Katolické ikolatTÍ т Bulburvkn ujímá ее r. 1888. Dae 11. říjoa r. 1888 povolán do vidy více. Bude miti praktických výsledků panská anámovny. při salidňování Sibiře. Sibiřský kočovník Gymnasia v Cetyi a v Téiini. Neobrácený­ na křestanskou víru nebude se děje Námoá, ie budou v koalici miti hlavni teprv tázati ruského kozáka, emí-li společné slovo, anaéně se ochladily. Vidi, ie přese přistupovat! ku stolu Páně ať si již dle ritu vieohnn nechuť nstonpiti mati oběma spoleě latinského anebo slovanského. Otevřením ným stranám. Saad by spřátelili se s myilén- Sibiře nastane katolickým Slovanům veliká kon polského gymnasia » Těiiné, kde sice bojí Úloha civiheatorni prostřednictvím idey cy-lte o éást živlu némeekého, eie kde mohou ее rillo-methodéjské vedle vzneiených úmyslů v jtěiiti na apolitěni áivln ěetkáho v nejtevero- papeže. I výobodnřjíí éásti semi kornny ěeiké. Ale aHaeni Lvov, Záhřeb, Sarajevo, Vídeň, Praha, ' slovinského gymnasia v Celji bylo by po jiob Velehrad budou miti své misionářské sta* rosnmu klinem do německého mata, průlomem

nice к šíření křesťanské osvěty na Balkáně a v daleké Asii. Divíme se vůbec, že naší slovanské Praze nepřipadl tentýž úkol, jako Lyonu, čím jsou francouzský Lyon a belgická Lo* vaň pro misie zámořské, tím by mohla býti Praba pro slovanský svét. A vňbec divíme se nemálo, že v Čechách, kde je veliký nadbytek­ studujících poměrně velmi málo vě suje se kněži pracím misionářským. Oč více mají Poláci kněží misionářů ve všem světě nežli my. Poláci mají též svůj obrázkový misionářský list, jehož my češi dosud nemáme,­ а к jehož vydávání bude se muset co nejdříve přistoupiti, aby i v národě českém­ vzbuzovala se přízeň к misiím mezi pohany. Konečně jest nám ještě z bludu vyvěsti ty, kteří doufají, že by kdy místo liturgie latinské mobla do našich svatyň býti zaváděna­ liturgie slovanská. Pravíme přímo : náš katolický, totiž pravý katolický­ lid si toho nepřeje. Kdyby dnes v některém z kostelů pražských­ zavedena byla liturgie slovanská, tážeme­ se, kdo by tam chodil ? — Z počátku páni a slečny z těch kruhů, z nichž se vňbec do kostela chodí málo kdy. Ty by chodili z pouhé kuriosity a křesťanský­ lid zůstal by věren liturgii latinské. Dokladem toho nejlepším je v Praze ruský kostel. Dnes tam nevkročí skoro již lasy před ani živé duše, ba ani ty ruské duše, pokud v Praze jsou, tam nejdou. Ubohý Sladkovský v jakém sebeklamu

do německé bsity, brsciof peněméování, ve, řejoým ■•bsnbeiiím, ie nebylo pravda, co se ■věta namlouvalo o němeokoati Štýrska. Jak в německých liatů vyavi'á, adá ae, áe ceda ministra Pleoera do Lvova mě a sa úM, po- hnonti Poláky, aby pomohli v tá věci Nímcům proti atraně konzervativní a byť i na dále měli v koalici aůatati ponič Němci a Poiáoi

žil, když svým přestupem к ruské církvi lichotil si, že za ním půjde celý národ. Sladkovský přesvědčil se sám na sobě, že ideu cyrillometbodějskou politicky frukti- fikovati nelze. To nechť si u nás zapamatují ti, jichžto se řádky tyto týkají.

