ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 4670fdf0-71e2-11dc-8341-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 19
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXIV.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v úterý dne 20. záři 1904.
#3 alto_textblock #3
Číslo 260.
#4 alto_textblock #4
sa měsie
#5 alto_textblock #5
za měste
#6 alto_textblock #6
za noěrí
#7 alto_textblock #7
Na ranní a odpol. listy přodpd lácí sen v Praze v admínistraei sa noĚsle na čtvrt leta . . . . 6 K s dvoji donšškou na měsíe načtvit leta . . . . 7 K 50k ve slislkéch: a K so k Teštont . na čtvrt lel s dvojí zěrilkou n člvrt leta . . . . 1 K gsh
#8 alto_textblock #8
v robném prodejí: eí lo o sobě . . . za 8b ou pele lno . . na 2h Ve flialkách na venkově ranní čí-lo. . . .. . . . . . 5 odpolední Inseráty platí se hetové bapřed. Přeřslecení a inserty přijímá rdmini- strane v Marinnsk é ulici č. a. Tam nnehizejí ze tiž plakee tiskárns a espedice „ Národnich Listě“ Rukopisy se novracsji.
#9 alto_textblock #9
10h
#10 alto_textblock #10
Válka. L. Z Petrohradu, 19. záři. V 7 hodin večer. (Pův. tel. zvl. dopisovatele »Nár. Listů«. Rusko objednalo si u zahrantěních loděnic 25 podmořských lodí. (Ostatní telefonické a telegrafitké zprávy viz na straně 3.)
#11 alto_textblock #11
Do nových bojův
#12 alto_textblock #12
Ostrosti radiového světla posvítil minul soboty dr. Herold na rakovinu zlých obmyslů tajících se ve »státnickém programu« nynějšího kuratora choré Cislajtanie oproti Slovanům vůbec a nám Čechům zvlášt. Včera podobně učinil dr. Bedřich Pacák veřejnou řečí, proslovenou ve valné schůzi vo- ličské v Cholěboři, již podáváme dnes čtenář stvu pro její důležitost v plném její znění. Již dr. Herold poukázal k tomu, že Körber jest prvním z celého sta německých ministrů rakou- ských, který nepokrytě prohlásil za program vládní: chrániti jako nedotknutelnou svatost »národní državu německou« oproti našim snahám národním a politickým. Coto znamená? Národové neněmečtí, zejmena Slovanév Rakousku, přece odjakživi nechtěli a podnes nechtějí sahati Němcům na jejich národnost a svobodu, nýbrž domáhali se vždy a domáhaji se podnes jedině toho, aby jim v této říši, již drží svou prací i svou krví, byli zrovna tak stejnoměrně dopřány podmínky národního života a vývoje jako jich mají Němci. Ač jsou větši nou značnon, nebaží Slované po nadvláděo panství, nýbrž jen po rovnosti v práv a svobodě s národem německým který ve veškeré správě státní požívá největ- ších výhod, který pokud se týče národního zařízení, zejmena kulturních institucí je všim možným komfortem skvěle opatřen, jehož ja zyka v celé skoro říši jest ve státní správě ve všech oborech její užíváno, jehož synové sedi na nejpřednějších úřadech byrokratické jak vojenské hierarchie této říše, slovem, jemuž přejí zde »všickni svatí«. Tomuto »blaženému« držiteli výsad a výhod skvělých, slibuje tedy Körber vládní ochranu jeho dnešní národní državy — ale o o chraně ná- rodní državy ostatních národův a zejmena národův, kterým stát ještě tak mnoho dluhuje, ničeho nemluví! A přece by zrovna těm bylo ochrany spravedlivé rakouské vlády vůči agressivním choutkám pano vačných německých nedosytův nej- více zapotřebi! Neboť němečtí hegemoni vykládají si svou národní državu tak, že mají právo zadržovati ostatní národy v jeji ch vývoji, že mají právo zakazovati, aby ně- kterému národu slovanskému do- stalo se zde práva jeho ve školá ch, v úřadech a veřejném životě, třebae mu bylo přiznáno a zarnčeno samým základním zákonem ústavy. Podřízenost a politi cká podružnost národů slovan- ských pod německou supremacií — to jest, dle choutek německých hegemonůs »oprávněná (!) národní država Němců v Rakou- sku«, kterou slibuje Körber zaštítit svou mocí vládní proti nám! »Vládní ochranou národní državy německé,« dovodil bystře dr. Herold. »nemá býti tudíž nic jiného docíleno, než aby nespravedlivé volební řády na úkor