#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIX
#2
alto_textblock
#2
nezr
#4
alto_textblock
#4
tm vatnv
#5
alto_textblock
#5
V Praze, v pondělí 19. července 1909.
#6
alto_textblock
#6
Číslo 197
#7
alto_textblock
#7
d on
#8
alto_textblock
#8
Naranni a večerní listy
předpláci se:
v Praze v wdministraci
na měsle. . . . ..
na čtvrt leta . . . . 6 K — h
s dvoji donáškou
K 51h
na měsle.
na čtvrt leta . . . . 7 K 62b
ve filiálkách
na měsie. . . ... 2 K 80h
Poštoui
na měsie
na čtvrt ieta . . . . 9 K s0
s dvoji zásílkou
na měsle
na čtvrt iota : . . . 11 K e9
#11
alto_textblock
#11
ečern
#13
alto_textblock
#13
dání.
#14
alto_textblock
#14
V drobném prodejii
ranní čislo o sobě . . za 8h
večerni . . . . . . . za 4 h
Ve fliálkách na venkově
ranní čislo . . . . . . . 10
večerni . . . . . . . . 5h
#15
alto_textblock
#15
lnscráty
plati se hotově napřed
Předplsceni a inserty přijímá
administrace v Marianské ul., 3.
Tam nacházeji se též
redakce, tiskárna a expedlne
„Národních Listů-
Rukopisy so novraonjl.
#16
alto_textblock
#16
Telafonické a telegraf. zprávy
„Národních Listů“.
#17
alto_textblock
#17
Kdy budou svolány delegace?
Z Pešti, 19. července. (K. k.) „Uher. tel.
kor. kanc.“ sděluje: Některé listy rozepisují se
o době, kdy budou svolány letošní delegace,a
některé z nich tvrdí dokonce, že lhůta ke svo-
lání delegací bude odložena. Lhůta tato stanovi
se společnou vládou v dohodě s oběma mini-
sterskými předsedy. Se zřetelem jednak na pra-
covní program řišské rady, jež letos teprve v čer-
vnu rozpočet vyřídila a jednak se zřetelem na
uherskou krisi, která byla teprve, nedávno opět-
ným jmenováním ministerstva Wekerlova zatím-
ně rozřešena, nemobly vlády naprost
jednati o svolání letošních dele-
gací. Zatím dohodly se v tom smyslu, a by
v září bylo zahájeno jednání o spo-
lečném rozpočtu. Při této příležitosti
bude uvedena též na přetřes lhůta ke svolán
delegací.
Vládní orgán vídeňský o včerejších politických
schůzích.
Z Vídně, 19. července. Oficiosní „Mittags-
Ztg.“ vítá s velkým nadšením včerej-
ši sociálně-demokratické projev
v Praze a Náchodě, načež poukazuje k to-
mu, že význam těchto schůzí není zmenšen ani
schůzí slovinské strany lidové v Lu-
blani. Ukazuje se — praví jmenovaný list
mimo jiné — dále zřejmě a jasně, že vůdcové
obstrukčních stran jsou oduševněni přes všechny
státní a národní zájmy pouze jediným přáním,
to jest rozšiřovati zmatky. „Symptomatickou je
také depeše posl. Stapiňského, zaslaná
slovinskému sjezdu, ve které Šusteršiča
Prášek jsou slaveni jako vůdcové polského
národa a ve které volá se po sjednocení
všech Slovanů. Víme, čeho se tím chce dosíci.
Pracuje se k obnovení železného kru-
hu, víme však také, jaké následky by to mu-
silo míti.“
Následník trůnu do Bulharska a na Černou Horu.
z Pešti, 19. července, Jeden pondělník zdejšt
oznamuje, že arcivěvoda následník Franti š ek
Ferdinand hodlá navštíviti koncem
prosince krále bulharského, za kteréžto
příležitosti bude tomuto udělena vysoká hodnost v
rakousko-uherské armádě, Pak navštíví knížete
Nikolu černohorského, který má obdržeti
selkokřiž řádu Stěpánova.
#18
alto_textblock
#18
Zemské sněmy lerstský a istrijský svolány.
Z Terslu, 19. července. Zemskě sněmy
terstský a istrijský jsou svolány na den 22
t. m. Zejtra bude ve „Wr. Ztgu.“ uveřejněn císařský
patent o svolání obou sněmů. Mimo to bude vyhlá-
šeno jmenování dra. Rizziho zemským hejtma-
nem istrijským a dra. Laginjy jeho nástupcem.
