ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 4113d430-6752-11dc-85ac-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 17
#1 alto_textblock #1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 1. ze ane 2. ledna 1900.
#2 alto_textblock #2
Různé zprávy.
#3 alto_textblock #3
= Co jest žurnalista? O této otázce roze- slal pařížský »Gaulois« u příležitosti zahájení tamní školy žurnalistů dotazníky slavným žijícím spisova- telům. Podáváme tu některé z došlých odpovědí Adolf Brisson praví: »Žurnalista jest nejlepší a zá- roveň nejhorší ze všeho na světě. Činí dobré, ale zlé, šíří pravdu aneb i blud. Záviďte mu, neboť smí svobodně pronášet své myšlenky. (Jen že ne všude!) Litujte ho, neboť nejvyšším napjetím sil spotřebuje více energie a talentu, než by potřebovalo dílo, stvo- řené pro věčnost. Povolání naše vyžaduje schopností a připouští chyby, jež vlastně náleží toliko mládí. Kdyby společnost byla řádně organisována, musilo by být umožněno, aby žurnalisté nekonali svoje po- volání déle než do 50. roku. V tomto věku měli by jít na odpočinek, vstoupit do kláštera anebo osno- vati tragedie. Ovšem musily by jim býti poskytnuty prostředky, aby mohli žít bez starostí.« — Jules Claretie praví: »Žurnalista jest voják,« narážeje na výrok Balzacův. »Zurnalista jest myšlenka na po- chodu, jako voják ve válce« a pokračuje: »Sestár- ne-li, počítá s hrdostí svoje rány. Měl by vlastně vědět vše, na každý způsob však má hledět, dovědět se vše. Bojuje-li za myšlenku, má se vzdát oněch urážek, jež možno považovati za kule dum-dum v polemice. Jest ovšem hrozné, muset mít každého dne novou myšlenku, ale rovněž prosté a správné jest, míti po celý svůj život jedinou myšlenku: býti spravedliv.« — Raymond Poincarré zabývá se po- drobněji a šprýmovným způsobem výrokem Balza covým: »Myšlenka na pochodu.« Užívaje ho na různé druhy žurnalistů, praví střídavě: »Šílenství v běhu«, pak »Lež na procházce«, pak »Utrhání na okružní cestě«, pak »Hloupost na letním sídle«. = Milanský proces. Ze zpráv, jež jsme při- nesli o procesu proti vrahům senátora Notarbartola jest patrno, že dávno již tu nejde o osoby vrahů, nýbrž o ty, kdož vraždu objednali. Zejmena jde tu o zjištění fakta, že vráhové, vystoupivší z vlaku na stanici Altavilla, v domě jakéhos Barone očistili se od krve a převlékli se. V únoru 1893 vykonány v tomto domě policií třikráte domovní prohlídky. Zabavené zkrvavené šaty, jak známo, později zmi- zely a policejní inspektor di Basilio byl v procesu usvědčen, že byl k tomu napomocen. Rodina Barone dosud tvrdošijně zapírala, že poskytla vrahům útulku, nalezené krvavé stopy pocházely prý od čerstvého masa a poněvadž zkrvavené předměty byly odstra- něny, nemohla býti povaha skvrn chemicky zjišťěna. Poněvadž také jiné osoby, jakýs Salvatore Dolcea stařičký inženýr Mattei, kteří svého času zmiňovali se o velmi povážlivých doznáních rodiny Barone, popřely jako svědkové pod přísahou tyto údaje, ale při tom se zapletly v četné odpory a odporovaly vý- pověděm jiných svědků, vzniklo proti nim značné podezření, až konečně došlo k sensačnímu odhalení. Bratr zavražděného Giovanni Notarbatolo udal, že zesnulý appellační rada palermský, kn. Alliata, krátkou dobu po vraždě vedl jej k inženýru Mattei- mu, jenž mu pod pečetí tajemství chtěl přispět, aby nalezl stopu vrahů. Inženýr, známý jakožto muž na- prosto spolehlivý a počestný vypravoval mu, že vrahové v domě Baroneových se převlékli a že pak na svlečené zkrvavené šaty položeno bylo syrové maso, tak že četnící při domovní prohlídce neměli
