#1
alto_textblock
#1
Dne 10. května 1900
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKÉ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 127. Strana 3.
#4
alto_textblock
#4
počíná si »Deutsche Zeitung«, jež píše: Ně-
mecká Vídeň nestrpí české obstrukce. Čeho se dožili
Čechové včera z galerie, byla prý jen slabá, bledá
předtucha oněch demonstrací, které nastávají, neu-
hnou-li Čechové. Obstrukce jejich musí býti potřena
parlamentem. Kdyby se to nepodařilo, nebo kdyby to
nestačilo, pak prý nebude nic překážeti, by obyvatel-
stvo samo zjednalo pořádek způsobem jiným. Všude
prý zavzní hlas: Ven s českou obstrukcí z německé
Vídně!
»Fremdenbl.« apelluſe na mimočeské strany pra-
vice, by ze všech sil lokalisovaly požár české ob-
strukce. Nebude-li tento živen z venku, pak prý do-
doutná záhy, a sněmovna bude moci potom českému
lidu nabídnouti ona práva, která jeho zástupcové dnes
zpupně odmítají.
»Neues W. Journal« přeje si, aby Poláci a
katolická strana lidová zahájili akci ku potření české
obstrukce.
»Reichsw.« radí, by se oktrojoval nový jednací
řád, stejně jako se to stalo nedávno ve sněmovně
italské. Týž list sděluje, že chystají se ve všech ví-
deňských okresích valné schůze proti české obstrukci.
President dr. Fuchs prý zahájil akci, jež čelí k tomu,
přiměti strany poslanecké sněmovny k energické de-
monstraci proti Čechům.
Poměrně nejslušněji počíná si tentokráte »Ar-
beiter Zeitung«, jež píše: Čechové to vzali
hned od podlahy. Sáhli hned k nejvydatnějšímu pro-
středku obstrukčnímu, ke hlasování dle jmen o peti-
cích. Protože jich mají několik tisíc a protože budou
míti na dlouho ještě 50 lidí ke hlasování dle jmen —
musili je dodati zatím včera sami, ježto jim nepomohl
zatím včera ni jediný člověk mimo jejich klub —
nelze dohlédnouti, jak by mohl tento vzdor jejich býti
zlomen. Včera činil dojem naprosto rozhodný. Zůstali
zcela klidnými, když antisemité počali jim spílati nej-
sprostšími nadávkami. Jako byli antisemiti za Badena
stavěcími psy proti německé obstrukci, tak byli nyní
stavěcími psy proti české. Při každém hlasování dle
jmen tropili nejhrubší skandály. V jejich čele hloupý
August (Bielohlawek). Čechové však vyslechli tyto vý-
buchy vzteku zcela chladně a žádali další hlasování
dle jmen. Zůstali také klidnými, když začala vřavu
druhá galerie a potupila je nejneslýchanějším způsobem.
Tato scéna byla prostě skandální.
»Neue Fr. Presse« ve své světoznámé ji-
zlivé prolhanosti vyšinula se k perfidní lži: že se
Körbrovým operátem zavádí vnitřní čeština služební
také na Moravě. Na Moravě podle § 12. Körbrova
zákona má býti veškerý vnitřní služební jazyk, t.j.
český naprosto vyobcován.
Katolické listy lidové nás doposud ještě nedošly
avšak rozumí se, že i jejich úsudky budou zníti od-
mítavě, stejně asi jako »Vaterlandu«. jenž píše;
Z konservativního stanoviska jest vůbec každý ob-
strukční prostředek zavržení hodný. Také výsledek
jest více než pochybný. Veliké rozhořčení, které po-
vstalo proti obstrukci levice, musí sesíleným způsobem
obrátiti se proti Mladočechům.
