#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY
#3
alto_textblock
#3
15. listopadu 1908. Číslo 315.
#4
alto_textblock
#4
sedání zahájil proti bánovi palbu z nejtěžšího
kusu, totiž dal by celou chorvatskou
vládu v obžalobu, při čemž by bána
ušetřil nejtěžších urážek. Jedinou odpovědí na
to musilo by býti rozpuštění sněmu a vypsání
nových voleb; ale poměry v Chorvatsku ještě
tak daleko nedozrály, aby si bar. Rauch troufal
vstoupiti do nového volebního zápasu. Věříme
milerádi!
Bar. Rauch sdělil také v Pešti, že před-
běžně vyšetřování srbských „velezrád-
ců“ bude skončeno do osmi dnů, načež vězňové
budou odevzdáni řádným soudcům.
#5
alto_textblock
#5
Politické zprávy zahraničné.
#6
alto_textblock
#6
V Praze, 14. listopadu.
#7
alto_textblock
#7
Vliv záboru Bosny a Hercegoviny na pražskou
slovanskou akci.
„Novoje Vremja“ ukazuje na to, jak zábo
rem Bosny a Hercegoviny překáží se slovanské
akci, začaté „slovanskou nedělí“ v Petrohradě
o polom slovanskou konferencí v Praze. Když
se všichni Slované dohodli o tom, že Rusku při-
náleží v slovanské organisaci náčelná úloha
zdálo se, že již nené překážky ke svolání vše-
obecného slovaníského sjezdu do Ruska. Tentn
sjezd měl těsněji srazit všecky Slovany hospo-
dářsky i kulturně, on byl by zvětšil odpornou
sílu proti nepřátelům Slovanstva na západě
i jihu. Ale tím, že představitelé rakousko- uher-
ského Slovanstva skoro bez výjimky schválili
v delogacich zábor Bosny a Hercegoviny a tín
vstoupili na půdu a ustroslavismu, zapo-
čatá akce se rozbíjí. Jak mohou tito politikové
býti tak krátkozrací a oddávati se ilusím, že po-
dunajská říše promění se v slovanskou, pohltí-i
ještě půl druhého milionu Slovanů! Když ji ne-
poslovanštili Slované, kteří v ni dosud přebý-
vají a mají nad Němci a Madary zdreující vět
šinu, jak ji může poslouvanštit půl druhého mi-
lionu Srbů bosenských a hercegovských! Č
snad není nynější bezmocné položení českého
národa, překvalpujicího svým vysokým hospo-
dářským rozvojem, národní disciplinou i obrov-
skými kulturnými úspěchy, svědectvím nej-
výmluvnějším, jak blábové jsou takové naděje?
Rakouská soustava „divide et impera“ nikdy
nedopustí, aby rozdrobené na kousíčky slovan-
ské kosti složily se někdy v živé tělo.
#8
alto_textblock
#8
Panichida za junáky války 1877—78.
Významným skutkem je panichida, uspořá-
daná v kazanském sborovém chrámě v Petro-
hradě tamějšími Srby, Bulhary a Černohorci za
zesnulé junáky velké války za svobodu balkán-
ských Slovanů r. 1877—78. Z Rusů byli pří-
tomni vynikající slavisté, politikové a publicisté.
Slavná panichida sloužena zejména za: gen.
Michala Grigorjeviče Čerňajeva, vrchníhu
velitele srbské armády, za jeho spolupracovníka
a náčelníka jeho štábu V. V. Komarova, za
gen. Jiřího Chorvatoviče, Čolakan-
tiče, D. P. Dochturova, P. P. Rajev-
skéha, F. M. Preradoviče, N. A. Kir-
jejeva a za všechny chrabré spolubojov níky
kteří nelitovali svých životů a položili je v obe
na oltář Svobody Slovanů.
Chrám byl přeplněn. Mezi účastníky byl
viděni: srbský vyslanec dr. Popovič, jeho tajem
ník Stanojevič, generál jízdy A. Kirjejev, gen
Čerňajev (bratr gen. M. Čerňajeva), vdova gen.
M. Čerňajeva s dcerami a synem, vdova V. v
Komarova se synem Grigorijem, gen. Morčovský
gen. Kuzmiňsky, gen. Čiljajev, gon. Grigorjev
prof. A. Kulakovský, red. „Nového Vremene“
A. S. Suvorin, red. „Pravitelstvenného Věstni-
ku“ A. A. Bašmaakov, D. N. Vergun, dopisova-
tel anglických listů Dobbson. Z bojovníků války
za svobodu byli přítomni: plukovník Potocký
kozácký jesaul Milij Dmitrijevič Kisilev, jenž
byl ordomaněním důstojníkem M. Čerňajeva i M
D. Skobeleva, inž. Dobičevský. Z členů hosudar
stvenné dumy byli přítomni: A. I. Gučkov, b
Vl. Bobrinský, N. N. Lvov, Kljužev a mn.j.
