#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek dne 22. dubna 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 112.
#4
alto_textblock
#4
Ni vanní n odpol. listy
přodplácí set
„ Praze v adntini
riste
ns . . .
s droji denénno.
nl : !
npěíe .
Proštorni
Bníni
rjí zionio
.::2i
#7
alto_textblock
#7
2K o
#10
alto_textblock
#10
NIi
#12
alto_textblock
#12
v drobném prodeji
sdpoledn.. . . . . ka s h
ve slialkách sa veskor
#13
alto_textblock
#13
nnní. čl9. . . . . .
.
#14
alto_textblock
#14
rnsera ee
plali se hokově naplet
Zplacení a fnserty přijímá sčminl-
slrnce v Marisnské ulici č. s
#15
alto_textblock
#15
tekára tnretea kncsliivaa-
Bekophy sa havnaet.
#17
alto_textblock
#17
Těžká operace parlamentu
vídeňského.
Zatím co v Uhrách ode dvou dnů panuje
následkem náhle propuknuvší obrovské stávky
železničních úřadníků a zřízenců rozruch veřejný
a zmatek všeobecný jako ve chvilích válečnýeh
nebo živelních katastrof, ve Vídni opět ne-
obyčejný parlamentní rozruch
šum a shon, ale ztlumený portierami a za-
vřenými dveřmi poradních síní; vypadá to dnes
v tom ubohém parlamentě Cislajtanie věru jako
v nemocnici před nevšedně těžkou operaci. Samý
šepot, samé tajemství, na všech tvářích výraz
napjetí, »každý něco ví«, ale nikdo nechce s bar-
vou ven. Ano, jde o těžkou operaci, o odstranění
rakoviny« sedmileté obstrukee
z úlrob poslanecké sněmovny vídeňského rajehs-
rátu, kterou mu spískali němečtí centralisté svým
násilným úderem do samého centra jeho ústrojí
tivotního, do principu to většiny, jehož zraněn
znamená záhubu všeho sněmování.
Jedná-li se tedy, jak officiosové Körbrovi.
zejmena dnešní vídeňský »Fremdenblatt« tvrdí
dnes všem stranám parlamentním, i vládě Kör-
brově vážně o vyhojení a zachránění parlamentu
dává rozum, kde a jak by se mělo s léčenín
Příčinou veškerou i jedinou celé té sedmi
leté těžké choroby cislajtánského parlamentu
byla i zůstala křivdící panovačnost německo-
centralistické menšiny, která nechtěla se živou
mocí odříci svých zpuchřelých výsad, svého
nemravného feudálního nadpráví a nechtěla
ztrpět, aby Rakousko dvacátého století se svou
dvoutřetinovou většinou neněmeckých, uvědomě-
lých národů bylo jiným, než německým.
Zpupná tato choutka německých levičáků, žáda-
jiei šileně čirou nemožnost a otravující od pů
stoleti všechen veřejný život říše habsburské,
zasáhla posléze zhoubně i v ústrojí samého
toho parlamentu centrálního: jakmile tu ně-
mečtí otročníci pozbyli většiny rozhodující, zpro-
tivil se jim a počali ho hubit svou vzpourou
proti většině jeho autonomistické, v níž dospěli
až k nejsurovějším útokům na autoritu sněmov-
ního předsednictva. Právě tomu sedm let, eo
němečtí pokrokáři, nacionálové a Všeněmei,
podporováni sociálními demokraty, křesťanskými
sociály a německými velkostatkáři, zahájili svou
divokou obstrukční vzpouru proti principu par-
lamentní většíny, vzavše si za záminku povolení
rovného práva jazyku národa našeho v
státní správě Čech a Moravy.
p
A zdařilo se jim. Autorita státní couvla
před jejich terrorem, obětovala jejich vzpouře
naše dobré právo . . . Ale my hned tehda
předpověděli, že s naším právem poroucháno
zničeno ještě také něco jiného: zdraví a život
společného toho parlamentu samého a dějiny
daly nám věru za pravdu. Nyní tody — po
sedmileté těžké nemoci jeho podniká se poku
o záchranu zbědovaného mrzáka. Polští doktoři
připravují operaci. Dle »Fremdenblattu« hodl
jim i pan Körber býti v ní »účinně na
pomocen«.