Politický přehled zahr&nìén T Prase, 4. sáK. Francie. Pověstný řiditel Robin, jenž dle výledků vyietřovínl v Campuia n ubohých sirotcích prováděl vyobovatelaké po knay, byl koneěně vládon odvolán. Co mi slomilo vas, bylo, že vychovával s*é svěřence v beavLiteneotvi , totii v nejmodernějiím ■aoacnlotiamn : bes Boha i bes visiti. — Bei Boha by *i byli páni v čele vlády neobali ještě Ubiti vychováni airotků, ale'bes vlaati, bylo j<m na pováženou. Z okolního obyvatelitva nebyla by rodma avé dítě svěřila mn ani aa oe ý •vět. — Toma bych nesvěřil ani koěbn ! říkal prostý lid o Robinovi. Povatal a toho veřejný ikandál a náaledek byl, že vláda pano Robinovi řekla, aby pro své vyohovateiskó po- kasy vyhledal si pole někde ve stFedoi Africe, tam, kde profesor Cornier po.tavil »von ie loanon klec ke atndováni řeči opic. — Nesmírně­ pohorilivým bylo chováni se lavolské a po popravě neiťaatného kněze Brnneana. Nepočínala si lepe, než brve- žísnivý dravec, jenž žízni po lidské krvi. Ko- 1 к dni před popravon n věšení pokřikovala a

ohysdné popěvky řvala. Neiťastnik mosil sa- konieti dvojí mnka před amrtí. Leé odsousenec proti viema oěek&v&ni osvědčil právě před smrtí eeobyěejnoo srdnatost. Ten den před popravon spovídal se dlonho žalářníma apo vědníkn. ▲ ráoo před popravon jeitě jednou — na deset minot — načež a velikou kajío- nottí přijal tělo Páně. Na oandné ceitě atále líbal kříž a spovědn ka objímal no nejvrouo- něji. Poslední objetí obou trvalo dlonho. Píli smrti ještě odprosil své bývalé osadníky sa veliké­ pohtrieni. J ;ho srdnaté a spola kající chováni nsmfřilo mnohé. Ruský ministr cest odebral se v so- , , . . ... - . , boto na přehlídka dráhy sibiřské. Dne 6. sáří ler. s. říšského poslsnce brněnského majitele, bode do výobodiitě dráhy, Ču jabinska, načež strojovny a původce německého doma v Brně

Politický přehled vnitřní. ▼ Praze, éne 4. sárí. Schůze německých důvěrníků moravských­ včera večer v Brně konaná usnesla ее kandidovati na místo lesnnlého Winterhol-

W anieoka. Kristián hrabě Kinský, člen panské sněmovny, bývalý semtký maršálek doinerakoo- ský, J. Vel. tajný rada, rytíř řádo áelesoé kornny­ 2. třídy, ěeatný rytíř řádu něm rytířů, důvěrník rakoaakonherské kanky, president všeobecné­ depositai banky ve Vídni, kontrolujíc! řiditel vídeňské vsójemcé pojišťovny požárové, semřel v sobota 1 sáří na sámka svém Ma- tsenn v Dolních Rakoasíob. Narodil ae dne 28. ledna roka 1822 a dosáhl tedy věko 73 let. Byl stoupencem strany ústavovérné, již byl kandidován a volen do snémn od roku 1861 aš 1891 a na Hiskon radu od roku 1863 až do

miti „Zahrádka" jen polovici toho nákladu, bude lacinější než on, neboť není vypočítána na kapsu. Obrázků bude miti „Zahrádka" v každém­ čísle jako dosud 7—9, kromě občasných­ barvotiskových příloh ; ale p ř e c p á- V á n a jimi nebude Zkušení učitelé právem ei stěžují, že mládež přílišným množstvím obrázků, zvláště „di vokých"sekazí, čtení sebe lepšího­ si nevšímá, jen na křikla vých obrázcích své zraky pa в o n c Ne, takovým směrem „Zahrádka" nikdy nepůjde, třebas to některou část čte nářstva „táhlo". Krvavých povídek o Indiánech,­ krokodíloch a tygrecU tam nenaleznete.­ Ona půjde stále vytknutou ce ston a bude přinášeti četbu ušlech- t u j í c í. Než, bohužel, dosud jest mnoho škol a četným žactvem, kde „Zahrádka* není známa. A přece jest potřebí jen dětem ji ukázali a doporučiti. či se někdo bojí někde­ „špatného oka" ? Neupírá-li se jiným časopisům­ právo, aby byly ve školách šířeny, — má býti právo to upíráno časopisu katolickému?­ Či budeme к tisku katolickému lhostejnými kn vlastní škodě? Bohužel zavládly nyuí u nás poměry takové, že bez malého — a někdy i velkého boje věc katolická cestu si neprorazí. A toho boje se nebojme, neboť bojujeme za v é c dobrou, a ta zvítézí. Nářek, že mládež na mravech úžasné se kazí, nám nepomůže, nebudeme li ji napravovati, a к tomu jest „Rajská Zahrádka* dobrou pomůckou.­ Nuže, race к dílu při počátku nového­ ročníku 1 —ský.

