#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 20. záři 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 260.
#4
alto_textblock
#4
sa měsie
#5
alto_textblock
#5
za měste
#6
alto_textblock
#6
za noěrí
#7
alto_textblock
#7
Na ranní a odpol. listy
přodpd lácí sen
v Praze v admínistraei
sa noĚsle
na čtvrt leta . . . . 6 K
s dvoji donšškou
na měsíe
načtvit leta . . . . 7 K 50k
ve slislkéch: a K so k
Teštont
.
na čtvrt lel
s dvojí zěrilkou
n člvrt leta . . . . 1 K gsh
#8
alto_textblock
#8
v robném prodejí:
eí lo o sobě . . . za 8b
ou pele lno
. . na 2h
Ve flialkách na venkově
ranní čí-lo. . . ..
. . . . . 5
odpolední
Inseráty
platí se hetové bapřed.
Přeřslecení a inserty přijímá rdmini-
strane v Marinnsk é ulici č. a.
Tam nnehizejí ze tiž plakee
tiskárns a espedice „ Národnich Listě“
Rukopisy se novracsji.
#10
alto_textblock
#10
Válka.
L. Z Petrohradu, 19. záři. V 7 hodin
večer. (Pův. tel. zvl. dopisovatele »Nár. Listů«.
Rusko objednalo si u zahrantěních
loděnic 25 podmořských lodí.
(Ostatní telefonické a telegrafitké zprávy viz
na straně 3.)
#11
alto_textblock
#11
Do nových bojův
#12
alto_textblock
#12
Ostrosti radiového světla posvítil minul
soboty dr. Herold na rakovinu zlých obmyslů
tajících se ve »státnickém programu« nynějšího
kuratora choré Cislajtanie oproti Slovanům vůbec
a nám Čechům zvlášt.
Včera podobně učinil dr. Bedřich Pacák
veřejnou řečí, proslovenou ve valné schůzi vo-
ličské v Cholěboři, již podáváme dnes čtenář
stvu pro její důležitost v plném její znění. Již
dr. Herold poukázal k tomu, že Körber jest
prvním z celého sta německých ministrů rakou-
ských, který nepokrytě prohlásil za program
vládní: chrániti jako nedotknutelnou svatost
»národní državu německou« oproti
našim snahám národním a politickým. Coto
znamená?
Národové neněmečtí, zejmena Slovanév
Rakousku, přece odjakživi nechtěli a podnes
nechtějí sahati Němcům na jejich národnost a
svobodu, nýbrž domáhali se vždy a domáhaji
se podnes jedině toho, aby jim v této říši, již
drží svou prací i svou krví, byli zrovna tak
stejnoměrně dopřány podmínky národního života
a vývoje jako jich mají Němci. Ač jsou větši
nou značnon, nebaží Slované po nadvláděo
panství, nýbrž jen po rovnosti v práv
a svobodě s národem německým
který ve veškeré správě státní požívá největ-
ších výhod, který pokud se týče národního
zařízení, zejmena kulturních institucí je všim
možným komfortem skvěle opatřen, jehož ja
zyka v celé skoro říši jest ve státní správě ve
všech oborech její užíváno, jehož synové sedi
na nejpřednějších úřadech byrokratické jak
vojenské hierarchie této říše, slovem, jemuž
přejí zde »všickni svatí«.
Tomuto »blaženému« držiteli výsad a výhod
skvělých, slibuje tedy Körber vládní ochranu jeho
dnešní národní državy — ale o o chraně ná-
rodní državy ostatních národův
a zejmena národův, kterým stát ještě tak mnoho
dluhuje, ničeho nemluví! A přece by zrovna
těm bylo ochrany spravedlivé rakouské vlády
vůči agressivním choutkám pano
vačných německých nedosytův nej-
více zapotřebi! Neboť němečtí hegemoni vykládají
si svou národní državu tak, že mají právo
zadržovati ostatní národy v jeji ch
vývoji, že mají právo zakazovati, aby ně-
kterému národu slovanskému do-
stalo se zde práva jeho ve školá ch,
v úřadech a veřejném životě, třebae
mu bylo přiznáno a zarnčeno samým základním
zákonem ústavy. Podřízenost a politi
cká podružnost národů slovan-
ských pod německou supremacií —
to jest, dle choutek německých hegemonůs
»oprávněná (!) národní država Němců v Rakou-
sku«, kterou slibuje Körber zaštítit svou mocí
vládní proti nám! »Vládní ochranou národní
državy německé,« dovodil bystře dr. Herold.
