#2
alto_textblock
#2
Ročník padesátý třetl.
#3
alto_textblock
#3
V Praze, v úterý 1. dubna 1913.
#4
alto_textblock
#4
Číslo 88.
#5
alto_textblock
#5
Marannl a večerní liety
předplácí se
V Praze v administracli
na měsle. . . . . . 2 K —
na čtvrt leta . . . . 6 K — h
a dvojí donáškou
měsle. . . . .
na čtrri leta . . . . 7 K elh
va filiálkácht
na měsle . . . . . 2 K 80
Poštour
na měslo. . . . . .
na čtvrt leta . . . . 9 K 60h
s dvojí zásilk u
na měsíc,
n etvrt iet: . . : k ei
#7
alto_textblock
#7
pč . S
#8
alto_textblock
#8
V drobném prodejii
ranní číslo o sohě . . za 6
večsrní . . . . . . . za 4 h
Ve fliAlkách na venkovší
ranní číslo . . . . . . . 10h
večerni . . . . . . . . 5h
#9
alto_textblock
#9
lnseráty
plati se hotově napřed.
Předplacení a inserty přijíma
adminlstraca v Marlanské ul., s.
Tam nacházejí se tál
rodakce, tiskárna a sxpedine
„Národních Listů-
Rnkopisy se nevracei
#10
alto_textblock
#10
č ifpl
#11
alto_textblock
#11
Dnešní číslo pro Prahu jest o a
stranách, s přílohou pro venkov
o 16 stranách.
#12
alto_textblock
#12
O Skader!
#13
alto_textblock
#13
Statný a bystroduchý kmet slovanské-
ho rodu, jenž od r. 1860 panuje nečetné-
mu, ale obdivuhodně chrabrému národu
černohorskému, král Nikola, jest dnes
terčem nejvášnivějších nájezdů tisku ví-
deňského, peštského a berlínského proto,
že dobývá přes „zákaz“ velmocí evrop-
ských tureckou pevnost a město Ska-
dar, někdys to vlastnictví národa srb-
ského, potom však osmanskou baštu, o-
hrožující příšerným nebezpečenstvím p
věky Černou Horu v její bytu a rozvoji.
Osvobodit vlast svou od této můry na
prsou, bylo životní tužbou statečného krá-
le Černé Hory; za to přes tíži sedmdesáti
let věku svého, vyšel se svým nečetným
lidem junáckým neohroženě první v bo
proti Turecku; a nyní po shroucení téhož
— měl by ustati od boje posled-
ního, zůstavit Skadar — Arnautům
albánským, nejdivočejším a nejnelítost-
nějším to vrahům Slovanů? A tolik na něm
požadují velmoci evropské, ignorujíce ži-
votních zájmů a potřeb Černé Hory
Shodnuvše se za nevysvětleného dopuště-
ní Ruska o stvoření pitvorného, života ne-
schopného homuncula, zvaného „státem
albánským“, určují mu nyní při zeleném
stolu v Londýně „od oka“ hranice a tu se
slavní diplomaté Evropy na tom usnesli.
že Skadar má případnouti věnem onomu
budoucímu homunculu albánskému, necht
si ho Černohorci dobudou krví svou nebo
ne. Před tímto díktátem svrchovaným mě-
la Černá Hora couvnout a zarazit meč svo
do pochvy.
Společná výzva slavné „Evropy
která se vůči malé Černé Hoře ko-
nečně zmohla dle berlínského vládního
pronunciamenta ku „pevníé vůlí, o níž
nemůže býti pochyby, poroučí vládě ce-
tyňské i bělehradské důtklivě: Ustaňte o
dobývání Skadru, zastavte veškeré válečné
operace v krajích, přisouzených velmoce-
mi budoucí Albanii a dbeite, aby kraje ty-
to byly vašeho vojska co nejdříve prosty.
Na toto zakročení nedostalo se všal
velmocem pro tuto chvíli ani od černo-
horské ani od srbské vlády jiné formáln
odpovědi, nežli že musejí se o věci do-
hodnouti dříve s ostatními bal-
kánskými spojenci jako o pospo-
lité záležitosti celého balkánského
svazu.
