#1
alto_textblock
#1
Ročnik XXXXV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pondělí dne 13. února 1905.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 44.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. listy
přadplácí set
v Praze v adminir tracl
a měsíe
. . ..
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
sle
na čtrit leta . . . : 7 K 50h
ve alislkách; 2 K 80 k
na měsfe a
Foštou:
na čtrrt leta . . . . 9 K 60h
s dvojí zásilkou
r lt . . . K
#5
alto_textblock
#5
v drobném prodejít
ranní číslo o sobě . . . za 9h
odpole lní
. za 2h
Ve dlialkách na venkorší
ranní čpsle. . . . . . . . 10
3h
cspolední
. . . . . .
Iusera t
plati se hetově vapřel
Předplacení a inserty přijímá sdmini-
strace v Marianské ulici č. 3
Tam nacházejí se též rodakce
tiskárna a ezpediee „Nárudnich Listá“
Rukoplsy se nevracejí.
#6
alto_textblock
#6
Válka.
Odvolání Kuropatkina?
L. Z Petrohradu, 12. února o 7.30 kod.
večerní. (Původní telegraf. zpráva zvláštního
dopisovatele »Národních Listů«.) Osoby in-
formované tvrdí, že zvláštní posel
carův objasní Kuropstkinovi nut-
nost, aby podal demissi. Velkokníže
Vladimír Alexandrovič vyjádřil prý
se ve shromáždění důstojníků, že
brzký odjezd Kuropatkinův z bojiště
jest jistý. Gen. Grippenberg nalezá
se prý už na cestě do Mukdenu.
(Ostatní telegrafické a telefonické zprávy
víz na stráně 5.)
#7
alto_textblock
#7
Hnutí na Rusi.
48 millionů japonských do Ruska.
Pařížský list »La France Exté-
rieure« přináší v čísle svém ze dne 4. t. m.
sdělení v každém případě neobyčejně zajímavé.
Píše: Věřte, že užito bylo cizích vlivů k orga-
nisaci stávkového hnutí, jež vypuklo tak včasně
(pro koho ?) v době čilých příprav obranných —
verse ta nabývá stále větší určitosti, ano dnes
se již ani nepopírá — podánať pro ni svědectví
nejvážnější, fakta nejprecisnější.
Nejprve byl to »Journal« pařížský (dne 24.
m. m.), jenž obdržel depeši o interviewu svého
redaktora s velmi vysokou osobností. Tento funk-
cionář prohlásil k redaktoru, že do tajného
válečného rozpočtu japonského
vloženo bylo 48 millionů s ozna-
čením: »Tajné práce, jež se vyko-
nati mají na Rusi.« »Information« uve-
řejnila druhého dne z Londýna informac
obdobnou, kde táž cifra byla uve-
dena se stejným účelem. S plnou ur-
stí mohl tedy pan Delcassé ve sněmovně po-
ukávati k zvláště podezřelé shodě okolností, že
stávka současně se rozšířila na arsenály, jež vy-
zbrojují k vyplutí loďstvo v Libavě a v Seba-
stopoli, současně s vypuknutím stávky v Petro-
hradě a v dolech vestfálských (jež dodávají uhli
baltickému loďstvu ruskému. Pozn. red.).
Jest podivno tudíž dost, že tisk denn
necitoval zúplna oněch slov Del-
casséových. (Podivný úkaz — jestiť přece
dobře známo, jak velice denní tisk francouzský
až na nemalé výminky podlehá vlivu rusofob-
ského zednářstva, všemocné »Alliance Israělite«.
Pozn. red.)
I v Rusku ozvaly se hlasy, dosvědčujíee
autentičnost těchto tvrzení.
»Svět« oznámil, že důkazy spiknutí tako-
vého jsou v rukou úřadu a proklamace svatého
synodu odhalila tak zv. vlastenectví zločinné
intriky cizinecké, jímž byli dělnici oklamáni.
