#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu dne 24. prosince 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 355.
#4
alto_textblock
#4
na měste
#5
alto_textblock
#5
Na ranní a odpol. listy
přede lácí se
v Praze v administraei
na měsíe . . . ..
na čtvct leta . . ..
s dvojí donáškou
na měsle
. .
ki
na Hivit lola . . .
ve flialkich
sa něíe . . . . . . 2 K 30h
Poštou:
na měsle . . . ..
k
na čtvrt leta . . .
s dvojí zšžilkee
. .
na črt leta . . . 1 K do
#6
alto_textblock
#6
K
SK —
#9
alto_textblock
#9
V úrobném prodejí:
ranní číšlo o sobě . . . za § h
odpolední.
.. . . za 2h
Ve slialkách na venkovět
ranní čísla. . . .
vdpolední . . . . . . . . 3h
Inserá t
platí se hotově napřed
Předplacení a inserty přijímá sdmini-
strnce v Murianské ulini č. s.
Tam nachásejí se též rodakee
Hskárnn n expedica „Národních Listě“
Bukopiry se nevrasrsji
#10
alto_textblock
#10
Válka.
#11
alto_textblock
#11
Z Petrohradu, 23. prosince. (Pův. telg
zvl. zpravod. »Nár. L.«) Práce na Iedích
III. eskadry provádějí se ve dne
v noci. Včera posláno do Libavy 250
dělníků.
Ministr vnitra kn. Svjatopoll
Mirský odstoupí a jeho nástupcem
stane se dle bezpečných pověstí —
Rydzevský, býv. náčelník četnického
sboru.
Z Londýna, 23. prosince. Dle zpráv
které sem došly z Tokia, potvrzuje
se zpráva ruská, která byla dosud
pojímána s velkou skepsí, že toti
se podařilo znovu dobyti 203metro-
vého pahorku. Podrobností však není
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
#12
alto_textblock
#12
Vytrváme.
#13
alto_textblock
#13
Národům rakouským ani o letošních Vá-
nocích nevzejde hvězda, vedoucí k Beilému poli-
tického obrození. Na všech stranách přibylo
známek, že státní ústrojí říše dualistické jen
použitím výminečných prostředků, nepřípust-
ných v dobách pravidelných, dostihuje uvnitř
i na venek zdání normální působnosti. Tento
stav trvá již tak dlouho, že tvoří jaksi novou
periodu, věštíci svými sedmiletými zápasy pří-
chod něčeho neznámého, nedobrého.
Jest to horečka, zmitající těžce nemocným útva-
rem dvojitého státního tělesa, o jehož vyléčení
marně se pokoušejí řídící státníci ve Vídni a
v Pešti.
Ve Vídni sice závorou článku čtrnáctého
dovedou stále ještě vzdorovati hromadící se ne-
spokojenosti národů, zbavujíce zároveň zástupce
jejich ústavního práva spolupůsobnosti na je
višti parlamentním, ale v Uhrách, kde podobné
absolutistické hráze není, již již záplava val
se i do nejodlehlejších zákoutí koruny sv.
štěpánské.
V obou polovinách státu se však stojn
peciťuje, že stav nynější jest stavem rozkladu
aniž by se spolu daly postihnouti obrysy jině
nové, lepší formace.
Po plných pě let z tohoto období připad
na účet vášně prosté vytrvalosti nynějšího před
sedy vídeňského ministerstva, jehož umění
státnické jest povahy záporné, štitící se jakého-
koliv opravdového, upřímného podnětu, zjed-
nati napravu. A přece bylo by východisko
z tohoto trvalého klesání a upadání velmi blizko,
kdyby za vládní netečnosti netajil se úmysl
nadobro odstraniti z veřejného života státního
zásadu rovnoprávnosti a rovnocennosti všech
zdejších národů a vnutiti jim „vášně prostou
vytrvalostí“ nadvládu němectví, posíleného nad-
prévím veta, kteréž jest samo o sobě reakci
zpálečnictvím, strhujícím stát do přimitivníc
dob, kdy pojem ústavnosti ještě byl v plenkách
a nedospěl k potřebě, uznávati práv většiny.
