jmena bude druhá, po případě užší volba ve
venkovském okresu liberecko- jablo-
necko-tannwalidském zajímavou. Ob-
držel tam sociální demokrat 1207 hlasůa
německý nacionál 1487 1lesů; mimoto
ale obdržei jich Všeněmec Fr. Prade 831.