Strana 2. Číslo 216.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 8. srpna 1900.

dosud žádný slabý nárol si neposloužil. Nechceme ohnuté hřbety nosit do Vídně, ale chceme, aby naši poslanci jednali jako rozvážní mužové, kterým jest cizím ukvapené jednání rozjařených mladíků. Jiná jest však věc, pakli by na levici poslanec Šuklje našel nějakého Němce, který by rozumně chtěl se Slovany vyjednávati. Tušíme, že by nenašel tam nikoho. Předseda ministerstva dr. šl. Körber hrozí. »Plzeňským Listům« oznamuje se z Vídně, že dr. Körber vyjádřil se k jisté politické osobnosti, která jest v důvěrném spojení s českými poslanci (snad dr. Rezek ?), že kdyby Čechové opět začali prováděti ve sněmovně obstrukci, že říšskou radu rozpustí. Tím by si ovšem dr Körber špatně po- sloužil. Přišlo by na jisto do říšské sněmovny o ně- kolik radikálů více. List praví, že spíše dojde k ltomu, kdyby Čechové překáželi parlamentární práci, že ministerstvo Körbrovo odstoupí. A co potom? Uherský státník o návštěvě dra. Kör- bra v Rátótu. »Neues Wiener Journal« uveřejňuje rozmluvu svého dopisovatele s nejmenovaným uher- ským básníkem, dle níž tento na dotaz stran důle- žitých ujednání v Rátótu odpověděl záporně, pouka- zuje na domnělou zdrženlivost pana Szella vůči ra- kouským poměrům. Uhersko v první řadě zajímá vy- rovnání. Však právě ve příčině tohoto nemůže na- stoupiti nyní žádná změna, neboť vyrovnání jest Szel- lovou formulkouaž do r. 1903 zajištěno. Koloman Szell prý sympatisuje s Němci, a přeje si, aby ne- sváry mezi Némci přestaly a aby Němci byli v tá- boře majority. Prakticky použíti těchto sympatií však nemůže. Každý vážný politik pochopí, že mu jako uherskému ministrpresidentovi jest nemožno politicky nebo dokonce diplomaticky intervenovati ve prospěch Němců v Rakousku. Jest ostatně samozřejmo, že oba státníci v Rátótu také mluvili o politických otázkách. K těm patří především úmluva o slavnosti 70. narozenin císařových, v čemž obě vlády hodlají postupovati společné. Dále jednalo prý se nejspíše o tom, jak by se mohlo zabrániti třenicím mezi ra- kouskými a uherskými průmyslníky a Szell projevil bezpochyby přání, aby rakouské obchodní komory ne- prováděly vždycky protiuherskou politiku. Oba mi- nistrpresidenti odeberou se nyní do Išlu, kdež bude učiněno rozhodnutí, jestliže vůbec jaké rozhodnutí se stane již teď. — Dále prý si vyhradil ra- kouský předseda ministerstva dr. Körber své ko- nečné rozhodnutí na polovici září, kdy říšská rada bude svolána a zároveň učiněn poslední pokus parla- ment učiniti práce schopným. Nepodaří-li se tento pokus, zůstane ještě pořád rozpuštění poslanecké sně- movny a nové volby jako prostředek. Ministrpresident Szell může tudíž klidně vyčkati dalšího rozvoje věcí v Rakousku. Říšská rada sejde se podle vídeňských listů koncem září, po této budou pak teprve svolány sněmy zemské, aby se jim poskytla příležitost usnésti seo známém zákoně stran přírážek zemských k dani z lihu. Zemské sněmy dolnorakouský a český a mají mimo to vyříditi rozpočet. Skandální poměry na dvoře ve Srědci. Orgán žida Mosseho, známý »Berliner Tagblatt«, přináší obšírnou zprávu o skandálních poměrech, které panují v pokladně knížete bulharského. Po- kladnu tu spravoval do nedávna žid Fürth, nyníji vede tajemník Leverkühn. Jistému továrníku v Kar- lových Varech dlubuje kníže Ferdinand několik tisíc za prádlo. Na několikanásobné upomínání tázal se tajemník knížete této firmy, zdali by místo peněz nechtěla vzíti za vděk udělením titulu dvorního bul- harského dodavatele. Jednou viděl kníže pracujícího dělníka v paláci a tázal se jej, jak se mu vede. Dělník odvětil: »Vaše Výsosti, vedlo by se mi jinak dobře, ale náš mistr nemůže nás vyplatit, poněvadž nedostává za práce v paláci vykonané, žádných peněz.