Slovanů, zejmena Čechů sdělané, zů- staly věčně platnými, aby nad- vláda němčiny v úřadech a soudech a zejmena její výhradnost ve vnitřním úřadování v zemích českých byla gar an- tována, aby zřizování českých škol a kulturních institucí učiněno bylo jediněa pouze závislým na svolení Němeů, aby obsazování úřadnictva dělo se ve smyslu pouze německo- na- cionálním, aby politická a národní práva Čechů nebyla provedena dotud, dokud k nim svolení nedají Němci, aby krátce z asta- ven byl celý rozvoj národa če- ského. Okolnost pak, že vláda državě české neposkytuje žádné ochrany, a také že vy- hovování požadavkům německým nepokládá za jednostranně dané koncese (viz kompromis ve velkostatku českém, obsazování míst úřadnických v krajinách většinou německých, fakticke rozdělování statutu úřadnického dvojí jazykové právo v Čechách a na Moravě atd.), že ve všech těchto směrech ne- chrání tak zvanou faktickou državu českou, nýbrž ji na prospěch Němců pohoršuje, dokazuje, že o ochranu národní državy české vláda se nestará a starati nehodlá, nýbrž panující ministr dr. Körber že svým proklamováním ochrany výlučné drža vy německé přihlásil se v řady nej- větších odpůrců a nepřátel ka- ždého rozvoje národa českéhoa k největšim poškozovatelům ná- rodních našich práv. Tím ale jasně naznačil směr, v jakém politika česká vůči tomuto programu ministerského před- sedy se má pohybovati«. Ke stejným závěrům dospěl po důkladném rozboru celé pětileté politiky Körbrovy dr. Pacák na konci své výborné řeči o valné schůzi voličů okresu chotěbořského dne 18. t. m. »Těžká doba na nás přikvačuje, řídici kruhové řídí všecko proti náml« volá všem upřímným srdeím českým: »vzehopme se všickni k vytrvalému a nejroz- hodnějšímu boji proti nynějši vládě a nynějšímu systému vládnímu, jenž douřá naši pevnost zlomit osamoceni ma vyhladověním nás, neostýchaje se snad ani letošní kruté rány živelní zneužíti a vykoři- stiti, aby ducha českého oblomil a opposici naší
#13 alto_textblock #13
rozrazil. Byla by to arci hanba pro tento stát avšak zdaž se již v loni o to nepokoušeli? Körber má nařizeno, aby vzhledem na maďarské výhrůžky — vyrovnání ra- kouskouherské, obchodní smlo uvy s cizinou o 400 millionovou půjčku na nová děla promrskal parlamen- tem a nikoliv § 14. Profo mu jedině dnes jde zdělnost« parlamentu. Poláci chtěli, abyj dosáhl vyplněním oprávněných našich požadavků národnich a kulturních a hleděl Němce levičáky přivésti k rozumu a slušnosti. Leč Körber jsa úplně v zajetí Němeův, hledí si pomoci jinak Zkouší malými koncessemi národními odlouditi od nás Jihoslovany a Vlachy a většími konces- semi národohospodářskými získat a zavázat sobě Poláky. Z kruhů polských i vídeňských docházi nás zvěsť, oznamuje dr. Pacák, »že mini sterský předseda dostal rozkaz, získatis většinu ku projednání rakousko-uherského vy- rovnání«. Většina ta prý se mysli z Polákův z klerikálního středu, z Luegro- vých antisemitů, z Rumunův z »některých Němcův« (patrně ústavá- ekých velkostatkářův); na německou lidovou stranu a na německou pokrokovou stranu jako celek prý se nepočitá. Tato »pracovní většinae pro povolování všech možných břemen mysli prý se buď proti nám neb bez nás, nebo s »námi«. To jest, dr. Körber spekuluje asi na zí skání »naší slechty« a našich agrárniků. Tak troufá si panstvo vídeňské na nás »vyzráť«. Na pohled vyjímá se ten vídeňský válečný plán dosti na pováženou, avšak zůstaneme li my Če- chově sobě vérni, neporušitelni, ostražiti a a pevni: rozházíme panu dru. Körbrovi svou obstrukcí celou tu jeho »pracovní většinu«a zmaříme celý ten jeho válečný plán jistě, jako že nás dosud žádný z jeho předehůdců »ne- zlámal«, nezdemoralisoval a nezníčil. Dr. Pacák doufá, že ani Jihoslované an Vlachové nedají se získat pro režím Körbrův. ba že ani Poláci se nepostavi proli nám, po něvadž dobře vědí, jaká křivda se nám děje, jak nejsme tu kazimiry my, nýbrž Němci aje jich protektor Körber.
