#1
alto_textblock
#1
zabito, čtyři zraněni a třicet zajato. Barke
měl dya zraněně.
#2
alto_textblock
#2
Česká universita na Moravě a zří-
zení německé sekce na nastávající
galerii umění v Praze.
#3
alto_textblock
#3
Prudké a s rafinovanou brutalitou vedené
útoky Němců proti českému požadavku druhé
university, kteréž shrnuly se na předvčerejší
neděli, živě vybavily německý nárok na zřízení
německé sekce při budoucí galerii uměnív
Praze, uvedený v aktualitu právě před týdnem
vídeňskou deputací německých umělců z Čech
vládě, skládající z pp. Krattnera, Wilferta a
Zasche, již požívají, jak povědomo v současném
umění světovém jmena velmi zvučného. To vy-
svítá už z toho, že venkovské listy německé,
podávajíce před týdnem zprávu o paměti-
hodné události zakročení řečených arcimistrů
německých, nemohly živou mocí trefiti panu
Krattnerovi na jmeno; jeden z nich psal jej
»Gradnerem«, druhý »Grätnerem« atd., což za-
jisté nelze sváděti na nepovědomost tohoto
všem německým millionům vzdělanců, tedy i ně-
meckým šriftlajtrům v Čechách běžného jmena,
nýbrž zajisté na sluchovou halucinaci v telefonu.
Jakkoli řečený spis německých velmistrů
není ničím jiným, leč dosvědčením německého
přísloví o umění, »die nach Brot geht«, o umění,
které »jde, za chlebem«, či lépe o chléb řve
mimo to nejvýše nesmrtelným paškvílem na stav
t. zv, německého umění v Čechách, velicesi
liboval příkladně pražský »Montagsblatt« na ře-
čené listině jakožto na mistrovském kousku sty-
listiky, z čehož by se dalo souditi, že Kuhův
list asi chválil vlastní peří, neboť co do nestoud-
nosti hledal by pamětní spis německých umělců,
vládě podaný, sobě rovna nejvýše v úvodním
článku německého pondělníčku, který s vrozenou
sobě drzostí pojednává včera o otázce druhé
české university.
Neboť jak již jednou řečeno, lze si před-
staviti snad většího sebepokoření a sebepohany
nad toto neslušné vystoupení německých lidí za
umělce se vydávajících, kteří objevili úpadek
německého umění v Čechách na vlas v tom
momentu, ve kterémž vyskytl se císařský mil-
lion na umělecké honoráře, v momentu, ve kte-
rémž se to vyplácí býti nikoli něme-
ckým umělcem, ale vůbec »uměl-
cem« z Čech pocházejícím a kteříž
o smutném stavu německého umění v Čechách,
na něž se v promemoriu jich výslovně pouka-
zuje jako zaviněný systematickým hýčkáním —
českého umění (I!!), dříve nevěděli a potuchy
neměli, až zásluhou neodolatelného již a právě
systematicky již déle nezastíratelného umění če-
ského a přičiněním českých poslanců dostalo
témuž českému umění munificent-
ního uznání a daru původu nejvyššího.
Že dar ten míněn byl především českému
umění, nasvědčují německé listy samotny, když
neostýchaly se vysmívati se českým politikům,
že za tento císařský dar ustoupili od obstrukce
na říšské radě, kdyby se bylo jednalo o umění
v Čechách vůbec, byla by se dala věc snad
vyříditi jednoduchou vládní předlohou. V tom
případě byla by se snad předloha tato bývala
setkala s největším odporem právě nynějších
německých horlivců pro účastenství na úrocích
z morální jistiny, k jejímuž uspoření nepřispěli
ani — haléřem. Avšak nejenom to, německý
pamětní spis oplývá i neuměleckým tupením če-
ského umění, jehož se nemůže žádný skutečný
umělee dopustiti, ani žádný znalec faktického,
nevylhávaného stavu umění v Čechách. Syste-
matické ušlapávání německého umění v Čechách
na prospěch českého umění, o němž se v »mi-
strovském« pamětním spise německém mluví
jest lež v rozměrech monumentálních, a její
opora, že takovýmto způsobem byly z »vlasti-
vypuzeny právě nejlepší umělecké síly německé.
jest přeháněním tím směšnějším, že pamětní
spis z opatrné zapomětlivosti opomenul připojiti
seznam těchto báječných německých jmen, v ci-
zině nevděk vlasti pykajících.