Běží tedy o více nežli jen o neurčitá obvinění
— podrobností jest známo dost, svědectvís
množí; ti, kteří se domnívali býti jimi zasaženi,
pochopili ihned jich vážnost, a hleděli obratně
způsobiti diversi. Protestovali proti urážce, uči-
něné tím vládě, tak jakoby o vládu v tomto
případě běželo a jakoby tyto agilace nebyly
obstarávány agenty tajnými a podružnými. Ve-
řejnost však nemůže se klamati a nedá se
svésti na nepravé stopy. Ona musí znáti pravý
původ a skutečné cíle posledního hnutí. Jsme
nuceni objasňovati je v zájmu pravdy.
Citovali jsme »La France Extérieure«.
K podrobnostem dalším, jež uvádí list ten
k této věci, dle slov vynikajícího státníka (Del-
casséa), se ještě vrátíme.
#8
alto_textblock
#8
Včerejšek v Petrohradě.
Z Petrohradu, 13. února. (C.-B.) Pověst
šířené o včerejšku, jakoby chystaly se veliké
nepokoje, horší krvavé neděle petrohradské
ukázaly se zcela bezpodstatný mi.
V Petrohradě panoval úplný klid
Vzezření ulic bylo obyčejné. Take
v továrnách bylo vše klidné.
#9
alto_textblock
#9
Výtržnosti v Kutaisu.
Z Kulaisu, 12. února. (C.-B.) Dne 1. únor
byla zde zahájena stávka průvodem mladších
lidí, kteří rozbili četné svítilny v ulicích a okenní
tabule. Při výtržnostech, jež se dru-
hého dne opakovaly, byl jeden
strážník střelen z revolveru. Čty-
řicet osob, mezi nimi deset žáků
středních škol, bylo zatčenoa
k soudu dopraveno. Dne 7. února opa-
kovaly se opětně výtržnosti, avšak byly záhy
potlačeny.
#10
alto_textblock
#10
Projev šlechty samarské.
Ze Samary, 12. února. (C.-B.) Šlechta sa-
marská usnesla se podati earovi adresu, ve které
akcentuje, že samodržaví jest neochvějným zá-
kladem státu a vyslovuje se naděje, že car po-
volá šlechtu k součinnosti při vypracování reforem
směřujících k uklidnění stálu.
#11
alto_textblock
#11
Proklamace rižských předáků
k vojsku.
Z Opočky, 12. února. (C.-B.) V kasárnách
praporu záložníků rozhozeny byly letáky riž-
ských předáků, v nichž vláda ostře se odsuzuje
a vojsko vyzývá, aby postavilo se na odpor
vyslání na bojiště.
Šedesát hodin týdenní práce.
Z Lodi, 12. února. (C.-B.) Majilelé továre
zaručili dělníkům šedesát hodin týdenní práce
a žádaný plat s podmínkou, že dnes opět s dí-
lem se začne. Nestane-li se tak, zůstanou všechny
továrny na neu čitou dobu uzavřeny.
#12
alto_textblock
#12
Prostředky k řešení dělnické otázky.
Z Pelrohradu, 12. února. (C.-B.) Carským
ůkazem se nařizuje, aby za předsednictví člena
senátu Šidlovského utvořen byl výbor, jenž
by neprodleně zjistil příčiny nespokojenosti děl-
nictva v Petrohradě a okolí a učinil opatření.
by na příště vzniku nespokojenosti bylo zabrá-
něno. Výbor má býti složen ze zástupců prů-
myslníků a dělnlků. Předseda má povinnos
osobně podávati caru zprávy a povolati dalš
členy, jakož i říditi jednání.
Otázka dělnická v Tiflisu.
Z Tiflisu, 12. února. (C.-B.) Členové měs
ské rady povoláni byli včera k mimořádné
schůzí, aby poradili se o prostředeích k řešení
otázky dělnické v Tiflisu. Když však při-
šel rozkaz, že schůze nemá býti
veřejná, rozešli se s prohlášení m,
že takovým způsobem nemůže se působiti na
uklidnění myslí obyvatelstva.
Zákaz smutečních bohoslužeb.
Z Athén, 12. února. (C.-B.) Vláda řecká
zapověděla konání smutečních bohoslužeb za
oběti bouři petrohradských.
Carská technická společnost pro
svolání všeruského kongresu.
