#1
alto_textblock
#1
Ročník padesátý třetí.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu 4. října 1913.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 272.
#4
alto_textblock
#4
na ranní a večerní llety
předplání, sa-
V Frase v admainistrael
na měsle
ns čtvrt lsts
* dvojí donáškou
nésl
nk dtvrt ieta. . 1 k anh
ve filíšlkách
sa měsle
SK sO
Foštou
ns čtvrt feta . . . S R an
s dvojí zásilkou
sle
zt
an čtvrl is ta
#6
alto_textblock
#6
drobném prodejle
ranní čísle o sobě .
večerní
. . za 4
Ve fliälkách na venkově
ranní čislo
. . .
večerni
. . sb
lnseráts
platí se botově napřed
Předplacení a insorty přijímu
sdministrace v Marianské ul., a
Tam nacbázejí se táž
rudakce, tiskárna a ekpedlne
„Národnich Listů“
Rukopisy se novracsil
#7
alto_textblock
#7
Dnešní číslo pro Prahu jest o B.
s přílohou pro venkov o 12 stranách
#8
alto_textblock
#8
Nové sesílení trojdohody.
Do válek na Balkáně zdálo se býti po-
stavení trojspolku výhodnější a více vábívé
než posíce trojdohody, Mluvilo-li se o sty-
cích trojspolkových, nebylo nikdy opome-
nuto dodati, že Německo má rozhodující
vliv v Cařihradě t. j. že Turecko nalézá
oporu v trojspolku; království rumunské
pak označováno bylo jakožto čtvrtý člen
jeho.
Za obou posavadních válek balkán-
ských Turecko bylo značně oslabeno, po-
zbylo většinu své državy na půdě evrop-
ské, Rumunsko pak „za změněných okol-
ností má za nutno nevstupovati se žádnou
mocností v těsnější politické svazky.“
Jak bude účinkovati na poměr mezi
trojspolkovými mocnostmi konečné vyřeše-
ní otázky albanské, zůstaniž tuto stranou.
rovněž i dohad o tom, zda v balkánských
zmatcích úspěšněji si vedl strojspolel
anebo trojdohoda.
Za to může se již s velikou pravdě-
podobností o tom mluviti, že na západě
evropském zatím trojdohodové státy, Fran-
cie a Anglie budou co nejdříve s to vyká-
zati se značným politickým úspěchem, jaký
spočívá v okázalém sblížení se Franciea
Španělska. Není pochybnosti, že o toto sblí-
žení náleží značná část zásluh i diplomati-
ckému přispění Anglie, jejíž jedna z prince-
zen stala se chotí španělského krále
Alfonse XIII.; tato událost sama znamena-
la svého času pozoruhodný obrat v poli-
tice španělské.
Až do té doby zdálo se, že vliv troj-
spolkový, přesněji řečeno vliv německý.
jest vydatnější, a to tím spíše, že Špančlsko
po svých porážkách na Kubě a na Filípi-
nách nemohlo nikde jinde zjedati si jakési
náhrady než v severní Africe — v Ma-
rokku, na němž zatím již spočinuly zraky
republiky francouzské. Němci proto mohli
zdáti se vítanými pomocníky Španělům,
jejchž někteří ministři přímo hlásali, že spo-
lečný postup s německou říší jest pro Špa-
nělsko nejvýhodnější, protože Anglie ani za
války kubské nebyla mu přízniva.
Angličané však se vzdali v dohodě s
Francií všelikých nároků na Marokko s vý-
hradou, že část jeho dostane se Španělsku.
To, jakož i splnění těto podmínky vedlo k
dalším politickým opatřením o vzájemném
postavení Anglie, Francie a Španělskav
obvodu průlivu gibraltarského, až konečně
nyní se již pokládá za jisté, že Francie a
Španělsko se úplně dohodly o svých
zájmech, takže tímto sblížením poslední
stává se i účastníkem trojdohody.
Jednání vedlo se velice opatrně za stá-
lé účasti zástupců anglických a patrně až
když již dohoda všestranně byla zajištěna,
připravována i veřejnost na ni. Nedávno
založen zvláštní orgán, v němž vynikající
politikové šířili náladu pro sblížení obou
bratrských národů románských; francouz-
ský ministr Pichon napsal článek, v němž
doznal, „že dva státy ujaly se v Marokku
těžkého a nebezpečného díla, jež může do-
spěti ke šťastným koncům, jen když oba
státy budou solidárně postupovati. Jest
proto nutno sblížiti Francii a Španělsko tak
těsně, „jak si toho přeje veřejné mínění“.
