#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVIII.
#3
alto_textblock
#3
V Praze, v pátek 12. června 1908.
#4
alto_textblock
#4
d to
#5
alto_textblock
#5
Číslo 16l.
#6
alto_textblock
#6
Na ranní a odpol. UIsty
předplšcí set
v Praze v almlnistrael
na měsíe . . . . .
na čtvrt leta . . . . 6 K — h
s dvojí denáškeu
a meěsle
na čtn tta . . . . 7 K o0 h
ve filialkách
La měsíe . . . . . . 2 K 80h
Pešteut
na měsíc . . . ..
na čtvrt leta . . . . 9 K 60h
s dvojí zilsilkou
na maěsíe
::e
ne stvrt v ata
#8
alto_textblock
#8
V drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . . za 8
odpeledni . . . . . . . za 2h
Ve álislkách na venkově-
ranní číslo, . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4a
Inseráty
platí se hetově zapřed.
Předplaconí a Inserty přijímá a dminl-
strace v Marinnské ulici č. 3.
Tam nacházejí ze též redakce.
Uiskárna a sxpedice „Národnich Listů“.
Rukopisy se nevracaji-
#9
alto_textblock
#9
Wahrmund!
Prohlášení církevního právníka juristické
fakulty inšprucké, jež dal sboru po svém
návratu, potvrzuje úplně na slovo náš názor,
předeslaný ve včerejším ranním čísle zprá-
vám o »vysokoškolské stávce«. Prof. Wabr-
mund vzdává se nejen svých přednášek
o manželském právu, ale i seminárních cvi-
čení niterně s přednáškami souvislých, vzdává
se obého na rozkaz ministra vyučování.
»Vzdává se«, anebo »upouští« od
přednášek, podle toho, jak chceme přeložiti
výraz »abzusehen«, v jeho prohlášení použitý
Prof. Wahrmund neosvědčil se mužem »prav-
divých úst«, když prohlásil deputaci víden
ského stávkářského výboru, která jej hned
předevčírem navštívila se žádostí o vysvě-
tlení, anebo nebyl pravdiv telegram této de-
putace, který zvěstoval vídeňskému svobodo-
myslnému studentstvu, že »prof. Wahrmuno
prohlašuje zprávu o vzdání se přednášek za
falešnou« a že »zpráva novinářská o vzdání
se přednášek jest vylhána«.
Autenticky zní konec Wahrmundova
výkladu, po jeho audienci u ministra vy-
učování učiněného sboru jeho fakulty takto
»Prohlašuji nyní, že vyhovuje
tomuto opatření (l. j. rozkazu mini-
strovu!) až do definitivního vyřízení pa-
nující právní otázky hodlám upustiti
jak od dalších seminárních cvi-
čení, tak i od přednášek o man-
želském právu, se seminářem niterně
souvisejících, podle názoru se strany vyučo-
vaci správy vůči mně rozhodně vyslo-
veného.«
Změnil tedy Wahrmund své stanovisko
či nezměnil? Zajisté že změnil. Už ta okol-
nost, že vydal takověto prohlášení, jest dů-
kazem, že uznal za nutnou omluvu změny
svého stanoviska, neboť kdyby na jeho pře-
svědčení, anebo právní názor v ničem ne-
byla jeho audience u ministra vyučování
působila, nebylo také nutno žádných výkladů
s jeho strany. K informaci veřejnosti bylo
by stačilo prohlášení, že stojí na svém jako
dříve a že mu musí býti přednášky i se-
minář povoleny ihned. Vynutiti takové po-
volení jest, jak známo, účelem generální
stávky. A cílem jeho prohlášení o tom, že
se vzdává, upouští, anebo že nehodlá před-
nášeti, bylo tudíž a zajisté — stávku studu-
jíeloh připraviti o její smysl a důvodem
k tomu byla mu zásada, že »rozkaz je
rozkaz«. V prohlášení svém několikráte
opakuje, že se takto rozhodl po důraz-
něm trvání ministra na jeho právním ná-
zoru a poučení, že výnos, stavíci jeho před-
nášky, nebyl pouhým projevem názorů,
nýbrž skutečným rozkaze m.