Zatím ale vypršela lhůta klidu zbraní
již povolil král černohorský Turkům ska-
derským, aby odešlo volně občanske
obyvatelstvo z obležené pevnosti, čemuž
se však turecký velitel Skadru ku podivu
tak — v zpíral, jak starostlivě diploma-
cie rakouská o to usilovala ... Sama vy-
mohla sí v Cařihradě rozkaz pro tureckého
velitele, jejž Černohorci ochotně doručíli.
Tak tedy odešli civilisté s rodinami a
zbožím svým ze sevřeného města, aniž by
jim ve volném odchodu bylo kýmkoli brá-
něno; dosud není zpráv, mnoho-li jich po-
užilo volnosti té. Po jich odehodu
pak zahájili Černohorci včera silnou
palbu na turecká opevnění na ro-
#14
alto_textblock
#14
vině před Skadrem a dobyvše jich šťast-
ně, obnovili bombardování Skadru samé-
ho. Dnes pak měl být na pevnost
skaderskou proveden vše-
obecný útok.
#15
alto_textblock
#15
Žádná tedy nehumannost se strany
slovanské, nýbrž prostě pevná vůle, která
se nekrčí na ráz před svéhlavým jako ne-
spravedlivým „vetem“ ciziny, ale srdna-
tě koná svou povinnost podle nejlepšího
přesvědčení, rozumu a citu svého. Kdo by
se v takých osudných sporech dějinných
chtěl činiti soudcem a vymezovati míru
troufalosti národu za život svůj zápolící-
mu? Spíše úctu a sympatii buditi musíu
všech spravedlivých lidí taková pevnosta
odhodlanost heroická nečetného národa.
jdoucího za svým cílem ku předu, třeb
sám proti všem! . ..
Ale že jest to národ slovanský
vrhá se dnes na Černohorce a jich sta-
tečného krále - kmeta tisk vídeňský, ber-
línský a peštský jako zuřivá láje. —
Z pouhé lačnosti po cizí zemi žene prý se
král Nikola se svým lidem na albanský
Skader, aby ho uloupil národu Albanců
Černá Hora prý chce ve Skadru Alba n-
ce potlačit a cizí národ, jenž má rovný
nárok na svobodu, svému jhu podm a-
nit. Avšak Evropa prý tomu ne-
dopustí. Na ráz prý zakročí a se
vším důrazem připomene králi černohor-
skému, že mír evropský jest čímsi vyšším.
nežli ničím neodůvodněná lačnost po ú-
zemí. Krok velmocí bude prý záležet asi
ve velké demonstraci váleč-
ných lodí velmocí evropských
proti černohorskému pobřežív
moři Jaderském, „aby zmařen byl pokus
tyranie, aby zadržen byl útok ne pouze
na národnost, ale i na život Albánců ve
Skadruf Tak soptí dnešní večerní „Neue
Freie Presse“ a s ní chorus ostatního ví-
deňského tisku, až na malé výjimky.
Pidimužická Černá Hora osměluje prý
se provokovat celou Evropu. Za to musí
býti co nejostřeji zkárána svorným zakro-
čením uražené Evropy. — Toliko „Zeit“
rozumně upozorňuje s vídeňské hurrah-
politiky, že to s tím rázným zakročením
Evropy nepůjde asi tak snadno, jak si pá-
nové pod Štěpánskou věží vídeňskou myslí
a přejí: Neboť o svornosii a jedno-
tě velmocí nelze prý příliš mluvit. Na
ten čas prý se aspoň podobá, že Rusko
a s ním Francíe se žádného ostré-
ho postupužádné demonstrace
nepřátelské proti Černé Hoře nezúča st-
ní. Také Italie, dle všech zpráv, chce
se zachovat — pasivně a sama Anglie
sehraje asi se svými válečnými loďmi, plu-
jícími prý již od Malty, jen úlohu pouhé-
ho neutrálního pozorovatele.
„Provedení demonstrace“
předpovídá „Zeit“ — padá tudíž jen na
Rakousko (a což Německo?), toto sa-
mojediné ponese odium, které tato akce
vyvolá u albánských států.