Romanones, předseda ministerstva španěl-
ského, pak se vyslovil, že „Španělé jsou ná-
rod, který se snaží v nynější chvíli zaujati
místo v rodině směrodatných velmocí. Toho
mohou dosáhnouti jedině těsným sblížením
se sousední spřízněnou latinskou republi-
Záhy na to oznamovalo se, že před-
seda francouzské republiky Poincaré oplat
návštěvu králi Alfonsovi, a tyto dny zajel
si již předseda francouzského ministerstva
Barthou do Madridu, smluviti formality
návštěvy a projevy, jež se stanou při té
přiležitosti, ve dnech nejbližších. Dopisova-
tel předního listu o tom oznámil, že Poin-
caré přibude počátkem měsíce října, a že
smlouva spojenecká se dodělá, nebude-li již
formálně hotova. K příjezdu Poincaréovu
konají se v Madridě rozsáhlé přípravyz
části velmi významné: Poincaré obdrží na
příklad darem šavli, již nosil své doby
Filip II. Také bude pořádána veliká pře-
hlidka válečného loďstva ve přístavu karta-
genském, při níž král a president budou
na novém dreadnoughtu „Espaňa“ a pří-
tomny budou též válečné lodi francouzské
a anglické.
Barthou, jenž měl delší audienci u krá-
le, na pozdrav starosty v San Sebastianu
doložil, že „ho těší, že i on sdílí myšlenky
a naděje, jež jsou drahé všem Francouzům.
a k nimž se jako zástupci vlády s hrdosti
připojuje. Sbližování obou národů musí po-
číti již na školních lavicích. Není na něm,
aby sblížení označil určitým slovem, ale ví,
že Francie se všemožně přičiní, aby souhlas
se utvářel co nejsrdečněji a nejtěsněji.“
Netřeba dodávati, že tyto projevy vzbu-
zují v Německu nemalou pozornost a snahu,
zmenšiti jejich význam. Nicméně se pří-
pouští, že pracuje se o konečnou dohodu
ve příčině Marokka, obchodní smlouvy a
záležitostech vojenských. Válečné loďstvo
obou států má udržovati rovnováhu na
Středozemním moři, a pro případ evrop-
ských nesnází poskytne prý Španělsko
#9
alto_textblock
#9
kou“
#10
alto_textblock
#10
Francouzům oporu ve svých přístavech a
převezme po případě dozor v osadách
francouzských, kdyby z nich vojsko fran-
couzské bylo odvoláno do Evropy. Ba mlu-
ví se i o tom, že by se mohlo dostati přímé
pomoci Francii početně stanoveným špa-
nělským sborem vojenským.
Francie pak mimo přispění v záležito-
stech marockých poskytne prý výhody ob-
chodní a značnou půjčku na dobudování vá-
lečného loďstva a vyzbrojení přístavů špa-
nělských. Je-li Anglie účastna při vyjedná-
vání pouze jako prostředník, či zdali ijí
připadnou určité povinnosti a nároky,o
tom se dosud nic určitého neproslýchá.
#11
alto_textblock
#11
Posl. Maštálka o Friedjungově
poselství míru.
Z Vídně, 3. října.
(Zvl. tel. „Nár, Listů“)
Posl. Maštálka tady meškající prones
se o stati dra. Friedjunga, uveřejněné ve dneš-
ní „Nene Freiš Presse“ vůči redaktoru jme-
novaného listu, takto:
„Na všechen způsob, nepřihlížíme-li an
k obsahu jeho, jest podnět dra. Friedjunga
velmi pozpruhodný a možno zajisté vítati a po-
zdraviti,že muž, který se dosud pohyboval
na krajní čáře národní, nyní přimlouvá se za
česko-německou dohodu slovy vřelými, mluvě
tónem o poslancích českých, o české univer-
sitě a českých soudcích, jenž zajisté přispěl
k umírnění leckteré příkrosti, která ještě trvá
ve stycích obou národů král. Českého.
