ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 410d3f50-7aec-11dc-b30e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 23
#1 alto_textblock #1
Románová přiloha
#2 alto_textblock #2
„Národních Listů“ k číslu 127. ze dne 10. května 1905.
#3 alto_textblock #3
Různé zprávy.
#4 alto_textblock #4
= Jedenáct dětí otráveno na výletu. V řecké vesnici Angelokastro u Messalongy uspořádal učitel výlet se školními dětmí do okolí. Když výletníci při- byli do místa, kde se měli obveselovati, rozešly se děti ve skupinách na různé strany. Jeden z hochů našel v lese kořeny, podobné sladkému dřevu a děti počaly je jísti. Netrvalo však dlouho a dostavily se velké bolesti a křeče a na místo radovánek nastal pláč a kvílení. Učitel postřehl ihned, že děti jsou otráveny, ale nemohl jim pomoci a dříve než byl přivolán lékař, skonalo jedenáct dětí. Sedm dětí jest dosud v nebezpečí života. Lékař nemohl jim rychle poskytnouti protijedu, neboť neznal okamžitě druh otravných látek, obsažených v kořenech. Hrozný byl nářek a zármutek rodičů při bromadném pohřbu, který se konal za velkého účastenství obyvatelů všech okolních osad. Ubohého učitele zdrtilo neštěstí tak, že těžce onemocněl a počínal si jako šílený. = Ze života italské markýzy. O druhém sválku letošních Velikonocí, v době, kdy nádherným dómem milánským nesly se vážně tóny světových varhan při slavnostní mši, zahoukla v budově, nedaleko ko stela stojící, střelná rána, jíž následoval bolestný vý- křik, Markýza Pallavicinová, člen jednoho z nejstar- ších a nejvznešenějších šlechtických rodů italských, učinila náhlý konec životu ranou z revolveru. Čin vzbudil všeobecné vzrušení, o pohnutkách však, jež márkýzu vehnaly do náručí smrti, veřejnost nic bliž- šího dosud nezvěděla. Avšak nedávno objeven byl sva- zeček listů, vlastní rukou markýzčinou psaných a ode- sílaných muži, o němž pisatelka výslovně uvádí, že jej nikdy tváří v tvář nespatřila.., A jemu, cizinci, svěřila se nešťastná žena vším, co jí tížilo mysl, jemu dávala nahlédnouti do svého nitra, obírajícího se ideou zbohatnutí a jemu netajila se plánem, že hodlá sejítí násilnou smrti. Prvé dopisy, jež zasílá svému příteli ze zámku Terlago u Tridentu, týkají se zvláštních pro- jektů. Markýza zamýšlela vypraviti se do východních zemí a zbudovati tam hotel. V listě ze 30. května 1903 píše svému příteli: „...Děkuji vám za podrobné zprávy o Indil. Ráda bych si tam hledala nějaké místo. po případě zanáším se myšlenkou zříditi tam hotel. Mám k disposici kapitál do 100.000 franků, jejž utržím z prodeje některého ze svých velkostatků. Také v Ba- tavii prý jest velmi krásně. Byla bych Vám nadmíru povděčnou, kdybyste mi oznámil, mnoho-li peněz jest potřebí k postavení hotelu, jakož i, jak jest v Singa- puru draho. Pokud se týká mého stáří, jest mi 30 roků. ale z ponebí nemám příliš strachu. Kdybyste se mi však o nějaké místo postaral, byla bych Vám velmi povděčnou.“ — Přítel odpověděl markýze 2. června. že Evropanka v Singapuru naprosto žádného podří- zeného místa přijati nemůže. To hodí se toliko domo- rodým ženám a dívkám. Zbudování hotelu v končinách těch by se sice doporučovalo, ale není zároveň vy- loučeno, že to spekulace velice odvážná. Hraběnka Pallavicinová dala k tomu 9. června tuto odpovědl: Musím hotel vystavěti, neboť jsem měla neštěstí. Můj manžel strhl mne do dluhů a z celého rodinného jmění zbývá mi 100.000 franků. Z té příčiny jsem nu- cena založiti si samostatnou existenci, neboť jinak byla bych odkázána na své rodiče, což se mi naprosto příčí. Můj manžel, s nimž jsem rozvedena, neumí než dělat dluhy. Není mi žádnou podporou, nýbrž břeme- nem.... Což abych se přes léto ucházela o místo v některém ze švýcarských hotelů, kde bych jistě ne-
#5 alto_textblock #5