Vlády, kteréž proti jasnému znění ústav-
ních zákonů umožnily takovýto ústavní převrat.
aniž si pro něj opatřily změnu ústavy, jež by
se mohla státi v takovém případě pouze dvou-
třetinovou většinou parlamentu, vkročily a po-
kud se týče ministerstva nynějšího, setrvávají
na půdě mimozákonné a uvedly takto do stát-
#14
alto_textblock
#14
ního života velmi nebezpečný, jitřivý kras
Vášně prostá vytrvalost nynějšího předsedy mini-
sterstva, pokračujíc tam, kde předchůdci jeho
tak odvážně zasáhli do ústavních práv neněme-
ckých národů, postavila je zároveň před životní
otázku: buď zlomiti houževnatou obranou ohro-
žených práv onu vládní vytrvalost, anebo se
navždy smířiti s osudem národních porobenců.
s osudem organismů nížšího řádu, s osudem
živlu inferiorníno.
Náš národ český a jeho zástupci nejen že
okamžitě postřehli a rozpoznali toto nebězpeči,
ale ihned přikročili k nutné sebeobraně. Pro-
pásti tenío dějinný okámžik, znamenalo by to-
též, jako zříci se navždy vlastního rozvojea
zakrněti neb živořiti z milosti národních od-
půreň: Národ historický, náred s dějinami, jež
tvoři chloubu jeho před areopágem vzdělaného
lidstva, národ, jenž vykazuje i dnes, za poměrů
valně nepříznivých, utěšenou sílu životní
representuje se pokročilou külturní činností v
všech oborech lidské práce, národ, jenž ryzost
svých mučenníků zlomil duševní pouta, v něž
byl ukut duch středověkého lidstva, národ, jenž
dovedl sice býti „socius et amicus“ někdejšího
Německa, ale vždy se tomu vzepřel, když ho
chtělo míti svým sluhou — nemohl dáti jin
odpovědi ani vládám vídeňským, ani rakouským
Němcům.
A tato odpověď zhatila nejen všecky plány
vládní, ale i čáky německé, že záhy stráví ko-
řisť, ve slabé chvilce státní autoritě terrorismen
uchvácenou.
Odpor našeho národa dosud osvědčils
býti nepřekonatelnou hrází, o niž tříští se všecko
státnické umění vášně prostě vytrvalosti. Od
porem svým dokázal národ náš, že jest sku
tečně rovnocenným činitelem ve státu, jehož
síla dovede čeliti jak vládě, tak choutkám ně-
mecíví. Odporem svým národ český osvěděil
zároveň, že ti, kdož vybočili z právní a ústavn
půdy, jsou vlastní strůjci zmatků, jež zachvá
tily státní organism. Čím déle vlády a Němei
budou udržovati nynější neústavní, nezákonné
poměry, tím osudnějšími budou výsledky nega-
tivního státního umění p. předsedy ministerstva
Marné budou i všecky pokusy zmásti ve-
řejné mínění v Čechách a zatemniti bystrý zrak
národa našeho fatou morganou hmotných pro
spěchů. Hospodářské úspěchy ostatně vláda ny
nější nemůže opatřiti, i kdyby nás jimi sebe
více lákala — z kolejí sovného práva a národní
rovnocennosti. Vždyť vlády vídeňské nesvedly
dosud, po několikaletém úsilí, ani nové obchodní
smlouvy s eizinou — a to stačí k ocenění vzlet-
ných a květnatých frásí a slibů o blahobytu
hospodářském rozkvětu. Ani se o tom nezmiňu-
jeme, že pouhou a nějvýše nalehavou akcí nou-
zovou prozradila, že si ji chtěla dáti čtyřnásobně
nahraditi z kapes poplatníků. To samo o sobě
vede k rozpoznání její hospodářských slibů.
Dáti však za sliby ceny naprosto pochybné,
za pouhou esauovskou mísu čočovice — všecku
další národní budouenost nynějšího i příštich
pokolení národa českého — toho neodváží se
nikdo mezi námi.
Vláda a Němci tudíž nemají v moci své
nijakých umělých prostředků, jimiž by naši spra-
vedlivou obranu mohli zlomiti aneb ji uspati
za to však účinky její nemohou nepozorovat
na vzrůstu vnitřní choroby státní, na marnosti
posavadní své vášně prosté vytrvalosti.
Míní-li ve Vídni opravdově vybřísti z toboto
chaotického stavu, musí hledati jedině možné
východisko z něho a to jest návrat na půdu
práva a národní spravedlnosti.