Také tor tokráte za sídlo istrijského sněmu vyvolen
#19
alto_textblock
#19
Kopar.
Nový německý kancléř do Išlu.
Z Išlu, 19. července. V kruzích, které stoji
blíže naší diplomacie, tvrdí se, že počátkem
srpna přijedo nový německý říšský
kancléř do Išlu, kdež se představí císaři
bude míti schůzku s bar. Aehrenthalem.
#20
alto_textblock
#20
Krětská olázka.
Z Cařihradu, 19. čorvence. (K. k.) Dle ca-
sopiseckých zpráv schválila včerejší ministerská
rada ve známém smyslu odpověď Porty na nótu
o Krétě. Mladoturecký výbor obdržel z několik
měst telegramy, v nichž žádá se za oka-
mžité rozřešení krétské otázky.
Ministerská kríse v Řecku.
Z Athen, 18. července. (K. k.) Rhallys
prohlásil králi, že převezme sestavení kabinetu
za té podmínky, budeli sněmov na po sla-
#21
alto_textblock
#21
necká ihned rozpuštěna. Král namítl.
že vzhledem na otázku krétskou bylo by vhod-
nější, aby byla rozpuštěna teprve v době pozděj
ší. Koluje pověst, že Rhallys zejtra definitivně
odmítne převzíti sestavení kabinetu.
#22
alto_textblock
#22
Politický proces v Záhřebě.
(Od zvláštního zpravodaje »Národních Listů-.)
V Záhřebě, 17. července 1909.
#23
alto_textblock
#23
Nastič.
Některá lež Nastičova do oči bije. Slyšel
jsme včera, jak tvrdil, že ne všichni členové
»revoluční organisace« byli příslušníky »Slavjan
ského jugu«. A v jeho brožurách čteme pravý
opak. To dnes mu vytknul obhájce dr. Hinkovič.
Na to »vznešený člověk« přiznal, že v jeho
»literárních pracích« jsou některé nesprávnosti.
Přes to v očich Aecurta i předsedy zůstane
»člověkem pravdomluvným«. A zůstati jím musí
Jen části jeho fantasií dokázat lživost a celá
obžaloba padá. Pro »trobojky«, řetízky s por-
trétem krále Petra, čutory a znaky přece žádný
»velezrádce« na šibenici houpat se nebude. Cely
svět už ví, že v Záhřebě se odehrává odpornáa
hnusná komedie a přece baron Ranch dosud je
bánem. Drží ho táž »dlouhá a černá ruka«,
která plán procesu zosnovala. Zastavení proce su
by znamenalo pád barona Pavla Raucha. Proto
komedie až do konce se sehraje!
A komedie je to, hnusná komedie! Či co
říci tomu, když hlavní aktér sám před soudem
dozná, že často ze Zemuna do Bělehradu na
falešný cestovní pas přecházíval?
Toho dopustit-li se může »člověk vzoušený«v
Dobře ťal dr. Hinkovič Accurta slovy: »L-
tuji zemunskou policii«. Accurti vylitl
jako šilenec a zasípal: »Nedovolim, abyste
úřady kritisova l«. Dobře ho usadil dr.
Hinkovič: »Nejá, Nastič je kritisuj e.«
Čtenář nechť si jen připomene, jak nedávno táž
policie, která věděla, že obhájcové dr. Hinkovič
a dr. Budisavljevič v Bělehradu materiály proti
Nastičovi sebrali, jim zavazadla i obsažené v nich
listiny zabavila a pochopí mravní hodnotu téže
policie, která cestování na falešný pas trpěla.
Ale ovšem, šlo o Nastiče a ten byl v službách
téhož pána!
Dr. Hinkovič uvedl Nastičovi ještě několik
vážných údajů o jeho prolhanosti a potom ni
čemu překvapil dopisem, který Nastič hned za
dllo svého péra doznal. Bylo to psaní, které
»veliký politik z Bosny« svého času psal v ze-
muňské nemocnici pro Milana Pribičeviče. Ach.
měli jste vidět Accurta! Všech svých kejklů,
hrozeb, nadávek a drzostí použil, aby na dra.
Hinkoviče pustil strach a hrůzu. »Hned dá-
te to psaní předsedovil« zvolal na
obhájce. Ten však pro strach uděláno nemá.