Jsme nesmírně dychtivi na to, co by asi
naši Němci vymyslili za lež do nebe volající,
kdyby se tak z nenadání vyskytl millionový dar
ve prospěch literátů aneb hudebních skladatelů
v Čechách bez rozdílu národnosti, jak by asi
vysvětlili úplný nedostatek své literatury v Če-
chách a »úpadek« hudby německé v naší vla-
sti? Nepochybně také systematickým potíráním
německé literatury a hudby ve prospěch český?
Jaká to hanba pro naše Němce, že v době, kdy
jejich bar. Wieser vypočítává nepochybně na
#4
alto_textblock
#4
základě sedliny v kávě, že Němci v Cechách
platí poměrně dvakrát tolik daně z příjmů,
neostýchají se psáti o úpadku umění, jehož
rozvoj tak těsně podle všech národohospodář-
ských autorit souvisí s bilancí blahobytu! To
jsou čistí kulturníci tihle jejich uhlo-sukno-
železo-kůžičko- a hadrobaroni, kteří nejsou s to,
umožniti německým talentům slušnou existenci
a kteří dopouštějí, aby německé umění těžilo
z morálních i hmotných zisků českého! Každé
slovo německého pamětního spisu je nám k ne-
výslovnému zadostučinění nám inferiorním »ubo-
žákům« a kdyby pamětní spis německý měl
Němci želaného úspěchu, bylo to vlastně mo-
rální vítězství české, neboť zásluhou Čechů stalo
by se, že na jednou bylo vydupáno německé
umění z české půdy! Snad tomu sluší děkovati
reservované jednání našich českých umělců vůči
německým útokům a jich ušlechtilé ignorování
výtek, ano urážek obsažených proti nim v ně-
meckém spise. Je to sice noblesa, ale nevy-
platí se!
Naproti tomu mnohem výbojněji počíná si
strana německá. Týž Kuhův list před týdnem
hlásal, že kdyby nesplnilo se přání německé
fondy pro galerii určené nebyly mezi Čechy
Němce na vlas rozděleny, »jak prý si to císař
od všeho prvopočátku přál«, na polovic totiž,
že by »vzplál takový boj, jaký
v naší válečné době zřídka kdy byl
veden s takovou rozhořčeností.«
K čemu boje a rozhořčenosti, je-li pan Kuh
tak bezpečně jist vůlí panovníkovou od samého
prvopočátku?! Týž pán očekává ostatně od ně-
meckých malířů a sochařů, že na příště vždy
»opustí posvátné ticho svých ateliérů«, kdykoli
se bude o to jednati, aby upozornili na hrozné
zlořády v oboru umění. Této falangy se ovšem
nejméně ulekneme, neboť takových bojovníků
jest v Čechách nepatrně poskrovnu. A to kdyby
i ateliéry německých fotografů v Praze počítal
k posvátným německého umění ateliérům
Zkrátka t. zv. německé umění v Čechách nemá
ani nejmenšího oprávnění k póse na zadních
nohou, ve které je té doby vidíme! Na druhé
straně srovnejme jen s touto německou trou-
falostí chování Němců k českému požadavku
university na Moravě! Ačkoli němečtí vědci
v Rakousku vůbec žijí rovněž jenom z dovozu
z říše německé a co se týče kultury také na
Moravě poukázati mohou jenom nejvýše k mnoha
tisícům metrů sukna, jakožto kulturnímu svému
výrobku a statisícům cívek, kteréž jsou v jich
prospěch také v markrabství v činnosti, přece
jenom celé to plémě těchto manšestrovců,
kteréž k duchovnímu majetku lidstva ani zblem
nepřispělo, zmítá se v křeči vzteklé nad českým
právem na vysoké školy !