#4 alto_textblock #4
nijakého podezření. Jako svůj pramen udal Mattei Salvatora Dolce, jenž opět to zvěděl od Bartona, ne- vlastního syna Baroneova. Když Notarbartolo udal věc policii, nejmenovav podle svého slibu, od koho tuto zprávu má, pravili mu, že úřady nemohou ni- čeho podniknout, nevědí-li, s kým mají co činit. Na to se dal Mattei pohnout a napsal jmena Dolcea Bartone na kus papíru, jenž předložen policejnímu řediteli a pak vrácen. Později, když se veřejně tvrdilo, že Mattei o zločinu ví, domníval se Notar- bartolo, že není více vázán svým slibem a způsobil, že též inženýr v procesu vyslechnut. Až do poslední chvíle Mattei, Barone, Bartone a Dolce a více než 70letá paní Baroneová přese všechny domluvy a přese všechno poukazování na pravděnepodobnost a lživost svých výpovědí tvrdošijně zapírali. Následkem toho roz- hodl soud, aby pro nalehavé podezření křivého svědectví byli vzati do vazby. To konečně přimělo Matteia, že prohlásil: »Ano, jest pravda, co pan Notarbartolo tvrdí. Giuseppe Dolce (zesnulý strýc Salvatorův a spolumajitel statku Matteiova, na němž hospodaří Barone-ová) vypravoval mi, že ví od Bartonea, že vrahové se v domě Barone-ově očistili od krve. Ne- chtěl jsem to povědět z bázně před Maffií. Po zatčení Barone-ově pravil mi Bastone, že mu bylo vyhrožo- váno smrtí, abych prý mlčel, jinak povede se mi právě tak jako senátoru Notarbartolovi.« — Po tomto doznání byl Mattei vazby sproštěn, zatím co ostatní spílali mu zrádců a náruživě mu klnuli. — Ostatně šíří se kruh obviněných vždy více. Mimo posl. Paliz- zola, jenž jak známo zatčen následkem okolností, zjištěných v průběhu procesu, byl těžce zkompromi- tován výpověděmi svědků posl. Ignazio Fili-Astolfono z Licatu v provincii Girgenti, člen nejvyššího kasač- ního soudu v Palermu. Kn. Tasca di Cuto tvrdí otevřeném listě, zaslaném časopisům, že má pádné důkazy, že Fili-Astolfono jest náčelníkem Maffie. Mi- nistr spravedlnosti dal prohlásit v poloúřadních li- stech, že zjedná průchod spravedlnosti i proti tomuto poslanci, třeba že zastával úřad tak vysoký. Ostatně mi- lánský proces v nejbližších dnech, po skončení výslech svědků, bude prozatím přerušen, poněvadž jest třeba nového vyšetřování proti posl. Palizzolovi a hlavnímu jeho spoluvinníku Giuseppu Fontanovi, jenž, jak jsme již oznámili, doznal, že vražda spachána byla návo- dem Palizzolovým. = Se zlámaným vazem. Lékaře v Younker zajímá neobyčejně případ, který se jim těchto dnů naskytnul. Do hospitálu sv. Josefa přihlásíl se 60letý John Moriarty z Dobbs Ferry a byl odkázán na od- dělení dra. O'Neilla. Když pak se ho lékař tázal, co mu schází, tu Moriarty odpověděl, že má zlámaný vaz a doložil, že vykonal cestu šesti anglických mil pěšky. Dr. O'Neill a dr. Talman nemocného pro- hlédli, a shledali, že má skutečně vaz zlámaný mimo to, že jest na levé straně ochromen. Lékaři nemohou pochopiti, jak mohl Moriarty za takových okolností vůbec choditi. On vypravoval, že před pěti týdny spadl s lešení 20 stop vysokého a že teprve po 14 dnech nabyl zase vědomí. Jakmile se zotaví, provedou lékaři operaci, aby jeho zlomenou páteř opravili. = »Vynálezci«. Z Paříže se oznamuje: Dva důmyslní výtečníci, 37letý Catulo Peccioli a 24letá Maria Montanariova, oba, jak již jmena jejich na- značují, pocházející ze slunné Italie, byli spolu spo- jeni vzájemnou náklonností, jakož i, a to hlavně,
#5 alto_textblock #5