Pomyslil asi »povídali, že mu hráli,« klidně
psaní do své kapsy zastrčil a libezně děl
»Ale ovšem, že je dám, velice rád
je dám, ale — a ž později«. A bylo vidět
jak oběma násilníkům ono psaní v hlavě vrtá
Nevrlost byla jich příznakem! Však víme, jak
Tarrabochio svou malou hlavičkou umi vrtět po
opěradle křesla a jak mu ta malá a zlobná
očka zlobou planou, kdykoliv se mu cosi nedaři.
Aceurti nervosně skřipcem gestikuloval.A
na oko děj líčení tekl hladce, ale tu máš.
rázem do klidu zasoptělo pobouření duší ne-
klidných. To dr. Hinkovič probíral data, která
Nastič o dni prvé bělehradské konference uvedl.
Uváděl, jak si škodil ničema, který jen v té
věci třikrát si spleť' kalendář ! A malá očka
na křesle předsednickém těkavě hrála, hlavička
se posunovala a už vášeň ze rtů vyskočila:
»Hned předáte soudu psaní, ktere
Nastič poslal Milanu Pribičevi-
čov ie.
#24
alto_textblock
#24
To nějak koudel hoříl
Klidně dr. Hinkovič zase slibuje, že psa-
níčko dá, a ž ho jako důkazu nobude
potřebovat. Ach té švandy ! Oba násilnici
ani trochu už ovládati se nepovedou. Z jestřá-
pích očí Accurta a z baziliščích Tarrabochi
blesky sršl. Ale marně. Vzácný dokument nedo-
stanou! »No, počkejte, my od té chvi-
le také jinak s vámi jednat nebu-
dem. Jen se opovažte učinit tu ně-
jaký návrh; hnedbude odmítnut,«
hrozl předseda! A v dvoraně je plno šuškání,
poťouchlého smíchu a udivení.
Vyzván otázkou obhájce, Nastič vypráví
že dopis Adama Pribičeviče, který jako fsesimile
uvedl v příloze brožury »Finale« bez udání dne.
byl psán buď koncem listopadu anebo
začátkem prosince. A dr. Hinkovič do-
kazuje, že dopis byl psán nejpozději kon-
cem října! Odkrytí nové lži (a má ona bl-
dácký úmysl) vzbudilo v dvoraně nesmírné po-
hnutí. Dr. Hinkovič potom jasně dokazuje, že
ůdaje Nastiče, ohledně doby, k dy
statut vzniknul jsou nesprávny. Z
žádné podmínky ony údaje nojso
v souhlase s těmi místy v psaních
bratří Adama a Milana Pribičevičů
v nichž Nastič chce vybásnit na-
rážky na onen statut! Tato pravda pů-
sobí ohromivě, ale »ušlechtilá dvojice hrdel
ního soudu« účinek zastříti hledí novým pokři-
kem. To prý jsou jen »lapalie«, jimiž obhájce
chce protáhnout ličení! Ba, mají tak obhájeové
v tom nekonečném procesu na růžích ustláno,
aby usilovali o jeho prodloužení. »Lapali e
dí dr. Hinkovič, »tak vy jmenuje!e vě
tak vážné?e
Na přetřes přišel i interview s černohor-
ským ministrem Tomanovičem. V tom interviewu
ministr prohlásil, že Nastič to byl, který jemu
»zjevení se pum« na Černé Hoře oznámil. Atu
se událo cosi, co k látce přiléhalo. S galerie
nad sedadly žurnalistů se sřítila omltka
s velkým hřmotem. Jakoby puma třeskla ! Na-
stala nesmírná panika. Lidé jako zběsilí se tla-
čili ke dveřím, volajíce: »galerie se řítí«. Roz-
čilení bylo nesmírné.
Konečně obhájcům, soudcům i žurnalislům
se podařilo zdolat paniku. Obecenstvo se uko-
nejšilo. Galerie ovšem byly vyprázdněny. Bude
v dvoraně dlouho památka na herecký výkon
»člověka ušlechtilého«. V ráz dostavila se sem
jakási komise, která první ochranné kroky naří
dila. Za dobrých dvacet minut v přelíčení zas
se pokračovalo.
Naslič prohlásil, že zatím ničeho neřekne
o tom, kolik peněz mu dala černohorská vláda.