Vskutku již také dochází určitá zprá-
va z diplomatických kruhů ruských, že
Rusko se žádné násil n
akce proti Černé Hoře ne-
zúčastní, což by se také příčílo celému
dosavadnímu srdečnému poměru Ruska k
černohorskému králi Nikolovi, jejž nazval
#16
alto_textblock
#16
v těžké chvili car Alexandr III. veřejně.
„nejlepším přítelem Ruska.
Když ale Rusko se zaskví svou ne-
přítomností před černohorským pří-
stavem, pak najisto též lodi Angliea
Francie zůstanou na kotvách v slušné
vzdálenosti od břehu černohorského a to-
likéž loďstvo italské spíše asi pozorovati
bude pohyby lodí Rakouska před Barema
Kotorem, než hrdé skály Černé Hory tak
drahé zbožňované královně italské. Roz-
hodně zajímavo bude pozorovati též akci
loďstva německého, zdali a pokud
ono při té naladěné serenádě námořní pod
Černou Horou vynikne. Již jednou viděla
Černá Hora shromážděný podobný koncert
lodí se svých skal v moři Jaderském. To
roku 1880, když šlo o přístav ulcínský.
jejž nechtělo Turecko přes všechny smlou-
vy berlínského kongresu vydat Černé Ho-
ře. Tenkrát po měsíce strašily válečné lo-
dí všech evropských velmocí jalovými
projížďkami kol pobřeží albánského, aniž
by se která z nich byla odvážila — jediné-
ho výstřelu. Nuž doufejme pro mír evrop-
ský, že se také tentokrát z té demonstra-
ce lodí nesjednocené Evropy
střílet nebudel
#17
alto_textblock
#17
Válka na Balkáně.
#18
alto_textblock
#18
Přípravy k námořní demonstraci proti
Černé Hoře.
#19
alto_textblock
#19
Z Vídně, 31. března. V pozdních hodl-
nách večer se dovídáme, že byly již učiněny
veškeré přípravy k námořní demonstraci
mezinárodního rázu proti Černé Hoře. Pod-
něty kategorické k tomu byly dány v od-
poledních hodinách, jakmile došly zprávyo
opětném bombardování Skadru.
Z Paříže, 31. března. Ministerstvo za-
hraničných věci bylo dnes ruským vele-
vyslancem Izvolským úřadně informováno
že Rusko na žádný způsob nesú-
častní se násilných opatření proti
Černé Hoře.
#20
alto_textblock
#20
Z Vídně, 31. března. Veškeré dnešní ve-
černíky pojednávají velmi rozčileně o událo-
stech před Skadrem a sjednocůjí se v tom.
že nyní bude nutno vůzi „provokaci celé
Evropy“ Černou Horou do nejostřeji za-
kročit. Jediná Zeit“ bozorňnie, že zakro-
čení to není tak irě neboť o jed-
notnostivelmoci nelze přiliš mlu-
vit. Zatím se zdá, že Francie a Ruske
se na postupu proli Černé Hoře nezúča st-
ni. Také Italie, jak se zdá, chce se zacho-
vat pasivně. Anglie pravděpodobně sehraje
úlohu neutrálního pozorovatele.
Provedení akce padá tudíž jen na Rakou-
sko a to také samo ponese odium, které
tato akce vyvolá u balkánských států.
#21
alto_textblock
#21
Kolem Skadru.
#22
alto_textblock
#22
Z Cetyně, 31. března. (K. k.) Úřadně
oznamují: Turci podnikli v 9 hod. dop.
útok od Taraboše. Černohorská pě-
chota zahájila akci. Na obou stranách
se stále prudce bombarduje.
Sl-k. Z Bělehradu, 31. března. (Zvl
telegr. zpráva „Nár. Listů“.) Právě se do-
vidám na kompetentním místě, že dnesv
9 hodin ráno zahájen všeobecný útok na
#23
alto_textblock
#23
Skader za účastí veškerého dělostřelectv
#24
alto_textblock
#24
i pěchoty.
#25
alto_textblock
#25
Z tureckého bojiště.
#26
alto_textblock
#26
(Úřadní zpráva.)
