ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 3e4a4ef0-762f-11dc-8e5c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 32
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXVIII.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v úterý 6. října 1903.
#3 alto_textblock #3
číslo 275.
#4 alto_textblock #4
na mšst ne Birrt nkta-
#5 alto_textblock #5
Na ranní a odpol. listy předplání se- v Praze v sdministraei a měsíe . . . .. na čtvrt leta . . . . 6 K —k s dvojí donáškeu sěsle . . n črt 1aa . . . . 1 K 50k vo sisách: 2K 80 na měrs ke Pošton: ri. . . . . K on s drojí zásilkas :E2
#6 alto_textblock #6
I
#7 alto_textblock #7
V drobném prodejí nas rsnní číslo o sobě . odpolední . . . . . . . za 2k Ve dlialkách na venkově- ranní číslo. . . . . odpoladní . . . . . . . . ek Iuserátv platí se hetevě napřal Piedplacení a lnserty přijímá zdmini strace v Marianské ulici č. a Tam nacházají se též redakoe tlskárna a ezpndice , Národních Liste- Bakopisy se nevnaesje
#8 alto_textblock #8
Za neodvislostí Bulharska přivtělení Bosny a Hercegoviny
#9 alto_textblock #9
Nové veliké převraty na poloostrové balkánském. Nečetný, ale bystrý, pracovitý a statečný národ bulharský, neleniv po těch třicet let od svého osvobození molodci ruskými, nýbrž přičiniv še vlastní silou o scelení své vlasti smělým přivtělením Vý chodní Rumelie (v září 1885), aby odtud zdatně se tužil a ozbrojoval — konečně vy stihl přihodné chvíle dějinné a roztrha včera poslední pouto svého vet- chého polopoddanství vůči sultánům ture- ckým, jimžto byly jej spjaly velmoci evropské na kongresu berlínském smlouvou meziná- rodní z 13. července r. 1878. Panující kníže Ferdinand Koburský, jejž zvolilc velké národní shromáždění v Trnové 25 června 1887 za konstitučního panovníka země — prohlášen tamtéž včera za krále — neodvislého králov ství bulharského. Nejde tu jen o pouhé titulární povýšen z knížete na krále, ale jde tu o skutek hi storický, jímžto země a národ bulharský vstupuje se znakem úplné státní souverenity na čele v řadu samostatných států evrop- ských. Nechť při tom vzestupu byla Bulha rům nápomocna číkoli diplomacie, budsi ruská či rakouská, Bulhaři osvědčili se býti obratnými hráči, kteří bystře vystihli příhod nou sobě chvíli a troufale odvážili se činu. k jehož zdaru všichni Slované jim zajisté srdečně blahopřejí. Či snad přestřelili a od pykají osudně své odhodlání? Neschází pro roků, kteří věští Bulharům krutou odvetu tureckou. »Toho si nedá hrdost osmanská líbit. Omlazené Turecko vrhne se jako zra- něný tygr na bulharského lva!« straší. Nám však se nepodobá do té chvíle válka turecko-bulharská býti tak jistou, jako bouře po parných dnech. Vždyť ve skutečnosti už dávno oželel Turci ztrátu svého bývalého panství nad Bulharskem a pouze Makedonii si hledí žár livě zachovati. Pakliže tedy korunovaný král bulharský navzájem zřekne se vůči Vysoké Portě všech nároků a nápadů n Makedonii — a to asi Ferdinand Ko burský za zisk koruny královské učiní — pak, soudíme, zastrčí sultán turecký svů- povytasený meč vůči Bulharsku rozvážně dd pochvy. Však ještě jiná událost může Bulhary ochrániti před pomstou Tureckou. A tou jest — Rakouskem současně chy staná amputace Bosny a Herce goviny. Ano, na zejtří po prohlášení ne- odvislého království bulharského dopadne prý na Turecko druhá rána: Rakousko přivtělí si Bosn a Hércegovinu. »Nyní, anebo nikdy!