#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 127. ze dne 10. května 1905.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
= Jedenáct dětí otráveno na výletu. V řecké
vesnici Angelokastro u Messalongy uspořádal učitel
výlet se školními dětmí do okolí. Když výletníci při-
byli do místa, kde se měli obveselovati, rozešly se
děti ve skupinách na různé strany. Jeden z hochů
našel v lese kořeny, podobné sladkému dřevu a děti
počaly je jísti. Netrvalo však dlouho a dostavily se
velké bolesti a křeče a na místo radovánek nastal
pláč a kvílení. Učitel postřehl ihned, že děti jsou
otráveny, ale nemohl jim pomoci a dříve než byl
přivolán lékař, skonalo jedenáct dětí. Sedm dětí jest
dosud v nebezpečí života. Lékař nemohl jim rychle
poskytnouti protijedu, neboť neznal okamžitě druh
otravných látek, obsažených v kořenech. Hrozný byl
nářek a zármutek rodičů při bromadném pohřbu,
který se konal za velkého účastenství obyvatelů všech
okolních osad. Ubohého učitele zdrtilo neštěstí tak,
že těžce onemocněl a počínal si jako šílený.
= Ze života italské markýzy. O druhém sválku
letošních Velikonocí, v době, kdy nádherným dómem
milánským nesly se vážně tóny světových varhan
při slavnostní mši, zahoukla v budově, nedaleko ko
stela stojící, střelná rána, jíž následoval bolestný vý-
křik, Markýza Pallavicinová, člen jednoho z nejstar-
ších a nejvznešenějších šlechtických rodů italských,
učinila náhlý konec životu ranou z revolveru. Čin
vzbudil všeobecné vzrušení, o pohnutkách však, jež
márkýzu vehnaly do náručí smrti, veřejnost nic bliž-
šího dosud nezvěděla. Avšak nedávno objeven byl sva-
zeček listů, vlastní rukou markýzčinou psaných a ode-
sílaných muži, o němž pisatelka výslovně uvádí, že
jej nikdy tváří v tvář nespatřila.., A jemu, cizinci,
svěřila se nešťastná žena vším, co jí tížilo mysl, jemu
dávala nahlédnouti do svého nitra, obírajícího se ideou
zbohatnutí a jemu netajila se plánem, že hodlá sejítí
násilnou smrti. Prvé dopisy, jež zasílá svému příteli
ze zámku Terlago u Tridentu, týkají se zvláštních pro-
jektů. Markýza zamýšlela vypraviti se do východních
zemí a zbudovati tam hotel. V listě ze 30. května 1903
píše svému příteli: „...Děkuji vám za podrobné
zprávy o Indil. Ráda bych si tam hledala nějaké místo.
po případě zanáším se myšlenkou zříditi tam hotel.
Mám k disposici kapitál do 100.000 franků, jejž utržím
z prodeje některého ze svých velkostatků. Také v Ba-
tavii prý jest velmi krásně. Byla bych Vám nadmíru
povděčnou, kdybyste mi oznámil, mnoho-li peněz jest
potřebí k postavení hotelu, jakož i, jak jest v Singa-
puru draho. Pokud se týká mého stáří, jest mi 30 roků.
ale z ponebí nemám příliš strachu. Kdybyste se mi
však o nějaké místo postaral, byla bych Vám velmi
povděčnou.“ — Přítel odpověděl markýze 2. června.
že Evropanka v Singapuru naprosto žádného podří-
zeného místa přijati nemůže. To hodí se toliko domo-
rodým ženám a dívkám. Zbudování hotelu v končinách
těch by se sice doporučovalo, ale není zároveň vy-
loučeno, že to spekulace velice odvážná. Hraběnka
Pallavicinová dala k tomu 9. června tuto odpovědl:
Musím hotel vystavěti, neboť jsem měla neštěstí.
Můj manžel strhl mne do dluhů a z celého rodinného
jmění zbývá mi 100.000 franků. Z té příčiny jsem nu-
cena založiti si samostatnou existenci, neboť jinak
byla bych odkázána na své rodiče, což se mi naprosto
příčí. Můj manžel, s nimž jsem rozvedena, neumí než
dělat dluhy. Není mi žádnou podporou, nýbrž břeme-
nem.... Což abych se přes léto ucházela o místo
v některém ze švýcarských hotelů, kde bych jistě ne-
#5
alto_textblock
#5
byla oslyšána. Vím, že bych musila sloužiti zadarmo,
ale přiučila bych se alespoň něčemu...“ A konečně
psala opět neštastná paní: „... Můj manžel poslal
mě s dětmi k mým rodičům bez groše peněz. Nemáte
představy o tom, jak se mi v jižním Tyrolsku vše
protiví. Je to zde pro člověka svobodných myšlenek
přímo k zblázněni, Mám zde děti, ale nesmím je vy-
chovávat dle své vůle a libosti. Musím změnit celý
život. Nepůjde-lí to, bude konec všemu. Všechny staré
šlechtické rodiny hynou, protože nemají podnikavého
ducha a obyčejně ani špetky rozumu...“ V dalších
dopisech prozrazuje markýza jiné záhadně plány, jež
se ji stále v mysli rodí a tíhnou k cíli nahromadění
značného kapitálu. Mimo jiné prohlašuje, že by se
ráda podívala do Kalifornie, kdež prý by mohla pá-
trati po zdroji petroleje, neboť tím prý už „zbohatlo
mnoho lidí...“ Konečně prohlašuje pisatelka, že by
nic proli tomu nenamítala, kdyby si ji její přítel, jemuž
dopisy zasílá a jehož — jak uvedeno — nikdy nespa-
třila, pojal za ženu. „Bohužel“ — míni markýza —
„byla bych pro Vás poněkud starou a krom toho mám
tři syny, z nichž nejstarší čítá 10 roků. A pak také
mám již života až po krk a ráda bych již všemu
učinila náhlý konec.“ A slovu tomu také dostála. Za
krátký čas potom, kdy odeslala poslední svůj dopis,
vypálila si střelnou ránu do spánku a mrtva klesla
k zemi
= Kapesní zájem s pžekážkami. Bursovní agen
Josef Markus ve Vídni seděl právě u okna kavárny
v Schottenringu, když k němu náhle přiblížil se jakýsi
pán a Markusa vyzval, aby s ním na chvíli vyšel ven.
