#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu dne 21. září 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 261.
#4
alto_textblock
#4
na mtěsíc
#5
alto_textblock
#5
Na ranní n odpol. listy
předplácí sen
v Praze v admainistrael
. . . . 2
na meěsln
na čtrt leta . . . . 6 K —
s dvojí čonáškou
sa naěsíe
. .
na čtvit leta . . . . 7 K 50
ve filialkáchi
. 2K30 h
na něšíc . .
Pošton:
ns čtvrt lota . . . . 9 K 60
s dvojí ziallkou
na čivrt leta . . . . 11 K do
#6
alto_textblock
#6
V drobném prodeji
ranní číslo o sobě . . . za 8h
odpolešní
. . . . . za z
Ve úilislkách na venkovět
ranní číslo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . 3h
Inseráty
plati se hotově vnpře
Přodplaconí a inserty přijímá ndmini-
strace v Marianské ulici č. s.
Tam nacházají se též redake
tiskárna a ezpečice „Násodních Liistá“.
Rukopisy se nevracsji.
#7
alto_textblock
#7
Válka.
Z Čifu, 20. záři. (»Reuter«.) Dle spo-
lehlivých zpráv počal včera na úsvitě
obecný útok Japonců na Port Artu
a pokračovalo se v něm až do noci.
Všecky příznaky nasvědčují, že Ja-
ponci pokoušeli se o různé hlavní
tvrze na severo-východní straně Port
Arturu.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
#8
alto_textblock
#8
Mezi Anglii a Německem.
Posud ani pořádně neuschnul inkoust na
anglo-německé smlouvě, jež stanoví zřízení
smírčího soudu pro některé sporné otázky mezi
oběma řečenými státy, a neshody mezi nimi ne-
přestávají. Naopak, přibývá jich právě od uza-
vření jmenované smlouvy smírčí. Časopisecko
a diplomatické potyčky a přestřelky mezi Anglií
a císařstvím německým jsou jako nekrvavá
válka, jež rovnoběžně sprovází veliký, světo-
dějný zápas rusko-japonský. Pozorovati a stopo-
vati ji v jejím vzniku a rozvoji, v prostředcích
účelích jejich jest neméně zajímavo, než sledo-
vati střídavé děje na bojišti rusko-japonském.
Zajímavost zvyšuje se tím, že vlastní původce
a stálý podněcovatel sporův na obou stranách
jest týž. Jest to Anglie!... I předmět těchto
sporův jest týž. Jest to Rusko! Jako totiž Anglie
poštvala Japonsko proti Rusku, tak usiluje
zároveň odtrhnouti Německo od Ruska.
Tato druhá čásť úhlavního nepřátelství je-
jího proti velestátu slovanskému nechce a ne-
chce podařiti se ji tak rychle a snadno, jako
zdařila se jí čásť první. Však Anglie už i pře-
svědčila se, že bylo věcí snadnější, vehnati Ja-
ponce proti Rusku do války, než zjednati a za-
jistiti jim konečné vítězství v ní. Posavadní vý-
sledky strašně krvavého zápasu, obdivuhodného
zápolení rusko-japonského neuspokojují naděje
a přání anglické. V Londýně představovalisi
průběh věcí, jimi nastrojených, zcela jinak. Od-
tud zklamání jejich a nervosnost trapná. Nadálit
se zcela bezpečně, že jsouc na válku naprosto
nepřipraveno, Rusko v nejkratší lhůtě bude po-
raženo na hlavu tak dokonale a rozhodně, že
se nabídne k uzavření míru. Když tato naděje
nadobro selhala, Anglie cestou diplomatickou
učinila návrh, aby spor rusko-japonský byl ode-
vzdán poradě mezinárodní k vyřízení smír-
nému, jimž by byl učiněn konec dalšímu krve-
prolevání, zcela prý bezúčelnému. Velmi ochot-
ně Anglie nabídla se, že v interessu lidskosti a
všeobecného míru světového, jenž prý válkou
rusko-japonskou jest ohrožen nad míru po-
vážlivě, sama svolá takovou konferenci všech
velmocí evropských, amerických a asijských,
že sama ujme se předsednictví v ní. Nejrozhod-
nější „ne!“ se strany ruské pohřbilo i tuto na-
ději anglickou.
V Petrohradě totiž postřehli ihned zcela
správně, že Anglii nejde o nic jiného, než aby
dosáhla na mezinárodní konferenci, čehož do-
síci nepodařilo se jí na bojišti rusko-japonském.