#9
alto_textblock
#9
Kancléřská krise v Berlíně zostřena.
Kaneléřská krise německá přiostřila se
značně, protože nyní do oposice postavil se
také oficiosní orgán strany konservativní.
#10
alto_textblock
#10
»Konservative Korresponde nz«
píše v podstatě: »Jest to smutný obraz,
vidíme-li panovníka tak zkritisová na
a blamována před celým světe m.
Toho se Německo ještě nedožilo
to se nesmí opět státi. Proč po debatě
nepromluvil ještě kaneléř? Neměl-liž právě on
chrániti štít císaře? Nebylo též dobrým zna-
mením, že císař v těžkých dobách těch nedlí
ve středu lidu svého a po boku svých uřadních
radcův. I to se nesmí díti již . . . Chcemež
doufati, že na příště žádní lichotníci i dvořané
mu pravdy této již nezatají . . . Jeden z nej-
vlivnějších listů konservativních »Reichs-
boto«, obrací se ale dokonce proti kaneléři
přímo a nemilosrdně. Přes to do pondělního
setkání kancléře s císařem nelze mluviti ještě
o krisi již doznané a hotovél
#11
alto_textblock
#11
Schückingovo potrestání.
Purkmistr v Husumu v Německu (v Šlesviku)
byl skutečně pro spisek svůj postaven před
diseiplinární soud. Ten nevyhověl sice návrhu
státního zástupce na sesazení s úřadu, neuznav,
že by se svobodomyslný tento starosta byl ve
spisku svém dotýkal osoby panovníkovy, ale od-
soudil jej za to aspoň k pokutě 500 marek,
poněvadž prý ve svém spisku, respektive kritikou
jeho, projevil neuctivost ke svým představeným.
Kočí pana purkmistra husumského smí si tedy
dovoliti neuctivou kritiku úřadů, pokud nen
táž urážlivá, jelikož nespadá pod řádný discipli-
nární soud, pan purkmistr nikoli. Tak zmatené
jsou cesty spravedlnosti německé.
#12
alto_textblock
#12
Události v Marokku.
Vyslanci Muleje Hafida, dlící v Pa-
říži, byli interviewováni zpravodajem »Tem-
psu«. Prohlásili, že jsou polěšeni vlidným
přijetím, jehož se jim dostalo na nábřeží
d'Orsay. Ministr zahraničních věcí Pichon
nic jim sice neslíbil, mluvil s nimi jako se
soukromými osobami, ale byl tak přívětivý, že
vyslanci marockého sultána opustili ho s pře-
svědčením, že mezi oběma zeměmi nastanou
nejlepší styky. Vyslanci projevili politování, že
»Temps« do poslední chvíle podporoval Abdul
Aziza a přáli si, aby velký list francouzský
podporoval nynější vládu marockou. Francouz-
ský žurnalista odpověděl: »Záleží to jen na
Muleji Hafidovi, aby měl v nás přátele. Bude-li
bez zdráhání plniti požadavky noty francouzsko-
španělské, je-li loyálně odhodlán pracovati pro
povznesení Marokka, nebude míti příležitosti
stěžovati si na francouzský tisk. Co soudíte
novém separatistickém hnuti velkých kaidů
z jižních krajů ve prospěch Muleje Mohameda ?«
»Dostali jsme právě zprávy,« zněla odpověd,
»z Marakeše, že právě hlavní z těchto kaidů
chystají se připojiti k Mulejí Hafidovi ve Fezu.
Agitace ve prospěch Muleje Mohameda je ne-
patrná, má pouze málo fanatiků ve své straně,
kteří chtějí nesmířitelný boj proti Evropanům.
Ale lid je znaven válkou, vláda Muleje Hafida
je pevná a toto separatistické hnutí nemá na-
děje ve zdar.«
Vyslanci dostali rozkaz, aby se neprodleně
vrátili do Marokka
#14
alto_textblock
#14
Germánská invase na Balkán.
V týdenníku pro mezinárodní otázky poli-
tické »Le Courrier Europěen« uveřejňuje Božidat
Nikašinovič, bývalý chefredaktor listu » Bosenska
Vila«, článek o německém postupu na Balkáně.