Z Petrohradu, 12. února. (C.-B.) Včera
konané generální shromáždění carské techinické
společnosti přijalo tuto resoluci: S ohledem
na otřesení, jež ruský průmysl následkem bouř
v životě státním byl utrpěl, jakož i pro neutě-
šený stav dělnictva, jež obojí jsou poškozová-
ním zdravého rozvoje technického průmyslu,
má společnost technická za svou povinnost při-
#13
alto_textblock
#13
stoupiti neprodleně k řešení otázky dělnické
domáhati se svolání všeruského
kongresu, na němž by účasť bral
dělníci, kapitalisté a učenci. K
jednání kongresu ovšem musí se
dostati plné záruky svobody slova.
#14
alto_textblock
#14
Události uherské.
#15
alto_textblock
#15
Košut u císaře.
Z Vídně, 12. února. Mnoho madar-
ských politiků a státníků bylo na
dvorním bradě vídeňském přijato
císařem. Byli mezi nimi také vůdci oppo
sice, byl mezi nimi Koloman Tisza, „tigr
zvaný. Ale slyšení žádné nekonalo se za takové
scenerie, za takových vnějších okázalostí, ovac
a demonstraci, za takové — dodáváme: ne
místné — reklamy vídeňského tisku, jako dnešn
audience vůdce uherské strany osmačtyřicát
níků a bojovníků za hospodářskou a vojenskou
samostatnost zemí koruny svatoštěpánské
Františka Košuta.
Hötel „Bristol“, ve kterém se ubytoval
byl obléhán několika sty lidí. Ve dvorním hradě
stálo rovněž několik set lidí. Zástupově tu i tam
provázely příjezd i odjezd Košutův bouřlivým
voláním: „eljen!“
Dnes odpoledne před audioncí K ošu
syn nikomu se neukázal a také žádného novináře
nepřijal. O 1/411. hod. sešel zadními schody
z hotelu, aby nebyl zpozorován, ale byl přec
poznán a 20 žurnalistů, stojících na vestibulu,
ze kterých jistě 15 nezná slova maďarského,
provolávalo „eljen“. Byl elegantně oblečen, ale
neměl maďarského kroje národního, nýbrž jel
ve fraku.
Na audienci nešel po velkých schodech,
t. zv. kancléřských, nýbrž po t. zv. malých.
O 411. přihlásil se pobočníku císařovu, který
řekl: „Mám rozkaz, abych Vás neprodlen
uvedl.“ Tak dostal se Košut k audienci
o 1/4 hodiny dříve, než byla určena. Císar
vyšel mu vstříc a vyzval ho, ab
u sedl.
Tato sdělení máme od osoby politické, která
s ním do Vídně přijela.
Tento poslanec pravil nám dále: „Roz-
prava mezi panovníkem a Košutem
byla z prvu chladnou, odměřenou.
Vůdce dosavadní opposice prohlásil, žeo
opposici jsou rozšířeny názory
mylné. Straha neodvislosti je skutečně na-
prosto dynastická a loyální a dodal:
habsbursko-loyální. Na císaře toto
ujištění učinilo dobrý dojem. Rozmluva stala se
tím teplejší. Trvala skoro celou hodinu. Za ní
shluklo se na velkém prostranství dvorního
hradu asi 400 osob, které byly dvorními četníky
zatlačeny za pomník císaře Františka.
Když Košut vykročil z hradu, byl uvítá
hlasitým voláním „eljen!“ Před hotelem „Bri-
stol“ čekalo mnoho lidí, také dámy, které ho
akklamovaly.
Košut přijal zpravodaje, naň čeka-
jíci a řekl jim: Obsah svého slyšení podrobně
sděliti vám nemohu. Bylo by to beztaktní a ne-
přípustné. Mohu vás jen ubezpečiti, že jsem byl
přijat nad míru blahosklonně a že jsem byl pro-
puštěn způsobem, v pravdě mne vyzna-
menávajícím. Můj rozhovor děl se z po-
čátku jazykem maďarským, potom však stále
francouzským. (Cisař není mocen do té míry
jazyka maďarského, aby mohl konati dlouhé roz-
mluvy politické, ve kterých záleží na každé sub-
tilnosti a navzájem Fr. Košut není mocen něm-
číny. Pozn. ref.)