« Vílém Liebknecht zemřel včera o 4. hodině ranní, raněn byv mrtvicí. Liebknecht narodil se roku 1826 v Gieszenu a již jako student horlivě se za- býval politikou. R. 1848 účastnil se prvního baden- ského povstání, byl pak od září do května r. 1849 ve vazbě, účastnil se druhého povstání badenskéhoa prchl po jeho nešťastném konci do ciziny. Když se r. 1862 vrátil do Německa, byl nejprve spolupra- covníkem »Nordd. Allg. Ztgu.«, ale přidal se pak k sociálním demokratům. R. 1865 vypovězen byl z Pruska a vydával pak socialistický list v Lipsku. Po bitvě u Sedanu vydal spolu s Bebelem protest proti dalšímu vedení války, začež byli oba r. 1872 jako velezrádci odsouzeni na dvě leta na pevnost. Mezi tím zvolen byl Liebknecht v Sasku za poslance na říšský sněm a r. 1879 také za poslance sněmu saského. Liebknecht byl vedle Bebela vůdcem strany sociálně-demokratické, ač vynikal více jen jako agitátor. Obnovený zákaz pro vojsko v Něme- cku. Německý vládní »Reichsanzeiger« přináší v části armádní uveřejněný opětný zákaz císaře Vi- léma II, že žádný poddůstojník a muž armády nesmí

přispívati na spolky a fondy a časopisy sociální de- mokracie, nesmí také časopisy takové čísti a rozši- řovati. Je vidět, že v Německu poznávají nebezpečí červené armády více než u nás. Papežská encyklika o anarchismu. »Pressb. Tagblatt« oznamuje, že dle pověsti v kruhu osob z okolí sv. Otce, vyjle v krátkosti encyklika k národům a vládám, ve které se pěstování křesťan- ských citů v rodinách odporučuje jako jediný pro- středek proti anarchismu. V Italil přejí si nazpět šíbenicl. Slavný právník, senátor Pessina, první žijící kriminalista Italie, z jehož podnětu došlo svým časem k odstra- nění trestu smrti, uveřejňuje v italských listech člá- nek, v němž se přimlouvá za znovu zavedení, aspoň částečné, trestu smrti v Italii. Praví: Ve všech kul- turních zemích, i v těch, které strana převratu pova- žuje za vzor, jako v Americe, trvá trest smrti pro vrahy. V Italii jest trest smrti odstraněn a země naše požívá strašlivé slávy, že jest vlastí brigantů a poli- tických vrahů. O1 Orsiniho až po Passananta, Angi- olilla, Casseria, Luccheniho a Bressiho činíme my, Italové, ze svých reků dýky takřka předmět vývozu. Ve jmenu spravedlnosti a naší dobré pověsti před světem musíme tudíž žádati, aby pro vražedníkya kralovrahy byla znova ustanovena šibenice a trest smrti opět zaveden. Na humanitu hlupáků a alko- holiků odpovídáme poukazem na mrtvoly Carnota, Canovasa, císařovny Alžběty a krále Humberta. To, myslím, stačí. — Pochybujeme však velice, že by italská sněmovna jeho návrh přijala. Král Humbert bude se vší slávou pohřben, a pak poznenáhla se na něho zapomene. V italském parlamentě zasedá příliš mnoho zednářů, než aby dopustili, aby kralovrahům byl na hlavě zkřiven vlas. Ausrohisté ve světovém spolku zednářském mají svůj vykázaný úkol.