Vyrhází každý den mimo v neděli a svátek o 3. Iloti, odpoledni.

Předplácí se v administrari v Ostrovní ulici číslo 1508—11.

v Praze:

poštou: 1 zl. 35 kr.

měsíčně .

. 1 zl. 10 kr.

čtvrtletně

. 8 „ 30 „

4 „ — „

půlletně .

. 6 „ 60 „

8 „ - „

celoročně

.13 „ 20 „

16 „ - „

LUlUliJLlo • ДО ji ii ДО ii —“ и Jednotlivá čísla 5 kr. 8 nedělní přilobon 6 kr.

DOPISY frankované a podepaané přijímá r e d. a Ik. c e v Ostrovní ulici čís. 1508—11. Kukopieův nevracime a nepodepaanýcb nedbám«. REKLAMACE nezapečetěné postlány budtei nefrankovány. Inseráty počítáme nejlevnéji.

ČÍSLO 13.

Y Praze, ye středu dne 17. ledna 1894.

Ročník XXVI.

Obrana nhertkých katolíků. V P r a ■ e, 17. ledna. Dne 8. listopadu minclého roku obdržel předseda ministerstva uherského dr. Weierle­ ve Vídni předchozí sankci J. V. císaře к podání předlohy o právu manželském, resp. o zavedení civilního sňatku ve sněmovně­ uherské, a dne 2. prosince ji ministr­ spravedlnosti Desidér Szilsgyi skutečné podal. Znajíce dosavadní stále vítězný postup liberalismu a radikalismu v Uhrách projevili­ jsme dne 9 listopadu jednajíce o předchozí­ sankci, obavu, že vláda uherská tuto reformu provede přes mocný odpor katolíků­ uherských a sněmovny magnátů. Přistoupili­ jsme raději na stanovisko méně optimistické, abychom vyznačili vážnost situace­ a jsouce toho tichého domnění, že budou li s přispěním Božím činitelé, proti církvi katolické v Uhrách tou dobou tak nepříznivě seskupení, seslabeni, radost naše bude tím hlubší-a trvalejší. A ve směru této úvahy naší se věci v Uhrách též vyvinuly. Vedeni jsouce pře devfiím svými biskupy počali se katolíci uherští chystati к vážné obraně. Prvními činy jejími byla památná memoranda kardinálů­ primasa Vaszáryho a biskupa Scblaucba podaná J. V. císaři. Ze souboru drobné práce, v níž se uvázali veškeří katolíci, vynikla­ pak první událost manifestační a sice sjezd katolický v Subotici dne 26. listopadu. Sjezd tento byl jaksi zkušebným projevem pro velký sjezd nšecb katolíků uherských svolaný do Budapešti, jenž tam včera ve velkém sále redutním za účastenství mnoha tisíců katolíků byl zahájen. Sjezd tento stal se projevem proti civilnímu­ sňatku rozměrem i váhou nebývalo velkolepým. Vládní garda stojí otřesena a strachem naplněna před mocným mravním dojmem jeho, nebol! tolik prozíravosti má, aby si doznala, že toto tisícihlavé shromáždění­ jest výkvětem občanstva celého státu uherského, že jest přirozenou representací všech katolíků v zemích uherských, jejichž votum bude miti účinky živelního procesu Sjezd budapeštský prohlásil se totiž a vytkl své stanovisko к náboženství katoli ckému v poměru jeho ke všem zjevům a situacím­ veřejného společenského a politického­ života. Nej vyšší pastýř církve uherské stanovil povinnosti katolíka ve příčině víry a morálky, dále vytkl mez, kde končí závazek­ ke králi pozemskému a počíná záva zek ke králi nebeskému. Dle resoluce jest se katolíkům účastnili voleb do všech sborů zastupitelských se snahou, aby všude voleni byli především

