#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVIII.
#2
alto_textblock
#2
selu
#3
alto_textblock
#3
V Praze, v sobotu 15. srpna 1908.
#4
alto_textblock
#4
Číslo 224.
#5
alto_textblock
#5
Na ranní a odpol. list
předplácí sei
v Praze v admlnistraeí
měslo
kětvrt lta . . . . SK E
s dvojí denáškan
na ri
čtrt lata . . . . 7 K 5oi
ve sllalkácht
na mětíe . . . . . . 2 K 30n
Poštou:
n
nrrk iia . . . . 9 k eo
s drojí zásllkoa
ei
#6
alto_textblock
#6
lster
#8
alto_textblock
#8
mU en none nie
da h i eoen sdtr onoolí s šot
#9
alto_textblock
#9
V drobném prodejti
ranní číslo o sobě
odpoledni . . . . . . . za 2 h
Ve sllalkích na veskovš:
10h
ranní číslo. . . . .
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserátv
platí se hotově napřeá.
Přečplacení a inserty přijímá sěmini-
strace v Marianské ulicl č. 3.
Tam nachávejí se též redakce
tiskirna a eapodice . Národnick Listů“
Eukopisy se novraosji-
#10
alto_textblock
#10
Dnešní čisle pra Prahu. Je o 12 stranách.
#11
alto_textblock
#11
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde v neděli dne
16. srpna v obvyklou hodinu
ranní.
#12
alto_textblock
#12
Reforma gymnasií na postupu
Ministr vyučování dr. Marchet patrně
nemíní se rozloučiti se svým úřadem, aniž
by neučinil opravdový pokus, uvésti pone
náhlé přetvoření valně již zastaralého typu
našich gymnasií, jež od let již jsou předmě
tem úvah všestranných, protože učebnými
svými plány silně pokulhávají, za potřebami
a nároky pokročilé doby. Hlasům toužícím
po nápravě poznaných nedostatků tohoto
školství nemohla se ani správa vyučování
uzavírati a to tím méně, že velikým vzrůstem
gymnasií a množícím se počtem jejich žactva
přibývalo i počtu mladě inteligence, jež ne-
mohla pro veliký nával soupeřících postupo
vati dále po vyjetých kolejích obvyklé životní
kariéry, ale nedovedla také pro přílišnou
jednostrannost svého vzdělání se zdarem se
vrhnouti do proudu moderního ruchu prakti-
ckého života a přispívala takto volky ne-
volky ke vzrůstu vzdělaného proletariátu.
Od poznání toho k opravě studií gym
nasijních ve směru současných požadavků,
jež moderní život klade na veškeré členy
své, zdá se býti pouze neveliký krok, ale
kdo zná setrvačnost rakouských poměrů.
vlivy mocných organisací na školství zdejší
a přítěž zastaralých názorů na úkoly studia
gymnasií, nebude se diviti, že neodhodláno
se na ráz ke kroku rozhodnému a smělému,
ale nastoupena cesta delšího pochodu od
gymnasia posavadního ku budoucí jeho formě.
Přes to následují opatření správy vyučovací
po únorové, ministerstvem vyučování uspořá
dané anketě dosti rychle, zvláště uvážíme li.
že postavení ministra vyučování dra. Mar
cheta po případu prof. Wahrmunda ve spo
jení s projevy předáků křesťanských sociálů
(pověstný výrok dra. Luegra o dobytí uni-
versit) se považuje za dosti nejisté. Snad
právě tato okolnost pohání dra. Marcheta
aby si pospíšil s reformou gymnasií.
První krok stal se, jak známo, úpravou
zkoušek maturitních, kteráž ihned uvedena
ve skutek, takže již letošní abiturienti gym-
nasií stali se jí účastní.
Nastávajícím rokem školním přikročí se
pak jiži k samému přetvořování gymnasií.
takže budou dočasně vedle sebe tr vati gym-
nasia druhu posavadního a k nim přibudou
reálná gymnasia nového způsobu a dále tak
zvaná reformní gymnasia reální; zároveň
upraví se poměr všech těchto středních škol
včetně s reálkami co do vstupu na vysoké
školy
Nové dva druhy gymnasií, totiž reálne
a reformní reálné, budou se od posavadního
gymnasia následovně odlišovati. Na reálném
gymnasiu nahražena bude řečtina druhým
živým jazykem vedle jazyka vyučovacího a
zavedou se jakožto nové předměty geome-
trické kreslení a lučba jakožto samostatný
povinný předmět, zároveň se vymezí na nov
učební plány všech ostatních předmětů tím
způsobem, aby se vyučování stalo záživněj
ším Pouze mechanické učení se na pamě
bude zjednodušeno a zájem žáků bude zvý
#13
alto_textblock
#13
šován praktickými vycházkami, experimenty,
rozpravami vedoucími studující k samostat-
nému pozorování a přesnému usuzování.