že totiž ráda by zaujala na severovýchodním po-
břeží asijském ono důležité, rozhodující a panu-
jící postavení, jehož půlstaletou prací tam bylc
nabylo Rusko, a zároveň že v oněch končinách
chce značně přistřihnouti vliv japonský, jenž by
jí mohl překážeti v provedení dalších záměrův
jejích tamějších.
S odporem, ohlášeným z Petrohradu proti
jakémukoliv „přátelskému“ sprostředkován
míru s Japonci, sdružila i sama příroda, jež jim
nedovolila, aby využitkovali několik vítězných
podnikův svých tak, jak v Londýně bylisi
přáli. Za to ovšem japonští vojevůdcové sklizeji
v anglických časopisech a ve veřejném mínění
anglickém nejhlubší — opovržení. Ještě pře
dvěma nedělemi zbožňováni, generálové ja-
ponšti týmiž novinami anglickými jsou nyní
#9
alto_textblock
#9
ostouzeni jako nejmizernější hudlaři a lidé k ni
#10
alto_textblock
#10
čemu. —
Následoval třetí pokus anglický, aby Rusko
bylo přinuceno uzavříti s Japonskem mír.
Poněvadž k vedení války všude a vždycky mimo
generály, vojáky a děla jest potřebí i peněz,
oběma válčícím stranám počínají docházet
„drobné“, Anglie pustila do světa návrh, aby
ani Rusku, ani Japonsku v Evropě a v Americe
nikdo už ničeho nepůjčoval!... Však kdo byl
proti tomu? Nejdříve ozvali se bankéři angličt
a po nich američtí, že si nenechají ujít tak
krásnou příležitost k tučným výdělkům. S nim
souhlasili i peněžníci francouzšti a nástrahu
anglické vlády na Rusko rozplynula se opět
v dým. ..
Rozmrzelá všemi nezdařenými nadějem
svými ve válce rusko-japonské, Anglie vypoušt
hlavní stavidla hněvu svého proti — Německu.
Vytýkáť mu, že pod rouškou prohlášené nestran-
nosti přece jen tajně přeje Rusku a kde jen
může, mu poskytuje pomoci.
Poměr, jejž Prusko pěstuje k Rusku v ny-
nější válce, jest předmětem zajímavého sporu
anglo-německého. Návštěva anglického krále v
Kielu měla spor tento ne-li vyříditi, aspoň ob-
jasniti. Nestalo se ani to, ani ono. Následovaly
velmi důtklivé články, jimiž „Times“ vyčítaly
Německu porušování nestrannosti ve válce ru-
sko-japonské a zjevné naddržování Rusku. Mi-
nulého týdne porýnský list, „Köln. Ztg.“, v od-
povědi, jejíž původ berlínský nebylo lze zapříti,
s největším důrazem odmítl výčitky anglickéa
zároveň hájil samostatnosti zahraničné politiky
německé, jež prý nebude přijímati naprosto
žádných rozkazův z Londýna. Toto poloúřadní
vyjádření v řečeném listě porýnském vzbudil
v celém světě diplomatickém největší pozornost.
Myslilo se obecně, že spor anglo-německý tím
jest vyřízen. Však mýlka. V Anglii sice strčil
do kapsy německé popření, jakoby mezi Ber-
línem a Petrohradem byla nějaká smlouva, jež
se týká nynější války na východním břehu asij-
ském, ale nemeškali vytasiti se s výčitkou no-
vou. Přímý a zjevný tlumočník zahraničné poli-
tiky anglické, Daily Graphic“, uveřejnil zvěst.
že mezi Ruskem a císařstvím němockým dálo se
důvěrné jednání ohledně některého přístavu
mandžurského, jenž prý pro všechny případy
měl zůstati Rusku zajištěn. Proti tomuto tvrzen
ozval se ministerský list berlínský a od-
kázal je do řady smyšlenek, jakéž prý ve vlád-
ních i nevládních listech anglických o zahra-
ničné politice německé neustále se rodí!
A ještě není pokoj. Ve dnech právě minu-
lých pařížský dopisovatel „Timesův“ vy
právěl, že baltické loďstvo ruské na své plavb
k východním břehům asijským bývá zásobováno
uhlím, jež němečtí dodavatelé odevzdávají
mu na místech, známých prý jen ruskému
caru a německému císaři. I tato
směšná kachna byla časopisectvem anglickým
uvítána s nadšením a bylo potřebí teprv ubíti ji
zvláštním výstřelem z Berlína.
