#1
alto_textblock
#1
1907
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
#3
alto_textblock
#3
NARODNÍ
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v pátek dne 25. řjna.
#6
alto_textblock
#6
K číslu 295.
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 4h
#7
alto_textblock
#7
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
#9
alto_textblock
#9
Kritický stav v táboře českých poslanců.
Z Vídně, 25. října. Baron Beck, nynějš
min. předseda upadl, do téže chyby, kterou měl
dr. Arnošt Körber. Úspěchy, kterých dosáhl
při volební opravě a při rakousko-uherském
vyrovnání, pokud jde o vyrovnání mezi o bě-
ma vládami, vstoupily mu do hlavy jako
mladé víno a pomátly jej do té míry, že do-
mníval se, jako kdysi dr. Körber, býti neob-
mezeným pánem situace. Myslil a vykládal, že
co se děje v táboře českém, jest domácí zále-
žitostí českou, řekněme domácí vojnouv
budově české, do které mísiti se nikdo nemá
právo, ještě méně pak povinnost. Když pak ze
střechy domu českého vyšlehl oheň, stál s ru-
kama založenýma, pravě: »Nechať dům český
shoří.« Plameny z českého domu však šlehly
na celou strukturu nynějšího kabinetu a byl to
rozmyslný polský člen jeho, který včera, usly-
šev, že dr. Pacák a dr. Fořt ohlásili de-
misi v klubu českém, se pronesl: »Pak jde
o nás o všechny.«
Soudíme ze včerejších odpoledních rozprav
bar. Becka s poslanci českými a s oběma če-
skými ministry, že byl baron Beck vyveden
ze svého bludu a dospěl k poznání, že
jde o víc než jenom o věc interní v řadách
poslanců českých, že jde totiž o věc, která by
mohla státi se osudnou pro celý kabinet a také
pro parlament.
Máme dojem, že v táboře českém není
všude poznána důležitost, že nevycítěn příkaz
vážné chvíle a že není tam vůle způsobit, čeho
jest pro Čechy ve sněmovně poslanecké bez
rozdílu nezbytně a v první řadě třeba: totiž
naprostého vyjasnění, naprostého bud
sjednocení neb rozdělení rolí. Nikdy jsme ne-
chtěli a nežádali, aby všichni poslanci provo-
zovali taktiku jednu, buďsi oposiční buďsi opor-
tunistickou. Jest dobře myslitelný stav, za kte-
rého by řekněme 3 skupiny české provozovaly
politiku ve sněmovní většině, kdežto čtvrtá by
provozovala politiku oposiční, ovšem s dvěma
výhradami: aby čeští oposičníci a češti oportu-
misté pracovali si do rukou a nikoli proti sobě,
to jest, aby česká oposice pracovala tak, jako
pracovala kdysi v maďarském parlamentě sku-
#10
alto_textblock
#10
pina tak zvaných »tygrů«, skupina pozdějšího
ministerského předsedy Kolomana Tiszy.
Druhá výhrada záleží v tom, aby všichni po-
slanci čeští v určitých požadavcích a určitých
otázkách všenárodních byli za jedno. Taktik
může býti různá, ale cíle musí býti společny.
Když konstatovali jsme, že na předvčerejší
schůzi 5 poslanců: dra. Kramáře, prof. dra.
Masaryka, dra. Hrubana, Práška a
Klofáče s oběma dosavadními českými mi-
nistry drem. Pacákem a drem. Fořtem
ukázal se úplný rozvrat a rozkol, jež činí ve-
škerou součinnost českých poslanců na půdě
vídeňské nemožnou, neoznámili jsme nic, než
pouhou a pouhopouhou pravdu. My často,
ke škodě »Nár. Listů«, ukládáme si naprostou
zdrželivost ve zprávách nejen o tom, co se děje
v lůně klubu poslanců českých, v lůně českých
skupin. My nikdy nedopouštěli se po té stránce
žádných indiskretností. My také neděláme žádné
proselyty, my nenapadáme žádnou z druhých
skupin českých, protože myslíme, že poslanei
čeští nejsou ve Vídni proto, aby navzájem se
potírali nebo, aby druh druha odstrkoval, nýbrž
aby ruku v ruce pracovafi pro národ, jak národ
toho potřebuje a také to žádá.