Zkrátka, ze statečného zápasníka za
svobodu badání a učení, za vědeckou pravdu
bez stínítek, z kanárského emigranta stal se
pouhý státně úřadnický byrokrat, o němž dí
krásně vídeňská »N. Fr. Presse«: » Prof.
Wahrmund nemůže na to nechat dojíti, aby
provedení ministerského výnosu bylo na
něm vynuceno a jeho přednáškám brachiál-
ním násilím zamezeno. Kdyby se nebyl
podal, byl by zavdal podnět k zakroče-
ním, jaká si klerikálové přejí, t. j. použit
disciplinárních opatření proti němu.« Sku-
tečně?! Mohlo by se spíše myslet, že zavi
lému klerikalismu jest milejší liberál ohnutý
již pouhým rozkazem ministra než karakter,
nezlomený ani disciplinárními kroky trpného
řízení ministerského. Wahrmund, salutující
ve své profesorské uniformě rozkazům Jeho
Excelence, jest nemorálním vítězstvím kleri
kalismu, kdežto Wahrmund, vzdorující za
nadšeného jásotu všeho pokrokářstva kárné
ruce ministrově, byl mravním vítězstvím svo-
body nad klerikalismem!
Když klerikálové XVII. věku přinutil
Galilea Galilei, že kleče odpřisáhl své učení
o tom, že se země točí, dodal prý ihned
#10
alto_textblock
#10
»Eppur si muové.« — »A vzdor tomu se
točí!« Wahrmund, tato galilejská karikatura
XX. věku, nebyl sice hnán na přísahua
také mu svatá inkvisice nepověsila na hrdlo
proces pro jeho brožuru, ale podvolivse
chvalně rozkazu Jeho Excelence, vzdav se
chvalně a výslovně semináře i před-
nášek, reservuje si práva na ně i ode-
vzdává svou při za svobodu vědy »právní
cestě«. Jaká to pružnost páteře a bystros
ducha! Věru, jenom Wahrmundové dovedou
býti najednou právi i rozkazům svého svrcho
vaně představeného úřadu, utlačujícího svo
bodu vědy a vysokého učení i zásadám ne-
porušitelnosti této svobody
Vídeňští studentští stávkáři postřehli velm
dobře tuto dvojakost svého oslavence a za-
jeli si ihned do Inšpruku. Kdyby nebyl
Wahrmund skutečně změnil své zásady, byla
by to spravila pouhá depeše s placenou od-
povědí. Ale takhle bylo zapotřebí několika-
hodinné konference vídeňských studentů
s Wahrmundem, aby on je, anebo — on
jej, přesvědčili, že se přece jenom »ne-
vzdal«.
Rozčarování z Wahrmunda je všeobecné
a vyzírá i ze všech manifestů svobodomysl-
ného studentstva vídeňského. Nadšení stalo
se náhle velmi vynuceným, nahraženo »nut-
ností vytrvati až k úplnému vítězství«.
Zvítězil názor, že se nikdy nejednaloo
osobu, nýbrž o věc, a poněvadž z akce vy-
padl subjekt, prof. Wahrmund totiž, drží se
německé svobodomyslné a pokrokové stu-
dentstvo nyní objektivně věci i prohlašuje
situaci za nezměněnou, stávku teprve jak
náleží prohlubující . ..
Jaká jest situace v českém studentstvu
Výsledek včerejší ranní studentské schůze
v Karolinu byl nijaký, po bouřlivém roko-
vání rozešla se bez hlasování, ale projevy
vyzněly velmi energicky proti stávce-
Jinak jest dočasné zastavení přednášek uni-
versitních samo významno pro stupeň roz-
čilení jaký panuje mezi oběma směry, jač
není nejmenší pochyby, že směr proti
stávkový jest rozhodně v silné
převaze.
Pro smýšlení na technice směrodatným,
aneb, nechceme-li předbíhati výsledku vše-
technické schůze, velmi poučným je výsledek
hlasování ve schůzi inženýrské, o níž zprávu
nížě přinášíme. Národnostní i hospodařské
důvody rozhodly tu proti stávce, většinou
184 proti 64, z této většiny důvody národní
i hospodářské má 128 inženýrů, ostatek jen
hospodářské.
