#1
alto_textblock
#1
Strana 2
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
27. března 1913. číslo 83.
#4
alto_textblock
#4
litické s vládou, chtěla-li by něco z vod-
ních staveb uskutečníti. Každé takové jednání
mělo by se pak svěřovati zasvěceným od-
borníkům, poslancům. Pak teprve bylo b
možno úspěšně uskutečniti naše hospodářské po-
třeby lépe než dnes, kdy se to ponechává „ho-
spodářské politice“ vlády. Nutno znáti vodohospo-
dářské potřeby, aby se pro ně dalo pracovati sou-
stavně“. — Tak zní resultát „Času“. Kdo všímal si
otázky vodocestné za posledních let, musí se za-
mysliti nad těmíto řádkami, a po přečtení celého
článku uvažuje: „Což není určitého programu vodo-
hospodářského pro království České, když po desi-
tiletí se již řada úřadů státních i zemských — ně-
kolik set českých techniků — úpravou
českých řek zabývá? Nejsou v prvé řadě pouze ú-
řady ty povolány k řešení úkolů vodohospodář-
ských, jako vyvolení k tomu činitelé a nejsou re-
sultáty jejich směrodatné pro kruhy zákonodárná
odborné i neodborné? Ne-li, tedy dává písatel „Ča-
su“ divné vysvědčení českým technikům. Což po-
slanec-netechnik, ale zkušený národohospodář
bystrý politik, nemůže hájiti národohospodářské
zájmy národa a vidí-li je v úpravě řek, tedy nesmí
tyto-vymáhatí u vlády, třeba byl k tomu kvalifi-
kován a splnomocněn svými klubovními kolegy?
Nejedná se „Času“, resp. pisateli článku o zanesení
sváru do řad těch českých poslanců, kteří v práe
vidí své poslání?
Takové intriky budou marnými, jelikož — jak
správně uvádí „Čas“ referáty pisatelem nenávidě-
ného — nevíme z jakých příčin — poslance Ma-
štálky, byly s uspokojením vzaty v Jednot-
ném klubu na vědomí a všichni pánové lnž. Hráský
Neuman, Maštálka, posl. Udržal, předseda vodo-
cestného výboru a jiní svorně v různých výborech
pracují a jistě svorně dále pracovati budouí
Jest nesporno, že novela vodoceslná není do-
konalou, na to již bylo poukázáno z řad poslaneů
všech politických stran českých, a hledá se ná-
prava — poněvadž předloha dosud není zákonem
Avšak věcně usuzováno, přiznati se musí, že zna-
mená mnoho, zejména pro hospodářský rozvo
krajů polabských — ovšem spolupříčiněním také
netechníka dra. Ulrycha a jiných, a nelze též za-
příti, že novela řeší věc tak, jak si jí pisatel v
„Času“ řešenu míti představuje. Obsahuje totiž nove-
la to, „co z celkového programu soustavného vodní-
ho hospodářství v Čechách vláda chtěla by usku-
Večniti“ — citujeme z jeho stylisace — a mohl
bychom mít provedenu v 15 letech část z velkého
vodohospodářského programu: splavnění a regu-
laci Labe z Mělníka do Kolina s meliorací přilé-
hajících pozemků a splavnění Vltavy z Prahy ke
Štěchovícům a jiné. Hospodářský význam toho
nikdo upříti nemůže. O řešení důležitých a dosud
nerozhodnutých způsobů úpravy některých řel
pomocí přehrad retensních či užitkových autor
článku se nezmiňuje, ač by bylo prospělo věci vi-
ce, kdyby konstatoval, že dosud není jed-
notného názoru a nelze tedy, je-li novela po
této stránce neúplnou, poslancům dávatí viny
jelikož bude nutno vyčkati rozhodnutí příslušných
kruhů technických, otázkou tou s
zabývajících, které za účelem docílení jed-
nolného řešení bude nutno v jednu vodohocpodář-
skou komisí sloučiti. Pokud jsme inicrmováni
ovšem tato okolnost nemusí být překážkou uzá-
konění novely, neboť záležitosti tohoto druhu roz-
hodnou si samy příslušné úřady a interesenti
není tu rozhodujícím přirozeně názor poslance,
neodborníka i odborníka. Litujeme, že z příčin
taktických v zájmu věci, o níž se jedná, nemožno
veřejně vyvraceti i útoky na poslance dra. Kra-
máře a Fiedlera ohledně nepochopení důležitosti
využití síly proudů Svatojanských a studie splav-
něrí a zužitkování vodních sil Vltavy i její příto-
ků v trati z Prahy do Budějovic. Jen tolik uvádí-
me, že příslušné projekty byly teprve před ro-
kem vypracovány, teprve jimi důležitost a cena
síly vodní Vltavy expositurou vodocestnou byla
prokázána, jak ve spolku arch. a inž. jsme sly-
šeli. Úřadně dosud projekty ty pro-
jednány nebyly a staré projekty na úpra-
vu Vltavy bez ohledu na vodní síly doka-
zují nemožnost provedení takového způsobu úpra-
vy Vltavy.