Opakujeme: Když jsme konstatovali roz-
vrat a rozkol mezi skupinami českými, konsta-
tovali jsme jenom čirou skutečnost. Dodáváme
dnes, nechtějíce věc tu dále rozváděti, že ne-
bylo souhlasu ani co se týče taktiky, ani
stran pracovního programu poslaneů
českých, ba nebylo souhlasu a jed-
noty ani stran požadavků, které
mají býti považovány a zastávány jako nej-
aktuálnější a nejpřednější, jakkoli jsou to poža-
davky již 10 let staré.
Jest skutečně žalno, musíme-li říci, že po
nových volbách na základě volebního práva
hlasovacího, po kterém toužil český národ od
počátku let 70tých, počet poslanců českých
vzrostl, ale že jejich váha a síla na kolbišti
říšské rady se umenšila. Netajme si, že
poklesla jenom vinou poslanců českých. V ná-
rodě českém jest nespotřebována dělnost a mo-
hutnost, avšak tyto potence nejeví se na radě
říšské, protože tam všechna činnost jest spo-
třebována do té chvíle samými řevnivostmi.
které se odehrávají sice jaksi za větrem, jejichž
#11
alto_textblock
#11
vlny však jsou viditelny i veřejně. Co jsme
v posledních dnech opětně řekli, nemůžeme
než opakovati. Jest skutečně krajní potřeba ná-
pravy poměrů v táboře českém a nesjednotí-li
se poslanci sami mezi sebou, národ je snad
brzy k tomu donutí.
Z Vídně, 25. října. Ke svým zprávám o roz-
vratu v táboře českém dodáváme ještě: Když po
včerejší schůzi českých předsedů s českými mi-
nistry vyšlo na jevo, že není žádoucí shody,
kteráž usnadnila by těmto činnost v kabinetě,
neprodleně svolán Český klub a neprodleně oba
ministři sepsali společnou žádost za
propuštěnou, jenom následkem zjevů, kte-
réž ukázaly se ve schůzi té. List, svědčící bar.
Beckovi, jest hotový a může býti každou
chvíli podán. Oba čeští ministrové, aby také
takto bar. Beckovi osvědčili svoji solidaritu,
podávají žádost společnou.
#12
alto_textblock
#12
Oprava bludu.
Z Vídně, 25. října. Oproti ustavičnému
tvrzení, že svobodomyslní poslanci čeští vůbec,
a zvláště dr. Kramář, chtěli také nadále ve
svých rukou míti vedení české delegace, kon-
statuje se z příslušného místa, že klub svo-
bodomyslných poslanců českých hned počátkem
této kampaně usnesl se přinésti společnému klu-
bu poslanců českých veškeré oběti povahy osob-
ní, že dr. Kramář a poslanci českého klubu
předem zřekli se jakékoli vůdčí role a byli
ochotni přistoupiti k volbě nějakého poslance
agrárního za předsedu společného svazu. Toli-
kéž oba ministři nezůstavili poslance české
všech skupin v žádných pochybách o tom, že
jsou ochotni každým okamžikem ustoupiti na
prospěch kandidátů jiných.
#13
alto_textblock
#13
Beckovy konference s Jihoslovany.
Z Vídně, 25. října. Ministerský předseda
bar. Beck měl včera večer dlouhou poradu
s drem. Ivčevičem, drem. Ploje m,
drem. Laginjou a Biankinem jako zá
stupci jihoslovanského klubu.
Vila Gröbova pro českou zemědělskou fakultu.