#15
alto_textblock
#15
Jest pak to dalším dokladem vyspělosti na-
šeho národa a opravdovosti úsilí a snah zá-
stupců jeho, že i nyní ještě, v době z ažitých
přikoří, v době zápasů vždy si zachovali smysl
pro čestné a důstojné odklizení boje.
Vládě i Němcům dobře jsou známy pod-
mínky, jež by vedly ke smíru a k obnově děl-
nosti parlamentu, kdyby na ní oběma do opravdy
záleželo, kdyby první nepřipravovala svým chová-
ním půdu absolutismu a druzi poctivě uznával
zásady komstíťuční a nechtěli jednostranně koři
stiti ze státu pro svou nadvládu.
Hlavní podmínky, položené zástupci našeho
národa, nejen že nevybočují z rámce platných
zákonů, nejen že v ničem nezasahují do práv
národa německého, ale jsou zároveň povahy e
nejušlechtilejší, týkajíce se jednak kulturníel
potřeb sesterské Moravy, jednak uskutečnění zá-
sady rovného práva, pokud se týče instituel
státních v zemích českých.
V obou směrech jest národ německý nejen
v zemích našich, ale v celém Rakousku skvěle
opatřen; odpor německý proti českým pod-
mínkám není tudiž ničím jiným, leč důkazem,
že zdejší Němci nepřejí pravidelnému rozvoji
našeho národa, že zůmyslně se mu staví v cestu
a kupí na ni umělé překážky. Takovéto stano-
visko však je neudržitelno ve státě, kterýž m
obrovskou většinu neněmeckého obyvatelstvai
takové stanovisko jest podvrácením existenčních
předpokladů státu, jenž leží na rozhraní světo
německého a slovanského; takovéto stanovisko
mimo to jest svědectvím snahy, utvořiti vedl
sjednoceného Německa druhou velmoc něme-
ckou, čímž by dříve či později byla ohrožen
i středoevropská rovnováha sil.
Jakkoliv těžké jest postavení našeho národa
vše přesvědčuje nás o tom, že musíme setrvati
v zápase jemu vnuceném, dokud nebudou splněny
předpoklady čestného a důstojného soužili s na-
šimi německými krajany, jinak bychom zadal
na dobu snad dosti dlouhou všecek posavadní
svůj rozvoj a obrozili budouenost českou měrou
sotva nahraditelnou.
Vytrvati v obraně a počítati pouze se skutky
vlády a ne s jejími sliby, to veli nám i neji
stota poměrů mezi oběma polovinami říše i zne
pokojující stav mezinárodní.
Brániti své a nebažiti po cizím byla vždy
nejlepší politika česká.
#16
alto_textblock
#16
O reformě vnitřní správy veřejně
(Glossy k ovládní studii«, píše dr. Herold.)
#17
alto_textblock
#17
IV.
#18
alto_textblock
#18
Zásluhou vládní studie jest, že olázka na-
lehavé reformy politické správy uvedena na
denní pořádek, z nělož více odstraněna být
nesmí. Ovšem, má-li skutečně prospěšná re-
forma býti provedena, musí především proveden
to díli se způsobem empirickým. Nikoliv vy-
hledávání nových úřadů a zničení nynějšího
ústrojí, nýbrž doplnění úřadů, které
máme a které v životě našem věřejném již se
vžily! Prvním krokem k náležité reformě budiž
tedy odstranění nedostaíků, které se nejcitel-
něji v administraci veřejné jeví. Zejmena po-
kud se týče sborů samosprávných, ni-
kterak na jich základu není třeba prováděti zá-
sadné změny, nýbrž dlužno v tomto směru pro-
vésti ony opravy, které provedeny býti musí
má-li samosprávné zřízení úplně naplniti svůj
veliký úkol v životě státním. Mám zde na zřeteli
především poměry u nás v Čechách. Obecní
#19
alto_textblock
#19
řád z roku 1864 dlužno nazvati zákonem ve
svém celku úplně dokonalým a vyhovujícím.