Vysvětlují zároveň, proč kruhy odborn
až do vypracování — expositurou vodocestnou —
nových projektů s využitím vodních sil. považova-
ly provedení kanalisace Vltavy do Budějovic z
ideální, z ohledu rentability neproveditelný pro-
jekt. Teprve as rok tomu, co změnily se názory.
Konstatovati ,proto musíme, že autor článku
„Čase“ buď následkem úplné neinformovanosti,
#5
alto_textblock
#5
Teď přestalo pršet. Vyjasnilo se na
chvíli. Tam v dálce za Bezdrevem začínají
se v pročištěném vzduchu rýsovat modrá pás-
ma hor. Vidíš hřeben Kleti, rozeznáš mýtiny
Malého Chumu a ještě víc v pravo, tak nějak
dobrácky kulafoučký, jak jej Neruda líčí
Prostých motivech, vyrůstá Boubín.
Nutno pomýšlet na návrat.
Jdu alejí starých dubů, dnes ještě ho-
lých, rozsochatých. Dnes poprvé se usadiliv
jejich korunách špačci. Větve jsou jimi jakoby
orůžencovány; čiřikají ze sterých hrdel;a
když se zvednou, zafrčí to nad hlavou jako
aeroplan. Teď však, s rostoucím šerem.
umlkli... či odlétli někam do rákosí? Kdo
ví? Ticho padá na krajinu spolu se sou-
mrakem.
Poslední racek prolétl kolem mne, za-
hvízdnul tím svým nenapodobitelným pípa-
vým hlasem. Kdesí ozvala se čírka. Ne da-
leko, na louce, přihlásil se bažant drsným.
hrdelním voláním. Zajíc přeběhl mi přes ce-
stu a hned za ním houf srnek; jen jejich bílé
zadky lze rozeznat v náhlém soumraku.
Pojednou položil se přede mnou stín stro-
mu a vedle něho můj stín. Vyšel měsíc.
Stojím opět u rybníku. Sešel jsem po
schůdkách tak, aby se mi hladina rozestřela
těsně u nohou, abych s ní důvěrněji splynul.
Měsíc letí mezi mraky, které opět zaplavily
oblohu, tone v nich a znovu se vynořuje, od-
vážný plavec oblačného oceánu. Vzpomínám
si, že jsem kdysi stál na stejném místě, v
stejnou chvíli. Ale tehdy zněl mi na blízku
smích milované bytosti a já cítil teplo její
ruky ve své. Dnes jsem tu sám a sám. A je
to tak dobře. Neboť právě vědomím, že jsem
sám, stávám se více a hlouběji sebou samým.
A ty, černá vodo i tmavá obloho, dobrou
noc a na shledanou! Napřesrok vrátím se
k vám a shledávám vás stejnými, přes všecku
vaší ohromnost a mohutnost. Ale já, člověk.
nepatrný vůči vám, vrátím se lepší a silnější
O. T.
#6
alto_textblock
#6
neb následkem stranické zaslepenosti, křivdí výše
uvedeným poslancům.
Jsme rádi, že i oposiční kruhy pochopují zne-
náhla důležitost, ano nutnost společné práce ná-
rodohospodářské všech klubů poslaneckých. Jes
pro stranu svobodomyslnou zadostiučiněním, že
uznáno konečně, že za nynější stav vodocestné
mizerie nenesou zodpovědnost pouze poslanci ná-
rodní strany svobodomyslné, ale celá česká dele-
gace, a v prvé řadě státní neurovnané poměry
politické i hospodářské. Pravíť „Čas“ doslovně-
„Když však finance státní počaly býti nepří-
znívé, česká delegace musila vždy naléha-
věji vymáhati povolení staveb vodních, určených
pro I. období, na něž již obnosy byly povole-
ny. Po krisi anekční úplně zaražen ruch sta-
vební, nebyloť finančních hotovostí pro tytot-
čely. Neutěšený finanční stav říše vedl ku po-
chybnostem konečně, je-li vůbec možno usku-
tečniti obsáhlý program vodocestný a znova oživí
a posílil neoprávněné pochybnosti, budou-li s
průplavy vypláceti. Výsledkem těchto pochybno-
stí byla vodocestná novela, podaná hrabětem
Stürgkhem před vánocemi 1911.
„Čas“ velá po realní politice hospodářsk
na tomto poli nás vždy najde; nejsme strana, kte-
rá pouze kritisuje, ale strana práce.
#7
alto_textblock
#7
Politický přehled.
#8
alto_textblock
#8
Země české.
#9
alto_textblock
#9
Řešení finanční krise zemské císařským
nařízením?!