»nemá býti tudíž nic jiného docíleno,
než aby nespravedlivé volební řády
na úkor Slovanů, zejmena Čechů sdělané, zů-
staly věčně platnými, aby nad-
vláda němčiny v úřadech a soudech
a zejmena její výhradnost ve vnitřním
úřadování v zemích českých byla gar an-
tována, aby zřizování českých škol
a kulturních institucí učiněno bylo jediněa
pouze závislým na svolení Němeů,
aby obsazování úřadnictva dělo
se ve smyslu pouze německo- na-
cionálním, aby politická a národní práva
Čechů nebyla provedena dotud, dokud k nim
svolení nedají Němci, aby krátce z asta-
ven byl celý rozvoj národa če-
ského. Okolnost pak, že vláda državě české
neposkytuje žádné ochrany, a také že vy-
hovování požadavkům německým nepokládá za
jednostranně dané koncese (viz kompromis ve
velkostatku českém, obsazování míst úřadnických
v krajinách většinou německých, fakticke
rozdělování statutu úřadnického
dvojí jazykové právo v Čechách a na
Moravě atd.), že ve všech těchto směrech ne-
chrání tak zvanou faktickou državu českou, nýbrž
ji na prospěch Němců pohoršuje,
dokazuje, že o ochranu národní državy české
vláda se nestará a starati nehodlá,
nýbrž panující ministr dr. Körber že svým
proklamováním ochrany výlučné drža vy
německé přihlásil se v řady nej-
větších odpůrců a nepřátel ka-
ždého rozvoje národa českéhoa
k největšim poškozovatelům ná-
rodních našich práv. Tím ale jasně
naznačil směr, v jakém politika česká
vůči tomuto programu ministerského před-
sedy se má pohybovati«.
Ke stejným závěrům dospěl po důkladném
rozboru celé pětileté politiky Körbrovy dr. Pacák
na konci své výborné řeči o valné schůzi voličů
okresu chotěbořského dne 18. t. m.
»Těžká doba na nás přikvačuje, řídici
kruhové řídí všecko proti náml«
volá všem upřímným srdeím českým: »vzehopme
se všickni k vytrvalému a nejroz-
hodnějšímu boji proti nynějši
vládě a nynějšímu systému vládnímu, jenž
douřá naši pevnost zlomit osamoceni ma
vyhladověním nás, neostýchaje se snad
ani letošní kruté rány živelní zneužíti a vykoři-
stiti, aby ducha českého oblomil a opposici naší
#13
alto_textblock
#13
rozrazil. Byla by to arci hanba pro tento stát
avšak zdaž se již v loni o to nepokoušeli?
Körber má nařizeno, aby vzhledem na
maďarské výhrůžky — vyrovnání ra-
kouskouherské, obchodní smlo uvy
s cizinou o 400 millionovou půjčku
na nová děla promrskal parlamen-
tem a nikoliv § 14. Profo mu jedině dnes
jde zdělnost« parlamentu. Poláci chtěli, abyj
dosáhl vyplněním oprávněných našich požadavků
národnich a kulturních a hleděl Němce levičáky
přivésti k rozumu a slušnosti. Leč Körber jsa
úplně v zajetí Němeův, hledí si pomoci jinak
Zkouší malými koncessemi národními odlouditi
od nás Jihoslovany a Vlachy a většími konces-
semi národohospodářskými získat a zavázat sobě
Poláky. Z kruhů polských i vídeňských docházi
nás zvěsť, oznamuje dr. Pacák, »že mini
sterský předseda dostal rozkaz, získatis
většinu ku projednání rakousko-uherského vy-
rovnání«.
Většina ta prý se mysli z Polákův
z klerikálního středu, z Luegro-
vých antisemitů, z Rumunův
z »některých Němcův« (patrně ústavá-
ekých velkostatkářův); na německou lidovou
stranu a na německou pokrokovou stranu jako
celek prý se nepočitá. Tato »pracovní většinae
pro povolování všech možných
břemen mysli prý se buď proti nám neb bez
nás, nebo s »námi«.