#14 alto_textblock #14
Posl. dr. B. Pacák ve schůzi voličů v Chotěboři. Vylíčiv jednání poslanců českých na radě říšské a na sněmu zemském v dobách posled- ních, pojednal řečník o době přítomné. Pro- mluvivše o politické minulostí — pra- vil — chceme nyní přihlédnouti ku politi- cké přítomnosti, jak se nám jeví v státě i v zemi, jakož i několika slovy dolkno ti ee budouenosti. Řekl jsem, že hlavním úko- lem vlády bylo a v poslední době jest vyřízení rakousko-uherského vyrovnání, pak několika smluv obchodních s řadou zahraničních států. rovněž i povolení nových velkých břemen vojen- ských a učiniti k tomu účelu parla mentdělným. Vláda ministerského předsedy Körbra by o dělnost parlamentu nestála, vždyt článkem čtrnáctým na čas tak pohodlně se vládne, ale z Uher ozývají se vážné blasy, jež zkoncování rakousko-uherského vyrovnání člán- kem čtrnáctým hrozí učiniti východištěm nové obstrukce, tak že vláda chtěj nechtěj musí kousnouti do toho trpkého jablka a pokoušet se, zdali a jak by dosáhla dělnosti parlamentu. Za nynějších poměrů to úkol nesmírně ne- snadný. Badeni stavěl nám most k možné sou- činnosti při práci rakousko-uherského vyrov- nání. Němci most ten bořili, ne k vůli věci, ale aby nepřipustili vládu většiny pravice. Gautsch i Thun mírnili německý odboj: tento změnou jazykových nařízení, onen přijetím německých zástupců do svého ministerstva. Všecko bylo marné. Furor Němců neznal mezí; rozbíjel vše i dítko své práce ústavu i parlament. — Pakale stala se největš politická chyba kruhů rozhodují- cích, jež zplodila nynější politi- ckou situaci a táhne stát do stále hlubšího a hlubšího bahna. Rozhodující kruhové ulekli se terroru ně- meckého a vzali nám násilně, co dříve za naše právo uznali — největší to bezpráví, jež na našem národu bylo spácháno. Vděčně vzpomí- nám onoho polského poslance, jenž při jisté audienci řekl: „Větším jest bezprávím právo národa nejen uznané, ale i poskytnuté, odníti. než mu je poskytnouti. My jsme tím byli vrženi do postavení, jež jsme nevyhledávali a jež jsme zaujali po dlou- hém, marném čekání, že Rakousko ve svém zájmu učiní konečně spravedlnosti zadost. Ne- mohli jsme dopustit samovládu obstrukce německé, proto jsme inaugurovali protiní obstrukciče- skou. A teď stojíme na té alternativě a Něme hrozí obstrukcí, vyhoví-li se Čechům a Če- chové činí obstrukci, že se jim učinilo bez- práví, jež se nechce odčinit! Uznává se, pra- vím, theoreticky se uznává, že Čechům stalo se bezpráví, v praxi ale rozhodující kruhové drží se Němců a ničehož nečin k nápravě. Právem řekl při minulých dele- gacích jeden konservativní poslanec: nesmí se jen na Češích žádati, aby povolili, to musí uči- niti také Němci! Ministerský předseda Körber vypravuje t každému, kdo to chce slyšeti, že submis s před německou obstrukeí stala s velká politická chyba; to ale, že se nesmi po druhé stát, a proto, že žádná obstrukce nesmí zvítěziti. Nejprve se bezpráví učiní a pak se nesmí od- činit. Z tohoto circulu vitiosu musí se vyjíti, ne- mají-li národové i stát vzíti zkázu. Vyjíti. To neni tak nesnadné. Jediná správná cesta jest, aby konána byla spravedlnost ke všem národům stejně, také k národu našemu aby plné a rovné
#15 alto_textblock #15