Košut radil se pak se svými přáteli a po-
slanci strany neodvislosti, kteří s ním přijelia
poradiv se s hr. Gézou Andrássyem, bra-
trancem Julia Andrássya, o 1/45. hod. odpoledne
#16
alto_textblock
#16
odjel do Pešti. Pokládá se pravděpodobným, že
dnes večer bude míti v Pešti rozmluvu s hr.
Juliem Andrássy e m.
Rovněž se strany maďarské sdě
luje se nám: „Strana neodvislosti víťá s po-
vděkem dnešní audienci Františka Ko-
šuta. Obsah její nelze dáti na veřejnost, ale
možno říci, že Košutovi nebyla dána příleži-
tost, aby vyložil panovníkovi určitý akční (pra-
covní) program. Nebylo to také účelem jeho
cesty do Vídně. Nabyl dojmu, že císař by
jeho vyjádřením uspokojen. Pa-
novník také několikráte projevi
souhlas s jeho výroky. Zásadní stránky
programu strany neodvislosti byly jen letmo do-
tčeny. Košut přesvědčil mocnáře,
žo jednak není třeba, aby strana
nieodvislosti své stanovisko z r. 1848
cpouštěla, ale na druhé straně že
není třeba, přerušiti rychle a hne
dosavadní poměr obou polovin
říše, dospěje-li se totiž k deroz-
umění o nějaké basi. O způsobu, jakým
by se dal tento podklad zjednat, stala se také
v rozmluvě zmínka. Košut nabyl dojmu z pro-
jevu panovníka, že pevně jest odhodlán, tuto
záležitost rozřešiti způsobem přesně ústav-
ním.
Poslanec Visontai pronesl se o dneš-
ním slyšení takto: »Musím ovšem vyhověti
přání svého vůdce a mlčení zachovat o tom,o
čem se na dnešní audienci jednalo. Mohu však
ujistiti, že tato audience platně přispěla k míru
nejen v Uhrách, ale také k míru mezi oběma
polovinami říše. Nelze činiti žádných předpovědí,
jak se věci v nejbližší době utváři — ale
krise nebude záhy skoncována. Po-
litické poměry však vyvljejí se dobře«
Hr. Julius Andrássy sem v úterý zase
přijede. Toho dne se rozhodne, zda budou po-
voláni také jiní politikové maďarští.
#17
alto_textblock
#17
Úvahy o dosahu audience.
#18
alto_textblock
#18
Z Vídně, 13. února. Ve zdejších politických
kruzích také po audienci Košutově
posuzuje se situace velmi vážně. Ujišťuje
se, že strana neodvislosti trvá na tom, aby
neprodleně zavedlo se maďarské,
resp. chorvatské velení ve všech
čáslech armády v zemích koruny
svatoštěpánské. Navzájem byla by ocholna
za to nechati nedotčenou jednotu
společné armády, dokud není po-
měr obou polovin říse státoprávne
upraven. Krom toho žádá strana osmačtyři-
cálníků, aby celně obchodní svaz neetr v a
přes termin r. 1907 jak je stanoven ve známě
formuli Szěllově. Toho roku nastati má celní
rozluka. Sťrana neodvislosti jes
ochotna sdělati státoprávní for-
muli, dle které by se obchodn
smlouvy již uzavřené učinily zá-
vaznými pro oba státy. Konečně žádaj
Košutovci neprodleně volební reformu.
Tady ujišťuje se, že maďarské velení kruhy
rozhodující nechtějí přiznat a že také po stránee
hospodářské chovají se zamitavě. Dlužno vy-
čkati, jak dlouho.
Z Pešti, 13. února. Na zpáteční cestě
z Vídně do Pešti, Košut vystoupil z vlakuv
Prešpurku, kde ho čekal hr. Appony i. Košu
ho objal a pak vstoupili oba do vozu. Apponyi
jel s Košutem až do stanice Ersek -Ujvár. Po
celou dobu oba politikové byli v železničním
voze sami. V Ersek-Ujváru rozloučil se Appony
s Košutem a jel sám na svůj statek v Eberhardu.