společnými zájmy ve příčině získání peněz. Pro- středky, jichž užívali k dosažení tohoto jinak velmi chvalitebného cíle, nebyly právě nejkalejší. Dalť Pec- cioli ve všech možných řečích vytisknouti prospekt, v němž podle vzoru telegrafie bez drátu vychvaloval nový svůj vynález fotografie bez přístrojů. Po za- slání pěti franků slibovali poslati brožurku, v níž by bylo lze nalézti vše, čeho třeba vědět o novém vy- nálezu. Rozumí se, že vše to byl pouhý švindl. Ale »obchod« dařil se znamenitě, neboť vědychtivý svět. chtěl co možná nejdříve ukojit svoji zvědavost a každodenně docházelo Pecciola a jeho družky na 300 dopisů s pěti franky. Na konec však vyuálezce fotografie bez přístrojů chtěl obeznámit se svým vy- nálezem též Nový svět a to byla jeho zkáza. Poně- vadž se mu ve Štarém světě tak znamenitě dařilo, chtěl získati nových úspěchů i za mořem. Zatím jakýs nedočkavý zákazník nemohl se dočkat zaslání brožury, udal věc policii a ta dopadla onehdy důmy- slný párek právě ve chvíli, kdy dostal 392 poštov- ních poukázek po 5 fr. = Předhistorické nálezy v Makedonii. Ruský archeologický ústav v Cařihradě objevil blíže stanice Sorovič na trati Soluň-Monastir pohřebiště z tak zvané doby halistattské. Nalezeno tu 222 hrobů z velkých kamenů, obklíčených kulatou kamennou zdí. Pět až šest z těchto hrobů pro svoji značnou velikost jsou patrně hroby pohlavárů. Mrtvoly byly pohřbeny, nikoliv spáleny, zbytky kostí byly dobře zachovalé. K nim přidáno bylo několik kusů zlatých šperků, hrnčířské výrobky s geometrickými ozdo- bami, jantarové předměty, dále železné zbraně. Z bronzu jsou figurky koní a ptáků, náramky, jeh- lice, naušnice, korále a nádobí. Z 897 kusů dostane archeologický ústav polovici. Pánové Farmakovskij a Vasiljev, kteří řídili vykopávání, připravují o nálezu publikaci. = Následky útěku šejdíře Millera. Útěk zlodějského »bankéře« Wm. Millera, o jehož kouscích jsme se onehdy zmínili, bude míti pro náčelníka detektivů v Brooklyně, polic. kapitána Reynoldsa, nepříjemné následky, neboť bude bezpochyby sesa- zen a mimo to dojde snad též k reorganisaci broo- klynské policie. Někteří demokratičtí detektivové, kteří se nyní v podřízeném postavení nalézají, po- šilhávají po úřadu náčelníka detektivů, a bude-li jen trochu možno zodpovědnost za útěk Millera uvaliti na bedra kapitána Reynoldsa, jest jeho osud zpeče- těn. Reynolds jest totiž republikán. Reynolds zdrá- hal se při výslechu odpovídati na otázky, kde se Miller nyní zdržuje. Nejvíce jej rmoutí, že jest po- dezříván z nepoctivosti a že Millerovi dopomáhal k útěku. »Jsem již 27 roků ve službách města,« pravil Reynolds, »a nikdo nemůže o mně říci, že- jsem jen jediný centík nepoctivým způsobem vydě- lal.« Zdá se, že Miller nebude vůbec nikdy dopaden a lidé, které napálil, musí se vzdáti naděje, že snad někdy k svým penězům zase přijdou, aneb že se jim dostane toho zadostučinění, že uvidí zlodějského bankéře za mřížemi. =»Už je tu zas!« Šprýmovná historka vy- pravuje se právě mezi kloboučníky pařížskými. U příležitosti světové výstavy roku 1867 vydal se hodný jakýs občan z malého městečka ve vzdále- ném departementu do Paříže a pořídil si u známého kloboučníka v ulici Rivoli nový cylindr. Minuly 32 roky, aniž milý občánek z venkova měl příle“
#6 alto_textblock #6
— 60 —
#7 alto_textblock #7
— 57 —
#8 alto_textblock #8
v
#9 alto_textblock #9
t ollevýilen l o
#10 alto_textblock #10
bdlol
#11 alto_textblock #11
»9l5arév d10e
#12 alto_textblock #12
IX.
