#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 92. ze dne 3. dubna 190I.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Pod protektorátem briganta. Francouz
ský jeden časopis u příležitosti honby na známého
italského banditu Musolina vypravuje některé historky
o lupičích, z nichž následující nepostrádá pikantního
půvabu. Před nedlouhou dobou působil ve Španěl-
sku pověstný bandita, jenž byl nemilosrdný proti
boháčům, ale šlechetný k chudým. Vyplenil důkladně
každého, kdo se mu dostal do rukou a postavil- li se
mu kdo na odpor, usmrtil jej. Dovedl vzbuditi ta-
kový všeobecný postrach, že jeho manželka a jeho
dcera klidně žily v malém městečku Algarrobo se
značným jměním, aniž kdo byl tak všetečný, tázati
se po jeho původu. Skrývaly nerušeně čásť jeho ko-
řisti. Po jakés katastrofě v Andalusii uspořádány
tehdáž sbírky na podporu poškozených. Členové ko-
mise, jimž bylo svěřeno rozdělování podpor, měli
sice s sebou průvod četníků, ale stačilo to? Připadli
tudíž na lepší myšlenku. Požádali Melgaresa o jeho
podporu a Melgares byl dosti rytířský, aby odpově-
děl, že neobtíží svoje svědomí, by vztáhl ruku na
peníze, určené pro chudé. Komise úplně důvěřovala
tomuto prohlášení a ačkoli bylo známo, že komise
má s sebou značné sumy peněz, neměli vskutku na
celé své cestě nijakých nepříjemností. Ba což více
na jedné z jejich stanic čekal na ně dokonalý ca-
ballero, jenž sestoupil s koně, přistoupil k nim a po-
dal jim jako svůj příspěvek měšec plný zlaťáků.
Choval se znamenitě, ochotně, způsobně a teprve po
hodině odejel. Byl to sám Melgares. A tato zábava
dála se před »Casa consistorial,« u jejíž dveří stála
četnická stráž, pod samýma očima alcalda.
= Charles Cazin. Z Paříže se nám oznamuje
Umění francouzské ztratilo těchto dnů jednoho ze
svých mistrů, jenž byl jeho ozdobou jedno celé čtvrt-
století. Charles Cazin, slavný malíř historický a kra-
jinář, skonal po dlouhé a trapné nemoci na březích
modré Riviry. Byl narozen roku 1841 v Samerua
oddal se na akademii pařížské malířství. Vynikl nej-
více svými obrazy historickými a svými krajinami.
Nejznámější z jeho obrazů jsou: »Útěk do Egypta«,
»Cesta Tobiášova«, »Útěk Josefův a Marrin«, »Agar
a Ismael«. Z jeho krajin vyníkají: »Vzpomínky ze
Škotska«, »Mlhy anglické«, »Pěšina« a j. v.
= Líbánky ve člunu. Kapitán Andrews,
známý svými smělými plavbami v otevřeném člunu
z Ameriky do Evropy, ožení se v nejbližších dnech
s jakous Američankou. Snoubenci se odhodlali, že
ztráví líbánky na širém moři ve člunu na cestě
z Atlantic City do Evropy. Člun postaven pod vrch-
ním dozorem kapitána Andrewsa a jmenuje se »The
dark secret«. Má celkem délku 12 stop a šířku dvou
stop; jest kryt plachtovinou. Na člunu není nijakých
oddělení, aby se nepotopil, byl-li poškozen, aniž
jiných záchranných opatření. Jakožto přítěž budou
sloužiti zásoby potravin, vzaté na loď. Novomanželé
poplují podél východního pobřeží Spojených státůa
pak proudem Golfovým k Azorům, kdež své zásoby
obnoví. Nejrychlejší plavba, již kapitán Andrews ve
svém člunu přes Atlantský oceán vykonal, trvala 34
dny. Doufá, že tentokráte tento rekord ještě překoná.