Stať dra. Friedjunga jest však zároveň dů-
kazem, že přesvědčení o nezbytnosti dohody
česko-německé rozšiřuje se do kruhů stále
širších. Také my Čechové proniknuti jsme
vírou, že česko-německé vyrovnání je nutné.
Naše strana národně svobodomyslná v posled-
ní době vede rozhodný boj proti všem, kdož
odmítají takový smír předem.lsou však u nás
také lidé, kteří sice vyrovnání česko-německé
chtějí, nemají však odvahy vytrvati do po-
sledního okamžiku a čeliti nátlaku oposičních
živlů. Takových lidí je zajisté hojně v obou
národních táborech.
V nynější chyil musí býti především za-
bráněno, aby lidé neodhodlaní strachem před
zodpovědností nezabránili skoncování česko-
německé dohody. Že je situace v král. Českém
krajně vážná, toho vnějším úkazem je dosazen
zemské správní komise. Finanční tíseň země
příměla zástupce obou národů, aby uznali, ž
nemohou dále otáleti s převzetím odpověd-
nosti. Tato se jim poněkud usnadní četným
a vážnými hlasy a projevy, jež ozývají sez
učitelstva, obchodnictva, živnostnictva a prů-
myslnictva v král. Českém, vyzývajícími k ob-
nově česko-německého vyrovnávacího jed-
nání a uzavření česko-německého smíru.
V takové chvíli doporučovat, aby česko-
německé jednání vyrovnací konáno bylo jiným
forem nežli zvolenými poslanci lidovými, z dá
se mi býti věcí velmi povážlivou
hlavně proto, že přijetí proposice té mělo by
za následek opětný a nový odklad rozhodnutí.
neboť by se začalo napřed přetřásati, může-li
zásadně takové forum vůbec býti přijato.
Musily by se bráti v úvahu jiné podobné ná-
vrhy, které by se najisto vyskytly, musily by
se vyslechnouti a požádati za votum Národni
rady — vše to by způsobilo však jenom zmatky
ještě větší.
Prakticky však přijetím pro-
posice páně Friedjungovy nebylo
by dosaženo pro vyrovnání samo
ničeho, neboť také profesoři české a něme-
cké university a komise z nich sestavené jenom
stěží nalezli by střední linii, na které jedině
může býti česko-německé vyrovnání hledáno
a to vzhledem na faktum, že zvolení zástup-
cové obou národů dosud takovéto střední li-
nie přes to, že ji hledali celá dlouhá desítiletí.
najíti nemohli.
K tomu přistupuje pak ještě jiný moment-
že komise universitní nebyla by politicky tak
otužilou jako sbor poslanců, protože zástup-
cové národů veřejným působením svým otuži-
losti té již nabyli. Následkem toho dlužno se
báti, že ani komise universitní nedospěje k
žádné dohodě, jelikož nebude chtíti uvaliti na
sebe výtku zrady na národě, která je u nás
vždycky pohotově.
Při tom dlužno uvážiti ještě moment vněj-
ší: Zapracovati se do obrovského souboru spor-
ných záležitostí a jejich detailů a subtilit, to-
likéž pak studium průprav a všeho jednání
předchozího vyžadoval5 by hodně mnoho času.
Přes právě uvedené dlužno dru. Fried-
jungovi jenom býti povděčnu, že zahájil svou
stať slovy: „Musí se najiti cesta ke
smíruvČechách.“ My Čechové pracujeme
všemi silami, by pravda tohoto výroku se
uznala všemi kruhy našimi. Ve skutečnosti
také hlasy, by se nové česko-německé kon-
ference neobesílaly, v poslední době na české
veřejnosti nenalézají již takové odezvy, jaké
v české veřejnosti nalézaly ještě před měsí-
cem. Doufám, že je stejně tomu i na strani
#12
alto_textblock
#12
německé.“
#13
alto_textblock
#13
Nehezpečí třetí války balkánské
#14
alto_textblock
#14
Mocenské upozornění
Z Bělehradu, 3. října. (K. k.) Úřadně
oznamují: Rakousko-uherský diplomatický
zástupce šl. Storck podnikl včera v úplně
přátelské formě kroky u odborného předno-
sty Spalajkoviče, pověřeného dočasnou sprá-
vou ministerstva zahraničních věcí, sdělin
mu, že rakousko-uherská vláda upozorňuje
#15
alto_textblock
#15
srbskou na velmi vážné následky vojenské
akce proti Albanii, poněvadž by akce tato
odporovala usnesením londýnské konference
a uvedla by po připadě Srbsko do rozporu
s usnesením této konference. Král. vláda
mohla by se snadno vyhnouti těmto násled-
kům, kdyby těchto usnesení přesně dbala.
