ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 3e886cc0-8f1b-11dd-9fa8-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 42
#1 alto_textblock #1
Ročník padesátý třeti.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v úterý II. listopadu 1913.
#3 alto_textblock #3
Číslo 310.
#4 alto_textblock #4
a rannho večeern loty přadplácí se V Praze v adrninistrani- . aK — na měske. na čivrt leta . . . . 6 K — s dvojí donáško sn městej: . . . 7kEznh na dtvrt linta ve fHlálkách na měslc a.0. M K M0 Poštoui na měsle. ne čevri iota . . 9 k a0n a dvoji zásílkou na měsl riata h k e
#5 alto_textblock #5
o lnhvosaláí a
#6 alto_textblock #6
hod m
#7 alto_textblock #7
lovur
#8 alto_textblock #8
5rnr
#9 alto_textblock #9
vbdrtb ubovob
#10 alto_textblock #10
dněmog, jo
#11 alto_textblock #11
o drobném prodejíe ranní člsle a soee vnčerni sde Vo dliálkach aa venkové ranní čislo večernl p 5 k onosl lnaerátv platí se hotov á napřed. Přodplacení a insnrty. přijtma administrace v Mariknské ul., a — n Tam nacházoji se těš redakce, tiskárna a vkpediee „Národnich Listů“ n Rnkoplav se nevracnii
#12 alto_textblock #12
slnb
#13 alto_textblock #13
Dnešní číslo pro Prahu jest o 10, s přílohou pro venkov o 18 stranách.
#14 alto_textblock #14
Kdo způsobuje nebezpečí pospolté svodöde? Vkritický týden“ vchází prý dneškem vídeňský parament zároveň se — samo- správou království haličského. Ve včerej- ším slyšení u panovníka vyžádal prý si mi- nisterský předseda a — obdržel „plné mociprovšechny případy; avšak nehodlá prý jich dotud použíti, dokudnebudou samými strana- mivelikéúkoly zákonodárné o- hroženy.“ Tak zní poslední zprávy ně- meckých listů. Tážeme-li se však, jak, a kým mohly by býti „veliké úkoly zákonodárné“ — jimiž na ten čas jest malý finanční plána rozpočet státní — tak vážně ohroženy, aby si musil ministerský pan předseda „pro všechny případy“ opatřiti plné moci naři- zovací dle § 14., a snadi nad něj. — odpo- vídá německý tisk poukazem jednak na krisi haličskou, jednak na krisi českou,čili konkretně mluveno: na ob- strukci 24 Ukrajinců, kterouž se odemstí- vají vládě a vídeňskému parlamentu za to že jim ve Lvově konservativní frakce pol- ská se 4 biskupy - virilisty nechtějí povoliti náležitého zastoupení na sněmu haličském a ve výboru zemském. Nebude-li dnesči zítra otázka volební reformy pro sněm haličský smířlivě rozřešena, neustanou-li Ukrajinci svou obstrukcí z držovatpro- jednání malého finančního plánu, pak dle Augurů německých nadejde soumrak parlamentarismu, vláda odročí říšskou radu a uskuteční finanční plán paragrafem čtrnáctým. Druhé nemenší nebezpečí hrozí prý parlamentárnímu dojednání finančního plá- nu po názoru německé publicistiky z — debaty o ústavní krisi v království Če- ském! Dnes totiž snad zodpoví konečně ministerský předseda inter- pelaci českých poslanců, podanou dne 21. října t. r. a vyzývající jej, by ospra- vedlnil suspensi zemské ústavy království Českého vládními patenty ze dne 26. čer- vence t. r. a spolu oznámil, co hodlá Jeho Excellence učiniti, aby abnormálnímu stavu v Čechách byl co nejdříve učiněn konec a zemský sněm království Če- ského opět k ústavním funkcím byl povo- Dle toho, jaký bude obsah i tón vládni odpovědi, buď ji budou moci poslanei čeští vzíti na vědomí anebo učiní návrh. aby se o ní porokovalo a teprv po prove- dené debatě rozhodlo, je-li s ní většina par- lamentu spokojena čili nic. p To jest při podobně vážných a důle- žitých interpelacích nesporně všeobecným a ustáleným zvykem parlamentním, jehož šetřívají i ty strany, jimž interpelace byla nevítána. Avšak naši „vezdy dobří a milí“ sousedé němečtí, zachváceni chauvinismem svých vůdců obstrukčních, jakož zdráhají se přisednouti ke konferenčnímu stolu pokusiti se o dohodu národa svého s naším národem na základě poctivé rovnosti obou v jednotné společné vlasti, rovněž tak vzpí- rají se tomu, aby o odpovědi Stürgkhově na interpelaci naši bylo nám dopřáno pro- mluvit v parlamentě vídeňském. Proč? Po-
#15 alto_textblock #15
lán?