To jest, dr. Körber spekuluje asi na zí
skání »naší slechty« a našich agrárniků. Tak
troufá si panstvo vídeňské na nás »vyzráť«. Na
pohled vyjímá se ten vídeňský válečný plán
dosti na pováženou, avšak zůstaneme li my Če-
chově sobě vérni, neporušitelni, ostražiti a
a pevni: rozházíme panu dru. Körbrovi svou
obstrukcí celou tu jeho »pracovní většinu«a
zmaříme celý ten jeho válečný plán jistě, jako
že nás dosud žádný z jeho předehůdců »ne-
zlámal«, nezdemoralisoval a nezníčil.
Dr. Pacák doufá, že ani Jihoslované an
Vlachové nedají se získat pro režím Körbrův.
ba že ani Poláci se nepostavi proli nám, po
něvadž dobře vědí, jaká křivda se nám děje,
jak nejsme tu kazimiry my, nýbrž Němci aje
jich protektor Körber.
#14
alto_textblock
#14
Posl. dr. B. Pacák
ve schůzi voličů v Chotěboři.
Vylíčiv jednání poslanců českých na radě
říšské a na sněmu zemském v dobách posled-
ních, pojednal řečník o době přítomné. Pro-
mluvivše o politické minulostí — pra-
vil — chceme nyní přihlédnouti ku politi-
cké přítomnosti, jak se nám jeví v státě
i v zemi, jakož i několika slovy dolkno ti ee
budouenosti. Řekl jsem, že hlavním úko-
lem vlády bylo a v poslední době jest vyřízení
rakousko-uherského vyrovnání, pak několika
smluv obchodních s řadou zahraničních států.
rovněž i povolení nových velkých břemen vojen-
ských a učiniti k tomu účelu parla
mentdělným. Vláda ministerského předsedy
Körbra by o dělnost parlamentu nestála, vždyt
článkem čtrnáctým na čas tak pohodlně se
vládne, ale z Uher ozývají se vážné blasy, jež
zkoncování rakousko-uherského vyrovnání člán-
kem čtrnáctým hrozí učiniti východištěm nové
obstrukce, tak že vláda chtěj nechtěj musí
kousnouti do toho trpkého jablka a pokoušet se,
zdali a jak by dosáhla dělnosti parlamentu.
Za nynějších poměrů to úkol nesmírně ne-
snadný. Badeni stavěl nám most k možné sou-
činnosti při práci rakousko-uherského vyrov-
nání. Němci most ten bořili, ne k vůli věci, ale
aby nepřipustili vládu většiny pravice. Gautsch
i Thun mírnili německý odboj: tento změnou
jazykových nařízení, onen přijetím německých
zástupců do svého ministerstva.
Všecko bylo marné. Furor Němců neznal
mezí; rozbíjel vše i dítko své práce ústavu i
parlament. — Pakale stala se největš
politická chyba kruhů rozhodují-
cích, jež zplodila nynější politi-
ckou situaci a táhne stát do stále
hlubšího a hlubšího bahna.
Rozhodující kruhové ulekli se terroru ně-
meckého a vzali nám násilně, co dříve za naše
právo uznali — největší to bezpráví, jež na
našem národu bylo spácháno. Vděčně vzpomí-
nám onoho polského poslance, jenž při jisté
audienci řekl: „Větším jest bezprávím právo
národa nejen uznané, ale i poskytnuté, odníti.
než mu je poskytnouti.
My jsme tím byli vrženi do postavení, jež
jsme nevyhledávali a jež jsme zaujali po dlou-
hém, marném čekání, že Rakousko ve svém
zájmu učiní konečně spravedlnosti zadost. Ne-
mohli jsme dopustit samovládu
obstrukce německé, proto jsme
inaugurovali protiní obstrukciče-
skou. A teď stojíme na té alternativě a Něme
hrozí obstrukcí, vyhoví-li se Čechům a Če-
chové činí obstrukci, že se jim učinilo bez-
práví, jež se nechce odčinit! Uznává se, pra-
vím, theoreticky se uznává, že Čechům
stalo se bezpráví, v praxi ale rozhodující
kruhové drží se Němců a ničehož nečin
k nápravě. Právem řekl při minulých dele-
gacích jeden konservativní poslanec: nesmí se
jen na Češích žádati, aby povolili, to musí uči-
niti také Němci!
