Strana 2. Číslo 311

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 12. listopadu 1900.

o tom, kterak mnoho pánů ve francouzském ducho- venstvu se kolébá v klamném příjemném domnění, že se ve Francii obrací věci pro katolickou církev k lepšímu. Hlavně vytýká »Vaterland« tento klamný a velice zhoubný optimism některým kněžím literá- tům, jako Abbé Delfourovi. My s »Vaterlandem« úplně souhlasíme. Není nic zhoubnějšího pro církev, nebo stát, když vedoucí kruhy nevidí zřejmé a lačné krtky, kteří církevní neb státní budovu podrývají. a to jen proto — aby nebyli vyrušováni v příjemném klidu. Takováto pštrosí politika se mstí na církvi, pádný důkaz podávají dějiny Anglie, celá církevně- politická revoluce v střední Evropě Luthrem zahájená a dnešní Maďarsko. Není třeba nanášet černé barvy, ale kdo vědomě zakříduje nebezpečné trhliny, ten jedná nepoctivě při nejmenším slova smyslu. Italský král podepsal včera za příčinou svých narozenin dekret, jímž uděluje se amnestie všem vo- jenským osobám, kteréž odsouzeny byly pro sprosté zločiny, přestupky proti finančním zákonům a pro vojenské delikty, pokud jejich tresty nepřevyšují dobu šestiměsíčního vězení. Don Carlos proti karlistickým nepo- kojum. Republikánské časopisy uveřejňují list, jejž don Carlos zaslal generálu karlistův Mooreovi. Praví se v něm, že několik nepokojných a kázně nezna- jících lidiček v Katalonii dopustilo se za nedozna- nými účely zrady. Jest potřebí, postaviti se na odpor tajným rejdům těchto špatných Karlistů. Don Carlos protestuje proti hnutí, rozdmýchanému proti jeho in- strukci, jehož původci jsou nesvědomití lidé. Na štěstí není v tom účasten žádný vůdce strany. Don Carlos dodává, že nikdy se nevzdá svých práv, že však nechce záhubě Španělska. Trvalé povstalecké hnutí bylo by nebezpečím pro integritu země, neboť mohlo by vzbuditi u mocností lakotné snahy. Don Carlos nepřijímá žádného kompromisu a střeží svobodu svého jednání, při němž má na zřeteli pouze a jenom nej- vyšší zájem své vlasti. Z Barcelony telegrafuje: Casopis »Noti- ciero universal« uveřejňuje prohlášení dona Carlosa, v němž tento uvádí, že na povstání karlistův došlo bez jeho instrukce. Původci hnutí jsou prý lidé, již počínají si mala fide. Don Carlos bude prý dovolá- vati se moci teprve pak, až toho budou vyžadovati okolnosti, neboť se těší největší svobodě svého je- dnání. Don Carlos ostře odsuzuje nepravé, v tisku rozšířené zprávy a dodává k tomu, že Španělsko za- chrání jediný karlismus.

Zprávy církovní. Osobní věstník duchovenský z diecése králové-hradecké. V Pánu zesnul : dp. František Krása, farář morašický, zemřel 3. října 1900 (nar- r. 1829, vysv. 1857), vdp Frant. Walter, vik. sekret. bisk. notář, maj. zlatého zásluž. kříže s korunou, ar- ciděkan v Chrudimi, zemřel 29. října (nar. 1835, vysv. 1861), vdp. František Sloup, vik. sekret., bisk. notář, děkan v Pardubicích, zemřel 31. října (naroz. 1846, vysv. 1860). Ustanoveni jsou: dp. Jan Habal, kaplan v Hlinsku, za faráře do Rychmburku, dp. Jan Matějka, farář rudoltický, za faráře do České Třebové. dp. Jan Dvořáček, farář slatinský, za far.