dne 6. září bode v jeho přítomnosti na 660. veratě od čeljabinuka spojena kolej na 1. části trati, Celjabinik-Omik, kladená a ebon těchto konců. Na to pojede prvý vlak do Omska. Z čeljabinika na levý břeh Irtyie blísko Om>ka je 743 verat. V r. 1895 bndon koleje sibiřaké dráhy poloieay do Kráinovodike — od Celja- binaka 2100 verat. Aviak velké ieleané moaty přes řeky Tobo!, liirn, Irtyš a Ok nemohoo býti dokončeny dříve než koncem r. 1896 Zetim bode *e proroaovati voaba po proma- t mných dřevěnýon mottech, jei bndon v době podsimnloh a jarních ledových dřenio rcaebi rány. Z Отека vrátí ae ministr cest do čelja bimba ke dni 8. aáří к zahájení praní na spojovací­ odbočce mezi dráhoa sibiřikou а uráltkon. Zemědělství se nevyplácí na Rnsku „Daily Newa* uveřejňuje z Oděvy dopi*, z ně boi ta nvádíme ; Velmi důležitý bnde ae bonati­ kongrev itatkářů dne 25. září v Charkově. Hlavním předmětem rokování bade, aby příště anačnš byla redukována plocha země oa pěstování­ cerealií návledkem bezpříkladné obilní láce. Pozornje se, že každým rokem ceny obilní kleiají, tak že již ani vývoz na aápad ■e nevyplácí. Proto npozorňnjeme naie hospodáře­ na tento ajesd. Připravuje prý ae návrh, aby některé lány nechaly se aarůeti ieeer, niiií polohy Inkami a aky více pěitovalo ae maio. Snad že i o žirné Ran budoa platit slova Macanlaye, jež v letech padesátých vmetal ve tvář lordům : ovce sežrala člověka I Ze spelků přátel míru. Antverpský ■jezd apolkův a jednot agitnjioích ve proapěoh zabezpečeni míro pro vieobeoné zavedeaí »mír ěíob aondův mezinárodních uvnesl ve po návrhn Franoocae Arnooda vf «vati vieodny parlamen’y ■věta, by samítly každý další poiadavek ca vojsko. Dále přijat návrh Němoe Grellioga » Angličana B/leaa, aby vlády byly pcšádáoy, by svolaly mezinárodní koegrea. v némš by ae radily o tom, aby zbrojení aspoň na nrěitý čas bylo zastaveno. Byle* pravil, že jest návrh ten eng ioké vládě sympatický. Španěly. (Z Beroetony.) Španěly jeon dosnd německým novinářům španělikon vea ničí. Nedávno přinesl „Frankfurter Zeitung1* ■právo, še k smrti odtonsený anarchista Sai vador, jenš v divadle vrhl oca osudnon puma, byl přijat do řádu dominikánského. Z toho náramné ustrnotf ve světě šornalisti ckém. Pravdy na tom celém je tolik : Ve špa- něliob věnuje péče svláštní odsooaeným