#16 alto_textblock #16
něvadž prý by — tak zní záminka jejich — rokováním tím bylo zdržáno, ba snadi zhaceno včasné a zdárné dojednání malého finančního plánu!! Již shánějí a verbují v pravo v levo hlasy proti eventuálnímu návrhu našinců na za- hájení debaty, prohlašujíce, že prý chceme my Čechové takovým návrhem svým vy- volat „bojovné hlasování.“ — „Německý národní svaz“, oznamoval nám nedělní „Prager Tagbl.“, „bude z ohledu na finanční plán (!) za jeden muž hlaso- vati proti zahájení debaty, a stejně učiní němečtí sociální demokraté. Z ostatních stran vyslovili se rovněž proti debatě křesťanští sociálové, Vlacho- vé s Rumuny, jakož i Slovinci (?) Budou-li všechny tyto strany hlasovat do posledního muže svého, bude asi návrh český z a mít- nut. Než... připouští sám „Prager Tag- blatt“, takováto dokonalá výzva jest pouze při německém národním svazu a při sociál- ních demokratech německých zajištěna, u ostatních tří skupin bude asi značných mezer v řadách, pročež dlužno se též připraviti na možnost, že návrh na zahájení debaty bude několikahlasovou většinou přijat. Pro dva tři dny debaty o záležitosti ta- kového významu, o jakou zde jde, věru ne- třeba se strachovati o včasné dojednán finančního plánu, který už z tak velké části jest vyřízen, ztracený čas možno nahradi v nejhorším případě dvojími schůzemi, ran ními a odpoledními, což také „Prager Tag blatt“ přiznává, tašvoáo e Nechť nesvádějí tedy už předem němečti farizejci vinu z možných jakýchsi nebez- pečí a krisí ústavních na nás Čechy, kterým záleží na včasném vyřízení malého finanční- ho plánu pro kynoucí z něho pomoc zbě- dovaným financím ubohé vlasti naší věru upřímněji, než komukoliv z pánů německé- ho svazu národního, na všechen způsobu- přímněji, než německým škůdcům naší sa- mosprávy zemské, kteří ji svou obstrukei proti sněmu království Českého od let tak cynicky udolávali. — shK, dobenorge Jen žádné Tartufferie, pánové milí Nejde vám ani o záchranu malého finanční- ho plánu, ani o záchranu parlamentariamu a ústavnosti. Kdyby vám záleželo na tom i onom, neprováděli byste takovou politiku fatalisticky lhostejnou nebo marastickou na pohled,jakou provádíte vůči všemu tomu přítmí, v němž bují denní pověsti o nad- cházející éře absolutismu a reakce, dovedli byste se jinak postavit proti tě chaboučké obstrukci 24 Ukrajincův, a v týdnu, ne-li dříve, ji překonati a parlamentu k normální dělnosti dopomoci.ss vpane Ale v tom je pohříchu chyba a vina osudná, že tomu právě nechcete!e Vy nechcete žádnému poctivému vyrovnání s národem naším, vy nedbáte o žádné zno- vuvzkřísení zdravé konstitučnosti v této ří- ši na základě rovné spravedlnosti ke všem národům, vám jde jedině o vlastní nad- práví a nadvládu v ní a té doufáte dosíci po všech půlstoletých zápasech ústavních nyní již jen v temnotách éry nesvobodné, absolutistické. Tu je pravé a nejvážnější nebezpečí, jaké snad hrozí národům a vla- stem jejich.
#17 alto_textblock #17
Český živel v rakouské nnt e armádě.
#18 alto_textblock #18
(Z kruhů vojenských.)
