#1
alto_textblock
#1
1908
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
NARUDNÍ
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve čtvrtek dne 19. března.
#6
alto_textblock
#6
K číslu 78.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 4h
#7
alto_textblock
#7
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici.
číslo 3.
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
am je též redakce
#9
alto_textblock
#9
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
#11
alto_textblock
#11
Aféra papežského nuncia ve Vídni.
Z Vídně, 19. března. Aféra papežského
nuncia roste nikoli každým dnem, nýbrž ka-
ždým půldnem a každým vydáním zdejších listů.
Konec aféry té, jak se vyvinula, nemůže býti
jiný než odchod papežského nuncia
z Vídně. Dvě zajímavé publikace byly dnes
vydány. Jednou jest list, který zl as l a
ministr věcí zahraničních baron
Aehrenthal ministrovi kultu a vy-
učování, dru. Marchetovi, druhou pak je stat
křesťansko-sociálního »D. Volksbl.«, ve kterése
vyličuje postavení papežského nun
cia ve Vídni před aférou nynější a posta-
vení jeho po aféře.
List bar. Aehrenthala, svědčící dru.
Marchetovi, zní takto: »Za návštěvy, kterou mi
učinil zdejší apoštolský nuncius, uvedla jeho
excellence na přetřes záležitost známého profe-
sora kanonického práva v Inšpruku, dra. Wahr-
munda, podotknuvši, že tento profesor nedávno
v Inšpruku a Salzburku měl přednášky povahy
atheistické a že rozšiřuje také brožury, které
sepsány jsou stejným duchem, katolické církvi
nepřátelským Proti brožuře po návrhu vrchního
státního zastupitelstva stalo se již opatření kon-
fiskací. Určité žádosti apoštols ký
nuncius u příležitosti té nepro-
nesl. Pokládaje sobě za čest Vaší Excellenei
toto sděliti k informaci, užívám atd. . . .«
»Deutsches Volksblatt« oznamuje: »Jak
koliv neobvyklým jest postup papežského nuneia.
přece vysvětluje se jeho vroucím přáním, a by
mohl Vídeň opustiti co nejdří ve
Kníže Granito del Belmonte nikdy necítil se ve
Vídni doma. Ani politických ani společenskýc
styků neměl, kterých diplomat nemůže postrá-
dati. Stál ve zdejším prostředí jako cizinee
a bez porozumění pro svéráznost
našich poměrů, čímž se velmi dobře vy
světlují četné jeho přehmaty, kterých se do-
pustil za své zdejší působnosti. Nejhorší dojem
však činilo nedávné jeho vystoupení
v záležitosti sňatku knížete bul-
harského. Publikací způsobenou papežskou
nunciaturou konána kritika na aktu, ke které-
#12
alto_textblock
#12
mu vyslal císař, na jehožto dvoře jest nun cius
pověřen, svého zvláštního zástupce.
To bylo více než podivným a v zasvěce-
ných kruzích) se pokládalo odvojání nynějšího
nuncia takřka za neodvratné.Ale pád pro ne-
obratnost a beztaktnost není ovšem pro diplo-
mata věcí příjemnou a tak se vysvětluje, že
nunciushledal v oboru církevně-politi-
ckých zásad úmyslně konflikty, který
mi má býti pravá příčina jeho odvolání za-
střena. A to se mu také podařilo. Ne-
učiniv žádného dotazu u stolice papežské a ne-
dostav také od ní žádných rozkazů, zahájil akei
v aféře Wahrmundově. Mluvil o té věci s mi-
nistrem zahraničních záležitostí bar. Aehrentha-
lem, nevysloviv však žádného požadavku. Když
nedostal samozřejmým způsobem žádné úřadní
odpovědi, šel do veřejnosti a tvrdil,
že žádal za odvolání prof. Wahr-
munda ze stolice církevně-politi-
ckého práva z inšprucké fakulty právnické.