« pobádal dne 1. září t. r. klerikální vídeňský »Vaterlande (orgán hierarchického »spolku Piova« stát- níky rakouské a dnes již zvěstuje se, kterak vyslanci rakouští v Paříži, v Římě. Londýně a Petrohradě odevzdal tam vlastní list císaře a krále říše rakousko- uherské, kterýmž se dotýčným mocnostem oznamuje, že Rakousko nespokojuje se na dále pouhou úlohou pacifikatora a správce Bosny a Hercegoviny, ale osvojuje si nad ní trvalé, dědičné vlastnictv a samopanství. Veliké překvapení to věru pro veřejnost naši, kteréž až do včíra vládní tisk rakousko- uherský každý úmysl brzké annexe co nej- rozhodněji popíral. Avšak překvapil-li tím baron Aehrenthal též velmoci evrop ské — Rusko, Italii, Německo, Anglii a Francii, překvapil-li tím zejména turecko vládu jako obyvatelstvo Bosny Hercegoviny samo, — pak neváháme rozhodnutí jeho označiti jako velice po- vážlivé a riskantní. Dějiny skýtají sice příklady, kde »odvaze přálo štěstí« — kde zdařil se ku podivu náhlý, překvapující a smělý čin, kde imponovala pak světu » ho- tová událost«. Než, přihlédneme-li blíže, shle- dáme, že tu vždy bývala pro taký bleskový čin, pro takou překvapující politickou udá- lost dráhně půda připravena jednak v tužbách národů, o něž šlo, jednak v my slích vzdělanců a vrstevníků sousedních. Na proti tomu že však ztroskotaly žalostně pod niky sebe vznešenější a oprávněnější, kde odvážlivci nepočítali naprosto s nepřízní okol- ností daných, neodvažovali sil protivných. nýbrž jen troufale v šťastnou náladu a v pře- kvapení nepřátel spolebali. — Nuže, jak opatřila vše to diplomaci rakouská? Podařilo se bar. Aehrenthalov získati veškeré velmoci, a mezi nimi ovšem především Turecko pro svůj plán. Či má snad za dostatečné, získal li souhlasu pouze Německa a Italie, že nepotřebuje se pak již ohlížet na nikoho jiného, ani na Turecko. ani na Rusko, ani na — Srbsko? Avšak především bychom si dovolil otázku: získal pro myšlenku an- nexe obyvatelstvo Bosny a Her cegoviny? O to jde, o to se jedná v první řadě jak soudí a smýšl převážná většina lidu v obo těch zemích o tom problému Přejeli si spadnouti trvale po panství rakouské bez výhrady bezvýminečně, či protiví-li se mu to z duše, tak že nepřestí valo reptat a vzpírat se annexi pro celý vek? O této vůli lidu bosenského a herce- govského by se měli státníci ra-
#10 alto_textblock #10
kouští především přesvědčit prve než vytasí se s plánem svým před delega- cemi a před světem veškerým. Zprávy neodvislých pozorovatelův o smý- šlení většiny obyvatelstva bosensko-hercegov ského nezněly až dosud pro Rakousko pří znivě. Jistily, že přes všechny ohromně peně žité oběti, jež bylo Rakousko za těch třice let na zvelebení Bosny a Hercegoviny po ložilo, obyvatelstvo tamní, pravoslavné jako mohamedánské, zůstalo podnes panství ra- kouskému srdcem cizí, ano nepřátelské. Čemuž opět zpravodajové oficiosní horlivě odpírají, tvrdíce, že prý převážná většina obecného lidu ničeho si vroucněji nežádá než býti přivtělena ke svému dobrodinci Ra- kousku. Proč ale potom to přísné stíhání národního tisku v Bosně vojenskými soudy proč to odsuzování žurnalistů oposičníc k tak uhrutným trestům žaláře až 9letého na pevnostech rakouských Kde jest tu pravda? A přece nutno s jí dobrati a dopíditi před osudným krokem stůj co stůj! — Přece nebude žádný osví cený delegát, žádný pokročilý státník ra kouský chtíti a žádati, aby si Rakousko- Uhersko přivtělilo ten lid bosensko-herce govský proti jeho vůli jako nějaké mrtve zboží nebo němý brav! Lid, který se dovolává pro sebe své zákonnosti a samosprávy, ba který žádá pro svou vlasť poctivou svobodu ústavní lid takový předce není radno proti jeho citu a vůli přivtělovat pouhými dekrety a připu zovat k lásce a oddanosti mocí bodákůva policistův. Takové přivtělení b zajisté nebylo žádným ziskem žádným rozhojněním moci říše žádným požehnáním, ale naopak nejnebez pečnějším a nejpovážlivějším pokusem dobro- družným, který by mohl dříve či později zl se nám vyplatiti. Co životův a co obětí hmotných stál nás před třiceti lety již pouhá okupace těch zemí, ačkoliv bylo tehda Turecko přestálou nešťastnou válkou s Ruskem do běla vy krvácené; kdežto dnes