ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 3d97eeb0-7128-11dc-bf1b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 51
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXIV.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v pátek dne 22. dubna 1904.
#3 alto_textblock #3
Číslo 112.
#4 alto_textblock #4
Ni vanní n odpol. listy přodplácí set „ Praze v adntini riste ns . . . s droji denénno. nl : ! npěíe . Proštorni Bníni rjí zionio .::2i
#5 alto_textblock #5
3k=
#6 alto_textblock #6
ei
#7 alto_textblock #7
2K o
#8 alto_textblock #8
e
#9 alto_textblock #9
P
#10 alto_textblock #10
NIi
#11 alto_textblock #11
k
#12 alto_textblock #12
v drobném prodeji sdpoledn.. . . . . ka s h ve slialkách sa veskor
#13 alto_textblock #13
nnní. čl9. . . . . . .
#14 alto_textblock #14
rnsera ee plali se hokově naplet Zplacení a fnserty přijímá sčminl- slrnce v Marisnské ulici č. s
#15 alto_textblock #15
tekára tnretea kncsliivaa- Bekophy sa havnaet.
#16 alto_textblock #16
g
#17 alto_textblock #17
Těžká operace parlamentu vídeňského. Zatím co v Uhrách ode dvou dnů panuje následkem náhle propuknuvší obrovské stávky železničních úřadníků a zřízenců rozruch veřejný a zmatek všeobecný jako ve chvilích válečnýeh nebo živelních katastrof, ve Vídni opět ne- obyčejný parlamentní rozruch šum a shon, ale ztlumený portierami a za- vřenými dveřmi poradních síní; vypadá to dnes v tom ubohém parlamentě Cislajtanie věru jako v nemocnici před nevšedně těžkou operaci. Samý šepot, samé tajemství, na všech tvářích výraz napjetí, »každý něco ví«, ale nikdo nechce s bar- vou ven. Ano, jde o těžkou operaci, o odstranění rakoviny« sedmileté obstrukee z úlrob poslanecké sněmovny vídeňského rajehs- rátu, kterou mu spískali němečtí centralisté svým násilným úderem do samého centra jeho ústrojí tivotního, do principu to většiny, jehož zraněn znamená záhubu všeho sněmování. Jedná-li se tedy, jak officiosové Körbrovi. zejmena dnešní vídeňský »Fremdenblatt« tvrdí dnes všem stranám parlamentním, i vládě Kör- brově vážně o vyhojení a zachránění parlamentu dává rozum, kde a jak by se mělo s léčenín Příčinou veškerou i jedinou celé té sedmi leté těžké choroby cislajtánského parlamentu byla i zůstala křivdící panovačnost německo- centralistické menšiny, která nechtěla se živou mocí odříci svých zpuchřelých výsad, svého nemravného feudálního nadpráví a nechtěla ztrpět, aby Rakousko dvacátého století se svou dvoutřetinovou většinou neněmeckých, uvědomě- lých národů bylo jiným, než německým. Zpupná tato choutka německých levičáků, žáda- jiei šileně čirou nemožnost a otravující od pů stoleti všechen veřejný život říše habsburské, zasáhla posléze zhoubně i v ústrojí samého toho parlamentu centrálního: jakmile tu ně- mečtí otročníci pozbyli většiny rozhodující, zpro- tivil se jim a počali ho hubit svou vzpourou proti většině jeho autonomistické, v níž dospěli až k nejsurovějším útokům na autoritu sněmov- ního předsednictva. Právě tomu sedm let, eo němečtí pokrokáři, nacionálové a Všeněmei, podporováni sociálními demokraty, křesťanskými sociály a německými velkostatkáři, zahájili svou divokou obstrukční vzpouru proti principu par- lamentní většíny, vzavše si za záminku povolení rovného práva jazyku národa našeho v státní správě Čech a Moravy. p A zdařilo se jim. Autorita státní couvla před jejich terrorem, obětovala jejich vzpouře naše dobré právo . . . Ale my hned tehda předpověděli, že s naším právem poroucháno zničeno ještě také něco jiného: zdraví a život společného toho parlamentu samého a dějiny daly nám věru za pravdu. Nyní tody — po sedmileté těžké nemoci jeho podniká se poku o záchranu zbědovaného mrzáka. Polští doktoři připravují operaci. Dle »Fremdenblattu« hodl jim i pan Körber býti v ní »účinně na pomocen«. Nuže, to je od Jeho Excellence po čtyř- letém otálení přece dost! Jsme opravdu na tu jeho účinnou pomoc zvědavi. Snad že s ní sou visi ta dnešní jeho mimořádná delší audien v eísařském hradě po důvěrných jeho rozmlu- vách s pohlaváry německých stran ... Ovšem, po