»Deutsches Volksblatt« praví, že ob-
novené hlasování mladočeského klubu o obstrukci
vedlo by po včerejších ochlazujících (?) zkušenostech
k jinému výsledku, zejména však dotaz k národu če-
skému samotnému. (K tomu sluší podotknouti, že mezi
lidem českým jde jeden hlas o tom, že Mladočeši měli
započíti obstrukci hned po odvolání jazykových naří-
zení. Ve Vídni patrně neustále mají o českém ná-
rodu chybný názor. Národu jsou poslanci fakticky
ještě příliš mírní. Red.)
»Oesterr. Volkszeitung« připomíná
vedle věcnosti také veliký historický význam řeči dra.
Körbra.
Za to ale přinesly včerejší »Nár. Listy« telegram:
Dr. Bulat jako předseda jihoslovanského klubu do-
stavil se dnes k poslanci rytíři Jaworskému s do-
tazem, chce-li svolati plenum parlamentní komise pra-
vice. Jaworski odpověděl přisvědčivě. Br. Bulat o tom
vyrozuměl parlamentní komisi klubu českého.
Jihoslovanský klub zároveň se usnesl učiniti
u Poláků dotaz, co chtějí učiniti vzhledem na ne-
přijatelné jazykové předlohy vládya
aby se dostalo Čecůhm jich práva.
Jihoslované tedy dle všeho, ač sami obstrukce
účastniti se nehodlají, nebudou se chovati nepřátelsky
proti ní.
Domnělé odhalení o cestě císaře ra-
kouského do Berlína. Berlínský »Lokal-An-
zeiger« oznamuje k cestě císaře rakouského do Ber-
lína: Přede vším jest jisto, že úmysl císaře Františka
Josefa jeti do Berlína stal se náhle a velice překvapil
i kruhy, které za zasvěcené se považují. Další okol-
nost jest však pozoruhodna, že totiž o cestě nevy-
jednával s berlínským dvorem hr. Goluchowski, nýbrž
kníže Karel Egon Fürstenberg. Tento kavalír, který,
jak se zdá, jest povolán v rakouské politice hráti
velikou úlohu a který se těší též veliké přízni u cí-
saře Viléma, zdál se býti vzhledem k svému dvoji-
tému rakouskému a německo-říšskému státnímu pří-
#5
alto_textblock
#5
slušenství, nejvhodnější osobností k jednání o schůzce
dvou císařů. Byl jaksi mimořádným poslem císaře
rakouského k císaři německému. Šlo o to, aby jisté
rozladění bylo odstraněno, které svého času odpovědí
Thunovou na dotaz o vypovídání rakouských pří-
slušníků bylo vzbuzeno mezi oběma dvory. Tomu
stavu chtěl císař rakouský učiniti konec a totéž přál
si císař německý. Rodinná záležitost — plnoletí ně-
meckého korunního prince — to byla, ktorá dala
oficielní podnět k cestě císaře rakouského do Berlína;
ale nepochybně bylo též při intimním osobním po-
měru obou císařů jednáno o jiné rodinné záležitosti,
která se týká zase následníka trůnu rakouského.
(Jest ovšem otázka, jak by německý císař k tomu
přišel, aby mluvil do následnické otázky v Rakou-
sku. Red.)
#6
alto_textblock
#6
Návrhy ministerstva Körbrova
na upravení jazykové otázky v Čechách
a na Moravě a na zřízení krajských úřadů
v Čechách.
#7
alto_textblock
#7
Zákon
#8
alto_textblock
#8
ze dne
týkající se jazykových poměrů při zeměpan-
ských úřadech v markrabství moravském.
Se svolením obou sněmoven říšské rady vidí se mi
naříditi :
Úřední řeč vevnějším úředním sty ku.
§ 1. Při zeměpanských úřadech v markrabství mo-
ravském má se jazyk vnějšího styku služebního, t. j. úst-
ního i písemního styku se stranami zásadně říditi dle
jazyka strany. Tito úřadové mají tedy ústní oznámení neb
písemní podání stran přijímati v obou zemských jazycích
a vyhotovovati stranám vyřízení aneb rozhodnutí v tom
jazyku, v němž ústní oznámení nebo písemní podání bylo
učiněno. Je-li však v jednání súčastněno více stran, jež
neužívají ve svých ústních oznámeních nebo písemních
podáních téhož zemského jazyka, mají úřady vyhotoviti
vyřízení neb rozhodnutí v obou zemských jazycích, ač
nestalo li se dohodnutí, že vyhotovení se má díti jen
v jednom z obou zemských jazyků.