K řadě velikonočních interviewů zbývá
dodati ještě názor vrchního ředitele Zemské
banky král. Českého dra. Karla Mattuše o vý-
chodišti z neblahého stavu zemských financí
sdělený zpravodaji „Nár. Politiky“. Popřev
s největší rozhodností a číselnými doklady
domněnku, že by mobilita Zemské banky byl
ohrožena zálohami zemi poskytnutými a ozna-
čiv náhled, že by mohl během letošního roku
nastati takový rozvrat finanční až k nemož-
nosti země, dostáti platebním svým povinno-
stem za nemyslitelný, ne-li za výplod horeč-
naté fantasie, rozhovořil se pan vrchní ředi-
tel o povinnosti státní správy v čas pečovat
o sanaci zemských financí. Ústavní cestou ne-
lze nápravu zjednati i nezbude než nastou-
piti cestu mimoústavní, „na kterou mocná
jest jakousi vyšší mocí (vis major) zatlačen
a na níž blaho země české a spojené s ním
nerozlučně blaho celého státu vnucuje mu
prostředky absolutní moci.“ I nezbude tudíž
podle dra. Mattuše, než císařským naří-
zením opatřiti zemi vše, co nemohoucnost
sněmu poskytnouti nemůže. Nebylo-li lze
z ohledů ústavních povoliti zemskému výboru
zvýšení zemských přirážek o 10 procent, cí-
sařským nařízením bude prý snadno zvýšiti
je třeba i o dvacet procent a zavésti dokonce
i dávky jiné, zvláště takové, které již byly
v platnosti. Na konec prohlásil dr. K. Mattuš
českoněmecké vyrovnání za nezbytnou státní
nutnost, jež se provésti musí. Snáze provede
se bez obstrukce, poněvadž prý Čechove
dávno prohlédli, že německým požadavkům
v jistých důležitostech zemských oprávněným
je nutno vyhověti, ovšem s podmínkou, že
také národním potřebám českým, dávno ná-
ležitě odůvodněným také s druhé strany bude
učiněno za dost.
#10
alto_textblock
#10
Z Moravy.
#11
alto_textblock
#11
Dne 25. března 1913.
(Ještě sjezd mor. lidové strany. — V -
leba. Novák poraženi Havlíkem.)
Schůze důvěrníků moravské lidové strany
nedá dosud klídně spáti různým orgánům a orgá-
nečkům tak zv. lidovopokrokové strany. Že je mezi
nimi také orgán „klíčového“ poslance dra. Fische-
ra, rozumí se samo sebou. Vyčítají, kdo na sjezdu
byl, kolik účastníků. Bylo prý jich málo. Ovšem,
páni nevědí, kdo byl zván a tedy, kdo mohl přijít
a kdo nemohl. Že nebyli zváni kandidáti strany
lidovopokrokové la dr. Perek — pro něhož se
bude dnes orgán posl. Flschera také rvát — toje
jisto. Pání z lidovopokrokové strany snaží se při-
rozeně snížit význam důvěrnické schůze moravské
lidové strany, aby se zapomenulo na ten jejich
velkolepý (7) sjezd. jejž měli dne 15. prosince
1912. Tenkráte to byl sjezd lidovopokrokové
strany — vlastně dvou stran, bývalé lidové a bý-
valé pokrokové. Na ten siezd dostal pozvání, kd
chtěl — přes 20 agrárních důvěrníků na něm bylo
Byli tam poslanci strany, redaktoři všech stran,
p. posl. Votruba přivedl svoje voliče z předměstí
brněnských a také brněnští věrní prolesoři
ostatní přišli — a celý sjezd ten měl ohromnou
účast (l) — 130 osobli Celou hodinu se muselo
čekat, až se sešli účastníci. To je tedy ten veliký
rozdíl mezi důvěrnickou schůzí mor. lid. strany
a sjezdem strany lidovopokrokové, která je vlád-
kyní Moravy a dovede udupat každého, kdo na
ni nepřísahá. Kdo tak velkolepé sjezdy má, ten
měl by býti potichu o schůzích stran jiných.
Pan dr. Veleba ze Znojma dostal ve skupině
znojemské kvinde. Je to trochu divná věc, vždyt
znojemský jeho orgán umí nějak bít do Mlado-
čechů a dra. Bulína. Byl by si to zasloužil, aby
dostal mandát za to. Také býv. poslanec Novák.
kterého prý strana už jednou prohlásila na útoky
mladočeského tisku za kandidáta v těto skupině.
dostal kvinde. Také on dělal dru. Stránskému do-
bré služby a „Nár. Listům“ chodil spílat až do
orgánu dra. Perka do Prostějova. Nevěděli jsme
věru, že máme tak veliký vliv v lidovopokrokově
straně, že ona na naše články jmenuje kandidáty.
Nyní je prohlášen za kandidáta naduč. Havlík
Dobře je to zařízeno. Strana je hezká u učitel-
stva — a voličové budou dělat, co budou sam
#12
alto_textblock
#12
chtlt.
#13
alto_textblock
#13
Rakousko-Uhersko.
#14
alto_textblock
#14
Vítěz čí poražený?