A ještě ne pokoj! Z Anglie byla zaslána
do polských listův varšavských zpráva, že car
se sejde s císařem Vilémem ve Skěrněvicích,
kamž prý zároveň císař rakouský nedostaví se
jen, že mu toho nedovoluje jeho churavost.
Obraznost anglická ve službách proti-
ruských a ve stálé podezřívavosti Německa pra-
cuje už plnou parou. Zmocnilať se jí povážlivá
choroba, jinak neobvyklá v hlavách tak střízli-
vých a praktických, jimiž se vychloubá plémě
anglosaské. Vysvětléní této choroby dlužno hle-
dati jen v ohromném zklamáni, jež nadějím
anglickým připravila válka rusko-japonská.
#11
alto_textblock
#11
Politické zprávy domácí.
#12
alto_textblock
#12
V Praze, 20. září. (Protestslezských
Němců) proti slovanským pobočkám, podaný
ve včerejší schůzi sněmovní, drží se, jak jsme
očekávali, v mezích nucené umírněnosti. Sama
nacionální „Volks-Ztg.“ vidí se dnes nucena
omlouvati tuto umírněnost u svých čtenářů, kteř
se nadáli protestu „namočeného v lučavce“. Pro-
#13
alto_textblock
#13
test prý dovozuje, že zřízení slovanských po-
boček jest na újmu rozvoje německých učitel-
ských ústavů, utrakvisace ústavů jest pak pro-
středkem, jímž se mají Němcům jich ústavy ztrp-
čiti. I my souhlasíme s vídeňským listem, že
utrakvismus ve školách jest života neschopná ne-
stvůra, ale očekávali jsme jiný závěr, než ke
kterému dochází slezský protest. Poněvadž slo-
vanských učitelských ústavů ve Slezsku potřeba
jest a sami Němci to popříti si netroufají, zbývá
jediný prostředek, aby se Němcům neztrpčovaly
jich staré ústavy: založiti vedle nich úplně samo-
statné učitelské ústavy slovanské.
„Reichswehr“ právem se pozastavuje na
tím, že mezi prolestanty slezského sněmu jest
také vratislavský kardinál biskup Kopp, mající
na sněmu virilní hlas. „Kardinál Kopp — píše
„Reichsw.“ — jest sice členem slezského sně
mu; ale virilní hlas má jedině ten účel, aby
se církevnímu knížeti poskytla příležitost proje-
vovati mínění své a katolického obyvatelstv
v otázkách náboženských a konfessijních. Stran-
nictví vratislavského kardinála knížete biskupa
v otázkách národních musí na všechen způsob
vzbuditi podivení a narazí nade vší pochybu na
odpor v neněmeckém obyvatelstvu Slezska.“
V Praze, 20. záři. (O zvěna Körbrovy
cesty po Haliči.) „Gaz. Narod.“ otiskuje
delší články o Körbrově cestě po Haliči. Pisatel
zaznamenává s povděkem, že uvítání putujícího
ministra bylo celkem officiálně chladné, jak býti
mělo. Výjimkou byla města Tarnobřez, které
ministru postavilo slavnestní bránu a Trembovla
jež poslalo své školní děti vítati ministra. Pisatel
dodatečně připomíná tarnobřežským, že na slav
nostní bránu měli dáti heslo nynější vlády: § 14.
a připsat k němu zlatými písmeny: „H robař
parlamentu!“
V další stati pisatel varuje polské kolo, aby
se nemýlilo, že přílišnou ochotou k dru. Körbrov
dosáhne čeho dobrého pro Halič. „Kdo zná dra
Kěrbra — praví — ten ví, že není impressionistn
ani entuziast, že se neřídí dojmy, nýbrž reálným
zájmem své vlády a že pro nás učiní jen to, co
bude pro něho samého nutno, aby se udrželu
vládního vesla. Budeme-li s drem. Körbrem jed
nati střízlivě, chladně, s velikou reservou a roz
vahou, můžeme od ministra, který jest především
člověk reálný a který nás bude potřebovati, zí
skati ledačeho. Budeme-li však tonouti v nadšení
a vrhati se mu zaníceně v objetí, nedosáhneme
ničeho, poněvadž dr. Körber nezvykl činiti
ústupky těm, kdo ho milují platonicky, nýbrž
naopak, k nepřátelským stranám bývá nejednou
přiznivější, než k lidem bezohledně mu od-
daným.“
Ze Lvova, 19. září. (Ruský klub sně-
movní.) Nově zvolení ruští sněmovní poslanei
měli schůzi dne 15. t. m., v níž se ustavili jako
samostatný klub. Předsedou zvolen posl. Oles-
nický, jeho náměstkem dr. Korol a tajemníkem
posl. otec Bohačevský. Do parlamentní komise
zvolen kromě předsednictva ještě posl. Mogilni-
cký. Ve schůzi stanovena také taktika ruskéh
klubu v příštím zasedání haličského sněmu.