Nuže, to je od Jeho Excellence po čtyř-
letém otálení přece dost! Jsme opravdu na tu
jeho účinnou pomoc zvědavi. Snad že s ní sou
visi ta dnešní jeho mimořádná delší audien
v eísařském hradě po důvěrných jeho rozmlu-
vách s pohlaváry německých stran ... Ovšem,
po našem prostém poddanském rozumu, přicházl
se svou pomocí zpropadeně pozdě, tak pozdě,
že ani žádný officios netroufá si říci, že páně
Körbrovo »serum« ještě přijde v čas a pacienta
zarhrání. Bylo zajisté od počátku jeho první
státnickou povinností, aby přivedl výstředníky ně-
mecké k rozumu. Této své povinnosti zhola ne-
dostál, nýbrž naopak hověl jim po celou dobu
vlády své, tou měrou proti nám, až v něm viděli
svého ochránce, svého důvěrníka, svého prote-
kora. Musilo by mu zle dohořivati k prstům,
sby v poslední chvili obrátil a náhle své milce
přísně a důtklivě okřikl: »Nepřepinejte luku, al
#18
alto_textblock
#18
tačii
#19
alto_textblock
#19
povolte spravedlivým požadavkům Čechů, sneste,
abych jim vrátil vnitřní úřadní češtinu a zajistil
druhou českou universitu v hlavním mě stě
Mora vy.«
Však kdo by v podobný obrat při Kör-
brovi mohl po veškeré minulosti jeho politické
u nás dnes doufat a důvěřovat? Že našim
poslancům této víry naprosto schází, zjevila
jasně včerejší řeč Moravana dra, bar. Pra-
žáka, jenž zvolal v poslední chvíli ještě na
Jeho Excellenci: »Nevzchoplli se v obou nej-
důležitějších otázkách: zřízení druhé české uni-
versity a restituce vnitřní úřadní češtiny v Če-
chách a na Moravě k rezhodnému činu,
pak že již nadešel čas, aby šel
udělal místo jinému státník u.«
Z toho věru nevyznívá ani dost málo n-
děje a víry v Körbrovu upřímnou pomoc při
smírčí akci zahájené Poláky za předpokládáním,
že nám bude se strany vládní s tichým svole-
ním Němcův položen »zlatý most« garancií
v obou těchto našich důležitostech, abychom se
eti mohli přejíti po něm z obstrukce v normální
opposici. Tolikéž chování se předsedy sněmovny
p. Vettra, když včera stanovil na dnešní od-
poledne mimořádnou schůzi sněmovny pouze
ku předsevzetí voleb delegačnícha
a proti vší slušnosti a všemu právu odepřel
slovo hlásícímu se dru. Stránskému, jenž
chtěl jménem klubu upozornit, že nepřísluší
předsedovi, nýbrž sněmovně stanoviti jednací
pořad mimořádných schůzí — takě z této udá-
losti nejeví se naprosto žádná opravdu smířlivá
mysl a dobrá vůle kruhů vládních oproti nám.
Za takých okolnosti troufáme si o zdaru
celé záchranné operace silně a důvodně pochy-
bovati. Volby do delegace se snad dnes prove-
dou, ale to bude pro delší vývoj věci beze všeho
významu. Dokud se nám nestane po právu, ztro-
skotá všechno úsilí operatérů a operace prostě
se nezdaří. Co bude pak a pacientem- parlamen
tem, to není naší starostil
#20
alto_textblock
#20
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 21. dubna.
Podmínky německého přátelství k Rusku.
»Rus« v úvodním článku »Podmínky ně
meckého přátelství« obrací se proti dvěma hla-
sům, které se v posledních dnech ozvaly v ru-
ské veřajnosti, nabádajíce Rusko, aby přijalo
nabízené německé spojenství. »Rus« obrací s
proti těmto hlasům známým naším telegramem
o nabídkách císaře Viléma, o nichž praví, že
jsou nejen pravdě podobny, nýbrž i kresli plán,
úplně důstojný vynalézavosti německého diplo-
matického genia. Telegram »Nár. L.«, praví se
v článku, zainteresoval i hr. Goluchowvského.
»Ale i kdyby telegram »Nár. L.« byl pouhou
pověstí«? praví petrohradský list, »tolik může
býti jasno každému Rusovi, že Německo nena-
bídne Rusku svého přátelství nezištně.«
#21
alto_textblock
#21
„Gaulois“ o ruském caru.