#13 alto_textblock #13
Jan Storm konal odpoledne poprvé návštěvy. Proto dostavil se ve flanelové košili do komnaty, kde na něho čekal kanovník v patentních usněných botách a kozličích rukavičkách a jeho dcera Felicity v hedvábných krémo- vých šatech a pérovém kloboučku. Když usedli do ko- čáru, pravil kanovník: »Vy si naprosto škodíte, Mr. Storme. Věřte mi, býti pěkně oblečen, to jest důležitou věcí pro mladého muže, který si razí cestu v Londýně. Kočár zastavil u domu, jenž se zdál býti pouze z rohem. »To jest dům paní Makraeové,« šeptal kanovník. »Američanka — vdova po millionáři. Její dcera — brzy ji uvidíte — provdá se do jedné z nejlepších našich an- glických rodin.« 1 e Kráčeli vzhůru po bílém schodišti za lokajem, modře oděným. Shora dolehal z pokojů zvuk hlasů. »Kanovník — e — Wealthy, a — e — hm — důstojný Mr. Storm !« Šumot hlasů se zmírnil a malá žena s jasnou tváří, okázale oděná, pokročila ku předu a vítala je s vyznače- ným důrazem. Bylo mnoho jiných dam v pokoji, avšak jen jediný pán. Tento, stoje na druhém konci a drže v ruce koflík čaje s místičkou, vtiskl si na oko monokl, pohledl napříč na Jana a pak řekl cosi dámě, jež seděla v křesle vedle něho. Dáma se chichikala. Jan Storm po- hledl na muže, jakoby s mnstinktivní jistotou, že jej musí poznati, až jej opět uvidí. Byl zapadlý ve vysokém, tu- hém límci a byl spíše ošklivý; velký, štíhlý, něco přes třicet let; světlovlasý, s měkkýma, ospalýma očima a s bezduchým výrazem, avšak příjemný; hodil se do
#14 alto_textblock #14
5
#15 alto_textblock #15
inley
#16 alto_textblock #16
Křestan.
#17 alto_textblock #17
a když jste se na ni podívali znovu, pozorovali jste, že rovnováha jejího života byla kýmsi v nepořádek uvedena. Po obědě vstoupily dívky do omnibusu a jely stále dále na východ, sedíce naproti sobě ve voze a smějíce se, rozmlouvajíce spolu hlasitě uprostřed udivených ostat- ních pocestných. Ale přijely do špatných, ošklivých ulie se zelinářskými vozíky u patníků a s přísežnými a tru- chlivými hřbitovy uprostřed chudých zelených tyček, jež se snažily vypadati jako stromy, a tu myslila Glory, že bude lépe, když se vrátí. Jely zpět po parníku temžském z kterési stanice mezi dokami. Parník sbíral pasažéry na všech stanicích po řece, u londýnského mostu vstoupila na loď kapela. Když pluly pod st.-paulským mostem byla loď natlačena lidmi, kteří jeli na západ podívati se na slavnosti na po- čest narozenin a kapela hrála: »A její zlaté vlasy splý- valy v zadu. .«. V jedné chvíli byla Glory divá radostí, v příštím okamžiku jako by náhle její veselost uhasla. Slunce za- padalo za věž westminsterskou do čarovného ohnivého je- zera a vypadalo to jako západ slunce v Peelu, jen že světla dole, jež se třpytila a mihala, byla okna a ne vlny a temný hukot nebyl šumot mohutného moře, nýbrž šumot mohutných millionů. Vystoupily u westminsterského mostu a šly do ča- jovny na čaj. Když vyšly ven, byla již úplná tma, i vy- stoupily na střechu omnibusu. Avšak město bylo nyní osvětleno plynem a elektrickými světly, jež vrhala začá- teční písmena královnina a Whitehall byl plničký kočárů, jež jely k úřadnímu přijímání. Glory chtěla býti uprostřed toho života, sestoupily proto dolů a šly, vedouce se. 15