Ministerský předseda Körber vypravuje t
každému, kdo to chce slyšeti, že submis s
před německou obstrukeí stala s
velká politická chyba; to ale, že
se nesmi po druhé stát, a proto, že
žádná obstrukce nesmí zvítěziti.
Nejprve se bezpráví učiní a pak se nesmí od-
činit. Z tohoto circulu vitiosu musí se vyjíti, ne-
mají-li národové i stát vzíti zkázu. Vyjíti. To
neni tak nesnadné. Jediná správná cesta jest,
aby konána byla spravedlnost ke všem národům
stejně, také k národu našemu aby plné a rovné
#15
alto_textblock
#15
právo provedeno bylo všem národům tuto říši
obývajícím. Co žádáno bylo námi na kruzích
rozhodujících jiného, než na jedné straně pro-
vádění práva zákony zaručeného, na druhé
straně plnění kulturního požadavku, poměrya
potřebami národa odůvodněného? — Stát, jenž
chrání práva svých národů, může počítat na jich
seučinnost v práci; stát ale, jenž sám je ruší a
podrobiti chče jeden národ druhému, nemá
práva dožadovati se takové součinnosti. Ale tak
správné cesťy, rozhodující kruhové nenastoupí,
namítajíce, že Němci, kdyby se konala spra-
vedlnost, činili by odboj. Prosím, je to ještě
stát, je to ještě exekutiva, jež takových důvodů
uvádí, jež z pouhého stráchu před Němci nepln
ani povinnosti zákonem jí uložené?!
My to můžeme tvrdit směle, my bychom
zplna plnili povinnosti vůči státu, kdyby stát
plnil je také vůči nám. Ovšem byla by ještě
jedna bezpečná cesta, kdyby totiž mezi námia
Němci dosaženo bylo dohodnuti. Ale plám se.
je někoho, kdo by při nynějším německém fu-
roru v to věřil? — Nepopírám, že byl to sen
mého života, že doufal jsem, že v zájmu
naší vlasti, v zájmu říše, se nám to
podaří. Však to byl sen, jenž na dlouhou
ještě dobu, bohužel, zůstane snem. Bohužel! —
O těchto dvou cestách nyní mluvit neslyšíme.
Mluví se v německých listech o lámání nas
obstrukce. — Tomu nevěřím. — Kor-
ber neni tak pošelilý, aby za nynějšího
jednacho řádu v říšské radě nevěděl, že
by to znamenalo zostřeniboje a zostře-
nísituace. Že dobrá vůle k lámání obstrukce
naší byla, vime z minulého zasedání. Že to mu-
silo zůstat jen při dobré vůli, za to děkujeme
Polákům a centru. Neb ti dobře věděli, to že
by nebylo šanováním, nýbrž zhoršením situace.
Změnu jednacího řádu nechtěji Němci, chrá-
níce si zbraně pro možné oventuality; nechee
ji ani Körber, poněvadž utvořila by se možná
většina, prostředky k utvoření té většiny učinily
by nemožným další setrvání jeho na křesle mini
sterském. — Nepravím, že by to byla pr-
vice neb levice. Jedna ani druhá za ny-
nějších poměrů při nýnějším jednacím řádu an
půl roku by nepřečkala. Bylo by to ale jakési
mistum compositum, jemuž Körbrovo kurator-
ství bylo by zcela zbytečným. Lámání, to slove
bych tedy na tenčas vypustil z příštího slov
níku politického. Ale možná, že i solo va t
vyhladovět by se snažil naše bojovníky-
Isolováni neni sice lámání, ale mnohdy se-
slabení, ač cil se tím nedosáhne, zůstane-
isolovaný voj pevný a silný. Vyhlado-
vění působí na slabé lidi a já vidím, že v Če-
chách někteří na udiei se nachytli. Zdá se, ž
nynější nouze zneužijí i letos jistí političti
kruhové jako loni. Byla by to arci hanba pro
tento stát. Bohužel, že už se to stalo! — Nouze.
jež následkem nynější katastrofy nastane, bude.
bohuel, nepostará-li se stát, jenž první tu má
povinnost, v čas o pomoc, velikého dosahu.
Velikost katastrofy buďí přece ještě naději, že
nedůstojná loňská historie, kde nouze a bídy
chtělo se užiti jako politické zbraně k naší po
volnosti, nebude se v zájmu státu samého opa-
kovati. Uhlídáme, zdaž nás naděje nezklame.