V největším pařížském časopise uveřejňuje
politický kronikář Demoulins zajímavý článek
o ruském caru a o jeho odhodlání, dáti k dispo-
sici své soukromé jmění pro potřeby válečné. Jak
praví francouzský časopis, páčí se jmění cara
Mikuláše II. na dvě milliardy franků, je tudíž
nejbohatším suverénem evropským. Zpráva o jeho
úmyslu, zapůjčiti toto obrovské jmění bez záruky
a úroků na vedení války, nepřekvapuje » Gaulois«.
neboť »ruský car je nejen hlavou ruského ná-
roda, je též representantem své země a resumuje
její slávu minulou, její ctižádosti přítomnou i jej
naději do budoucnosti. Dějiny jeho rodiny splý-
vají s dějinami jeho a vlasti, jeho zájmy jsou
zájmy národa a přichází-li na pomoc Rusku.
chrání uím především sama sebe.
#22
alto_textblock
#22
Jaurěsův nový list.
V ponděli vydán byl v Paříži nový lie
Jaurěsa, vůdce ministerské socialistické strany
francouzské. Má název »L'Humanité«. V progra-
#23
alto_textblock
#23
movém článku vykládají se známé názory evo-
lučního socialismu; za bezprostřední úkol socia-
listické strany vyhlašuje ale Jaurěs — podporu
vlády Combesovy!
#24
alto_textblock
#24
Amerika a »žluté nebezpečí-.
Nová předloha, podaná v kongresu Unie
proti Číňanům, zapovídá všem Mongolům, zro-
zeným mimo obvod spolkový, přístup do Unie.
Přijetí zákona toho v kongresu jeví se skorem
jistým. A ejhle, někteří »humanisté« američt
naříkají na Rusko, že brání se »žlutému nebez
pečí«, jež prý neexistuje, a zalím zavírají před
ním sami hermeticky dvéře Ameriky.
#25
alto_textblock
#25
Amerika — samý zvěd!
Vojenská správa Spojených států přisvědčuje
k tvrzení některých listů, že plány veškerých
opevnění Spojených států jsou v rukou cizíe
moci, kteréž si je opatřily prostřednictvím svých
příslušníků-zvědů, zaměstnaných při dotyčných
pracích opevňovacích.
Aneb má býti tvrzení to jen prostředkem
aby kongres tím spíše přijal novou předlohu
proti přistěhovalcům?
#26
alto_textblock
#26
Anglický rozpočet.
Z rozpočtu, kterýž byl předevčírem před
ložen sněmovně anglické a jehož podstatné část
byli jsme již sdělili, vysvítá, že vláda Balfou-
rova určitě doufá, že bude moci s rozpuštěním
sněmovny a s novými volbami vyčkati až do
nového roku. Jinak byla by sotva navrhla sně-
movně nepopulární. zvýšení cla z čaje a daně
z příjmů. Přiznává se však, že ačkoliv nová
ustanovení o clech tabákových mají ráz ochra-
nářský, že Austin Chamberlain jinak v otázkách
fiskálních uložil si větší zdrželivost a nestran-
nost nežli bylo by se dalo od něho čekat
jakožto od syna rozhodného hlasatele ce
ochranářských.
#27
alto_textblock
#27
Pruský prine v Číně.
Podle zprávy z Tjencina očekává se dne
5. května pruský prine Adalbert v Pekinu
kdež bude příjat císařem a císařovnou vdovou.
#28
alto_textblock
#28
Rampolla.
#29
alto_textblock
#29
V Římě koluje pověsť, že bývalý státn
tajemník papežský má býti jmenován arcibisku-
pem palermským, že se ale dosud vzpírá,
protože jmenování takové ovšem by neznam
nalo nic jiného, než abý byl vbv jeho, tro
spolkovým činitelům nepříjemný, z Vatikán
úplně uklizen.
#30
alto_textblock
#30
Shoda francouzsko-anglická.
V Paříži, 17. dubna
(Pův. dop. »N. Le.)