Košut přijel do Pošti o 9. nod. 20 minut
večer. Tisícehlavý zástup lidi ho
očekával a připravil mu bouřli ve
ova c o. Košut jel ze západního nádraží přímo
#19
alto_textblock
#19
domů. Jeho političtí přátelé odebrali se do klubu
strany neodvislosti; Košuta omluvili únavou po
#20
alto_textblock
#20
cestě.
#21
alto_textblock
#21
Krajský sjezd národní strany
svobodomyslné v Písku.
(Od zvláštního zpravo daje »Národních Listů«.)
#22
alto_textblock
#22
Po zevrubných přípravách konal se včera
v král. městě Písku krajský sjezd důvěrníků
stoupenců národní strany svobodomyslné. Byl
obeslán všemi téměř součástmi celého kraje.
Odkud důvěrníci a delegáti stoupenců strany
buď pro nepohodu nebo pro nepříznivé spojení
dostaviti se nemohli, zaslali omluvné přípisy
přátelského rázu.
Z poslanců uvésti dlužno na prvém místě
dra. Ed. Grégra, jejž poutají k městu Písku nej-
krásnější vzpomínky útlého mládí. V nedalekých
Semicích vychodil školu obecnou — tehdejší
učitel jeho, pan Lehečka, před několika léty
zesnulý, vždy se chlubil drem. Ed. Grégrem
jako svým nejslavnějším žákem — v Písku
gymnasium. Památka otce jeho uznává jej z
jednoho z nejlepších hospodářů lesních, jež mě-
sto Písek kdy mělo.
Včera dr. Grégr, prožívající již 76. rok
věku, fascinoval dnešní občanstvo města Písku,
kam včera po 16 létech opět poprvé vkročil,
kde podivoval se obrovským pokrokům, jež
znamenají jeho rozkvět ve všech směrech mo-
derní úpravy měst.
V místnosti sjezdové všeobecnou radostnou
pozornost upoutalo nejsrdečnější přátelské setkání
dra. Ed. Grégra se starým přítelem, básníkem
Adolfem Heydukem.
Na řečnickém podiu sokolovny, v jejímž
velkém sále sjezd se konal, byl dr. Grégr uví-
tán frenetickým potleskem. Potom svou vervou,
citovým vzrušením, jež z jeho řečí plálo, uchvá-
til znova. Nový potlesk se ozval, když druhý
hlavní řečník sjezdový, poslanec dr. Ladislav
Dvořák vřelým způsobem tento úspěch dra. Ed.
Grégra apostrofoval, aby potom pronesl svoji
řeč, nejplnějším úspěchem odměněnou.
Z poslanců zúčastnili se sjezdu dále Václ.
Dvořák z Podeřiště a Max Hájek, omluvili se
dr. Klumpar, Kratochvil, dr. Ryba a dr.
Viškovský.
Sjezd, jehož zúčastnilo se zastupitelstvo
města Písku, se svým starostou p. K. Lukášem
v čele a — jak již řečeno — důvěrníci a samo-
správní hodnostové ze všech téměř součástí kraje,
jakož i občanstvo všech vrstev i stupňů věku,
také řada paní a dívek píseckých byla přitomna
— čítal na 400 účastníků. Že zdar jeho byi
úplný, potvrdí zajisté každý, kdo na něm bral
podílu.
*
*
#23
alto_textblock
#23
Jednání sjezdové zahájil jménem priprav-
ného komitétu p. Karel Lukáš, starosta král.
města Písku. Uvítav nejsrdečněji všechny pří-
tomné poslance, jmenovitě dra. Ed. Grégra
a pozdraviv přátelsky všecky účastníky, vytkl
stručně účel sjezdu.
Na to provedeny byly volby předsednictva.
jednohlasně zvoleni jsou předsedou p. Ed.
Skála, starosta v Horaždovicích, místopředse-
dou p. JUDr. Václ. Štěpán, advokát a měst.
radní v Písku, zapisovatelem p. JUDr. Jar.
Uhlíř, ředitel měst. úřadů v Písku.
Předseda sjezdu p. starosta Skála po-
zdravil opětně shromáždění, načež udělil slovo
poslanci dru. Ed. Grégrovi, by promluvil
o politických poměrech.