Na reformním reálném gymnasiu s vyš-
ším čtyřletým oddělením bude se vyučovati
latině a bude opřeno o nižší reálky tak, že
realisté mohou ve studiu pokračovati bud
na tomto gymnasiu nebo na vyšší reálce.
Z obou těchto nových gymnasií lze po-
stoupiti na university, na fakultu právnickou,
lékařskou a do některých odborů fakulty
filosofické. el
Opravy tyto souhlasí celkem s tužbami
jak byly vysloveny na vzpomenuté středo-
školské anketě a dobrým zdáním, jež podaly
university.
V ministerstvu jsou již hotové dotyčné
učební plány obou druhů nových gymnasií
na novém reálném gymnasiu bude počel
učebních hodin bezmála týž jako na nyněj-
ších gymnasiích; kreslení od ruky bude na
nižším oddělení, na vyšším kreslení geome-
trické, tělocvik bude povinný ve všech tří-
dách; přírodopis bude ve všech třídách
vyššího oddělení, v šesté a sedmé třídě
lučba Cizímu živému jazyku bude se vy-
učovati v rozměrech jako frančině na reálce,
v zeměpisu a dějepisu má se zvláště přihlí
žeti ku poměrům kulturním a hospodářským
a v posledním ročníku zejména ku poznání
státních, společenských a osvětových po-
měrů říše.
Těmito opravami nebylo vlastně posa-
vadní gymnasium odstraněno, ale dána mu
příležitost k soutěži s novými středními ško-
lami; jest pravděpodobno, že valná část ny.
nějších gymnasií průběhem času se přetvoř
a že jich nezůstane více, než bude potřebí
pro přípravu ke vlastním klasickým studiím.
Na nich zachována jest i řečtina, proti níž
ozývaly se četné hlasy, ač kultura řecká jest
mnohem všestrannější a původnější latinské
Novou úpravou zjednáno východisko, jež
může uspokojiti přátele kultury české; ovšem
lépe pochodili ctitelé latiny, jíž bude vyučo-
váno na všech třech druzích gymnasií.
Pro další vývoj gymnasii jest patrně
nejdůležitější otázka, v jakém tempu budou
přecházeti nynější gymnasia k novým typům,
reálnému a reformnímu gymnasiu reálnému
za přebytku gymnasií jest asi málo vyblídek.
že by vznikaly ještě takové školy středn
zcela nové.
Pokud se týče Němců, není pochybnosti
že vlády vídeňské budou především podpo-
rovati přetvořování gymnasií německých na
nové typy, kdežto ostatním národům bude
zůstaveno, aby se sami přičiňovali, by ne-
zůstali pozadu. Bude tedy třeba, aby naše
národní representace a veškery naše pokro-
čilé vrstvy v čas o přeměně uvažovaly a na
její provedení naléhaly.
Ve věcech pokroku, jenž spočívá v mo-
dernisování gymnasií, jest ovšem zájem ve-
škeré naší společnosti totožný. Jak rodiče
tak studující a neméně i obce, jež jsou
sídlem středního školství, musí si přáti, aby
se nezameškal přechod od nynějšího gymnasia
ke gymnasiu opravenému, jež se potřebám
životním více přiblížilo.
Při tom nutno míti na mysli, že pře-
měna jest žádoucí zvláště ve městech, kteréž
mají jen jedinou střední školu, totiž gymna-
sium formy posavadní. Pro takováto města
zdá se býti typ reformního reálného gymna-
sia nejvhodnější, zvláště proto, že umozňuje
#14
alto_textblock
#14
studujícím, aby ve zralejším věku rozhodli
se o svém povolání.