V Praze, 19. záři. (Kapitola o irre-
dentismu.) Vlachové na jihu říše těší se
téže přízni vídeňských vlád, které se těší Němei
v severních korunních zemích: čím zjevněji
šilhají přes hranice, tím většími milostmi vlády
je zasypávají. O nebezpečí vlašského irreden-
tismu na Přímoří rakouském štěbetají už vrabei
na střeše; ale vídeňská vláda se chovala dosu
tak, jakoby o něm neměla potuchy. Kdykoli se
Slovinci neb Chorvaté z Přímoři ozvali, prosice
za kousek práva, za jedinou na př. slovinskou
národní školu v Terstě, a ukazovali při tom na
svou poddanskou věrnost u porovnání s vlašským
irredentismem, vždycky byli ve Vídni odmítnuti.
Tyto dni sděleno, že dosavadní místodržitel terst
ský hr. Goess bude nahražen kn. Hohenlohem
jenž má na Přímoři zahájiti nový kurs. Toutc
chystanou změnou vysvětlujeme si neobvyklou
událost, že totiž vládni „Triester Ztg.“ ve svém
sebotním čísle přináší úvodník proti vlašskému
#14
alto_textblock
#14
irredentismu. Stať je psána ve formě odpovědi
prof. Villarovi, jenž nedávno v „N. Fr. Pr.“ háji
rakouské irredentisty, při čemž bájil o utlačován
Vlachů v čistě vlašských krajích, k nimž počitá
vedle Terstu ovšem i většinou slovanské Goricko
a Istrii. „Triester Ztg.“ ve své odpovědi ukazuje,
jak Vlachové na př. v Istrii uměli využitkovat
své nadvlády nad Slovany, jimž nedovolují an
na sněmu mluviti slovanským jazykem, jak od-
krytě při lonských slavnostech ve Videmu mani-
festovali svou touhu po spojení s královstvím ital-
ským a králi Viktoru Emanueli volali „Vivai
Re di Trieste!“ a jak jsou stále v nejužším styku
s irredentistickými spolky po celé Italii, jichž je
tam na sta. Při té příležitosti terstský vládní list
prozrazuje, že k akčnímu komitétu, který chystal
letos attentát bombami, nalezenými v terstském
vlašském gymnastickém spolku, náleželi znám
irredentisté z Videmu, Milána, Benátek, proti
nimž vydány již zatykače. Ví prý se též, že na-
lezené bomby byly do Terstu zaslány z Milána
a naopak, že leckdo, kdo se následkem bombové
afféry necítil dosti bezpečným před rakouskou
justicí, prchl z Terstu v čas do Italie. Známé ir-
redentistické proklamace, jež se každoročně ke
dní 18. srpna (k narozeninám rakouského ceísařei
pašují do Terstu, pocházejí od irredentistů z Mi-
lána a z Vídema. Vládní list vyslovuje se dále
rozhodně proti zřízení vlašské university v Terstu
protože ústav ten by byl jen ohniskem stáléir
redentistické agitace. „Neboť — dodává — nikdo
zajisté neuvěří, že by irredentistické hnutí mezi
Vlachy utichlo, kdyby se vyhovělo všem jejich
přáním i přes míru práva a spravedlivo-
stik jiným národům této říše. Každýt
vi, že při jídle roste chut.
Těší nás, že aspoň ve vládních kruzích terst
ských počínají chápati, že se přímořským Vla-
chům hovělo dosud na újmu práva a spravedl-
nosti jiných, totiž slovanských národů. Snad ko-
nečně takové vědomi zavládne i ve vládních kru
zích vídeňských a i tam se pozná, že nejvýdat-
nější zbraní proti vlašskému irredentismu jest
hezohledné provedení rovnoprávnosti přímoř
ských Slovanů.