§ 2. Ústní řízení budiž provedeno jazykem strany.
Účastní-li se řízení více stran, které neužívaji téhož zem
ského jazyka“ provedeno budiž v obou zemských jazycích,
ač nedocili-lo se dorozumění stran o jazyku, jehož má
býti použito.
Jazyk jednací jest zároveň jazykem. v němž se vy-
hlašují úřední prohlášení, rozhodnutí a usnesení, dále ja-
zykem protokolu a jazykem, v němž se na základě řízení
vyhotovují rozhodnutí, usnesení, nálezy a rozsudky.
Bylo-li řízení v obou zemských jazycích provedeno,
dlužno prohlášení každé ze stran zaznamenati v protokole
v té řeči, jíž užívá, úřední prohlášení, rozhodnutí a usne-
sení dlužno prohlásiti oběma zemskými jazyky.
Při vyhotovování rozhodnutí, usnesení, nálezů a roz-
sudků na základě řízení tohoto budiž postupováno ve
smyslu závěrečné věty § 1.
§ 3. Svědci, jakož i znalci, kteří nejsou orgány země-
panského úřadu, mohou užívati každého z obou zemských
jazyků. Výpovědi jejich zaznamenávají se vždy v řeči,
které užívali.
Dobrozdání orgánu zeměpanského úřadu, jenž byl
k jednání přivolán jako znalec, budiž vysloveno a v pro-
tokol zapsáno v tom jazyku, kterým má býti jednání dle
ustanovení § 2. provedeno.
§ 4. Ve všech případech, kdy při jednání účastny
jsou strany nebo svědci a znalci, kteří neužívají téhož
zemského jazyka, nutno cestou úřední o to pečovati, aby
strana, jež není znalá druhého zemského jazyka, nabyla
úplné vědomosti o věcném obsahu prohlášení a výpově-
dích, v této záležitosti učiněných.
§ 5. Ustanovení §§ 1., 2. a 4. platí také pro obce
samosprávné orgány ve věcech, při nichž bylo dlužno při-
hlížeti na ně jako na strany.
§ 6. Ve věcech trestních soudů se týkajících používati
jest předpisů § 2 Obžalovanému musí býti obžalovací spis,
jakož i všechna jiná jeho se týkající ustanovení a rozhod-
nutí, vzniklá mimo přelíčení, jakož i vůbec celý obsah
ří ení průvodního vždy v jeho řeči, při účastenství několika
osob, téhož jazyka nepoužívajících, v jazyku jednoho kaž-
dého z obžalovaných sdělovány.
Od těchto ustanovení může jen tehdy býti učiněna
odchýlka, když následkem zvláštních poměrů, najmě se zře-
telem ku složení sboru porotců, nedají se fprovésti, anebo
je-li sám obžalovaný s užíváním druhého zemského jazyka
srozuměn.
§. 7. Při úřadních výkonech, které se nekonají na
zakročení stran, anebo nejsou určeny pro osoby, které
vznesly věc k úřednímu jednání, má úřad používati
toho jazyka, jímž mluví osoba, které vyřízení má býti
vydáno.
Není-li jazyk tento znám, anebo není-li žádným z obou
temských jazyků, pak musí úřad používati toho zemského
jazyka, jehož porozumění dle povahy věcí, zvláště také dle
bydliště strany se lze nadíti.
Pak-li je rozhodnutí nebo ustanovení vydáno současně
k několika stranám, které téže řeči neužívají, musí se
státi vyřízení v obou zemských jazycích. V každém případě
musí strana na svou žádost obdržeti úřední vyřízení ve
svém jazyku.