V městech, kde jsou aspoň dvě středn
školy, reálka i gymnasium, bude se asi za-
mlouvati gymnasium s moderním jazykem
jiným než s frančinou; kdežto města neb
skupina jich blízká s četnými středními ško
lami, což platí u nás zvláště v obvodu praž
ském, mohou podržeti i gymnasia posavadní
po případě zavésti všecky tři typy, jak opra
vou jsou zamýšleny.
Není ovšem vyloučeno, kde by si toho
zvláště přáli, zachovati vyučování řečtině
jakožto předmětu nepovinnému i na ústavě
typu nového; kultura řecká zůsťane vždy
nepřekonatelným základem vzdělanosti.
Přetvořování gymnasií na nové typy
bude ovšem v prvé době potkávati se i s ne-
snázemi, pokud se týká kvalifikace k vyučo-
vání moderním jazykům. Uvádí se zvláště
frančina, pro niž jest pohotově nejvíce sil,
ale měli bychom za pochybení, kdyby všecka
naše gymnasia přetvořená sáhla pouze k to
muto živému jazyku. Světový význam an-
gličiny nutně toho vyžaduje, aby byla na
některém gymnasiu u nás zavedena; právě
tak jako na dlouho nebude možno obejíti se
bez největšího zivého jazyka slovanského —
ruštiny, jež pro budoucnost naší inteligence
bude snad nejdůležítější.
Buď jak buď, náležitá kulturní rovno
váha a žádoucí přehled všesvětového kultur-
ního proudění zvláště našemu národu ukládá
aby budoucí jeho duševní průkopníci tvořili
souměrný sbor osob, kteréž ve svém celku
by ovládaly nejvýznamnější živé evropské
jazyky, a byly s to přímo a bezprostředně
obeznamovati sebe i celek s úspěchy vůd
čích národů. Soustředili všecku dospívající
inteligenci pouze na jediném cizím živém
jazyku, vedlo by k jednostrannosti povázlivé
a podobalo by se pohlížení na svět jaksi jen
jedním okem a podlehati suggesci jedné kultury
Dějiny našeho národa poučují nás, že
příliš jednostranné vlivy jednoho cizího ja-
zyka nešly nám nikdy valně k duhu. Naše
mimořádné, exponované postavení vyžaduje
toho, abychom vystižně a bystře viděli —
na všecky strany
Dokud pak vláda vídeňská opatřiti za-
mýšlí stipendia pro učitele živých jazyků.
aby pobytem v té které říši se dokonale
s nimí obeznámili, jest zvláště na našich zá-
stupcích na radě říšské, aby v čas o při-
měřený klíč pro udílení takových stipendi
se postarali. Vzdyť by se mohlo velmi snadno
státi, že by stipendia byla pro nejbližší léta
zadána způsobem, jenž by přetváření našich
gymnasií na školy nového typu značně mohl
zdržovati.
#15
alto_textblock
#15
Slovanská beseda v Karlových
Varech.
#16
alto_textblock
#16
Pod svěžím dojmem všeslovanského sjezdt
v Praze, za bezpečného vedení výboru, v jeho
čele stojí nyní p. dr. V. Janatka, došlo v Karl
Varech k výročnímu koncertu. Za okolnost
poněkud změněných. Poprvé tentokrát chyběl
dr. Engel, vůdce a zakladatel Slov. besedy v ny-
nější její podobě. Ale to je právě to krásné
v životě i skonu muže, jakým byl dr. Eagel, že
pravda a síla kdysi skromně a nenápadně zapo-
čatého díla obratem dne, shodou šťastných okol-
ností a ještě šťastnějších událostl, mnohdy i dávno
po smrti svého původce procitá ze ztrnulého
#17
alto_textblock
#17
stavu prvopočálečného vývoje a co ještě včera
zdálo se předmělem snivě založených žádostí
přes noc mění se v pevný, živelnou mocí k oká-
zalosti a sebevědomí praeujíeí plán.
Takový obrat v osudech dosavadní Slov.
besedy v Karl. Varech je s to způsobit i vše-
slovanský sjezd v Praze, nejsou-li slova zrozen
jen proto, aby zůstala jen slovy a nesou-
opravdu v sobě zárodek dobře uvážených ná
sledků.