Nynější převrat v Turecku zarazil další stavbu
železnice Uvac-Mitrovice, o níž se dohodlo Ra-
kousko s Tureckem. Mladoturci mají zájem
na zadržení postavení této nové cesty, jež by
pomáhala dalšímu pronikání na Balkán vlivu
rakouského i německého. Východní politika
rakousko-německá je nebezpečná pro
státy balkánské a též pro vše-
obeený mir evropský. Rakouská pene-
trace datuje se od r. 1870. Baron Hirsch,
pověstný král železnic, pravil, že tato penetrace
může se provésti jen stavbou železnic. Rakousko
bylo předvojem Německa. »Courrier Européen«
ličí rozvoj staveb železnic, prováděných Rakou-
skem na Balkáně. Německo a Rakousko razily
#15
alto_textblock
#15
si nové a vydatné cesty do Balkánu a k moři
adriatickému. Mladoturecký režim stal se
mocnou překážkou v dalším postupu německém
a rakouském. Všechny železnice, vedoucí z Ra-
kouska do Bosny a na jih jsou vystaveny kapi-
talisty rakouskými a německými. Německo získalo
takových výhod, že v případě vypuknutí kon-
fliktu v Persii bude jediné míti přímé a po-
hodlné spojení s touto zemí. Tato velká linie
orientální dráhy podporuje též dobyvačné roz-
pjetí obchodu německého a rakouského. To
jsou konsekvence díla lorda Beaconsfielda na
kongresu berlínském. Je jisté, že Anglie první
pocítí následky toho, že svolila, aby Rakousko
zabralo Bosnu a Hercegovinu. Není ještě pozdě
zameziti uskutečnění nesmírného plánu ně-
meckého. Evropa nesmí svoliti, aby Rakousko
skončilo dráhu Uvac-Mitrovice. Tato trať bude
ovšem dostavěna, ale nesmi býti zmonopoliso-
vána. Nikasinovič prohlašuje, že odtržení Busny
a Hercegoviny od Rakouska je jediným pro-
středkem k odstranění exklusivního vlivu ně
mecko-rakouského na Balkáně.
#16
alto_textblock
#16
Boje mezi Indiány na jihu Spojených států.
Pobliž Altar v Sonoře strhly se velik
boje mezi Indiány kmenů. Papago a Yaqui
Padlo při nich 40 Iudiánů kmene Yaqui
Dle zpráv odzbrojila prý mexická vláda Indiány
Papago, kteří vlákali Yaquie do pasti a po-
vraždili je. Několik srážek odehrálo se také
nedaleko Hermosila v Mexiku, při nichž byí
náčelník nepřátelského kmene Yaquitů, Bule,
zavražděn. Guvernér Tovres ze Sonory vrátil se
včera z Evropy, ano se očekává, že dojde
k uzavření smlouvy, příznivé Yaquitům, čímž
bude docileno trvalého míru.
#18
alto_textblock
#18
Čínský císař mrtev.
#19
alto_textblock
#19
Dle depeše »J. des Debats« a ostatně té chvíle
ještě odjinud nepotvrzené, zemřel čínský císai
(vleklou ledvinovou nemoel) a císařovna-vdov
umírá. Při »zvycích« činských není vyloučene,
že smrt cisařovny jest účinkem úkladů někoho,
jehož ctižádosti a plánům eisařovna překáží.
Císař Čajtun, čili dle vládního přezvání
Kuansu (Pokračování lesku) byl 36 let stár
Zrodil se 2. srpna 1872 v Pekinu jako drubý
syn prince Chuna. Na trůn vatoupil pod poru-
čenstyím své matky. Prohlášen 4. března 1889
za panovníka samoststného, byl v září 1898
postaven opět pod poručnictví své tety Cehsi.
V sedmnáctém roce věku svého oženil se s dcerou
vévody 3. stupně, Kvejsianga, bratra vladatčina.
Manželství bylo bezdětné, pročež po úmrtí eisaře
vzniknou ješté spory o trůn. Jest nyní již v de-
peších zmatek o tom, kdo vstoupí nyní na trůn
nejlidnatější, ale snad i nejslahší říše světa.
Cisařovně Cehsi jest 74 let. Chytrá a ener-
gická tato žena vedla vlastně vládu v Číně o
mnohých let. Původně byla jen »vedlejší« ženou
císaře Hsien-Fenya, později ale dala se — ještě
za života jeho — prohlásiti za císařovnu
spoluvladařku. Od r. 1898 byla opět vladařkou.
Role, kterou měla při boxerském povstání, jest
dosud všeobecné známa. Po evropském zakro-
čení nevzpírala se ale již reformám tolik jako
j -
dříve.
Z Pekina, 14. listopadu. (Reuter.) Císan
Kuansu zemřel v noci s 10. na 11. t. m.
#20
alto_textblock
#20
„Trojnásobné spojení Všeněmecka“
a — Rakousko.
#21
alto_textblock
#21
Vydavatel lipských »Menschenheitsziele«, pro
dr. H. Molenaar rozepsal se v říjnovém sešitu
svých »Lidských (rozuměj všeněmeckých) cílů« —
O trojnásobném spojení Všeněmecka.
Z celého spisku čiši stará Bismarkova idea,
zmodernisovaná naivním způsobem a obohacena
o celý válečný plán na spolknutí Rakouska — asi
tak cenný, jako pověstný plán Vilémův proti Burům,
dodaný Anglii.
Ale v jednom směru má Molenaarovo povídání
cenu: je nepříjemným dessertem na stůl rakouské
vlády po její protislovanské politické hostině.