#27
alto_textblock
#27
Z Caříhradu, 31. března. (K. k.) Nepřátel-
ské vojsko, které dle včerejší úřadní zprávy
bylo z území před našimi opevněnými posi-
cemi, západně od Bujuk-Čekmedže za-
puzeno, bylo několika z našich oddílů ener-
gicky pronásledováno. Při tom nalezly tyto
oddíly na pochodu směrem k Jalosu a Ke-
selkiöji přes 1000 nepřátelských mrtvol
na cestách. Naše vojsko narazilo na značné
nepřátelské síly, které se rozestavily na vý-
šinách severně od Jalosu a jižně od údol
Čaklikiöje a tam se zastavilo. Naše pěchota
zničila úplně nepřátelskou demaskovanou ba-
terii, která přijela na západ od Falasiakiöje
aby napadla naše posice z boku.
Na ostatních místech linie čataldžské s
nic neudálo. Též z Bulajru nedošla žádná po-
zoruhodná zpráva.
#28
alto_textblock
#28
Společná nota velmocí odevzdána v Caři-
hradě.
Z Cařihradu, 31. března. (K. k.) Kolek
tivni nota velmoci odevzdána byla ministru
zahraničních věcí dekanem diplomatického
sboru markrabětem Pallavicciním u přítom-
nosti jiných velvyslanců.
V ní navrhuje se za hranici přímá čára
Enos-Midia a ne, jak dříve se myslilo.
čára sledující tok Marice a Ergeny. Mocnosti
prohlašují, že nechtějí podporovati poža-
davek válečné náhrady spojenců.
V ostatních věcech nota souhlasí se sděle-
ním, jež učiněno bylo spojencům. V notě
činí se zastavení nepřátelství zá-
vislým na přijetí těchto zákla du
vyjednávání o mír.
#29
alto_textblock
#29
Velevyslanecká konference.
Z Londýna, 31. března. (K. k.) Velevy
slanci měli dnes odpoledne rozpravu v mini-
sterstvu zahraničních věcí za předsednictv
ministra Greye. Přítomen byl také ruský vele-
vyslanec, který v poslední době churavěl.
Před tím řecký vyslanec a řecký mírový de-
legát měli poradu v ministerstvu zahraničních
záležitostí.
Z Londýna, 31. března. (K. k.) Velevysla-
necká konference se usnesla konati příšt
schůzi ve středu.
Jak se proslýchá, projevily všechny moc
nosti souhlas s lodní demonstr ae
proti Černé Hoře, jíž se však asi ne
zúčastní všechny mocnosti.
Sazonov o úloze Ruska za balkánské vojny
Z Berlína, 31. března. »Loc. Anz.
oznamuje z Petrohradu: Ministr Sazonov
bude mít v nejbližší době v říšské dumě
řeč o úloze Ruska za balkánské války. Pro-
hlásí prý, že ruská politika se vždy snažila
hájiti zájmy balkánského svazu a zároveň
také pečovati o evropský mír.
Rumunsko-bulharský konflikt.
Z Berlína, 31. března. (»Loc. Anz.e)
oznamuje z Bukurešti: Rozhodnutí o bul-
harsko-rumunském sporu očekává se v nej-
bližších dnech, snad již v dnešní schůzí
petrohradské konference velvyslanců.
Z Petrohradu, 31. března. K dnešní
konferenci velvyslanců se prohlašuje, že Ru-
munsko a Bulharsko se považují morálně za
povinné podrobiti se usnesení konference.
#30
alto_textblock
#30
(Viz poslední zprávy.)
#31
alto_textblock
#31
Politický přehled.
#32
alto_textblock
#32
Země české.
#33
alto_textblock
#33
Německý žurnalistický svaz pro zachování
redakčního tajemství.
Spolek „Deutsche Presse in Böhmen“ ro-
koval na své nedělní schůzi v Litoměřicích
o záležitosti redaktorů „Pozora“ v Olomoucí.
jímž radní komora kraj. soudu tamějšího ode-
přela právní dobrodiní § 153 tr. zák., poku-
sivši se přinutiti je k porušení redakčního
tajemství peněžními pokutami cestou discipli-
nární uloženými. „Deutsche Presse“ prohlašu-
je, že stojí na stanovisku, že právo redakční-
ho tajemství, přiznané redaktoru na základě
platného zákona, nesmí býti za žádných okol-
ností zkracováno i trvá na svém požadavku,
již dřive tiskovému výboru poslanecké sně-
movny projeveném, aby oprávnění redaktora
v záležitostech redakčního svědectví odepříti,
bylo v novém tiskovém zákoně výslovně
uznáno.