do Babic, dp. Josef Stejskal, administrátor, za faráře v Boušíně, dp. Jar. Schovanec, kaplan v Habrech, za kaplana dp Nechanic, dp. František Khun, kapl. borokradecký, za kaplana do Habrů, dp. Vinc. Pro- cházka, kaplan nechanický, za kaplana do Jilemnice, dp. Frant. Starý, administrátor štěpánický, za kapl. do Nechanic, dp. Jan Sobotka, kaplan králové-hra- decký, za spirit. a katechetu na dívčím paedagogiu v Chrudimi, dp. Karel Volenec, koop. vrbický, z kaplana do Nových Dvorů. Uprázdněná místa: Ru- doltice, fara patr, kníž. Liechtensteina, od 29 října, Slatina, fara patr. náb. matice od 30. října, Chrudim, arciděkanství, patron. královny české, od 30. října, Pardubice, děkanství, patron. Richarda Drasche, o 1. listop. t. r. Církevní slavnost. Dnes je sv. Martina, papeže, neunavného obhájce Kristovy víry proti ka- cířům a císařům v Cařihradě. Proto rozhněval se proti němu císař Konstans II. a poslal do Říma vraha, který jej chtěl u oltáře zavražditi, když roz- děloval sv. přijímání. Avšak papež vztýčil rukua vrah klesl poraněn slepotou. Po té byl papež pro- hlášen za zločince urážky Veličenstva, byl jat a vlečen přes moře do žaláře, kde mu byla podávána nestravitelná potrava. Odznaky papežské hodnosti byly mu strženy a okovy na krk i ruce připjaty, a a vynesen nad ním rozsudek smrti, který byl změněn v doživotní žalář, jejž si měl odpykati v Chersonesu (na Krimu), kde zemřel po několika měsících r. 655.

Zprávy denní. * Jeho Milost nejdp. kníže-arcibiskup pražský Lev svobodný pán Skrbenský přijede v pondělí odpoledne o 3. hodině rychlíkem státní dráhy do Prahy z biskupských konferencí z Vídně. Přednášky o křesťanském umění v kníž. arcibiskupském semináři v Praze. Po dvacet let konal msgr. F. Lehner přednášky o křesťanském umění v kníž. arcibiskupském semi- náři v Praze s velikým zdarem, neboť vychoval takřka celé pokolení kněžstva umění znalého a mi- lovného. Chtěje veškeren volný svůj čas věnovati svým dějinám umění v Čechách, jež se právě tisknou. nemohl velezasloužilý pěstitel umění letošního roku více konati obvyklých přednášek svých. Jeho kníž. Milost ndp. arcibiskup svěřil další přednášky o kře- sťanském umění osvědčenému odborníku dru. Ant. Podlahovi, jenž minulý týden přednášky své zahájil. * Nová břemena z majetku nadačního pro školy církvi nepřátelské. Píše se nám: Farnímu úřadu ve Vš. ... dodán dne 7. prosince 1899 č. 225, 227. 3025 A. rozkaz platební, aby dle zákona ze dne 27. června 1899 z. č. 68 pro mar- krabství moravské z hodnoty 16.303.66 kor. zaplatil 38.52 kor. daně ekvivaletní ještě školní příspěvek 2 proc. 7.70 korun za čas od 1. října roku 1899 do 31. prosince roku 1900. Farní úřad zaslal pak na okresní finanční řiditelství rekurs proti poplatku školnímu, odvolávaje se na § 2. jmenova- ného zákona, a dokázal, že jmění nadační ve Vš . .. uloženo v papírech, které svým vinkulem náleží do