#19 alto_textblock #19
de
#20 alto_textblock #20
II.-)
#21 alto_textblock #21
Tak zdá se býti rok 1866, právě jako byl rok 1804, význačným datem ve vývoji rakou- ské armády. Jestlí cisařsko-německé vojsko nepostavilo se roku 1804 na nové, rakouštějš základy, rok 1366, po dvojí porážce a po zni- čení všech nadějí na primát Rakouska v Něm- cích, měl býti počátkem právě tak důklad- ných reforem, jakých zažila pruská armáda po bitvě u Jeny. Avšak jako v celé struktuře státní pře- chodem k dualismu nezbytná reforma jen po- lovičatě provedena, tak ani vojsku nedostalo se oněch pronikavých změn, jež by byly otáz- ku rakouského vojska přirozeně a definitivně rozřešily. Nebylo tu vhodných osob. Tón udá- vající vojenské kruhy byly by musily samy na sobě provésti harakiri. Bylo by bývalo ne- zbytno, aby duch staré císařské armády by zmodernisován, aby, pokud jako maximu hlá- sal anationalismus, kastovnictví, německý cen- tralismus a tím germanisaci, rázem se přemě- nil, a aby do armády uvedena byla skutečná rovnoprávnost všech národností a řečí, čímz nejlépe podpořen by býval rakouský patrio- tismus a vzbuzeno nadšení pro vlast všem společnou, co nejsilnější vzpruha válečných úspěchá. Místo toho vidíme, že nutně pociťovaná reforma chápe se jen poměrně podřadných záležitostí. Všem tane na mysli hlavně jen rozmnožení armády, aby podruhé, až třeba by bylo vésti boj opět na dvou frontách, číselně nestálo Rakousko za státy, jakým bylo na př. Prusko. Rozmnožení armády ovšem dosíci by- lo možno jen zavedením všeobecné branné po- vinnosti. A tak přístoupeno k této změně, po- řád ještě s těžkým srdcem a s obavou před lidem a národy a tudíž ne cele se všemi dů- sledky, jež jsou: zlidovění, znárodnění, přizpů- sobení zastaralého zřízení dynastické armády novým a zvláštním poměrům rakouské říše, ba právě naopak, ihned a zároveň hledány pro- středky, jimiž by vznik těchto přirozených zjevů byl zamezen. ini s „Duch“ staré armády, jenž právě v tom směru vyžadoval nápravy, měl zůstati ne- dotčen. A tu především páka nasázena u du- stojnictva. Ono mělo nadále vychováváno být v beznárodovosti, v jakési odloučenosti od veřejného života, v čemž viděna nejlepší zá- ruka jeho věrnosti, zároveň však staré něme- eké zřízení armádní s němečkým jazykem ve- lícím mělo zůstat neochvěno. Chceme ihned opříti se námitce, že by utváření rakouské armády na podkladě ná- rodním pohřbilo její jednotnost a ucelenost. Třeba toliko popatřiti na armádu říše něme- cké, i shledáme, že tam vlastně není oné jed- nolitosti, o níž se u nás pravi, že bez ní není armáda možná. Máme tam kontingent saský. bavorský, badenský, virtemberský, pruský atd., každý se svým vlastním pánem, svými odznaky, ba svou zvláštní přísahou. Společ- nost jest jim organisace, výcvik a ovšem ná- rodnost a řeč. Rovněž tak by bylo u nás mož- no, seskupit! ozbrojenou naši moc dle histori- ekých a národních jednotek na armádu če- skou, polsko-rusínskou, uherskou, jihoslovan- skou a německou, každou se svými národními odznaky. Jeť rozdělení branné moci po čas války na menší skupiny beztak nutno a i při- praveno. Jednotnost jejich spočívala by ve stejném výcviku a organisaci a budiž, ve spo- lečné řeči služební. Ovšem jednolitost národ-
#22 alto_textblock #22
vn
#23 alto_textblock #23
Viz „Nár. Listy“ ze dne 9. listopadu, č. 308.