Spekuluje-li se ale na to — pak ta spekuloee
zklame. — Je-li Körber kuratorem této říše
jako upadající v tom směru, že ji povede až ke
kenkursu, pak užije prostředků lámání spra-
vedlivých nároků; je-li kuratorem, jenž dle pří-
sežné své povinnosti chce jejímu dobru, pak mus
užit jen prostředku spravedlnosti ke všem náro-
dům. K tomu nadešla již dvanáctá hodina. My
vyčkáme nynějšího jeho jednání
dle toho se zachováme. Dnes stojíme
a zůstaneme státi na stanovisku, na jakém po-
slanecký sbor v červnu l. r. se usnesl: „se-
trvati v nejrozhodnějším boji
proti nynější vládě a nynějšíma
systému vládnímu.“ — A nyní dovolte,
abych z těchto hledisk, které jsem zde v struč-
ných rysech načrtl, přihlédl k různým zjevům,
najmě činům vlády v době poslední po ukončení
rady říšské. Mám zde především výnos vlády
nynější, dle něhož rakouským posluchačům zá-
hřebské university umožňuje se vstup do státní
služby v této polovici říše, praktický ovšem
pro Dalmacii, a dále výnos o změně italských
kursů na universitě inšprucké. Vláda ovšem
odůvodňuje oba ty výnosy praktickou potřebou
a v Dalmacii nedostatkem úřadnictva, chorvat-
sky znalého. Věřím v této příčině doslova. Jen
jednu mám pochybnost. Tato potřeba také již
jevila se dříve, loni, předloni, a teprve letos
byla uznána. Nu a tu zajisté také si musíme roz-
pomenouti, že Jihoslované byli našimi věrnými
spojenci v boji proti vládě a že Italové — ač jen
částečně — také nás podporovali — a musím
vyčkati, jaké účinky utěšující tyto dva činy na
Jihoslovany a Italy míti budou. — Pokud mů-
žeme soudit z jejich žurnálů, zdá se nám slabý
a soudíme-li z řeči posl. Periče a Bianki-
novy a z ostrých hlasů, nyní z Dalmacie sem
dolehajících — žádný. Ostatně v nej-
kratší době se o tom přesvědčíme,
ana do Vidně svolána bude v brzké
době porada parlamentní komise
spojených slovanských stran. To
není žádná pochybnost, odrazili-li by se od 120
mužů, kteří jsme v boji říšskoradském stáli,
řada Jihoslovanů i Vlachů, že řady bojovníků
by byly menší. Já jsem pevně o tom přesvěd-
čen, že tato kalkulace, stává-li — zklame.
Vyšel další výnos vlády, zřizující českéa
polské parallelky — na německém, resp.
paedagogickém ústavě v Opavě, resp. Te-
šíně. — Odůvodnění výnosu toho bylo: nedo
statek českých a polských učitelů, nutnost je
jich opatření a proto zřízení příslušných kursů
Také zde věřím důvodům doslova. Ale nedo
statek ten nebyl jen letos, ten byl už loni
předloni. A víme, že tento nedostatek byl pří
činou, že Češi i Poláci pomýšleli na vlastní ná
klad zříditi samostatné soukromé české i polské
paedagogium v Opavě, resp. v T ěší ně
#16
alto_textblock
#16
A nyní se ukázala vláda v té pravé körbrovské
dvojjakosti. Čechům slezským říkala: vidite,
já vyhověla vašemu přání. Němcům říkala: já
udělala ty parallelky, abych nemusila dělat
samostatné ústavy, český a německý. — Němci
udělali jako na povel skandál v den císařských
narozenin, kalafunové blesky litaly přes jeviště
a na mrknutí režisérů zalezli Němci tak, že
kdyby z nás Čechů se toho kdos dopustil, Čechy
by se otřásaly hněvem. Nemohu zapřiti, že první
zprávy o všem tom přijaty byly v Čechách sice
skepticky, nieméně ale ne nepříznivě. — A ze-
jmena ne nepříznivý dojem udělalo jednání,
když rozhodující kruhové vůči Němcům ko-
nečně, jak zdálo se, pravím, jak zdálo se, že
stavi se na stanovisko samostatnější a že snad
počínají uznávat, že musi býti konečně vlá-
dou rakouskou, ne vládou něme-
ckou. Zejmena odpověď deputaci Němců zdála
se činiti náběh, postaviti se konečně proti vetu
německému, že bez souhlasu Němců v této říši
nemůže se nic státi, kteréžto veto bylo spolu
jedním z důvodů naší obstrukce. Všechno
to bylo ale jenom zdání. — Ukázalo
se totiž během jednání, že Körber, než se od-
vážil tuto kulturní otázku jakýmkoli způsobem
řešiti, otázal se dříve Němců (Hofman, Demel
atd.), zdali milostivě k tomu svolují a když tohoto
svolení dosáhl, teprve přikročil k řešení. Ale ne
dost na tom. Sotva zaharašily trouby, ne u Je-
richa, ale u Opavy, už couvl a aby své miláčky
upokojil, ihned ve Lvově k nám křičel, že o
chce německou državu chránitia
brániti, postavil se tudíž naprosto
na stanovisko německých nacio-
nálů. On přece nemá chrániti žádnou
državu německou, nýbrž dle své min-
sterské přísahy má hájit rovné práv
všech národů rakouských.