Poslanec dr. Ed Grégr (hlučným polleskem
uvítán) promluvil:
Ctění pánově! Hlsime-li na nynější po-
litické poměry, jak se byly v poslední dobe
#24
alto_textblock
#24
FEUILLETON.
#25
alto_textblock
#25
Slovanské styky.
»Povzbudný list« ze Lvova v otázce česko-pol-
ského soustupu (ranní feuilleton ze dne 1. února
»Česko polský«) neminul se účastí, jak svědčí došlé
projevy z kruhů čienářstva. Níže podáváme dva
klasy obzvláště zajímavé. Pan Roman Zawi-
liňski, ředitel gymnasia v Tarnově, je vynika-
jící siavista polský. Obírá se dávno slovanskými
věcmi, ovládá slovem i písmem hlavní slovanské ja-
zyky, prodlev na pobytech stud jných delší dobu ve
středu všech kmenů slovanských. Veřejnost polská
vykázala už z jeho péra mnohý vzácný doklad
horlivosti ve věcech poznání mezislovanského. Jme-
nujme jen mimochodem pilné jeho dilo »Slowacy, ich
žycie i literatura«, jež vyšlo ve varšavské »Bibliotéce
dzial wyborowyche! Svůj dopis, určený pro českou
veřejnost, za »poznámky na okraj« k řečenému feuille-
tonu, napsal vážený slovanomil přímo čes ky.
Redakce.
#26
alto_textblock
#26
Pan Roman Zawiliňski píše:
Četl jsem »povzbudný list« pana L. s po-
divnou náladou, skoro s úsměvem na rtech. Ko-
nečně povzdychl jsem si hlasitě: »Bože můj.
co se nalopotíme s myšlenkou a nausilujemel
Bloudíme v mlhách kolem své idey, hledajíce
východu z illusí a on snad leží zrovna před
námi!« Tolik pouhých myšlenek a nápadů uz
vymrháno jen proto, abychom dále jen stále se
točili do kola! A přece nepokročeno dosud an
centimetr do předu ..
Než, k věci! ...
1. »Sloužíme mocnému individualismu sou-
sednímu«... Zajisté! Není to však vlastnos
jen slovanská. Dějiny učí, že každý národ kul-
turně mladšl musí se opříti o kulturně starš
a mohutnější. Však ta »nevyspělost« civilissce
není věru naše slabost — jsme si svého poměre
úplně povědomi a v tom je naše budoucnost.
Máme úlohu — využitkovati kultury cizé.
abychom byli připraveni k velkým vlastním
pracem — budoucím.
Pro přítomnost více škody nám nese naše
soběstačná úzkostlivost národní. Polák
hledí na Čecha shora, považuje svoji kulfuru za
starší, své dějiny za velkolepé, ale nezná, čeho
#27
alto_textblock
#27
by se mohl naučiti od Čecha; Čech zase lehko
váží polskou minulost, poněvadž přítomnost pol-
ská mu neimponuje. Tím způsobem žijí oba ná-
rody »individualně«, jeden o druhém nevěda,
každý na sama sebe poukázán, neznajíce se, ne-
rozumíce si spolu pranie
2. »Mluvi se o potřebě slovanského doroz-
umění.« Mluví se opravdu? Mně se spíše zdá,
že se leda něco cítí, mluví se málo a nedělá se
zhola nic. Tu jest naše slovanská »passivita«,
naše netečnost... Toužíme do vlády, voláme
po nějakém vůdei-kouzelníku, ale sami si nedo-
vedeme pomoci.