#24 alto_textblock #24
nostní přičarovati nemůžeme, a myslíme, že ona ani při nynějším způsobu umělého zatla- čování vytvořiti se nedá. Nikterak by ucele- nosti našeho vojska neškodilo, kdyby mimo to v každé zmíněné skupině hlaholila dotyčná řeč národní jako jazyk velicí. Řeč služební pla- tila by tudíž toliko ve styku velitelstev mez sebou. Zdá se nám býti dále místné, reagovati při této příležitosti také na námitky činěné proti zavedení národních jazyků za řeči ve- licí. Jako hlavní protidůvod uvádí se, že by při smísení různě velených pluků veškeré srozumění se znemožnilo. Každý znalec však ví, že smísení takové je velmi řídké a možno nanejvýše mezi pluky téhož sboru, snad vý- jimečně v téže armádě,") poněvadž v boji se- skupují se oddíly vedle sebe, nikoliv za se- bou, čímž dostává se každému oddílu posily z vlastní reservy. Je-li tudíž v armádě jeden velící jazyk, jest ti dostatečnou zárukou, že se podobný případ nestane. Ba i důvod, že by různě psaným zprávám výzvědných hlidek ne- bylo možno rozuměti, odpadá, povážíme-li, že každá armáda vysílá před svou frontu své vý- zvědné oddíly. Obtiž jest spíše při nynějším zařízení. K takovémuto uspořádání naší branné moci podle přirozených podkladů zajisté by spíše došlo, kdyby nebylo oné námi zmíněné tradice staré německo-císařské armády. Z n vyšel nynější ráz německé centralisace, ne- chuť k otázkám národnostním, jakož i názor. že v zachování starých zařízení spočívá síla že třeba je uchovati, děj se kolem cokoliv.
#25 alto_textblock #25
Zkrácení doby služební, neustálý příliva odliv k výcviku ve zbrani, tudíž nejužší kont- akt občanstva s vojskem, jak jej za následel má všeobecná branná povinnost, nutné zvět- šení počtu důstojnictva, na jehož doplnění dů- stojnická kasta stačiti nemohla, při stále se vzmáhajícím uvědomění národním, to vše byly příčiny, proč teprve po značných rozpacích všeobecná branná povinnost zavedena. Tím houževnatěji tedy mělo dále dbáno býti sta- rých zařízení a obzvláště udržena měla býti německá řeč služební, jíž přičítá se přímo zá- zračná moc pojící. Nejprudší odpor proti tomuto systému po- vstati musil ovšem v Uhrách. Boj veden jed- nak za samostatnou armádu uherskou, jež by odpovídala státní samostatnosti země a vedl potud ke zdárnému výsledku, že dostalo se Uhrům národní zeměbrany s maďarskýma chorvatským velícím jazykem, jednak za uplatnění dualismu ve společné armádě, kte- réž snahy však valného dosud výsledku ne- došly. Nicméně i ve společné armádě požívaj Maďaři vedle Němců a Poláků privilegované ho postavení. Tak ihned ve školství. Řekli jsme již jed- nou, že výchově důstojnictva ve starém duchu věnována obzyláštní páče. Ať zaniklé již ško- ly plukovní, ať školy kadetní, ať projektované vyšší reálky a akademie, jež nahraditi mají zanikající kadetky, všechny slouží mimo vlast- ní vojenskou výchovu ovšem také oné my- šlence separování se od života občanskéhoa vštípení jakési beznárodovosti s obcovací řeč německou. Oznovu vyučovací jinak mají ka- delní školy a reálky tutéž, jako německé ci- vilní reální školy, jsou tudíž vlastně úplně ně- meckými ústavy, v nichž se žák pramálo dov o existenci nějaké jiné kultury než německé V tuto tedy zcela německou výchovu dů- stojnického dorostu zdařilo se Maďarům uči- niti pozoruhodný průlom, při čemž maďarské- mu jazyku dostalo se důstojného uplatnění Boj veden pod vlajkou získání patřičného po-
#26 alto_textblock #26
*) 2 až 3 sbory tvoří armádu, obyčejně zove se však armádou celá branná moc.