Říká se, že sila státu spočívá v silné exe-
kutivě. To ale jest jistě více než slabostí státu,
když pro každý krok kulturní druhého národa
má si exekutiva vymoci svolení Němců. A jed
nání o slezských parallelkách ukázalo jasně
(viz řeči Hofmanna a Derschatty), že jest v na-
prosté závislosti od Němeů, že „nezavázalse
jen sobě“, ale také Němeům, že bez nich ni-
čehož neučiní, což neřekl jen jim, ale nesčíslně
kráte, byť i zahaleně, nám. Tato opavská kala
funová představení ukázala ale, jak málo jes
se co báti Němců, kdy konala se ve skutečnosti
spravedlnost k národům říše. Tak by to do-
padlo, jak jsme to viděli v Opavě, smutně, velm
smutně s německými bojovníky. Ale i kdyby
ostřeji měly ty blesky kalafunové vyzníti — jest
to možno, aby stát trval na dlouho pod tímto ně-
meckým terrorem a kuratelou Körbrovou? Ne-
má-li říše vzit zkázy, musí konečně v nejroz-
hodnějších kruzích přijíti k názoru, že stát jes
zde k vůli ochraně práv všech národů a ne jed-
noho domýšlivého, nad ostatní se vyšinujíeíh
národa.
Přicházím nyní ke Körbrově halič-
ské cestě. Tato cesta ovšem kruhy, s pe-
měry ve Vídni seznámenými, nepřekvapila. —
Jiz za doby zasedání říšské rady — myslím, ž
brzy v létě byla tato cesta dohodnuta. Körber
myslil si ji ovšem na venek nepolitickou, ale
uvnitř musila býti politickou, vzhledem ku po-
měru Körbrovu ke klubu polskému. Tento
poměr poslední dobu — ač nebyl úplně zkalen
— nebyl, abych tak řekl, nejlepší. Všeobecně
se vidělo, že Körber nejraději vládne článkem
čtrnáctým. Poláci chtěli však dělný parlament.
Körber nechtěl změny jednacího řádu. Poláci
pro ni pracovali. Körber nechtěl žádné většiny.
Poláci víděli, že pro dělnost parlamentu tohe
je zapotřebí. Körbrovi bylo de facto jedno, zdali
parlament dělný, neb ne — on sebe chtěl udr-
žet článkem čirnáctým. Poláci potřebovali pro
své věci dělný parlament. Körber neplnil tak
jak dříve, polských věcí, nemaje zapotřebí parla-
mentu. Poláci však nevyhovování svým potře-
bám těžce nesli, Poláci proto zahájili jednání
s námi a Němci, Körber nejen jednání to v ni-
čem nepodporoval, ale kde mohl, je zkřížil. Po-
láci jako moudří a praktičtí politikové, vidouce.
že lámáním nás by se situace zjitřila a že ke
svému cíli dělnosti parlamentu dojdou jen pro-
středkem našeho upokojení, ujali se úkolu toho-
Musím konstatovati zde, před českou veřej-
ností, že ujali se věci s veškerým úsilím.