Vedle změn, kterými měly by odstraněny býti tu
a tam nejasnosti zákona, musí zákonodárství
věnovati pozornost svou zvláště požadavku, aby
u provádění úřadních výkonů a povin-
ností obce učiněn byl rozdíl mezi obeem
většími a mezi obcemi malými. Ze-
jmena právní působnost městské rady,
která v posavadním zřízení obecním vůbec nen
vyznačena a úprava sberového jednán
tohoto orgánu samosprávného a
jeho moci usnášející ve větších
obeích jeví se býti nutnou.
Dalším úkolem zákonodárství bude podro-
biti revisi kompetenci představ en-
stva a městské rady, jakož i zastupitel-
stva způsobem, který by vyhovoval namnoze již
ustálené praxi a také potřebům rychlého úřad-
ního jednání. Konečně obecní zákon náš vy-
žaduje reformy, pokud se týče práva odvo
lacího z rozhodnutí představen
stva, po případě obecního zastupitelstva, ne
jen v tom směru, že by pak, jak se to již stalo
v řádech stavebních, odstraněna byla dvoj
instance, v obci samé, namnoze bezúčelná,
ale že by i na druhé straně upraven byl právní
vztah obce a obeeních orgánů ku po-
litickým úřadům vůbec. Přirozený
vývoj vyžaduje toho, aby t. zv. dozor stát-
ních úřadů nad obcemi byl obme-
zen jen na úkony obecních orgánů v těch zá-
ležitostech, v nichž rozhodování nenáleží
úřadům samosprávným, nýbrž úřadům politi
ekým. Naproti tomu bylo by vyloučiti každý
postup instanění k úřadům polnickým v těch
směrech, kdy jedná se o překročení aneb
nedostatečný výklad zákona, poně-
vadž není žádné pochybnosti, že vyšší orgány
samosprávné v těchto otázkách úplně vyhovuj
potřebám řádná správy.
Nynější doba vyžaduje vůbec na orgánech
správy veřejné, aby věnovaly pozornost otáz-
kám národohospodářským, osvě
tovým a sociálním. Úkoly tyto nejsnad-
něji řeší se ve sborech samosprávných, při
nichž iniciativa vychází ze saméh
středu obyvatelstva. Nepatrné pokroky, které
v těchto směrech posud se staly, jedině lze při
čítati té okolnosti, že kompetence or-
gánů samosprávných v podobných otáz-
kách jest velmi obmezena; avšak vzdor
tomu vše, co velikého na tomto pol
bylo vykonáno, stalo se u nás ku podnětu,
vycházejicího z obyvatelstva sa-
motného a téměř jen za podpory or-
gánů samosprávných.
Moderní obec, má-li vykonávati vešker
úkoly správy veřejné, ovšem nevystačí a vysta
čiti nemůže s finančními prostředky
které posavadní zákonodárství jí poskytuje. Již
sám sebou nynější přirážkový systém jest ne-
dostatečným, ať již jsou to přirážky k daním
přímým, anebo k daním potravním, z kteréžto
příčiny zákonem zemským z roku 1896 byla
obcím poskytnuta možnost vybírati řadu jiných
dávek obecních, avšak ani tímto způsobem ne-
bylo finaněnictví obeí a zejmena okresů
položeno na základ zdravý a pevný a bude mu-
siti vláda, chce-li, aby obce v otázkách veřej-
ného blaha vyplnily veliké úkoly správy ve-
řejné, oproti finančním potřebám obcí a okresů
zaujmouti jiné stanovisko, než zaujímá nyní.
Jest ovšem pravda, že malé obce na tyto úkoly
nikterak nestačí. Rovněž ale pravda jest, že
směr nynější doby není nikterak příznivý tomu
#20
alto_textblock
#20
aby se obce slučovaly ve větší správ ní
obce k dosažení těchto úkolů, naopak vidíme
den za dnem trvalou snahu spojených obcí se
nadále odlučovati a rozdělovati. Nelze tedy ni-
kterak pokládati za žádoucí reformu, aby utvo-
řily se zvláštní správní obce po způsobu dolno-
rakouském, naopak bude (řeba přihližeti k tomu,
aby nákladné podniky hospodářské, sociální a
osvětové přeneseny byly z těchto menších obcí
na výbor okresní, ovšem tak, že tato
působnost výborů okresních a okresních zastu-
pitelstev nikterak by nepřekážela obcím veli-
kým, aby v mezích vlastní působnosti úkoly
tyto pro svůj obvod samy opatřovaly.
