Strana 2.

Číslo 93.

KATOLICK LrY.

Dne 5. dubna 1902.

nistra krajana. Činí to sice ještě s jistým studem, ale činí to přece. Nejinak aspoň vykládáme si řádky, jež napsal do »Deutsch-Nat. Corr.« posl. dr. Kinder- mann a jež znějí: »Němci nemají v t. zv. ne- stranném úřednickém Körbrově kabinetu docela žád- ného zastoupení. (Mezi desíti členy kablnetu tohoto zasedá osm Němců, z nichž pět — šest možno vším právem počítati mezi zjevné stoupenca levice. Rad.) Požadavek, aby jmenován byl německý ministr krajan, jehož oprávněnost jsem již častěj! dokázal, ne- mohl až dosud býti uskutečněn hlavně pro nesvor- nost Němců. Než požadavek tento stal se dnes nalé- havým, a bylo by věcí Němců, aby shodli se brzy jak jen možno na vhodné osobnosti, a tato dohoda bude snadna, bude-ll vzat zřetel na o sobnost s tojící mimo parlament. Ale nebylo by vy- loučeno, aby pro tento úřad s velikou zodpovědností byl navržen třebas nějaký poslanec, kterýž by před tím složil svůj mandát. (Jak skromně, stydlivě, ale přece jen zřetelně nabízí se ten roztomilý pan dr. Kindermann! Red.) Působlště německého ministra krajana bylo by již s ohledem na veliký počet oby- vatelstva, kulturní a národohospodářský vývoj něme- ckého lidu nestejně rozsáhlejší, nežli působiště slovan- ských ministrů krajanů.« — Nabídka, jak se říká. podle předpisu. Vyplní ji pan dr. Körber? Znajíce jeho slabost a ústupnost před levicí, nebyli bychom tím ani v nejmenším překvapeni. O jednoho levičáka v kabinetě více nabo méně, na tom by kouečně ne- sešlo. Ale že by jej z něho vlastní jeho »krajané« co nejdříve zas vykousali, jest jisto. Bývalý mlnistr šl. dr. Baernreither potvrdil by to dojista ihned a bez rozpaků. Uherská poslanecká sněmovna pokra- čovala dnes v podrobné debattě o rozpočtu minister- stva obchodu. Posl. Emerich Haydin (vládní strana) upozornil na nebezpečí, jež prý ukrývá v sobě českoslovácká národní propaganda v sevarních Uhrách na poli podniků průmyslových. Řečník žádal, aby na zmaření těchto útoků (?) silně podporován byl uherský průmysl v severních koml- tátech. Posl. Barta ze strany neodvislosti kritlsoval nedostatky uherské obchodní politiky na Balkáně. Uherští sociální demokraté konali, jak jsme ostatně již pověděli, o velikonočních svátcích sjezd svůj v Budapešti. Dodáváme, že hlavní slovo vedli na něm »soudruzl« dr. Adolf Goldner, Jakub Weltner, Andor Fleischmann, M. Grosz- mann a Jakub Israel. Uherská sociální