po třicetiletém odpo činku stojí zde vůči nám politicky znovu zmlazené, národně zjitřené a — vojensky silné i připravené. Nuže, opatřili sobé stát- níci rakouští záruky, že toto Turecko zů- stane vůči annexi Bosny a Hercegoviny dnes tak trpným divákem, jako roku 1878? A bez této jistoty dvoji — bez ubezpečení se sou hlasem obyvatelstva bosenského a neutrali tou moci turecké: zrážíme státníky rakouské v poslední snad chvíli od kroku přenáhle- ného a přeosudného. Jest tu přece prostředek snadný a bez pečný jak dopátrati se vůle a smýšlení lidu bosensko-hercegovského. Jest to plebiscit Nechť před annexí Rakousko-Uhersko, ja kožto říše ústavní a právní, otáže se poctivě toho lidu, kam chce v budoucnosti ná ležet a patřit. Nechť dá mu svobodn hlasovatiosvém vlastním osudu Pak, ale jedině pak, když svobod ným hlasováním velká větši n vysloví se pro přivtělení k Rakousku — s pánem bohem; avšak dříve ne! —
#11 alto_textblock #11
Vážný převrat na Balkáně.
#12 alto_textblock #12
Bulharsko neodvislým královstvím
#13 alto_textblock #13
Telegram našeho zpravodaje p. J. Cou- duriera, odeslaný v neděli dne 4. října z Londýna, oznamoval — jak ve včerejším poledním listu sděleno — že neodvi slos Bulharska má býti prohlášen zejtra v pondělí v Trnovu kníže tem Ferdinandem, jenž přijm titul cara Bulhar. Zpráva ta plnou měrou se po- tvrdila, Kníže Ferdinand předevčírem veče přijel přes Bukurešť do Rusčuku, načež odtu se všemi ministry, kněžnou i dětmi odjel v 3 hodiny ráno do Trnova. (O Trnovu data viz dále.) Odtud pak ve včerejších hodinách dopo- ledních prostřednictvím »Agence Telegraphigue Bulgare« vydána tato úřadní zpráv a: Bulharsko bylo dnes do- poledne v Trnovu vyhlá- šeno neodvislým králov- stvím.
#14 alto_textblock #14
Ze Soflje, 5. řljna. Proklamace Bul harska královstvím stala se o 11. hod dopolední v Trnové, kde vypáleno ze dvou baterií několik saly. Město samo bylo ozdobeno do pesledního domu prapory, neboť od včerejška prohlášení bylo zde již známo, Hníže Ferdinand přečetl v přítomnosti kněžny, dětí a všech ministrů, dále velitele posádky a jiných prohlašo- vací listinu, načež přečtena veřejn zástupům kol budovy shromážděným ve velikém počtu. Neprodleně pak znění proklamace vytištěno a jednak plakáty, jednak zvláštními vydáními listů, — do ostat- ních měst pak telegraficky oznámeno. Zástupy provolávaly bouřlivě knížeti *Slávu«,
#15 alto_textblock #15
Oslavy prohlášení neodvislosti. Ze Sofije, 5. řijna. (K. k.) Zprávy o pro- hlášení Bulharska královstvím byly přijaty v hlavním městě i na
#16 alto_textblock #16
venkově nadšeně. Všude jest čilý ruch. Veškeré úřady správní učinily opatření, aby byla událost ta oslavena. Města jsou ozdo- bena prapory. Na veřejných místech v So- fiji budou dnes hráti čtyři vojenské hudby. Dvě baterie vypálí pozdravné rány. Zejtra budou ko nány po celé zemi slavnostní bohoslužby. Na vojenském cvičišti u Sofije bude se zejtra dopo ledne konati slavnostní přehlidka celé posádky Rovněž na venkově budou se konati podobno přehlídky. Do Trnova docházejí neustále nesčet né blahopřejné telegramy. Všechny úřady jsou dnes uzavřeny. Školy byly uzavřeny na 3 dny
#17 alto_textblock #17
Dojde k válce s Tureckem? Ze Sofle, 5. října. Bulharské mini sterstvo vojenství nařídilo všem dů stojníkům, meškajícím v cizině, aby se ihned navrátili ke svým praporům. Zálohy všech výzev se svolávají. Z Berlína, 5. října. Ve zdejších politickýeh kruzích se tvrdí, že Mladoturci bojí se osudných následků, jaké by měla ny n válka s Bulharskem, a proto prý vyna loží všechno, aby zachován byl mír. Dále soudí Turci, že jest lépe ztratiti provincii, nežli při pustiti, aby se zase rozmohla reakce. O nálade v Ildizu proslýchá se, že sultán by by ochoten vésti válku. Nutno tedy vy čkati, zdali