= Exotické krmě. Zvláštní menu sestaveno
bylo onehdy při hostině, pořádané v rue Richelieu
v Paříži. Hostina, jíž se zúčastnilo as tucet slav-
ných učenců a spisovatelů, zahájena alligatoří po-
lévkou. Na to následovaly žraločí ploutve v omáčce
#4
alto_textblock
#4
a trepongy (sumýši) z ostrovů Luču, pečená lví kýta
a sloní pazneht, načež podávány sladké krmě, mimo
jiné tak zvané opičí ořechy v horkém syrobu a in-
dická smíšenina z vařené rýže, sultánek, mandlí a
pistaciových ořechů. Jeden z hostí prohlásil po skon-
čené hostině, že to byla nejchutnější hostina, na
jakou se pamatuje. Polévka alligatoří byla tak chutná
a svůdná jako polévka ze želv a vskutku bylo lze
jedva ji rozeznat. Žraločí ploutve a mořští sumýši
byli chutnější než nejlepší tuňák. Lví kýta byla
sice poněkud tuhá, bezpochyby následkem stáří, ale
velmi příjemné chuti a sloní noha byla skutečnou
lucullskou krmi. Zesnulý Frank Buckland, nejzna-
menitější anglický labužník, své doby ujišťoval, že
nejlepší maso telecí a nejšťavnatější maso vepřové
nemůže se rovnati masu alligatořímu, jež spojuje
jemnost a chuť obou těchto pečení v míře ještě větší
a Boa constrictor, jež mu kdysi poskytla důkladnou
krmi, nebyla k rozeznání od masa telecího. Maso
lví není nikterak neobvyklou krmí francouzských la-
bužníků. Teprve před několika měsíci 20 předních pa-
řížských labužníků snědlo při hostině přední čtvrt lva,
schválně objednanou z Alžírska. Při hostině bohatého
jakéhos Číňana v Londýně obsahovalo menu mimo
jiné ledviny divokého kance, bambusové výhonkya
cibule v omáčce. Pak byly zadělávané žáby, vla-
šťovčí hnízda, konservy z mořských živočichůa
vejce; polévka z humrů a vařené sviňské boby; te-
lecí řízky a vepřové plíce a k tomu mezi každou
z dvaceti čtyř mís čaj. O opičím mase praví africký
cestovatel Clapperton: »Nemá nikterak nepříjemnou
chuť. Vskutku z deseti osob devět by je jedlo, jsouce
přesvědčeni, že jedí králíka a sice dobrého králíka.e
Kapitán Lyon tvrdí, že dokonce i hyena pod rukou
obratného kuchaře může nabýti chuti zaječího ra-
goůtu, aniž by kdo klam pozoroval. Maso klokanů
považuje se za neobyčejně chutné. Australský ba-
datel dr. Bass, jenž jeden z prvních uvedl klokana
na svůj jídelní lístek, praví: Části tohoto zvířete vy-
rovnávají se úplně nejlepší hovězině a žádná po-
lévka na světě nemůže se měřiti s polévkou klokaní.
Klokaní ocasy byly též součástí hostiny, již dával
Mr. Henry Števens as před dvěma lety v londýn-
ském Camera-klubu a hosté prohlašovali, že chutnají
lépe než sobí hřbet, jenž následoval. Za to však
předčil je ovšem báječný svítek z vajec hlemýždích,
krokodilích a alligatořích.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
#6
alto_textblock
#6
Dne 28. března: Mayerová Marie, vdova
po c. k. šikovateli, 81 rok, 546 III. Porodova Marie,
dcera hudebníka, 1 rok, 294-I. Malá Marie, manželka
c. a k. nadporučíka, 30 roků, 536.III. Smělý Karel.
syn sluhy, 21/2 měs., 1529-II. Hodík Jan, majitel
drožky, 38 roků, 56-VII. Bašus Tomáš, vyčepník,
46 roků, 1958-II. Šarovcova Kateřina, dcera obuvni-
ckého, 21/2 roku, 214-V. Steiner František, syn ko-
váře, 31/2 roku, 374. VII. Krejčí František, vrátný
47 roků, 231 II. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Tomková Anna, služka, 31 rok. Šebek Josef.
dělník, 52 roky. Nováková Anna, manželka pekaře,
46 roků. Šmejkalová Barbora, dělnice, 28 roků.
Souček Josef, sadař, 70 roků. — V josefovské
nemocnici: Krejčí František, kominník, 36 roků.
— V chorobinci: Mandererová Barbora, sou-
kromnice, 96 roků.
#7
alto_textblock
#7
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Odpoledne o 3. hod.
Ve středu 3. dubna.
Představení pro lid.
Ideální žen a.
Komedie o 3 dějstvích. Vlasky napsal Marco Praga.
Přeložil Hanuš Hackenschmied.
Režisér : Jaroslav Kvapil.
Ve středu 3. dubna.
Mimo předplacení
Ve prospěch Ústřední jednoty českého herectva.
Poprvé:
#8
alto_textblock
#8
Návrat.
Drama o třech dějstvích. Napsal Karel Želenský.
Režisér: Karel Želenský.
Po prvním dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 9. hod.
O noremních dnech ve čtvrtek, v pátek a
v sobotu (4.—6. dubna) v Národním divadle
se nehraje.
#9
alto_textblock
#9
Švandovo divadlo na Smíchově.
Ve středu 3. dubna.
Začátek o 7. hod.
7769
Pašiových her
představení šesté a poslední.
Denní prodej lístků u knihkupců p. Urbánka a Kotíka
na Smíchově.