Není možno posuzovati dle pravé jej
hodnoty nedávnou smlouvu francouzsko-anglickou
neznáme-li její historie. Především dlužno naprosto
vyloučiti myšlenku aliance anglicko- francouzské
již by byla předchůdcem a jež by nahradil
anebo paralysovala pro případ potřeby alliane
francouzskoruskou. Byla doba za liberální vlády
lorda Roseberra, kdy Angličané pomýšleli na
trojspolek přistoupením k allianci francouzsko
ruské. Tento směr jevil se zvláště silně r. 189
a právě v tu dobu znovu objeven výraz »srdečná
shoda«, jimž úřadně označováno zblížení fran-
couzsko-anglické, jež nastalo po Waterloo za
vlády Ludvíka Filipa. Znal jsem politiky, ktel
tehdáž se ve Francii zasazovali o »srdečnou
shodu«.
Jedním z těchto mužů byl pan de L
nessan, bývalý ministr námořnictva. Nikdy nešlo
o to, ani mezi Angličany, kteři byli příznivi to-
muto směru, pohnouti Francii, aby upustila o
spolku s Ruskem pro spolek s Anglií. Tat
myšlenka projevena byla teprve v poslední doba
Jaurěsem, ale jest známo, klerak Jaurěs svými
#31
alto_textblock
#31
neprozřetelnostmi kompromituje politiku a svoje
politické přátele. Ostatně Jaurěs ve své nená-
visti vůči národnímu cítění francouzskému jest
rovněž ochoten, způsobiti allianci francouzsko-
německou. Nuže, příznačná vlastnost francouz-
ských anglofilů z tradice byla povždy od r, 1870
nenáviděti především Německo.
Hlásnli allianci s Britanií zvláště aby po-
razili snadněji Německo, a Léon Bourgeois,
jeden z nejrozhodnějších anglofilů, po pověstném
telegramu císaře Viléma presidentu Krügrovi
prohlásil jako předseda ministerstva o své ujmě
Angličanům, že pro případ války anglicko-ně
mecké šla by Francie s Anglií. Tak tedy i zde
jako jinde poráží Jaurěs všechnu skutečnost
chtěje nahraditi spolek s Ruskem spolkem s An-
glií, na nějž by následoval spolek s Německem-
Druhá myšlenka, myšlenka Angličanů roku
1895, aby Anglie přistoupila ke spolku fran-
couzsko ruskému, jest rovněž neuskutečniteln
poněvadž diplomacie ruská i francouzská měl
příležitost prohlásit několikráte, že jejich spolel
má toliko ráz dvojice a vyhovuje úplně přistou-
pení třetího.
Avšak jestliže Francie rovněž jako Rusk
nechtějí uzavírati nové alliance, mohou zajiste
uzavírati soukromné úmluvy, aby hájily sou-
kromé zájmy, jež se týkají toliko jednoho z
spojenců a upravovati spory takovéhoto rázu
To přihodilo se Francii, když podepsala smlouvu
anglicko-francouzskou. Velká nevina této smlouvy
zakládá se ve vzájemném uznání nadvlády
anglické v Egyptě a nadvlády francouzsk
v Marokku. Abychom posoudili cenu této smlouvy
dlužno se tudíž postavit na půdu čistě prospě
chářskou a zkoumat, zdali Francie tím utrpěla
újmu, či získala-li.
Ztráci Egypt, toť pravda, ale třeba připo-
menouti, že Francie ztratila tuto zemi ve sku-
tečnosti již r. 1898 po aféře fašodské. Ve
skutečnosti vlastní Egypt pozbyl své ceny pr
Francii již po rozdělení obvodu vlivu v Africe
r. 1890 a v letech následujících. V průběh
tohoto dělení projevila Anglie zřejmě svůj úmysl,
zříditi velkou říši přes Afriku od Kapska až po
Alexandrii a proříznuvši takto pevninu ve dvl
státi se první velmocí africkou. Proto od roku
1892 až 1898 Francie méně se snažila, upírati
Anglii Egypt, jako zamezit jí, aby se zmocnila
egyptského Sudanu. Pan Hanotaux, jenž by
slavným mínistrem oné doby a nepřítelem Angli
z přesvědčení, zosnoval geniální myšlénku, zřídi
též velkou francouzskou řiši přes Afriku, prostírajíe
se od Senegalu k Oboku přes Fašodu a Char
tum, jež by byla umožnila Francii nejen stát
se první velmocí africkou, ale získati též situnci
prvního řádu v Indiekém oceanu i oporu v osa-
dách Zadní Indie a v Madagaskaru. Francie za
těchto podmínek byla by se stala jednou z prv-
ních velmocí též v otázkách asijských a tlm
byla by se stala světovou velmocí prvého řádu.