K úřadnímu prohlášení předlitavské vlády, že
tomu tak není, tvrdí opětně nuncius opak
a vytýká prvnímu ministrovi, u kterého jest po-
věřen, veřejně nepravdu a hru slovy. Že ta-
kové věci nejsou obvykly ve sty-
cích diplomatických, jest na jevě
musí potvrditi domněnku, že papežský nunciu
naschvál provokoval konflikt, aby
dal příznivější výklad svému neodvratnému od-
volání.«
Na včerejším rautě, který pořádal ministn
železnic dr. Derschatta, byla záležitost
papežského nuncia skoro výhradným předmětem
veškerých rozprav mezi diplomaty, ministrya
poslanci. Ministr kultu a vyučování dr. M a rich e
netajil obsah dopisu, který mu zaslal bar.
Aehrenthal a pravil, že tento list neobsahuje
nic, než zprávu, že si papežský nuncius na
prof. Wahrmunda u bar. Aehrenthala stěžoval.
Vyšily však na jevo zároveň ještě
momenty jiné. Bylo praveno, že papežský
nuncius, čekav dvě neděle na nějakou odpověd
bar. Aehrenthala nebo dra. Marcheta, d a
celou příhodu do »Vaterland u«,
chtěje uveřejnění záležitosti té užíti jako nátlaku,
jako urgence na vyřízení své žádosti.
Bylo však také praveno, že předvčerejší
communiqué, vydané vládou předlitavskou v ten
#13
alto_textblock
#13
rozum, že papežský nuncius netlumočil baronu
Aehrenthalovi žádný požadavek, mělo
býti zlatým mostem, po kterém umožniti se chtěl
ústup papežského nuncia, ale papežský nuncius
nejen na tento most nevkročil, nýbrž
o pakoval ještě ve včerejších svých pro-
jevech tvrzení své, že oficiálně předložil
ministru zahraničních záležitostí oficiáln,
požadave k.
Konečně bylo ukazováno k tomu, že kře-
sťanským sociálům, zvláště vídeňským, celý
tento konflikt jest velmi nepříležitý a že činili
prudké výtky klerikálům tyrolským, že tento
rozpor způsobili.
Z Vídně, 19. března. (K. k.) „Frdbltt.“ uve-
řejňuje soukromý list, zaslaný ministrem
zahraničních záležitostí ministru vyučování dru.
Marchetovi dne 6. března a poznamenává k ně-
mu: „Jak z tohoto listu vidno, jde o prosté
sdělení slov nunciových vůči ministru zahra-
ničních záležitostí. Kdyby byl zástupce Jeho
Svatosti postoupil dále a formuloval v této zále-
žitosti konkretní žádost, po kteréžto stránee
jest rozhodování vyhraženo rakouským orgánům,
nebyl by svob. pán Aehrenthal mohl přijati zpro-
středkování.“
Z Vídně, 19. března. Devítičlenný výbor ně-
meckých stran vydá dnes večer zvláštní projev
o zakročení papežského nuncia v aféře Wahr-
mundově.
#14
alto_textblock
#14
Wahrmund nebude kandidován.
Z Vídně, 19. března. Z Inšpruku se sdě-
luje, že tamější liberálové dokonce nechtějí kan-
didovati prof. Wahrmunda na místo dra. Erlera,
jenž ostatně do té chvíle neoznámil svoji resig-
naci ani předsednictvu německé strany lidové,
ani předsednictvu poslanecké sněmovny a to
z té příčiny, že němečtí radikálové
němečtí nacionálové jsou proti
kandidatuře prof. Wahrmunda již
z té přičiny, že jest původu židovské-
ho. Obě tyto skupiny neustoupí prý za žád-
ných podmínek při stanovení kandidáta od přes-
ného stanoviska antisemitského.
#15
alto_textblock
#15
Příští kampaň říšské rady.
Z Vídně, 19. března. Nedávná zpráva „Ná-
rodních Listů“, že plenum poslanecké
sněmovny sejde se teprve v dubnu, se dnes
#16
alto_textblock
#16
FEUILLETON
#17
alto_textblock
#17
Z pamětí Edmonda de Amicis.