Z důvodů těchto zajisté další postup zá-
konodárné opravy by týkati se musil působ-
nosti okresních zastupitelsteva
výborů okresních. Nynější platný zákon
tuto působnost velmi obmezuje. Vzdor tomu
však praxe dokazuje, že okresy mají ještě jiné
povolání, než pouhý dozor k obcím a snad upra-
vování a zřizování okresrích silnic. Vi-
díme již celou řadu institucí pro veřejné blaho,
které okresy namnoze z vlastní iniciativy v život
uvedly, jako: nemocnice, chudobince,
ústavy pro zprostředkování práce,
stravovny, vychovatelny a zajisté
právě tento obor činnosti by nalezal v okresních
zastupitelstvech největšího porozumění, ale také
nejzdárnější podmínky pro provádění.
Novou reformou zákona o okresních zastu-
pitelstvech mělc by se na tyto orgány přenésti:
záležitosti veřejného chudin ství,
veškeré otázky, které se týkaji ho-
spodářské činnosti okresů, otáz-
ky sociální a otázky osvětové.
Zřizování škol odborných, anei
škol měšťanských, jichž působnost bez-
toho vztahuje se na celý okres, zajisté nejlépe
by odpovídalo ústrojí nynějších okresních za-
stupitelstev a výborů. Rovněž záležitosti země-
dělské a komunikační, jako ochrana a udržování
lesů, meliorace, zřizování skladišť, zřizování
družstev hospodářských všech druhů, péče o že-
leznictví a silnice atd., měly by při nastávající
reformě zákonodárství úplně na okresy býti pře-
neseny. Ovšem že nezbytně bylo by zapotřebí,
aby pak okresům dána byla výkonná moe
kterážto výkonná moc okresní by také rozvinouti
mohla blahodárnou činnost v záležitostech pří-
mého dozoru nad hospodářstvím
obecní m.
Majíce tudíž pro tyto úkoly správy veřejné
základy osvědčeného ústrojí okresního, musím
především věnovati svou pozornost tomu, aby
rovněž pak finančnictví okresní upraveno bylo
způsobem racionálním, ježto dnešní způsob
uhražení nákladů okresních pouhými přirážkami
jest naprosto nedostatečný. Okresy, větší měrou
působnosti opatřené, by již také ve svém úřad-
nictvu měly i dosti sil, způsobilýcb k tomu, aby
čásť výkonů úřadních, které posud doléhají na
obce malé, prostřednictvím okresů byla vyko-
nána a tvořily by zároveň potřebný základ, na
kterém by styk a spolupůsobení samosprávného
činitele s trvajícími úřady stát-
ními byl umožněn. Kdyby v každém okresu
soudním, vedle sesílenou kompetencí opatřeného
samosprávného sboru okresního zřízeno bylo dle
projektu vládníhe zároveň okresní hejimanství,
nalezla by se vždy forma, jak by ze zá-
stupců těchto dvou činitelů zřízeny
byly zvláštní soudy správní, které by
v první instanci vykonávaly judíkaturu ve
všech záležitostech, týkajících se správy ve-
řejné, at již spadají do kompetence samo-
#21
alto_textblock
#21
FEUILLETON
#22
alto_textblock
#22
Codex argentens.
Píše V. L. Fáček.
Při návratu ze Severního mysu do Hammer-
festu seznámil jsem se způsobem poněkud ne-
obvyklým s doktorem Hennerem, plantážníkem
americkým a domácím pánem v Chiengu. Paro-
chod »Haakon Adalstein« kotvil as 50 metro
od břehu. Najal jsem loďku, řízenou dvěma
převozníky, švědskými posuňky dav na jevo, že
bych rád na »Haakon Adalstein«.