byla oslyšána. Vím, že bych musila sloužiti zadarmo, ale přiučila bych se alespoň něčemu...“ A konečně psala opět neštastná paní: „... Můj manžel poslal mě s dětmi k mým rodičům bez groše peněz. Nemáte představy o tom, jak se mi v jižním Tyrolsku vše protiví. Je to zde pro člověka svobodných myšlenek přímo k zblázněni, Mám zde děti, ale nesmím je vy- chovávat dle své vůle a libosti. Musím změnit celý život. Nepůjde-lí to, bude konec všemu. Všechny staré šlechtické rodiny hynou, protože nemají podnikavého ducha a obyčejně ani špetky rozumu...“ V dalších dopisech prozrazuje markýza jiné záhadně plány, jež se ji stále v mysli rodí a tíhnou k cíli nahromadění značného kapitálu. Mimo jiné prohlašuje, že by se ráda podívala do Kalifornie, kdež prý by mohla pá- trati po zdroji petroleje, neboť tím prý už „zbohatlo mnoho lidí...“ Konečně prohlašuje pisatelka, že by nic proli tomu nenamítala, kdyby si ji její přítel, jemuž dopisy zasílá a jehož — jak uvedeno — nikdy nespa- třila, pojal za ženu. „Bohužel“ — míni markýza — „byla bych pro Vás poněkud starou a krom toho mám tři syny, z nichž nejstarší čítá 10 roků. A pak také mám již života až po krk a ráda bych již všemu učinila náhlý konec.“ A slovu tomu také dostála. Za krátký čas potom, kdy odeslala poslední svůj dopis, vypálila si střelnou ránu do spánku a mrtva klesla k zemi = Kapesní zájem s pžekážkami. Bursovní agen Josef Markus ve Vídni seděl právě u okna kavárny v Schottenringu, když k němu náhle přiblížil se jakýsi pán a Markusa vyzval, aby s ním na chvíli vyšel ven. Markus tomu vyhověl a před vchodem kavárny legi- timoval se příchozí jakožto úřadník exekučního soudu Doppler, jenž jest oprávněn provésti kapesní zájem. Markus koupil totiž před delším časem od jakéhosi Adolfa Brablece hodiny s řetízkem, jež nezaplatil. Mar- kus, zvěděv oč se jedná, byl nemálo překvapen. Avšak ve chvíli, kdy toho úřadník neočekával, vrazil do něho Markus a vskočil opět do kavárny, jejímíž zadními dveřmi zmizel. Věřitel Brablec, jenž se současně u Dopplera objevil, spěchal sice za dlužníkem, ale Mar- kus byl již pryč, jako když se po něm zavře země. Ná- sledkem této události objevil se Markus těchto dnu před okresním soudem, obviněn z přestupku překa- žení úřadního aktu. Obviněný prohlašoval, že před věřitelem prchl, ale toliko prý z hanby, že měl při sobě celkem hotovost — tří korun. Věřitel: Ale měl u sebe také zlaté hodínky! Obžalovaný: Při sám bůh, že to byly talmiové. — Soudce zprostil obvině- ného žaloby, protože se provedení exekuce vymkl to- liko svou osobou a nikoliv také majetkem. = Tělesný lékař anglického krále Eduarda, sir Frederick Treves, zastavil svou lékařskou činnost, po- něvadž prý — jak sám prohlašuje — měl příliš mnoho výsledků v bohaté své praxi. Treves jest za dnešní doby na výší slávy a jest poměrně dosud ještě mlád. Uznává, že by jej práce jeho nezničily, jakož i že ner- vový jeho system dosud jest plně zachován. Jeho ži- votospráva však prý byla riepravidelnou, každodenní provádění těžkých operací stalo se mu tak odporným, že po 26letém provozování praxe pocituje nutnost, ustoupiti do pozadí. Povinnosti jeho prý jej úplně znavily a život téměř nesnesitelným mu učinily. Po- stavení tělesného lékaře králova se Treves nevzdá a jest tomu právě několik dnů, kdy na princezně Viktorii provedl malou operaci. = Romain Daurignac, bratr „Velké Terézy“, byl před krátkým časem dopraven z vězení v Bissy do věznice ve Fresnes neboť se mu po stránce zdravolní
#6 alto_textblock #6
velmi špatně daří. Ve Fresnesu se poněkuď zotavil, následkem čehož zamítnut byl návrh jeho obhájců, aby mu udělena byla podmínečná svoboda. Proto pude musit odpykati celý trest a teprve v červenci očekává jej zlatá svoboda. Zároveň bylo mu správou věznice dovoleno, aby si nechal od 1. května růsti svůj vous, jakož, aby se směl učiti anglicky, z kteréhož důvodu dovoleno mu zakoupiti si mluvnici. Má se za to, že se po přestálém trestu odebéře do Anglie nebo do
#7 alto_textblock #7
Ameriky
#8 alto_textblock #8
Zemřelí v Praze. Dne 2. května 1905: Müllerová Marie, sou- kromnice, 68 roků, 879—I. Prziborski Julius, hospo- dářský rada, 80 roků, 628—II. Fischel Zikmund, to- várník, 56 roků, 1604—II. Hubáčkova Hedvika, c. k. pošt. manipulantka, 24 roky, 1732—II. Popper Leop., soukromník, 74 roky, 1741—II. Pacovská Antonie, manželka měst. strážníka, 63 roky, 473—III. Vejvoda Jan, truhlář, 22 roky, 708—VIII. — U Alžbětinek: Vydrová Barbara, manželka obchodníka, 25 roků. — U Milosrdných sester: Zimerhack! Václav, mlynářský pomocník, 65 roků. — V městském chudobinci: Valeš Antonín, býv. obuvník, 72r. — Ve všeobecné nemocnici: Fotrova Anna, služka, 25 roků. Kopp Alois, rukavičkář, 28 roků. Prskavec Josef, mag. doručovatel, 49 roků. Stehulova Kateřina, služka, 25 roků. Vodrážka František, typo- graf, 18 roků.