#27 alto_textblock #27
čtu maďarsky mluvícího důstojnictva, než fak- tum jest, že na všech vojenských ústavech společné armády v Uhrách vyučuje se mimo maďarštinu ještě jeden předmět úplně maďar- sky (dějepis). Mimo to získána reciprocita mezi vojenskými ústavy společné armádya honvédů v tom směru, že absolventi mohou vstoupiti buď do zeměbrany nebo do společné armády. Tím stává se, že každoročně vchází do společné armády jistý počet úplně maďar- sky vychovaných důstojníků. Záležitost tato má ohromný morální význam. Maďarskému elementu zajištěno tím v armádě právo exi- stenční a posíleno vědomí národní maďarské- ho důstojnictva. Že maďarští důstojníci mezi sebou jen ve své mateřštině hovoří, ať je to kdekoliv, že směle hlásí se ke své národnosti. to už věc tak samozřejmá, že se nenajde ni- koho, kdo by se odvážil otevřeně proti tomu vystoupiti. A ještě v jiném ohledu padá ono utrakvi- sování vojenských ústavů v Uhrách na váhu. Zabezpečuje uherským státním občanům pa- třičného zastoupení v důstojnictvu, protože již při přijímací zkoušce musí býti prokázána ználost maďarštiny. Při přijímání žactva do vojenských škol nepoužívá se totiž žádného národnostního klíče. Není pochyby, že by bylo výhodno, kdyby panoval mezi důstojnictvem týž poměr národnostní, jaký jest mezi muž- stvem. Už z důvodů jazykových. Obtížné vy- učování plukovním jazykům, které beztak valných úspěchů nemá, by tím úplně odpadlo a nebylo by třeba pomýšlet na takové po- můcky, jaké v poslední době projektovány. aby totiž jazyka pluku neznalí důstojníci po- síláni byli do dotyčné krajiny jen za účelem studia jazykového. K takovému jednoduché- mu řešení otázky jazykové nemá ale naše vo- jenská správa chuti. Při výběru žactva hledí se hlavně na znalost němčiny, čímž ovšem za- jišťuje se předem německému elementu pře- vaha, a zdá se, že ona vyhovuje přáním vo- jenské správy. V Uhrách tedy aspoň částečně tomu zabráněno. Kdo umí nebo učil se něja- kému jazyku ve škole, nemá právě pro zmí- něné opomijení každého systému při přijímá- ní žactva nikterak ještě jisto, že zařazen bude do pluku, v němž by svých jazykových zna- lostí mchl použíti. Často děje se zařazení mimo vlast žáků, při nichž národní vědomí nezda- řilo se zcela utlumiti. I proti tomu zdají se Maďaři býti chráněni. Existuje patrně tajná Maďarům poskytnutá koncese, že uherský státní občan sloužiti bude jen u uherského
#28 alto_textblock #28
pluku.
#29 alto_textblock #29
Z úvah o německé politice. V „Doutsche Arbeit“ pojednává řišský po- slanec Jesser zajímavým způsobem o úko- lech německé t. ř. „nepolitické politiky“. Dříve se jí říkalo na rozdíl od velké národní práce v parlamentech, práce „drobná“; to však vyplynulo jenom z přeceňování státu a jeho moci a podceňování národa a jeho sil. Toto přeceňování státu, dědictví to z doby před- březnové, dosud prý je rozšířeno mezi Němci jako přesvědčení, že trvání anebo zničení ně- jakého národa je v rukou vlády, správy anebo zákonodárství,a poněvadž vlivem poměrů ně- mecký vliv na tyto instituce slábne, hledí mnozí z nich starostlivě do budoucnosti. Na to zapomínají, že jejich ztracené mocenské po- stavení v Rakousku z valné části bylo jenom ztracenou národní prestiží, často vykupovanou i značnými obětmi, k nimž nutno počítatii mnohé zanedbané příležitosti, kdy ještě bylo možno zříci se části prestiže a získati za to zajištění národnosti. Čas národní prestiže Něm- ců však nadobro minul, poněvadž jednak ani početně nestačí, aby obsadili všecka ona místa.
#30 alto_textblock #30
FEUILLETON.