Jen tolik prohlašuje, že ve jménu knižete Nikoly
mu bylo dáno 3000 K, aby prý měl prostředků
k hájení se proti výpadům »Srhobranu«. Není
žádná soudnost v tomto jeho prohlášení. Dobře
to postihuje dr. Hinkovič udivením, jež vyslo-
vuje: »To je věc podivná! Jaké
interesy měl asi kníže Nikola n
vaš! (Nastiče) osobní cti.« Je t
drahá a vzácná čest! Spuchřelého halíře zani
dát, bylo by neodpustitelným luxusem! Ukáza
ničemovi dr. Hnkovič, jaká je ta jeho čest, jak
členy »Slov. jugu« zradil. B a, když
zradu na nich pácha l, ještě s ni m
obcova!! »Ušlechtilý člověk« pociťuje mo-
rální výprask a žádá — předsedu z
ochranu! Přeličení odročeno na odpoledne
#25
alto_textblock
#25
Velká oposiční manifestace
v Přerově.
Z Přerova, 18. července.
(Pův. zpráva „Národních Listů.“
Do Přerova byla na dnešní dopoledne svolána
porada poslanců lidové strany pokro
#26
alto_textblock
#26
kově o politické situaci ve Vídni a o přípravácl
ku příštímu zasedání moravského sně-
mu. Po této poradě, která byla důvěrná a o níž ne
vydána žádná zpráva, konala se v Záloženském do
mě veřejná schůze voličstv a, svolaná míst
ním Občanským klubem.
Schůze byla navštívena tak, že velký sál s ga
leriemi nestačil pojmouti všecky účastníky. Z poslan
ců zemských i říšských byli přítomni pp. Al
brecht, dr. Fischer, Novák, Pokorný, Rů-
žička, dr. Sláma, dr. Stránský, Šerýa
Votruba.
Schůzi zahájil místopředseda Občanského klubu
prof. Souček, načež promluvili posl. dr. Strán-
ský o posledních událostech na říšské radě a posl
dr. Fischer o poměrech v zemské politice morav
ské. Oba řečníci mluvili ostře proti Bienerthově vládě
a proti českým ministrům, zejména proti dru
Žáčkovi. Odsouzení famosního hlasování dra. Zá-
čka proti návrhu Šusteršicovu provázelo celé shro-
máždění hlučnými projovy souhlasu. Hlučně proje-
vován také soublas s vývody, jimiž dr. Stránský do
kazoval oprávněnost slovanské obstruk-
ce v poslanecké sněmovně.
Prof. Souček navrhl polom resoluci tohot
znění:
„Veřejná schůze lidu, konaná dne 18. července
1909 v Přerově za účastenství zemských a říšských
poslarců lidové strany pokrokové na Moravě, usnáš
se takto
Schvalujeme úplně postup těch čle
nů Slovanské jednoty na říšské radě
kteří postarali se o to, aby vláda bar. Bienertha n
mohla upevniti své poslavení dalšími parlamentním
úspěchy. Litujeme, že nedošlo již před povolením
rezpočtu k tomuto rozhodněmu kroku, jeho
správnost netřeba opírati zvláštním
důvody vůči vládě, jež předložila sněmovně před
lohu, směřující k rozdělení království če
ského a k obmezení Stremayrova na-
řízení vůči vládě, jejíž ninistr spravedlnosti soud
ní úřadnictvo nabádá k nešetření jazykové rovno-
právnosti vůči vládé, kteráž při jmenování úřadník
uplatňuje v Čechách zásadu, upravenou na prospěcl
národnosti německé a zároveň na Moravě tuto zá
sadu zavrhuje taktéž ve prospěch národnosti něme-
cké; vůči vládě, jejíž ministr vnitra nedbá zákona
práv parlamentu; vůči vládě, kteráž zájmy bosen
skéno lidu rolnického vydala na pospas maďarske
soukrorné bance a vůči vládě, jejíž ministr železni
provádí nezřízenou germanisaci na drahách morav
ských a jako na výsměch hospodářské
mu významu železniční rady jmenuje jak
zástupce českého národa v této radě dva mnichy jed
noho a téhož kláštera. Českým ministrům dru. Žá
čkovi a dru. Brálovi, kteříž skutky této vlády pod
porují, vyslovujeme úplnou nedůvěru, cho
vajíce naději, že brzkým pádem této vlády zbaven
bude národ český také těchto svých zástupců v ra-
dě koruny.
S rozhořčením odsuzujeme pověstn
hlasování českého ministra krajan
dra. Žáčka proti všem českým poslancům na zá-
chranu této nepřátelské vlády v záležitosti bosenske
Lanky agrární.