Této chvíle nedočkal se zesnulý. Ale nabyl
to nikdo jiný nežli on, kdo v přiští télo chvíle,
ať už v té či oné podobě, první věřil, jí se
obíral a především vzácným svým přikladem
přímo i nepřímo jí připravoval. A to především
zde, v Karl. Varech, na lázeňské křižovatce
všeslovanského světa, v místě, kde rok jak rok
tolik vlivných a nejrůznějších osobností se sjíždí
a tak mimoděk přiležitost dává k nejrozsáhlej
ším stykům Slovanů všech. Až dosud rok o
roku byla patrnější desorganisace slovanských
živlů právě tam, kde k ideové i praktické organi-
saci dány byly podmínky tak skvělé, jako nikde
jinde na celém světě. Proto dr. Engel Slovan-
skou besedu založil, v tomto a žádném jíném
duchu stále ji vedl, tak pomalu a jistě, skromně
sice, ale přece jen účinně půdu připravoval pro
věci příšti, větší. V tomtéž duchu vědomě a věrně
praeují i jeho nástupci.
Sjezdy nedají se vždycky svolávat, kdykol
potřeba káže, a ta káže neustále. Více naž
sjezdů je třeba pravidelných styků, neustálýeh
vlivů, každoročně vyměňujících se názorů a to
zvláště v těch parlifch veřejného mínění vše-
slovanské otázky, kde až dosud převládalo ne
dorozumění nejvělší. Sjezdy zavazují — snad,
ale styky vysvětlují, Vutužují prohlubují, sil
a v soukromí nenápadně odklizují překážky nej-
houževnatější.
Jsou bolesti, s kterými se
celý národ nosl, aniž druhý ná-
rod o nich zví: — z taktu mlčívá po
léta. Až přijdeš v hovor s jedním, druhým
rázem zviš celou a hrubou pravdu, celý rožsah
prohlubně, která nepozorovaně šířila se a šířila,
až nabyla rozměrů pro oba národy nejosud-
nějších. — Nuž, a o takových bolestech sjezdy
pravého obrazu nepodávají. I tu z taktu se
mlči, bolesti se vyhýbá a hosté se rozjíždějí
sniž rány se byli dotekli. — Se svým hořem
nosí se dál na škodu věcí a diví se paki lidé.
že sjezdý přese všechen skvělý průběh a shodu
naprostou přece jen nesplnily nadějí do nich
kladených. Je otázka, zda je vůbec splni
mohly.
Bylo dobře kdesi řečeno, že hla vní
příčina vzájemné odei zeno sti
slovanských kmenů tkyí v moti-
vech mravních Ne-li všude, tož jistě
tam, kde motivy ty vystupují nejpřikřeji. Tak
v konfliktu ruskopolském. Ale zrovna taki
v konfliktu polskočeském. I když o takovém
mravním ko fuktu mezi nimi nikdo ničeho
věděti nechce, přece je, byl a bude na tak
dlouho, dokud nebude odstraněno nedorozumění.
ktoré mrávní tento konflikt přivodilo. Celá pol-
ská veřejnost je toho křivého domnění
jako by rusofilstvím tout prix proniknut byl
celý český národ, aniž by s dostatek
v úvahu byl vzat mravní dosah
křivd a zvůlí, zaviněných Rulskem
na národu polském. —
»Národními Listy« zcela správně bylo tyto
dni řečeno, že jsme sice rusofily, ale zrovna
tak jako jsmei polnofily, t. j. slavjanofily vůbee
— ale fakt je fakt a tim faktem bylo a dosu
#18
alto_textblock
#18
je v národě polském domnění naprosto opačné:
že jsme především rusoůly a leprv pak slavjanofily
vůbec. Tu je kořen zla, odtud odvodit se dá všecko
zlo ostatní.
Poláci cítili se od nás opuštěnými, zapome-
nutými, odstrčenými, jaký tedy div, že usoudili
z přejatého, proto ale neméně mocného bludu, že
jen sebe mají, jen sebe dbáti jsou povinni,
že zatvrdli i vůči nám, svým bratřim a ničím
už necítili se vázanými k tomu, aby živě sdileli
potřeby, bolesti, úhony naše.