Důvody národnostní plápolají ve schůzích
studentských všude vysoko a stopy jich lze
zříti i v resolucích oněch slovanských studu-
jících, kteří přidávají se ke stávce. Typickou
v tom smyslu jest resoluce českých pokro-
kových studujících ve Vídni, kteří prohlásil
se za solidární s německými kolegy, »ač-
koli při tom nezapomněli, jak se
německo-radikální studentstvo
chová k českým národním zále-
žitost em.«
»To však jim nebránilo postupovat proti
nepřátelům akademické svobody«, dodavá
resoluce s příznačnou prostoduchostí. Po-
stupovat proti nepřátelům akademické svo-
body s nepřáteli této akademické svobody?
Jak je to možno? Tak se musí ptát každý
český student, jejž omamná solidárnost s ku
léry nepřipravila o úsudek. A odpověď ví-
deňských a všech s Němci solidárních po
krokových studentů musila by vyzníti, kdyby
chtěla být upřímna, nevyhnutelně takto
»Ano, máte pravdu, němečtí studenti jsou
nepřáteli akademické svobody, ale je nom
částečně, nepřáteli jenom naší,
české akademické svobody — ale
právě to nám nepřekáží .. .«
Je jisto, že solidárnost českých studentů
s německými ve Wahrmundově aféře jest
#11
alto_textblock
#11
spojenectví pro svobodu se žhavými odpůrci
svobody pokud se týče Čechů. Nechť mluvčí
realistického studentstva překrucují fakt
tento jakkoli, přece jej nevykroutí. Konflikt
je tu nepopíratelný a výčitka českého svě-
domí přece je hnětla, třeba na okamžik
sebe kratší. Odtud ta rčení, počínající: »přes
to, že«, »ačkoli«, »přece « . ..
A jest jedna možnost nejíti solidárně
s nepřáteli české svobody akademickéa
přece osvědčiti se proti znásilnění svobody
vysokých škol. Vzor této možnosti poskytla
první všetechnická schůze ze dne 5. t. m.
svou resolucí. Solidárníci s Němci nazývají
však resoluce prostředkem papírovým. Přes
to však, kdyby dnes vídeňské vedení gene-
rální stávky vydalo rozkaz: »Od stávky se
upouští a navrhuje se následující resoluce«,
konformují se ihned čeští společníci kuléro-
vých studentů bez rozpaků
Na včerejší karolinské schůzi bylo pro-
neseno moudré slovo: »Má-li česke
studentstvo samostatné stano
visko, má míti i své vlastní pro
středkyl«
Tady byla ťata právě ta nesa mo
statnost našich »solidárních«, jich odvi
slost od německého komanda, jeden z nej
více zarmucujících zjevů na české straně
v celé akci.
#12
alto_textblock
#12
Říšská rada.
#13
alto_textblock
#13
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 82.)
#14
alto_textblock
#14
Ve Vídni, 11. června.
(Původní zpráva telef. »Nár. Listů«.)
V krásném sloupoví parlamentního paláce
bylo dnes pestro a hlučno jako ve Valdštýnově
táboře. Sešlo se několik set lidí, mužů i žen,
tyrolských střelců, Huculů, Poláků, Slovinců
z Krajiny a polských Sokolů. Čechů tam nebylo,
ani z království, ani z markrapství, nebylo Slo
vinců ze Štyrska, ani Slovinců ni Chorvate
z Přímoří a z Dalmacie. Poslanci občas přichá-
zeli ke svým krajanům, ze kterých nejvícese
líbili jak krojem tak pěknými postavami haličt
Poláci a Rusové. Vůči tomu vše, co tu bylo ně-
mecké, vypadalo jako všední, neživotné, hubene
a chudé.