Pan Delcassé stav se ministrem ve kritické
chvíli afféry fašodské, nesdílel nikterak názory
svého předchůdce. Prohlásil to rozhodně v de-
peši, kterou poslal tehdáž francouzskému vyslan i
v Londýně. Jsa především kolonialistou, miloval
zejmena francouzské osady v Africe, v nichž
spatřoval příští velikost Francie mnohem spíše
než v utvoření velké světové říše mimoevropské.
Proto také pojal jiný názor o příští africké říši
francouzské.
Osady, pravil si, nejsou vždycky posí-
lením mateřské země. Jsou velmi často příčinou
jeji slabosti. Anglie byla by silnější, kdyby se
nemusila neustále bát o Indii. Naproti tomu
Sibiř není příčinou slabosti Ruska. Proč ? Poně-
vadž není odloučena od mateřské země a poně
vadž Rusko a Sibiř navzájem se posilují. Je
tudíž třeba, aby osadní říše francouzská byla
v blízkosti Francie, aby posilovala situaci Franci
v Evropě a nikoliv, aby ji oslabovala. Takováto
říše jest zcela na snadě. Je to rozsáhlé území
východní Afriky od Konga až ke Středozemním
moři. Hlavní pobřeží této části Afriky nalézá s
již v moci Francouzův. Ostatek lze poměrně
snadno dobýt. Francie, majíc takto rozsáhlou
#32
alto_textblock
#32
bohatou zemi ve vzdálenosti 24 hodin cesty
z Marseillu do Alžíru od země mateřské, mohla
by jí používat, na místě aby jí musila sloužit
pro případ válečných zápletek.
Zároveň následkem délky svého pobřežl
stala by se Francie panující velmoci v této po-
lovici Středozemního moře, jež jest pro ni tak
důležitá.
U provádění tohoto záměru hrála otázka
marocká hlavní úlohu a v této otázce největším
soupeřem Francie byla Anglie. Teď Anglie od-
stoupila a toť největší získ, jaký v tu chvl
mohla očekávat od té doby, kdy se byla v kri-
tické chyili vzdala jiné kombinace, kde ne tak
jako Egypt, spíše egyptský Sudan měl značnou
důležitost.
Po Fašodé nemá již Egypt velký význam
pro Francii a proto Francie neučinila velkých
obětí, ponechavši jej Angličanům. Vanička
#33
alto_textblock
#33
Železniční stávka
#34
alto_textblock
#34
Jednání vlády se stávkáli.
Z Pešti, 21. dubna. (C.-B.) Dnes dopoledne
sešel se stávkový výbor na poradu, v níž se
měly stanoviti požadavky, jež se mají předložiti
vládě. Posl. Vörös, jenž se stávkáři vyjed-
nával až do 4 hodin v noci, navštívil dopoledne
hr. Tiszu, aby ho informoval. Dle těchto infor-
mací hr. Tisza mluvil ve sněmovně. Posl. Vöro
vstoupí se stávkáři opětně ve styk, aby s nimi
vyjednával jménem vlády-
Z Pešti, 21. dubna. (C.- B.) O 1pj1. hodině
s poledne odebrali se posl. V örös a Vaz so ny
ze sněmovny ke stávkárům, aby jim přednesli
podmínky vlády.
#35
alto_textblock
#35
Doprava.
#36
alto_textblock
#36
Z Vídně, 21. dubna. Dle úřadní zprávy
vrchního ředitelství uherských státních dráh za-
stavena doprava na všech tratich státní dráhy
na pravo i na levo od Pešti, nevyjímaje expres-
ních vlaků východního i ostendského. Náklady,
nacházející se na cestě, se zadrží a ponechají
se k disposici zasílatelů. Také rychlíky mezi
Vídní a Marchekem a Vídní a Mostem n. L.
se zastavují.
Z Pešti, 21. dubna. Ředitelstvu uherských
státních dráh podařilo se vypraviti v 9 hodin
25 minut dopoledne ze západního nádraží do
Marcheku osobní vlak, jejž řídí ministerský rada
Marx. V poledne vypraven do Vídně přes Most
n. L. rychlik z ústředního nádraží.