Vždyť i kdybychom nechali platiti všechny
německé námitky vědecké, co se týče naší
oprávněnosti k druhé universitě, máme nani
právo jakožto moravští poplatníci, jakožto
rovnoprávní občané, kteří už se jednou naba-
žili platiti na university výhradně německé
na importované vědce z Němec jednak jako
poplatníci a po druhé jakožto otcové studují-
cích. A je to hlavně tento strach před konku,
rencí české university na Moravě, který vybavil
v německo-liberálním orgánu vídeňských Noth-
naglů a Schenků celou tu snůšku sprostoty
proti české vědě a jejím stoupencům. Proču
všech všudy čertů neponecháte nás našemu
osudu, do něhož se tak slepě a plni nevděku
k německé vědě ženeme? Bude-li česká uni-
versita skutečně už tak bídným ústavem, lépe
tím pro Němce, neboť tím slabší výzbroj do
životního boje pro Čechy, tyto konkurenty
Němců a tím snazší vítězství a národohospo-
dářský úspěch Němců a tím jistější skvělé ví-
tězství německé vědy a pakliže Němci ve své
nekonečné šlechetnosti nás na nebezpečí toto
upozornili a my přece jich výstrah nedbáme,
jaké pak caviky s námi? Svou duši salvírovali
a naši mohou ponechati jejímu osudu! A vůbec
naskytlo-li se tolik příležitosti ke zničení Slo-
vanstva v Rakousku, proč se ji Němci nechopí
oběma rukama a proč nezřídí všechny žádané
slovanské university najednou? Na útraty ať se
nehledí, vždyť, jak známo, jest životní otázkou
Rakouska, aby se co nejdříve zbavilo svých
slovanských národností! Pouhý drzý nos, který
se na nás se všech stran ohrnuje, to nespraví
Chování našich Němců v příčině jich vlastního
požadavku na rozdělení příští galerie umění
v Praze a v příčině našeho nároku na druhou
universitu na Moravě klassickým typem prázdné
nadutosti ryze rakousko-německé, která nevidí
si do vlastních úst, v prvním i druhém případě
#5
alto_textblock
#5
v Čechách škemrá a na Moravě po Čaších
kope, v Praze německou sekci při galerii umění
míti musí, ale českou universitu na Moravě
Čechům zakazuje !
#6
alto_textblock
#6
Denní zprávy.
#7
alto_textblock
#7
— Slovo k zejtřejším užším volbám
na Malé straně. Poslední dozvuky volebního
boje obecního vyznějí, jak známo, na Malé
straně, a to skutečně plným rázem bojovným,
neboť utkání obou národních stran nebude tu
zamezeno žádným volebním kompromissem.
Ve druhém sboru stojí proti kandidátu národní
strany svobodomyslné p. Janu Herainovi, c. k.
konservátoru, továrnímu inženýru a staviteliv
Praze č. 567—III., kandidát staročeský p. Josef
Kleiner, c. k. poštovní kontrolor a ve třetím
sboru proti kandidátu národní strany svobodo-
myslné panu Antonínu Svobodovi, obchodníku
s dřívím a povozníku čís. 119—III., pan
Cetlovský Tomáš, podkovář. Nepochybu-
jeme ani dosti málo, že se voličové ná-
rodní strany svobodomyslné zachovají do slova
podle hesla organisací strany vydaného a že
zejmena říditi se budou ve HI. sboru usnese-
ním svého »Malostranského občanského klubu«
a voliti vždy věrného příslušníka strany svo-
bodomyslné p. A. Svobodu. Pan inženýr
Herain ovšem jest neméně věrným stoupen-
cem naším i klademe jeho volbu voličům
II. sboru malostranského obzvlášť na srdce,
poněvadž užší volba tato nabude do jisté míry
i povahy zápasu národnostního.