právo provedeno bylo všem národům tuto říši obývajícím. Co žádáno bylo námi na kruzích rozhodujících jiného, než na jedné straně pro- vádění práva zákony zaručeného, na druhé straně plnění kulturního požadavku, poměrya potřebami národa odůvodněného? — Stát, jenž chrání práva svých národů, může počítat na jich seučinnost v práci; stát ale, jenž sám je ruší a podrobiti chče jeden národ druhému, nemá práva dožadovati se takové součinnosti. Ale tak správné cesťy, rozhodující kruhové nenastoupí, namítajíce, že Němci, kdyby se konala spra- vedlnost, činili by odboj. Prosím, je to ještě stát, je to ještě exekutiva, jež takových důvodů uvádí, jež z pouhého stráchu před Němci nepln ani povinnosti zákonem jí uložené?! My to můžeme tvrdit směle, my bychom zplna plnili povinnosti vůči státu, kdyby stát plnil je také vůči nám. Ovšem byla by ještě jedna bezpečná cesta, kdyby totiž mezi námia Němci dosaženo bylo dohodnuti. Ale plám se. je někoho, kdo by při nynějším německém fu- roru v to věřil? — Nepopírám, že byl to sen mého života, že doufal jsem, že v zájmu naší vlasti, v zájmu říše, se nám to podaří. Však to byl sen, jenž na dlouhou ještě dobu, bohužel, zůstane snem. Bohužel! — O těchto dvou cestách nyní mluvit neslyšíme. Mluví se v německých listech o lámání nas obstrukce. — Tomu nevěřím. — Kor- ber neni tak pošelilý, aby za nynějšího jednacho řádu v říšské radě nevěděl, že by to znamenalo zostřeniboje a zostře- nísituace. Že dobrá vůle k lámání obstrukce naší byla, vime z minulého zasedání. Že to mu- silo zůstat jen při dobré vůli, za to děkujeme Polákům a centru. Neb ti dobře věděli, to že by nebylo šanováním, nýbrž zhoršením situace. Změnu jednacího řádu nechtěji Němci, chrá- níce si zbraně pro možné oventuality; nechee ji ani Körber, poněvadž utvořila by se možná většina, prostředky k utvoření té většiny učinily by nemožným další setrvání jeho na křesle mini sterském. — Nepravím, že by to byla pr- vice neb levice. Jedna ani druhá za ny- nějších poměrů při nýnějším jednacím řádu an půl roku by nepřečkala. Bylo by to ale jakési mistum compositum, jemuž Körbrovo kurator- ství bylo by zcela zbytečným. Lámání, to slove bych tedy na tenčas vypustil z příštího slov níku politického. Ale možná, že i solo va t vyhladovět by se snažil naše bojovníky- Isolováni neni sice lámání, ale mnohdy se- slabení, ač cil se tím nedosáhne, zůstane- isolovaný voj pevný a silný. Vyhlado- vění působí na slabé lidi a já vidím, že v Če- chách někteří na udiei se nachytli. Zdá se, ž nynější nouze zneužijí i letos jistí političti kruhové jako loni. Byla by to arci hanba pro tento stát. Bohužel, že už se to stalo! — Nouze. jež následkem nynější katastrofy nastane, bude. bohuel, nepostará-li se stát, jenž první tu má povinnost, v čas o pomoc, velikého dosahu. Velikost katastrofy buďí přece ještě naději, že nedůstojná loňská historie, kde nouze a bídy chtělo se užiti jako politické zbraně k naší po volnosti, nebude se v zájmu státu samého opa- kovati. Uhlídáme, zdaž nás naděje nezklame. Spekuluje-li se ale na to — pak ta spekuloee zklame. — Je-li Körber kuratorem této říše jako upadající v tom směru, že ji povede až ke kenkursu, pak užije prostředků lámání spra- vedlivých nároků; je-li kuratorem, jenž dle pří- sežné své povinnosti chce jejímu dobru, pak mus užit jen prostředku spravedlnosti ke všem náro- dům. K tomu nadešla již dvanáctá hodina. My vyčkáme nynějšího jeho jednání dle toho se zachováme. Dnes stojíme a zůstaneme státi na stanovisku, na jakém po- slanecký sbor v červnu l. r. se usnesl: „se- trvati v nejrozhodnějším boji proti nynější vládě a nynějšíma systému vládnímu.