Dorozumění arci se nedostaví nějakým vy.
rovnáním pravopisných odchylek, nebo vyhoze-
ním cizích slov, nebo napodobením tvaroslov
ným; také nepřijde pouhým vyučováním vzájem-
ných jazyků na školách tu i tam! To vše jsou
jen vnější tvary a pomůcky, do nichž
nám třeba vlastního — obsahu. Poznejme
se a srozumíme se spolu dobře! Poznejme oba-
polně naše dějiny, naše písemnictví, naši zemi
a lid, abychom jedno spolu cítili, jedno milovali
a za společným ideálem vykročilil
Jakou cestou eíle dosáhnouti? Prakticky
dost se osvědčily vzájemné návštěvy. Výlely
Čechů do Polska i Poláků do Čech, za příleži-
tosti sjezdů, »sletů« a výstav nezůstaly bez
dobrých následků pro vzájemnost. Účinek návštěv
je docela jistý i osvědčený. Probuzený jednou
zájem nabádá ke čtení, zprvu třeba jen novin
a časopisů, však později i k zájmu písemnictvi
a umění. Bez překážek pravopisných a jazyko-
vých dobývají jednotlivci znalost nejdůležitějších
oborů života v bratrském národě. Kdyby se
měla znalost rozšířiti i na širší kruhy, bylo by
ovšem třeba již pomůcek literárních. Snad vel-
kého lidového nakladatelství, které by vydávalo
dějiny a dějiny písemnictví každého národa
slovanského všemi jazyky slovanskými. Do-
rozumění v přitomnosti je možno jen na zá-
kladě minulosti.
Kromě této poněkud idealné sféry byta by
otevřena cesta obchodního a průmy-
slového sbližení. Vyprostiti se ze sféry
#28
alto_textblock
#28
odbylu cizích tovarů a výrobků za heslem
»Svůj k svému«. Čeho není doma, hledej v prvé
řadě u souseda Slovana, ne u souseda odpůrce.
Bylo by třeba sestaviti seznam firem ob-
chodnických, podniků průmyslových atd. če-
ských polsky a polských česky, třeb
vyslati kohortu jednatelů a pocestných
v dopisech obchodních vůči Slovanu jiného ja-
zyka nepoužívati mimo svéhol
Ještě jedna cesta velmi působivá týkala by
se mládeže! Mládež je dědic budoucnosti
Probudít zájem mládeže pro ideu! Výborný
prostředek: dopisování vzájemné mezi školskou
mládeží! Napřed lehké dopisnice, lístky s po-
zdravem jsou první snadné kroky. Pak nastoupo
výlet s nabytou zkušenosti, dostaví se zájem
pro jazyk, s novou znalosti vzrůstá a prohlu-
buje se interes a další už je věc individualníhe
talentu a vývoje.
3. A úsili o jednotný jazyk slovanský.
česko-polský? Věc daleké budoucnosti ! Nemám
víry, že by šlo jen tak »zčeštiti« pravopis pol-
ský nebo zpolštiti český. Pokus Boguslavského
měl ten skutečný nezdar, že nikdo nečet
jeho děl, ačkoliv pro svůj obsah jsou hodna
čtení. Nemyslím, že by Akademie mohly pro-
středkovati při tvorbě nových výrazů. Akademie
mají jiné účele než praktické denní potřeby.
Živý jazyk dle zákona své přírody nedáse
mistrovat na cizí povel. Nemám víry, že by
kterýkoli jazyk slovanský mohl býti společný
všem Slovanům, aspoň pro poměry a styky
vzájemné. Ale mám víru v neklamný prostřed k,
který i autora feuilletonu dovedl k tomu, že
»přiučil se všem jazykům slovanským hravě«.
a to víru v účinnost přimého styku, jal
jsem ji svrchu vyložil. Jedinou vhodnou theore-
tickou pomůckou, myslím, měl by tu býti dobrý
kapesní slovník českopolský nebo slo-
vanský vůbec. Slovník, jenž by srovnával
1. všecka slova stejného zvuku a stej-
ného významu; 2. slova stejného zvuku
a jiného významu a 3. slova úplně roz-
dílná zvukem a původem, avšak shodn
co do významu. Taká pomůcka byla by pr
#29
alto_textblock
#29
slovanskou praxi nad všecky mluvnice, jež
při vši dobré vůli bývají vždy jen nepraktick
a unavující.
A hlavní potřeba?
»Bylo by třeba — začíti! Ať se tedy
začne« — ať se začne u jednotlivců vzdělaných.
za příkladem jednotlivců půjde dav obecenstva
Přiklad živý je vždy popudem nejmocnějším
Také v otázce slovanského dorozumění jistě se
osvědčí.