Neblahou okolností při tom bylo, že vinili-
a záhy neinformovali se o pravém stavu
věcí. Bude asi léta i. celé generace trvat,
mnoho energie, mnoho práce přijde zbytečné
na zmar, než vzájemnými slyky a neustálým
přesvědčováním tiskem i skutky odklizeno bude
osudné toto nedorozumění a dejme tomu, že by
i prakticky ničeho tím docíleno nebylo, na př.
na politice polské v této říši, aspoň svědo mí
bude čisto — duše zůstane hrda, že všeslovanská
idea aspoň v nás žije ve své absolutní nezišt-
nosti a velkosti. A nabude-li tato idea zákonné
platnosti pro duševní výkvět slovanských ná-
rodů všech, nebude na dlouho možno, aby se
na př. i Poláci dlouho bránili nutnému pořádku
ve věcech rusínských — nikdy nenabudou
práva, stěžovati si do nevšímävosti k bolestem
svým, dokud apathickými zůstanou k bolestem
ruským atd. Nikdo nesmí zapomínat, že tu ne-
jde jen o úhony, páchané člověkem na člověku,
národu na národu, ale bratra na bratrovi,
mravní poměr znásobený, zodpovědnost tím
větší. Právě pro svou mravní hrůzu — a proto
bylo tak dobře kdesi řečeno, že hlavní příčina
vzájemné odcizenosti slovanských kmenů tkví
v motivech mravních. Bez těch není slovanské
dohody — jsou jen efemerní smlouvy. Rozptýli
se v prach při prvním nárazu vnějším. Co ne-
chceš, aby jiní tobé činili, nečiň ty jim, mravní
zákon platný nejen pro lidi, ale i národy. Není
a nikdo nebude dobrým Slovanem, kdo není
dobrým člověkem, humanní je idea všeslovanská
v řadě první. To plati jak o Rusech, tak Polá-
cích, Chorvatech, Srbech, i o nás, pokud svou
nevšlmavosti a ignorováním týchž hříchů do-
pouštíme se na Slovácích uherských — — Abso-
lutní závaznost ideového práva nezná výjimek,
platí pro všechny ve jménu všech a bude státi
ohromného napjetí a neústupné vytrvalosti všeho
časopisectva ve slovanské Evcopě, než tento
princip vžije se do mas a přejde v hnutí rovné
hnuti za osvobození jižních křesťanů. Teprve
pak bude Slovanstvo ve svě mravní jednoté a
bezůhonnosti mocně a strašné. Strašné těm, kdo
nedovedíi a nedovedou býti ještě lidmi,
Nuž a kde jinde může dojiti k takovým
stálým dohovorům, pravidelným rozborům da-
ných obuíži, nežli právě na místě, kde rok za
rokem Slované všech zemí a všech národů o
pradávna a z nejrůznějších vrstev shromážděni
bývají, kde upřímně k sobě mluviti mohou, ba
ani netřeba Slovany svolávat, ale třeba jen vel-
kou přílezitost jim poskytovat, aby v živý, stálý
styk spolu vejili mohli?
Toho všeho byl si dr. Engel vědom a proto
o umožnění této přiležitosti od let usiloval.
Taková byla idea jeho Slovanské besedy v Kar-
lových Varech a nebylo jeho vinou, že
myšlenku svou prověsti byl nucen v rozměrech
nejmenších a z valné části na účet svůj vlastní.
Nenašlo se s dostatek porozumění a nenašlo se
také s dostalek peněz, aby i místo mohlo býti
voleno vhodnější, bližší a větší. — Za vděk
vzalo se tím, co bylo a mohlo být. Poměry
naší veřejnosti i tu ukázaly se býti malými.
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON-
#20
alto_textblock
#20
Mnn oe
#21
alto_textblock
#21
sl
#22
alto_textblock
#22
V Praze, dne 14. srpna.
(U voucích dervišů.) Kdysi, tomu
již dávno, byl jsem návštěvou v pražském ústavě
choromyslných. Vyšel jsem odtamtud sklíčen a
smuten. Některé z postav a scén, jež jsem tam
byl spatřil, na dlouho, podnes utkvěly mi v pa-
měti. A týž pocit sklíčenosti a smutku zmocnil
se mne i tehdy, když jsem opouštěl — gymna
sticko-zpěvní produkci v klášteře dervišského
řádu Rufajovců v asijském Skutari. Bylo mi
jakobych se zvolna a těžce probouzel z jakéhos
tíživého, dusivého snu a bylo mi úzko z di-
vadla, jehož konce jsem ani nevyčkal. U srov-
nání s tím, kterak při svých náboženských ob
řadech vedli si zpocení a šílení, do extáze zfa-
natisovani derviši, zdáli se mi ubozí nemocn
z ponurého pražského úslavu, i ti nejhlučivější
z nich, pravými beránky a nemluvňaty. A přede
všim, bytostmi svrchovaně moudrými a rozum
nými ...