Z Vídně, 25. října. Ministerstvo financí
povolilo náklad na pronájem vily Grč-
bovy pro zemědělskou fakultu při
vysoké české škole technické v Praze, počínaje
rokem letošním.
#14
alto_textblock
#14
FEUILLETON.
#15
alto_textblock
#15
Bible ve 400 jazycích.
#16
alto_textblock
#16
Zajímavá sdělení o činnosti anglické a americké
biblické společnosti a obtížích, : nimiž jest jí bojovati,
podává W. G. Fitz-Gerald v „Harpes Monthly Mag.“
Jaké obtíže musí na příklad překonati misionář na
ostrově Nových Hebrid, kde řeč vůbec ještě není
vyvinuta a kde musí drobty dialektu divochů odmě-
nami a přemlouváním vylákati a zaznamenati. Pone-
náhlu vniká do primitivních forem této řeči, v níž
se ještě nepočítá dále než do čtyř a slova pro tak
důležité věci jako město, oděv, obilí, vůbec chybí.
Při překladu bible nezbývá, než nahraditi je slovy
anglickými. V bibli, kterou společnost vydala pro
Indiány kmene Mosquito na pobřeží Nicaraguy, zu-
sila býti slova jako „král“, „kněz“, „sňatek“, rovněž
nahražena anglickými, poněvadž slovní představy
těchto pojmů u Indiánů nebylo. Slovo „hřích“ pře-
loženo výrazem ,saura“, jenž vlastně znamená „škod-
livé k jídlu“
Dlouholetý život a bádání v takových zemích umožní
teprve vniknouti v názory a ducha řeči národa. Ob
překladatelé bible do řeči tahitské Henry Nott a John
Williams ztrávili dvacet let jen učením se řeči a dal-
ších dvacet let pracovali na svém díle. Pro pojmy
jako „poctivost“ nebo „svědomí“ musili utvořiti slov-
ní formy. V řeči maori byla slova jako „naděje“
„zákon“, „víra“, naprosto neznáma. V Ugandě čekal
dr. Crawford pět let, než uslyšel slovo „soužení“
v nářečí ki-mbundu. Myslil, že pro ně již nenalezne
výrazu, až jednoho dne postěžoval si mu lovec slonů,
jaké „dibebu“ jsou krysy. Zdlouhavá a obtížná je tato
honba za určitými výrazy, kterou misionáři za úče-
lem překladu bible podnikají. V horku a útrapách
středoaustralské pustiny lámal si Medhurst hlavu,
má-li „kadidlo“ přeložiti kuli ngomu, t. j. „vůně““ a
za slovo „zlato“ užil konečně výrazu marda maralje,
t. j. „červený kámen“. Biblické označení „beránek
boží“ vyjadřuje se pro Eskymáky „malý tuleň boží“
#17
alto_textblock
#17
Tak vznikají také významné vědecké práce, jako
překlad bible do čínského jazyka a badatelům otevírají
se zcela nová nářečí. První pokus ovšem se hemží
nedorozuměními a chybami a při novém vydání bible
v řeči lifu pro ostrovy Loyalty bylo opraveno 52.210
chyb. Přicházejí podivné zkrouceniny. Tak v prvním
vydání evangelia sv. Matouše pro Indiány kmene
Micmac v Novém Skotsku četlo se: „Zvedne se lyže
proti lyži“ a tento nesmysl vznikl záměnou jediné
hlásky, ježto slovo naooktakumiksijik znamená lyži
a slovo naooktukumiksijik znamená národ. Překla-
datel čínské bible dal nedopatřením při vjezdu Kri-
stově do Jerusalema lidu házeti na cestu nikoli pal-
mové ratolesti, nýbrž velmi nebezpečné trní. Ale ne-
dorozumění, jež vznikají chybným překladem nejsou
ničím proti nedorozuměním vznikajícím následkem
nedostatečných představ čtenářů. Jak může si oby-
vatel plochého korálového ostrova v moři představiti
pohoří?