mužové katoličtí a to ne takoví, kteří na církev toliko neútočí, nýbrž, kteří jí přímo hájí. Dále prohlásil se sjezd pro brzké zavedeni­ katolické samosprávy. Ve příčini škol bylo usneseno zřizovali opatrovny pro děti. Co se týče hlavního předmětu odporu proti civilnímu sňatku bylo prohlášeno že tento uvádí zákony země v odpor se zákony víry katolické církve a že bude miti v zápětí­ všeobecné pobouření občanů všech národností.­ Slovem sjezd katolíků uherských stanovil veškerým stoupencům a šikům svým pevný směr postupu a tento se přirozeně­ octne ve všech faších svých v diametrálním­ směru proti postupu vlády. Dva mocni činitelové narazili tedy již na sebe a budou se vytlačovali z posic již zaujatých в vynaložením všech sil : Tu vláda uherská, sesebevědomnělá a zbujnělá již to lika úspěchy, mající к službám všecek onen aparát, kterým dovede tak brutálně bezohledně­ pracovali, vláda opírající se o velko- kapitál židovsko-bankéřský a kořistící pro sebe doposud z velikých sil proudů zahraničních­ : tu církev katolická nesena nejen silou vlastních odvěkých tradic, nýbrž i tradic,­ jaké se vyvinuly z poměru jejího к národům­ uherským, církev vědomá si svého vznešeně mravného poslání, vedená duchovenstvem­ osvíceným a odhodlaným, církev konečně, která může ony síly proudů mezinárodních­ ještě větší měrou využitkovati pro sebe, pokud se týče uvésti je v činnost proti snahám vlády uherské. Církev tato dovedla vítězně zniknouti i takového obra jakým bylo Německo repraesentované Bis- markem a jeho .Kulturkampfem*,'i lze se nadití, že vzbudí příslušný respekt i v poněkud­ menších mocnostech uherských. A hle, síla církve, myšlénky katolické v tom směru již se objevuje 1 Ve straně liberální, této odedávné baště vlády, nastal rozklad, rozpad, boření 1 Deserce zahájená poslancem Tibadem a dosud hrabětem Juliem­ Szapárym a Alex Andrássym končící, není ještě asi u konce. Pětadvacet členů strany této dalo do dneška vládě výpověď­ a to zcela určitě pro naprostý nesouhlas­ s její církevní politikou. A tento proces oddrobovací bude podle všeho se stejnou progressi postupovali dále. Jaké ťo zadostučiněni pro věc církve katolické,­ když jen do dne zahájení sjezdu již takových úspěchů se domohla! Š utajeným dechem stojí asi kapitán Wekerle na mosta velitelském, dívaje se na příboj vln do lodi vládni bijících, zatím co kormidelník jeho Szžlagyi v potu tváře chce přebřísti vlny horám podobné a důstojník Csáky káže čerpati kde komu vodu do lodi vniklou. Ještě před několika dny slunil se

Wekerle ve slávě svého presidentství na vítacím večeru n purkmistra vídeňského dra Príxe a dnes se mn boří půda pod nohami ! V nedělní schůzi liberální strany podal sice na podnět hr. Štěpána Károlyiho formální návrh, aby cirkevné politické předlohy prohlášeny­ byly za otázku strany, ale zdá se nám, že tímto skutkem chce si jen dodali kuráže před světem, kdežto v nitru svém o osudu své politiky má asi již velmi povážlivé­ myšlénky. Dle „Neue Freie Presse* prý se nedělní­ schůzí strany liberální mělo docílili co možná rychlé odměsení nespolehlivých živlů a definitivní uzavření se jí jako celku ale nevime, jak to s tím „uzavřením* dopadne.­

