Yycbázf každý den mimo v neděli a svátek o 3, bod. odpolední. Předplácí se v adminiatraci

v Ostrovní ulici číslo 1508—11.

v Praze:

poštou:

měsíčné .

. 1 zl. 10 kr.

1 zl. 35 kr

čtvrtletně

. 8 „ 30 „

4 „ - .

půlletné .

. 6 „ 60 „

8 » - .

celoročně

.13 „ 20 „

16 „ - .

LUrUUIlU • ЛО ii ÄV/ Ц AU Ц л Jednotlivá čísla 5 kr. 8 nedčlni prílohou 6 kr.

DOPISY frankované a podepsané přijímá r e d. a. It c e v Ostrovní ulici čís. 1508—11.

Ruknpisňv nevracíme a nepodepaaných nedbáme.

REKLAMACE

nezapeóetěné poaýlány nefrankovány.

budtež

Inseráty počítáme nejlevnéji.

ČÍSLO 107.

V Praze, ve čtvrtek dne 10. května 1894.

Ročník XXVI.

V potu tváři. S—a. Máme před sehou statistický měsíčník­ o rozdělení obyvatelstva dle povolání životního sepsaný na základě úředních zpráv z r. 1890. Zemědělstvím zabývá se 8,469.223, průmyslem 2,880.897, obchodem 845,073, veřejnou službou a svobodným povoláním a živností 1,374 094 osob. К těmto v povolání dle různých odvětví činných osob přičísti dlužno ještě přísluSníky výpomocné neboli dělníky a sice v zemědělství a lesnictví 13 351 379, v průmyslu 6,155.510, v obchodu­ 2 115 313 a ve veřejné službě případně­ z živnostech svobodných 2,273.211. Počet tedy osob zaměstnaných při zemědělství­ převyšuje všechna ostatní odvětví o 6,176.504 hlav. Zemědělstvím tedy zaměstnává­ se na 22 milionů lidí, kteří v ohledn politickém daleko jsou pozadu za oněmi 3 miliony obchodníků nebo za 9 miliony průmyslníků. A mezi posledními opět lze vytknouti, že velkoobchod a velký průmysl poměrně nejvíce práv požívá A nelze se tudíž diviti, že zemědělství rok od roku klesá — dílem stěhováním se v cizí země, dílem vrháním se na jiná odvětví povolání. Ký div. vždyť rolník musí v potu tváří svých obdělávati půdu svou a při tom jest odkázán na požehnání a milosrdenství Boží každého dne. Proto jest nepochopitelným, jak může rolník některý býti neznabohem, jak může se honositi nevěrou svojí — když přece očividně pozorovati musí, jak jeho po stavení závisí — od Toho, Jenž všecko řídí a Jehož moc obráží se ve věcech stvo řených. Staří, bodří venkované říkávají ve své zbožnosti : klíči li obilí, jest napřed krvavé, rudé barvy, — a to prý znamená, jak krvavě musí rolník chleba svého vydé- lávati. A v pravdě jest stav rolnický nejvýše politování hodný. Nevidíme toho jen u rolníků­ samých — vidíme totéž i ku př. u oněch kněží, jimž za podíl dána rurální fara. Několik let se plahočí takový farář, nadělá si obyčejně dluhů a konečně .hledá komutanta в farou bez rurale". — I tito se přesvědčili o pravdivosti: v potu tváři. Obilí málo který rok platí — a daně se zaplatiti musi — a nastane-li suchý rok, kdy nemá rolník dosti píce — jako loňského­ roku — pak ani od dobytka si po moci nemůže — jedním rokem jest na — mizině. V pravdě žalostný to stav, počtem a daněmi nejčetnější a nejmocnější, opora státu a země — a přece jak málo se dbá o spomožení tomuto stavu. Koalice vládní už prorazila uzákonění mnohých předloh,