“ — A nyní dovolte, abych z těchto hledisk, které jsem zde v struč- ných rysech načrtl, přihlédl k různým zjevům, najmě činům vlády v době poslední po ukončení rady říšské. Mám zde především výnos vlády nynější, dle něhož rakouským posluchačům zá- hřebské university umožňuje se vstup do státní služby v této polovici říše, praktický ovšem pro Dalmacii, a dále výnos o změně italských kursů na universitě inšprucké. Vláda ovšem odůvodňuje oba ty výnosy praktickou potřebou a v Dalmacii nedostatkem úřadnictva, chorvat- sky znalého. Věřím v této příčině doslova. Jen jednu mám pochybnost. Tato potřeba také již jevila se dříve, loni, předloni, a teprve letos byla uznána. Nu a tu zajisté také si musíme roz- pomenouti, že Jihoslované byli našimi věrnými spojenci v boji proti vládě a že Italové — ač jen částečně — také nás podporovali — a musím vyčkati, jaké účinky utěšující tyto dva činy na Jihoslovany a Italy míti budou. — Pokud mů- žeme soudit z jejich žurnálů, zdá se nám slabý a soudíme-li z řeči posl. Periče a Bianki- novy a z ostrých hlasů, nyní z Dalmacie sem dolehajících — žádný. Ostatně v nej- kratší době se o tom přesvědčíme, ana do Vidně svolána bude v brzké době porada parlamentní komise spojených slovanských stran. To není žádná pochybnost, odrazili-li by se od 120 mužů, kteří jsme v boji říšskoradském stáli, řada Jihoslovanů i Vlachů, že řady bojovníků by byly menší. Já jsem pevně o tom přesvěd- čen, že tato kalkulace, stává-li — zklame. Vyšel další výnos vlády, zřizující českéa polské parallelky — na německém, resp. paedagogickém ústavě v Opavě, resp. Te- šíně. — Odůvodnění výnosu toho bylo: nedo statek českých a polských učitelů, nutnost je jich opatření a proto zřízení příslušných kursů Také zde věřím důvodům doslova. Ale nedo statek ten nebyl jen letos, ten byl už loni předloni. A víme, že tento nedostatek byl pří činou, že Češi i Poláci pomýšleli na vlastní ná klad zříditi samostatné soukromé české i polské paedagogium v Opavě, resp. v T ěší ně
#16 alto_textblock #16
A nyní se ukázala vláda v té pravé körbrovské dvojjakosti. Čechům slezským říkala: vidite, já vyhověla vašemu přání. Němcům říkala: já udělala ty parallelky, abych nemusila dělat samostatné ústavy, český a německý. — Němci udělali jako na povel skandál v den císařských narozenin, kalafunové blesky litaly přes jeviště a na mrknutí režisérů zalezli Němci tak, že kdyby z nás Čechů se toho kdos dopustil, Čechy by se otřásaly hněvem. Nemohu zapřiti, že první zprávy o všem tom přijaty byly v Čechách sice skepticky, nieméně ale ne nepříznivě. — A ze- jmena ne nepříznivý dojem udělalo jednání, když rozhodující kruhové vůči Němcům ko- nečně, jak zdálo se, pravím, jak zdálo se, že stavi se na stanovisko samostatnější a že snad počínají uznávat, že musi býti konečně vlá- dou rakouskou, ne vládou něme- ckou. Zejmena odpověď deputaci Němců zdála se činiti náběh, postaviti se konečně proti vetu německému, že bez souhlasu Němců v této říši nemůže se nic státi, kteréžto veto bylo spolu jedním z důvodů naší obstrukce. Všechno to bylo ale jenom zdání. — Ukázalo se totiž během jednání, že Körber, než se od- vážil tuto kulturní otázku jakýmkoli