Markus tomu vyhověl a před vchodem kavárny legi-
timoval se příchozí jakožto úřadník exekučního soudu
Doppler, jenž jest oprávněn provésti kapesní zájem.
Markus koupil totiž před delším časem od jakéhosi
Adolfa Brablece hodiny s řetízkem, jež nezaplatil. Mar-
kus, zvěděv oč se jedná, byl nemálo překvapen. Avšak
ve chvíli, kdy toho úřadník neočekával, vrazil do něho
Markus a vskočil opět do kavárny, jejímíž zadními
dveřmi zmizel. Věřitel Brablec, jenž se současně u
Dopplera objevil, spěchal sice za dlužníkem, ale Mar-
kus byl již pryč, jako když se po něm zavře země. Ná-
sledkem této události objevil se Markus těchto dnu
před okresním soudem, obviněn z přestupku překa-
žení úřadního aktu. Obviněný prohlašoval, že před
věřitelem prchl, ale toliko prý z hanby, že měl při
sobě celkem hotovost — tří korun. Věřitel: Ale měl
u sebe také zlaté hodínky! Obžalovaný: Při sám
bůh, že to byly talmiové. — Soudce zprostil obvině-
ného žaloby, protože se provedení exekuce vymkl to-
liko svou osobou a nikoliv také majetkem.
= Tělesný lékař anglického krále Eduarda, sir
Frederick Treves, zastavil svou lékařskou činnost, po-
něvadž prý — jak sám prohlašuje — měl příliš mnoho
výsledků v bohaté své praxi. Treves jest za dnešní
doby na výší slávy a jest poměrně dosud ještě mlád.
Uznává, že by jej práce jeho nezničily, jakož i že ner-
vový jeho system dosud jest plně zachován. Jeho ži-
votospráva však prý byla riepravidelnou, každodenní
provádění těžkých operací stalo se mu tak odporným,
že po 26letém provozování praxe pocituje nutnost,
ustoupiti do pozadí. Povinnosti jeho prý jej úplně
znavily a život téměř nesnesitelným mu učinily. Po-
stavení tělesného lékaře králova se Treves nevzdá
a jest tomu právě několik dnů, kdy na princezně
Viktorii provedl malou operaci.
= Romain Daurignac, bratr „Velké Terézy“, byl
před krátkým časem dopraven z vězení v Bissy do
věznice ve Fresnes neboť se mu po stránce zdravolní
#6
alto_textblock
#6
velmi špatně daří. Ve Fresnesu se poněkuď zotavil,
následkem čehož zamítnut byl návrh jeho obhájců,
aby mu udělena byla podmínečná svoboda. Proto pude
musit odpykati celý trest a teprve v červenci očekává
jej zlatá svoboda. Zároveň bylo mu správou věznice
dovoleno, aby si nechal od 1. května růsti svůj vous,
jakož, aby se směl učiti anglicky, z kteréhož důvodu
dovoleno mu zakoupiti si mluvnici. Má se za to, že
se po přestálém trestu odebéře do Anglie nebo do
#7
alto_textblock
#7
Ameriky
#8
alto_textblock
#8
Zemřelí v Praze.
Dne 2. května 1905: Müllerová Marie, sou-
kromnice, 68 roků, 879—I. Prziborski Julius, hospo-
dářský rada, 80 roků, 628—II. Fischel Zikmund, to-
várník, 56 roků, 1604—II. Hubáčkova Hedvika, c. k.
pošt. manipulantka, 24 roky, 1732—II. Popper Leop.,
soukromník, 74 roky, 1741—II. Pacovská Antonie,
manželka měst. strážníka, 63 roky, 473—III. Vejvoda
Jan, truhlář, 22 roky, 708—VIII. — U Alžbětinek:
Vydrová Barbara, manželka obchodníka, 25 roků. —
U Milosrdných sester: Zimerhack! Václav,
mlynářský pomocník, 65 roků. — V městském
chudobinci: Valeš Antonín, býv. obuvník, 72r.