#15
alto_textblock
#15
Ačkoli londýnská vyslanecká konference
již rozhodla osud Skadru ve smyslu přání ra-
kouské diplomacie a Černohorci na zakro-
čení vyslanců zastavili bombardování města.
vídeňské starorakouské klerikální a vojenské
kruhy nejsou dosud spokojeny. Jich mluvčí
„Reichspost“, vytýká hr. Berchtoldovi, že n
záchranu Skadru pro příští Albanii obětoval
„ryze albanské“ Dakovo a Černá Hora ne-
upustila od útoků na Skader ze strachu před
Rakouskem, nýbrž na radu Ruska. Smí-li prý
se to prohlašovati za diplomatické vítězstv
rakouské?
Hr. Berchtold za nynější balkánské vál-
ky opravdu na růžích ustláno neměl a vítěz-
stvím se chlubiti nemůže. Porážky neutrpěl
však u Skadru a Dákova, nýbrž na pobřeží
Adrie. Jeho postavení v čele ministerstva
vnějších věcí prohlašuje „Budap. Tagbl.“ z
neobyčejně trapné. Válku vésti nemá, ale
trvalý mír také nesmí uzavříti. Nesmí ukazo-
vati zaťatou pěst, ale také nesmí nabídnouti
#16
alto_textblock
#16
ruku, podávající hospodářské ústupky, aby
hospodářským ziskem nahradil škody, způso-
bené politikou. Srbsko touží po přístavě na
Adrii, poněvadž je tam žene sobecká třídn
politika rakousko-uherských velkoagrárníků.
kteří proti vývozu srbských hospodářských
plodin zřídili čínskou zeď. Nic nebylo snaz-
šího, než vyhověti hospodářským potřebám
Srbska a učiniti si z něho přítele. Ale naši
velkoagrárníci položili proti tomu své mocné
veto a zvrátili všechen politický rozum. Proto
Srbsko nesmí dostati také přístav na Adrii,
aby nemohlo obeplouti rakousko-uherskou
čínskou zeď, ač rakouskému průmyslu přímé
spojení s balkánskými státy po moři bylo by
velice výhodno. Tam na pobřeží Adrie hrabě
Berchtold utrpěl skutečně porážku, kterou
draze zaplatí rakouský průmysl.
Jinak bylo u Skadru a Dakova. Jest zná-
mo, že vídeňské klerikálně-bojovné listy
zrovna s pěnou u úst štvaly proti neposluš-
nému Srbsku a Černé Hoře, a hrozily, že
Rakousko, nevyhoví-li mu ihned londýnská
vyslanecká konference, samo zjedná na Černé
Hoře platnost svým rozkazům. Ale tyto hroz-
by na hraběte Berchtolda nepůsobily. Nechal
klidně řváti „Reichspost“ s ostatními vídeň-
skými hafaly a diplomaticky vyřizoval zále-
žitost Skadru tak, aby dostál slovu, danému
ruské vládě, že Rakousko nemá nijakých
útočných úmyslů na jihu monarchie. V tét
věci hr. Berchtold dosáhl skutečně diplomati-
ckého vítězství, ať se „Reichspost“ čertí seb
#17
alto_textblock
#17
více.
#18
alto_textblock
#18
Velkonoční nabídka dra. Lukácse.
Někteří novináři vyhledali v Opatii dra
Luácse a vytiskli ve velkonočních číslech ob-
sah své rozmluvy s ním. Zajímavý je v ní je-
den odstavec. Dr. Lukács pravil: „Jest
známo, že jest třeba rozřešiti ještě celou řadu
otázek, úzce souvislých s volební reformou.
Nové rozdělení volebních okres
jest jeden z nejobtížnějších problemů a já
doufám, že oposice konečně se přesvědčí, že
při řešení této otázky nesmí se skvíti svou
nepřítomností, poněvadž je-li který obor, v
kterém opravdu běží o uhájení nadvlády Ma-
darstva, je to tato otázka. Zde je třeba sou-
činnosti všech pravých Maďarů, kteří maj
srdce na pravém místě.“
O součinnosti oposice s drem. Lukácsem
v této choulostivé otázce možno sice pochy-
bovati, neboť oposice shledá asi pro sebe vý-
hodnějším, když všechno odium z nového dě-
lení volebních okresů ponechá vládní straně
Ale jedno je jisto, že hrabata Apponyi, An-
drássy, Károlyí i s Frt. Košutem udělí rád
své požehnání sebe nehoráznějšímu zákonu.
jejž v této pro Maďarstvo tak životní otázce
odhlasuje vládní strana s drem. Lukácsem
hr. Tiszou.
#19
alto_textblock
#19
Za hranicemi.
#20
alto_textblock
#20
Mezí ruskými stranamí.