demo- kracie zásobena jest Hebrejcl měrou ještě větší, nežll rakouští »soudruzi«. Na sjezdu bylo rokováno také o všeobecném hlasovacím právu, kteréž jest, jak známo, v tomto ideálním státě našich »svobodomysl- ných« utoplí, o níž vážně ani se nerokuje a jejíž případné provedení označil »svobodomyslný« předseda ministerstva Széll za největší neštěstí pro Rakousko. Jednotliví delegáti měli za to, že nejlepším agitačním prostředkem pro všeobecném volební právo bylo by, kdyby polní dělníci přijali do svých námezdných smluv ustanovení, že budou vykonávati své práce o žních jenom tenkráte, bude-li jim přiznáno vše- obecné volební právo. Více řečníků mluvilo také o všeobecném hlasování lidu, kteréž mělo býti prý uspo- řádáno v zájmu všeobecného hlasovacího práva. Pr poradě o novém zredigování programu strany navr- hoval »soudruh« Ladislav Lackner (), aby do programu bylo zahrnuto, že sociálně-demokra- tická strana potírá všeliké nábožen- s tví. Než prozřetelnější »soudruh« Jakub I srael vyslovil se proti tomu, protože prý straně nepřísluší, aby starala se o náboženské přesvědčení jednotlivcův. Sociální demokraté nestarali se nikdy o náboženské přesvědčení svých židovských »soudruhů«; za to však leží jim tím více na srdci, aby oloupili kře- sťanské dělníky o všecko náboženské přesvědčení. Vůdcem středu v německém říšském sněmě a také ve sněmě pruském stane se nyní dle všeobecného domění na místě zesnulého dra. Liebra dr. Bachem z Kolína n. R. Jmenují se sice v tom ohledu také dr. Gröber, dr. Schädler a dr. Müller z Fuldy, z nichž zvláště tento poslední dovede se přizpůsobiti diplomatické methodě Llebrově, než dr. Brchem prý má větší vyhlídky zvláště proto, že jest schopen a mocen také ostřejší »demokratické« toniny. V knížectví Reusském starší linie stává se následkem onemocnění kníž. Jindřicha XXII., kterýž před nedávnem vrátil se do své země, otázka regentství opětně aktuální. Podle regentského zákona z r. 1867 dlužno pomýšleti na »nejbližšího plno- letého a vlády schopného člena knížecího veškerého rodu«, tím pak jest panující, nyní v Drážďanech bydlící kníže Reuss starší linie, kdežto kníže Köstri- cký přináleží k poboční linii. Protože však kníže Jindřich XIV. odevzdal vládu ve své vlastní zem svému synu, bude asi teuto také oprávněn pro Gtrelzako. Římsko-katolický bískup ve Vilně vydal, jak jsme již oznámili, zvláštní výnos proti ruským farním školám na Litvě. Výnos ten, jehož znění do-