ale dosud nevystoupila ani s jednou předlohou­ týkající se prospěchu zemědělství vůbec­ a stavu rolnického zvláště Co doposud se činilo v říšském parlamentě,­ ušná žádného vztahu na stav rol- nieky, jenž zdá se býti odsouzen — к potu tváří svých A nešťastného stavu toho a jeho nezkušenosti­ zneužívají jistá vlastenecká individua­ — malující mu před oči ráj — pak-li jim svěří řízení osudu svého, aby pak jen mohla sebe vypnouti a na útraty potu tváří rolnictva žiti život slavný. Rolnictvo jest sevřeno­ řádem volebním tak, že nemůže, jak by mu po právu příslušelo, miti hlasu rozhodného­ při posuzování a řízení osudu svého — proto věří tomu slepě, kdo mu přináší .těšínská jablka". Statky rolnické se zadlužují rok od roku více, každé chvíle přijde ten který statek­ na buben, jehož se zmocní kdosi, jenž pak si zařídí ve stavení obchod, — aby zbohatl. Záhodno by bylo, aby ministrem orby slíbená a projektovaná osnova zákona o hospodářských­ společenstvech přišla co nejdříve­ к parlamentárnímu projednání а к uzákonění,­ by rolník nebyl nucen opouštěti často­ nezaviněně statek svůj, aby rolniku zaručen­ byl úvěr od státu a tím i pomoc, sic by se stalo, že v budoucnosti by stav rol nický stal se nevolnickým na bývalém vlastnictví­ svém. I v příčině zastoupení stavu rolnického bylo by žádoucno opraviti volební řád do sborů zákonodárných a tak upraviti tomuto stavu vliv na zájmy jeho, dokud rolnictvo neupadne a nevrhne se v náruč sociální demokracii.­ Co pomohou zákony na papíru o lichvě a obchodu podomním rolníkovi? Je li v tísni a nemá-li u křesťana již úvěru neb nenajde-li pomoci, jest nucen u kohosi vypújčiti si po tajmu na velké úroky — a kdo má lichváře udati — pak-li rolník jest rád, že si aspoň na okamžik pomohl z tísně peněžité ? Má svého .přítele" udati pro lichvu? A tak nezbývá rolníku v krušném jeho postavení nic jiného, leč dále se větiti v potu tváří. Stát kupuje ohromné zásoby obilí pro vojsko — od koho ? Od rolníka ? — Nikoliv.­ A přece by měl zisk jak stát tak i rolník Rolník jest neustále odkázán sám na sebe — a vyčerpa li veškeré síly svépomoci — pak jest ztracen, pak se darmo dlouhá léta snad plahočil v potu tváří. Kéž by nastal­ obrat к lepšímu co možná nejdříve, pokud se nesřítí úplně opora jediná země.

Řiieká rad«. Poslanecká sněmovna. Schůze 288. Ve Vídni, 9. května 1894, Sohůsi sahájil předved* bar. Chlumecký.­ Na programu jeit pokračování v povšechné d*b»tě o předlohách valntovýeh. Pesi. D i p a n i i se přimlouvá, aby předlohy­ byly odloženy a praví, že většina icč- movny není pro předlohy proto, že by je osná- vala sa dobré, nýbrš jeit pro ně jen s důvodův politických hez ohledá na to, j«on-li předlohy ty proapíšoy či záhnbny. Peel Pees, jenš se dal později zapsat! pro, vyvrací námitky odpůrcův. Poti. bar. M o r s e у prohlašuje, že kdyby se o předlohách jednalo skutečně věcně a ne a ohledů politických, asi sotva by byly přijaty. PcsL Snes*, jenž se taktéž dal teprve nyní sapsati pro, háji liberáiy a vychvaluje předlohy. Posi. Pattai vyvrací vývody Snesiovy a napomíná, aby o předlohách bylo jednáno věcně a prozřetelně Pozl. dr. Lueger polemisnje se Suezsem a praví pak, ia koalice nemá samostatné vůle, nýbrž jest jen ponhon a poslušnou s užk u Maďarův. Éeěník odsuzuje snrovoiti maďarské, mluví proti maďsrskémn kultn košntovtkému a utlačované národy nemaďarské béře v ochranu. Předlohy prch'ašuje řeěnik za národohospodářské­ neitěati Rakonaka, z něhož něitek mít: bndou ponze velkokapitaliaté. Tím deba*a skončena. Posi. Fürnkranz podal návrh na zákonnou­ ochrana vína o opatření proti vínům padělaným. Schůse příští ve čtvrtek dne 10. května