Podle sobotního „Pozora“ byli jeho red-
aktoři v pátek povoláni k vyšetřujícímu soud-
ci kraj. soudu dru. Tandlerovi po čtvrté, aby
vypovidali v záležitosti příborského proí.
Judy. Zodpovědný redaktor listu p. Feiler
prohlásil, že v době, co jest zodpovědným
redaktorem „Pozora“, prof. Juda do listu o
poměrech a osobách příborských nepsal. Red.
Knechil prohlásíl, že by mohl vypovídati je-
nom tenkráte, kdyby mu byly přesně označe-
ny stati, týkající se poměrů příborských tak,
jako byly označeny red. „času“ dru. Herbe-
novi a posl. Prokšovi, redaktoru ducha „ča-
su“. Pokud se prý pamatuje, psával prof.
Juda do „Pozora“ z Příbora pouze o věcech
literárních, nikdy však o poměrech a osobno-
stech přiborských. List připomíná inspekci,
která se u kraj. soudu olomouckého tyto dny
čeká, aby si povšímla blíže málo důstojné hry.
kterou dr. Hruban se soudem v této záležito-
sti tropí.
#34
alto_textblock
#34
Den nacionální obětí Němců v Čechách.
#35
alto_textblock
#35
»Německý Schulverein«, »Bund Němců v Če-
ckách«, »Německý Volksrat pro Čechy«, »Německá
zemská komise pro ochranu dětí a pěče pro mlá-
dež« a konečně předsednictvo »německé zemské
podívané (výstavy) v Chomutově 1913« uveřejnuií
k německému lidu v Čechách provolání, podle
něhož vzhledem k nacionálnímu boji v Čechách
nejdůležitější starostí německou musí býti, aby
»zachována byla průrazná síla lidu«, k čemu
slouží nacionální ochranné spolky a péče o mlá-
dež. Poslarnti. hllnk nrnvoravanl
prostřee
výstavy
te
bude le
ves
ol
vo
jiný spol
všeobec
ro tee
položen.
ešl
oe
německy
dl o
lohoto cne pie
organisacím a provolání vybízí všechny Němee
již nyní ku přípravám podniku, který svěděío
neúmornosti našich Němců ve shánění prostředků
germanisačních v Čechách. Pamětihodno jest, ze
se v provolání mluví o průrazné síle němí e-
ckých »ochranných« spolků. Až dosud
byla průbojnost, průraznost nevyhnutelnou vlast-
ností zbrani útočných, ochranné štíty.
pancéře a krunýře mají za účel vzdorovat
průrazu útočných zbraní
#36
alto_textblock
#36
Dozvuky německo-agrární resoluce proti
obstrukcí.
#37
alto_textblock
#37
Historie voličské schůze posl. Ansorgea v Ne-
beské Rybné, na níž se shromáždění němečtí
agrárníci jménem orlickohorských Němců prohlá-
sili proti německé obstrukci, kterouž slovy velmi
ostrými odsoudili, způsobila, jak povědomo, v ně-
meckém tábože veliký poprask a německá agrárn,
#38
alto_textblock
#38
FEUILLETON.
#39
alto_textblock
#39
Ze života ruských Čechů.
#40
alto_textblock
#40
Nevime posud určitě, kolik je vlastně na-
šich krajanů na Rusi. Jen na Volyni jich ně-
kteří počítají 50—70.000. Počet zajisté úcty-
hodný a při poměrné zámožnosti našich kra-
janů lze jen litovati, že posud sami tak málo
dávali o sobě vědět. Scházelo jim vnější po-
jítko: po rozbití jich místní a církevní samo-
správy v devadesátých letech jmenovitě vo-
lynští Češi byli pro společný český život jako
ztracení. Organisace spolková na způsob na-
ších Národních jednot nebyla možná, proto
žili všichni rozptýleně; teprve po uvolněni
politických poměrů na Rusi byly učiněnyv
Kyjevě pokusy založit pro ruské Čechy aspoř
společný tiskový orgán. Prvý půkus učinil dr.