našem prostém poddanském rozumu, přicházl se svou pomocí zpropadeně pozdě, tak pozdě, že ani žádný officios netroufá si říci, že páně Körbrovo »serum« ještě přijde v čas a pacienta zarhrání. Bylo zajisté od počátku jeho první státnickou povinností, aby přivedl výstředníky ně- mecké k rozumu. Této své povinnosti zhola ne- dostál, nýbrž naopak hověl jim po celou dobu vlády své, tou měrou proti nám, až v něm viděli svého ochránce, svého důvěrníka, svého prote- kora. Musilo by mu zle dohořivati k prstům, sby v poslední chvili obrátil a náhle své milce přísně a důtklivě okřikl: »Nepřepinejte luku, al
#18 alto_textblock #18
tačii
#19 alto_textblock #19
povolte spravedlivým požadavkům Čechů, sneste, abych jim vrátil vnitřní úřadní češtinu a zajistil druhou českou universitu v hlavním mě stě Mora vy.« Však kdo by v podobný obrat při Kör- brovi mohl po veškeré minulosti jeho politické u nás dnes doufat a důvěřovat? Že našim poslancům této víry naprosto schází, zjevila jasně včerejší řeč Moravana dra, bar. Pra- žáka, jenž zvolal v poslední chvíli ještě na Jeho Excellenci: »Nevzchoplli se v obou nej- důležitějších otázkách: zřízení druhé české uni- versity a restituce vnitřní úřadní češtiny v Če- chách a na Moravě k rezhodnému činu, pak že již nadešel čas, aby šel udělal místo jinému státník u.« Z toho věru nevyznívá ani dost málo n- děje a víry v Körbrovu upřímnou pomoc při smírčí akci zahájené Poláky za předpokládáním, že nám bude se strany vládní s tichým svole- ním Němcův položen »zlatý most« garancií v obou těchto našich důležitostech, abychom se eti mohli přejíti po něm z obstrukce v normální opposici. Tolikéž chování se předsedy sněmovny p. Vettra, když včera stanovil na dnešní od- poledne mimořádnou schůzi sněmovny pouze ku předsevzetí voleb delegačnícha a proti vší slušnosti a všemu právu odepřel slovo hlásícímu se dru. Stránskému, jenž chtěl jménem klubu upozornit, že nepřísluší předsedovi, nýbrž sněmovně stanoviti jednací pořad mimořádných schůzí — takě z této udá- losti nejeví se naprosto žádná opravdu smířlivá mysl a dobrá vůle kruhů vládních oproti nám. Za takých okolnosti troufáme si o zdaru celé záchranné operace silně a důvodně pochy- bovati. Volby do delegace se snad dnes prove- dou, ale to bude pro delší vývoj věci beze všeho významu. Dokud se nám nestane po právu, ztro- skotá všechno úsilí operatérů a operace prostě se nezdaří. Co bude pak a pacientem- parlamen tem, to není naší starostil
#20 alto_textblock #20
Politické zprávy zahraničně. V Praze, 21. dubna. Podmínky německého přátelství k Rusku. »Rus« v úvodním článku »Podmínky ně meckého přátelství« obrací se proti dvěma hla- sům, které se v posledních dnech ozvaly v ru- ské veřajnosti, nabádajíce Rusko, aby přijalo nabízené německé spojenství. »Rus« obrací s proti těmto hlasům známým naším telegramem o nabídkách císaře Viléma, o nichž praví, že jsou nejen pravdě podobny, nýbrž i kresli plán, úplně důstojný vynalézavosti německého diplo- matického genia. Telegram »Nár. L.«, praví se v článku, zainteresoval i hr. Goluchowvského. »Ale i kdyby telegram »Nár. L.« byl pouhou pověstí«? praví petrohradský list, »tolik může býti jasno každému Rusovi, že Německo nena- bídne Rusku svého přátelství nezištně.«
#21 alto_textblock #21
„Gaulois“ o ruském caru. V největším pařížském časopise uveřejňuje politický kronikář Demoulins zajímavý článek o ruském caru a o jeho odhodlání, dáti k dispo- sici své soukromé jmění pro potřeby válečné. Jak praví francouzský časopis, páčí se jmění cara Mikuláše II. na dvě milliardy franků, je tudíž nejbohatším suverénem evropským. Zpráva o jeho úmyslu, zapůjčiti toto obrovské jmění bez záruky a úroků na vedení války, nepřekvapuje » Gaulois«. neboť »ruský car je nejen hlavou ruského ná- roda, je též representantem své země a resumuje její slávu minulou, její ctižádosti přítomnou i jej naději do budoucnosti. Dějiny jeho rodiny splý- vají s dějinami jeho a vlasti, jeho zájmy jsou zájmy národa a přichází-li na pomoc Rusku. chrání uím především sama sebe.