#31 alto_textblock #31
Z letošních jubilejních slavností holandských. liek lidon
#32 alto_textblock #32
s
#33 alto_textblock #33
a li
#34 alto_textblock #34
Byla-li amsterodamská výstava námořní výsta- vou mužné sily a výbojné dobyvačnosli holandské- ho námořníka a kolonisátora, byle druhá větší jubí- lejní výstava v tomto městé pořádaná pravým opa- kem jejím. Výstava „de Vrouw“ (žena) 1813—1913, umístěná v Meerhuisenu, bývalém to lelním sídle na řece Amstel, položila si za cíl zobraziti tiché kulturní, hospodářské, sociální a hu- manitní působení holandské ženy v letech 1813 a Třeba byl cil tento, jak tomu již na výstavách nebývá jinak, i tu dosažen jen z části, zejména po stránce historické, byla výstava tato přece im- ponujícím dokumentem poctivého, vytrvalého a po- krokového snažení skromné holandské ženy ve všech výše uvedených oborech lidské působnosti. Uvědomil-li jsem si vedle těchto výsledků úcty- hodné ženské práce, jež byly tu sestaveny v lad- néma účelném přehledu, že nespatřil jsem po celou dobu svého pobytu v Holandaku — mimo snad na večerních slavnostech, pořádaných na počest mezí- národního bytového kongresu — skutečně a n jediné dámy, jejiž úbor byl by co do nádhery a střihu nalezl milost před očhma i jen prostředně zámožné vinohradské paničky — pochopil jsem velmi dobře jednu z hlavních příčin obrovského bo- hatství protestantského Holandska oproti jen po- zvolna z chudoby a nezámožnosti se vybavujícím katolickým zemím německým nebo dokonce slo- vanským. Podobně jako výstava námořní měla i výstav ženy vlastně jen jediný hlavní pavilon, položený po stránce výstavní architektoniky ne dosti šťastně na levé straně hlavního vchodu. V pavilonu tomto umístěno téměř vše, co na výstavě bylo pozoru- hodného. Viděl jsem tu modely nejrůznějších ho- landských škol dívěích, obecních, středních, prů-
#35 alto_textblock #35
1913.
#36 alto_textblock #36
myslových, hospodyňských, zařízení holandských domácností, zejména kuchyní a hospod. přislušen- ství, opatroven, školek a pod. Dále vystavovaly tu různé kursy sociální péče, z nichž nejzajímavěji kursy hospodyňské pro dělnické ženy, jimž přiklá- dá se všude — mímo ovšem u nás — nyní právem značná důležitost. Modely neupraveného bytu děl- nického oproti čistému a úpravnému znázorňovaly naléhavost tohoto oboru sociální péče jistě nejlépe. Široký prostor věnován pak i výrobkům prů- myslovým a živnostenským, pracovaným ženami podobně i rozsáhlé ženské literatuře holandské. Také těžká a namahavá práce domorodých žen v holandských koloniích indických znázorněna tu velmi plasticky. Zakončení tohoto hlavaího oddě- lení tvořila umělecká práce ženy, dnešního dne v Holandsku tak mnohotvárná a bohatá. Vedle nádherných výšivek, krajek a různých moderních ručních prací a jiných výrobků umělecko-průmy- slových, paki několika plastik, byla tu veliká sbírka obrazů, malovaných vesměs ženami. Přirozeně na- lézala se mezi nimi též řada věcí slabých, ale v celku možno říci, že holandským ženám neschází ani talentů maliřských. Pozoruhodně jest, že neza- bývají se holandské umělkyně v přítomné době již jen malbami květin nebo zátiší, jako namnoze ještě u nás, nýbrž že přešly již také ke krajině, k sujetům figurálním i ku portrétu. V tomto oboru vyniká zejména Terezie Schwartzo vá. jež bývá řaděna mezi nejpřednější výtvarné uměl- kyně holandské přítomné doby a jejíž znamenité portréty visí v nejpřednějších obrazárnách země. V hlavním pavilonu nalézalo se také dosti ob- sáhlé oddělení holandského svazu pro vo- lební právo ženské. Intensivní práce, níž se holandské suíražetky pochlubily, ukazuje velmi patrně vliv blízké Anglie. Násilných pro- středků, jako sufražetky anglické Holanďanky o- všem nepouživají, jsouce plně přesvědčeny, že po- vede úsilí jejich k cílí i cestou legální. Na map Evropy, jež tvořila pozadí této exposice a na níž vyznačeny jako světlé skvrny ony země, v nichž ženské volební právo již uskutečněno, bělalo se již ze zdálí království české a letopočtem 1861.