Vondrák s „Ruským Čechem“, ale po jisté
době byl nucen upustiti od vydávání, poně-
vadž se nepodařilo hned na počátku vzbudit
pro list náležitý zájem. Starší pokolení volyň-
ských osadníků, které chodilo ještě v Če-
chách do škol, pomalu odvyklo čtení a mladší
pokolení vyšlo jen z ruských škol, takže la-
tinskému písmu mnohdy ani nerozumělo. Dne
je dosti častý případ na Volyní, že český sy-
nek, který slouží někde u ruského pluku, oby-
čejně při hudbě, píše domů sice česky, ale ru-
skou azbukoul
S těmito obtížemi musil počítat i red
Švihovský, když před třemi roky obnovií
v Kyjevě Vondrákův pokus a začal vydávati
týdenník „Čechoslovan“. Počátky byly ovšem
krušné a jen obětavá podpora několika če-
ských lidí, zejména pp. Jindřiška a Klicha
umožnila vydávání listu v prvých dvou roční-
cích. „Čechoslovan“ vycházel původně nákla-
dem družstva, které však se loni na podzim
rozešlo a postoupilo časopis redaktoru V
Švihovskému. Tento přechod mohl by býti
osudný pro časopis, kterému tím byla odňata
pevná finanční báze, avšak neočekávaná
změna mezinárodní situace, válka na Balkáně
tentokráte tak vzrušila ruské Čechy, že i jich
llskový orgán stal se rázem hledanějším. Re-
dakce byla nucena, aby vyhověla poptávce
#41
alto_textblock
#41
po časových zprávách, vydávat časopis dva-
krále týdně, změnila a rozšiřila formát, při-
dala obrázků. Přibylo též hodně odběratelů,
za tři měsíce o 25 procent více! Svědčí to
tom, že „Čechoslovan“ zapouští pevné kořeny
do česko-ruské půdy. Zásluhou svého čiper-
ného redaktora již po dvou letech svého trvá-
ní probudil národní život mezi Čechy, jmeno-
vitě na Volyní. Tam po dlouhých letech ná-
rodního živoření r. 1911 Češi vystoupili jako
samostatný politický činitel a zúčastnili se
zemských voleb, takže dopomohli své straně
k vítězství. Popudili tím sice profi sobě něko-
lik zpátečníků, kteří roztrušují dosud zprávy.
že prý Češi se spojili s nepřáteli Rusů, ačkoli
tehdy se zemskou skupinou, s níž drželí Češí.
tajně sympatisoval i tehdejší gubernátor Ku-
taisov, ale toto štvaní proti Čechům může jen
dobře působit, poněvadž je naučí národní so-
lidárnosti a společnému vystupování. Zemské
volby ukázaly ruské veřejnosti, jací jsou Češ
živel uvědomělý a cenný. Na toto hnutí měl
velký vliv „Čechoslovan“ a v jeho historii
bude to jednou z nejskvělejších stránek. Češi
nesnaží se utvořit odlišnou politickou skupi-
nu v kraji, kde žijí, ale přirozeně musí bránie
své zájmy proti útokům nezodpovědných štvá-
čů, kteří chtějí málo uvědomělý lid, lačný po
zemi, získat slibováním pozemků, odňatých
„cizincům“ Čechům.
Jest vážnou, ale nesnadno řešitelnou otáz-
kou, jak zbudovat jednotnou organisaci Čechů
na Rusi, jakousi Národní jednotu, která
by pečovala o jich vzdělanostní a hospodář-
ské povznesení. Dnes je to možno jen pomocí
časopisu a v tom směru, bude-li náležitě pra-
covati, může si jediný tiskový orgán ruských
Čechů „Čechoslovan“ získat velkých zá-
sluh. Zdá se, že „Čechoslovan“ skutečně jde
touto cestou. Jeho odběratelé jsou rozšíření
po celé Rusi, v Moskvě, v Petrohradě, v Ufě
v Orenburgu, v Archangelsku, v Rostově na
Donu, Chersonu, Oděsse, Rize, Jurjevě, ale
také na Kavkaze, v Tiílise, Kutaisu, Baku,
Batumu, na Sibíři, v Tomsku, Irkutsku, Ja-
kutsku, Krásnojarsku, Vladivostoku, Charbl-
ně, Samarkandě, Taškentě, všude naleznete
čtenáře „Čechoslovana“. Málokterý český ča-
sopis má teritoriálně tak rozlehlou oblast od-
#42
alto_textblock
#42
běratelstva. Viděl jsem v redakci „Čechoslo-
vana“ dopis, který šel do Kyjeva šest neděl.