Schůze vyslovuje městské radě v Přero
vě, jež vyslovila svými delegáty ministru Žáčkovi
za jeho hlasování dne 8. června důvěru, neli
bost.“
Resoluce přijata všemi hlasy proti několika málo
hlasům přítomných sociálních demokratů
kteří žadali vypuštění odstavce, jimž se schvaluje
obstrukce na říšské radě,
Doslovem prol. Součka byla potom zdařil
schůze skončena
#27
alto_textblock
#27
Hospodářsko-lesnická, průmyslová a
národopisná výstava v Klatovech.
Klatovská výstava stává se magnetem, který
vábí stále víc a více návštěvníků do Klatov a mi-
lého Pošumaví. Její magnetická přítažlivost je však
v přímém odporu s platnými zákony fysick ými; pro-
tože s horkem její přitažlivost nápadně roste
Skverým důkazem mého tvrzení byla d.sešní ne-
děle, 18. července, která svojí teplou, opravdu čer-
vencovou pohodou způsobila, že výstaviště zase po
dlouhých dnech nepohody zalidnilo se tisícihla vými
zástupy návštěvníků, že rozproudil se na výstavě
opět starý výstavní ruch, plný veselosti a nelíče-
ného humoru, nertuchající ani v pozdních hodinách
večerních... Naopak
Dnešní výstavní neděle patřila českému dobro-
volnému hasičstvu, které sjelo se do Klatov v impo-
santním počtu, aby vzdalo hold král. městu Klate-
vům, kolébcé to dobrovolného hasičství, a aby shlěd-
lo výsledky práce a ušlechtilých snah, soustředěných
ve výstavě pošumavské.
Prvmm bodem programu byla
manifestační schůze dobrovol. hasičstva z Pošumaví,
pořádaná na klatovském náměstí před radnicí, kde
shromáždily se hasičské župy: jihozápadní, domažli-
cká, přeštická, nepomucká, novokdyňská, plánická
a klatovská.
Účastníky sjezdu oslovil nejdříve sfarosta župy
klatovské p. Ant. Janda, který, vzpomenuv prvnt-
ho sjezdu dobrovol. hasičů, před 30 roky v Klato-
vech konaného, kdy dobrovolné hasičství bylo v po-
čátcích svého vývoje, poukázal na to, jak za ona
léta nečstné hloučky rozšířily se v mohutný šik od-
borů a župních svazů, a projevil svoje upřímné po-
těšení z toho, že dostavili se ke sjezdu v počtu tak
unposantním.
Na to představil přítomným starostu města Kla-
tov zem. poslance p. dra. Maška, zástupce městské
rady p. Šimana, zemské poslance p. Stanisl. Ma-
jera, p. Václava Prunara a staroslu Zemské ústř.
jednoty hasičské p. M. Majera z Horažďovic. Po-
zději dostavil se i říšský poslanec dr. K. Holý.
Zemský poslanec dr. A. Mašek srdečnými sle-
vy uvítal sjezd jako starosta Klatov, připomínaje, že
činí to nikoliv z formálné obřadnosti, ale z toho
vědomí, že práce, kterou hasičstvo vykonává, je pro
společnost lidskou neocenitelnou, která zaslouží si
úcty všech. Probráv pak stručně význam hasičstv
vůbec, vílá ještě jednou sjezd na půdě klatovsk
a volá ke všem účastníkům srdečné „Na zdar!“
Po něm v dlouhé, poutavé řeči, častým souhla-
sem posluchačů přerušované, promluvil o česk. do-
brovolném hasičstvu zem. posl. Václav Prunar
Vyličil podrobně dějiny hasičstva, doložené zavruh-
nými daty. První, ovšem placený sbor hasičský zli-
díla si Praha r. 1853.
První sbor dobrovolných hasičů měly Velvary
r. 1864 a jejich příkladu následovaly města: Chru-
dim, Slaný a Klatovy. Myšlenka se ujala, sbory zři-
zovány rok od roku v míře hojnější a hojnější. P -
něvadž se ukázalo, že nejvíce je hasičstvu na pře-
kážku jeho roztříštěnost, vznikla myšlenka, sdruzo-
vati odbory v župy. První taková župa zřízena byla
v Teplicích r. 1878, v které české sbory byly v meu-
Teprve r. 1891, po památné výstavě jubilejní
vybavilo se hasičstvo české z německého podrači
a založilo si Českou zemskou jednotu hasičskou.
A od tě chvíle stává se hasičstvo české tím, čím
dnes je, důležitým činitelem národním, nejčet-
nějším a nejlépe zorganisovaným tělesem vedle če-
ského Sokolstva.