Ze Solnohradu, 19. září. (Zemská da
na automobily.) Zemský výbor solnohrad-
ský předloží letošnímu sněmu osnovu zákona
jímž se uvaluje daň 90 K ročně na osoby, ma-
jící v držení automobil aspoň jeden měsíc v roce
a mimo to poplatek 30 K za každého chauffeura
Z Pešti, 19. září. (Z řeči Košuto vy.
V neděli byl v Orosháze odhalen památník Lud-
víka Košuta. Při té příležitosti promluvil též syn
oslavence, posl. Fr. Košut, jenž se po dlouhé
nemoci právě vrátil z Italie. Mluvil o úkolech
strany neodvislosti a dovozoval — patrně prot
těm opposičním poslancům, kteří už nyní hlá-
sají boj proti nové branné předloze — že strana
nesmí vháněti národ do zoufalých podniků a že
každý boj musí býti přizpůsoben poměrům
V liberálních kruzích soudí se z této umírněn
řeči, že Košut ani v příští parlamentní kampan
nebude schvalovati obstrukci.
#15
alto_textblock
#15
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 20. září.
Německá expanse na Východě.
»L'Européen« přináší zajímavý dopis z Ca
řihradu o postupu německém na Východě. Za-
tím zdá se, že je předčasnou zpráva něme
ckých a maďarských listů o brzkém otevření
nové mořské linie Constanza-Alexandria. Vyjed-
návání vlády německé s Portou je sice v plném
proudu, ale něco definitivního nebude asi tak
brzo ujednáno. Rovněž není dosud vyřízena
záležitost kabelu Constanza Cařihrad. Založení
těchto podniků přičisti dlužno akci »Eastern
Telegraph Company« majitelky kabelu Oděsa-
Cařihrad, jež si činí nároky na monopol kla-
dení kabelů ve vodách tureckých, a jež nyní
staví se energicky proti konkurenci německé
»Společnosti telegrafické pro východní Evropu«
v Kolině n. R. Avšak vládě německé podařilo
#16
alto_textblock
#16
se odstraniti i tyto překážky, kladené se strany
anglické a snaží se dospěti ke konečné dohodě
s Tureckem a Rumunskem.
Nový kabel, nový vlak přímý a zvláštní
telegrafický drát spojující Berlín s Constanzou,
bude míti velkou důležitost. Rumunsko se stane
pojílkem obchodu anatolského a mezzopotam-
ského se starou pevninou. Nová linie telegra-
fieká bude prodloužena podél německé želez-
nice k Bagdadu, bude sahati z Berlína přes
Constanzu, Cařihrad, Seutari, Angoru, Diabekir
a Bagdad až k Bassorahu a odtud bude po-
kračovat k zálivu perskému! Nově telegrafické
spojení toto nabude velké důležitosti tím, že
bude rychlejším a lacinějším spojením Německa
a Rakouska s Indií nežli dosavadní linie telegra-
fická, patřící »Indo-evropské společnosti« (Oděsa-
Tiflis záliv perský a kabel Curaci -Indie).
Linie německá bude dále moenou konku-
renci linii anglické. Rovněž lze očekávat, že po
ukončení železnice bagdadské a telegrafické linie
B. B.-B. (Berlín Bukurešt Bagdad) nastane velká
změna ve směru cestujících do Malé Asie
Všechny tyto německé podniky na Východě
jsou nesmírného významu nejen hospodářského
i politického. Jsou novým důkazem rostoucí
síly a podnikavosti Německa, jež vítězně zápole
na Východě o převahu svého vlivu proti Rusku,
Francii i Anglii. Známý spis André Chéradama
upozorňoval důkladně a výmluvně na tuto ex-
pansi německou na Východ a skutečnost, nej-
novější události dávají za pravdu míněnía
předpokladům bystrého politika francouzského.
.
#17
alto_textblock
#17
Indie.
#18
alto_textblock
#18
Ke sjezdu socialistické strany Německa
v Brémách.
Ku prvnímu dnu zmíněného sjezdu sociali-
stického dlužno uvésti ještě některé momenty.
Sjezdu zúčastní se z předáků strany zvláště
Bebel, Vollmar, Heine, Molke-
buhr, Frohme, Stadthagen, Bern
stein i Kautsky. Také poslanec Schippl,
kterýž od roku 1899, kdy měl v Hannoveru
prudkou srážku s Bebelem, sjezdů strany s
nezúčastnil. Sociální demokracie Rakouska vy-
slala Sehuhmeiera za poslaneckou frakci
na říšské radě, Vinarského za vedení
strany, Němce za česko slovanskou a Adělu
Poppovu za ženskou organisaci strany.