Politický přehled vnitřní. V Praze, dne 10. května. Církevně polit předlohy v mag- náteké sněmovně uherské. O věerejiim zasedáni nheraké sněmovny magnátské telegra foje K.-B : V horní sněmovně při rokování o manželském sňatku právě vyslovil se br. A. Zichy pro, hrabě Em. Szecbenyi ml. s náboženských příčin proti předlose. Protestantský bitknp Ssass sestává se předlohy se stanoviska rovnosti­ před aákonem a se stanoviska svá církve. Polemiscje в primasem a ■ ostatními řečníky, kteří brojili proti předlose. Eardinál Schlauch pochybuje, že celý národ přeje si občanského ■ňstkn, kterýž znižoje samo manželství. Pro hřešil by se proti církvi a národu, kdyby hlasoval­ pro předloho. Chorvatský ban hr Ebnen jest pro předlohu, aě ví, že jsko každá jiná

oprava spůsobí růsné svisele. Edyby se nepř- jsla, trval by dosavadní trapný stav dále. Eu provedeni předlohy jest třeba svornosti viech činitelův. Rumunský metropolita Miron Reman jest proti předlose z církevních přičiň. Minietr spravedlnosti Ssilzgyi maží es vyvrititi námitky­ biskapův a problaiuje za účel předlohy obnovení právní jednoty různých národův a církví. Stát nechce prý potlačovali národnoeti к vůli maďarštině a záleží mu ponte na tom, aby se sjednala politická jednota. Ůěelem předlohy­ není zmenšovali nábožnost. Stát, který má v úctě práva církve, nepropůjčí svou moc kn prováděcí vnitřních práv církevních. Poklady,­ jež shromažďuje církev státní moci, jsou fsleinými, bezcennými, drobnými. Doofá, ie sněmovna něiní, co nutnost káže. — Edyi se vyvolávalo jméno následujícího řečníka, vanikla velká vřav*. Hlasy v pravo : Hlasovat I Ně­ kteří liberálové cavrhojí, aby se hlasování odročilo­ na sítřek. Ministr ■pravedlnos i hájí právo zeptaných řečníkův, načež předseda Sslavy ia velkého hlnku nsavírá tohůai. Na ulici a v sadě před museem byly velké davy obecenstva a mnoho policie. Preláti a magnáti, kteří json proti předlose, prováseni při východu­ bločným „Abcúgl"; liberálové, biskupové­ proteitantitf a ministři byli prováseni rcsliěnými ovacemi. К církevně poi. otázce v Uhrách. aPeiter Lloyd", orgán vlády maďarská, píše ; „Ve sněmovně magnátů superiorita politické myšlénky, která v zastupitelstvu Hdn slavila tak skvělý tricmf bohužel oifrou může býti učiněna prakticky neplatnou — ovšem jenom na okem* k. Neimfme oviem ještě pokládali za přehnanou naději, ie reforma nalezne majoritu.­ Edyby viak stalo ae jinak a předloha padla, jelikož na příklad 112 privilegovaných sákonodárců je více než sto, tn národ nedá si to libiti, aby majorita 175 hlasů sněmovny poslanecké­ paralyaována byla tnotem magnátů. To není žádné vyhrožování ani zastraiovacf pokos, to je prosté konstatováni fakta na >á< hladě důkladného seznání, jak se smýilí. Na jedno tu nposorňcjeme a o vážnosti toho bode sáhy mošno se přesvědčiti : hnutí reformní, jež nchvátilo nejlepší živly v zemi, nemůže a ne- •mi zbahněti a je-li jiito, ie ke klidu přivésti je nelze, tím jistější je, že systematickým odporem­ na celé čáře a ve všech oborech veřejného­ života к elementárnímu výbuchu přiveden­ bnde jenom radikalismns." Maďaři a Rumuni. Z Eoleše zpráva přichází, že výbor národa rumunského pesisi oísiři tento list: „Rumnniký národ se Sedmi- hrad a Uher, jako nejvřrnějií národ slavného panovnického domn habsbnrkského, jenž v nej- kritičtějiích dobách statně héjil trůn a vlaiť proti vnějiímo i vnitřnímu nepříteli, nemoha jii

FEUILLETON.