#37 alto_textblock #37
sle
#38 alto_textblock #38
Ve skupině dosti nevzhledných budov po pra- vé straně vehodu nalézala se počátkem září, ve které době jsem výstavu navštivil, rozkošná ex- posice holandské ženy z r. 1813. Výstavka tato uspořádána péčí jistého historického klubu předváděla nám vlastně nejdůležitější části zámožné holandské domácnosti ve chvili, kdy byl empire na vrcholu svého lesku. V každé místnosti, na př. i kuchyni a pokoji dětském, umístěny i figuriny kostymu doby, takže mohl se tu každý milovník a obdivovatel empíru, jichž řady rostou v posled- ních letech i u nás, pohroužiti v nábožném zanícení do každičkého detailu této opravdu obdivuhodné doby a jejího skvělého života. Výstavka tato byla hojně fotografována a nalezl jsem obrazy z ní v největších obrázkových listech zahraničních. V pozadí výstavy za hlavní budovou — z ja- kýchdůvodů právě na výstavě ženy a ne vhodněji na výstavě námořní není mně známo — byl umi- stěn indický dům t. j. dům evropského osad- níka z holandských ostrovů východojndického sou- ostroví. Ve vzdušné budovičce této, jejíž vestibul salony byly ozdobeny nádhernými javánskými wa- jangy (bizarní barevné silhoucty), shledal jsem se s tak mnchým předmětem „indické výzbroje“ z ná- mořní výstavy, jehož účel a použití bylo mně te- prve teď jasné. Několik pestře oblečených javán- ských sluhů dodávalo osadnickému domu živé oprav- divosti. Vzpomněl jsem si při této přiležitosti maně. že tak asi bydleli naši Durdíkové, šroglové a j., vě- novavší práci svých nejmužnějších let vysilujíe službě v holandských osadách.
#39 alto_textblock #39
Ženský ráz zajímavé výstavy o níž jsem svrchu referoval, zachován i v tom, že obstarávány veške- ré administrační i podřízenější služebné funkce na výstavě výhradně ženami. Také různé architekto- nické a umělecké návrhy na jednotlivé výstavní bu- dovy atd. byly prý dílem ženským. d
#40 alto_textblock #40
n
#41 alto_textblock #41
Ze života berlínských Cechů. l V Berlíně, 10. listopadu. I ve vaitřním městě pozorujete dobře, že je tu mnoho Čechů. Jsou krejčovské závody, se správně českými firmami, a každou čárkou na a a háčkem na š neb na č. A právě při krejčovství je zaměst- náno mnoho našich lidí, odborově však málo orga- nisovaných. Je to pochopitelné se stanoviska Če- chů, kteří tu jsou lépe placeni než doma, ale ne- pochopitelné se stanoviska třídního. Ostatněje zajímavo, že mjmo hranice Čech jest 115 českých spolků, hlásících se k dělnické straně. V Berlině ve východní části, ale zcela blízk neb v obvodu vnitřní city je mncho Čechů usazeno Z těch deseti či patnácti tisíc Čechů, v Berlíně ži- jících, je jich tu dosti vidět a slyšet. České hostan- ce a kavárny v Alte Jacobstrasse, Sebastianstrasse Markgrafenstrasse, Stallschreiberstrasse, Komman- dantenstrasse atd. jsou v jednom obvodu a četně navštěvovány. Po svém příchodu do Berlína snae každý Čech, jdoucí sem za zaměstnáním, je ná- vštěvníkem těchto hostinců, cítí se tu doma, podív se do některých spolků, seznámí se s lidmi, s po- měry, životem, ale čím déle je v Berlině a čím více vnikne stykem se svým německým okolím a druhy v zaměstnání do tajů německé řeči, tím více ochabuje ve vyhledávání české společnosti Vzdálené byty a dilny a dle nich nutně se řídící za- řízení života působí ovšem mnoho na toto ochabnulí A proto z tolika tisíc Čechů zúčastní se života če- ských spolků použe šest, osm set členů. Z českých restaurantů je nejznámější Pražská restaurace Jos. Krátkého v Alte Jacobstrasse 64 Je tu živo v poledne i