#22 alto_textblock #22
Jaurěsův nový list. V ponděli vydán byl v Paříži nový lie Jaurěsa, vůdce ministerské socialistické strany francouzské. Má název »L'Humanité«. V progra-
#23 alto_textblock #23
movém článku vykládají se známé názory evo- lučního socialismu; za bezprostřední úkol socia- listické strany vyhlašuje ale Jaurěs — podporu vlády Combesovy!
#24 alto_textblock #24
Amerika a »žluté nebezpečí-. Nová předloha, podaná v kongresu Unie proti Číňanům, zapovídá všem Mongolům, zro- zeným mimo obvod spolkový, přístup do Unie. Přijetí zákona toho v kongresu jeví se skorem jistým. A ejhle, někteří »humanisté« američt naříkají na Rusko, že brání se »žlutému nebez pečí«, jež prý neexistuje, a zalím zavírají před ním sami hermeticky dvéře Ameriky.
#25 alto_textblock #25
Amerika — samý zvěd! Vojenská správa Spojených států přisvědčuje k tvrzení některých listů, že plány veškerých opevnění Spojených států jsou v rukou cizíe moci, kteréž si je opatřily prostřednictvím svých příslušníků-zvědů, zaměstnaných při dotyčných pracích opevňovacích. Aneb má býti tvrzení to jen prostředkem aby kongres tím spíše přijal novou předlohu proti přistěhovalcům?
#26 alto_textblock #26
Anglický rozpočet. Z rozpočtu, kterýž byl předevčírem před ložen sněmovně anglické a jehož podstatné část byli jsme již sdělili, vysvítá, že vláda Balfou- rova určitě doufá, že bude moci s rozpuštěním sněmovny a s novými volbami vyčkati až do nového roku. Jinak byla by sotva navrhla sně- movně nepopulární. zvýšení cla z čaje a daně z příjmů. Přiznává se však, že ačkoliv nová ustanovení o clech tabákových mají ráz ochra- nářský, že Austin Chamberlain jinak v otázkách fiskálních uložil si větší zdrželivost a nestran- nost nežli bylo by se dalo od něho čekat jakožto od syna rozhodného hlasatele ce ochranářských.
#27 alto_textblock #27
Pruský prine v Číně. Podle zprávy z Tjencina očekává se dne 5. května pruský prine Adalbert v Pekinu kdež bude příjat císařem a císařovnou vdovou.
#28 alto_textblock #28
Rampolla.
#29 alto_textblock #29
V Římě koluje pověsť, že bývalý státn tajemník papežský má býti jmenován arcibisku- pem palermským, že se ale dosud vzpírá, protože jmenování takové ovšem by neznam nalo nic jiného, než abý byl vbv jeho, tro spolkovým činitelům nepříjemný, z Vatikán úplně uklizen.