„Maryša11. Drama o pěti jednáních. Napsali Al a V. Mrštík. Pcprvé provedeno dne 9. května 1894. Bratří Goncourtové známi jsou v literatuře­ francouzské jako dvojice. Naši Mrští- kové však vytrhli na naši literární silnici hned v trojici. Protagonistou nepoměrně předbíhajícím jest v tomto trojbratří ovšem Vilém. Vlomilt se v náš literární cech s jakousi­ neurvalostí své mocné a silácké individuality­ především jako kntik, potom jako talent reproduktivní, aby si pak jako duch produktivní se vší těrchou svého nadání razil­ cestu a vynucoval respekt. Bratří jeho Alois a Norbert jsou z časopisů našich známi dosud jako obratní překladatelé. Dnes představuje se nám však také „ve vší úctě a vážnosti" Alois, abychom jej přijali do cechu dramatiků. A v „Maryši" jest dokonce „čapo", smíme-li tak souditi dle toho, že jeho jméno uvedeno jest přede jménem Vilémovým.­ Jaké to přešinutí sil? Z přírodopisu pamatujeme si, že v moři žije druh raků, jejichž zadni část těla není chráněna krunýřem. Ale pud sebezachování vnukl tomuto nedooděnci nápad skryti právě tuto část v dutině jisté lastury, в niž se společně pohybuje a vůbec všecek život společně prožije strouhaje takto mrkvičku1 všem dravcům mořským, jimž by jinak jeho ůechráněuá část těla byla vítanou slabinou. Jest snad mezi Vilémem a Aloisem Mrští- kem jako dramatiky podobný poměr ? j Nedostává se autoru ,Santy Lucie* té sta­

vitelské dovednosti dramatické, která bývá tak zvláštním nadáním a doplňuje ji tak vydatné jeho bratr Alois? Bud však jakkoli, nám jest počítali s tím taktem, že oba bratří prorazili si před nás cestu svým dramatem. Toto stojí před námi a co se dělo v dílně autorů, jest zase věcí literárního psychologa „Místo děje : Moravská dědina", čteme na divadelní ceduli. Co se tedy děje? Mnoho a málo. Stará historie — řekli byste. A přece nová. člověk by tu zrovna citoval Heinea, kdyby nevěděl, že místo, jež myslí, jest „železnou zásobou" všech com mis, kteří v neděli se dostanou do divadla. Tak co se děje : Sedlák Lízal má dceru Maryšu. Ba- ráčnice Horačka má syna Francka Maryša jest děvče jako z růže kvét a Francek — no Francek je chlapec „jak svica". To víte, že se na sebe zhlídli. Ale na Maryša smýšlí mlynář Vávra, vdovec a otec tří děti. A co myslíte ? Za sedmatřicet set — které totiž se zaváže dati jí věnem starý Lízal dostaue ji Vávra. Plácli si zrovna v dobu, kdy Francek ještě e jinými rukuje jako dragoun do Brna. Maryša prosí, běduje, krvavé slzy pláče, ale darmo ! Prodají ji jako zboží Vávrovi. Ten ji trýzní, proto že otec její slíbené peníze nesplácí. Po třech letech vrací se Francek Horákův z Brna z vojny. Shledá se s Maryšou utrápenou, zmučenou a přemlouvá ji, aby odešla od muže a šla a ním na práci do Brna. Tato, ač láska její nevyhasla, rozhodně se opře. Francek v zimní noci, kdy v dědině hraje muzika, vnikne šalandou к Maryši a praví jí, že bude o půl noci očekávat na cestu. Vávra však, jenž se z hospody za ním vrátil domů, doví se vše a počkav si na