vlastnictví farního kostela ... Rekus byl řádně kol- kován a doporučen odeslán. Dne 12. října 1900 č. 24439 rekurs vyřízen nepříznivě; přípis zní takto: »C. k. inanční zemské řiditelství v B. vyňalo výno- sem ze dne 13. října 1900 č. 3493P na Vaši stíž- nost proti školnímu příspěvku 7.70 K předepsaném plat. rozk. dto. . . . jmění uvedené k č. 227 r. A. ve smyslu § 2. zákona ze dne 27. června 1899 č. 68 ř. z. jakožto od školního příspěvku osvobozené ze základu vyměření a opravilo tudíž školní příspě- vek na 7.44 korun vypadající ze jmění nadací per 15 904 korun 69 haléřů. — Ostatně však stížnost z důvodů uvedených v platebním rozkazu v odpor vzatém místa se nedává, ježto jmění při ko- stele se nacházejících nadací a ústavů dlužno přesně rozlišovati od vlastního jmění kostelního a jen pro toto posledně jmenované bylo stanoveno osvobození od příspěvku školního...« Jmění uvedené č. 227 A jest vlastní jmění přifařené kaple, omylem bylo též přijato jako jmění fundační. * Zlatou svatbu slavili v Bratronících dne 10. t. m. způsobem sice tichým, ale tklivým manželé František a Marie Čapkovi. Stařičkým jubilantům požehnal u přítomnosti ostatních dítek a vnuků, jakož i přemnobých osadníků syn jejich František, farář bratronický. Dojemný byl pohled při posvátném obřadu tomto na oba stařečky, kteří celý život svůj věnovali vroucí zbožnosti a neunavné práci na rodin- ném statku v Jestřebicích. O pečlivosti jejich a zjevném požehnání Božím svědčí zejména, že dítky jejich zaujímají vesměs čestná postavení ve spo- lečnosti. * Volby ve Veltrusích. Píše se nám: Volby do městského zastupitelstva po uplynutí tříletí konány byly dne 11. t. m. v místnostech školních za dosti slabého účastenství voličského a zcela klidně. Zvo- leni jsou za první sbor pp.: Benda Josef, rolník, Coufal Tomáš, farář, Ferdinandi Jan, c. k. vládn rada, Pavlíček Jiří, mistr řeznický, Stanislav Jan, do- savadní starosta městyu, a Šmelhaus František, ob- chodník dřívím. Nábradníci: Hracha Antonín, ná- jemce dvoru, Koucký Jan, rolník a Vodička Ant., kupec. Za druhý sbor pp.: MUDr. Brejcha Jos., obvodní lékař, Klein Karel, hostinský, Hlaváček František, mistr sedlářský, Novotný František, řídící učitel, a dále pak Paul Jan, hraběcí lesní a Srb Václav, rolník a majitel cihelny. Náhradníci: Dědič Antonín, mistr pekařský, Rous František, mistr obuvnický a Svoboda Václav, domkář. Za třetí sbor pp.: Čepelák Václav, Florian Josef, Křiček Václav, Poláček Václav, Zdeněk Josef a Zelenka Josef. Náhradníci: Král Václav, Křiček Josef a Mlá- dek František. * Lidové přednášky české university. Dnes bude míti 2. přednášku druhého kursu p. prof. dr. B. Raýman: »O kovech« v chemickém ústavě české university ve Spálené ulici č. 1. Začátek o půl 8. hod. večerní. Vstupenka do všech šesti hodin je- dnoho kursu prodává se po 1 koruně. Zápis jest ho- dinu před započetím na místě přednášky. Uprázdněná nadace. Z městských univer- sitních stipendií pražských uprázdnila se dvě stipen- dia s požitkem ročních 250 zl. čili 500 K, určena pro posluchače fakulty lékařské a dvě ročně po 250

Jaroměr zachraňuje Margit. V nadšeném hymnu »Te Deum« děkuje dánské vojsko za vítězství, Absalon s křížem v ruce zasvěcuje Kristu zemi rujanskou, v níž nadále vladne kněžic Jaroměr a jemu po boku šťastná Margit. (3. jednání.) Nelze zajisté upříti, že libretto jest plno účin- ných momentů, které vhodny jsou ku zbudování úchvatných scén. Ale přece má zase mnohé chyby. na něž třeba upozorniti. Příliš širokým založením spo- juje tak různorodé živly, že hlavní idea děje, boj kře- sťanstva s pohanstvem, v něm zaniká. Pak ani moti- vace celku, kde vlastně hybnou silou stává se ne- šťastná láska, zdá se nám příliš slabou a malichernou naproti velikolepým konfliktům dějinným, které se před zrakem našim odehrávají. Neboť v celé postavě Absalonově jistě chtěla vtěliti libretistka více, nežli pouhého mstitele Helgina. Nasvědčujeť tomu, že sama tento rozpor cítila slova, jež Absalonovi vkládá v ústa: »Jdu s čistým srdcem v boj a bez pomsty.« Biskup Absalon, neboli Axel, jest osoba histo- rická, vynikající muž XII. věku. Narozen r. 1128 ve Fjenneslevlille odbyl studia theologická v Pařížia stal se v polovici XII. století biskupem v Roeskilde v Dánsku, r. 1178 arcibiskupem v Lundu a prima- sem švédským. Získal si velikých zásluh o pokřestění severu. Za králů Valdemara I. a Knuta VI měl ve- liký vliv na záležitosti státní. Zemřel 21. března roku 1201 v klášteře Soröe, jejž sám založil. Z celé postavy jeho vidíme ovšem v libretu jen biskupský jeho háv, ale ovšem třeba jest při- pomenouti, že celá postava jeho jest důstojna a vlastně nejsympatičtější z celého dramatu. V něm a s ním vítězí pravda nad ctižádostí a bříchem. Nelze však přese vše upříti librettu značnou