#30 alto_textblock #30
Shoda francouzsko-anglická. V Paříži, 17. dubna (Pův. dop. »N. Le.) Není možno posuzovati dle pravé jej hodnoty nedávnou smlouvu francouzsko-anglickou neznáme-li její historie. Především dlužno naprosto vyloučiti myšlenku aliance anglicko- francouzské již by byla předchůdcem a jež by nahradil anebo paralysovala pro případ potřeby alliane francouzskoruskou. Byla doba za liberální vlády lorda Roseberra, kdy Angličané pomýšleli na trojspolek přistoupením k allianci francouzsko ruské. Tento směr jevil se zvláště silně r. 189 a právě v tu dobu znovu objeven výraz »srdečná shoda«, jimž úřadně označováno zblížení fran- couzsko-anglické, jež nastalo po Waterloo za vlády Ludvíka Filipa. Znal jsem politiky, ktel tehdáž se ve Francii zasazovali o »srdečnou shodu«. Jedním z těchto mužů byl pan de L nessan, bývalý ministr námořnictva. Nikdy nešlo o to, ani mezi Angličany, kteři byli příznivi to- muto směru, pohnouti Francii, aby upustila o spolku s Ruskem pro spolek s Anglií. Tat myšlenka projevena byla teprve v poslední doba Jaurěsem, ale jest známo, klerak Jaurěs svými
#31 alto_textblock #31
neprozřetelnostmi kompromituje politiku a svoje politické přátele. Ostatně Jaurěs ve své nená- visti vůči národnímu cítění francouzskému jest rovněž ochoten, způsobiti allianci francouzsko- německou. Nuže, příznačná vlastnost francouz- ských anglofilů z tradice byla povždy od r, 1870 nenáviděti především Německo. Hlásnli allianci s Britanií zvláště aby po- razili snadněji Německo, a Léon Bourgeois, jeden z nejrozhodnějších anglofilů, po pověstném telegramu císaře Viléma presidentu Krügrovi prohlásil jako předseda ministerstva o své ujmě Angličanům, že pro případ války anglicko-ně mecké šla by Francie s Anglií. Tak tedy i zde jako jinde poráží Jaurěs všechnu skutečnost chtěje nahraditi spolek s Ruskem spolkem s An- glií, na nějž by následoval spolek s Německem- Druhá myšlenka, myšlenka Angličanů roku 1895, aby Anglie přistoupila ke spolku fran- couzsko ruskému, jest rovněž neuskutečniteln poněvadž diplomacie ruská i francouzská měl příležitost prohlásit několikráte, že jejich spolel má toliko ráz dvojice a vyhovuje úplně přistou- pení třetího. Avšak jestliže Francie rovněž jako Rusk nechtějí uzavírati nové alliance, mohou zajiste uzavírati soukromné úmluvy, aby hájily sou- kromé zájmy, jež se týkají toliko jednoho z spojenců a upravovati spory takovéhoto rázu To přihodilo se Francii, když podepsala smlouvu anglicko-francouzskou. Velká nevina této smlouvy zakládá se ve vzájemném uznání nadvlády anglické v Egyptě a nadvlády francouzsk v Marokku. Abychom posoudili cenu této smlouvy dlužno se tudíž postavit na půdu čistě prospě chářskou a zkoumat, zdali Francie tím utrpěla újmu, či získala-li. Ztráci Egypt, toť pravda, ale třeba připo- menouti, že Francie ztratila tuto zemi ve sku- tečnosti již r. 1898 po aféře fašodské. Ve skutečnosti vlastní Egypt pozbyl své ceny pr Francii již po rozdělení obvodu vlivu v Africe r. 1890 a v letech následujících. V průběh tohoto dělení projevila Anglie zřejmě svůj úmysl, zříditi velkou říši přes Afriku od Kapska až po Alexandrii a proříznuvši takto pevninu ve dvl státi se první velmocí africkou. Proto od roku 1892 až 1898 Francie méně se snažila, upírati Anglii Egypt, jako zamezit jí, aby se zmocnila egyptského Sudanu. Pan Hanotaux, jenž by slavným mínistrem oné doby a nepřítelem Angli z přesvědčení, zosnoval geniální myšlénku, zřídi též velkou francouzskou řiši přes Afriku, prostírajíe se od Senegalu k Oboku přes Fašodu a Char tum, jež by byla umožnila Francii nejen stát se první velmocí africkou, ale získati též situnci prvního řádu v