Označiv trojnásobné sjednocení Všeněmecka
ve spojení národním, sociálním a nábo-
ženském, je prof. Molensar přesvědčen, že jest
nejen možným, ale i velmi lehkým — poněvadž vše,
co dosud sjednocenosti Němců překáží, jsou jen
nicotné předsudky stran, stavů a vyznání.
#22
alto_textblock
#22
Tyto překážky odstraňuje Molenaar však brevi
manu a hned rozvinuje program, jak by se všechno
dalo spořádat v německé říši a to pokud se týče
neněmeckých národností. Francouzů se bojía
proto soudí, že musí býti A — 22 německé politiky
a tužiti přátelský poměr k Francii. S Dány bylo
by nejlépe uzavřiti smlouvu, že by v případu války
otevřeli přístup k moři a zachovali oproti Německu
neutralitu. Pokud Polska se týče, bylo by nejlépe
prý přikročiti k novému rozdělení Polsky.
Pokud se týče ochrany Němců mimo hranice
říše — tu prý nic lehčího, než historicky dokázati
oprávněnost přivtělení bývalých (!) německých zemí,
Rakouska, Švýcarska, Lucemburska a Nizozemska
k německé říši!
Především Rakousko! »Každému nestran-
nému pozorovateli«, pravi výtečný profesor, »ne
ujde, jak trpí Němectví v »čarodějnickém kotli ná-
rodů«, jemuž se říká monarchie rakousko-
uhersků. Jen přičlenění k říši můž
Němce rakouské zachrániti před úplným poslova-
něním.
Uhry stanou se dříve neho později samostatnou
říši — a tu nadejde čas, kdy nepřirozená říše n
Dunaji se rozpadne. Nejúčelnějším by bylo takovéto
její rozdělení. Rakousy se Štyrskem po Drávu a Ko-
rutany tvořily by nový spolkový stat, Tyroly (bez
Vorariberku a Tridentu), pak Solnohrady a Innská
čtvrť připadly by Bavorsku, jebož severní část zamě-
něna by byla v spolkový stát — Franky.
Německé okraje Čech připadly by pohraničním
zemím (Rakousům.. Bavorsku, Frankám, Saskua
Slezsku). České Čechy a Morava staly by se
samostatným státem s vlastním sněmem a místem
ve spolkové radě, ale bez zastoupení v říšském
sněmu a bez vojska. Ochranu země převzala by říše
za příslušnou vojenskou daň! Nemůžeme přece trpěti.
aby zcela samostatný cizí stát s vlastním vojskem
vězel jako klín v středu německé říše . . .«
Patrno z těchto řádek, že v hlavě profesora
Molenaara vězí už nějaký klín všeněmeckého slavo-
mamul
V dalším vykládá, že samozřejmě musilo by
dostali přiští Všeněmecko Terst a Pulji do svých ru-
kou, že by Srbsku, Hercegovině a Černé Hoře se
dovolilo utvořiti velkosrbský stát —- se silnými vo-
jenskými posádkami atd. atd.
Nejklasičtějším výrokem těchto »lidských cílů«
je, že vše to by podniklo Všeněmecko jen z toho
důvodu, že je v zájmu lidskosti, »aby malí národové
jejich řeči a individůalita národní zůstaly ucho-
vány.«
#23
alto_textblock
#23
Nový ředitel pošt a telegrafu
#24
alto_textblock
#24
Praze.
#25
alto_textblock
#25
Z Vídně, 14. listopadu. (Zvl. tlgr. »N. L«
Jak bylo před časem oznámeno, došto ke změné
v ředitelství pošt a telegrafů v Praze. V zejtřej-
ších (nedělních) úřadních listech vídeňských
uveřejnéno bude jmenování vrchního poštovního
rady Viktora Krausa, ředitelem pošt
telegrafů v Praze (v V. třídě hodnostní s titu-
lem poštovního presidenta). Do výslužby odchází
tím dvorní rada Šafařík ze Pštrossů,
jemuž udělen řád železné koruny II. tř.
Dále jmenován vrchní poštovní rada Karel
Svoboda náměstkem ředitelovým s titulem
charaklerem vicepresidenta.
Nový ředitel V. Kraus, nar. 5. září 1855
Písku, ve službách pošt je od 29. září 1878; vrch-
ním poštovním radou stal se 11. března 1904. —
Odstupující ředitel ryt. Safařík Pštross je stá
67 let a má 43 služebních let. Ředitelem jmenován
byl 12. března 1902. — Náměstek poštovního
ředitele Karel Swoboda, nar. v Litoměřicích vr
1857; ve službě poštovní je od r. 1877.
#26
alto_textblock
#26
Denní zpravy.