Tarnów, 9. února 1905.
Roman Zawiliňski.
Druhý list je z Bělehradu. Píše krajat
v Srbsku usedlý.
S nemalým zájmem jsem četl rozpravu
blízkosti jazykové Čechů a Poláků,
jak by nejlépe bylo jí využitkovati ve prospěch
kulturního zblížení obou bratrských větví říše.
Zajisté mají národové slovanští osud svůj sam
ve svých rukou a není než na podiv, že po-
měrně tak málo duchů se zabývá otázkami, jež
vlastně leží na bíledni. Jak je možno, že
Slované stále jen žalují, že — ač většinu mají
v říši! — jsou se všech stran zanedbáváni, a
přec sami ničeho nepodnikají, aby
skutečnost většiny zřetelně na jevo vyšla. Zave-
dení polštiny na české školy a naopak
češtiny na polské školy, byl by zajisté velmi
podstatný krok ku předu v tom směru. A
myslím, kdyby hned nebylo docíleno shody
mezi námi a Poláky, že bychom neměli my
Čechové ani čekati, až Poláky přesvědčíme
a ke společnému kroku přimějeme, nýbrž
dobrou cestu nastoupiti statečně třeba prozatím
— sami. Však ostatní jistě by nezůstali dlouho
za námi. Český Sokol, české Matice, český ná-
rodní kolek i jiné instituce, jež jsme si zavedli
doma, působily neodolatelným příkladem na naše
spolubratry. Tak by bylo i s vyučováním slo-
vanských jazyků na našich školách. Nelekal
bych se ani složitějšího učebního plánu
pro slovanské jazyky na školách našich. Vím
z vlastní zkušenosti, jak je snadno našinci ži-
vým stykem osvojiti si porozumění druhé
slovančiny. Na našich středních učilištíchje
#30
alto_textblock
#30
všude obligátní frančina, někde snad se i učí
anglicky, o latíně a řečtině nemluvě — ale prak-
tieký výsledek? Kde je? Kolik našich mladých
lidí vyjde ze škol, aby rozuměli rodilému
Francouzi? Jak by tu měl snadný úkol učitel,
rodilý Slovan, na ústavě! Některý lehký, třeba
zcela praktický předmět, ve dvou posled-
ních ročnících, ať reálky nebo obchodní nebo
průmyslové školy jen hodinku týdně nebo dvě,
žádná gramatika, žádná sekatura s pravidlya
výminkami, jen prostě hned živý výklad dru-
hým slovanským jazykem! A za jeden rokči
dva měli by žáčkové praktickou zkuše-
nost slova i zvuku, jakoby byli ztrávili
delší dobu v dotyčném ovzduší druhé-
ho národa. A to pro Slovana vskutku stačí.
Z počátku malá nesnáz, něco se opakuje, něco
vysvětli, znenáhla ucho přivykne a jazykový cit
už se začiná obeznamovat se zvláštnostmi dru-
hého nářečí. Nejde vskutku než o nářečí! Já
řeknu chleba, Srb leba (kruga); já slunce, on
sunce; já měsíc, on měsec; já hvězdy, on
zvezdi; nám je obilí, co jemu je žitoa
jiné drobné odchylky, které se hravě zapama-
tují. Lesu říká šuma. Naše Šumava jsou taká
lesy. Že pozoriště je divadlo, kostel že je
erkva, okno — prozor, snadno se vštípí
do paměti. Náš žácek, má-li čeho zapotřebí,
prosí, snadno by se naučil i po jihoslovansku
molit.
I vzdálenější, méně známá slova druhého
jazyka, mají pro Slovana přece vždy známý,
snadno pochopitelný kořen.
A všecka vyučovací praxe shrnuje se tu
jen v požadavku: slyšet!. Hodně slyšet l
Jakmile sluch je překonán a oblomen, vše
ostatní, člení, písmo, smysl pro vyšší znalosti
literární dostavi se s talentem a potřebou
samy-
Myslím, že by naše kruhy, jimž svěřena
starost o kulturnou budoucnost ná-
roda — budoucnost je v síle! — měly se
otázkou do opravdy zabývati.
V Bélehradě srbském, v únoru.
J. v.