U Hindů budí zvláště pohoršení zabíjení zvířat.
které buddhismus tak přísně zapovídá. Při podoben-
ství o ztraceném synu pravil starý indidký kněz
„Jest to krásný a poučný příběh, ale jak hrozně jest
znetvořen zločinem jinak dobrého otce, jenž při ná-
vratu syna páše těžký hřích zabitím telete?“ Mnozí
divocí národové učí se z překladu bible vlastní řeči.
V Peru jest velmi starý překlad bible jediným pra-
menem pro nápisy a zřízení Inků. Bible jest dnes
přeložena do jedenácti polynesských a 38 různých
nářečí Nové Guiney. Na počátku 19. století byly roz-
šířeny čtyři miliony exemplářů bible v padesáti jazy-
cích. Dnes tiskne anglická biblická společnost při
ročním příjmu 5 milionů korun šest milionů exem-
plářů ročně ve 400 jazycích, při čemž se používá
60 různých druhů písma. 2000 jazykozpytců jest stále
zaměstnáno v celém světě opravami chybných textů
v různých řečech a jejich opravy a změny zkoumají
se doma zkušenými filology. V posledním roce bylo
touto londýnskou nejvyšší instancí posouzeno 151
různých překladů. Jedině Afrika jest zastoupena 81
jazyky. Zajímavo jest, že anglická společnost rozší-
řila v posledním roce bibli ve 20 jazycích v Rakou-
skosUhersku a v 50 v ruské říši
#18
alto_textblock
#18
S velkým nebezpečím a obtížemi šíří se bible po
celém světě. 3000 pionýrů jest stále na cestách, na
psích saních v Aljašce, na buvolích vozech mezi lovci
lebek na Borneu, na velbloudech mezi Mongoly pouště
Gobi, na vozech tažených lamami v Andech atd. Růz-
ným způsobem se také bible platí, často mušlemi
kauri, slonovinou, péry nebo plodinami země.
#19
alto_textblock
#19
= Atavismus u hraběnky Montignosové. Z Ří-
ma se sděluje Kronikář Ugo Pesci pátrá, zdali by
před nějakým imaginárním soudem mohl obhájce
signory Toselliové poukázati na polehčující okolnosti
vzhledem k dědičnému zatížení. Signora Toselliová,
někdejší arcivévodkyně Louisa Antoinetta, narodila
se 8. září 1870 jako dcera Ferdinanda IV., syna
posledního velkovévody toskánského Leopolda II. Dě-
dičný velkovévoda Ferdinand IV. nebyl u svých bu-
doucích poddaných nijak oblíben. Když jeho první
choť, dcera krále Jana I. saského r. 1859 zemřela,
projevil florencký lid demonstrativní účastenství, aby
tak protestoval proti příliš četným milostným dobro-
družstvím vdovce. Deset let na to oženil se po druhé
s princeznou Alicí, dcerou Karla III. z Parmy, jenz
měl pověst dona Juana, rád pytlačil v plebejských
revírech a byl r. 1854 zavražděn. Arcivévodkyně
Louisa Antoinetta, jež se narodila z tohoto manžel-
ství, jevila záhy překvapující fysickou podobu se
svou babičkou, manželkou Leopolda II. a sestrou
Ferdinanda II. z Neapole, jenž přes to, že se bál své
manželky Marie Terezie Rakouské zabýval se příliš
ženským personálem svého dvora. Nejstarší Floren-
čané se sice nepamatují, že by jeho sestra, manželka
velkovévody Leopolda II., požívala špatné pověsti,
ale vznešený florencký svět si tehdy stěžoval na
její hrubý vkus a vulgární zvyky. To, míní Pesci,
mohlo by vysvětliti, že její vnučce, hraběnce Monti-
gnosové kdysi působilo velkou zábavu, když italský
policejní komisař, jenž jí byl přidělen k ochraně, vy-
jižděl s ní samoten v malém vozíku jako kočí a ca-
valiere servente.