Již občanský můj vstup do úzké lodičky
vzbudil úžas mých nastávajících »záchranců ži-
vota«, neboť za ně jsem oba převozniky pova-
žoval od první chvile. Sotva se nohou dotknuv
lodičky, již jsem v ní ležel. Nechci nadsazovati
že s gracií. Kleče, naznačoval jsem gesty sou-
citu převozníků, že trpím závratí. Dorazili jsme
šťastně k parochodu, odevzdávám svůj kufřik
jednomu z veslatů a naznačuji, aby po úzkém
bez zábradli žebříčku stoupal přede mnou, dru-
hému tisknu do ruky deštník, sám se chytám
za boky prvého a se zamhouřenýma očimaa
tlukoucím srdcem v hrozné předtuše věcí nastu-
puji. Za mnou veslař pomáhá mi praeně. Z ru-
ských, nedaleko kotvicích lodí slyším smícha
divčí řehot. Patří naší eskortě, vím. Znovu klo-
pýtnuv, ležím ve vší své velebě na vydrhnuté
podlaze paluby. Z hluboka oddychuje, vidím
před sebou obtlouštlého pána. Představuje se
mi obřadně jako doktor Henner. Považoval jsem
jej za lodního lékaře, jenž mi přichází nabíd-
nouti svou pomoc. S díky odmítám, jen na
omluvu stěžuje si na nervosu a obtížný vý-
stup po žebříku. Hrabu se v drobných, abych
královsky odměnil své obětavé zachraňovatele.
Stloukl jsem švédskou korunu, domnívaje se, že
uvedu převozníky k nadšení. Zklamal jsem se.
Obdarovaný podíval se na peníze, pak na mne,
honorář pak ukázav svému kollegovi, oba jako
na komando si odplivnou a něco po švédsku
bručíce ustupují zas k lodičce. Obracím se
k doktoru Hennerovi, vyličuju svou nervosua
poněvadž jsem měl pevnou půdu pod nohama,
vracel se i vtip.
Vypravování bavilo doktora tak, že mne
prosil, aby mne směl představiti své ženě, jež
si po bohatém lodním obědě v saloně po ameri
#23
alto_textblock
#23
kánsku hověla. Byla o dobré dvě »koňské hlavye
vyšší mne a šiřkou mne zastiňovala. Jak ta se
mohla dostati na palubu, bylo mi zábadou.
Vzpomněl jsem pastora, s nímž jsem se se-
známil v Bergenu. Byl přeložen do nějaké osady
na Lofulech a stěhoval se s ohromným sudem
kořalky, pianem a krávou. Vysazovali jej na břeh
rumpálem. Vznešený klid krávy mezi zvedáním
mi imponoval! Na mojí poklonu se paní dokto-
rová libezně pousmála. Hned jsem se dověděl,
že muž její je rodem Američan, jeho olec že
pocházel z Německa a vzdělání že nabyl v klá-
šteře německém v Ballimore. Zdědil po otei
veliké jmění a nyní už cestuje bez přervy na
šestý rok. Dům v Chiesgu pronajal, farmu si
dá spravovati. »Ach bože, bože! Už šestý
rok na cestách!« vzdychala paní doktorová
Mají tři odrostlé děti, jedno v Melbourne, druhé
v Londýně, třeti v Chieagu. Trochu rozlezlé.
ale konečně, nejsou-li páni rodičové po šest le
doma, mají děti »pré«. Prahu znají manželé
Hennerovi dokonale, řekl bych důkladněji nežl
já. »Mé ženě se z Prahy nechtělo a musilí
jsme pobyt o celý týden prodloužiti,« povldá
doktor. »Slavnost svatojanská mocně na nás
působila, zvlášť národní kroje se nám zamlou-
valy, vlastně jsme znali Prahu,« pokračovala
paní doktorová, »již z vypravování paní Weis-
sové, Češky, rodilé Pražanky, choti majora ra-
kouských dělostřeleů. Seznámili jame se sní
v Petrohradě a nikdy nevymizi mi z pamět
zápal, s jakým mluvila o návštěvě Upsaly,
knihovně »Caroline Redivide«, která chová známý
»Codex argenteus«. Podaří-li se mi knihu ukrad-
nouti, budu šťastná, « povídá paní doktorová.
Ze žertu, pravda, řečeno, ale nevím ani
jak, myšlenku přijal jsem za svou. Počal jsem
o vzácné bibli přemýšleti. Kniha prý má cenu,
kterou ani nelze určiti. »Codex argenteus« psán
střibrným a zlatým překrásným písmem na 187
červených, pergamenových listech v druhé polo-
vině IV. stoleti! V Praze ji sebrali Švédové
roku 1648. Královna Kristýna darovala ji svému
bibliotékáři Vossinovi a kaneléř de la Gardier
odkoupil jí za 400 dolarů. Což abych někte-
rého z hlídačů bibliotéky uplatil, bibli ukradl
národu ji vrátil? Snil jsem o slávě, kterou bych
si tímto geniálním coupem vydobyl. Vzpurné svě-
domí stišoval jsem, že to vlastně ani krádež
není, apíše anekce, jak říkají Němci.