Záleží právě na tom, s jakého stanovisk
kdo nač pohliží. Pan derviš kroutí se jako had
meči jako koza, hučí a oddychuje jako lokomo-
tiva, krom té drahé duše, a jest pevně pře-
svědčen, že tím podivuhodným tělocvikem slou-
ží svému božství, a že za ten svůj tělocvik a z
to své pozemské mečení jednou v ráji dojde
radostí věčných. A že by, bezpochyby, spásy ne
došel, kdyby nemečel jako koza, kdyby nemrskal
sebou jako úhoř v písku a kdyby v půlhodině
nevychrlil ze sebe jména Allahova několiktisíe-
krát, až nadobro ochraptí a pěna zjeví se mu
na rtech... Zavrávorá a jako bezduch padne
vysílen přemaháním skutečně nadlidským, ale
je při tom šťasten blahým vědomím, že sám nej-
vyšší Prorok jistě spokojeně teď poklepe mu na
raméno a otcovsky jemu řekne: „Bravo, mein
lieber Derwisch! Sehr gut, sehr gut, bin sehr
zufrieden . ..
Oslatně, kdybych takového pana derviše za
vedl k obřadům jakékoliv církve jiné, nevím,
kterak by vyzněl opět jeho úsudek o ceremo-
niích, jichž podstala by zase jemu byla venkon-
cem cizí a nesrozumitelnou ... A možná, že b
#23
alto_textblock
#23
udiveně kroutil hlavou nad tím, jakými obřady
zpěvy a gesty, a kterak při nich oblečen uetívá
své božství jinověrec, katolik, žid, protestant.
člověk pravoslavný, vyznavač učení Konfu-
4řřž n
ciova
Viděl jsem na našém venkově divadelní
pětičlennou šmíru, jejíž vůdce a ředitel roz-
hodně lépe uměl hrát jednika, než divadlo. Ale
svatosvatě věřil v umělecké své poslání a v to,
že slouží dramatickému umění, národu a vlasti.
Byl to ovšem jen optický klam. Znal jsem vojen-
ského hodnostu, jenž snad po dvacet let nedělal
jiného, nežli že si barvil kniry, pěstoval nehty.
bral gáži, dvakrát za rok podíval se do novin.
když přinášely zprávu o povýšení ve vojště, dvě
hodiny denně hrál v šach a známým v kavárné
vždy pověděl několik úžasně starých a trvanli-
vých anekdot — a skalopevně věřil tomu, že
slouží armádě a říši. Byl v té své víře šťasten
a nejšťastnějším vždy na prvního.
A tak i derviš. Po svém slouží bohu. V klá-
šteře tančicích dervišů, v předměstí Kassim-
paša, tancem, ve Skutari řvaním bez konce —
mluvte s ním, když si nedá vymluvit, že vlastně
my jame pohany a modloslužebníky!
Přišli jsme, jako Schillerův hrabě Isolani
pozdě, když pobožnost byla již zahiájena. Před-
stavení odbývá se každého čtvrtka, začátek o třeti
hodině, za každého počasí. Vstupné bez rozdílu
šarží 5 piastrů za osobu. Laskavé přeplatky
s díky jsou přijímány. P. T. obecenstvo se upo-
zorňuje, že zde výjimečně netřeba odkládati
obuvi, aniž obouvati pantofle. O dostatek vukou,
ochotných bráti bakšiš, s doslatek jest posta-
ráno. Hudbu obstará chvalně známá domácí ka-
pela. Za nefalšovaný, zaručeně pravý, ryze
orientálský puch a zcela nedostatečnou ventilae
se ručí.
Po vykonání předepsaných obřadů, t. j. po
zapravení vstupného, a po chodníku malého.
úzkého dvorku dostali jsme se do jakési nevelké,
čtyřhranné síně. Usedáme na vykázaná místa.
na nedávno sem pořízené, nenatřené lavice pod
neširokou a nevysokou galerii, či kruchtu, neb
pavlač — nevím, co je to vlastně nad námi.