šlo teprve nyní, jest psán slovy velice ostrými a ob- sahuje zamítavou kritiku snah ruské církve v severo- západním obvodu. Biskup Zwlerowicz vyjadřuje se o ruských oněch farních školách takto: »Ruské farní školy jsou ve svých cílech i programech na zá- kladě své správy řiditelů škol katolické církvi nepřá- telské a považují katolické obyvatelstvo za nepřátele státu. Catějí proto katolické mládeži vštípiti víru pravo- slavnou, aby z ní nadělaly pravé Rasy. Na to kreslí výnos obraz činnosti pravoslavné církve a vyzývá ka- tolíky, aby za všech okolností vyhýbaly se ruským farním školám. Vedle biskupa Zwlerowicze podepsal tento výnos také kanovník vilnenský Sadowski, jenž patrně také bude vypovězen do vnitř Ruska. Na Balkáně připravuje se cosi, z čeho snadno vytrysknouti by mohla válečná jiskra. Dokazují to níže položené telegramy a také zpráva, podle níž uchází se býv. španělský vyslanec v Haaga, don Juan Alodra Kastriote na panství v Italii. Prozatím docházejí poplašné zprávy většinou jen ze srbských pramenů, ale třeba jest, abychom byli při- pravení také na to nejhorší. Pozornost naši poutá hlavně sandžak novopazarský, ve kterém na třech mí- stech nalézají se rakouské posádky. Kdyby tam sku- tečně udály se srážky mezi tureckým vojskem, vztažně mezi mohamedánskými Albánci a pravoslavnými, kdož ví, zda by neměly v zápěti události, jež hrůzou svou by poděsily veškerou Evropu? Jinak těšme se, že takovíto bouřliváčkové dolétají z Balkánu o každém jaře, ale že jako již tolikráte, zůstanou neškodnými také letos. Třetí kongres Albánců konán bude dne 13. t. m. v Neapoli. Jednací jeho pořádek vykazuje také návrh, aby založen byl spolek všech, v Italii, Rumunsku, Bulharsku, Řecku, Dalmacii, na Černé Hoře a v Egyptě roztroušeně žijících Albánců. Dále bude se kongres zabývati provoláním, jež před ně- jakou dobou vydal v Paříži žijící princ Juan d'Ala- dro v Perez de Valasco k národu albánskémua v němž pro případ, že by založeno bylo albánské království, doporučoval se za kandidáta trůnu. Prine tvrdí, že má právo na vedení Albánců, poněvadž je- den z jeho předků pojal za manželku dceru slavného Skanderbega (Kastrioty). Protože však v Neapoli žijí přímí potomci Skanderbegovi, kteří vedou dosud ro- dinné jméno Kastriota, má kongres v Neapoli zamít- nouti nároky pařížského prince s uvedeným dlouhým jménem. Volby do francouzských generálních rad, které započnou již v pondělí, budou zajisté míti nepochybný význam pro volby do francouzské sně- movny, vypsané na den 27. dubna. Očskává se totiž, že ve schůzích nově zvolených generálních rad učiní jak opposice, tak ! vládní republikáni zvláštnía důležité projevy. Jest sice pravda, že generálním ra- dám nepřísluší dle zákona, aby zabývaly se politikou, ale stalo se v nich již jakýmsi ustáleným zvykem, že navrhují a pronášejí jistá přání. Protože pak sllně přiostřily se ve Francii protivy politické, není po- chybnosti, že namnoze opanují také schůze generál- ních rad. Franeouzský plukovník Marehand, známý vítěz fašodský, vraceje se z Číny do své vlasti, za- stavil se v Moskvě, kde súčastnil se také hostlny, pořádané na jeho počest od ruských důstojníků. Byly při ní proneseny četné řeči, ve kterých až na výsost oslavováno bylo francouzsko-ruské sbratření. Plukovník Marchand odpověděl na ně přípítkem, v němž pravil: »Jest mi zahrnouti obdivem statečnost ruských vojáků, ruské armády, již poznal jsem za poslední války na dalekém Východě. Jest mi poukázatí také na skvělé vlastnosti ruského generálního štábu, kterýž beze vší pochybnosti povede velikou světovou ruskou armádu k velikým světovým vítězstvím a to na prospěch vše- obecného blahobytu a lidské civllisace.« Přítomní dů- stojníci moskevské armády přijali tuto řeč s bouřll- vým potleskem a ruský generál Bilderling prohlásíl. že přátelství mezl Ruskem a Francií nabylo zvláštní síly v armádách obou států. Španělsko chystá se k velikolepým slavno- stem, kteréž budou pořádány u příležitosti prohlá- šení plnoletosti krále Aifonsa XIII. Ministerstvo požádá kortesy, aby povolily na uhražení nákladů, jichž budou tyto slavnosti vyžadovati, tři čtvrtě milionu peset. Program slavnostní ustanoven prozatím takto: Dne 17. května, t. j. v den svých 16tých narozenin o 1. hodině odpoledne složí král v budově kongresu slavnou svou přísahu. Následovati bude velká přehlídka vojska. Druhého dne, tedy o prvním svátku Svatodušním bude v kostele San Francisco el Granada slavné Te Deum, po něm pak v zámku velké přijímání. Slavnostní týden, který za- hájen bude parádou vojenského žactva v táboře Cara- banchelu a vyplněn bude slavnostními divadelními představeními, koňskými dostihy atd., zakončen bude velikým zápasem s býky. — Nebude při té příleži- tosti snad nemístno, uvedeme-li, že právě v těchto dnech přijeli do Paříže španělští poslanci Lerroux. Ibanoz a Soriano. Tvoří s bývalým poslancem Jul-