způsobem řešiti, otázal se dříve Němců (Hofman, Demel atd.), zdali milostivě k tomu svolují a když tohoto svolení dosáhl, teprve přikročil k řešení. Ale ne dost na tom. Sotva zaharašily trouby, ne u Je- richa, ale u Opavy, už couvl a aby své miláčky upokojil, ihned ve Lvově k nám křičel, že o chce německou državu chránitia brániti, postavil se tudíž naprosto na stanovisko německých nacio- nálů. On přece nemá chrániti žádnou državu německou, nýbrž dle své min- sterské přísahy má hájit rovné práv všech národů rakouských. Říká se, že sila státu spočívá v silné exe- kutivě. To ale jest jistě více než slabostí státu, když pro každý krok kulturní druhého národa má si exekutiva vymoci svolení Němců. A jed nání o slezských parallelkách ukázalo jasně (viz řeči Hofmanna a Derschatty), že jest v na- prosté závislosti od Němeů, že „nezavázalse jen sobě“, ale také Němeům, že bez nich ni- čehož neučiní, což neřekl jen jim, ale nesčíslně kráte, byť i zahaleně, nám. Tato opavská kala funová představení ukázala ale, jak málo jes se co báti Němců, kdy konala se ve skutečnosti spravedlnost k národům říše. Tak by to do- padlo, jak jsme to viděli v Opavě, smutně, velm smutně s německými bojovníky. Ale i kdyby ostřeji měly ty blesky kalafunové vyzníti — jest to možno, aby stát trval na dlouho pod tímto ně- meckým terrorem a kuratelou Körbrovou? Ne- má-li říše vzit zkázy, musí konečně v nejroz- hodnějších kruzích přijíti k názoru, že stát jes zde k vůli ochraně práv všech národů a ne jed- noho domýšlivého, nad ostatní se vyšinujíeíh národa. Přicházím nyní ke Körbrově halič- ské cestě. Tato cesta ovšem kruhy, s pe- měry ve Vídni seznámenými, nepřekvapila. — Jiz za doby zasedání říšské rady — myslím, ž brzy v létě byla tato cesta dohodnuta. Körber myslil si ji ovšem na venek nepolitickou, ale uvnitř musila býti politickou, vzhledem ku po- měru Körbrovu ke klubu polskému. Tento poměr poslední dobu — ač nebyl úplně zkalen — nebyl, abych tak řekl, nejlepší. Všeobecně se vidělo, že Körber nejraději vládne článkem čtrnáctým. Poláci chtěli však dělný parlament. Körber nechtěl změny jednacího řádu. Poláci pro ni pracovali. Körber nechtěl žádné většiny. Poláci víděli, že pro dělnost parlamentu tohe je zapotřebí. Körbrovi bylo de facto jedno, zdali parlament dělný, neb ne — on sebe chtěl udr- žet článkem čirnáctým. Poláci potřebovali pro své věci dělný parlament. Körber neplnil tak jak dříve, polských věcí, nemaje zapotřebí parla- mentu. Poláci však nevyhovování svým potře- bám těžce nesli, Poláci proto zahájili jednání s námi a Němci, Körber nejen jednání to v ni- čem nepodporoval, ale kde mohl, je zkřížil. Po- láci jako moudří a praktičtí politikové, vidouce. že lámáním nás by se situace zjitřila a že ke svému cíli dělnosti parlamentu dojdou jen pro- středkem našeho upokojení, ujali se úkolu toho- Musím konstatovati zde, před českou veřej- ností, že ujali se věci s veškerým úsilím. Poláci v častých našich společných schůzích viděli a seznali, že my nežádáme žádných kon- cesí národních, nýbrž co nám jen po právu a spravedlnosti náleží; na jedné straně provedení rovného práva i dle základních zá- kenů státních zaručeného, na druhé straně pak plnění nutných kulturních požadavků. Polácito uznali a já to zde pro věčnou paměť konsta- tuji, že naše požadavky jsou spra vedlivé a mírné. Poláci seznali, že