#18
alto_textblock
#18
S populárním italským spisovatelem Edmondem
de Amicis mizí opět jeden z malého kruhu, jehož
mládí spadá ještě v dobu, kdy ohnivý a dobrodružný
duch Garibaldův uváděl srdce všech mladých Italů
v rychlejší tep. Jako dvacetiletý poručík bojoval bu
doucí básník proti Rakousku u Custozzy a ve svých
pamětech líčí sám ony dny, kdy vlny mladistvého
nadšení zvedly se po celé Italii a zachvátily také
jej, třináctiletého, takže pojal dobrodružný plán, opu-
stiti otcovský dům, aby na Sicitii v řadách Garibal-
dových bojoval za osvobození Neapole.
V malém městečku, v němž Edmondo tehdy žil.
nalézala se odvodní kancelář, jež přijímala dobrovol-
níky a jednoho dne rozhodl se Edmondo s dvěma
spolužáky vstoupiti rovněž v řady dobrovolníků. Vá-
havě zaklepali na dvéře kanceláře, radostně však ji
opouštěli a mladistvé nadšení měnilo jim školáckou
kazajku již v červenou košili garibaldovců. »Přijdte
opět za tři dny,« pravil jim muž s chladnýma, pátra-
výma očima, nic více. »Tato lakonická stručnost uči-
nila na nás největší dojem. Jaký to muž! Opravdu
muž činu! Bylo tedy rozhodnuto. Tři dny ztrávili
jsme v nevyslovitelném rozechvění. Potábneme ke
Garibaldovi, potáhneme ke Garibaldovi! S bohem la-
tino, s bohem algebro, s bohem klasické dějiny!«
Myšlenka na rodiče a jejich bolest, až zvědí, že
děti jejich spěchají na krvavé bojiště, působila ho-
chům jakousi starost, ale těšili se, myšlenkou na
slávu, která je jistě nemine. Když však třetího dne
opět příšli do odvodní kanceláře, byli odkázáni na
další tři dny, pak opět a konečně poznali, že pre-
sident kanceláře, jenž rodiče mladých vlastenců znal,
je klame. »Bylo nutno vysvětliti tomuto presidentovi
jeho vlasteneckou povinnost. S hrdě vztýčenými
hlavami šli jsme k němu a jeden mluvil za nas
všechny. Mluvil velkolepě, ale advokát poslouchal
klidně a konečně nás vyzval, abychem příštího jitra
byli o půl páté hodině na nádraží. Chvějíce se vzru-
#19
alto_textblock
#19
šením šli jsme domů. Pak přišly dopisy na rozlou-
čenou s rodiči. »S bohem, milovaní rodiče, vlast nás
volá, proste za nás, bůh bude s námi, ať žije
Garibaldi.«
Potají připevnil de Amicis na své okno dlouhý
provaz, jenž měl v noci sloužiti k útěku. Večer
mohl sotva jisti, každý pohled matky svíral mu
hrdlo a nevypravil ze sebe více než »dobrou noc!-
Teprve o půlnoci usnul a tisíce rudých košil tančilo
mu před očima. K uším doléhalo mu hřmění děl,
byly to údery věžních hodin. Probudil se, jeho pokoj
byl osvětlen, matka seděla u jeho lože. Plán by
vyzrazen, president zpravil rodiče . . . Ráno pak,
když zklamaný hrdina po neklidné noci vyšel na
ulici, padl jeho zrak nejprve na provaz, vísící s okna,
jenž mu měl býti mostem ke slávě. Domovník po-
hlížel na provaz, potřásaje hlavou a Edmondo, za-
rdělý studem, rychle se vrátil domů. Po několik
neděl ještě, když se náhodou mluvilo o provaze, cítil
přitom slově hrozné ponížení, které jej vždy znova
zdrcovalo . . .