Apologetica. čtenářové naši pamatují se na valný sjezd representantů všech náboženství, co jich snad jest na světě, v Chicagu v měsíci září v době, kdy výstava tam dosahovala bodu svého kulminačního. Sjezd ten nesl jméno : The parlament of Religions. Úsudky o něm byly n nás nepříliš lichotivé,­ nyní však sjezd jeví se jaksi ve světle příznivějším. Právě vyšlo voluminosní dílo o dvou velikých svazcích po 800 stranách s illu- stracemi, jež nese název : „The Review of Reviews“ — Rozhled z Rozhledův — vydané­ od Rev. Jobna Henry Borrowta, předsedy­ generálního komitétu kongresu všech náboženství zasedavšího od 11. do 17. září min. roku. Jak Rev. Borrows uvádí a dokazuje, byl sjezd ten jakousi demonstrací před celým­ světem, že na světě není národa bez náboženství — dle klasického: najdeš mèsta beze zdi atd., ale nikoliv národa­ bez náboženství, — což v době naší více méně beznáboženské, ba i atheistické, váží mnoho. Na sjezdu tom bylo často poukazováno к tomu, že člověku bez náboženství­ žiti nelze. Se stanoviska tohoto jeví se účastenství kardinála Gíbbonse a jiných hodnostářův katolických na sjezdě ve světle o mnoho příznivějším. Milý činí dojem v díle nyní vydaném, že všickni hodnostáři a učenci křesťanští důraz kladli na K r i sta historického a že Darwinismus a s ním i Renanismus na tomto sněmě světovém­ byl odsouzen, čili dán do klatby. Byloť prý v tom něco vznešeného, když denně 8000—10.000 lidi v ohromné dvoraně řečím a čtením naslouchalo, jichž obsah byl : bez náboženství nelze žiti a to

FEUILLETON. Procházky v Jerusalemě a okolí. ví. Hrobky soudců a králů. Dne 19. listopadu 1893. Dnes týden nevyšli jsme na procházku. Dostavily se zimní deště. To však, co jsme měli viděli, připadlo opět na dnešek, totiž vycházka směrem severním к hrobkám soudců a králů. I does bylo ovzduší dusné. Dým parního­ mlýna Bergheimova u našeho kláštera čpěl nápadně. Ubírali jsme se hájem olivovým vedle popelního vršku do údolí, kde plno holých skalisek. Asi za dvacet minut došli jsme ku hrobům vytesaným ve skále. Zastavili jsme se v levo u técb, které nemají dosud zvláštního­ označeni. Do kolmé stěny skalní vytesáno jest průčelí s křižem, dole nízký čtyřhranný vchod. Po čtyřech slezli jsme do vnitř, rozžali­ svice a prohlíželi prostor hrobky. Jest neveliká. Tři místa pro mrtvé mají podoba lavice, nad kteron rovněž v bokn skalním vytesán jest půlkruhový výklenek. Místo, kde hlava odpočívala označeno jest důlkem. Chodba ke druhé hrobce hned vedle jest zasypána blinou a drobným kamenem. Nedaleko odtud druhá hrobka ; zevnitřní i

kteříž byli ukradli je z ulice Bethsan, kdežto byli je zvéšeli Fihštinátí. když zabili Saula na (Jelboe : a odnesl odtud kosti Saula kosti Jonathy syna jeho : a sebravše kosti těch, kteříž ukřižováni byli, pochovali je s kostmi Saula a Jonathy syna jeho v zemi Benjamin na boku, v hrobě Cis, otce jeho.* Vnějšek hrobky jest zcela jednoduchý, vnitřek­ však jest prostranější a pečlivěji upraven.­ Do stěn skalních jsou vytesány tři úzké vchody, ke třem hrobkám, v nichž jsou lůžka pro zemřelé. Kobka naproti vchodu má ještě vchod к další hrobce Do vnitř jsem nevstoupil. Marně pátrali jsme po nějakém nápisu neb zevnějším znaku pro náhled profesorův. Ač tolik bystrých očí a čiperných hlav pohromadě bylo, nenašli jsme ničeho. Na malém návrší vedle upozornil nás prof. Séjourné na rozlohu Kirbetu Selah či Salah. Kolem do kola jest více hrobek : ně které jsou nehotový, jiné ledva začaty. Jest zde místo hrobu Cis, o něm Vulg. di: „im latere“. Zamířili jsme к hrobce soudců. Před síň má tři kroky hloubky a pět kroků délky. Průčelí nádherným barelivným trojhranem vykazuje v ozdobné části různé listy, páví hlavy a pochodně pohřební. Dvéře uprostřed vedou do prostranné místnosti, ve které json četné výklenky pohřební ; vchod otevírá se na východ a na jih. Schodiště severovýchodně­ vede к jiným pohřebním lůžkům dolejším.­ Celkem počítá se sedmdesát míst po-