Mladoturci, kteří jsou pány, přivol k válce nebo jí zabránl. Z Berlina, 5. října. Zprávy z C ari hradu oznamují, že nepanuje tam sjednocená nálada válečná, ačko- liv velký kruh obyvatelstva na- léhá na to, aby konflikt s Bulhar skem byl rozhodnut zbraněmi. Z Berlína, 5. října. »Berliner Tgblit. oznamuje z Cařihradu: Dnes nebo zejtra stane se asi rozhodnutí, zdali Turecko vyhlásí Bulhersku válku, nebo ne. Jsou jisté známky, které nasvědčuji tomu, že k válce nedojde, protože případná po- rážka turecká pomohla by jenom reakci. Vel- kou nedůvěru vzbudilo v Caři- hradě objevení se dvou ruskýc válečných lodí před Varnou. Nespokojenost v Srbsku nad pro- klamací Bulharska. Z Bělehradu, 5 října. (Pův. telegr „Nár. Listů“.) Proklamováním Bulhar- ska neodvislým královstvím je nad míru znepokojena srbská veřej- nost. Noviny piši, že je to zničením berlinské smlouvy, že po ujálosti bulharské dojde na annexi Bosny a z berlínské smlouvy nezbude nic. Srbský lid nesmí prý dopustit, aby za živa byl pohřben; srbská ar- máda musí býti ihned mobilisována. V očekávání událostí král odroči cestu na manévry. Jel na ně jen náčelník hlavního štábu. Minister- ská rada sešla se odpoledne za králova předsednictva. Před veče- rem konán velice hojně navštívený meeting u pomníku kníž. Michala, kde projeveny sympatie pro Bosnua nepodlehlost srbského národa. S vo- láním »Živila Bosna!« obrovský zástup táhl ke královskému pa láci.
#18 alto_textblock #18
Motivy proklamace Bulharska královstvím.
#19 alto_textblock #19
Že se Bulharsko prohlásí nezávislým od Tu recka státem, v posledních dnech se očekávalo Co je na Bulharech, oni už nejednou k činu tomu se odhodiávali, ale nikdy se neodhodlat jednak proto, že si nebyli jisti podporou vel mocí, jednak proto, že se necítili ještě dostatečně vejensky silnými naproti Turecku, anebo jinak že Turecko ještě nebylo tak oslabeno, abyse malé Bulharsko mohlo pustiti s ním do zápasu bez obavy, že dává do sázky své bytl. Nynější moment je pro Bulharsko nade všs cko příznivým. Turecko je mladotureekým pře vratem oslabeno tak, že se zdá, že nadešla jeho smrtelná hodinka. Konstituce Turecku síly ne dala, nýbrž rozvrátila je. Turci sami jsou mez sebou rozdvojení na staré, konservativce, kteř jsou proti evropské civilisaci, a na mladé, kteř na turecký, starý a suchý kmen vočkoval evropské rouby. Boj mezi oběma stranami i kterak není odklizen tím, že dosud zjevně ne vypukl. Jemu bylo v prvé chvili zabráněno tím že pro mladoturecký převrat prohlásil se sán sultán. Ale že se sultán dal získati, či vlastně zastrašiti od Mladoturků a podlehl jim, znamen pouze, že svou věc spřahl s jejich a svůj trůn i život učinil závislým od zdaru mladotureckýel reforem. Ale zatím, co mezi Turky všecko ještě kvasí, zatím, co Mladoturci uspěli teprvé sestavi a uveřejnit svůj program, ukazuje se, že mlado- turecký převrat nebyl pro Turecko ničím jiným než novým jevem rozkladu této shnilé říše. Vee je v tom, že Mladoturci, jak vykládáme naj ném místě, nedovedli pro sebe získati křesťan- ské národnosti Turecka, nýbrž je proti sobě podráždili tak, jak toho nikdy ani Staroturci ne- dovedli. Upírajíť jim najednou právo národníh bytí a vymyslili pro všecky příslušníky konsti tučné monarchie turecké národnost no vou, otomanskou, jíž nikdy nebylo a neni již nemají ani sami Turci. Bulhaři, S. bove Arméni, Řekové, Albánci pod Tureckem ma; od Mladoturků poručeno, aby se od nynějška nazývali ne svými národními jmény, nýbrž „Oto many toho a toho vyznání“ l Možná, že se brzy ukáže, že mladotureck převrat neudál se bez vědomi, ano rady a spolu působení některých velmocí, které jim poradiý i to, aby osmanskou říši zcentralisovali a náro
#20 alto_textblock #20