Z Pešti, 21. dubna. Železniční pluk, jenž
konal již své obvyklé cvičení, byl náhle odvolán
do kasáren. Poledním vlakem odjelo 200 mužů,
obeznalých se službou zelezniční, do. Pešti.
#37
alto_textblock
#37
Výtržnosti v Solnoku.
#38
alto_textblock
#38
Z Pešti, 21. dubna. Přednosta solnocké
stanice snažil se stávkáře přiměti, aby opět na-
stoupili službu. Stávkáři na vyzvání to odvětili
kamenováním nádražní budovy. Včera vyslán
do Solnoku prapor pionýrů. Vlak, v němž pio-
nýři jeli, vyjel však z kolejí, tak že musil býti
vyslán za nimi nový vlak. Dnes ráno odešla do
Solnoku také setnina pěchoty. Tvrdí se, ze
trat jest místy porašena.
Nedostatek mléka v Pešti.
Z Pešti, 21. dubna. Pešť pocítila již ná-
sledky železniční stávky. Ráno byl značný ne-
dostatek mléka, poněvadž nemohlo býti z okolí
do Pešti dopraveno. Za to jest nadbytek masa,
tak že jeho cena i poklesla, profože maso,
určené pro Vídeň, musilo zůstati v Pešti a tam
se musilo rozprodati.
#39
alto_textblock
#39
Doprava pošty.
Z Pešti, 21. dubna. Ředitelství pošt učinilo
opatření, aby do všech míst, v nichž není do-
pravy železniční, pošta se dovážela povozy.
#40
alto_textblock
#40
Přerušené vyjednávání.
Z Pešti, 21. dubna. (Zvl. tlgr. »N. L.«)
Odpoledne o 5. hodině se sděluje: Dle do-
slechu vyjednávání stávkujících s vládou bylo
úplně přernšeno. Bývalý státní tajemník Vöros
#41
alto_textblock
#41
FEUILLETON.
#42
alto_textblock
#42
O španělské zdvořilesti.
#43
alto_textblock
#43
Mluví se vždycky o pyšných Španělích
stalo se úsloví — jistě asi nikoliv beze spolu-
působení okřídleného slova německého básníka
(slolz lieb' ich den Spanier) — už běžnou mini
světového duševního pokladu stejně jako rčení
o rytířských Maďarech. Jsou to rčení pěkná a
často snad i dosti oprávněná, ale nesmíte si illu-
strovat to maďarské rytířství obrázkem, jak vy-
řzává jazyk a odnímá děti porobeným Slovákům,
a španělskou hrdost mraky žebráků, dorážející
na vás všudy ve Španělích hůře, než mouch
za lelního, parného odpoledne před bouřkou.
Španělé jsou hrdí, jsou pyšní, ale ne všichni.
Za to možno říci skoro o všech, že jsou zdvo-
řilí. Ta zdvořilost je sice také běžnou mincí,
které se užívá, aniž ten, kdo ji vyslovuje, mysli
na skutečný význam slov, ale přes to působí na
vás mile.
Z části záleží ovšem kouzlo té zdvořilosti
v tom, že se ve Španělich dovedou k vám cho-
vati zdvořile i třídy, které mají u nás zálibu
v přihroublosti a neotesanosti. Nemyslím tím
některá naše gigrlata, která zastírají „zajíma
drsnou“ touto slupkou zcela nezajímavý nedo-
slatek vzdělání a dobré vůle, ale čásť našeho
dělného lidu a řemeslnického dorostu. Zkuste
to a jděte chvíli za hloučkem dělníků, jdoucí
ráno do práce, anebo za stádem učedníků, hrnou-
cích se večer z pokračovací školy, a založím s
o nevím co, že brzy zahnete od nich do jiné
ulice. Spotřebují šťavnatých, jadrných a — von-
ných slov takové množství a s takovou virtuosi-
tou, že je zřejmo, že — prosím za odpuštění —
mají ty věci pořád na jazyku.
#44
alto_textblock
#44
Ve Španělích se tolik hrubostí jedním de-
chem nepronáší. Dovedou sice formou zaklení
provésti věci, nad kterými by se i Bílé moře sa-
mým studem proměnilo v moře Rudé, ale neděje
se to často, a dovedou za to nenuceně promluviti
tak slušně, že by se toho člověk na jejich spo-
lečenském postavení ani nenadál.