#24
alto_textblock
#24
Již mne nebavilo vypravování panstva Hen-
nerových. — Z bible přeskočila paní doktorová
přimo do švédské kuchyně a zle, zle se dařilo
ubohé kuchyni švédské i norské. »Zde na lodi
jsme čtrnáct dní a ne-li ráno, tedy v poledne a
ne-li v poledne, [tož vočer máme telecí kýtu
s omáčkou, klerá první den chutná, ale čím dál
se více oškliví. Zemáky podávají vyjma kávu
ke všemu,« stěžovala si paní. »Co na mne,«
praví doktor, »jsem vůbec nepřitelem table
d'hote, při které část hostů z nepravé ostýcha-
vosti hlady mře a druhá se přejídá.«
Do Trondhjemu přijeli jsme v neděli časně
z rána.
Panstvo Hennerových ještě spalo. Kdo vl
jak každý rád loď opouští, na níž několik dn
pobyl i kdyby sebe lépe se měl, uvěří, že ne-
čekaje až se panstvo vzbudí, zmizel jsem po
holandsku, bez rozloučení a hajdy na nádražl.
Vlak do Štokholmu záhy vyjížděl. Cesta trvá
rychlikem as 26 hodin, tak zrovna pro ukráčen
chvíle. Z Prahy do Plzně mohl bych sešílet ne
dočkavostí a zde 26 hodin sedím trpělivě jak
jehně.
A jak mile se hoví v krásně zařízeném
vagoně třetí třídy! Omrzí-li sedět, procházíš s
uličkou kolem oken, vstoupneš na platformu.
obdivuješ scenerii kraje.
Vstoupil se zdvořilou obřadností bohat
stříbrem okovaný hodnostář s listinou v ruce
za ním druhý s psacím náčiním. Francouzsky
vykládá, že mám vyplniti rubriky podávaného
formuláře. Názvy rubrik as ve čtyřech jazycích.
Jméno, přijmení, stáří cestujíeího, muž neb
žena, kam a odkud, proč tam či kam, konečno
byl-li cestující už někdy ve Švédsku? A koli
krát? Nevyčerpatelná zvědavosti — statistiky
Dnes bych hravě zodpovídal otázky, ten-
krát mi musel napomáhati pan hodnostář. Vy
klubal se z něho obyčejný kondukter. Od našich
se líšil jen vybranou zdvořilostí a salonním
jednáním.
Proč jsem přijel? Sám nevím, lehčeji b
bylo, proč se vracím?
Jen žádný strach ! povzbuzoval muž při
každé nové rubrice. Zános do rubriky, vynesl
mi uznalou pochvalu »Trěs bien!«
Nádraží v Upsale! Úřadnik starý, šedivý,
pán v salonním úboru dává v ruce třimaným
červeným praporkem znamení řidiči lokomotivy.
#25
alto_textblock
#25
kam zajeti. Toť náčelník stanice ! U nás takové
znamení dává buď posunovač vagonů nebo vý-
hybkář. Důkaz, na jakém vysokém stupni sto-
jíme v železničnictví! a Sečkal jsem, až před-
nosta na perroně vyřídí svou funkci a následo-
val jsem jej pak do kanceláře. Představiv se.
že jsem z Čech, vykládám, že bych rád město
obllédl a pak večerním vlakem jel do Štokholmu.
»Velmi pěkné, a co si přejete ode mne?
»Račte mi laskavě na lístek napsati, že
jsem se zde s vaším svolením zdržel.«
»Na jaký lístek ?-
»Nu, na jízdní.«
»Máte jízdní lístek ?«
»Ovšem, tady je.«
»Lístek zní do Šlokholmu, tedy se tam
dostanete,« pokyvoval hlavou, jakoby o měm
zdravém rozumu pochyboval.
Patrně nějaký pecival, který v Rakousku
a v Německu ještě nikdy nebyl a zdejšího opa-
tření na drahách si nepovšiml! Upsala nen
město veliké, ale nejčistší snad v Evropě.