Poslanec Schmalfeld vítaje účastníky pro-
hlásil, že třeba se vedly prudké bitky o pro-
středcích k cílům strany, o zásadách že není
různosti v ní. Bebel děkuje za uvítání děl,
že z loňských prudkých půtek na sjezdu drá-
žďanském odpůrci čerpali naději v krach strany
sociálně demokratické. Krach ten nenastal a ne-
nastane. (Pochvala.) Ovšem ale kynou straně
prudké boje, protože v celém Ně-
mecku a zvláště v Prusku jsou zpá-
tečnické proudy na postupu. Návrh, aby jednací
pořad doplněn byl otázkou školskou, byl zamit-
nut, protože Bebel vysvětlil, že celé lelošní za-
sedání pruského sněmu bude vyplněno průplavní
předlohou a že netřeba se tudiž zatím obávat
nějaké reakcionářské předlohy školní.
Odpolední schůze sjezdu schválila zprávu
o činnosti strany, načež projednávány různé
návrhy v příčině agitace a tisku. Návrh
Südecuma na zřízení zvláštní agitační komise
vedle předsednietva byl odročen až do jednání
v příčině organisace. Návrh posl. Pfaukucha na
dosazeni tajemníků do různých proviněních míst
s platem počátečním 2000 m. byl přijat.
Dr. Karel Liebknecht podal návrh, aby strana
hledala si již mezi rekruty do armády vstupu-
jícími propagandu pro socialism. Zvláště má jim
podati vesměs, ale v rámeích zákona objasnění
v příčině povinností, ukládaných jim vůči »vnitř-
nímu nepříteli« a v příčině týrání vojska. Př
tom ale v dotyčných brožurkách nemají být
vojáci, doložil Liebknecht, podněcováni k ne-
poslušnosti proti představeným. V rokování
návrhu tom bude se ještě dnes pokračovati.
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON.
#20
alto_textblock
#20
Varšavské vycházky.
(Lazienky, Vilanov.) Mimo ruch a přepyc
rozhýřených ulic má Varšava pozoruhodná místa,
kam málo nebo docela nezaléhá život pouliční,
Má své parky a především své typické „La-
zienki“. Mají tolik zvláštnosti do sebe, jsou plny
snivé poesie a bolných vzpomínek historických.
Však i tolik vlastní jen sobě nádhery! Lazien-
kami chlubí se Varšava právem před světem. Z
stara, v době knížat Mazowieckých bývaly tu
skutečně lázně. Teprve král Poniatovský je vy-
budoval jak do dnes vypadají. Jsou dnes ma-
jektem carským a nejoblíbenější procházkou Var
šavanů.
U dolejšího vehodu Lazienek hlídá přechod
můstkem obrovská jízdní socha krále Jana So-
bieského, čestná stráž, hodná majestátu, jím vy-
nikají nad ostatní parky varšavské. Vejdete-l
z alejí Ujazdovských, scházejíce stále s kopce,
záhy se octnete u volné přírodě. Ne příroda di-
vokých hor, ale příroda velkého města, obmezená
trochu, ale krásná svou úpravou. Smaragdově ze-
lený háječek, vonný pažit právě s posekaným
senem obklopuje stezku vedoucí k rybníku. Jdete
okolo studny, za několik kopějek natočí vám
dobré vody, roura výtoku je stále obléhána žízni-
vým publikem a prodavači sklenek mají plné
ruce práce. Pak přes most na prostranství oblé-
vané vodou, k níž vedou široké schody kamenné
estrády; kolkolem zelené koruny stromů a mezi
nimi prosvítají jasné stěny krásné budovy la-
zienkovského paláce. Klassická architektura
hrdé sloupoví, bohatě sochami zdobené schodiště,
postavy starého bájesloví, šedý dávnověk dýše
z toho kamenného světa. Čekáte, že snad maje-
stát královský právě vstoupí z těžkého portálu,
#21
alto_textblock
#21
řady šlechticů staré Polsky vyhrnou se z komnat
v bohatých krojích — kamenný gladiator čeká
na povel, aby se pustil v zápas pro kratochvíli
panstva, Leč ticho kolem. Spějí pohanští boz
Romy a Hellady, usnula i skupina v lásce tělc
k tělu vinoucí. Neotevrou se dvéře, nevyjde na-
strojený magnát, nezařinčí ostruha šedivého pol
ského bohatýral
Jediná postava mihla se kolem nároží: vo
jenská stráž v bílém kabátci, vysokých botách
s plochou čapkou, s puškou a nasazeným bodá
kem obchází své stanoviště...