večer. Česká společnost se tu schází četná, návštěvníci z Prahy ovšem nejsou tu častými hosty. Češi, v Berlíně studujíci, sem chodívají, stavil se tu nedávno i americký vysla- nec Vopička, ale pan Krátký by dobře snesl čilejší nával českých výletníků do Berlína. Jedna zajímavá figurka se tu večer objevuje. známá z Prahy. Vysoká postava černé pleti. Vin- zent Edwards ze Sv. Dominiky v Záp. Indii, který byl 21/2 roku zaměstřán u Staňka v Praze v době národopisné výstavy. První z Černochů, který tančil v Praze národní čtverylku a besedu! Sympatický muž, hovořící česky a hlásí se — aspoň v českých hostincích — k Čechům. Je v Berlíně usazen a pro- dává tu v zimě oříšky, ale v létě jezdí za lepšími výdělky do Uher. V Pešti bývá zaměstnán po ce- lou saisonu v hotelu. Zná sedm jazyků a dovede ši zasloužiti hezký groš. Jeho syn Edwards, zde v Berlíně zrozený, z matky Berlíňačky, je známým zthletem, jenž zúčastní se sportovní konkurence
#42 alto_textblock #42
v Praze na jaře. Má již své rekordy v běhu a jeho otec je na to hrdý. Tmelem Čechů berlínských jsou divadelní ve- čery, zábavy, výlety, vycházky a přednášky, které nyní v saisoně střídají se navzájem. Spolků českých je tu dost, přednášky pořádají tu často. Jedna čet- ná skupina Čechů je svým povoláním vyloučera téměř ze spolkového života. Jsou to hudebníici. zaměstnaní u rezmanitých orchestrů a kapel v ka- várnách, restaurantech, kinematografech, kteří jsou povoláním zaměstnání od večera do pozdní noci neb do rána. Scházejí se snad jen někdy na své burse práce, na burse hudebníků.oz oe Vítají tu vždy rádi ve svém kruhu občasné návštěvníky z Čech v Berlině a rádi poslouchají jejich přednázky a výklady, účastníce se čile de- betv. Připraví někdy řečníku pernou debatu. Před několika lety tu přednášel jeden nynější český pu- blicista o náboženské otázce a na konec předná- šky, zřejmě úspěšné, kriticky sám prohlásil: neberte to vše za bernou minci, to je můj názor, a nebylo by dobře, kdybyste všemu věřili. „Tak nač jste nám tu půl druhé hodiny vykládal, když tomu ne- máme věřit?“ ozvalo se ze řad posluchačů. Chtěji tu býti přesvědčováni a přesvědčeni. Jindy byla politická přednáška. Nesla se určitým směrem, agrárním. Posluchači nevěděli, že řečník byl agrár- ník. Debatovalo se, názory se přirozeně křížily. zájmový akcent vystupoval ostřeji, jak je přirozeno u dělnického zaměstnání většiny zdejších Čechů, až z řečníka na konec uklouzlo přiznání, že náleži jiné zájmové sféře. „To jste také mohl říci hneda nemusili jsme se hádat,“ mínil jeden debateur. Ne- dávno tu přednášel bratr Karel Vaníček, také říš- ský poslanec Němec se tu zastavil mezi Čechy na cestě Berlínem a rozhovořil se o politických poměrech domácích. Včera měl český Berlin hned dvě divadelní představení najedněu. Ve velkém sále „Deutscher Hofu“ v Luchaterstrasse hrál „Český hudebut kroužek v Berlíně“ frašku ze zpěvy. Buch- binderovo „Švícko“. Režii měl J. Tesárek, di- rigoval F. Pilař. Hráno bylo žívě a s úspěchem. Vytrvalá činnost hudebního kroužku sklízela tu zasloužený úspěch od četně shromážděného publi- ka, které naplnilo celý rozsáhlý sál. Také druhé divadelní představení, které uspořádala „Česká vzdělávací beseda Hus“ v Novém Kolině a které sehráno bylo znamenitě členy cchotnického spolku divadelního „Vojan“., konalo se za převelké ná- vštěvy českého publika v bílém sále hohenstauí- ském na Kotbuser Dannu. Hrána byla veselohra „Nevěřící Tomáš“ za režie Františka Řízka a vý- razná hra ochotníků byla odměňována živým srdečným potleskem.