— Vánoční nadilka pro žaotvo škol menši-
nových. Zajísté hluboce dojaly a do krajnosti
roztrpčily každého zprávy časopisů o krutém
pronásledování českých menšin v poněmčené
části království českého, jež trvají již od samého
léta. Mnoho českých živnostníků a obchodniků
bylo ožebrnčeno, majetek jejich zničen, české
domy, hostince a spolkové místnosti zpuslošeny,
obyvatelé čeští ohrožováni na životě, české děti
na cestě do školy ztýrány a zastrašovány. Ne-
uvěřitelné a přece plně pravdivé zprávy takové
dušly z Karlových Varů, Chomutova, Žatce,
Mostu, Duchcova, Teplice, Ústí n. L., Podmokel,
Litoměřic, České Lípy, Liberce, Jablonce nad
Nisou, Trutnova, Broumova, Lanškrouna, kde
české menšiny tvoří přece značnou část obyva-
telstva, ptně přispívající k rozkvětu měst tčch.
K ochraně našich rodáků nebylo se strany po-
volaných úřadů učiněno ničeho, neb jenom v míře
nepatrné, kdežto naproti tomu nepatrná menšina
německá v Praze požívá ochrany více než do-
statečné. A přece, jaký to rozdíl mezi menšinami
našími a německými. Němci v Praze klidně žijí,
#27
alto_textblock
#27
požívajíce svých práv v míře mnohem větší,
nežli samo české obyvatelstvo pražské, při čemi
jdou tak daleko, že zvůlí svou chlějí zastříti če-
ský ráz našebo hlavního města Praby. Naproti
tomu české menšiny v místech smíšených jsou
soustavně zkracovány ve svých právech občan-
ských i národních a již pouhá jejich existence
jest záminkou německým našim nepřátelům
k nejbezoblednějším výtržnostem protičeským.
V dobách těchto nesmíme připustiti, aby české
menšiny ze zněmčeného území byly vyhnánya
nutno učiniti vše k jich záchraně. Příležitost ku
podpoře českých menšin naskytá se právě v ny-
nější době předvánoční, kdy chystá Národní Jed-
nota severočeská, Praha-II., Spilená ul. 26),
vánoční nadílku pro chudé dítky českých škol
v severočeských krajích zněmčených, jež čítají
Ietos 15.000 žáků.
— »Vinohradská volba posadila některé české
listy na kritikářského koníčka, s jehož sedla pro-
nášejí výtky a rady stokrát pronešené a proto
ošumělé« — píše oficiální denník národní strany
svobodomyslné. Naše stanov isko k říšské
kandidatuře posl. dra. Koernera bylo samo sebou
dáno vlastním stanoviskem kandidá-
tovým a pronášel-li dr. Koerner kandidátní
řeči shodné s našimi články proti positivní poli-
tice, nemohly se »Národní Listy« chovati k jeho
kandidatuře jinak, než jak se chovaly. A vytýká-li
»Den«, že přes to, že »Národní Listy« doporu-
čovaly zvolení dra. Koernera, přece dr. Koerner
zvolen nebyl, je na snadě otázka, neleží-li hlavní
chyba nezdaru v tom, že dr. Koerner byl do-
poručován pohříchu také »Dnems.
Není vyloučeno, že by byla volba jeho dopa-
dala slavněji, kdyby byl vystoupil jako kandidát
samostatný! Máme aspoň za to, že mu orgán
strany fakticky uškodil víc, než jsme mu mohli
prospěti my. Jinými slovy řečeno, negativný pro-
zatím výsledek jeho kandidatury neplatí zajist
ani tak jeho osobě, jeho výtečné kvalifikaci,
jeho politickému vzdělání a talentu, jeho osob-
ním zásadám a osobnímu protipositivnímu pře-
svědčení, jako směrům, jichž representantem je
jakožto ofieřální kandidát klubu národní strany
svobodomyslné. Nie mu neprospěly známě reso-
luce ani užšího ani širšího akčního výboru
strany, neboť oposiční kandidátní vývody dra.
Koernera nebyly patrně voličstru zárukou, že
vídeňské vedení strany a klub podle nich se
zařídí. A snad ani známé resoluce akčního vý-
boru neodpovídaly vůli národněrsvobodomyslného
voličstva XI. okresu. Přesvědčení většiny stou-
penců národní strany svobodomyslné po odro-
čení sněmu a německé obstrukci chce naprostý
rozchod s positivní, koaliční taktikou strany ve
Vídni. Zatím co rozvíjel se v XI. okresu ruch
volební, vyvíjely se politické události ve Vídní
i doma. Horlivý, ano zimničný ruch vůděích
mužů všech vládních stran českých a mezi nimi
i strany svobodomyslné o zachránění kabinetu
Beckova, anebo sestavení koaličního kabinetu II.,
nenasvědčovalo nikterak připravám českých stran
k odstoupení od koaliční t. j. positivní politiky
a faktický dosavadní, výsledek jednání o nové
ministerstvo, kabinet úřadnický se zaručenou
podporou všech českých stran pro státní nut-
nosti, neslibuje nijak ani českou oposici, tim
méně obstrukci v poslanecké sněmovně. To jsou
vlivy a to jsou jich složky, jimž přičísti dlužno
negativní dosud výsledek kandidatury dra Kner-
nera, nehledá ani k tomu, že každé neděle
znovu a znovu Praze oktrojovaný buml nasvěd-
čuje tomu, že státu je lhostejným osud strany,
své trvání nasazující za politiku, která vhod je
státu, ač k jeho škodě, a nevhod národu. My
se své strany upřímně litujeme neúspěchu dra.