stále po ruském územi, až kdesi z Kamčatky
kam zabloudil jakýsi český kulturní pionýr-
Hlavní kmen odběratelů jest ovšem v Kyjevě.
na Volyní a v království Polském, kde všude
je „Čechoslovan“ jaksi domácím orgánem.
V některých vesnicích skoro ani není českého
hospodáře, který by ho neodbíral. V Kvasi-
lově, velmi pokročilé vesníci, ze 100 hospo-
dářů jest 84 odběratelů „Čechoslovana“, po-
dobně ve Volkově, v osadě, která záslu-
hou starého českého učitele pana Boučka
měla by býti vzorem ostatním osadnikům ve
vzdělání a spořádanosti. Opravdu je člověku
lito, že takových Boučků je mezi ruskými
Čechy tak málo: tam člověk se naučí chápat.
co znamená pro nás dobrá škola a dobrý uči-
tel. My zde doma si toho málo všímáme, po-
něvadž to považujeme jaksi za nutný zjev
Ale jinak je tomu v ruských českých osadách
na Rusi, kde se musí učit jen ruským jazy-
kem a většinou jen ruskými učiteli, kteři
jmenovitě v hospodářských věcech nemohou
našemu krajanovi byti rádci. Církev také ne-
působí náležitě, poněvadž samy obřady při-
mo s mravním vychováním nesouvisí a ká-
zání v pravoslavné církvi, ke které dnes vět-
šina našich krajanů se hlásí, jsou omezena
duchovní censurou. Často jsem slyšel od sta-
rých sousedů na Volyní stesk, že v církví není
častěji mravokárných kázání, oni sami prý to
neumějí svým synkům tak vyložit a baťuška
také nic neřiká, jen si slouží svoje obřadyá
mládež potom jen pustne. Mladí umějí pra-
covat, shánět groš, ale v jich duši je prázdno.
Čte se málo a odjinud nic lepšího neslyšet.
Mezi ruskými Čechy cítí se tento nedostatel
kulturního spojení s rodným národem a proto
navrhuji zřídit stipendium, aby ročně
aspoň jeden nebo dva kandidáti učitelství
z ruských Čechů byli posláni do Čech na do-
plnění studia a potom učili v českých osa-
dách. Povolané instituce české, jmenovitě
Zahraníční odbor Národní rady, měl by této
snaze vyjít vstříc. Jistě bylo by snadno v Če-
chách umístit ročně jednoho nebo dva české
učitele; není třeba čekat, až se seženou znač-
ně peníze na stipendijní fond. Věc ta nebyla
#43
alto_textblock
#43
by nákladná a prospěla by velmi zachován
styků českých osadníků s českým národem.
Dnes je tak modní hovořit vždy o hmotné
výhodnosti nějakého činu; možno tedy po-
ukázat i na hospodářskou stránku tohot
druhu vzájemnosti. Ztratí-li ruští Češi kulturní
styky se svým národem, časem ztratí ovšem
i hospodářské styky. Bude to i pro ně nevý-
hodno, poněvadž vynikající hospodářské po-
stavení našich osadníků souvisí právě s tím.