Poláci v častých našich společných schůzích
viděli a seznali, že my nežádáme žádných kon-
cesí národních, nýbrž co nám jen po
právu a spravedlnosti náleží; na jedné straně
provedení rovného práva i dle základních zá-
kenů státních zaručeného, na druhé straně pak
plnění nutných kulturních požadavků. Polácito
uznali a já to zde pro věčnou paměť konsta-
tuji, že naše požadavky jsou spra
vedlivé a mírné. Poláci seznali, že ne-
jsme my kazimíry, což vůči haličské řeč
Körbrově zde výslovně vytýkám; uznali, že my
nejsme neochotni, nejen s Němci na základě
spravedlivé rovnoprávnosti se dohodnouti, ale
i se spravedlivou vládou, na základě
zákona i spravedlnosti. — Proto nevěřím tomu,
že by byl Körber Poláky získal takovým způ-
sobem, jak on se tím chlubí a že by většina
polského klubu proti nám se postavila. Ovšem
nemohu zneuznat, že v boji politickém egoismue
toho kterého národa jest mocnou vzpruhou a že
udržení se při politické moci jest mnohdy,či
lépe řečeno, vždy vice, než prosazení nějakého
sebe důležitějšího theorematu. Pamatuji se
dobře, jak jeden z ministrů z dob Badenových
ukazoval mně jistou věc po řadu let v tom re-
sortním ministerstvu před nastoupením Badena,
proti nám vedenou a řekl mně: Vidíte, tak se
vedou věci vaše, když nejste při mocr!
Pravil jsem o haličské řeči Körbrově, že
učinila v Čechách, možno-li to ještě vůbee,
náladu horší. Člověk se musí divit, jaké odpory
může mluvit člověk tak chytrý, jakým jest Kör-
ber. — Byla by to vděčná látka, obírat se tou
řečí, ale vedlo by to příliš daleko; dotknu s
jen některých věcí.
#17
alto_textblock
#17
Je nepochopitelno, jak Körber může říci:
„že nynější vláda jest si vědoma, že žádné ra-
kouské národnosti neublížila“ — když on
první podepsal nařízení ministra Clara, zru-
šující provádění rovného práva, českému národu
základními státními zákony zaručeného, ale při
tom neoslýchal se každému, kdo to chtěl slyšet,
vykládati, že on pro bezvýmirečné
zrušení jazykových nařízení nebyl, že to
byla politická chyba. Je dále nepochopitelno,
jak mohl tvrdit, „že uznává, že úřadníci mají
znáti jazyk obyvatelstva, jehož záležitosti ob-
starávají a přece to srovnal se svým svědomím
a přesvědčením, dáti svůj podpis na výnos mi-
nisterský, zrušující nařízení, jež právě tuto zá-
sadu striktně provedla. — Jest nepochopitelno,
jak mohl tvrdit, že rovné právo národů a spra-
vedlnost chce hájit — a na druhé straně chce
bránit državu německou, pojmy to, se naprosto
vylučující.
Konečně nutno ještě vůči jeho slovům vy-
tknouti — což již jednou jsem řekl — že my
nežádáme koncesí národních, nýbrž provádění
práv, nám i základními státními zákony zaru-
čených. Když tak ke konci resumujeme, vidime,
že rozhodující kruhové řídí všecko proti nám.
Z kruhů polských i vídeňských dochází ná
zvěst, že ministerský předseda dostal rozkaz,
ujednat většinu ku projednání rakousko-uher-
ského vyrovnání. — Většina ta prý myslí se z
Poláků, centra, anitsemitů, Rumunů a někte-
rých Němců — na německou lidovou stranu a
německou pokrokovou stranu jako celek
prý se nepočitá. Většina ta, jako pracovní vět-
šina (working majority), myslí se buď proti nám,
bez nás, neb s námi. Tute pověsť prostě zde
konstatuji jako účinek hlasu proti čl. 14. z Uher.
Neb at proti nám, neb s námi se te věc
myslí, bez nás se nemůže stát to, ani ono a
proto tato zbožná přání zůstávají zbožným přá-
ním. Pravi se dále, nepodaří-li se to tomuto mi-
nisterstvu, bude jeho práce ukončena. My sly-
šíme slova, schází nám ale víry. Praví se nám
s mnohých stran i českých: a co by se získalo
změnou ministerstva?! Pravím, získalo by se
pro celek mnoho, neboť vůči ministerstvu,
jež by nebylo stíženo slíbem jedné politické
straně, že bez ní se nemůže nic stát, vůči mini-
sterstvu nezaujatému mohli bychom
zaujmout stanovisko, jež věcné uvažování by
nám umožnila.