Indiekém oceanu i oporu v osa- dách Zadní Indie a v Madagaskaru. Francie za těchto podmínek byla by se stala jednou z prv- ních velmocí též v otázkách asijských a tlm byla by se stala světovou velmocí prvého řádu. Pan Delcassé stav se ministrem ve kritické chvíli afféry fašodské, nesdílel nikterak názory svého předchůdce. Prohlásil to rozhodně v de- peši, kterou poslal tehdáž francouzskému vyslan i v Londýně. Jsa především kolonialistou, miloval zejmena francouzské osady v Africe, v nichž spatřoval příští velikost Francie mnohem spíše než v utvoření velké světové říše mimoevropské. Proto také pojal jiný názor o příští africké říši francouzské. Osady, pravil si, nejsou vždycky posí- lením mateřské země. Jsou velmi často příčinou jeji slabosti. Anglie byla by silnější, kdyby se nemusila neustále bát o Indii. Naproti tomu Sibiř není příčinou slabosti Ruska. Proč ? Poně- vadž není odloučena od mateřské země a poně vadž Rusko a Sibiř navzájem se posilují. Je tudíž třeba, aby osadní říše francouzská byla v blízkosti Francie, aby posilovala situaci Franci v Evropě a nikoliv, aby ji oslabovala. Takováto říše jest zcela na snadě. Je to rozsáhlé území východní Afriky od Konga až ke Středozemním moři. Hlavní pobřeží této části Afriky nalézá s již v moci Francouzův. Ostatek lze poměrně snadno dobýt. Francie, majíc takto rozsáhlou
#32 alto_textblock #32
bohatou zemi ve vzdálenosti 24 hodin cesty z Marseillu do Alžíru od země mateřské, mohla by jí používat, na místě aby jí musila sloužit pro případ válečných zápletek. Zároveň následkem délky svého pobřežl stala by se Francie panující velmoci v této po- lovici Středozemního moře, jež jest pro ni tak důležitá. U provádění tohoto záměru hrála otázka marocká hlavní úlohu a v této otázce největším soupeřem Francie byla Anglie. Teď Anglie od- stoupila a toť největší získ, jaký v tu chvl mohla očekávat od té doby, kdy se byla v kri- tické chyili vzdala jiné kombinace, kde ne tak jako Egypt, spíše egyptský Sudan měl značnou důležitost. Po Fašodé nemá již Egypt velký význam pro Francii a proto Francie neučinila velkých obětí, ponechavši jej Angličanům. Vanička
#33 alto_textblock #33
Železniční stávka
#34 alto_textblock #34
Jednání vlády se stávkáli. Z Pešti, 21. dubna. (C.-B.) Dnes dopoledne sešel se stávkový výbor na poradu, v níž se měly stanoviti požadavky, jež se mají předložiti vládě. Posl. Vörös, jenž se stávkáři vyjed- nával až do 4 hodin v noci, navštívil dopoledne hr. Tiszu, aby ho informoval. Dle těchto infor- mací hr. Tisza mluvil ve sněmovně. Posl. Vöro vstoupí se stávkáři opětně ve styk, aby s nimi vyjednával jménem vlády- Z Pešti, 21. dubna. (C.- B.) O 1pj1. hodině s poledne odebrali se posl. V örös a Vaz so ny ze sněmovny ke stávkárům, aby jim přednesli podmínky vlády.
#35 alto_textblock #35
Doprava.
#36 alto_textblock #36
Z Vídně, 21. dubna. Dle úřadní zprávy vrchního ředitelství uherských státních dráh za- stavena doprava na všech tratich státní dráhy na pravo i na levo od Pešti, nevyjímaje expres- ních vlaků východního i ostendského. Náklady, nacházející se na cestě, se zadrží a ponechají se k disposici zasílatelů. Také rychlíky mezi Vídní a Marchekem a Vídní a Mostem n. L. se zastavují. Z Pešti, 21. dubna. Ředitelstvu uherských státních dráh podařilo se vypraviti v 9 hodin 25 minut dopoledne ze západního nádraží do Marcheku osobní vlak, jejž řídí ministerský rada Marx. V poledne vypraven do Vídně přes Most n. L. rychlik z ústředního nádraží. Z Pešti, 21. dubna. Železniční pluk, jenž konal již své obvyklé cvičení, byl náhle odvolán do kasáren. Poledním vlakem odjelo 200 mužů, obeznalých se službou zelezniční, do. Pešti.