že dovedou mnohem lépe vzdělávat půdu a
využitkovat její plodů než okolní mužíci
v tom jsou jim nedoceněným vzorem. Styky
s rodnou vlastí jsou sice značně omezeny, ale
přece ještě jsou tak živé, že čeští osadníci
stále se doučují od svých krajanů. V něčem
je dokonce předčili, jmenovitě v užívání ho-
spodářských strojů, což je vysvětlitelno př
větších rozměrech pozemků a nedostatku pra-
covních sil na Rusí. Ale sila moderního ho-
spodaření není jen v technické zdatnosti ho-
spodářově, nýbrž také v jeho duševních vlast.
nostech, dále v celkové organisaci zemědělců
v řádně vyvinutém družstevnictví, v organi-
saci nákupu a prodeje, úvěru atd. V tom smě-
ru český osadnik pokulhává za svým kraja-
nem z Čech, třeba že při každé příležitost
i v poslední době se učí. Jeho praktický
smysl ovšem raději vídí nový způsob, usku-
tečněný v praxi, než pouze návrh na papíře
ale praxi je mu přece jen nesnadno vídět
v Čechách, poněvadž má velké obtíže se za-
hraničním pasem. Pro našince pas je malič-
kost, která stojí 2 K. Pro ruského poddaného
to znamená běhat několik neděl po různýcl
„načalstvech“ a platit, platit. Pas přijde mu
skoro dráže než celá cesta do Prahy. Někteř
si chtějí toho přepychu dopřát jen až na Hu-
sovy oslavy r. 1915.
My tuším málo oceňujeme našeho osad-
nika jako výborného propagátora českého
průmyslu. Mělo by se systematičtěji pracovat
pro získání našich lidí v tom směru, tak jak
to dělají zahraniční organisace německé. C
by to znamenalo, kdyby ty tisíce českých
osadníků na Rusi nebo těch 40.000, čí kolik
je českých osadníků na slovanském jihuv
Chorvatsku a Slavonii, byli blíže přitažen
k našemu kulturnímu a hospodářskému ži-
#44
alto_textblock
#44
votu. Zachránit je pro národní jednotu zna-
mená zachránit tisíce českých duší české ná-
rodní tradici, české kultuře a českým zá-
jmům národohospodářským. Náš obchod
průmysl měl by aspoň hodně používat tisko-
vých průkopníků na slovanském jihu a vý-
chodu, záhřebského „Českého Listu“a
kyjevského „Čechoslovana“, k sezna-
mování se svými tovary.
V samém Kyjevě, v tomto krásném
hlavním městě Malé Rusi, které jistě letos
stane se cílem mnohých českých návštěvníků
pro všeruskou výstavu, tam pořáda-
nou, vyrůstá nám středisko českého
života na Rusi. Vždy tam bývalo hojně
našich krajanů, profesorů, továrníků, obchod-
níků, inženýrů, komptoiristů, dělníků, ale žili
roztříštěně. Nyní tam mají už českou sou-
kromou školu, vydává se tam český ča-
sopis a na Velké Vladimírské ulici objevuje
se celý český ostrov: loni tam byl otevřen
velký, moderně restaurovaný hotel „Praha“,
Slovanská kavárna, která v létě se
povznese na střechu domu do výše asi desá-
tého poschodí, odkud bude nádherný pohled
na Kyjev a okolí, budoucí baedeckrovská pa-
mátnost Kyjeva, Česká pívníce. Vedle
nich se zřizuje Českoslovanské knih-
kupectví a Slovanská tiskárna,
v níž se bude tisknout „Čechoslovan“, jehož
redakce se také přestěhovala do sousedství
hotelu „Praha“. Po dobu výstavní redakce
Čechoslovana zařídí iníormační kance-
lář, aby opatřovala českým vystavovatelům,
vývozníkům i návštěvníkům potřebné zprávy,
aby obstarávala tisk českých a ruských tisko-
pisů a tak ulehčovala styk s jihozápadním
krajem ruským.
Velkolepé sbírky, které uspořádal český
národ pro bojující bratry jihoslovanské, došly
ohlasu také mezí ruskými Čechy, kteří nasbí-
rali prostřednictvím „Čechoslovana“ přes 8500
rublů (21.000 K). největší to dar, který byl na
Kyjevsku ve prospěch Jihoslovanů sebrán.
Ruský tisk to tehdy zvláště vytkl jako pří-
kladnou obětavost slovanskou. To je také do-
kladem, že naši krajané ani v Rusku neztrá-
cejí vřelý český a slovanský zájem.
B. P.