Ale spočívá to na několika dřevěných, čtyřhran
ných sloupech, je pod tím k zalknutí dusno,a
ježto dopoledne pršelo a střecha nad tím jest
#24
alto_textblock
#24
así děravá, zatéká teď s toho dolů na místa
vyhražená divákům. S jakousi nevysvětlitelnou
umíněností právě na ten kousek lavice, jenž
zbyl ještě pro nás.
Lavie je několik a jsou přistaveny ke dvě-
ma stěnám, vzadu a po levé straně mistnosti
Zbyla pro nás místa zadní, v poslední, třetí řadě
ostatní jsou již obsazena P. T. obecenstven
— vždyť to milé obecenstvo známe! IIladce bo-
loné tváře a široké cestovní čepice u pánů, zuby
do zlata zasazené a pestré závoje nadživotnícl
rozměrů na kloboucích a čepicích dam: Anglie
a Amerika, panstvo, s nímž setkáváme se v jí
delně hotelu v Peře, v Bazaru, v turecko- armen-
sko-Irancouzské restauraci Tokatlianově v
Stambulu, všude, kam se hneme. A Coockova
výprava, jež před několika dny přibyla po lodi
„Moltke“, na galatském nábřeží byla naložena
do připravených fiakrů, v nichž od rána de ve
čera vláčena byla od památnosti jedné k pa-
mátnosti druhé a přod soumrakem zas naložen
do kabin lodi — dnes je čtvrtek, jakž by vy-
nechali Skutari!
Menšímu kroužku na levo, jenž nenáleží
k výpravě a kde polohlasem se mluví francouz
sky, je ciceronem turecký důstojník s očima jak
uhel černýma — myslím, že by si jimi potmě
mohl svitit na sehodech. Stále si hladě tmavý
pěstovaný knír a pořád si vymýšleje nové zá
minky, aby při úsměvu mohl se pochlubit bílými
zdravými zuby, horlivě polohlasem a tam, kde ne-
dostává se francouzského slovička, i křečovilým
gesty vykládá a vysvětluje zvědavým dětem Zs
padu, pánům i damám. Vlastně jen damám. A ku
podivu, z těch zas předovším těm hezkým, mlad-
ším a zejména té nejhezčí z nich, na níž příroda
zvláště dala si záložet — protivný, nevychovaný
barbar! Ale nedá je upřít: má při tom vkus
sice vkus neobyčejně vytříbený. Málem bych
řekl, že velmi podobný mému vlastnímu vkusu
— ať si toho váží, pohan!
Pobožnost již začala. Na prostoře, ohrani-
čené sloupy pavláčky a v pravo podiem, s něhož
dolů vede schůdek, sedí před námi, zády k nám
a těsně před první lavicí, asi osm, deset dervišů.
Na protější straně, tváří k nám obrácen, seni
na zemi, s podloženýma nohama a s rukama na
prsou skříženýma, představoný jich kláštera, šejk
#25
alto_textblock
#25
muž vzezření velmi ctihodného. O kobercích.
jimiž kryta podlaha všech mešit ostatních, maj
derviši ve Skutari asi stejný názor se mnou.
Pěkný, a třebas velmi pěkný, ba i nádherný
kobereček, třeba přes celou podlahu, jistě líb
by se jim, ale takhle kdyby byl za korunku, za
dvě. Ale derviši jsou chudí — to je to, nikdo
z nich nebásní! A tak z nedostatku koberce kryta
je podlaha jen částečně kůžemi ovcí či koz —
nevím, nevyznám se v tom, pro obor kožeš-
nictví nemohl bych, zdá se, býti přisežným znal
Asi uprostřed mezl šejkem a před námi
sedicími derviši stojí, rovněž na kožích zají-
mavě špinavých, dva jiní derviši a hlasem úpěn
livě naříkavým zpívají nějaké žalmy. Nejspíše
jsou to žalmy, ale kdyby zpívali úvodní článek
z novin, či nějaký inserát, nebo násobilku, mně
by to bylo jedno! Hlasem při tom lezou do výšky
tak závratné, že stále mám obavu, aby se jin
tam nahoře nezatočila hlava a aby se bez úrazu
dostali zpátky dolů.