к smrti. Knězi jednomn podařilo as anarchista Salvadora přivésti kn pokání a kn sv. zpovědi Odsouzence své bindy slavnostně odvolal. Sel vador neočekává šádoé miloati, oýbrš chce kajíoi a přlkladnon smrtí zemřiti. Za tím éěe lem kyl na iron prosbo zapsán do III. řádn ■v. Františka, jenš jak známo, nrěen jest pro všecky laiky bez rosdilo, kteří odbodieji sc véiti šivot kající. Kronika církevní. * Krakovské biskupství. Krakovský „Glos Narodo" ohlaioje, že z rczhodnýoh míat otázán byl ndp. bisknp Poiyna přijal li by hodnost biskupa krakovakého. Odpověď posud nedošla. * Slavné zádušní služby Boží za z snnlého převora ryt. řádo maltéaekého budon ■lonieny 6. aáří, jakožto pátý den výroční jeho úmrtí v ohrámu Páně a Malteift o 8 hod. ranní. * Kněžské jubileum. Jan Nep Klein jeat jméno neien po dieoiai královéhradecké, ale po celých Čechách тел! kněžatvem velmi dobře snámé a eoi divu tedy že van šila se téměř celá dieoéve ke dni 28. srpna, kdež velebný tento patriarcha ve farnoiti avé čině veliké aiavil padesátileté jnbilenm svého koěš- ■tví. Z 19 n ivosvěcenců r 1844 zůstali toliko dva veteráni : vadp. kanovník Jan Antes, farář oerekvioký a smíněný jobilant, arcikněz kraje jiělntkébo, nyni právě od J. Sv. Lva XIII. jmenovaný­ pap. protonotář. I z dalekých krajů diccése hradecké ijišděli ie hoité kněši. bývali to ze semináře biafenpikébo obovanoi nynějšího oilaveuoe, jenš po 14 roků jako ipiritnal a rektor alumnatu byl jim npřímným rádcem, skušeným vůdcem a laskavým otcem, Paonjeť jeitě ne půltřetíbo sta těch tlohů církve, jimi slovem výmluvným uměl vdechnouti potřebnou obětavost, m nnavnon horlivost a oddanon láskn službě Bosí a všichni tito bývali chovanci jeho žehnají aajiité nyní každému jeho slova každému pokynuti, jei jako nezapomenutelné pravidlo aprovácí je v dnohovní aprávě ; vždyť neostával nám na oči atavěti cíl kněze : čest Boží a ipaan dall. A může bono .iti ae oalave- neo, že mezi odohovanoi avými měl jednoho, iena povýšen byl na první míato v diecéai, na •teleo biskupský; a i tento nejd. náš vrchní paatýř přispěchal, aby účastenstvím avým avýšil oslava a radoit jnbilanta, bývalého duobovního rádce svého. Kolem těchto dvou hodnostářů, svého vůdce a praporečníka, shromáždilo se nás přes 50, namnoze to již stará garda ; ale když nejd. vrchní pastýř dojemnými s'ovy oslovil vsd. jnbilara n napotom prapor kříže na berli mu odevzdával, tn každý z cái v dnii obnovoval tn přísahu, že těsně seřaděni kolem vůdců svých krAieti bodem pod práporem kříže důvěřujíce v Toho, který přemohl svět. Stará garda se nevsdává ! Dojemný byl okamžik, když po promluvě ndp. bisknpa poklekl stařeček­ jobilant, žádaje biskupského požehnání. Vzletnými potom slovy vylíčil vsdp. kanovník Brychta, též choveneo oslavencův, záslnéné působeni jeho. poukázav, jak mnohé pomníky saoeobal na míateob, kdež pracoval ; načež poděkovav­ mn jménem všech chovanců, odevaáal mn jnbilejní dárek : kalich, рас fikal a albnm fotografiemi bývalých chovanců ■ prosbon, aby jakož oni, ne-li osobně, toi dochovnésnfm slavnosti se súěsstňují, při své jnbilejní mii iioh pamětiiv býti ráěil. Vsdp. jablant blnbcoe dojat odkázal ihned ty dárky synovské vděčnosti­ po evé sm-ti pro alumnst hradecký. Nato hncl ее průvod i fary do chrámu Páně, který, mimochodem podotknuto, vsdp. jubilantem к této slavnosti novým svatostánkem a dvěma barvenými­ okny obdařen byl. Účastenství bylo nejen to strany věřícího lido a spolků přebijoé, ale i vznešený p. patron J. J. kníže Fil. Hohenlohe­ Scbil ingifürst а о. к. úředn etvo i zastu pitelatvo okresní i obecní, jakož i ct. učitel- ■ vo v hojném pošto se dostavilo, kteréžto poslední­ již při vstoupeni do chrámu antifona „Ecoe sacerdos mageus", jakož i napotom mii vokální od Horáka precisně zapělo. Po skončených­ obřadech jcbilejníob promlnvil nejdůst. vrchní pastýř po svém způsobo srdečnou řečí účastníkům slava iti, porovnávaje vsdp. jnbi lenta a nčitelem církevním sv. Acguitintm, jehož církevní památka na ten den připadala. Na to sloniil vsdp. jobilant slavnou mši sv. coram episcopo za assiitence svých bývalých ministrantů. * První exereieie českých učitelek na Moravě. Bylo to 25. srpna t. r. odpnl, když ubíral ce aástnp učitelek z nádraií v Uh. H adišti ka Velehradu. Mimojdooolm nebylo to as j š nic divného, ježto před několika dny obírali se touš oeston naši bratří v povolání — očiteiové — a o těch vědělo se, ie scházeli ■e к dnobovním cvičením Ano, dnohovní oviiby o byly, které nás tam přivolaly. Družičky ■ květinami, pestré elovenky, kněši ve slavnost n'ch roniioh a křiiem vyšli nám к „Cyrillee* vstříc, načeš obíral se slavný průvod pěje píseň „Rjhle, svátý Velehrad jiš záh* při průvoda hudby a za blábolu zvonů do velechráma Tam zapěno slavné „Veni sancte Spiritus". Po požehnání­ bylo první roajímání v kapli Božího broko. Pak byla večeře po níš jsme se ode braly na odpočinek. Drahého dee, v neděli, nastalo jiš přísné mlčení a každá jednotlivá vpravila se zcela vášni do exeroioii, jež braly sc tímto pořádkem. O půl 6. hodině ráno ce