Ševelí vítr korunami kmenů, šplouchají vlny
rybníku o travnatý břeh, odrážejíce se o širok
schody. Zvolna po hladině rybníka plují řadou
labutě, natahují bílé krky jako stíny dávno
prchlé slávy... Smutně ladí duší labutí písei
varšavských Lazienek.
Skupiny obecenstva posedají na lavičkách
Nádherné roby dam, šviháci s tenoučkými hůl-
kami, nebo s oblíbenými poslední dobou čakany
zakopanskými. Stezičky vyhražené jízdě označuj
tabulky — pouze v řeči ruské. Poetičtější jsou
cesty ztracené v zeleni stromů. Po jedné vlní se
voda, po druhé silné kmeny vrhají stín přerý-
vaný ostrými záblesky slunce. Prouhy svitu jako
stuhy vinou se po písku stezky. Po zvuku dojdete
místa, kde pleskot vody označuje přístav lodic.
Celé rodiny pro nedělní zábavu projíždějí se
v loďkách po vyhražené části rybníka. Za malý
poplatek projedeme se sami. Od prostého člunu
pro jediného veslaře, až po bizarrní formy
táhlých labutí a draků možno si vybrati.
Uniformovaní studenti veslují do úmoru proti
proudu, provádějíce všemožné evoluce, elegantně
uhýbají. Onde tatík veze celou rodinu v lodi po-
divné přídy, podoby zvířecí. Moří se neposluš-
nými vesly, dáma kormidluje. Na můstku přes
zůžený konec vodního prostoru tísní se massy
diváků, s ne menší vytrvalostí.
#22
alto_textblock
#22
Místečko tichého údivu je amfiteatr divadla
lazienkovského! Na břehu rozpnuto podkovovite
hlediště. Vysoká zeď zadní hlídána sochami klas-
sických autorů, pod nimiž polokruhem řady se-
dadel. Výstupek u samé téměř vody vyhražen
orchestru. Naproti, přes úzký vodní pás jeviště.
Dojem staré zříceniny z věků tragoedií Sofokle-
ových čiší ze sloupoví s rozsypanými hlavicem
starého stylu. Místy, mezi originálními kulisami.
dere se na odiv statný strom. Celek nemálo upo-
míná na pozadí našich starosvětských betlémů
Chor herců v togách kdyby se zjevil a z jeviště
zazněly rythmické strofy, odehrály se scén
z Elektry vám před očima, ani byste se nedivili
Zelené haluze s obou břehů skoro se stýkají
Pouze úzká průlina zůstává nad vodou, v pozad
ostře se rýsující o průčelí paláce. Za ní zase
zeleň stromů a nad tím vysoké, modré nebe ..
Často a opětovně navštivíš Lazienky a ne
sevšední ti nikdy!
A jiné zátiší. Varšavanů! Vilanów!
Za rogatkami (mýtem) čtvrti Mokotovské, na
malém nádražíčku dráhy vilanovské, čeká po
sedmé ranní první vlak. Lokomotivka jako kávový
mlejnek, liliputánské vagónky, obíhané strážným
duchy, už jsou připraveny. Letní vozy třetí třídy
otevřeny vzdušně se všech stran. Z vozu do
vozu probíhá děvče s kytičkami, obchází muž
s papirosami, hoch s dnešními novinami. Vykři-
kuje ochraptělým hlasem názvy listů a ceny
Nedá nikomu pokoje. Ejhle, volná kolportáž
Pařížský kamelot ve Varšavě.
Pro ukrácení dlouhé chvíle kupuji číslo sa-
tirycko - humoristické „Muchy“. Jde rychle n
odbyt.
Však už pískla mašinka. Jelo se rovinou.
Nízká žita lesknou se v slunci, plna cizopasných
zvonců a chrp; písčitá silnice nedaleko koleji
vroubena ubohými slivkami, šedými od vzdutého
prachu. Supe statně lokomotivka, píská z plnýeh
#23
alto_textblock
#23
plic a čadí ještě statněji. Mihl se úpravný ko
stelíček, czerniakovský a už Vilanówl
Z nepatrné staničky bylo jíti cestou
plničkou sypkého, bílého písku, kolem kostela.