#21
alto_textblock
#21
Akce krajní pravíce, namířená proti dumě
v prvé chvíli selhala, ale neúmorní zpátečníci
cíticí za sebou vlivné pozadí, neustali ve své pod-
kopné práci. Puriškevič organisuje petici, dokazu-
jící nebezpečnost třeti dumy a nutnost zaměnitj
zemským soborem. Plán krajní pravice došei
zvláštního ohlasu ve straně jim nejbližší, u na-
cionalistů. Nacionalisté rázem postavili se na obra-
nu dumy a chtějí dumě zabezpečit pevnou většinu
spojením s okťabristy. Tento návrh by odpovída
plánům oficiosní „Rossije“, vyloženým při zahájen
IV. dumy; uskutečnit by se mohl jen tak, že b
okťabristé šli více na pravo, poněvadž nelze čekat.
že by nacionalisté šli na levo. Mezi pravými okfa-
bristy jest ochota jít v tom směru. Ale toto hnut
nelze podle slov orgánu Gučkova „Golosa Moskvy
považovat směrodatné pro celou frakcí okťabristů
která stále více se sbližuje s náladou veřejnosti,
v níž roste zřejmá nespokoienost se stávajícími
poměry. „Vývoj politického mínění povede okfa-
bristy a nacionalisty různými směry a není třeba
předpokládat, že jich cesty se v budoucnosti se-
jdou.“ Čtvrtou třeba prý spasit spíše od vnitřní
ochablosti a nedělností, než od spiknutí krajní pra-
#22
alto_textblock
#22
vice.
#23
alto_textblock
#23
Změna ve varšavském generál-gubernátorství
#24
alto_textblock
#24
Nynější generál-gubernátor varšavský Skallou
proslulý přítel německých osadníků v Polsku, silně
protežovaný carevnou-vdovou, nepohodl se s mi-
nistrem vnitra Maklakovem pro návrh o sesílen
právomoci gubernáterské na úkor generál-guber-
nátorské moci, která má být rozdělena na dvě
sféry — politickou a vojenskou. Z toho se soudí
že Skallon záhy odstoupí. Na jeho místo v oboru
politickém prý přijde viceministr vnitra Charuzin
a v oboru vojenském generál Rennenkampí, ny-
nější velitel vojenského obvodu vilenského.
Kritická sítuace nové vlády francouzské.
Ministerstvo Barthouovo, sotva se usta-
vilo, setkává se s obtížemi, které přímo ohro-
žují jeho existenci. Mezi členy nové vlády
bylo sice dosaženo úplné dohody v otázce
tříleté služební doby i v otázce volební opra-
vy na základě kompromisním, ale radikální
strana, která v otázce tříleté vojenské služ-
by posud úplně nepřistoupila na vládní před-
lohu a pokud jde o volební opravu, trvá na
zásadě většiny bez kompromisu ve smyslu za-
stoupení menšin, je pobouřena, že někteří její
členové vstoupili bez výhrady do vlády a při-
jali její program. Již při čtení vládního pro-
gramu v úterý ve sněmovně dávali radiká-
lové svou nespokojenost na jevo, ale tleskali
živě, když radikál Boullon ostře vytýkal ra-
dikálním ministrům, že opustili stranu. Bar-
thou odpověděl, ale jeho obranná řeč byl
přijata s pochvalou jen ve středu a na pravici,
před hlasováním pak 180 poslanců demon-
strativně odešlo. Při hlasování pak, jak již
sděleno, vyslovilo se 225 poslanců pro vládu
a 164 proti ní, ale asi 180 poslanců se zdrželo
hlasování, takže vládní většina není nikteral
pevnou pro všechny případy. Schůze byla
pak skončena za velkého rozčílení a v couloi-
rech došlo ke vzrušujícím výjevům mezi radi-
kálními ministry a jinými členy radikáln
strany.
Po schůzi sněmovny svolal ministerský
předseda Barthou členy kabinetu ku poradě.
která trvala přes hodinu. Radikální ministř
chtěli prý k vůli disciplině ve straně hned
vystoupiti z kabinetu, Barthou však je pře-
mluvil, aby své rozhodnutí odložili.
V příští schůzi sněmovny dojde ke hlaso-
vání o interpelaci, týkající se složení kabi-
netu. Vyzní-li hlasování proti vládě, podá ka
binet ihned demisi.
Z Paříže, 26. března. (K. k.) Jaurčs píše
v „Humanité“: Nechť vláda nechá rychle pad-
nout zákon o 3leté době služební, který je
stejně jako ministerstvo už jenom mrtvolou.
#25
alto_textblock
#25
Nechť se národní obrana organisuje prostřed
ky lidové síly a nechť nabídne všem národůn
smírčí soud, přátelství a svornost.
#26
alto_textblock
#26
„Ta Joannina epese“.
#27
alto_textblock
#27
V Dedeagači, v březnu 1913.
(Pův. dopis „Nár. Listů“.)
Řekové oslavovali pád Janiny. Přišla zpráva
že se Janina vzdala s pětatřicetitisícovou armádou
že pět pašů odevzdalo své meče řeckému nástupei
trůnu, a Dedeagač oblékl se va sváteční roucho
Hostince, kavárny i obchody byly pozavírány
vysvátkovaní Dedeagačané nahrnuli se do nového
velkého chrámu, v němž za přítomnosti metropo
litovy měla býti odzpívána slavnostní „evchologie
za veliké vítězství řeckých zbraní.