Koernera už proto, že jsme chtěli jeho úspěchu
a přáli bychom mu při užší volbě od srdce lep-
šího osudu, ale v objektivném výkladu příčin
situace nedáme si bránit ani »Dnem«, jehož
výkladům fakta dosud nikdy nedala za pravdu.
— Němečtí lidovci v Liberci měli tam
12. t. m. politickou sehůzi. Dva zemští po-
slanci za Liberec, ředitel obecné školy Leglera
advokát dr. Schücker pojednali v ní o polili-
ckých poměrech. Poslanec Legler vyslovil ve
své řeči dva velíké požadavky: aby německá
universita byla z Prahy přeložena do něme-
ckého území, a aby země byla territoriálně roz-
dělena. Pan Legler myslí, že většina profesora
#28
alto_textblock
#28
Čtvrt století Národního divadla.
Samostatnému českému divadlu bylo teprve
jedenadvacet let, když se mu před čtvrt stoletím
otevřely skvělé síně Národního divadla. Co bylo
před tím, bylo jen podruží a bída, v Praze i na
verkově. Ale ta dvě decenia našeho dramati-
ckého umění, ztrávená za lel šedesátých a sedm-
desátých v útulných a nedoslatečných prostorácl
divadla prozatímního, byla plna vzruchu, vzrů-
stu, energie a úspěchů. Za těch dvacet let zesí-
lilo české divadelní umění tolik, že mělo svrcho-
vaný nárok na důstojnou a reprosentační budovu.
jejíž první veliké výročí v těchto dnech oslavu-
jeme.
Národní divadlo bylo přímým, organickým
pokračováním činnosti v divadle prozatímním,
bylo jejím dalším rozšířením, prohloubením
zajištěním. Nespadlo s nebos, nebylo z čist-
jasna zázrakem vydupáno, není umělým výtvo-
rem nějaké organisační dovednosti, nýbrž bylo
hned od počátku bohatým výsledkem doby krát
ké sic, ale požehnané. Česká opera, ktorá v do-
bách Národního divadla nabyla pověsti evrop-
ské, vyžila svou klasickou dobu, svého Sme-
tanu, cele v divadle prozatímním, a české drama
které na svého Smetanu čeká podnes, mělo za
to v prozatímním divadle požehnanou dobu
skvělých hereckých individualit a vzácné pěče
o díla klasická, především o Shakespeara, takže
se do Národního divadla z dočasného sousedství
stěhovalo dramatické umění vyspělé, spolehlivé
a s určitou, byť nedávnou tradicí.
Těch dvacet pět let v Národním divadle mi
nulo jako sen, a my, kdož jsme se narodili.
když se před čtyřiceti lety spouštěl do země jehc
základní kámen, a kdož jsme otevření Národního
divadla provázeti směli jenom z dálky horou-
cím mladickým nadšením, kdož jsme zkrátka
vyrostli cele v období Národního divadla a jeho
dřivější prozatímnost známe leda z vypravováni
a z knih — my věru dnes stěží chápeme, že
jsme vlastně byli svědky a namnoze také bez-
prostředními účastníky většiny toho uměleckého
života, jemuž se říká samostatné české divadlo.
Vlastním životem toprve měříme krátkost doby.
kterou české divadlo prožilo a tím radostněji
s větší důvěrou hledíme v jeho další budoucnost.
Mohutný a krásný sbor umělecký stěhoval
#29
alto_textblock
#29
se před čtvrt stoletím do Národního divadla.
Dnes žije a pracuje s námi sotva pět šest účast-
níků tehdejšího slavného vstupu -na rozlehlé
jeho jeviště. V herecké jeho družině lze zazna
menati vlastně už třetí velikou periodu: po ge
neraci, která sem přišla z divadla prozatímního,
náležela nová generace už docela Národnímu
divudlu, a také tato byla již namnoze vystřídána
generací třetí, nejmladši. Tím nápadněji měnilo
se to v opeře, kde vlastně všechna tradice spo-
čívá dnes nikoli na výkonných silách, nýbrž
na klasickém odkaze díla Smetanova a jeho dru-
žiny. I v správě umělecké vystřídaly se všechny
osoby, a protože z doby před otevřením Národ-
niho divadla nezbylo české literatuře dramatické
pro dnešek mnoho — málo více než piétni
vzpomínka na dobu přechodu — lze opravdu
řici, že po dvaceti pěti letech Národního divadla
žije s námi z dob jeho otevření jediné jméno
plnou silou podnes: jméno Bedřicha Smelany.