něho, střelí po něm. Netrefil ho. Ale Maryša­ dohnána na vrchol zoufalství a muk, otráví Vávru druhého due jedem, jejž mu vsypala do kávy. „Maryša* účinkovala včera dojmem neobyčejně­ silným. Jest třetí etapou v postupu dramat z moravského života na Národním divadle provedených a bez odporu nejrázovitějším.­ „Gazdina roba" a „Její pastorkyňa* jsou přece jen produktem duše ženské, přes to, že v „Pastorkyni* učiněn pokus impono- vati tvrdou brutáloosti, která měla účelem drama jaksi po mužsku zjadrniti. Mrštíkové rozvinuli však před námi dramatický děj s pevným rozhledem ducha mužského stavěný,­ pronikli jej zdravou, neústupnou silou národového ethos a prohráli jej ohněm poctivé­ pravdivosti. Ač dramatická prvotina, jeví „Maryša" přece v celku mistrující, ne- podajnou ruku svých tvůrců, kteří do budouc nosti rozvírají mnohoslibnou perspektivu Hra psána jest v nářečí. V jakém? Celkový­ dojem jeho jest, že mluva jednajících osob spadá do oblasti nářečí hanáckého, t. j. podhoráckého. V Bučovicích, ve Slavkově, v Tišnově, ▼ Ivančicích, v Hustopečí tak mluví. Slovem, jest to mluva nejširšího okolí B r u a, v jehož ulice ее tané širokým proudem­ vlévá Pravda, v „Maryši* mají chlapci kroje již převláduě slovácké a také se po slovácku „slope" víno, ale řeč jest podřečim hanáckým ovšem již v blízkém styku s živlem­ slováckým. Slyšíte-li rčení: „Dybych krvjó zaplakala", „leze jak ščór", „Pámbu dé dobré deň", myslili byste, že jste na chvíli mezi Hanáky u Prostějova.

koutech brněnských, přibijí vás nevymknu- telně na tomto dojmu. Pravda, řeč lidu českého­ kolem Brna a v něm má ještě jiné charakteristikon : šířeni dlouhého é v ä a ó v oa. Ale patrná autoři nestáli a nemohli státi na této naturalistické krajnosti, poněvadž­ by to bylo působilo z úst herců esthe- ticky trochu povážlivě. Pomyslete si, kdybyste slyšeli: „Dá vám Pámbu dobra deň!“ Beztoho dala výslovnost, jak ji autoři jen částečně deekribovali, našim hercům jak ее patří „do hábu". Bylo vidět, jak se co chvíle vyvízali z nezvyklého jazykového turno a jak zase — pozoruhodný ,to zjev — největší talenty­ herecké takej přibližně nejvěrněji dle originálu mluvily. Není díval Umělci Národního­ divadla nežijí uprostřed lidovosti moravské­ — nelze toho na nich žádati. A potom, co chcete ? Na Moravě jest začasto co dědina­ to jiný způsob mluvení. Dovede vám ku př. Moravan od Třebíče pochytili hanácky­ ? Ohlížíme li se tedy po národní kořisti,­ jaké se nám „Maryšou* dostalo, usedneme­ na přesvědčení, že jest ona poetickou oslavou, sublimátem zevnějšího i duševního života českého lidu kolem Brna, řekněme národového češství brněnského. A to jest snad větší úspěch, větší vymoženost než — jakkoliv značná — avance „Maryše" v příčině pouze dramatické. „Maryša" až se objeví v hlavním městě moravském a celém širokém věnci jeho měst, zelektrisuje národní vědomí a oheň její šlehne burcující silou v duši lidu. Mocný j účinek její ovšem osvědčí se také v ostatní

Ať si však živel v dramatě tom řekla-, Moravě, muje pro sebe Hanák či Slovák, tolik vy-| Provedení „Maryše* na Národním di- nikne mocným dojmem, že jest váženo ze vadle bylo ováem mistrné. Dostanou li naši života českého lidu kolem Brna. To „chcel" nmělci pod roce látku tak rázovité néro- (chtěl), které kolem nás vzeznívá ve všech dovou, tu teprv vybaví všecky své síly.