Hasičstvo první odhodlalo se sbírati ve svých
jednotách národní daň a nacházíme je při každé
příležitosti, kde jedná se o práci ve prospěch národa.
Hasičstvo podalo si ruku se Sokolstvem a očitel-
stvem českým k práci vzdělavací a založilo s nimi
Svaz osvětový.
Poslední meta, na které stanulo, jest jeho snah
po těsném semknutí se sbory hasičskými jiných slo-
vanských národů, a výsledkem této snahy je Svaz
hasičstva slovanského, ve kterém soustředěno jest
již hasičstvo polské a jihoslovanské
Shrneme-li jeho působnost lidumilnou, vzdslá-
vací a národní, vidíme, jak veliký význam má hasič-
stvo v našem národě a jak naše veřej nost jest po-
vinna hasičstvo podporovati.
Tím více musí však zaboleti každého upřímn ého
přítele českého hasičstva, vidí-li, jak v tomto mohut-
ném, na pohled nerozborném šiku vyskytují se různ
živlové, kteří snaží se zavésti v hasičstvo nesvár.
Na to břitkými slovy odsuzuje rečník činn os
různých lidí, kteří pod záštitou ať již náboženství
nebo smýšlení politického hledí rozbiti Jednotu,
srdečnými slovy prosí všechny přítomné, aby všude
kdekoliv ukáže se podobný pokus, svorně se k obra-
ně Jednoty postavili.
Napomíná k svornosti a přimlouvá se za spo-
lečný postup se Sokolstvem. Tím, čím jsou Sokolové
#28
alto_textblock
#28
šině.
#29
alto_textblock
#29
Z kulturní ciziny.
#30
alto_textblock
#30
Pohřeb Heleny Modrzejewské.
Z Krakova, 17. července. (Pův. zpr. »N.
L.«) Tělesné ostatky slavné tragédky polské
Heleny Modrzejewské byly tu dnes
uloženy v čestný hrob, věnovaný městem Kra-
kovem, způsobem velmi okázalým. Pohfební
slavnosti zahájeny byly smutečnými službami bo-
žími, vykonanými v kostele sv. Kříže, ležteím
hned vedle Městského divadla. Na vysokém py-
šněm katafalku spočívala černá kovová rakev
veliké umělkyně, zanesená květy a vavříny.
Spolu s rakví transportováno do Evropy množ-
ství stříbrných laurův a věnců od různých
národních polských korporací z Ameriky, tak
od »Zwiazku kobiet polských w Ameryce«, od
»Uniwersytetu ludowego w Chicago, od »Zwi azku
lekarzy polskich v Chiesgo« a j. Nyní přibylo
sem ještě ohromné množství věnců a květino-
vých poct od divadelních umělců polských
z Krakova, ze Lvova, z Poznaně,
z Varšavy, od ředitelství Národního divadla
v Praze, od Ign. Paderewského, hr.
Badeniho, rady města Krakova a m.j.
Celý sbor opery lvovské přijel do Krakova
zapěti smuteční mši Schöpfovu, sola zpívali
Lowezyňski, Tarnowski, pl. Kasprowiczowa
Lachowská. Slavnostního pohřbu se zúčastnili
manžel i syn zesnulé umělkyně hrabě Chla
powski a Rudolf Modrzejewski s choti a dělmi
ředitelé divadel krakovského Solski, Ivov-
ského Heller, varšavského Kotarbiň sk
s množstvím členů všech divadel, zástupcov
inetitucí a spolků literárních, výtvarně-uměle-
ckých, mezi nimi Henryk Sienkiew i cz,
Lucj. Rydel atd. Tisicihlavé zástupy obecen-
stva, mezi nimi deputace měst polských z širo-
kého okolí i z ciziny, také z Ameriky. tvořilv
#31
alto_textblock
#31
pak odpolední průvod slavné umélkyně na cestě
k česlné hrobce v posvátné rodné zemi, před
tímž zastávka učiněna u tohoto ústavu, na němž
poprvé zasvitlo jeji veliké umění.
O 4. hodině odpolední vynesli na svých
ramenech přední umělci polští Flory a ň ski,
Heller, Solski, Sosnowski, Tara-
siewicz i Želazowski rakev s tělem
Modrzejewské z chrámu a odebrali se v čele
nesmírného průvodu před divadlo, kde rakev
postavena na tribunu zbudovanou těsně u hlav-
ního vchodu do vestibulu. Zde rozloučil se sní
nejdřive ředitel L. Solski jménem scény kra-
kovské, která stala se kolébkou potomní slávy
umělkyně. Umění Modrzejewské velebil jako
ideál tvůrčí práce herecké.