vstávalo. 0 6. hodině byly sěitclky přítomny mši sv., při níš zpívány písně s průvodem varhan. 0 půl 8. hodině po snídaní bylo první rozjímáni. Na to krátký odpoěinek, jeboš mohla kaidá ošiti kod к dnohovní ěetbě nebo к zapisování­ poznámek, zpytování svědomí a pod. a krátká pobožnost. O 10. hodině bylo drahé rozjímání. Po odpoéinka dnohovní četba. O po ledoáoh oběd. při němá rovněž doobrvní knihy od jednotlivých nčitclek na blat předčítány, ooš stávalo se těš při snídaní, svačině a při večeři. Po obědě byla adorace čili klanění se nesjvétějií Svátosti Oltářní, pak krátká pro- cháske. Na to podal vdp. P Stojan vysvětlivky maleb ehrámovýoh. O 2. hodině odpdedne byla modlitba sv. růžence в o 3. hodmé třetí meditace.­ Po odderhn svačina. O */4 na 5 hodina pobožnosť o půl 6. hodině čtvrtá meditace o 7. hodině večeře o půl 9. hodině požehnání a miserere. Kdykoliv obírali se učitelky do ohrámo nebo z něho, do jídelny neko к pobo- inoitem v průvodu, zpívaly nábožné pilné ■ „Poutní knihy". Tento pořádek a malými dis potřeby odobylkami zachováván téměř denně. Třetího dne kromě toho byla svátá spověd a dne posledního při mii sv. přistoupily učitelky společně kn sv. přijímání, jei spojeno bylo s rozličnými odpnitkovými modlitbami. Na to následovalo slavné „Те Denm" a sv. požehnání. Kn konci zapěly něitelky hymna papežskou a národní hymno rakonskon. Při posledním pak snídaní poctili něitelky svon přítomností vdpp. P. rektor в P. Stojan, jenš vidy byl s námi a P. Dr. Jemelka, jenž konal meditace. Fo ■nídaní bylo t' mto zasloniilým pánům příslušně poděkováno. Při této příležitosti kndiš též vděčně vspomenuto P. T. „Apoštolátu pod ochranca s v. Cyrila a Math oděje e blahoslav. Marie Panny," kterýžto spolek valnou část hmotného nákladu vzal na sebe. Kšž Bůh ie-- hná za to dobročinnému tomu spolkn, aby získal hojně členů, kteří by četnými příspěvky nahradili veliká spolková vydání Zaplať Bůh I Obdrževše na památka velké obraay asv. Cyrilla a Methoděje, cčitelky rotloaěily se srdečné drožka s družkon. slibujíce eobě, že dá li Bůh přijdou na rok zase. Ano, drahé družky, přijďte zase, přiveďte také ty, jež lato* zdržel ialeiný předsudek o exercioiíob, nebo nějaký přemluvaě, enž duším zbožným závidí spokojenosti a klidu, jeboš jen v Boba nebýti Ise. Jací to chodáci, jenž skrývají svon zášť pod rmškon moderní vyspšlosti, avobody a pokroku ! Kdo rozom máš, nvaž, kdo jest svobodnějším, ten, kdo vymaniv s» a ohledů ne svět Beku slouží, no- dada se máeti úlisnými řečmi, bobopuatými novinami­ a knihami, ěi ten, jenž podHanje avé amýileni a jednání lecjakému m uvkovi a pisálkovi­ — a při tom ještě myslí, ie je pokročilým­ a že šíři osvěto. К tomu tošim netřeba­ vysvětlení. A tak, drahé sestry v povolání,­ chtějme náleieti к těm rozumným a hlasme ce statečné a neohroženě к Tomu, jenš pravil ; „Já jsem světlo světa". Ať si nám svět spílá tmářek a spátečnio, ať1 se nám vysmívá, ať námi pohrdá, et si řeknou ie jsme chtěly býti nadoěitolkami, řiditelkami nebo inšpektorkami,­ anebo že jsme ae aspeň exercieiemi chtěly někomu zavděěiti — to nás neod-trail abyorom na rok nešly zase. To víme, že json to lepalie, jimiž se klame lid ometeného rozumo­ a krátkého zraku. My však chceme stati věrné n víře a vytrvale kráčeti pc znáno < cestou­ Pravdy Véčcé, к níž i dítky nám avěřené- přivésti dozfáme. Jen : „Vyslyš, Расе, vyslyš prosbu vřelou, kterou к Trůnn Tvému ekládáme; požehnej vlast, žehnej církev celou „zůataň в námi* — zbožně želáme; provázej nás na veadejií ponti, nedej lidu avému aahynooti pro Kristovy drahé běM vylej milosť na své na děli." (Z píacě : „Ejhle, oltář" *)