nosti spořádali, dejme tomu, podle příkladu ma darského. Že Bulharsko konflikt s Tureckem předví dalo a na něj čekalo, tomu nasvědčuje úsilovné jeho zbrojení v posledních měsících, v nicht Creuzotově továrně zaplatilo za děla a malokali borné pušky 25 mill. franků. Konflikt diplomatický nastal známou aférou bulharského zástupce v Stambule, Gešova, jeni cítil se uražena, že nová turecká vláda nez chovala se k němu, jako ku představiteli nezá vislého státu, a odjel do Sofije. Čin tento by předzvěstem dalších kroků Bulharska tímto smě Berlínský kongres ponechal Bulharsko v od vislosti od Turecka, ale Turecko samo nikdy tuto odvislost nepovažuje za jinou, leč pouze nominalnou. Turecko, staré Turecko, za tri cet let od berlínského kongresu ani jednou ne protestovalo proti skutkům bulharské politiky, jež si vždycky vedla úplně samostatně vnitř i vně Turecko, staré Turecko, nikterak se nevmí silo do války Bulharska se Srbskem a při jed nání o mír nevmísilo se do díla jako vrchnosten ský stát nad Bulharskem. Takové chování starého Turecka svědč o diplomatické zchytralosti starých tureckýeh státníků, kteří si byli vědomi slabosti Tureck a proto se tiše spokojovali s theorelickou suve renitou, kterou sultánovi zůstavila berlímsk smlouva. Jinak mladí Turei. Ti snad dobře studo vali evropské konstituce a znají dějiny a živo Francie a Anglie, ale ze života vlastního státu neznají ani nejbližšího. Jak jim mohlo napad nouti, aby traktovali bulharského diplomatického představitele jako tureckého úřadníka! Úpln nedostatek staré turecké chytrosti jeví se v tom to činu, a následky pošetilosti dostavily se brzy Bulharsko přikročilo k záchvatu té části vý chodní železnice, která probíhá bulharským úze- mím a je něco přes 300 kilometrů dlouhá. Dráha je majetkem společnosti, která má nejvíee akcií v Rakousko-Uhersku a Německu, ale jinai vyšší právo nad ní náleželo Turecku. Histori tohoto záchvatu ještě není objasněna, ale zájmy rozličných stran při Východní železnici jsou vel mi spletité a mohly by z toho vzejíti veliké nesnadné zápletky, kdyby se věc nezjednodušila tím, že někteří důležití interessentí stojí za Bul harskem. V té příčině ukazuje se všeobecně n: Rakousko-Uhersko, jakožto nejbližšíh protektora Bulharska. Čin Bulharska je porušením berlínsk smlouvy, pravda. Ale jest otázka, zdvihne-li se kdo v Evropě proti Bulharsku, aby berlínskou smlouvu, diskreditovanou, zlopověstnou, od ná odů stonásob prokletou, zachránil od tohoto po- rušení? Uvidíme. Kdo proti Bulharsku nebude,j především Rakousko-Uhersko, jemuž porušen borlinské smleuvy Bulharskem dá oprávnění. aby ji také porušilo — v Bosně a Heree- govině. Jako Rakousko-Uhersko, zachová se Anglie, jež se prohlásí za samostatnou drži telku Egypta a Kypru, jakmile Rakousko jinal „upraví“ svůj státoprávní poměr k Bosně a Her cegovině. O Německu lze předpokládati,ž nechá na Balkáně jednati svého rakousko-uher ského spojence a spokojí se prospěchy politik obchodní, neboť Rakousko v obchodním slova smyslu razí cestu na Balkán Německu. Ru sk sice poslalo do Sofije notu proti záchvatu Vy chodní železnice, ale ono přece nemůže být proti Bulharsku. Podoná se tedy, že žádná z velmocí Bulhar sko nezakřikne a nechají Turecko, aby si s ním spor vyřídilo samo. Turecko může jedno z dvo jiho: buď se spokojiti s nezávislosti Bulharsk jako dokonaným skutkem, anebo mu vypovědět válku. Bulharsko je na tuto válku připraveno Dávno na ni myslilo a národ jeho trpělivě snášel veliké náklady na zbrojení. O bulharské armádě, jež se již jednou stkvěle osvědčila ve válce s králem Milanem, jde jeden hlas, že je výborně vycvičena, připravena a vykázněn Bulharská armáda je chloubou svého národa národ, bude-li válka, ochotně si uloží ještě větší oběti, aby uhájil, co mu dávno patřilo a co mu v přihodné chvíli samo spadlo do klína jak zralé jablko.