Nedaleko Avily přistoupili do kupé druhé
třídy, ve kterém jsem jel z Burgosu, nádražní
zřízenci. Tak něco jako naši bremzáci a topiči.
Vlak byl plný, a protože patřili k řemeslu, nacpal
je konduktor do kupé, ve kterém jsem si dosud
hověl sám. Pozdravili, zapálili nazbytné a ne-
vonné cigarety, které se tam prodávají po sva-
zečcích, jako u nás chřest, a začali spolu hovo-
řiti. Na mně poznali na pět honů, že jsem ci-
zinec, a protože mluvili dialekticky nenadáli se,
že ten cizí dlouhán, ospale zachoulený do kouta
kupé, jim rozumí. Nebylo tu tedy sebe menšího
přemáhání, sebe menšího ohledu, a přece hovo-
řili slušně, šprýmovně sice, ale tak, že to směle
mohly vyslechnouti i uši choulostivější, než
moje. A když jsem náhodou — při nabízení ci-
garet — promluvil několik slov, sesedli se ke
mně, vyslechli, odkud jsem a kam jedu, a hned
začali raditi, kde je jaká pamětihodnost, kde je
co zajímavého, a po celou další cestu se cho-
vali ke mně tak ochotně a zdvořile, že by tomu
u nás nejeden cestující v druhé třídě rychlíku
ani nevěřil. Ukazovali mi staré mince, zavěšené
na řetízcích hodinek, jeden se pochlubil i pěk-
ným starým stříbrným křížkem, poučovali, vy-
kládali a jen dvojího litovali: že nepřijímám ci-
garet, kterými by mne byli nejraději zadusili (co
do množství i co do libovůně) a že mne nemohou
po Avile provést a vše mi ukázat. To jsem omlu-
vil, protože přijel vlak do Avily o půl třetí hodině
#45
alto_textblock
#45
ráno
#46
alto_textblock
#46
Ve městech, do kterých se vylévá prou
#47
alto_textblock
#47
cestujících, je už lid pokažen. Je sice celkem
také zdvořilý, ale při každé zdvořilosti natáhn
ruku po almužně, a natáhne ruku i při nezdvo-
řilosti.
V Granadě na př. jsem pozoroval, že jest
jakýmsi veselým sportem říci polohlasitě, s tváři
pokornou a libeznou cizinci nejdříve nějakou na-
dávku a potom zažebrati. Spolehají zase na to,
že cizinci znají nanejvýš jenom několik vět, týka-
jících se hötelů, jídla, jízdy a kupování, a že se
dají uctivým vzezřením nadávajícího oklamati.
Když však pozorují, že cizinec neslušnému jejich
šprýmu porozuměl, vypadají náhle velice hloupě
a zahanbeně. To se v nich hnou zbytky té staré
zdvořilosti, která se přívalem cizinců pokazila.
Za to v krajinách trochu odlehlojšíchje
obecný lid, a všude po Španělích muž vzděla-
nější zdvořilý přímo kavalírsky. Zdvořilost jeví
se především už při seznámení. Jdete s přítelem
po ulici a potkáte jeho známého. Zastavíte se,
přítel vás představí a nový známý vám řekne
„Navštivte mne, bydlím tam a tam, čísl
tolik a tolik ... to je váš d ů m.
Vyjdete někam poprvé a hostitel vás
ujišťuje:
„Esta es su casa de Vd.“ „Váš dům.
Usmějete se, že by se asi vlídný hostitel
divně na vás podíval, kdybyste si chtěli na
„svůj“ dům vypůjčit, anebo se do něho na-
stěhovat, ale přes to působí nabídka mile. I ob-
chodník, když se v listu zmíní o své firmě, kte-
rou nazývají po španělsku taktéž casa — dům,
mluví jako o vašem domě, a ve Valencii mne
starší paní z distinguované rodiny, kterou jsem
několikráte navštívil, v prostřed řeči při lou-
čení přerušila:
„Poslyšte, až teď přijedete do Prahy, mát
právo říci každému: „já mohu jeti do Valencie.