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes se koná památka sv. Cyriaka a soudrahů, mučeníků. Cyriak byl synem markraběta v Tuscii, velmi behat a nadán,a proto byl povoláu na císařský dvůr se svými přátely Largem a Smaragdem. Jsouce tajnými křesťany, pod- porovali trpící spoluvěrce. Papež sv. Marcellin jej vysvětil na jáhna. Byvše poznáni jako křesťané, byli odsouzeni k nádennickým pracem při stavbě paláce Diokleciánova. Když starée Saturnina vystřídali při jeho těžké práci, pod níž klesl, byli uvrženi do ža- láře, kde sv. Cyriak uzdravil několik slepců. Rovněž uzdravil dceru Diokleciánovu, posadlou zlým duchem, takže se dala pak pokřtíti; císař pak je prop astil, uzavíraje srddce své lepšímu poznání. Za nepřítomnosti císařovy byli spoluvlidcem Maximiánem zbičováni, do vařící smůly vhozeni, a konečně r. 309 popra- veni. Sv. Cyriak byl později přijat mezi 14 pomoc- níků. Město Ancona jej zvolilo za svého patrona. Póuť do Chrudimi. Jako leta minulá, tak i letos vypraveno bude procesí do král. města Chru- dimi k milostnému a zázračnému obrazu sv. Salva- tora. Pouť tato zaslíbena od měšťmnů kolínskýcha vůkolí, koná se na památku s tím úmyslem, aby nás Pán Bůh od moru a jiných nakažlivých nemocí ochrániti ráčil. Letos bude se konati pouť chru- dinská ve dnech 11. a 12. srpna s tímto po- řadem: Dne 11. srpna, t. j. v sobotu, bude v děk. chrámu Páně o 2. hodině odpolední slavné poutní požehnání. Pak odebere ze poutní průvod za vedení vdp. děkana a více jiných dpp. duchovních se sochou Rodičky Boží na nádraží. Odjezd do Pardubic po 3. hodiné odpolední. Návrat poutníků v neděli, 12. srpna odpoledne. Lístky do Pardubica zpět lze dostati za velmi sníženou cenu 80 kr v sá- kristii děk. chrámu Páně. Též družičky ať přiblásí se v sákristii děk. chrámu Páně. O dostatek noclehů bude náležité postaráno.

Budoucnost slepých českých dívek a jich domov. (Dokončení.) Kam s děvčetem nevidomým, jemuž patnácte let? Musí na obec. Jako nešťastná »pra- žátka.« Kroniky celé by se daly napsati o svízelích těchto ubohých tvorův. Kdo si pro ni přijde? Vezme celou svou výbavu, k tomu: citeru, a v srdci ozývá se slabé dunění o nedostatku citu v kamenném srdci lidském. Co s tebou na vsi? Musíš od chaty k chatě, tam ti dají také najísti. Pomalu se do toho vpravíš, a bude dobře. Drsná slova hranatého průvodce stře- lami zabodávají se do něžného srdce dívčího. Běda, přeběda tobě, přenešťastné slepé děvče! Kde vlast jest má, kde domov můj? — Vlast má, domov můj, ba celý svět můj byl v hradčanském ústavě. — Musím na vždy z něho odejíti a opustiti všecky, jež mne tak vroucně milovaly a o mne mateřsky se staraly, jichž lásku jsem opětovala, a nyní — 6 krutá dobo — že jsem raději neklesla v černý hrob, co ze mue bude?

Jak přešťastny jsou ty a ony! Pamatuji se dobře na své družky, bylo jich šest. Svěřily se mi jako upřímné kamarádky s tím, že prosí den co den při mši sv. sv. Josefa a sv. Antonína Pad., by si je vzal na dobro k sobě do nadhvězdné domoviny. Tak se děsily a bály pobytu v domovské své obci! Tužby jejich byly vyplněny. Svazek nerozlučného, nevinného přátelství trval i za hrobem. »Prosím tě snažně, splň slib, dostoj danému slovu,« tak mluvilo při návštěvě v ústavní nemocnici slepé, avšak úplně zdravé dévče ke své milé, těžce nemocné družce »Nezapomenu, dojista nezapomenu«. odvětila tato slabě. — »Co jsi slíbila, drahá Mar- kéto?« tázala se náhodou blízko přítomná ošetřova- telka. — »Ale, matinko, to jsme si jen tak spolu ujednaly, jak ta i ona, co měly ústav opustiti a jíti do bídy a zhynouti duševně. Bylo to naším hlubo- kým tajemstvím, že: »která z nás dříve zemřema uzříme tvář Páně, zavoláme druhou. Jsem čtvrtá, jsou zde ještě dvě, půjdou za mnou.