§ 8. Ú řední vyhlášky, které jsou určeny pro celou
zemi, musejí býti vydány v obou zemských jazycích, pouze
ty, jež pro některé okresy nebo obce určeny jsou, vydají
se v onom jazyku, jehož se v oněch okresích, nebo obcích
používá,
§ 9. Pro nápisy na úřadech, úřední pečeti a razítka
platí zásada dvojjazyčnosti. Oba texty musí býti na tabulích
úředních, úředních pečetích a razítkách v polokruhu kolem
říšského orla provedeny.
§ 10. Listiny, nebo jiné spisy, jež jsou vyhotoveny
v jednom z obou zemských jazyků a připojují se jako pří-
lohy a pomůcky úřední neb vůbec náležejí k úřednímu uží-
vání, nemusejí býti překládány.
§ 11. Zápisy do veřejných knih (zemských desk, po-
zemkových knih, horních a vodních knih atd.), pak do
rejstříků obchodních firem a společenstev, jakož i jiných
#9
alto_textblock
#9
veřejných rejstříků, musí býti prováděny v jazyku ústního
či písemného podání anebo rozhodnutí, na základě jehož
se staly.
Intabulační klausule na listinách musí býti připojena
v jazyku vydaného výnosu.
Pak-li v obvodu úřadů k vedení veřejných knih anebo
rejstříků povolaných jen ojedinělé záznamy v druhém zem-
ském jazyku se stanou, musí býti k nim připojen věrný
překlaď v jazyku, v obvodu tomto převládajícím. Úřední
obvody, pro které mají tato ustanovení platiti, stanoví se
dotyčnými vrchními zemskými úřady na základě průměrného
počtu zápisů posledních tří let.
Po výtazích z těchto knih a rejstříků budiž jazyk
zápisů podržen a na žádost strany budiž i na tento překlad
zřetel brán.
Úřední řečvevnitřní službě a při
úřední korespondenci.
§ 12. Ve vnitřní službě užívají zeměpanské úřady obou
zemských jazyků dle následujících ustanovení
Ve věcech strany, kteréž výhradně v jedné řeči jsou
projednávány, budiž užíváno jazyka ústního aneb písemného
podání strany také ve vnitřní službé.
Účastní-li se některé věci strany, které ve své ústní
žádosti nebo v písemném podání neužívají téhož zemského
jazyka, pak budiž ve vnitřní službě užíváno řeči povaze a
účelu úřední korrespondence přiměřené.
Zápisy do podacího protokolu a do rejstříků či zá-
znamů, sloužících úřednímu jednání, kteréž dle předpisů pro
to platných stranám k veřejnému nahlížení jsou volny aneb
z nichž jim dle těchto předpisů na jich žádost opisy bývají
udělovány, musejí býti provedeny v jazyku podání anebo
v jazyku, v němž záležitost byla projednávána a vyřízena.
Jinak má zůstati pro vnitřní služební styk, počítaje
v to také poradu, a pro úřední dopisování při dosavadních
zařízeních.
To platí zejména pro všecky seznamy, výkazy a zá-
znamy, které politické úřady vedou v záležitosti branné moci
§ 13, Styk úřadů se samosprávnými orgány řídí se dle-
jednacího jazyka těchto orgánů.
§ 14. Platnosti služebního jazyka vojenských úřadůa
četnictva pro styk s těmito a pro služební jich požadavky se
zákon ten žádným způsobem nedotýká.
§ 15. Ve styku s úřady mimo obvod platnosti tohoto
zákona má zůstati při dosavadním zařízení.
Předpisy pro úřady pokladní, poštov ní
a telegrafní.
§ 16. Pro všecky zeměpanské pokladny a úřady v mar-
krabství moravském, které mají peníze na starosti, zůstanou
trvající jazykové předpisy v platnosti při vedení pokladních
knih, pokladních výkazů a všech ostatních pokladních po-
můcek, kterých se užívá ústředními orgány k vykonávání
kontroly aneb k sestavování periodických výkazů.