#37 alto_textblock #37
Výtržnosti v Solnoku.
#38 alto_textblock #38
Z Pešti, 21. dubna. Přednosta solnocké stanice snažil se stávkáře přiměti, aby opět na- stoupili službu. Stávkáři na vyzvání to odvětili kamenováním nádražní budovy. Včera vyslán do Solnoku prapor pionýrů. Vlak, v němž pio- nýři jeli, vyjel však z kolejí, tak že musil býti vyslán za nimi nový vlak. Dnes ráno odešla do Solnoku také setnina pěchoty. Tvrdí se, ze trat jest místy porašena. Nedostatek mléka v Pešti. Z Pešti, 21. dubna. Pešť pocítila již ná- sledky železniční stávky. Ráno byl značný ne- dostatek mléka, poněvadž nemohlo býti z okolí do Pešti dopraveno. Za to jest nadbytek masa, tak že jeho cena i poklesla, profože maso, určené pro Vídeň, musilo zůstati v Pešti a tam se musilo rozprodati.
#39 alto_textblock #39
Doprava pošty. Z Pešti, 21. dubna. Ředitelství pošt učinilo opatření, aby do všech míst, v nichž není do- pravy železniční, pošta se dovážela povozy.
#40 alto_textblock #40
Přerušené vyjednávání. Z Pešti, 21. dubna. (Zvl. tlgr. »N. L.«) Odpoledne o 5. hodině se sděluje: Dle do- slechu vyjednávání stávkujících s vládou bylo úplně přernšeno. Bývalý státní tajemník Vöros
#41 alto_textblock #41
FEUILLETON.
#42 alto_textblock #42
O španělské zdvořilesti.
#43 alto_textblock #43
Mluví se vždycky o pyšných Španělích stalo se úsloví — jistě asi nikoliv beze spolu- působení okřídleného slova německého básníka (slolz lieb' ich den Spanier) — už běžnou mini světového duševního pokladu stejně jako rčení o rytířských Maďarech. Jsou to rčení pěkná a často snad i dosti oprávněná, ale nesmíte si illu- strovat to maďarské rytířství obrázkem, jak vy- řzává jazyk a odnímá děti porobeným Slovákům, a španělskou hrdost mraky žebráků, dorážející na vás všudy ve Španělích hůře, než mouch za lelního, parného odpoledne před bouřkou. Španělé jsou hrdí, jsou pyšní, ale ne všichni. Za to možno říci skoro o všech, že jsou zdvo- řilí. Ta zdvořilost je sice také běžnou mincí, které se užívá, aniž ten, kdo ji vyslovuje, mysli na skutečný význam slov, ale přes to působí na vás mile. Z části záleží ovšem kouzlo té zdvořilosti v tom, že se ve Španělich dovedou k vám cho- vati zdvořile i třídy, které mají u nás zálibu v přihroublosti a neotesanosti. Nemyslím tím některá naše gigrlata, která zastírají „zajíma drsnou“ touto slupkou zcela nezajímavý nedo- slatek vzdělání a dobré vůle, ale čásť našeho dělného lidu a řemeslnického dorostu. Zkuste to a jděte chvíli za hloučkem dělníků, jdoucí ráno do práce, anebo za stádem učedníků, hrnou- cích se večer z pokračovací školy, a založím s o nevím co, že brzy zahnete od nich do jiné ulice. Spotřebují šťavnatých, jadrných a — von- ných slov takové množství a s takovou virtuosi- tou, že je zřejmo, že — prosím za odpuštění — mají ty věci pořád na jazyku.