Pravou sensaci způsobili večer v celém par
lamentě Srbové z boky kotorské na hranicíeh
černohorských. Přišli hromadně ve svém lepém.
malebném kroji národním, se zbraněmi sečnými
a střelnými, se svým krásným vyšíváním —
statní, štihlí chlapíci. Uvedeni byli poslancem
Bjeladinovičem, a záhy dostavili se k nim slo-
vanští poslanci všech stran. Jedou odtud všichni
do Prahy. Byli také v loži zasedací síně, kam
obracely se k nim zraky všech poslanců.
Dr. Bulín z mladé generace české v mar
krahství náleží k nejschopnějším, nejnadanějšímn
a nejvčenějším. Je politik velmi vážný a pilný
který do podrobna zná poměry moravské, zvláště
pokud jde o záležitosti jazykové, školské
soudní. Vylíčil je způsobem názosným, pro nás
však — žel — truchlivým; jístě bodlo české
jeho posluchače u srdce, když uslyšeli, že
v markrabství, v zemi ze dvou třetin české, jsou
dnos, za éry positivní politiky české a rovno-
práávnosti stále vládou hlásané, ještě soudcové
kteří nedovedou úřadovati bez slovníku v ruee
nebo v kapse. To jsou nesrovnalosti, které vo-
lají dávno již po nápravě, a vláda nemůže být
sproštěna obvinění, že po té stránce neučinil
ničeho, aby odstraněn a napraven byl výjimečný
stav, ve kterém se nalézá moravský „Muster
land“, a aby i základní státní zákony nebyly
porušovány.
Dr. Bulín zejména zevrubně zabýval se poli-
tikou a paedagogikou ministra vyučování dra.
Marcheta. Odsoudil obojí nejrozhodněji. Také
znán.ému slanovisku křesťanských sociálů proti
právu veřejnosti české školy vídeňské věnoval
pozornost a konstatoval proti pánům antisemi-
#15
alto_textblock
#15
tům, že právo to stejně odpírají jako jejich libe
rální předchůdcové, že ve Vídni židovská a tu-
rocká škola mají právo veřejnosti, jakkoli maji
žáků 200 nebo dokonce jen 13, kdežto jedin
česká škola „Komenského“ v X. čtvrti, ve Favo
ritech, má jich 855 a měla by jich ještě více,
kdyby bylo pro ně místo. Pochybujeme však
volmi, že budou míti účinek důtklivá slova,
která moravský poslanec český vznesl na adresu
křesťanských sociálů ve prospěch rovného práva
české školy vídeňské se školami židovskými a
tureckými. Křesťanští sociálové jsou zaryií
Němci, kteří si uminili konkurovati ve znásilňo-
vání ceských dětí a duší s nejradikálnějšími
Němci. Antisomitism dra. Luegra pak je stejně
pravý a ryzi, jako jest jeho demokratism.
Výklady dra. Bulína, velmi důrazně a svěže
přednesené, poslouchány byly velikým kruhom
poslanců všech stran. Poláci, kteří byli v ná
rodním kroji na galerii, tleskali mu, když mlu-
vil na ochranu jejich soukmenovců, a tempera-
mentní nějaký moravský Čech dokonce přeruši
řeč dra. Bulína z lože, aniž dr. Weiskirchner.
president poslanecké sněmovny, jej pro to napo-
menul.
Agrární poslanec Kollář prohlásil, že o
a jeho političtí přátelé budou hlasovati pro roz
počel, poněvadž doufají, že jejich volum při-
nese prospěch zemědělskému obyvatelstvu. P
kud se týká Wahrmundovy aféry a stávky na
vysokých školách v souvislosti s ní osnované,
vytkl posl. Kotlář, že Čechové solidarisují se
beze vší příčiny s Němci, kteří zůstali úplně
lhostejnými a netečnými, když bylo několik set
posluchačů zapuzenc z university záhřebské.