i vnější úpravou se docela podobá té, kte- ! hřebnícb. Souvisí toto číslo s počtem členů rou jsme prohlédli. Třetí hrobka směrem vysoké rady židovské ? Náhled tento neměl západním označil pro£ Séjourné jato hrobku by velikých obtíží. rodiny Saulovy. Známo z 2 Král. 21, 12 a Podrobný popis hrobky podal anglický násl., že „David vzal kosti Saula, a kostí učenec William (Holy City, t. U. str. 151. Jonathy syna jeho od mužů Jábes Galaad, a n.), po něm s větší přesnosti M de Ssnlcy.

Tento klade si následující otázky : Kteří soudcové mohli asi zde odpočívali ? Byli to nasi čili vyvolení náčelníci kmenů ? Byli to e 1 o h i m, kteříž rovněž voleni byli od lidu ? Nehodlám blíže mluvili o těchto náhledech.­ Dostačí, podotknu-li, že tato je skyoě skalní, která zachovala jméno hrobky soudců (kobur el Kodha) jest současná době králů judských a že ukrývala těla úřadníků nej vyšších. Jisto jest, že zde neodpočívá žádný z patnácti soudců, kteří od Josue až do Saula spravovali záležitosti národa vyvoleného.­ Z Písma dá se dokázali, že osm z nich bylo pohrbeno jinde, sedm dle starého­ obyčeje israe ského ve hrobech otců svých, ve svém kmenu. Umělý portál podobá se co do ozdoby oné, kterou spatřujeme na sarkofágu v hrobce Herodesovy rodiny. Dle náhledu prof Séjourné,­ jest zde patrno dláto řecké či římské.­ Skutečné čteme v N. Z., že židé za času P. Ježíše, ozdobovali hroby spravedlivých­ a stavěli hrobky prorokům. Evatgeiista Mat. 23, 29 píše : „Běda vám zákonníci a fanseové, pokrytci kteří vzděláváte hroby proroků, a ozdobujete hroby spravedlivých*­ Verš tento dokazuje nám, že za časů Kristových stavěli židé v Jerusalemě nové hrobky prorokům, neprávem usmrceným, aby takto usmířili hněv Boži. Pravdě podobno­ jest, že v této dobá starým hrobkám přidávali nové ozdoby a právě tyto doka zají, že hrobka byla určena pro osoby vynikající.­ Židé po dnes uctívají tato místa. Nežli jsme odešli poukázal P. S. na za- čLtek oblouku před vchodem ; neví se dosud, co by asi to znamenali mělo. Opodál jest opět jiné pohřebiště. Déšť