#9 alto_textblock #9
Král.české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Ve středu 10. května O 3. hod. odpol. Doňa Sanča. Tragedie o čtyřech dějstvích. Napsal Julius Zeyer. Režisér Josef Šmaha. Ve středu 10. května. 185. hra v předpl. (1. čtvrtka.)
#10 alto_textblock #10
Smetanův cyklus II. Po 132. Dalibor. Opera o třech dějstvích. Složil Bedřich Smetana. S textem od J. Wenziga v úpravě V. J. Novotného. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Rohert Polák. Začátek o 7. hod. Konec před 10. hod.
#11 alto_textblock #11
Lidové divadlo „Uranla“ v VII. části Prahy. V zabradě l. pražského měšť. pivovar Ve středu 10. května, Začátek o 5/48. hod. Po 8.: Žádný muž a tolik děvčat. Komická opereta o jednom jednání od J. Böhma. Hudba oď Fr. šl. Suppéa. Režisér Fr. Hlavatý. Diri- gent E. Starý.
#12 alto_textblock #12
(bliže Palaokeho Aréna na Smíchově mostu). Ve středu 10. května Začátek o 7. hod. Bum-bum. Komická operetta o B odděl. Dle sujetu Mailhac a Halévyho zpracoval H. Osten. Přeložil J. P. Hudbu složil Jalius Stern. Režisér Joset Kubík.
#13 alto_textblock #13
na Král. Pištěkovo lidové divadlo vinohradeoh Ve středu 10. května. Začátek o 7. hod. Po 3.: Zvonečková královna. Obraz ze života o 5 dějstvích. Dle stejnojmenného románu K. Světlé napsal K. Rohan.
#14 alto_textblock #14
—
#15 alto_textblock #15
296
#16 alto_textblock #16
293
#17 alto_textblock #17
—
#18 alto_textblock #18
Třetí část.
#19 alto_textblock #19
Slabý obr a mocná policie.
#20 alto_textblock #20
Rozechvěná veřejnost.
#21 alto_textblock #21
Nemaje ni potuchy o proudu událostí, nemaje po- tuchy ni o zákonech, jež se kolem něho stahovaly, ano ani potuchy o tom, že žil na zemi ještě nějaký bratr pro něj, zvolil mladý Caddles tuto dobu, aby opustil lom a aby se po světě poohlédl. K závěru dospělo konečně hloubání a přemí- tání jeho. V Cheasing Eyebrightu nenalezal odpovědi na veškeré otázky svoje; nový vikář byl hlavou ještě méně jasnou nežli starý a záhada jeho práce neúčelné vzrostla pro mladého Caddlesa do rozměrův rozhořčení. »Proč mám den za dnem pracovati v lomu tomto?« tázal se. »Proč mám obcházeti jen uvnitř hranic těchto, odepříti si veškeré divy světa za nimi? Co jsem učinil, že k tomu mám býti odsouzen?«
#22 alto_textblock #22
»Tato pole jsou soukromým majetkem.« »Jděte k šípku se svými pojmy: »veřejný« a »sou- kromý«, pravil jsem. »Jdu ke své princezně.« »I shýbl jsem se k němu a zvedl jsem ho jemně — on mlátil kol sebe údy svými a křičel — i spustii jsem ho stranou opět k zemi. Na ráz ožilo ale všechno pak kol mne běžícími lidmi.« »Viděl jsem i jednoho na koni, jak ke mně tryskem ujíždi a pak ještě za jízdy a výkřiky hlasitými cosi předčitá. »Když byl hotov, obrátil se a cválal opět ode mne nazpět — s hlavou sklopenou. sCo četl, nemohl jsem rozuměti.« »A potom . . . uslyšel jsem za sebou rachot pu- šek! . . .« »Pušek !« »Pušek — právě tak, jako když na krysy stří- lejí. Kule svištěly vzduchem šelestem a zvukem, jakoby se trhalo něco; jedna trefila mne do nohy !« »A ty ?e »Spěchal jsem dále sem k tobě a nechal jsemje křičící a pádící a střilející za sebou. A nyní . . .« »Nyní?« »Toť teprv počátek! Chtějí, abychom se odloučili, Již již přicházejí za mnou . . .« »Nechceme se odloučiti.« »Ne! Nechceme! Ale nechceme-li se odloučiti, musíš nyní kvapit se mnou k bratřím našim.« »Kterou cestou?« tázala se princezna pouze. »Tou — na východ. V zadu tamhle jest cesta, kudy přikvapí moji pronásledovatelé. Musíme tudíž tímto „Zápas s obry“.
#23 alto_textblock #23
74