Řeč dra. P. Šrámka byla širokou a roz-
sáhlou theologicko-církevní polemikou proti po
slední řeči prof. dra. Masaryka. Ovšem úplně
v duchu stavu a strany, k níž poslanec ten ná-
leží a pro kterou působí mimo parlament
v parlamentě. Skutečná, pravá a poctivá svo-
bodomyslnost musí respektovati jeho smýšlení
a přesvědčení, třeba je potírala. Tolikéž musí
mu přiznati právo, hlásati je z tribuny porla-
mentní. P. dr. Šrámek jest bez odporu horlivým
obráncem a zastancem katolické církve, jejích
nauk a dogmat a jejích representantů. Jeho v,-
mluvnost před forem zastupitelstva lidového,
jakkoli řečnil německy, není všední; poslanec
tento zajisté způsobuje silný dojem, mluví-li
k lidu jazykem národním. Dnes také ve sněmovně
výklady jebo, které jsme již charakterisovali,
provázeny byly pozorností velikého posluchač-
stva; sociální demokrati jej často přerušovali.
Posl. Kralochvil věnoval českou svoji řeč
výhradně otázce živnostonské, z velké části po-
jišťování starobnímu a invalidnímu, žádaje, b
zavádělo se netoliko pro tovární dělnietvo, ny-
brž také pro živnostníky a malorolníky, tudíž
pro všechny třídy výrobní a pracovní. Káral, že
záležitosti živnostenské protahují se u politi-
ckých úřadů. Posl. Kratochvíl v delegaci české
zastává zájmy celého stavu živnostenského vždy-
cky horlivě a odborně.
Prof. dr. Kolessa uvedl opětně na přetřes
otázku, jsou-li Ukrajincí samostatným národem
k této otázce přisvědčil. Dále řešil otázku, jsou-
Starorusové samostatným národem, na kterouž
otázku odpověděl záporně. To jsou spory jazy-
kové a národní, které se nerozhodují v parla
mentě. Myslíme, že by se našli lidé, kteří by
popřeli jak Ukrajincům, tak Starorusům legiti-
maci, zváti se národem samostatným, a kteř
by tvrdili snad s jakousi oprávněností, že mluv
toliko podřečím jak ti, tak oni, stejně jako Slo-
váci vzhledem k Čechům.
Dr. Mahler jest živoucím dokladem., jak
rozumějí na německých universitách svobodě
vědy, učení a vyučování. Pražská universita ně
mecká zapudila jej; tehdy ruka se nehnula pro
něho. Žádná stávka nebyla vyvolávána pro jeho
vyobcování odtamlud. Tento Mahler jest lepším
liberálem, nežli mnozí, kteří jdou se svojí svo-
bodomyslností na veřejný trh. Národnost a po-
krok považuje za nerozlučitelné; prohlásil, že
je vždy na škodu národa, kdekoliv a kdykoliv
se národnost a pokrok ocitnou v rozporu. My-
#16
alto_textblock
#16
šlenku národní považuje za předpoklad každého
vývoje kulturního a hospodářského. Přeje kaž-
dému národu samosprávu a svéprávnost. Svo-
bodný výboj každého národu nazval požadavkem
mravnosti a dodal, že je stanoviskem protisoci-
álním, odpírá-li se některému národu právo, vy-
víjeti se podle své svéráznosti. Proto nemůže
překvapiti, že tento esthetik a docent umění
vyslovil se pro národnostní autonomii a že podle
jeho přesvědčení národní otázka nemůže býti
rozřešena, považuje-li se za otázku územía
krajiny a nikoli lidí, určité území obývajících.
Netřeba dokládati, že národní politika česká ne-
sdílí tyto myšlenky, a to na základě důvodů,
přesně a jasně prokázaných.
Poslancc Schuhmejer zabýval se katastro-
fou, jež udála se v sobotu v továrně na celuloid
v Otakringu. Mluvil o ní, pln nevole jak proti
továrniku-nmajiteli, tak proti mjtgistrátu vídeň-
skému a tak i proti dolnorakouskému místodrži-
teli. Ministr obchodu dr. Fiedler přišel sehválně
do sněmovny, by vyslechl žaloby posl. Schuh-
meiera, který na říšské radě zastupuje okres
otakringský.