Spalajkovič uznal přátelský ráz těchto
kroků šl. Storcka a neopomenul potvrditi
prohlášení, jež samoděl učinil zástupci Italie,
toliž že Srbsko podnikne proti albanským
útočníkům jen obrannou akci, ne-
pomýšlí zmocniti se albanskěh
území a že je pevně odhodláno
dbáti usnesení londýnské kon-
ference velvyslanecké, Spalajkovi
podal na to diplomatickému zástupci ra-
kousko-uherskému vysvětlení o vojenské akci
Srbska a o stanovísku sybském.
#16
alto_textblock
#16
Popřené domněnky a napovězená překvaper,
M. Z Kolína nad R., 3. října. (Zvláštn
telegr. »Nár. Listů«.) Ač v Sofiji sleduj
bedlivě nové albanské zmatky i türecký po-
stup proti Řecku, konstatuje sofijský dopi-
sovatel »Köln. Zigu«, že Bulhaři ne-
mají chuti zúčastniti se bal-
kánských sporů. Doposud nebylo
svoláno žádné mužstvo. Oddíly, které ob-
sadily územi západně od řeky Marice, byly
sesíleny lidem z jiných pluků. Lituje se
předčasného maření alba nske
síly. Z Bulbarska neodcházejí dobrovolníc
do albansko-makedonského tábora.
Smyšlenkou je řecká zpráva o turecko-
bulharských úmluvách stran budoucnosti
Kavaly a Dramy, avšak v dalším vý
voji věci na Balkáně může dojíti ke
lecjakému překvapení.
#17
alto_textblock
#17
Srbské dementi.
Z Bělehradu, 3. října. (K. k.) Úřadní ti-
sková kancelář srbská jest zmocněna pro-
hlásiti, že všechny, zahraničními dopisovatel
nebo jinými soukromými zprávami zahranič
ních novin rozšiřované pověsti, že srbšt
důstojníci hanobí ženy, jsou nejen
lendenčními, nýbrž i ošklivými smyšlenkami,
směřujícími k tomu, aby bylo ukřivděno
Srbsku, jež hájí svá práva a brání své
území.
Rovněž jsou nepravdivými a stejný účel
sledují vyvrácené již zprávy, že prý v srb-
ské armádě došlo k renitenci. Nelze
pochopiti, komu mají prospěti takové smy-
šlené a nepravdivé zpcávy, neboť nelze do
mnívati se, že v Evropě, která byla svěd
kem hrdinských bojů srbských vojáků, bude
se věřiti, že taková armáda kloní se k re
nílenci ve chvíli, kdy hranicím Srbska hroz
nebezpečí.
Křížák »Göben« neodplul k Dedeagačí.
Z Berlína, 3. řijna. (K. k.) Zpráva, že
německý křižák »Göben« odplul do De-
deogače, je nesprávná. »Göben« kotví stále
před Puljí.
Domnělé bulharské plány.
Z Paříže, 3. října. »Temps« oznamuje
z Athén: Snaha osvoboditi Thrakii a přáni
v příčině Makedonie donutily Bulharsko,
navrhnouti společný postup s Tu-
reckem, kterým by docileno bylo sply-
nutí Makedonie a Trakie v auto-
nomní stát. Z tohoto návrhu vzešel dalš
záměr společného polního tažení.
jehož podrobnosti pozůstávají v tom, že
100.000 mohamedánských úprchliků, kteři
přešli na turecké území, má býli ozbrojeno.
spojiti se s dobrovolníky z Gymyldžiny a za
podpory bulharských čet vtrhnouti do Tra
kie a Makedonie, odkud by vypudili Řeky
i Srby. Turecko o návrhu tom dosud se
nevyslovilo.
Řecká mobilisace.