Melodie není zlá, textu jsem ovšem neroz-
uměl. Což se mi ostatně přiházívá i v operách,
kde, pokud vím, nezpívá se turecky. Plával jsem
se mnohdy lidí učených, musí-li tak být, aby
zpěvák vyslovoval na př. slova láska a sláva
jako „sloáva“ a „loáska“. Ale řekli mně lidé
učení, že tak musí být, a že tomu nerozumím,
a abych se tedy do toho nepletl. A tak podnes
nevím, proč se vyslovuje „sloáva“ a „loáska“.
Jako mně již za dob mé mlaďosti a nevinnost
vrtávala hlavou arie v „Dimitriji“: „Buď vytan
zlavy nasy bamatnyku!“ Schválně jsem dal hříš-
né peníze za libretto, vyhledal si dotyčné místo
a četl něco docela, ale docela jiného, totiž: „Bud
vílán, slávy naší památníku!“ Ovšem, vysvětlil
jsem si to tím, že Dimitrij Samozvanec byl
vládcem všech Rusů, tedy pánem, nikdo nemá
co poroučet a kdybych já byl carem samoděr-
žavným, taky bych si zpíval, co a jak bych
chtěl. A komu by se to nelíbilo, toho bych poslal
na Sibiř!
Mezi naříkavým prozpěvováním žalmů,
v němž oba zpěváci se střídají, přicházejí z pra-
vé strany do prostory noví lidé. Jsou to dobro-
vomní pomahači dervišů, občané ze sousedství.
Jdou utužít svaly tělocvikem, jenž počne z
#26
alto_textblock
#26
cem.
#27
alto_textblock
#27
chvíli a jehož zúčastní se společně s derviši.
Přijdou zuti, v ponožkách či bosi a každý z nich
nejprvé jde k šejkovi, jemuž uetivě polibí ruku.
Sejk některé z nich líbá tváří na tvář a gestem
grandseigneura jim pokyne, aby usedli kolem
něho. A do střídavého kvílení zpěváků vpadají
na zemi sedící derviši sborem — textu snadno
mohli se naučit, sestává jen z několika slabik
„la illaha il Allah“, není boha kromě boha, ale
na přednes jistě měli mnoho zkoušek, zpívají
jako jedněmi ústy. Nad sborovým jich zpěvem
vznáší se solová melodie zpěváků, splývá se
sborem, opět se vyplétá a zní samostatně,a
tempo sboru stává se čím dál, tím chvatnějšía
hlasům v tomtéž poměru i na síle přibývá. Der-
viši, stále sedice na skřížených nohou, při každé
slabice pohnou celým hořením tělem, celá řada
stejným taktem nachyluje se v pravo, v leve,
ku předu. Laikové ze sousedství, jež teď z obou
stran doplnili jich řady, statečně jim pomáhají.
Do řady přistavili se i bosí, otrhaní chlapci s ne-
zbytným fézem na hlavě a po očku při tom dí -
vají se po starších, zkušenějších, aby, rameno
k rameni, kývali se ve stejném taktu s nimi.
Solovi zpěváci umlknou, na jich místě ji-
nou melodií a tempem změněným počne zpívati
derviš jiný, jenž byl dosud nečinně seděl opodál
a jen polykal sliny. Tvář jeho jest mastná,
odulá, strašně křiví ústa a zpívá hlasem, jenž
zdá se přicházeti někde až z kolen. Ve středu
prostory stojí proti němu jiný, zcela hubený,
s bradou do špičky vybíhající a s okuláry na
nose. Do taktu žalmu teď zpívaného překládá
ruce z prava na levo, jakoby ve dlaních přeba-
zoval teplou kaši nebo placku — nevím, co je
čtenáři milejší. Při tom se boupe na patách v ta-
nečním rythmu a rovněž uklání se v pravo,
v levo, ku předu. A sbor dále vede svou, v tom
nekonečném opakování jména Allahova starý
šejk sotva znatelně dává takt prstem pravé ruky.
A provádí týž těloevik, jako derviši ostatní,
kolébá se rovněž tak, jako oni, jen o poznání
pohodlněji. Pochválil jsem ho za to alespon
v duchu.
Teď čahoun i otylý s masnou tváří ustu-
pují stranou, k ostatnímu sboru, jenž rozmnožen
mezi tím na tři řady, z nichž jedna stojí vzadu
a druhé po obou stranách na okrají prostory.