Kostel byl přeplněn. Jen s největší námahou
a částečnou protekcí prodral jsem se k oltáři, před
nímž v kruhu rozestaveny byly školní děti. Každé
mělo v ruce malý řecký praporeček bílomodrý
křížem. Metropolita seděl již ve svém křeslea
proti němu městští předáci. Řákon podkuřoval
kaditelnicí ozdobenou stuhami řeckými ikony,
zpěváci zpívali nosem, jak už je to u Řeků zvy-
kem. Na jednom sloupu zavěšen byl obraz řeckého
nástupce trůnu Konstantina, ověšený věncem va-
vřínovým.
Když byly církevní obřady skončeny, jeden
Řek, snad učitel, přečetl slavnostní řeč. „Ta Joan
nína epese. —“ „Janina padla!“ Ta slova elek
trisovala. A když ukazuje na obraz princův zvolal
„Ezypnise Paleologos!“ (Vzbudil se Paleolog!), pří-
tomní se už nezdrželi a začali volati „Zitó!“. Voláni
nebylo konce. Cizinci, jenž náhodou zabloudil tohc
dne do chrámu dedeagačského, musílo to divně
zníti v uších.
Z chrámu vyhrnuli se na nádvoří ne věřící
nýbrž manifestanti opojení radostnou zprávou.A
když ještě i metropolita promluvil k davům s bal-
konu, enthusiasmus Řeků vzrůstal. Muži, ženy, děti
všechno to volalo bez ohledu, komu, „Zító!“. Tohc
dne už nikdo nepracoval. Známí se navštěvovali
hostili, povídali.
Bylo v kostele i několik Bulharů, důstojníl
i vojáků. Mlčeli jáksi. Nebyla to závist, nevěřím
spíše jakási lítost. Oni se tolik už nakrváceli
takové slavné bitvy mají za sebou, nejvíce obět
vynaložili — a Drinopol stále ještě stojí. A Řeci?
Janiny vlastně ani neoblehli, aby se neopozdili
obsazením Soluna. Solun obsadili, ale poražení po-
sádky solunské přenechali Bulharům. Žádné větš
bitvy nesvedli, za to však každou i nejnepatrnějš
srážku se stereotypními údaji: „sedm mrtvých
dvacetpět raněných“ — vynášeli do nebe jako nej-
větší vítězství. A teď jsou pány Janiny a válku
mohou považovati za vítězně skončenou! Jeden Řel
se obrátil ke mně:
„Vidítel Takové vojáky mají Bulhaři, a dosu
nemohou s Drinopoli nic poříditil
Dopálilo mne to:
„Vy si myslíte, že ten váš nový Paleolo
skutečně dobyl Janiny? Vy tomu věříte? Vždyt
Janiny dosud ani neobklíčili, a vzdala se. Pro
se vzdala? Hlad, milý Řeku, ji přinutil ke kapi-
tulaci a ne řecká zbraňí“
Poznalo se to na první pohled, že Bulhary
zpráva o pádu Janíny nezaradovala. A k tom
ještě toho dne přišla i jiná zpráva, že se toti
opolčenci pobili s řeckými vojáky v Soluni. Opol-
čenci osm mrtvých a třicet raněných, Řeků rovně
asi tolik.
„Nevydrželi to, tatíci!“ (opolčencí jsou už stař
vojáci) prohodil jeden důstojník. „Trpěli rozpí-
navostí řeckou dlouho, ale na konec to překypělo
A že není Řeků více mrtvých, mohou děkovati jen
tomu, že naši opolčenci ozbrojení jsou jednorano-
vými berdankami. Jinak by jich bylo pětkráte tolik
Řekové oslavovali pád Janiny. Temné duněn
v dálce svědčilo, že se u Drinopole bojuje! —
V. Sls.
#28
alto_textblock
#28
Z Londýna.
#29
alto_textblock
#29
V Londýně, v březnu.
(Pův. dopis „N L.“.)
Týdny ubíhají, přichází jaro a do rozřešen
balkánské krise je posud daleko. Londýnská kon
ference velevyslanců nemůže s místa. Odpověc
spojenců vyslance příliš nepřekvapila, ale nepři-
spěla k dobré náladě tohoto vysokého shromáž-
dění. Sir Edvard Grey vyslovil se hned pro nu-
cené prostřednictví. Dle jeho mínění měly by vel-
moci stanoviti prostřednictví bez podmínek. Kníže
Lichnowský na to prostě podotknul, že věc je po-
někud obtížná: jaké účinné prostředky má Evro-
pa po ruce, aby donutila jednu nebo druhou stra-
nu uposlechnouti jejích příkazů? Bylo nutno u-
znati, že akce Evropy by mohla býti jen platoni-
cká. Francouzský velevyslanec navrhnul pak svým
kolegům, sestaviti prostředkovací návrh, jenž by
vyslovoval stanovisko velmocí a přihlížel ku po-
žadavkům spojenců i Turků, při čemž by posuzo-
val věci s vyšžího stanoviska. Návrh míru, takto
formulovaný velmocemi, měl by velké chance, že
by byl spravedlivý pro obě strany. Evropa dala
by účastníkům na srozuměnou, nelíbí-li se jim ty-
to podmínky, že by Turci a spojenci musili sam
převzíti zodpovědnost za případné důsledky od-
mítnutí čestného míru. Konference se jednomysl-
ně připojila k tomuto návrhu. Velmoci se tudíž
dohodnou o notě, dle všeho podobné oné, kterou
již přodložily Turecku v lednu.