V ulicích ani oharku odhozené zápalky nena-
jdeš. Jakoby město právě očekávalo návštěvu
vladaťe, tak spořádáno vypadá. Svěží vzduch
pečlivě ošacený národ, zřídka spolu se vysky-
tující zjevy působí na našince blahodárně. Nen
žebráků, ani lidí bosých, není záplat na oděvu
lidí téžce pracujících. Všichni dobře jed
a pijl.
Veházím do blízké kavárny, objednám kávu
Přinesli konev kávy, konev smetany, hroudu
svěžího másla, pudélko sardinek, lososa, sladký
sýr a trojí druh chleba. Co sníš, sníš, pla
směšně malý. V pivnici podají dobrého českého
piva ve stejné láci jako v Praze, leda s výho-
dou, že při jedné láhvi okusíš z jedné či ze
všech třiceti, čtyřiceti na buffetu vystavených
lahůdek. Takovou spoustu v buffetu, jakou jsem
zanechával asi zde, tak hned neuzří. Divím se.
jak výpomocní dělníci lodní přijdou, prohliž
na buffetu zákusky a pro žádnou nemohou se
rozhodnouti. Jsou patrně zajedeni a bez chuti
nejedí. Prohlédl jsem si město a rozkošný hrbi
tůvek, svěžími květy okrášlený, i rovy chudi-
čkých alespoň větvičkou agátu okrášleny.
Na severu zdobí své hroby každou sobotu.
Pro květiny má Švéd i Nor velmi vyvinutý
smysl. Často nahrnou se elegantní dámy z vý-
letu do vagonu od hlavy po pás ověnčeny
#26
alto_textblock
#26
čerstvě natrhanými květinami. Ze hřbitova šel
jsem do bibliotéky. Až prý zejtra je vstup do-
volen. Na mé prosby, že přicházím až z Čech
a do zejtřka se zdržeti nemohu, krčil vrátný
rameny. Vida, že prosby nespomohou, počal
jsem vyhrožovati. Vzpomněl jsem švédského
důstojníka, jenž vyslán králem k plukovní slav-
nosti do Jaroslavi (10. pluk, jehož je král
švédský majitelem). Jen na jméno jsem nemohl
vzpomenout.
»Půjdu k samému králi,« pravil jsem.
»Snad ani nevíte, že váš král je majitelem ra-
kouského pluku čís. 10 a tomu též já náležím,
lhal jsem. »Zažádám si u krále za dovolenía
přesvědčite se, že je dostanu. Vy dostanete nos,
že jste mi bránil.«
Cerberus se jen usmíval. Snad uhádl, že
to s tím králem nemyslím vážně. Dal mi však
adressu nedaleko bydlícího ředitele. Ředitel mne
přijal velmi vlídně a sotva jsem řekl, že jsem
z Prahy, přerušil mne otázkou, chici-li vidět
n aš i bibli.
»Ovšem, že chci,« svědčil jsem radostně.
Vydal mi lístek a já se poroučel. Bylo mi
chudáka až lito. Ve své důvěře přehliží mé ne-
kalé záměry! Až se dozví, že jsem s bibli
upláchl a že sám mi opatřil vstup! To ho může
státi i místo! Pádím do bibliotéky. Každá minuta
je drahá. Jednám ve prospěch svého národa.
Jsem hrd, že právě mně připadla úloha tak
čestná. Vzpomínám malých krádeží, které jsem
kdy v dětství provedl. Musím se smáti ! Jak ne-
patrné byly všecky proti té, kterou tentokráte
prověsti hodlám.
Letím tedy k bibliotéce. Na poukázku ředi-
telovu odešel sluha pro klíče, olevírá těžké
dvéře (že jde sám, naplňovalo mne dábelskou
rozkoši), aniž se dále táže, vede mne přímo ke
skříni zasklené, ale mocně — železem okovaně.
Ve skřini těžkými železnými pruty svírána pre-
sent je se naše drahocenná bible tak, aby nejen
plamo ale i vazba mohly býti obdivovány.
Klaním se hluboko vzácné památce. Při pohledu
na železná opatření přecházejí mne ovšem všecky
podnikavostní zámysly. Poněkud zarmoucen a
zklamán loučím se s místnosti. Zůstal jsem
proti své vůli poctivým-