ne- jsme my kazimíry, což vůči haličské řeč Körbrově zde výslovně vytýkám; uznali, že my nejsme neochotni, nejen s Němci na základě spravedlivé rovnoprávnosti se dohodnouti, ale i se spravedlivou vládou, na základě zákona i spravedlnosti. — Proto nevěřím tomu, že by byl Körber Poláky získal takovým způ- sobem, jak on se tím chlubí a že by většina polského klubu proti nám se postavila. Ovšem nemohu zneuznat, že v boji politickém egoismue toho kterého národa jest mocnou vzpruhou a že udržení se při politické moci jest mnohdy,či lépe řečeno, vždy vice, než prosazení nějakého sebe důležitějšího theorematu. Pamatuji se dobře, jak jeden z ministrů z dob Badenových ukazoval mně jistou věc po řadu let v tom re- sortním ministerstvu před nastoupením Badena, proti nám vedenou a řekl mně: Vidíte, tak se vedou věci vaše, když nejste při mocr! Pravil jsem o haličské řeči Körbrově, že učinila v Čechách, možno-li to ještě vůbee, náladu horší. Člověk se musí divit, jaké odpory může mluvit člověk tak chytrý, jakým jest Kör- ber. — Byla by to vděčná látka, obírat se tou řečí, ale vedlo by to příliš daleko; dotknu s jen některých věcí.
#17 alto_textblock #17
Je nepochopitelno, jak Körber může říci: „že nynější vláda jest si vědoma, že žádné ra- kouské národnosti neublížila“ — když on první podepsal nařízení ministra Clara, zru- šující provádění rovného práva, českému národu základními státními zákony zaručeného, ale při tom neoslýchal se každému, kdo to chtěl slyšet, vykládati, že on pro bezvýmirečné zrušení jazykových nařízení nebyl, že to byla politická chyba. Je dále nepochopitelno, jak mohl tvrdit, „že uznává, že úřadníci mají znáti jazyk obyvatelstva, jehož záležitosti ob- starávají a přece to srovnal se svým svědomím a přesvědčením, dáti svůj podpis na výnos mi- nisterský, zrušující nařízení, jež právě tuto zá- sadu striktně provedla. — Jest nepochopitelno, jak mohl tvrdit, že rovné právo národů a spra- vedlnost chce hájit — a na druhé straně chce bránit državu německou, pojmy to, se naprosto vylučující. Konečně nutno ještě vůči jeho slovům vy- tknouti — což již jednou jsem řekl — že my nežádáme koncesí národních, nýbrž provádění práv, nám i základními státními zákony zaru- čených. Když tak ke konci resumujeme, vidime, že rozhodující kruhové řídí všecko proti nám. Z kruhů polských i vídeňských dochází ná zvěst, že ministerský předseda dostal rozkaz, ujednat většinu ku projednání rakousko-uher- ského vyrovnání. — Většina ta prý myslí se z Poláků, centra, anitsemitů, Rumunů a někte- rých Němců — na německou lidovou stranu a německou pokrokovou stranu jako celek prý se nepočitá. Většina ta, jako pracovní vět- šina (working majority), myslí se buď proti nám, bez nás, neb s námi. Tute pověsť prostě zde konstatuji jako účinek hlasu proti čl. 14. z Uher. Neb at proti nám, neb s námi se te věc myslí, bez nás se nemůže stát to, ani ono a proto tato zbožná přání zůstávají zbožným přá- ním. Pravi se dále, nepodaří-li se to tomuto mi- nisterstvu, bude jeho práce ukončena. My sly- šíme slova, schází nám ale víry. Praví se nám s mnohých stran i českých: a co by se získalo změnou ministerstva?! Pravím, získalo by se pro celek mnoho, neboť vůči ministerstvu, jež by nebylo stíženo slíbem jedné politické straně, že bez ní se nemůže nic stát, vůči mini- sterstvu nezaujatému mohli bychom