#21 alto_textblock #21
rem.
#22 alto_textblock #22
Jeviště prohlášeni království.
#23 alto_textblock #23
Trnovo náleží mezi nejdůležitější a nejpamál nější města knížectví bulharského. Romantickou po- lohou nevyrovná se mu žádné město evropské, a dosti připomíná některá horská města dalmatska. Rozkládá se z větší části na úzkém, táhlém ostrohu utvořeném Jantrou, která vine se tu mezi kolmým vysokými stěnami. Na protějším severním břeh Jantry rozkládá se, nyní v ssutinách, hrad Trapezica kde prý stávalo 7 kostelů. Jižní stranu Trnova lemuje lesnatý svah „Svaté Hory“ (Sveta Gora). Mezi nim pak v hlubokém údolí podle řeky, přes níž vedou dv mosty, tísní se skupiny domů. Tu na úpatí Trapezi leží sříceniny kostela sv. Dimitria, podle podání koru- novačního chrámu carů bulharských, naproti němu stoji mitropolija, sídlo mitropolity s chrámem sv Petra a Pavla, málo úhledným. Níže na řece jsou „lavry“ svatých čtyřiceti mučedníků, zbudované r 1230; jeden z nejpřednějších bulharských klášterů Za turecké vlády obrácen byl v tekje dervišů. Chov hojně cenných památek, zejména fresek a staroslo- vanských i řeckých nápisů. Obyvatelstvo Trnov počtem 12.858 duší (1893), je skoro výhradně bulhar- ské, neboť Turci po válce se vystěhovali. Trnovo pi pomíná se poprvé v IX. století, avšak předchůdcem jeho v římské době bylo Nikopolis u vsi Nikjup Ale o Trnovu slyšíme více po obnovení bulharskéh carství r. 1186, kdy se stalo hlavním městem Buihar- ska a zůstalo jím až do dobytí Turky 17. červenc 1393. Tito je podřídili k Nikopoli. Ale přes to udrže. se tu živý obchod, jak svědčí o tom osada Dubrov- čanů. Úpadek nastává teprve v XIX. sloletí. Za po- slední války rusko-turecké obsazeno bylo Rusy6 července 1877 téměř bez boje, načež stalo se zá- kladnou ruských operucí. Za to po osvobození Bul- harska nastal tu nový život, neboť konalo se zde pět národních shromá ždění, z nichž jedno vypraco- valo t. zv. trnovskou onstituci
#24 alto_textblock #24
e
#25 alto_textblock #25
Ferdinand, ear Bulharů. Kniže, nyní car bulharský Fer dinand Maxmilian Karel Leopold Mari narodil se dne 26. února 1861 ve Vídni jako čtvrté dítě prince Augusta Sasko-kobursk- gothského a princezny Klementiny Orleanské. Otec jeho zemřel 26. července 1881, matka dne 16. února 1907. Dne 7. července 1887 byl bulharským ná- rodním shromážděním po poděkování se Alex- andra Battenberského zvolen knížetem bulha- ským jako Ferdinand I., fermanem Porty ze dne 2. března 1896 pak potvrzen a jmenován guver- nérem Východní Rumelie. Dne 21. dubna 1893 oženil se s Marií Louisou, princeznou bourbon- sko-parmskou, která zemřela dne 1. února 1899 ve věku 29 let. Z manželství toho vzešly čtyři děti: Boris, prine Trnovský, jemuž jest nyní 14 let. Kyrill, princ Preslavský, Eudoxia Au- gusta a Nadežda. Dne 28. února letošního rol oženil se kníže Ferdínand podruhé s Eleonorou
#26 alto_textblock #26
princeznou z Reussu
#27 alto_textblock #27
Zabavení Východní dráhy Bulharskem.