#48
alto_textblock
#48
kdy se mi zlíbí, mám tam dům“ — a slova
pronesla s důrazem, jakoby se už předem přel
s každým, kdo by se opovážil pochybovati o mém
domě ve Valencii.
Jinou formou zdvořilosti nabízejí na př.
cigarety a potraviny. O cigaretách jsem se již
zmínil. Nahodíte-li se někde ke Španělovi, poží-
vajícímu něco mímo hostinec, najisto vám na-
bídne. A většinou z nabídky upřímné. Způsobite
mu opravdu radost, přijmete-li pomoranč, kus
sýra či pečeně, nebo lok červeného vína z kože-
ného měchu. I ve zdvořilosti jsou až extremy.
Vsedli jsme večer v Madridě do vlaku, jedoucího
do Kordovy a jako obyčejně přeplněného. Kon-
duktor nás uvedl do kupé, kde se byla pohodlně
už rozložila ke spaní španělská rodina — otec,
matka, malá dceruška. Mista jinde nebylo, otee
s matkou volky nevolky zase usedli a mračili se
na nás zle, ačkoliv jsme se všichni stlačili tak.
že aspoň pro děvčátko vybylo místo, aby mohlo
celou noc ležeti.
Kolem páté hod. se rozednilo. Probudil
mne jakési šustěni. Otevru oči a vidím, že spolu-
cestující krajan také už procitl. Španěl právě
snesl s hořejší sítě brašnu, a vidím, že ji otvírá.
Vyndal bílé, velké housky, jaké tam zastávaji
náš chléb, kus studené pečeně a velkou láhev
vína. Prvním jeho pohybem bylo, že nabídl se
zdvořilou úklonou všechny poklady nám, pro-
citlým spolucestujícím, na které se od večera
telik mračil. Poděkovali jsme stejně zdvořilea
odmítli. Pak teprv rodina posnidala.
A ještě karakteristická historka. Došel jsem
si nahoru na Alhambru kolem poledne. Na
Plaza de los Algibes (vysl. Plasa de los Alchives,
t. j. náměstí cisteren) usednu na lávku malého
parčíku a pohlížím na veselý ruch mládeže, sko-
tačící na holé části náměstí. Skorem jsem si ani
nepovšíml, že vedle na lávku usedl starý pán.
#49
alto_textblock
#49
Jen jsem zlehka hnul kloboukem na jeho po-
#50
alto_textblock
#50
zdrav.
Dívám se chvíli a náhle pozoruji, že pán
pokynem zavolal vodáka, roznášejícího vodu v
velkém měchu. Vodák přistoupil, vyndal ze
schránky na pasu velkou sklenici, opláchl a na-
točil z měchu vody. Starý pán vzal sklenici,
obrátil se ke mně, uklonil se a nabídl mi. Te-
prv, když jsem poděkoval: „Un millon de gra-
cias“ (vyslov un miljon de grasias) „millionterý
dík“ — — také kus španělské zdvořilosti — na-
pil se.
Nejvyššího stupně dosahuje zdvořilost na
konci dopisův. Je tak běžná, že ji vyznačují
pouhou skratkou. Psaní, určené muži, končívá
„su affmo. y S. S. Q. B. S. M., což znamená
su afectísimo y seguro servidor que besa sus
manos — váš oddaný a ochotný služebník, který
vám líbá ruce.
Toto „besamano“ (políbení ruky) připojuje
ke svému listu i dáma, píšíe pánovi: Za to, píše-li
pán dámě, změní ve floskuli poslední M za P
zní pak fráse: que besa sus pies — který vám
libá nohy. Trochu komické. Ale za to se ty ruce
a nohy líbají ve Španělich jenom na papíře, a
obtížné omlaskávání rukou je ve Španělích ne-
známo. Člověk rád políbí ruku dámě, které si
váží, ale el besamano se u nás, bohužel, zne-
náhla rozplemeňuje do přemíry už nesnesitelné.
Za poslední doby začínají někteří Španělé
vynechávat zdvořilostní tu frási, aspoň v listech
přátelštějších užívajíce skratky Q. L. E. L. M.
que le estrecha la mano — který vám ruku
tiskne. Nevím, podaří-li se jim všák, překonati
staletý zvyk.
Ostatně je to jedno. Papír všechno snese.
Dále líbání beztoho nejde.
#51
alto_textblock
#51
A. Pikhart