Bude trvati ještě několik dní, než se nová
nota velmocí zrediguje a odešle, potom spojencia
Turci odpovědí na přání Evropy v kratší neb
delší lhůtě, a tak se v nejlepším případě dosta-
neme do polovice dubna. Do té doby Skadar ne-
pochybně padne do rukou Černohorcům a Srbům
a přes úsilí mocností se situace zhorší. Balkánšti
národové již dokázali, že se nebojí Evropy: do-
rostli skoro přes noc a naše stará diplomacie
nimi nemůže už nakládati jako s neposednými ho-
chy a hroziti jim metlou. V Sofiji a v Bělehradě
se dobře ví, že černým bodem není v nynějším
okamžiku již balkánská válka, nýbrž otázk
Skadru, Je známo, že uvolnění napětí mezí Ru-
skem a Rakouskem je spíše zdánlivé než skuteč-
né. V sobotu se očekávala odpověď Rakouska na
návrh Ruska, dle něhož má Dakova připadnouti
Srbům. Za tento ústupek, učiněný slovanskému
citu, bylo Rusko ochotno svoliti, aby Skadar při-
padl definitivně Albánii. Rakousko však odmítl
ponechati Dakovou Srbům a tím stává se otázk
Skadru hrozivější než kdy jindy.
#30
alto_textblock
#30
Dojem, způsobený ve Francii poněkud příkrým
prohlášením Asquithovým o závazeích Anglie vů-
či Francii, nebyl tak velký, jak bylo možno seo-
#31
alto_textblock
#31
bávati. Veřejné mínění francouzské osvědčile
chladnokrevnost a rozvahu, hodnou veškeré chvá-
ly. Je to tím pozoruhodnější, že některé radikáln
orgány, jako „Westminster Gazette“ neváhaly pro-
vázeti slova ministerského předsedy neobratnými
a nesprávnými poznámkami.
Francouzský tisk se nepodráždil opravdu má-
lo přátelskou mluvou „Westminster Gazette“ a ne-
přikládal přílišného významu jejím výrokům. Prá-
vem se vzpomnělo, že nynější vláda nemá oficiál-
ního orgánu. Radikální listy ovšem sympatisují
kabinetem, jejž jejich strana podporuje, ale ča-
sto také se pokoušejí diktovati mu, jak se má
zachovati, což Asquithovi a jeho kolegům není
příliš příjemno. Pacifisté a nonconíormisté školy
„Daily News“ nepomínou žádné příležitosti, ab
dávali lekci vládě a povídali jí pravdy někdy ne-
milé. Naprostá nezávislost charakterisuje poměn
mezi ministerstvem a orgány, které se mylně na-
zývají vládními. Proto není správno přikládati o-
ficiální význam článkům „Westminster Gazette“
„Chronicle“ a „Daily News o
Ředitelé těchto listů jsou ovšem v přátelských
styeích s vlivnými členy vlády a provádějí značný
vliv na řízení vnitřních záležitostí, ale v zahra-
niční politice velmi často určují vládě postup, kte-
rý by si přáli, aby zahájila, a popřeje-li minister-
ský předseda někdy sluchu jejich radám i učiní
jim nějské ústupky, jsou to jen volební manevry
jež mají uklidniti krajní živly.
Pacifistická a germanofilská kampaň, ktero
jisté radikální orgány provádějí, pochopí se snad-
no, ví-li se, že hlavními akcionáři těchto firem
jsou židě německého původu, kteří mají velké
průmyslové zájmy, a pro něž je mír nezbytnou
podmínkou úspěchu. Jiní radikální průmyslníci.
skutečně angličtí, přejí si rovněž zabrániti válee
stůj co stčj, a nelze jim vytýkati, hájí-li své o-
sobní zájmy, ale nesluší pokládati za oficiální slo-
va velmi pochopitelné projevy zvláštních zájmů.
jistě oprávněných, k nimž však vláda nemůže miti
stejný zřetel jako ke všeobecným zájmům ná-
J. Coudurier de Chassaigne.
#32
alto_textblock
#32
roda.
#33
alto_textblock
#33
Mezinárodní kongres pro těles-
nou výchovu v Paříži.
(Od našeho zvláštního zpravodaje.)
V Paříží, 22. března 1913.
#34
alto_textblock
#34
II.