« Z ústavu — do nebe. Stalo se, že než uplynu! rok šestý, otevřena nebes brána nejvzornějším chovankám ústavu. — Co bude ze mne? — Tak lká opuštěné, nevi- domé děvče, úpěnlivě o ponechání prosíc. — Ano, ubožáku, stokráte větší jiných, Bůh sám ví, co z tebe bude! Anděl Strážce tě opatruj! Děsná tragedie, opakovaná rok co rok, rozrývá srdce těm, kteří se úplnému blahu svých milých ne vidomých obětovali. Rok co rok obnovuje se hluboký a pochopitelný jich bol a žal. Rádi by pomohli, cele by se obětovali ale není, není prostředkův,a slepých dívek mnoho a mnoho! — Ticbý dům brad- čanský jest němým žebrákem, stále kolemjdoucí prosí o podporu, o milosrdenství, o přímluvu u jiných,o doporučení živým i umírajícím . .. Stalo se, že mladé, slepé děvče (nebylo cho- vankou hradčanského ústavo) musí viny své pykati jako vražednice vlastního nemluvňátka za mřížemí v zemské ženské trestnici. Byla mrzce využitkována! Jiná mladá slepá nešťastníce, zanedbaná na těl i duši, nezná domova, nemá obce, neboť zdráhá seji tato příjati, že by jí byla nesnesitelným břemenem, Ještě jiná slepá mladá děvčata, zůstavena sama sobě, hynou — nalézají se na pokraji zábuby. Všem dalo by se lehce pomoci, jen kdyby bylo po ruce prostředkův! Slepota natropí a nadělá nejméně hluku a po- vyku, a velmi často se vidoucí nevidomému jen vyhne: že nesnese pohledu v mrtvé oko slepého. — Jaké to neštěstí! Bohaté Německo, zámožné Sasko- i Rakousko odpomohlo již delší dobu opuštěným mila dým dévčatům zbudováním Domovin! Nalézáme takové Domoviny pouze pro opuštěná, slepá děvčata ve: Steglici—Berlíně, Kielu, Wiesbadenu, Kolíně— Ehrenfsldu, Klcefeldu—Hanoveru, Hamburku, Mni- chově, Královci, Bydhošti, také v rakouské říší, totiž: ve Štýrském Hradci, Linci, Vídni Hüteldorfé, Medlingu, provisorní v Brně. Ve Vídni (v třináctém okresu) pojmenována »Domovina« po šlechetné své zakladatelce: Marii Przybramové. Jen naše milá. česká vlasť nemůže se dosaváde vykázati takovým klenotem. K tomu potřebí velikého prostranného, praktičně pro slepé dívky zařízeného domu se zahradou; vedle toho přiměřené jistiny, ze které by mohly ubohé, opu- šténé dívky býti stravovány a šaceny; která byi zároveň dovolovala, ba se různé ženské práce pro- vozovaly, ba i veliký stroj tiskací k tisknutí Brail- ských knih a hudebnin. Také les byl by svrchovaně vítán. Chceš-li se bližší zprávy dověděti, přijď a nelituj cesty do vychovavacího ústavu nevidomých dítek na Hradčanech. — Nejen o sv. Janě Nep., ale každého dne nalezneš výstavu ručních prací nevidomých dítek a můžeš býti svědkem jich hudebního pokroku. Libo-li ti, můžeš si též maličkost z ručních prací, na př. malý, pěkný, trvalý koberec koupiti, neb se beztoho slepé dítky, buď ten neb onen, taktéž dívenky táží: zdali se přece práce jejich kupuje; buďto se rozra- dostní nebo smutní dle toho, jaký jest odbyt. — Snad víš bohatého českého bratra, nebo zámožnou českou sestru, která by velmi ráda k dobrému účelu při- spěla? Pozvi ji, vezmi ji s sebou do nevidomého ústavu na Hradčanech. Okaž sochu sv. Antonína s chlebem. Nechť si zvolna přečte prosbu na kle- kátku: Svatý Antoníne, pomoz nám; dej přístřešía chléb svým chudým slepým dítkám (dívkám)! Prosím Tě snažně, nezapomínej, že milostivé léto! — Dej se světcem Paduanským v knihu života zaznamenati vě- nováním milodarů dle své možnosti pro ubohá, opu- štěná, slepá dévčata v milé naší Čechií. Zvěčníš se nepomíjejícím pomníkem: křesťanské charity. Dej rád, kdo-rád dá, dvojnásob dá, a Bůh mu požehná. Hle! budešli nápomocen šlechetným milodarem zbudovati novou, doposud ve vlasti naši neznámou »Domovinu« pro chudé, opuštěné, nevidomé dívky v Čechách, za- platí tobě Pán již zde: tisíců tisíckráte; v onom pak věčném »domově« nad hvězdami bude ti Pán sám odplatou.