Nedávno obnovený, ještě svítí bělostí omítky
obrazy svatých, pěkné reliefy křížové cesty skvěji
se jásavými barvami novosti až nepříjemně. Vedle
šeda, deštěm ošlehaná hrobka hrabat Potockich.
obklíčená stromy.
Palác villanovský, majetek hrabětě Brani
ckého, pne se polokruhem při vstupu do parku
Průčelí plno soch a reliefů z polské historie
z části právě obnoveno, na většině ještě pracují
Díly sejmuty na lešení, pečlivě očistěny a znovu
se lepí na zdi. Scházející kusy se doplňují, aby
se nelišily. Vstup do vnitř toho dne nedovolen
Panstvo je doma, chystá se ke slavnosti. Park
obecenstvu přístupný je úchvatný! Ve stínu vo
nícího jasmínu kamenná lavička. Vysoké opě
radlo krášleno satyry foukajícími na syrinx, po
stranách štíhlé sošky nymf. Tu by se tak četlo
v Sienkiewiezově „Quo vadis“l
Kus dále, na konci aleje starých lesních
kmenů, náhle před chodcem rozpjato přes cestu
zábradli! Dole trávník se starou fontánou. Na
vodě velké listy každý v náručí po bílém květu
Zadumán bloudíš parkem. Nasloucháš tlu-
kotu slavíků a vánku větru v haluzích. Neznáma
voda z dálky bublá, ukryta někde v zeleni ne-
nekonečných alejí.
Na břehu červená tvrz se zubatým cim
buřím. Snad obydlí anebo skladiště převozníkovo
Octli jste se u řeky neznámého jména. Prudce
valí se vlny po nedávném dešti, za druhým bře
hem táhnou se široká luka. Lada plná bílých
sasanek a žlutých blatouchů; daleko, na modré
čáře obzoru, jiná větší tvrz.
Zavolali jste přívozníka. Pramice kladkami
připoutána k silnému drátěnému lanu, jež na-
#24
alto_textblock
#24
pnuto přes řeku; mocným zasáhnutím zkušených
rukou přepraví na protější stranu za trochu mědi.
S rozkoší rousám se vysokou trávou! Přijde
taková nálada po dlouhém tlapání městského
chodníku! Kus paloukem, pak polní cesta mezi
slivkami. Hluboké koleje vtisknuty do drolící se
pískoviny od vozů svážejících z okolních luk
seno.
Rázem před námi se rozpnula vrata tvrze,
z dáli už dříve pozorované. Tvrz jeví se z blízka
hospodářským stavením, polský „folwark“ bíd-
ného stavu. Stará vrata vedou na malý dvorek.
Tu batolí se na výsluní žlutavá kuřátka s kvoč-
nou, v blátě se vesele válí rodina selat. U stěny
pod rozbitým oknem papírem zalepeným, lavička.
Vysoko ze zdi trčí okrouhlá věž jako hláska sta-
rého hradu. Zubaté cimbuří s opadalou omítkou
pomalu se drolí. Nevrle vyšla ze stavení stará,
rozeuchaná ženština v suknici po kolena; lýtka
bosých noh, veliké hrubé ruce až nad lokte
nahé, žilnata, suchá šíje. Vše na ní umazaně.
jakoby z popeliště právě vylezla. Za ní polonahé
děcko, stejně čisté.
Snad mojí polštině nerozuměla. Prý tu nie
není viděti. Popošla s pleskotem těžkých kroků
k prasatům, vyhánějíc je z bahna; zašla do bídné
stodoly a už na mne ani nepohlédla.
Zklamán vracím se k řece. Ještě za světla
odjel vlak do staničky varšavské. Z nádraží drož-
kou kolom nočního eldoráda Kasina i Trydnova
Ještě tam pusto a ticho.
Na malounkém rybníčku houpá se loďka.
Unaveně vypadající nočňátka, žlutá v lících,
prostě oděná okřívají po prohýřené nocí. Až veče
znovu ožijí! Potom v lesku lichých šperků
líčidel se zaskvějí. Teď nikdo se o ně nestará.
Kdo může, jde ven do slunce, ven ze hluku
věčně neklidných, rozvířených ulic.
F. U. Almi.