— Ve všeobecné nemocnici: Fotrova Anna,
služka, 25 roků. Kopp Alois, rukavičkář, 28 roků.
Prskavec Josef, mag. doručovatel, 49 roků. Stehulova
Kateřina, služka, 25 roků. Vodrážka František, typo-
graf, 18 roků.
#9
alto_textblock
#9
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve středu 10. května
O 3. hod. odpol.
Doňa Sanča.
Tragedie o čtyřech dějstvích. Napsal Julius Zeyer.
Režisér Josef Šmaha.
Ve středu 10. května.
185. hra v předpl.
(1. čtvrtka.)
#10
alto_textblock
#10
Smetanův cyklus II.
Po 132.
Dalibor.
Opera o třech dějstvích. Složil Bedřich Smetana.
S textem od J. Wenziga v úpravě V. J. Novotného.
Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Rohert Polák.
Začátek o 7. hod.
Konec před 10. hod.
#11
alto_textblock
#11
Lidové divadlo „Uranla“ v VII. části Prahy.
V zabradě l. pražského měšť. pivovar
Ve středu 10. května,
Začátek o 5/48. hod.
Po 8.: Žádný muž a tolik děvčat.
Komická opereta o jednom jednání od J. Böhma.
Hudba oď Fr. šl. Suppéa. Režisér Fr. Hlavatý. Diri-
gent E. Starý.
#12
alto_textblock
#12
(bliže Palaokeho
Aréna na Smíchově
mostu).
Ve středu 10. května
Začátek o 7. hod.
Bum-bum.
Komická operetta o B odděl. Dle sujetu Mailhac a
Halévyho zpracoval H. Osten. Přeložil J. P. Hudbu
složil Jalius Stern. Režisér Joset Kubík.
#13
alto_textblock
#13
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vinohradeoh
Ve středu 10. května.
Začátek o 7. hod.
Po 3.: Zvonečková královna.
Obraz ze života o 5 dějstvích. Dle stejnojmenného
románu K. Světlé napsal K. Rohan.
#15
alto_textblock
#15
296
#16
alto_textblock
#16
293
#18
alto_textblock
#18
Třetí část.
#19
alto_textblock
#19
Slabý obr a mocná policie.
#20
alto_textblock
#20
Rozechvěná veřejnost.
#21
alto_textblock
#21
Nemaje ni potuchy o proudu událostí, nemaje po-
tuchy ni o zákonech, jež se kolem něho stahovaly, ano
ani potuchy o tom, že žil na zemi ještě nějaký bratr
pro něj, zvolil mladý Caddles tuto dobu, aby opustil lom
a aby se po světě poohlédl.
K závěru dospělo konečně hloubání a přemí-
tání jeho.
V Cheasing Eyebrightu nenalezal odpovědi na veškeré
otázky svoje; nový vikář byl hlavou ještě méně jasnou
nežli starý a záhada jeho práce neúčelné vzrostla pro
mladého Caddlesa do rozměrův rozhořčení.
»Proč mám den za dnem pracovati v lomu tomto?«
tázal se. »Proč mám obcházeti jen uvnitř hranic těchto,
odepříti si veškeré divy světa za nimi? Co jsem učinil,
že k tomu mám býti odsouzen?«
#22
alto_textblock
#22
»Tato pole jsou soukromým majetkem.«
»Jděte k šípku se svými pojmy: »veřejný« a »sou-
kromý«, pravil jsem. »Jdu ke své princezně.«
»I shýbl jsem se k němu a zvedl jsem ho jemně
— on mlátil kol sebe údy svými a křičel — i spustii
jsem ho stranou opět k zemi. Na ráz ožilo ale všechno
pak kol mne běžícími lidmi.«
»Viděl jsem i jednoho na koni, jak ke mně tryskem
ujíždi a pak ještě za jízdy a výkřiky hlasitými cosi
předčitá.
»Když byl hotov, obrátil se a cválal opět ode mne
nazpět — s hlavou sklopenou.
sCo četl, nemohl jsem rozuměti.«
»A potom . . . uslyšel jsem za sebou rachot pu-
šek! . . .«
»Pušek !«
»Pušek — právě tak, jako když na krysy stří-
lejí. Kule svištěly vzduchem šelestem a zvukem, jakoby
se trhalo něco; jedna trefila mne do nohy !«
»A ty ?e
»Spěchal jsem dále sem k tobě a nechal jsemje
křičící a pádící a střilející za sebou. A nyní . . .«
»Nyní?«
»Toť teprv počátek! Chtějí, abychom se odloučili,
Již již přicházejí za mnou . . .«
»Nechceme se odloučiti.«
»Ne! Nechceme! Ale nechceme-li se odloučiti, musíš
nyní kvapit se mnou k bratřím našim.«
»Kterou cestou?« tázala se princezna pouze.
»Tou — na východ. V zadu tamhle jest cesta,
kudy přikvapí moji pronásledovatelé. Musíme tudíž tímto
„Zápas s obry“.
#23
alto_textblock
#23
74