v době, kdy kolkolem děl se kultus zlatého telete, kdy každý honil se za dollarem. Ve spise Rev. Henry Borrowta, duchovního­ církve presbyteriánské v Americe, jest kardinál Gibbons nazván : the most conspi- cous person — nejvynikající osobnost — a stojí též na prvním místě, čímž církvi kato - lické jaksi ostentativně dána byla přednost přede všemi jinými. Byl prý to vznešený okamžik, když „the chief prelát* — první prelát katolické církve na půdě americká objevil se ve shromáždéni — in his cardinal­ robes — v kardinálském taláru. 1 v tom lze spatřovali triumf katolické církve. Svobodní a zajisté i nejpraktičtéjší Amerikáni ihned pochopili význam osobnosti kardinála Gibbons», což ale ještě více vyniká­ poznámkou Rev. Borrowsa, když v díle svém praví : Nemilou sensaci způsobili hierarchové anglikánští, tedy církve episko- pální Anglie svojí ostentativní nepřítomností.­ Jeden protestantský řečník­ ihned pichlavé prý podotkl, že snad hierarchové ti byli si vědomi, že nestojí na půdě historického křesťanství. Již z toho lze posoudili, že asi hodnostáři naší církve dobře uvážili význam sjezdu a že osvědčili jemný takt svojí přítomností. A celý průběh sjezdu ukázal, že katoličtí­ hodnostáři účastenství svého litovati nemusili, jelikož jim v radè první doznáno uctění největšího, tak že, kdyby o první ceně této výstavy všech náboženství světa smělo se mluvili, byli by ji obdrželi oni. A morálně i cenu první obdrželi. Ovšem, něco takového bylo snad jen možné na půdě americké. Musil to býti pohled zvláštní dle popisu­ Rev. Borrowsa, na taláry a řízy všech vyznavačů. Hned vedle Gibbonse radili se zástupcové církví řeckých, pák representanti Islámu, Buddhismu, Indie a Japanu; mezi nimi Arneth, biskup afrikánských methodistů, na to „promiscae* Unitàri a Universalisti církví amerikánskych, kteří vesměs dělali všem „honéry*. Nescházeli prý ani liberální protestanti z Francie. Přijel též: Ilon Pung Kwang Hu, první sekretář čínská delegace, schválně vyslaný od císaře čínského, aby na sjezdě přednášel o Kon-fut-se. Dr. Wattsons zanotoval 100 žalm. Po druké sloce biskup Kean přednesl doxologii, načež ve zpěvu žalmu se pokračovalo. Na to kardinál Gibbons modlil se: Otče náš. Načež předčítány byly adresy různých vyznání.­ Dudley, biskup z Kentuky měl přednášku­ o Kristu historickém, a na konec doložil, že každý člověk musí něco věřili. Profesor náboženství židovského dr. Harward z Lyonu přednášel : Kterak mnoho

přinutil nás, že jsme tu hledali úkryt. Zabránili­ jsme vstup ptactvu, kteréž rovněž se zde za taková nepohody skrývá. Na štěstí nepršelo dlouho. Nad malebným vrchem Nebi Samwil ukázal se opět temnomodrý blankyt nebeský, ustál déšť a mohli jsme pokračovati ve vycházce své. — Počasí podobá­ se našemu počasí v dubnu : chvíli prší, opět svítí slunce a zase dostavuje se přeháňka. Odbočili jsme na pole Kalm el Kasr zvané. Odtud směrem к ruskému kostelu ubírala se devátá legie řimská pod Titem r. 70. Vzdálenost dvou stadií se docela shoduje.­ Hrobů těchto bylo ušetřeno, i tak zvaných hrobů královských (Kobur el moluk). Jsou poblíž našeho kláštera. Žádný z devatenácti králů israelakých — počínaje od Joroboama až do Oseáše — nebyl zde pohřben ; nechtěli miti pražádné účasti na bohoslužbě chrámové, tím méné toužili po posledním odpočinku u Jerusalema. Ani králové judští — počtem dvacet jeden — od Davida až do zajetí babylonského nebyli zde uloženi. (3. král. 2, 10. 11, 43 2. Parali?.­ 28, 27. 32, 33. Sk. ap. 2, 29 a j.) Zevšeobecněl náhled sv. Jeronýma, že máme v této hrobce hledati mausoleum Heleny, královny z Adiabene a jejího syna Isate. O irobce královnině mluví takto : „Quid diu moror? Ad laevam mausoleo Helenae dere- icto, quae Adiabenorum regina in fame po- minia frumento juverat, ingressa et Jeroso- ymam, urbem trinominem, Jehus Salem, Jerusalem, quae ab Aelio postea Hadriano, de ruinis et cineribus civitatis in Aeliam suscitata est.* (Epitaphium Paulae) Smrákalo se a proto nemohli jsme blíže si prohUžeti tuto prazvláštní hrobku.