Z Atén, 3. října. Královským dekretem
byly povoláni k plukům záložníci ročníků
1901 — 9.
Bulharští delegáti u rak.-uh. velvyslance.
Z Cařihradu, 3. října. (K. k.) Bulbaršt
delegáti Savov, Načovič a Tošev byli dnes
na snídani u rakousko-uherského velvyslance
hr. Pallavicina.
#18
alto_textblock
#18
Politický přehled.
Země české.
#19
alto_textblock
#19
Friedjungovo poselství míru.
#20
alto_textblock
#20
Co z Friedjungova článku ve včerejší „N
Fr. Presse“ již našim večerním vydáním ob-
šírně sděleného nejvíce překvapuje, toť po-
znání, že prof. Friedjung až dosud mimo ve-
škeru křivdu považovaný za jednoho z nej-
vyslovenějších protivníků a zajisté i škůdců
Slovanstva a rozsévačů nepřátelství proti nim
najednou vystupuje pro zastavení nepřátel-
ství mezi Němci a Čechy v Čechách slovy ne-
popíratelné sympatie, která do jisté míry od-
zbrojuje. Přes tuto vnější stránku uhlazeného
článku Friedjungova nutno věcný jeho obsah
jeho návrhu na sestavení rozhodčího soudu
z profesorských sborů obou právnických fa-
kult pražských k dokonání česko-německého
vyrovnání dodáním hotových osnov vyrovna-
cích, kteréž by musily býti beze změny při-
jaty i na říšské radě i na zemském sněmu poe
pohrůžkou rozpuštění a nových voleb — od-
mitnouti bezpodmínečně jako cestu k vyrov
nání naprosto neschůdnou a nemožnou. Př-
tom netřeba se ani zdržovati u radimentár-
ních věcných omylů Friedjungcvých, který na
př. tvrdí, že se ve vyrovnání nejedná o nic ví
#21
alto_textblock
#21
než o jazykový spor, i bez toho celý koncepe
Friedjungova nápadu jest v zásadě a konse
kvencích pochybený a zbudovaný na hypo-
tesách neuskutečnitelných. Což se domnívá
že si dají volení zástupci obou národů, k to-
mu účelu od svých mandantů, voličstev, ja-
kožto výhradní representanti politické jich
vůle dosazení poslanci, tak snadno vyrvat
tuto kompetenci, jak snadno se napíše úvod-
ník do „N. Fr. Presse“ o vnucení takovéhoto
rozhodčího soudu vládou? A kdyby k takové
vlastní dekapitaci svolili a voličstva ji schvá-
lila, což máme za vyloučeno, jest možno, aby
právnické fakulty se svými ordináři veřejného.
slátního a ústavního práva v čele nejen uznaly
toto porušení ústavy za přípustné, ale dokon-
ce se k jeho provedení propůjčily? že by
opravdový učenec, skutečný representané
právnické vědy, který si zakládá na svěm
jmeně a svrchovaném příkazu autoritám vědy
společném, žádným osobním činem neprohře-
šil se proti exaktně poznanému nálezu vědy
projevil i jen ochotu a to jen ku přípravné
práci pro takovou osnovu, která by byla před-
ložena zákonodárnému sboru současně s po-
hrůžkou rozehnání, nepřijme-li ji en bloc a ber
nejmenší změny?! Myslíme, že by opravdový
učitel práva, jemuž jeho věda je svatou věcí
odmíti podobný požadavek jako insinuaci
Dejme tomu však, že takové vysunutí ústa-
vou povolaných činitelů a zparlamentariso-
vání fakulty jako neodvolatelného rozhodčího
s pravomocí přesahující všechna práva parla-
mentů, by opravdu bylo možno, ačkoli se o
něm sotva kdy vážně bude mluvití — v tom
případě může býti pan Friedjung ujištěn, že
proti povolání Bachmannů, Pferschů a tutt
k neodvolatelnému spolurozhodován
o úpravě veřejnoprávných poměrů mezi obě-
ma národy v Čechách nad všechen pro-
lest a odpomoc povznesenému
vzbudilo u české veřejnosti poplach, o jehož
prudkosti sotva někdo mimo národní kruhy
stojící má náležité poněti. Mezi profesory ně-
mecké university v Praze zasedají krom jme-
novaných nesmiřitelní, nejvýstřednější něme-
ckonacionální fanatikové, jimž je věda v jich
poslání komponentem oproti štvavé politice
docela podřízeným, kteří za hlavní úkol svů
považují spíše pěnění německé krve než jej
uklidňování, a kteří mají na svědomí tal
mnohou kaluž české krve, na dlažbě pražské
z důvodů politických prolitou.