loyem a řiditelem časopisu »El Pals«, Fuentesem, kteří oba v Paříži bydlí, výkonný výbor špa- nělské republikánské strany. Od té doby, co Bourbonové dosedli ve Španělsku na trůn, dělá se španělská polítika v Paříži. Francouzská vláda, ať již nazývá se tak či onak, vede španělskou vládu, co zatím strany v Paříži pracují společně se síranami v Madridě. V Paříži připravují se španělské revoluce, v Paříži utrácejí mnozí španělští politikové peníze, j'chž nabyli jako ministři atd. V Paříži žlje deset tisíc Španělů, většinou politiků. A zcela po- dobně jeko se Španělskem má se to s většinou la- tinských republik amerických. Jsouť v Paříži zastou- peny četnými svýml příslušníky, většinou bohatými politiky, bývalými a příštími presidenty, V Paříži vy- cházejí časopisy pro tamní státy. Doznanou skuteč- ností jest hlavně, že svržení trůnu v Brasllil vyšlo z Paříže. Z »krásné« sjednocené Italie. S velikým zájmem potkává se v celé myslící Italii článek, jejž o »národohospodářském úpadku Ita- lie« přináší římská arciliberální a protikatolickáčl protiklerikální »Patria«. Mluví v něm hlavně o dvou věcech, kteréž v ohledu tomto mohou a musejí býtl považovány za nejlepší teploměr. Jsou to: úbytek důchodů ze státní daně z obchodů a téměř úplná přestávka v zakládání průmyslových obchodních domů. Protože číslice jsou, jak známo, »nezvratným« důka- zem, buďtež některé uveřejněny také zde. První jme- novaná státní berně obnášela dla statistických výkazů z r. 1899 celkem 357 mil. lir, roku následujícího pak ještě 300 milionů. Za první tři měsíce r. 1901 vynesly všecky dávky registru 54 mil., v téže době tohoto roku vynesly však již jen 51.5 mil., tedy proti dřívějšku méně o (okrouhle) 2,600.500 lir. Nedozná-li tento úbytek v dalších čtvrtletích žádné změny, bude výnos na konci roku — a nelze o tom takřka po- chybovati — menší o 10 mil. (okrouhle). Druhé mě- řítko národohospodářských poměrů, naprostá přestávka v průmyslovém a obchodním podnikání, mluví ještě zřetelněji a důtklivěji. Vychází totiž ze statlstíky na jevo, že r. 1899 obnášel tento pohyb ještě 217 mil. lir. R. 1899 sklesl však již na 104 mil. a r. 1901 dokonce na — dvacet devět! Jmenovaný arci- liberální list dokládá k tomu: Toto klesání, protože jisté, rozvratu podobné a naprosté, je takové váhya důležitosti, že nesmí zůstati nepovšimnuto; a to tím více, any naše vnitřní poměry považovány a oceňo- vány jsou od ciziny za mnohem těžší, než od nás sa- mých. Je totiž skutečností, že cízina za celý r. 1901 nechtěla v Italii uložiti víc, než 750.000 lir. Všecko to jest nejpřímějším následkem přenáhleného hnutí italských pracujících vrstev. Nebude-li toto (ve smyslu hospodářském) revoluční hnutí zavčas aspoň umírněno, může velmi brzy nadejíti okamžik, v němž věci u nás dostoupí takové výše, že bude pak veškerá pomoc marnou. Nejvíce strádají za těchto poměrů, kteréž nadešly pro italský obchod a průmysl, dělnící sami, ale pak i stát, kterýž vlastně svými orgány zavinil jejich tíhu. Lze však, bohužel, předvídati, že nenadejde v tom ohledu žádná změna. Ne aspoň z za nynějšího ministerstva. Neboť výstřední strany, vztažně jejich parlamentní vůdcové, mají největší zá- jem na tom, aby všecko se zvrátilo. Nynější vláda děkuje však za svou existenci výhradně těmto stra- nám.« Nový důkaz, jak »krásná spojená« Italie klesá od té doby, co byla uskutečněna oloupením sv. Sto- lice, vždy hlouběji a hlouběji. Přes to podporuje ital- ská vláda vše, co má za účel pohanu a potupu sv. Stolice. Tak na př. fedrují také přípravy, jež již nyní jsou konány k »národní pouti« ku hrobu arcirevolu- clonáře Garibaldiho na Capreře. Stojíť v čele příprav- ného výboru sám předseda ministerstva Zanardellia také ostatními jeho členy jsou členové parlamentu, bud jako senátoři aneb jako poslanci. Konečně patří k nim také hyperpatrlotický římský purkmistr Colonna, kte- réhož arciť v Římě nikdo již nebere vážně. Když Colonna, bratr papežského assistenta trůnu, měl 20. září 1900 u příležitosti oslavy zabrání Říma svou paličskou řeč, vymlouval se pak, odpovídaje na dotaz katolických městských radních v ten smysl, že si dal onu řeč napsati, že však zapomněl seznámiti se s je- jím obsahem. Můžeme býtl zvědavi, kterak zase vy- mlouvati se bude nyní. Železnice poskytují každému »vlastenci«, kterýž bude chtíti súčastnít se této poutl, 75proc. slevu jízdného, tedy tutéž, jaké poskytují ka- tolickým poutníkům jen pak, je-lí jich nejméně 450. Uvedený zde příklad ukazuje, jak rozličně chovají se italské úřady ke katolíkům a Garibaldistům. Na štěstí všeho do času, ale Pán Bůh na věky.

Zprávy církevní.

Diecésní výstava paramentní. Ctihodný konvent anglických panen na Malé Straně vystaví a daruje ve prospěch chudých ko- stelů: 1. bílou kasuli, pláštík na clboř a kostelní prádlo. Ctihodný konvent sester sv. Bene- dikta na Smíchově veliký olejový obraz, zná-