#44 alto_textblock #44
Ve Španělích se tolik hrubostí jedním de- chem nepronáší. Dovedou sice formou zaklení provésti věci, nad kterými by se i Bílé moře sa- mým studem proměnilo v moře Rudé, ale neděje se to často, a dovedou za to nenuceně promluviti tak slušně, že by se toho člověk na jejich spo- lečenském postavení ani nenadál. Nedaleko Avily přistoupili do kupé druhé třídy, ve kterém jsem jel z Burgosu, nádražní zřízenci. Tak něco jako naši bremzáci a topiči. Vlak byl plný, a protože patřili k řemeslu, nacpal je konduktor do kupé, ve kterém jsem si dosud hověl sám. Pozdravili, zapálili nazbytné a ne- vonné cigarety, které se tam prodávají po sva- zečcích, jako u nás chřest, a začali spolu hovo- řiti. Na mně poznali na pět honů, že jsem ci- zinec, a protože mluvili dialekticky nenadáli se, že ten cizí dlouhán, ospale zachoulený do kouta kupé, jim rozumí. Nebylo tu tedy sebe menšího přemáhání, sebe menšího ohledu, a přece hovo- řili slušně, šprýmovně sice, ale tak, že to směle mohly vyslechnouti i uši choulostivější, než moje. A když jsem náhodou — při nabízení ci- garet — promluvil několik slov, sesedli se ke mně, vyslechli, odkud jsem a kam jedu, a hned začali raditi, kde je jaká pamětihodnost, kde je co zajímavého, a po celou další cestu se cho- vali ke mně tak ochotně a zdvořile, že by tomu u nás nejeden cestující v druhé třídě rychlíku ani nevěřil. Ukazovali mi staré mince, zavěšené na řetízcích hodinek, jeden se pochlubil i pěk- ným starým stříbrným křížkem, poučovali, vy- kládali a jen dvojího litovali: že nepřijímám ci- garet, kterými by mne byli nejraději zadusili (co do množství i co do libovůně) a že mne nemohou po Avile provést a vše mi ukázat. To jsem omlu- vil, protože přijel vlak do Avily o půl třetí hodině
#45 alto_textblock #45
ráno
#46 alto_textblock #46
Ve městech, do kterých se vylévá prou
#47 alto_textblock #47
cestujících, je už lid pokažen. Je sice celkem také zdvořilý, ale při každé zdvořilosti natáhn ruku po almužně, a natáhne ruku i při nezdvo- řilosti. V Granadě na př. jsem pozoroval, že jest jakýmsi veselým sportem říci polohlasitě, s tváři pokornou a libeznou cizinci nejdříve nějakou na- dávku a potom zažebrati. Spolehají zase na to, že cizinci znají nanejvýš jenom několik vět, týka- jících se hötelů, jídla, jízdy a kupování, a že se dají uctivým vzezřením nadávajícího oklamati. Když však pozorují, že cizinec neslušnému jejich šprýmu porozuměl, vypadají náhle velice hloupě a zahanbeně. To se v nich hnou zbytky té staré zdvořilosti, která se přívalem cizinců pokazila. Za to v krajinách trochu odlehlojšíchje obecný lid, a všude po Španělích muž vzděla- nější zdvořilý přímo kavalírsky. Zdvořilost jeví se především už při seznámení. Jdete s přítelem po ulici a potkáte jeho známého. Zastavíte se, přítel vás představí a nový známý vám řekne „Navštivte mne, bydlím tam a tam, čísl tolik a tolik ... to je váš d ů m. Vyjdete někam poprvé a hostitel vás ujišťuje: „Esta es su casa de Vd.“ „Váš dům. Usmějete se, že by se asi vlídný hostitel divně na vás podíval, kdybyste si chtěli na „svůj“ dům vypůjčit, anebo se do něho na- stěhovat, ale přes to působí nabídka mile. I ob- chodník, když se v listu zmíní o své firmě, kte- rou nazývají po španělsku taktéž casa — dům, mluví jako o vašem domě, a ve Valencii mne starší paní z distinguované rodiny, kterou jsem několikráte navštívil, v prostřed řeči při lou- čení přerušila: „Poslyšte, až teď přijedete do Prahy, mát právo říci každému: „já mohu jeti do Valencie.