#35
alto_textblock
#35
Jako při posledním mezinárodním kongresu
také tentokráte nejvíc času zabraly praktické
ukázky různých soustav a směrů v tělesné výchově
mládeže i dospělých. Konaly se většinou v rozsáh-
lém zimním velodromu poblíž Eiffelovy věže.
Našemu způsobu cvičení nejbližší bylo cvičení
francouzských gymnastů. Nebylo právě skvěle re-
presentováno osmdesáti gymnasty, jichž nesouměr-
ný výcvik a nahodile volená cvíčení naprosto ne-
snesla srovnání s oběma representanty gymnastiky
švédské, zejména třicetičlenným družstvem švéd-
ským ze Štokholmu a družstvy mužů a dívek. dán-
ských, jež byla v každém ohledu na výši doko-
nalosti. Prováděli svá prostná evičení nejjedno-
dušším způsobem — ve formě cvičební hodiny, jež
přes svou jednoduchost co chvíli budila bouře po-
chvaly. Není to řečeno na úkor naší gymnastiky
jest jen litovati, že nebyla pro toto kolbáště lépe
opatřena.
Nezmiňujeme se ve svém stručném referátě
o četných zajímavých produkcích dalších, jež bud
slepě jdou cestou švédské gymnastiky, neb odchy
lují se jen v podřízených věcech a konečně o těch
kdož dřívější směr svůj s větším neb menším ště-
stím snaží se spojiti s výhodami gymnastiky švéd-
ské. K těmto posledním patří také o produkelh
proslavené francouzské vojenské tělocvičné školy
v Joinville de Point, jejíž některá původní cví-
čení přičiněním náčelníka Sokolstva, br. Jlndř. Va-
níčka splynula s tělocvikem naším.
Radikálnějším reformátorem tělesné výchovy
nezasvěceným ukázal se námořní poručík Hébert
jehož cvičení pod jménem přirozené výchovy v-
volala nejvíce pozornosti. Vychází od pozorování
že každý tvor, v přírodě volně žijící, dospěje jed-
noduchými výkony přirozenými k neobyčejné doko-
nalosti tělesné a hlásá tudíž právě jako skauting
návrat k přírodě ve formě, odpovídající nynějším
poměrům sociálním. Odtud také zájem, jejž pro-
jevil o exposicí obrazů ze života českých skautů
v táborech. Cvičení jeho záležejí postupně v po-
chodu, běhu, šplhu a ručkování, cvíčení rovno-
váhy, skoku, zvedání těžkých těles, házení, v
cvičeních upolnických a plování, jež při veřejné
produkci nahraženo bylo omýváním. Cvičení jsou
stejná pro mládež i dospělé, ženy i muže, zvy-
šuje se jen stupeň nesnadnosti.
Velmi mnoho krásného a ušlechtilého přinesly
produkce pařížského profesora Dunenyho (method
pohybů spojitých a zaokrouhlených]. Spojujíc lad-
ně vymoženosti tělocviku s elegancí tance, použí-
vajíc účelně rytmu i melodie, uplatňuje tato me-
thoda nejmodernější vymoženosti fysiologie cvičení
tělesných a jest jako stvořena, aby obrodila tělo-
cvik žen, dívek i dětí. Stále ještě vidím šedivého
profesora, jak chápe se svých houslí, aby společně
s violoncellem a klavírem doprovázel mozartov-
skými melodiemi své graciesní žákyně. Značně
předstíhl svého čilého následovníka J. Daleroze
jenž se tu produkoval se svými žákyněmi z drá-
ždanského Hellerau a Ženevy. Těmto nejvíc bli-
žila se produkce divek, cvíčících v přírodě v ře-
ckých řízách dle vzoru Duncanové pod názvem
„Femina Sport“. Za to kallisthenická gymnastika.
již propagovalo třicet anglických dívek a děti
utrpěla naprosté fiasko. Také vystoupení turin-
ských dívek dra. Montia trpělo nevhodnostt
cviků.
Pěkné výkony, většinou ze švédské gymnasti-
ky, podali žáci a žačky škol z. Paříže a Clichy.
někteří propagátoři průpravy vojenské a vojáci
Brulého a Hebertovi v plování, skocích do vody
zachraňování.
Přestávajíce na výpočtu nejdůležitějších mo-
mentů kongresu, s radostí konstatujeme neoby-
čejný zájem o tělesnou výchovu zdejších vyso-
kých kruhů úřadních i vojenských i širší veřej-
nosti, jejž nynější pohnuté doby jen zvyšovaly.
Byly to zejména časopisy francouzské, jež nepře-
staly na pouhých referátech a oslavných frázích,
ale přinášely denně články odborníků a poctivě
snažily se proniknouti podstatu všeho, co se na
kongresu mluvilo a dělo, aby svému národu zí-
skaly tak zkušeností cenných a trvalých.
Ant. B. Svojsík.
#36
alto_textblock
#36
Na stupňované utiskování českého žinlu v D-
nich Rakousich odpovi český národ zvýšenou pod-
porou spolku „Komenský“ ve Vídni, který pečuje
o české školy pro české děti dolnorakouské.