Ano, prof. Friedjung střelil do samého
středu vyrovnacího terče, vůdcové německého
buršáctva v Praze k pouličním bojům na Pří-
kopě, řečníci z komersů Germanie a Rede-
balle o Praze jako německé baště na po-
stupu k východu, také Friedjungoví tak dra-
hěmu, svolavačí výminečných stavů a náhlých
soudů na Prahu, to už věru budou ti pravi
apoštolé a tvůrci míru v Čechách ...
Friedjungův návrh, krom symptomu vzmá-
hajícího neodolatelného tihnutí k národnímu
vyrovnání v Čechách, praktické ceny nemá.
Autoru jeho ušlo, že k souhlasu ke smíru ná-
rodů v Čechách je zapotřebí především obou-
stranného souhlasu nejširších vrstev,
daného delegovanými k tomu jich
representanty politickými, a že
dohoda fakult nemohla by nikdy nahradit do-
hodu národů a jich kompromis, i kdyby se
dalo o dohodě obou fakult vážně i jen mluviti.
Příliš dobře víme, že fakulta, na níž je mož-
ným Bachmann a Pfersche, svou úrovní jest
neuzdvižitelna na výši vědecké i politické in-
tegrity sboru české právnické fakulty!
#22
alto_textblock
#22
Z Moravy.
#23
alto_textblock
#23
Dne 1. října 1913.
#24
alto_textblock
#24
(Násilný čin proti české škole v Mi-
roslavi. — Brněnský vodovod a bon
bony. — Apel k Národní radě morav-
ské.)
Dlouho to trvalo, nežli mohlo se přikročiti k
otevření české soukromé školy v Miroslavi, kde
dle samého pověstného sčítání lidu je přes 600
Čechů, více jak 1/4 všeho obyvatelstva, a sotva že
dne 28. září byla otevřena, dopustila se obec na
ní násilného skutku a dne 30. září ji úřadně za-
pečetila. Nicotné, vlastně žádné důvody, diktované
pouze národní nesnášelivosti a německým šovi-
nismem vedly obec k uzavření školních míslnosti.
které úřadní komise c. k. okresní školní radou
Moravském Krumolvě vyslaná, uznala za způsobilé
pro vyučováni. To si troufá obec, v jejíž zastupi-
telstvu dokoce zasedají Češi, ovšem dotud za hodne
považovaní, dokud nepomohli ke zřízení české
školy. Majitel uzavřené budovy školní, statečný
rolník Ryšavý a vydržovatelka školy, brněnská
Národní jednota, podniknou ovšem všechny po-
třebné kroky, aby násilný čin miroslavské obce byl
brzo zrušen. Miroslavský případ je dokladem, jak
za české rozháranosti vyrostl hřebínek německé
menšině moravské, která, opírajíc se o německou
byrokracii a majíc před sebou rozhašteřené šiky
české, nebojí se sebe většího násilí.
Brněnská obec za ohromné miliony — které
však nepoužila pouze na vodovod, na který si je vy-
půjčila, nýbrž i na germanisaci — postavila vodo-
vod, který dne 4. října odevzdá veřejností. Smutné
byly obrázky při nedávném komisionálním řízent
vodovodu, jak naši lidé neinformovaní nevěděli, jak
svá práva proti obci brněnské hájiti a jak také ná-
rodnostní práva svá dovoliti šlapati. Obec brněnské
lu slávu dne 4. října by měla také ráda za asisten-
ce Čechů a proto, ač ja dělá v Německém domě.
zve na ni také známé české osobnosti. Nepochybu-
jeme ovšem, že české osobnosti i z řad úřadních
dovedou se zdvořilou omluvou provokační pozvání
brněnských germanisátorů odmitnouti a poděkovati
se za banket a pod. laskavosti obce brněnské. v
týž den pořádá německé Brno bonbonový den na
fond pro chytání českých dětí. I zde je povinnosti
českého Brna důkladně každého dotěrného bon-
bonáře neb bonbonářku odmítnouti a na germa-
nisační radniční pochopy odkázati.