#20
alto_textblock
#20
Tragedie školáka. V duryňských listech obje
vila se těchto dnů následující zpráva z Oldislebenu
„V úterý minulý týden odešel školák Nikolni z do-
mu svých rodičů a posud se nevrátil. Pobyt jeho ne
mohl posud býti zjištěn. Zasloužený trest ve škole
i od politováníhodných rodičů pohnul asi lehkomysl-
ného chlapce k tomuto kroku.“ Pozdější zpráva zněla-
„Čtrnáctiletý školák Hans Nikolai, jenž před osmi
dny tajně odešel z domu svých rodičů, byl dne4
března náhodou nalezen umírající ve stodole, nále-
žející ke zdejší faře. Rychle povolaný lékař nemohl
pomoci. Hoch stal se zatím obětí dobrovolné smrti
hladem. Zemřelý, jenž měl býti na květnou neděli
biřmován, byl jedíným dítětem svých rodičů.“ O pří-
čině této dobrovolné smrti domněle „lehkomyslného“
a „zaslouženě“ potrestaného chlapce podáv? vysvě-
tlení třetí zpráva v novinách: „Hans Nikolai byl na-
lezen ve středu, právě osm dní po svém záhadném
zmizení, ve stodole, náležející k faře. Půl hodiny na
to zemřel. Hoch byl z různých příčin vehnán ve
smrt. Mluvil ve škole při vyučování se svým souse-
#21
alto_textblock
#21
dem a dostal za to karcer.(!) V místnosti k tomu
určené má dle předpisu býti nočník, poněvadž děti,
odsouzené ke karceru, jsou při odpykávání svého
trestu uzavřeny. V den, kdy hoch byl zavřen, nenalé-
zala se však nádoba v místnosti a proto byl nucen
vykonati svou potřebu v karceru, neboť přes opětov-
né klepání nikdo nepřišel a zvonek v místnosti také
není Trest, který jej za to stihl a který musil ne-
spravedlivě vytrpěti, vzal si hoch tak k srdci, že se
odhodlal zemříti a provedl tento úmysl k velkému
žalu svých rodičů, jichž jediným dítětem byl.““ —
Celý průběh případu jest hrozným obviněním „peda-
gogů“, kteří hocha dohnali k smrti. Nutno uvážiti,
co znamená pro hocha v onom věku dobrovolná smrt
hladem, jak nesmírné energie jest třeba k provedení
tohoto úmyslu, zuří-li hlad v útrobách! Jak hluboce
musila býti duše tohoto nešťastného dítěte uražena,
že ubožák raději volil hroznou smrt, nežli by žil
s pohanou nespravedlivého trestu!
= Oběti novin. Rychlé decimování lesů ve Spo-
jených státech budí stále větší obavy; neschází va-
rovných hlasů a zvláště stížností na noviny, jež se
činí v první řadě zodpovědnými za pustošení lesů.
Jak se v „American Review of Reviews“ uvádí, pa-
dají zejména jedle, smrky, buky a topoly za obět
časopisům, poněvadž se nejlépe hodí k výrobě
ohromných spoust papíru, jež se denně spatřebují.
Při tom objem i náklad časopisů stále vzrůstá. Roku
1905 činila denní výroba dřevěného papíru desatkrát
tolik jako před 25lety a znamená zničení 50.000
hektarů lesa ročně. Pouze časopisy měly roku 1905
ve Spojených státech 6000 sázecích strojů. Nedělní
čísla šesti velkých novoyorských listů mají průměrně
60 stran a každý exemplář vyžaduje tolik papíru
jako kniha o 480 stranách. Ve Spojených státech
vychází 456 velkých nedělních vydání; jejich poti-
štěná plocha rovná se obsahu papíru knihovny o 6
milionech knih po 500 stranách! Nutnost, používati
k opatření tohoto ohromného množství papíru jiné
suroviny, stává se stále naléhavější. Kdyby posavadní
způsob výroby potrval, nezbylo by dle přesnéha vý-
počtu za 33 let v celých Spojených státech jediného
stromu! -