Denní zprávy. * Zpráva listů stran Libèsic u Žatce, že tam češi o dosasent administratore dp. Išky se zaaasovali a když tobo nedosáhli, ie hroaili dp. f<ráři nožem, jest nesmysl, nerei-li nepravda. Čechů tady jest sice skoro tol k co Němců, ale vdaných a ženatých a d-ioíků, kteří json horší Němců, nenvédomšlí arsa re- negati Ta o jakési straně české řeči býti nemůže­ a je.t tam řečený p. administrator P. liba úplcě v tomto eb edu isolovaný. Č e- obů tn neexistuje. Byly to dole věřící na 2000 (majorita), občané aaobovalí a křesťanšti,­ věřící, sami Němci, kteřížto mají dp, administrators, ač Ceche, velmi rádi, ježto jest to muž výtečných vlastnosti a jen proto, še mu matiěka nedala německé srdce, kteréž by v tom ei veřejně záleželi delo, nadávali tá „české holotě", jak to jest n Žstee v panské módě. Oiadniei máji jej velmi rádi a mrzí sa nad tm nemálo, še jej mají ztratili. Roztrpčení­ toto dnem co dnem roste, že »• dá ne štvaní nevčMo'ch křiktonnů více, než na prosbo všech věřících, kteří marně aeň prosili.­ *) *) Co pan dopisovatel na konec svéko dopita к informaci podotývá na naái adresu, máme za to. ie uám křivdi. My se českýck knéií v otevřeném­ úterní lastéváme při každé vhodné příležitosti. ▲ tu ae aim již stalo nejedaoo, ie jsme byli nemile detaavování od jiných kněži českých v tomtéž nsa- vřeném území, kteří dokoace tvrdili case něco jl-