#28 alto_textblock #28
Ministr financí ohlásil jménem vlády všem představitelům cízích států v Sofiji, že ve příčině Východní dráhy Bulharsko za žádnou cenu neustoupí. Diplomatům zároveň doručen pamětný spis, v němž se dokazuje, že Rulhar- sko tento krok učiniti musilo, protože dosavadní exploatování Východní dráhy přináší mu ohromné škody je spojeno i s nebezpečím pro případ války. V pamětním spise bylo již napověděno, k čemu se Bulharsko odhodlalo. Praví se tam: Za- chvácení Východní železnice bylo příkazem ná- rodní cti Bulharska, jež chce býti hosp- dářem ve svém domě a proto nemůž dopustit, aby jeho komunikace byly v cizlch rukou. Orgán předsedy ministerstva Malinova pro- hlásil: »Ani konference, ani smirčí soud ne- mohly by změniti rozhodnutí Bulharska. Bul- harsku dokonce nejde o škod cizlch akcionářů Východní želez- nice. Jest ochotno dráhu od nich vykoupit a má za tím účelem pohotově 30.000 00
#29 alto_textblock #29
franků.
#30 alto_textblock #30
Z Londýna.
#31 alto_textblock #31
(Pův. zpráva »Nár. L. Měl jsem přiležitost hovořiti se z- stupcem jisté evropské velmoci, jenž po- byl mnoho let na Východě a zná velmi dobře tamější poměry, jakož i velmi dobře zpraven jest o tom, kterak s smýšlí v anglických kruzích o zápletce bulharské, pokud se týče vých od- ních drah. Vyslovil se takto: Celá otázka záleží v tom, j e-li Bulharsko tajné podporováno Ra- kouskem a Německem čili nic. Jestliže ano, pak protesty Velké Britanie, Franeie a Italie ne- zabrání, aby Bulharsko ne- provedlo svou. Je známo, že An- glie protestovala proti zabrání východních drah Bulharskem a podporuje reklamaei Turecka; ale ani Anglie stejně jako Franeie a Italie nemají nej- menšího úmyslu pustiti se d války nebo se jí jen zúčastniti v při- padě, že Bulharsko přejde přese všechny ústní nebo písemné remonstrace těcht tří velmocl. Jak se zachová Německo? N tom celkem nezáleží, poněvadž Německ jedná v souhlase s Rakouskem ve všech záležitostech balkánských. Neznámo jest pouze, jak se s ku- tečně chová Rakousko. Praví se, že zaslalo Bulharsku pro- test, jenž byl ostatně bulharské vládě sdělen pouze ústně, ale není snad mez Bulharskem a Rakouskem tajná dohoda, takže Rakousko, odsoudivši veřejné po- stup Bulharska, ve skutečnosti se s nlm smiří? Na tom záleží vše. Přes to, že bul- harská armáda je nejlenší v oné části Evropy, je přece jisto, je nemůže tak snadno vtrhnouti do Turecka a táhnouti přímo na Cařihrad, jak myslí pisatei článku, uveřejněného v »Timesech«. Ne- mohla by vůbec napadnouti Turecko, kdyby bulharská vláda neměla jistotu. že rumunská armáda zachová nejpřísnější neutralitu. Není však žádným tajemstvím, že Rumunsko jest přední stráží nebo spíše krajním křídlem trojspolku. Dalo Rakousko již Rumunsku na srozuměnou, že musí býti neutrálním v každém případě? To je druhý bo otázky. S jisté strany ujišťuje se určitě, že tajná dohoda mez Rakouskem a Bulharskem skutečně trvá, takže Rakou- sko bez překážky připoji Bosnu a Hercegovinu, v od- měnu pak za to uzná neod- vislé bulharské královstvi. J. Coudurier.
#32 alto_textblock #32
Anglické sprostředkování ve sporu. Z Londýna, 5. října. Reuterova kancelát se dovídá, že anglická vláda podala vládě otomanské a bulharské návrhy na roz- řešení otázky dráhy východní. Vláda otomanská dala by ráda souhlas, aby právo nájemné bylo společností přenecháno Bulharsku, k d y b