přednost v tom, že plasticky kreslí jednotlivé osoby a přiostřuje dramatické situace. Toto libreto poskytlo Fibichovi dostatek příleži- tosti, aby napsal hudební drama hluboké koncepce. které vždy náležeti bude k nejpozoruhodnějším jeho dílům. Nikdo z nás netušil zajisté, že bude psátio »Pádu Arkuna« jako poslední práci Fibichově. Zvlá- ště této práci přikládal sám zesnulý mistr veliký vý- znam a jsa nemocen, řídil zkoušky, aby dostalo se dílu onoho prostředí, v němž jediné možno s úspě- chem je provésti. Fibich jeví se nám opět na vítězném postupu k ideálům hudebního dramatu. Můžeme od jeho »Bouře« znamenati ustavičný vzestup a ten zachován jest i při jeho práci poslední. Fibich vzdálil se sice značně od Wagnerovského hudebního dramatu; jeho práce jest docela samostatná, užívajíc jen osvědče- ných ideí Wagnerových ku zbudování mohutného celku. Co zvláště nám svědčí o pokroku Fibichově, jest ono úzké spojení výrazu hudebního s celou ideou díla, proto také jsou přízračné motivy, jež osoby charakte- risují, ulity jak z ocele, ať pozorujeme vzdorný motiv Dargunův, nebo velebný motiv křesťanství, zajímavý svou prostou diatonikou, nebo vnitřní prázdnotou charakterisovaný motiv Svantovítův, něhyplnou me- lodii Helginu atd. Vůbec vrací se Fibich k melodii, jíž dosti význačné místo vykazuje i v ústech zpě- váka, nespokojuje se pouze symfonickým předivem orchestru. Což pak zvláště jest předností partitury »Darguna« jest onen vřelý cit, který září z tak mno- hého místa, jenž více působí, než sama žhoucí vášeň v dramatickém rozruchu.

Dáváme přednost u Fibicha vždy těmto vroucím výlevům citu, neboť tam nalézá svůj nejvlastnější vý- raz, řeč svého nitra před akcenty tragickými, jimž sice dovede intelligence Fibichova dodati působnosti a pravdivosti na výsost účinné, ale z níž přece netryská nám vstříc nitro skladatele jako na místech citově vzrušených. Právě pak toto pozorování nám vysvě- tluje mnohdy vyvrcholení několika míst partitury, vy- nikajících z jednotné osnovy díla. Fibich také v »Pádu Arkuna« ovládá celý bo- hatý aparát operní se souverenní jistotou. Vzorná de- klamace zpívaného slova není nikde zastřena orche- strem, byť sebe bohatším, všude zůstává slovo jasné a přece není to na úkor kráse, bohatosti a zářivému lesku orchestru. Instrumentace Fibichova jest mistrná. Nalézá vždy nové a nové kombinace zvukové, dovedé z něho vylouditi místa síly ohromující, vedle něžně kladených obrazů zvukomalby přimykajících se nej- těsněji k situaci. Slovem jest »Pád Arkuna« dílem neobyčejné síly, dílem zralého umělce, který vědomě tvoří, avšak při tom nadšení básnické železnou sponou rozumu nepoutá, dílo, které jistě náleží k nejpozoruhodnějším výtvorům soudobé literatury operní. K podrobnostem se ještě vrátíme. Dílu dostalo se vzorného provedení řízením chefa opery K. Kovařo- vice, jenž vypracoval s pietou dílo svého učitele k mo- hutnému, uměle rozěleněčnmu, ale přece úchvatně jedno- litému celku. Všichni účinkující podali výkony umě- lecky význačné, zvláště pp. Kliment (Dargun), Bu- rian (Jaroměr), Benoni (Absalon), a dámy pí. Buri- anová (Helga Margit), pí. Klánová (Radana).