Totéž platí pro souhrn dopravních záležitostí ve vnitřní
službě a v manipulaci poštovní a telegrafní služby, pro
vnitřní službu erárních průmyslových závodů, ústřednímu
vedení přímo podřízených, jakož i pro vzájemný styk dotyč-
ných orgánů a úřadů.
Při neerárních poštovních úřadech, jichž činnost jest
rozsáhlejší, má se ustanovení tohoto zákona co možná nej-
více dbáti.
#10
alto_textblock
#10
Jazyková spůsobilost úředníků.
§ 17 Požadavek jazykové způsobilosti úředníků při ob-
sazování jednotlivých míst služebních má se posuzovati dle
skutečné potřeby. Každý úředník má míti tolik jazykových
vědomostí, kolik služba při úřadech, u nichž jest ustanoven,
skutečně vyžaduje.
#11
alto_textblock
#11
Jazykové ohraničení v jednotlivých
obvodech zem ě.
§ 18. Vláda má vzhledem k ustanovením zákonů
ze dne 11. června 1868 (říšský zákonník čís. 59) a ze
dne 26. dubna 1873 (ř. z. 62) v takových obvodech, kde
toho jest potřebí, se zřetelem na přání různých obcí, ja-
kož i na komunikační poměry a styky obyvatelstva, sta-
rati se o utvoření co nejvíce možno jednojazyčných ob-
vodů okresních a krajských soudů. Politické správní
okresy se mají co nejvíce možná tvořiti ze soudních okresů
jednoho jazyka.
§ 19. Ustanovení tohoto zákona platí pro úřady
soudní, státní zastupitelstva, jakož i pro úřady v markrab-
ství moravském, podřízené ministerstvu vnitra, financí, ob-
chodu a orby.
§ 20. Tento zákon nabude platnosti tři měsíce po dni
kdy bude prohlášen.
Ministerské nařízení ze dne 14. října 1899 pro Mo-
ravu, jakož i všechny dříve vydané, v tomto zákoně
v platnosti neponechané předpisy pro užívání obou zem-
ských jazyků u zeměpanských úřadů v markrabství mo-
ravském se zrušují.
§ 21. Provedení tohoto zákona svěřuje se ministru
vnitra, spravedlnosti a financí.
#12
alto_textblock
#12
Zákon
#13
alto_textblock
#13
ze dne
#15
alto_textblock
#15
týkající se
krajských úřadů vkrálovství českém.
Se svolením obou sněmoven říšské rady vidí se Mli
naříditi:
§ 1. Na podporu politické správy zřídí se v králov-
ství českém deset krajskych úřadů. Místo a rozsah jed-
notlivých správních obvodů naznačeny jsou v příloze.
Pro změny v politických okresech uvnitř krajských úřadů
platí ustanovení zákona ze dne 19. května 1868 říš. zák.
čís. 44.
* 2. V čele každého krajského úřadu stojí krajský
hejtman. Každý krajský hejtman bude míti zástupcem
mistodržitelského radu. Krajský hejtman náleží do V.
hodnostní třídy. K obstarání úřední činnosti budou při-
děleni krajským úřadům krajští radové v VII. a krajští
komisaři v VIII, jakož i potřebné konceptní síly od IX.
třídy hodnostní dolů.
Dále budou přidáni krajským úřadům nejnutnější
síly lékařské, technické, účetní a kancelářské.
§ 3. Na potřeby úřední a kancelářské, výlohy spojené
s přesídlením a cestovné vykáže se krajským hejtmanům
příslušný paušální obnos.
§ 4. Jmenovati krajského hejtmana, jakož i jeho zá-
stupce náleží císaři.
Jmenování a přidělování úředníků VI1. a VIII. třídy
hodnostní u krajských úřadů svěřeno jest ministru vnitra
a od IX. hodnostní třídy dolů místodržiteli.
§ 5. Krajskému hejtmanu přísluší naturální byt v bu-
dově úřední a není-li vhodných místností, tedy nájemné
místním poměrům přiměřené.