Národní rada moravská musí býti nyní velice
zaměstnána, že nemá pořáde dosti času, aby ko-
nečně ujala se iniciativy, aby národní insti-
tuce byly ze štvanic politických vy-
loučeny. Bude naše Národní rada příště spolu-
zodpověna za škodu národní, jež ze štvanic těch
vzejde. Dnes Matice naše, naše Národní Jednoty
jacu v takové finanční tísni, že je obava, co se sta-
ne se školami a podniky jimi vydržovanými — ale
to nevadí Národní radě, aby dále mlčela, když na
příklad klerikální „Den pau sálně protí
#25
alto_textblock
#25
všem nár. jednotám píše dne 3. října
.. . . pak nezbývá nic jiného, než od-
ložiti všechny ohledy a postaviti
Národní jednoty na pranýř — jako
štváčské instituce, které uráže-
jí katolieký lid, ač se dovolávají jeho
pomoci.“ Toto paušální štvaní proti všem N á-
rodním jednotám je k vůli seznamu předná-
šek Národní jednoty na Olomoucku — tedy na
jistém jen okrsku. To se jmenuje potom národní
práce strany křesťansko-sociální. Rozlišovat se
musí snad i v církvi hodný od špatného, řádný od
chybujícího — a pro jednoho špatného snad kněze
nelze všechno kněžstvo odsouditi. Národní rado
moravská, kdy se probudiš?
#26
alto_textblock
#26
Ze Slezska.
#27
alto_textblock
#27
(Ze školství. — Královský pruský vý-
rok v Karvíně.)
Veřejné školy, česká v Rychvaldě a polská
v Polské Ostravě, přes výrok správního soudu ne-
existují vlastně dosud. Učitelské síly sice placeny
jsou ze zemského školského fondu, avšak úhrada
věcných potřeb nadále leží na bedrách institucí
soukromých, a sice Ústřední Matice školské, po-
kud jde o Rychvald a Macierze Szkolně, pokud jde
o Polskou Ostravu. A přece jen je ohromný rozdíl
mezi stanovisky obou komun. Polská Ostrava brá-
ní se, i v zájmu českých škol, vnucovanému vy-
učování němčině na polské škole, a opírajíc se
o jasné znění zákona, chce přivoditi zásadní roz-
hodnutí správního soudu, jež bude směrodatným
jak pro všechny obdobné případy, tak pro boj.
o zrušení Zeynkových školských nařízení, která
při nejmenším jsou nemravným přežitkem. Za to
odpor obce rychvaldské jest diktován jen proti-
českým záštím a nenávistí. Polský tisk rozdil obou
stanovisek nechápe a odtud jeho zběsilé útočení
na Polskou Ostravu, jež vyvrcholilo v těchto dnech
výzvou k bovkotu českého obchodnictva, živ-
nostnictva, českých lékařů, advokátů atd. Divná
taktika, ale zajímavá se zřetelem k tomu, že proti
Němcům až dosud nikdy k ničemu podobnému
Poláci nesáhli, ať jim tito dělali, co chtěli. A přece
jenom již několikrát s vážných polských stran po-
ukázáno bylo k tomu, že od Němců Polákům slez-
ským hrozí větší nebezpečí, než od Čechů... Quo
vadis Polonia?
Velmi zajímavý příspěvek ku poslednímu po-
bytu císaře Viléma ve Šlezsku přináší Michejdův
„Dziennik Cieszynski“. Reprodukujeme ho
doslovně:
„Za svého pobylu v Karvíně rozmlouval cl-
sař Vilém, jak obvykle, po uvítání se starostou
Staniekem. Ptal se ho na počet obyvatel Karvína
a na jejich národnost, Když uslyšel, jak Němců
jest v obci málo oproti Polákům, zvolal: „Die
Polen haben sie auch? Da müssen Sie ja recht
tüchtig dreinhauen!“ Tento výrok nesvědčí o veli-
kém taktu pruského hosta. Přijeti do cizího moc-
nářsíví na návštěvu, a štvát jednotlivé národnosti
proti sobě, jest nejen nechutné, ale zvláště nepoli-
lické, a to tím spíše, jestliže se uváží role, jako
Poláci hrají v říšské politice se zřetelem k troj-
spolku. To pochopil i karvinský starosta a proto
učiněna byla opatření, aby výrok tak choulostivý
netlostal se do veřejnosti.