Jest ovšem pravda, že p. Josef Alois Kleiner
jest kandidován stranou staročeskou, ale on
sám, zdali s vědomím vedení strany, nevíme
— neváhal prohlásit se také za kandidáta malo-
stranských Němců, za zástupce zájmů něme-
ckých. Stalo se tak ovšem cestou neveřejnou,
prostředkem dopisů, z nichž několik, zaslaných
na adresy patrně mýlné, octlo se v našich ru-
kou. Dopisy tyto mají toto znění:
#8
alto_textblock
#8
»Euer Hochwohlgeboren!
#9
alto_textblock
#9
Josef Alois Kleiner, k. k. Postcontrolor,
ersucht Euer Hochwohlgeboren am 20. November
1901 bei der engeren Wahl im II. Wahlkörper in
die Prager-Stadt-Vertretung den Beamten — ihn
gütigst wählen zu wollen.
Mit besonderer Hochachtung ergebenster
Josef Kleiner.
#10
alto_textblock
#10
Prag III., am 19. November 1901.
Poněkud shroucený německý styl pana »k.
k. Postkontrolora« nemůže nás klamati o jeho
krásné duši, kteráž vlastně je tím krásnější,
čím mizerněji německy zní toto nabízení se
německým voličům. Devadesát procent úřadníků
ve druhém sboru malostranském bez roz-
dílu národností povede zejtra strana staro-
česká proti národní straně svobodomyslné a je-
jímu kandidátu p. Janu Herainovi, kterýž svou
lásku k Malé straně osvědčil tak skvělým způ-
sobem, že si o ní zjednal zásluhy do opravdy
nesmrtelné. Ale smrtelnou hanbou pro druhý sbor
malostranský bylo by, kdyby v něm zvolen byl
nějaký »ergebenster Josef Kleiner.«
— Z kruhů rolnických. Přípravné práce
k provedení zákona o úpravě řek Labe a Vltavy
v král. českém jsou v plném proudu. V době
poslední zřízen při místodržitelství král. českého
poradní sbor, v němž zasedají poslanci civ.
inž. Jan Kaftan a Václav Karela se strany
české, dr. Russ a Tschan se strany německé.
Ve Vídni při ministerstvu též tvoří se poradní
sbor, v němž zasedati budou zástupci měst,
průmyslu, obch. komor atd. Jest si však na-
nejvýše přáti, by v poradních sborech těch za-
sedali též zástupci zemědělství, základního to
kamene veškeré národohospodářské společnosti
u nás. Jako na př. v oblasti Stř. Labe nikdo
nepopře, že na blahobytu zemědělství závislým
jest i blahobyt měst a rozkvět průmyslu, zejmena
cukerního a lihovarnického. Jen cukrovarů v obla-
sti Stř. Labe jest kolem 74. Pádný to zajisté
doklad, jak vysoce důležitým faktorem jest tu
zemědělství. S úpravou řeky této souvisí těsně
otázka úpravy pozemků při březích jejích leží-
cích. Dle statistických dat, sebraných jak země-
dělskou radou tak labským komitétem čeká
17.000 hektarů, záplavami poškozovaných po-
zemků zmeliorování a účelného zavodňování.
Náklad na provedení prací těch se zajisté mnoho-
násobně vyplatí. Proto jest nezbytno, aby ve-
škeré kruhy zemědělské zasazovaly se, by v po-
radním sboru vídeňském měly náležité zastou-
pení, jakož aby zemědělci, ať velkostatkáři neb
malorolníci stali se členy právě tvořícího se
»Středolabského komitétu«, který věren svým