Poslanec dr. Sláma a sp. podali na mi-
nístra železnic dotaz skutečně zvlášť pozoru-
hodný. Konstatuje se v něm, že úřadník osobní
pokladny na brněnském nádraží se opovážil ura-
ziti choť poslance dra. Šíleného a český jazyk,
a to jedině z té příčiny, že sám česky neuní.
a jmenovaná dáma žádala dle svého práva rod-
ným jazykem, aby jí byl vydán jízdní lístek.
Nedosti však na tom: tento drzý, smělý, opová-
žlivý Němec tropil si ještě posměch
z občanů česky jej oslovujících.
Kdyby se něco takového přihodilo nějakému
Germánovi v Praze, jsme přesvědčeni, že do
všech koutů světa rozlétla by se zpráva o hroz-
ném utlačování německých bolestínů českými
úřadníky. V dolaze konstatuje se všeobecné
faktum, že na postátněné dráze se-
verní zmáhá se germanisace a dosa-
zují se tam celé zástupy úřadníků naprosto ne-
znalých češtiny, jazyka to většiny v zemi, kterou
tato dráha projíždí. Následkem interpelaceté
měl ministr železnic dr. Derschatla velmi dlou-
hou rozmluvu s drem. Slámou, který ministrovi
vyložil všechny stesky a žaloby českého lidu
moravského na správu státních drah.
#17
alto_textblock
#17
Z Vídně, 11. června. (K. k)
Předseda dr. Weiskirchner zahájil schůzi
o 11.25 hod.
Ministr orby předložil preliminář obnosů, jichž
použije se letos ze stál. melioračního fondu.
V další zevrubné debatě
#19
alto_textblock
#19
o rezpočlu
posl. Bulín vyložil, proč jako člen české lidově strany
moravské bude hlasovati proti rozpočtu. Uřady na
Moravě obsazují se lak, že by se mohlo mluvit o sou-
stavném poněmčování slovanského obyvatelstva. Vět-
šina úřadníků jsou Němci. Němečtí okr. hejtmané
stojí v čele agitace proti Čechům. Ze 6 presidentů
krajských soudů jest jediný české národnosti U če-
ských soudů jsou němečtí úřadníci. V oboru školství
pořádá se honba na české děti, aby byla českému
národu odňata příští generace. V mnohých městech
bojují čeští rodiče heroický zápas za právo, aby jich
děti mohly býti vyučovány ve své mateřštině, čehož
je nynější ministr vyučování zásadním nepřítelem.
Marchet je víc politikem, než ministrem vyučování.
Jeho rádci jsou dr. Gross a d'Eivert. Menšinové školy
považuje za záležitosti politické.
Nynějš parlament není oprávněn nazývati se
lidovou sněmovnou. Tato musila by býti věrným obra-
zem říše i hospodářských a politických poměrů. Prasí
Poláky o pomoc, připomínaje jim jejich vlastní boj
proti pruské politice, která svou brutalitou způsobila
rozhořčení v celém civilisovaném světě. Jako Slovan
praví jim, že svou prací a svým postavením v této
sněmovně mohou zabránili aby vídeňská vláda ne-
brala si pouze Berlin za vzor pro správu slovanských
národů.
Čeští poslanci moravské strany lidové budou
hlasovati proti rozpočtu. Nelze jej povoliti vládě,
jejíž jednotliví členové podkopávají základy spořá-
dané správy, která svou nerozhodnosti vychovává
anarchii ve státě a šlape rovnoprávnost.
Posl. V. Kotlář usiloval o zřizení obecné zemské
pojišťovny a zmiňuje se o jazykovém zákoně
pravil — že nelze dopustit instituci tlumočníků. Dale
vyličil stanovísko a cíle české agrární strany v ná-
rodních otázkách. Čeští agrárn ci chtěli se pokusit,
aby v dosavadní methodě, sledované všemi českými
i německými stranami, způsobili převrat. Zdálo se, že
#20
alto_textblock
#20
FEUILLETON.
#21
alto_textblock
#21
Dramatické umění.
#22
alto_textblock
#22
+ Janek. Veselohra o pěti dějstvích. Ně
mecky napsal Ludvik Fulda. Přeloži
Bohdan Kaminský. Režisér Jakub Seífert
Podivin milionář usmyslil si prazvláštnou
závěť: dědit po něm bude, koho ostatní při-
buzní uznají mezi sebou — nejhloupějším.