Když, jak jsem z předu pravil, v říší se
všecko proti nám stroji, v Čechách máme kolik
hlav, tolik názorů a tolikéž stran, které se vzá-
jemně potírají. A vídeňské kruhy jen si přejí,
aby to naše vzájemné potírání bylo co nej-
ostřejší. Vždyť to dospělo tak daleko, že na Mo-
ravě odmitají dostaviti se i k nezávazným roz-
hovorům a u nás právě oni pánové, kteří vy-
čítali, že napřed se prozrazuje taktika, píšou
a praví: „že do žádné koalice nevstoup., ana
tato brání práci pro voličstvo.“ Nehledě k bez-
důvodnosti těchto „důvodů“, budí se tím naděje
vlády v míře neskonalé v naši rozdvojenost. —
A tak vláda, spolehajíc v sucho, chorvatský
výnos, inšprucké, italské kursy a agrárníky.
doufá, že nás najde oslabené. A nám přece
může pomoci jen pevnost, rozhodnost a solidární
hájení českých požadavků celým národem.
A právě nynější doba, kde na 6. října t. r. svo-
lává vláda český sněm, jest dobou vhodnou, kde
v Praze bychom se mohli sejít a vzájemněs
promluvit a se poraditi. Není třeba, aby kterákoli
strana vzdávala se své samostatnosti doma, jen
proti Vídni abychom stáli solidárně. Najde-li nás
doba těžká, jež na nás přikvačí, roztříštěné, pak
historie nám musí dáti vinu našich neúspěchů.
Odstavme své osobní a politické
nechutě a seřaďme se zase jednou
v šik, za jediný cíl „dobro a blaho
našeho národal
#18
alto_textblock
#18
Okresní porada učitelstva pražského
(Pokračování.)
#19
alto_textblock
#19
Mezi skrutiniem přikročeno k vyřizován
jednacího pořadu.
Pan Hrůša podával zprávu o okresní
knihovně školní. Táž měla 197 účastníků a půj-
čeno 1211 spisů. Městská dotace zvýšena ze 600
korun na 1000 korun. Úprava místností prove-
dena účelně. Do výboru knihovny byli zvoleni
pp. Smělý, Jandl, Škorpil, Peška, Borůvka, Sou-
kup Jan, slč. Jakubičkova, Štěpánova a Ma-
cháčkova. Ředitel p. Dolenský navrhuje, aby
upraven byl nový katalog na bibliografických zá-
sadách založený. Přijímá se. Taktéž schvaluje se
navržený seznam knih k zakoupení.
Pan Kesl referoval o stálé výstavě školní,
která byla přístupna každého týdne v sobotu a ve
středu odpoledne. Mezi návštěvníky nejvíce bylo
učitelů venkovských. Pražští málo pozornosti vý-
stavě věnují. Výstavku navštívilo 230 osob; při-
bylo 256 kusů, takže čítá nyní 751 čísel o 3419
kusech. Zejmena se líbila vzorná dětská knihovna.
Oddělení Královo zřídil p. Schrötter.
Ředitel pan Dolenský referoval o komisi
pre umělou výchovu mládeže. Komise sestávala
ze tři odborů: slovesného, výtvarného a hudeb-
ního. Odbor slovesný organisoval četbu pro mlá-
dež. Doporučuje k zakoupení málo, ale za to
nejlepších spisů. Posuzoval spisy pro mládež
a radil se o nápravě jazyka vyučovacího, zvláště
po stránce pravopisné. Výtvarný odbor doporu-
čoval vycházky k prohlédnutí uměleckých pa-
mátek, sestavil jich program, na příslušných mí-
stech staral se, aby zevnějšek i vnitřek i okoli
školy odpovídalo esthetickým požadavkům. Hu-
dební odbor pořádal 5 koncertů, v nichž realiso-
valy se umělecké snahy hudební před veřejností.
Bylo mu překonati rzůné předsudky a jeho spo-
lečná úsilovná práce setkala se s plným zdarem.
Také staral se o vzornou sbírku písní pro mládež
školní.
Do stálého výboru konferenčního zvoleni pp.
Houser, Skrbek, Nygrýn, Sedláček,
Krejčí, Bolina, slč. Kramatova, L aš-
mannova a Mellanova.