Císař Vilém jest znám v celém světě, že ne-
umí držet jazyk za zuby. Nejedna jeho řeč vyvo-
lala i v samotném Německu silné hnuti veřejnosti
v tom směru, aby císař, jako osoba zaujímajíel
výminečné postavení, choval se dle toho vždya
všude.“
Ponechávajíce za tuto zprávu plnou zodpo-
vědnost jmenovanému listu, soudíme, že, polvrdí-li
se autentičnost Vilémova výroku, budou ve Víd-
ni německému císaři za jeho slezskou návštěvu
velmi málo vděčni. Zejména v tom případě, za-
vdá-li karvínský případ Polákům podnět k nějaké
akci. Docela vyloučeno to není, to jest patrnoi
ze zdrželivých slov „Dz.“, jimiž královské pruské
výroky jsou komentovány.
#28
alto_textblock
#28
Rakousko-Uhersko.
#29
alto_textblock
#29
Uherský sněm
Dne 8. října skončí letošní dlouhé letní
prázdniny uherského parlamentu, jenž byl dne
26. června královským reskriptem odročen.
Ale ani v říjnu nebude míti mnoho práce, po-
něvadž žádná vážnější předloha pro plenum
není připravena. Do první schůze dostane se
jen několik zpráv imunitního výboru a mimo
to vláda podá některé předlohy, jež budou
přikázány výborům, načež v zasedání posla-
necké sněmovny nastane opět přestávka, v
níž budou pracovati jen výbory. Plenum se
sejde bezpochyby zase tenkrát, až budou svo-
lány delegace, aby provedlo volbu uherských
delegátů.
#30
alto_textblock
#30
Haličský sněm.
#31
alto_textblock
#31
„Nov. Ref.“ má opět velmi pesimistickou
úvahu o haličském sněmě. Po zmařeném svo-
lání sněmu počátkem října „N. R.“ soudí, že
kez předběžného dorozumění o volební opra-
vě bylo by svolání sněmu, v němž by opět
triumiovala ukrajinská obstrukce, jak se sta-
noviska polského, tak i s vládního stanoviska
při nejmenším marným pokusem. Pesimisté
prý tvrdí, že není vyloučena možnost, že
sněm, zvolený v červenci, nebude vůbee
svolán a že snad vláda shledá výhodnějším
opět jej rozpustiti a vypsati nové volby. Te-
prve, kdyby se podařilo uskutečniti nějaký
kompromis o volební opravě, o němž se nyní
začíná pracovati, byla by naděje, že by sněm
byl svolán někdy v prosinci. Svolání říšs ké
rady na 21. října jest krakovskému listu dů-
kazem, že vláda ztratila naději v životnosta
dělnost haličského sněmu. Důsledky toho ob-
jeví se asi dosti brzo.
#32
alto_textblock
#32
Tiszovy námluvy s Rumuny rozbity.
Již od r. 1910 hr. Tisza vyjednává čas ob
čas s národními Rumuny, aby je převedl do
vládního tábora. Jednání několikrát přeruše-
no, ale znova navázáno. Nyní, zdá se, rozbilo
se definitivně. Ve schůzi aradského stoličního
zastupitelstva byl podán návrh, aby se hr. Ti-
szovi a jeho vládě odhlasovala důvěra. Ke
slovu se přihlásil vůdce národně smýšlejících
Rumunů posl. Pop-Čičo a projevil ve své
rumunské řeči hr. Tiszovi nedůvěru. Dotkl
se při té příležitosti dlouhého vyjednávání
mezi Tiszou a Rumuny, jehož účelem bylo
uzavříti mír mezi Maďary t. j. uherskou vlá-
dou a Rumuny, ale všechno vyjednávání bylo
marné. S hr. Tiszou není možno uzavříti mír
— pravil posl. Pop-čičo. — Tisza by si přál
sice míru, ale s jednou podmínkou: Buď se
pokoříš, nebo tě rozdrtím! Tisza zkompromi-
toval každé pomyšlení na smír s uherskou