Po řeči vyslechnuté s hlubokým dojmem
přečetl ředitel Solski telegram vrch. režiséra
Jar. Kvapila, který pozván původně, aby
nad rakví Modrzejewské promluvil jménem če-
ského Národního divadla, omluvil se chorobou.
Ceský i polský text telegramu zněl:
»Do posvátné země oteovské skládáte dnes
jedno z největších a nejšlechetnějších srdei
polských. Komukoli se kdy zalesklo vznešené
umění Heleny Modrzejewské, ten dnes mysli
dlí u jejího posvátného hrobu a vzdává čest
její slavné památce. Veliké její umění nechť zů-
stane po všecky časy s vámi i s námi.«
Potom jménem městské scény Ivovské
mluvil řed. Ludwík Heller, jménem di-
vadel varšavakých Józef Kotarbi ú s ki
jehož řeč, zahájená pyšným citátem z »Nebož-
ské komedie« Julia Slowackého, způsobila
mocné pohnutí v posluchačstvu. Na hřbitově
samém nad otevřenou čestnou hrobkou pak
jménem dramatiekých autorů se s umělkyní
rozloučil dr. Lucyan Rydel, a po něm
promluvili stručně ještě dr. Jul. S zym a ú s k
z Chicaga a Michal Tarasiewicz.
Rakev a tělesnými ostatky pak spuštěna do ro
#32
alto_textblock
#32
dinné hrobky. Od pohřbu Matejkova Krakov
tak nádherného pohřbu a tak ohromného úča
stenství na něm nepamatuje-
#33
alto_textblock
#33
Giuseppe Giusti.
Veškerá literární Ralie minulý měsíc slavila
100, výročí narozenin velikého básníka svého
Giuseppa Giustiho, nejskvělejšího sati-
rika moderní Italie, jednoho z nejtypičtějšíeh
básniků-politiků, jimiž se chlubiti může XIx
století. G. Giusti byl rodem Toskánec (z Mon
summanu u Pistoje), sludoval původně práva.
ale četba a studium starých klasiků, zejmena
Danta, jehož mistrovství básnické stalo se mu
vzorem, přiklonilo jej zcela literatuře. V dusném
ovzduši rodné Toskanie, ovládané politicky ci-
zinci, Rakušany, začal Giuseppe Giusti psáti po-
litické a sociální satiry plné krásného básnického
výrazu a časové aktušlnosti, která zapalovala
mysli a získávala mu rychle široké populárnosti
Nad rakví císaře Františka I. vydal anonymn
báseň »Dies irae«, ostře satiriekou, až cyni
ckou, ale přijatou arci s hlučnou pochvalou
s nadšením bezměrným. Basnická satira, lite-
rárně velice cenná, byla přísně stihána, ale tím
jen rostla populárnost její i neznámého autora
a brzy kolovala v nesčetných opisech a jedno-
tlivé slohy její šly od úst k ústům.
Od té doby politické básně, písně a sati
rické popěvky Giustiho stihaly neúprosně rakou-
skou vládu, zbabělce a národní odpadliky, i ci-
zího ducha a opičení po cizí módě. Básně
v nichž se zápalnou výmluvností horoval Giust
za sjednocení Italie, stávaly se národním evan-
geliem a přispěly mnoho k nacionálnímu a poli
tickému uvědomění a utvrzení Toskánců. Ze
mřel bohužel přiliš m'ád, 41letý, v době, kdy
satira jeho se umělecky prohlubovala a zvrouc-
něla. Poslední léta jeho strpčena byla bojem
s demagogy a radikálními revolucionáři v tos
kánském parlamentě, jehož byl G.usti členem
#34
alto_textblock
#34
a tehdy jeho salira velmi břitce se obrátila
i proti nim.
Lilerární historie vlašská teprve postupem
času ocenila plně a zaslouženě význam svého
politického básníka, prvního satirika modern
Italie. Proto oslava 100. výroči narozenin Giu
stových v literárních i v politických žurnáleeh
všech směrů byla stejně vřelá a pozorná. Řadu
ukázek z Glusta přeložil do češtiny Jaroslav
Vrehlický (v »Třech knihách vlašské lyriky-
a v »Poesii italské nové doby«).