#10
alto_textblock
#10
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Ve středu 3. dubna
Začátek o 3/4 7. hod
#11
alto_textblock
#11
7775
#12
alto_textblock
#12
Po jedenácté.
Pašiové představení,
znázorňující ve 12 obrazech s proměnou utrpení a
oslavení Krista Pána. Děj tento zdramatisoval pan
Ant. Hoffman, kooperátor na Král. Vinohradech.
#13
alto_textblock
#13
0000000.000000
#14
alto_textblock
#14
Koncerty a záhavy
#15
alto_textblock
#15
dne 3. dubna.
#16
alto_textblock
#16
Cihelkova zoěvní sin,U Rorvařili.
Každodenně představeni. Denně komická scéna.
739
#17
alto_textblock
#17
0000000.00000000
#18
alto_textblock
#18
Kavárna „Sport“ otevřena vždy do rána
721
#19
alto_textblock
#19
260 —
#21
alto_textblock
#21
257 —
#22
alto_textblock
#22
nyní tančil valčík, byl tak šťasten obejmouti ji svou
rukou a držeti ji pevně, tak pevně, aby bílé její rameno
se přitisklo na má prsa, abych cítil její dech na své
tváři . . . Ale neumím tančiti valčík . . . A kdybych
i uměl, nemohl bych, připadá mně, že bych omdlel ..
Jak s ní jen mohou všichni tančiti, držeti ji tak blízko
k sobě a nesešíleti štěstím ! . . .
— Francouzskou čtverylku! ozval se nový rozkaz
Fomy Bogdanoviče.
Posadil jsem se opět blízko svůdné ženy.
Ona stála vedle Anny Vasiljevny a Galečky, roz-
mlouvajíc s Darjou Pavlovnou.
— Smím prositi o první řadový tanec, slečno
ptal se Felsen, přiblíživ se k mladé hospodyni.
— S potěšením, odpověděla rychle Galečka, zdálo
se mi, že na to jen čekala, radostí se jí zaleskly oči.
— Borisi, řekla hlasitě Ljubov Petrovna, obracejíe
se ke mně: mně se zdá, že jsem vám slíbila tuto
čtverylku?
Nikdy mně něco podobného neslíbila, a toto neo-
čekávané vybídnutí mne naplnilo takovou rozkoší, že jsem
nemohl ze cebe vypraviti jediného slova a jenom jsem
se na ni tá podíval, že se rozesmála a pleskla mne vě-
jířem do tváře.
— Najdu ihned protějšek, zakoktal jsem, spěchaje pryč.
— Potřebujete protějšek? zastavil mne baron
Felsen, dovoluji se vám nabídnouti, nemám dosud pro-
tějšek . ..
Hudba zahrála čtverylku z »Bronzového koně.«
Chvějící se rukou dotkl jsem se ruky rusalky a postavil
se do řady proti Felsenovi.
#23
alto_textblock
#23
se červený kabátec, pošitý stříbrnými šňůrami, a Foma
Bogdanovič spěchal z řady, táhna za sebou svoji dámu,
a spěchaje k němu volal
— Překvapení! Vždyť jsem povídal, že zde dnes
bude překvapení!
Generál, který nejspíše žádného překvapení neoče-
kával, zastavil pojednou Annu Vasiljevnu a obrátil do
zadu hlavu z vysokého límce své uniformy. Za ním se
zastavili všichni, páry se smíchaly. Na galerii se ozvalo
zaklepání kapelníkovy taktovky, hudba umlkla. Foma
Bogdanovič se pověsil na krk baronu Felsenovi . ..
Cítil jsem, jak ruka Vasova pojednou v mé ruce
stydla. Vytrhl ji a odešel stranou.
— Jste ráda, velmi ráda, přiznejte se, nezaslou-
žím-li si od vás díků? pravil hospodář, uchopil opět ruku
Darje Pavlovny, a kolébaje se smíchem vedl ji k nově
přibylému.
— Jsem opravdu velmi ráda, že vás vidím, barone,
odpověděla ruměnná dáma, podávajíc mu ruku a upírajíe
na něj své černé, veselé oči.
— A co pak jste tam nahoře usnuli? volal Foma
Bogdanovič, dívaje se nahoru a mávaje rukou na hudeb-
níky. Rychle valčík, zahraj, hudbo, valčík! Barone, vy-
znamenejte se!
Felsen vzal ihned kolem pasu Darju Pavlovnu
a již s ní letěl sálem. Truchačev spěchal k Ljubově
Petrovně.
Dostal jsem se blízko ní a díval jsem se na ni
upřeně.
— Neupustíte mne? ptala se Truchačeva se smí-
chem. Tato její žertovná slova, ten její spokojený, lho-
Zapomenutá otázka.
#24
alto_textblock
#24
65