#48 alto_textblock #48
kdy se mi zlíbí, mám tam dům“ — a slova pronesla s důrazem, jakoby se už předem přel s každým, kdo by se opovážil pochybovati o mém domě ve Valencii. Jinou formou zdvořilosti nabízejí na př. cigarety a potraviny. O cigaretách jsem se již zmínil. Nahodíte-li se někde ke Španělovi, poží- vajícímu něco mímo hostinec, najisto vám na- bídne. A většinou z nabídky upřímné. Způsobite mu opravdu radost, přijmete-li pomoranč, kus sýra či pečeně, nebo lok červeného vína z kože- ného měchu. I ve zdvořilosti jsou až extremy. Vsedli jsme večer v Madridě do vlaku, jedoucího do Kordovy a jako obyčejně přeplněného. Kon- duktor nás uvedl do kupé, kde se byla pohodlně už rozložila ke spaní španělská rodina — otec, matka, malá dceruška. Mista jinde nebylo, otee s matkou volky nevolky zase usedli a mračili se na nás zle, ačkoliv jsme se všichni stlačili tak. že aspoň pro děvčátko vybylo místo, aby mohlo celou noc ležeti. Kolem páté hod. se rozednilo. Probudil mne jakési šustěni. Otevru oči a vidím, že spolu- cestující krajan také už procitl. Španěl právě snesl s hořejší sítě brašnu, a vidím, že ji otvírá. Vyndal bílé, velké housky, jaké tam zastávaji náš chléb, kus studené pečeně a velkou láhev vína. Prvním jeho pohybem bylo, že nabídl se zdvořilou úklonou všechny poklady nám, pro- citlým spolucestujícím, na které se od večera telik mračil. Poděkovali jsme stejně zdvořilea odmítli. Pak teprv rodina posnidala. A ještě karakteristická historka. Došel jsem si nahoru na Alhambru kolem poledne. Na Plaza de los Algibes (vysl. Plasa de los Alchives, t. j. náměstí cisteren) usednu na lávku malého parčíku a pohlížím na veselý ruch mládeže, sko- tačící na holé části náměstí. Skorem jsem si ani nepovšíml, že vedle na lávku usedl starý pán.
#49 alto_textblock #49
Jen jsem zlehka hnul kloboukem na jeho po-
#50 alto_textblock #50
zdrav. Dívám se chvíli a náhle pozoruji, že pán pokynem zavolal vodáka, roznášejícího vodu v velkém měchu. Vodák přistoupil, vyndal ze schránky na pasu velkou sklenici, opláchl a na- točil z měchu vody. Starý pán vzal sklenici, obrátil se ke mně, uklonil se a nabídl mi. Te- prv, když jsem poděkoval: „Un millon de gra- cias“ (vyslov un miljon de grasias) „millionterý dík“ — — také kus španělské zdvořilosti — na- pil se. Nejvyššího stupně dosahuje zdvořilost na konci dopisův. Je tak běžná, že ji vyznačují pouhou skratkou. Psaní, určené muži, končívá „su affmo. y S. S. Q. B. S. M., což znamená su afectísimo y seguro servidor que besa sus manos — váš oddaný a ochotný služebník, který vám líbá ruce. Toto „besamano“ (políbení ruky) připojuje ke svému listu i dáma, píšíe pánovi: Za to, píše-li pán dámě, změní ve floskuli poslední M za P zní pak fráse: que besa sus pies — který vám libá nohy. Trochu komické. Ale za to se ty ruce a nohy líbají ve Španělich jenom na papíře, a obtížné omlaskávání rukou je ve Španělích ne- známo. Člověk rád políbí ruku dámě, které si váží, ale el besamano se u nás, bohužel, zne- náhla rozplemeňuje do přemíry už nesnesitelné. Za poslední doby začínají někteří Španělé vynechávat zdvořilostní tu frási, aspoň v listech přátelštějších užívajíce skratky Q. L. E. L. M. que le estrecha la mano — který vám ruku tiskne. Nevím, podaří-li se jim všák, překonati staletý zvyk. Ostatně je to jedno. Papír všechno snese. Dále líbání beztoho nejde.
#51 alto_textblock #51
A. Pikhart