zaujmout stanovisko, jež věcné uvažování by nám umožnila. Když, jak jsem z předu pravil, v říší se všecko proti nám stroji, v Čechách máme kolik hlav, tolik názorů a tolikéž stran, které se vzá- jemně potírají. A vídeňské kruhy jen si přejí, aby to naše vzájemné potírání bylo co nej- ostřejší. Vždyť to dospělo tak daleko, že na Mo- ravě odmitají dostaviti se i k nezávazným roz- hovorům a u nás právě oni pánové, kteří vy- čítali, že napřed se prozrazuje taktika, píšou a praví: „že do žádné koalice nevstoup., ana tato brání práci pro voličstvo.“ Nehledě k bez- důvodnosti těchto „důvodů“, budí se tím naděje vlády v míře neskonalé v naši rozdvojenost. — A tak vláda, spolehajíc v sucho, chorvatský výnos, inšprucké, italské kursy a agrárníky. doufá, že nás najde oslabené. A nám přece může pomoci jen pevnost, rozhodnost a solidární hájení českých požadavků celým národem. A právě nynější doba, kde na 6. října t. r. svo- lává vláda český sněm, jest dobou vhodnou, kde v Praze bychom se mohli sejít a vzájemněs promluvit a se poraditi. Není třeba, aby kterákoli strana vzdávala se své samostatnosti doma, jen proti Vídni abychom stáli solidárně. Najde-li nás doba těžká, jež na nás přikvačí, roztříštěné, pak historie nám musí dáti vinu našich neúspěchů. Odstavme své osobní a politické nechutě a seřaďme se zase jednou v šik, za jediný cíl „dobro a blaho našeho národal
#18 alto_textblock #18
Okresní porada učitelstva pražského (Pokračování.)
#19 alto_textblock #19
Mezi skrutiniem přikročeno k vyřizován jednacího pořadu. Pan Hrůša podával zprávu o okresní knihovně školní. Táž měla 197 účastníků a půj- čeno 1211 spisů. Městská dotace zvýšena ze 600 korun na 1000 korun. Úprava místností prove- dena účelně. Do výboru knihovny byli zvoleni pp. Smělý, Jandl, Škorpil, Peška, Borůvka, Sou- kup Jan, slč. Jakubičkova, Štěpánova a Ma- cháčkova. Ředitel p. Dolenský navrhuje, aby upraven byl nový katalog na bibliografických zá- sadách založený. Přijímá se. Taktéž schvaluje se navržený seznam knih k zakoupení. Pan Kesl referoval o stálé výstavě školní, která byla přístupna každého týdne v sobotu a ve středu odpoledne. Mezi návštěvníky nejvíce bylo učitelů venkovských. Pražští málo pozornosti vý- stavě věnují. Výstavku navštívilo 230 osob; při- bylo 256 kusů, takže čítá nyní 751 čísel o 3419 kusech. Zejmena se líbila vzorná dětská knihovna. Oddělení Královo zřídil p. Schrötter. Ředitel pan Dolenský referoval o komisi pre umělou výchovu mládeže. Komise sestávala ze tři odborů: slovesného, výtvarného a hudeb- ního. Odbor slovesný organisoval četbu pro mlá- dež. Doporučuje k zakoupení málo, ale za to nejlepších spisů. Posuzoval spisy pro mládež a radil se o nápravě jazyka vyučovacího, zvláště po stránce pravopisné. Výtvarný odbor doporu- čoval vycházky k prohlédnutí uměleckých pa- mátek, sestavil jich program, na příslušných mí- stech staral se, aby zevnějšek i vnitřek i okoli školy odpovídalo esthetickým požadavkům. Hu- dební odbor pořádal 5 koncertů, v nichž realiso- valy se umělecké snahy hudební před veřejností. Bylo mu překonati rzůné předsudky a jeho spo- lečná úsilovná práce setkala se s plným zdarem. Také staral se o vzornou sbírku písní pro mládež školní. Do stálého výboru konferenčního zvoleni pp. Houser, Skrbek, Nygrýn, Sedláček, Krejčí, Bolina, slč. Kramatova, L aš- mannova a Mellanova.