Ostatní všechno náleží už buď docela nebo
valnou měrou do období Národního divadla. Vše-
chna vynikající jména skladatelská, třeba už
před tím vedle Smetany známá, zaznívala no
vými děly s jeviště Národního divadla, a všichni
dramatičtí autoři, kteří jsou jádrem dnešního
repertoiru, měli skoro, ne-li vůbec všechny svoje
úspěchy v Národním divadle. Ale přes to bylo
by nevděčno, nevzpomenouti také z literární
produkce divadelní oněch jmen, která byl
chloubou její v lotech šedesátých a sedmdesá-
tých, nevzpomenouti toho zajímavého rozvoje
v slunci cizích vzorů, ať klasiekých, ať tehdy
moderních a oblibených. Jenom v přízni dobrého
a příkladného repertoiru, jakým býval repertolre
divadla prozatímníbo, mohlo se dařiti tak smě-
lým pokusům o dostižení cizích literatur, jako
byly divadelní práce Kolarovy, Hálkovy, Bozdě-
chevy, a jako byly — last not least — Jeřáb-
kovy pokusy o vytvoření české hry společenské
a sociální.
A přece — když už o tom mluvíme! —
nelze si nepostesknouti, že tato literární perioda
prozatímního divadla přervala na řadu let, tako-
řka až do Stroupežnického, tedy na sám práh
Národního divadla, organický vývoj domácíhu
dramatu a domácí hry divadelní, založený
v první polovici století tak zdravě a tak svěže
Tylem a Klicperou. Léta šedesátá a sedmdesátá
#30
alto_textblock
#30
byla české literatuře dramatické hledáním a tá-
páním, měla mnoho úspěchů i nezdarů, měla ne-
klid rodících se větších poměrů, ale v literárne
produkci žejí ta léta jako trhlina mezi dobou
před prozatímním divadlem a mezi Národním
divadlem samým.
Tady teprve počalo se znova navazovati n
dřívější tradici hry lidové a národni, a také ti
básníci, jejichž cílem nebyla lidovost, a kteřl
naopak také vyrostli v záři velikých vzorů svě-
tových, jako Zeyer a Vrchlický, jsou již blíže
soustavnému rozvoji. Nejvíce a nejúspěšněji při-
blížil se arci divadelní hře domácí Alois Jirásek
a jenom tím lze si vysvětliti jeho stálou, ne-
utuchající, ba rostoucí úspěšnost v současném
repertoiru, a bude-li dvacáté páté výročí Národ-
ního divadla oslaveno jubilejním, stým před-
stavením Smetanovy „Libuše“, je příznačno a
významno, že téhož dne hraje se jakožto lidové
představení po padesáté — Jiráskova „Lucerna“.
V prvních letech Národního divadla zastihli
jsme ještě několik vrcholných representantů če-
ského umění hereckého z divadla prozatímního.
a poslední zástupci jsou tu ještě mezi námi.
Ještě jako v mlhách vidíme markantní herecký
zjev Josefa Jiřího Kolara, a z mysli nám nikdy
nevymizí genšální František Kolár, svěže žijí
v naší paměti Frankovský i Bittner, jevištěm
mibne se podnes občas nezmarný Mošna, teprve
nedávno vrátil se Seifert znova k divadelní čin-
nosti. Slavná heroma divadla prozatímného.
Otylie Sklenářová-Malá, tane jistě v nesmaza-
telné paměti i mladším návštěvníkům Národníhe
divadla, a starším rozjiskří se oči, vzpomenou-
z prvních jeho dob na Šamberkovou a Bittne-
rovou. Toť byl — spolu s mnohými jmény jiný-
mi, z nichž Sedláčkovo netřeba bohudík připo-
mínati ještě z minulosti — základ činohry při
vstupu do Národního divadla. Zdárný, mohutný.
krásně sehraný ensemble, nejkrásnější to dar do
vínku novému národnímu ústavu. Odtud mohlo
se budovati dále a s úspěchem, a Národní di-
vadlo, které mělo tolik štěst ve svých počátcích.
mělo zajisté tmto ensemblem nejtěžší bitvu
předem vybránu.
Kolik nezapomenutelných imen vystřídalo
se za těch dvacet pět let v hereckých dějinách
Národního divadla a v přízni jeho obecenstva!
Dnes nese tíhu těch povinností docela nová dru-
#31
alto_textblock
#31
žina a s počátky Národního divadla slučují i
sotva ojedinělí pamětníci a nepřetržitá, souvisla
ice prvního čtvrtstoletí. A lze-li v počtu těch.
kdož už navždy odešli, vzpomenouti ještě ně-
koho z nejprvnějších dob Národního divadla, je
to první jeho dramaturg Ladislav Stroupežnický.