#35
alto_textblock
#35
»La Revue« pařížská otiskuje neznámý
dosud dopis Fr. Nietzsehea, psaný sestř
slavného filosofa a datovaný z Benátek (vlaš-
ských) 20. máje 1885. Fr. Nietzsche povídá tu
několik zajímavých a upřímných vět o vlastní
povaze své: »Neštěstí moje v tom spočívá, že
kolem sebe strpím pouze lidi, kteří mě chápou
Proto také se cítím pořád nemocným, nebo jako
omráčeným .. . Neměl jsem nikdy vhodného
prostředí pro sebe, ale proto se ještě za divoch
nepovažuji — jinak bych nestrádal tolik samotou.
Citím, že je ve mně cosi zvláštního, co mi odci-
zuje lidi a že slova, kterých užívám, mají zcela
jiný smysl pro mne, než pro většinu smrtelníků.«
V Berlině zemřel 13. t. m. spisovatel
dramatický Jakob Bettelheim, bývalý
dlouholetý dramaturg Residenčního divadla. By
bratrem slavné v letech 80. a 90tých zpěvačky
Karoliny Betlelheimové. Napsal jednak sám.
jednak společně s F. Brentanem řadu při-
tažlivých kusů divadelních, často hraných. Byi
rodilý ve Vídni, zemřel 68letý.
Čestná pense, vyplácená státem se-
stárlému spisovateli — je stále ještě bílou vrá-
nou ve všech státech evropských. Posledně pru-
ská vláda povolila svému příslušníku, již od le
ve Šlesvíku žijícímu 69letému novelistovi a ro
#36
alto_textblock
#36
manopisci Hermannu Heibergov i čestný
roční plat 3000 marek.
V Paříži zemřel 15. července slavený
kdysi polský tenorista Ladyslav Mierz-
wiúski — v trpké nouzi. L. Mierzwiúski byl
rodilý z Varšavy (nar. r. 1850) a poměrně
pozdě, teprve ve 30 letech vstoupil na prkna.
Paříž a Milán založily jeho slávu světovou,
kterou dovršilo londýnské Coventgarden-
Theater, kde byl angažován řadu let. Byl
komorním pěvcem několika států evropských,
měl, rozumí se, stotisícové příjmy, ale — všeck
sláva polní tráva. Hlas ztratil, jmění utratil
v Paříži žil v poslední době v citelném nedo-
#37
alto_textblock
#37
statku.
#38
alto_textblock
#38
Jindy a nyní.
X Prosha starého mládence k sv. Ondřeji o ženu
v kostele, kdež jest ohlas. Aug. Jedlička, vlastenec, kněz.
rodák z Konejovic, známý svou činnosti při vydání
Kroniky Hájkovy r. 1819, složil na začátku století
XIX. kratochvilnou báseň o starém mládenci, který
se v podvečer sv. Ondřeje ptá podle obvyklé milostné
věštby na ten den, jaké choti se mu dostane. Moj
svatý ochrance Ondřeji, dej mně přede také ženu,
hleď, vždy píšně ku ctí tvé pěji, vždy prosím těo
změnu. Dáš ženu předc mně již starci? Ohlas:
Arci! — Dky tobě, můj Ondřejíčku, jak stará pak
ale je? Či mně dáš malou holubičku? Bude-li pak
věrná mně? Má, hle, prosba dověrná. Ohlas: Věrnál
— Ach Božíčku, to budou časy, rci, z jakého rodu
jest a jaké, i pověz, má vlasy, a z jakých pocházl
měst, z našich čili cizozemných? Ohlas: Zemných.
— Zemných, zemných, totě divná věc, má-li předce
svůj i stáj, možno li si lehnout na pec, v zimě, než
nastane maj? Je-li volný nebo ouzký? Ohlas: Ouzký.
— Ouzký, to zní jaksi peprně, než i to se slyšet dá,
jen, Ondřeji, pověz šetrně, co za nábyteček má má
choť v této maličkosti. Ohlas: Kosti. — Kosti, kosti
bývají v hrobě, po jiných se shání chrt; nezmejhil
jsem se snad v tobě, snad mně nechceš dáli smrt?
Má snad již být se mnou po všem ? Ohlas: Ovšem.
— Nu, to jsem si nyní vydělal, smrt za ženu chcei
mně dát? Ondřejícku, co jsem udělal, že mne víe
již nechceš znát? Dlíš uhasit lásky plamen ? Ohlast
Amen
Č. Zl brt.