Vodle prvního a dlouholetého ředitele F. A. Su-
berta dal právě Stroupežnický přesný ráz prvnín
debám Národního divadla, jako dramaticky
autor i jako dramaturg. Byl, pravda, svým vku-
sem trochu svéhlavý, nadobro umíněný natura-
lista, jenž pro poesii na scéně nemíval mnoho
smyslu a schválně ani míti nechtěl, ale zastal
svou dobu, a především na něj nesmí býti
v prvních řádkách Národního divadla zapome-
nuto,
Národní divadlo otevíralo se s velikými sliby
do budouena. Mělo býti věnováno hlavně, ne-
bezmála výhradně, domácí tvorbě dramatické
fraškám a operetám zakázán přístup do něho
ba sama německá literatura byla zprvu odmit-
nuta jeho programem. Jak se všechinu za krátko
změnilo, vínou a mocností silnějších poměrů
Česká tvorba dramatická nedovedla na ráz zplo-
diti, čeho se od ní na prahu Národního divadla
nadáli — a první německá novinka vešla do
náho dost záhy, nikoli klasickým dílem, ale
Blumenthalovou fraškou. Za fraškou dostavily
se záhy výpravný balet s oporetou, a po léta
nebylo od těchto genrů záchrany. Dva tyranové,
divadelní pokladna a obecenstvo, byli po léta
svrchovaným důvodem pro nezapuzení těchto
lehkých hostí se scény Národního divadla.
Je-li po dvaceti pěti letech z něčeho radost.
tož z toho, že tyto genry stávají se v novějším
ropertoiru stále zbytečnějšími, fraška s operetou
že bohdá už v našem divadla vzala nadobro z
své, a výpravný palet že snad už přee neprovo-
zuje v pořadu her takové hrůzovlády jako před
lety. Ba, podařilo se za posledních let dosíci
opaku: největší návštěvě těší se v činohře právě
díla velikého slohu, díla klasická, Shakespeare
zas ovládá repertoire, úroveň divadla zvedá se
pozvolna zpátky k svému někdejšímu určení.
Dvě třetiny z prvních dvaceti pěti let Národ-
ního divadla prožil jsem v jeho bezprostřední
blízkosti i v něm, zprvu divadelní kritik, pak dra-
matický autor a konečně jeho dramaturg i re
žisér. Největší štěstí mého života, největší jeh
#32
alto_textblock
#32
ztráta a zármutek spjaty jsou těsně s jeho udá-
lostmi a osudy. A tak cítím jistě všechnu tu lá-
sku českého světa k němu v sobě zmocněnua
chápu, jaká to povinnost a jaká to také radost,
směti se účastniti jeho dalších činů a dulších
úkolů. Úkoly tyto se zajisté podstatně změnily
v prvním čtvrtstoleti, ale neubylo jich, a onopak
jich každým rokem přibývá. Národní divadle
musí stále a stále spěti k vrcholnému určení
všech vážných divadel: státi se nejpřednější,
nejvlivnější kuhurní složkou národní, vysokým
učením vkusu a ducha, skutečným chrámem, kde
se lidské mysli k božstvu povznášoji.
Jaroslav Kvapil.
#34
alto_textblock
#34
Vzpomínka na Viléma Heše,
V „Kalendáři vídeňských Čechů“ na přišt
rok nedávno vyšlém (nákl. Ottovým), účelné
uspořádaném a dobře redigovaném (drem. A.
Mádlem), napsal vynikající náš hudební sklada-
tel Jos. B. Förster, žijící ve Vídni, krásný
článek o Vilěmu Hešovi, před rokem tragicky
zemřelém prvním basistovi dvorní opery vídeň-
ské, jednom z nejlepších zpěváků, jaké jsme
vůbec kdy měli, a také Pražanům nezapomenu-
telném představiteli Smelanova Kocala z „Pro-
dané“. Je velmi živá a plastická charakteristika,
jakou tu podává skladatel o zpěvákovi, a zname-
nžte výstižná, třeba že jenom stručná a málo-
mluvná.
Životopisu zemřelého umělce a odbornému
ocenění jeho talentu však předchází tklivá
osobní vzpomínka na poslední Förstrovo setkánt
s Hešem na večer toho dne — o loňském Ště-
drém dni — kdy Heš ubíral se do nemocnice,
aby se tu podrobil těžké oporaci, po níž už ne-
povstal. Vzpomínka, napsaná vroucně a beze vší
sentimentality, působí hlubokým dojmem a za-
slouží, aby aspoň úryvek z ní byl citován.
Förster líčí tu, jak jej Heš naléhavě pozval
k sobě ráno o Štědrém dni, maje mu něco dů-
ležilého sděliti. Tajil před dětmi zprávu, že musí
k operaci, o níž věděl, že je na život nebo na
smrt, aby jim nekazil Vánoce. Když mu to
sdělil, stěží zdržoval slzy. Förster snažil se jej
zabaviti a obrátit jeho pozornost nu věci, jež
měl rád. Dostali se do vzpomínek divadelních,
připománali si různé scény z doby, kdy na Ná-