Mravní omluva nápadu: chytrý už sám si svě-
tem pomůže! Vše mohlo by býti v pořádku,
jen kdyby se příbuzní vskutku o věci dohodli.
Nebožtik znal dobře své pokrevence, předvídal,
nedohodnou se! Hlasují! A každý odevzdává
lístkem vysvědčení hlouposti — samému sobě
Pro ten připad bezpečně očekávaný přiložil ne-
božtik další zapečetěný dodatek k závěti. Ole-
vírá se dodatek a dědicem prohlášen bratránek
pan Justus Heberlin, malý úřadníček v bance
— Nikdy za měho živobytí se ke mně ne-
lichotil, za mnou nepobíhal, peněz a podpor na
mně nežádal! Pokládám jej vskutku za nejvíce
obmezeného . ..
Vlastní slova závěti.
A milý pan Justus Heberlin, jak se záhy
přesvěděíle, je skulečné jehně, pravý vejlupek
etnosti, důvěřivosti a nepraktických, venkoncem
nemožných názorů života. Především nechce
o dědictví ani slyšet. Nestojí o strýcův mi-
lionek. Naopak, eítí se uražena, jak si strýe
za cenu milionu dovolil prohlásit jej před
světem za hlupáka. Pomsti se za to nějak
Jenom jak? Na štěstí je tu společnost rozto-
ilých přibuzných, tři bratránkové, teta, sestře-
#23
alto_textblock
#23
nička! Samé povedené Sgurky, jak se dovlípíte.
Kterak se pomstit? Nejlépe, vzdát se dědictví
na prospěch druhých! Bratránkové jsou tři ge-
niové! Jeden finanční, druhý technické, třeti
básnické genie! Genius má zapotřebí peněz Ju-
stýnek škrinutím péra postaví je na špaličky,
vykoná dobrý skulek, vzdá se všeho. Tela
Sehirmerová a slečna Lízinka nepotřebují peněz,
mají co potřebují, jenom na jeho lásce jim zá
leží. Řekly mu to hned, jak byla přečtena závět.
A Justýnek se jen těší teď, když už nemá nie
bude jim teprv náležité milý a drahý!
Zkrátka »Janek«! Příbuzní milého hocha
jinak nejmenují, »Honza z boudy«, jak o něm
česká povídka vypravuje.
Nepřekvapí vás nijak průběh další historie
Peníze rozděleny, Justýnkovi nezbylo nic, bra-
tránkové stali se pány, obracejí se k němu zády.
zapomínají na svého dobrodince, tela Schirme-
rová dá oslovi z domu vyhazov a Llzinka, drahé
ditě, před nosem mu odejde s jedním z podě-
lených. Nešťastník se všomi svými etnostmi bídné
by zahynul v tom ošemetném světě, kdyby tu
nebylo jiného zástupce dobrého principu, který
se ho ujme a vše na lepší konec obráti. Sličná
Lucy Henselova, dcerka amerického milionáře,
stojí na opačném pólu životné moudrosti. Při-
jela do Evropy studovat lidské povahy, dovedla
ocenit vzácný diamant Justýnkova zeleného srdce,
zatočí podle zásluhy s čistou společností, která
jej obklopuje a nad ním rozestře ochranné pe-
rutě amerického cheruba. A dobrá duše v hle-
dišti, která vždy tak spravedlivě elti, může
klidna a spokojena se uložit ke spánku!
Komedie páně Fuldova nepřináší, jak vidět,
nic nového, operuje prostředky vesměs dávno
známými a dobře osvědčenými. Nic nevadí, je-i
#24
alto_textblock
#24
scéna s testamentem, vlastně celý první akt
téměř do slova převzat ze známé »Závěti Ce-
sara Girodota« a jiných starších »závětovýche
komedil. Postavy jsou vesměs typy staré lidské
komedie. Ale všecko je obratně umísténo a ve-
deno, zápletka hladce uzlena i rozvázána, divák
je po celý večer zábavně zaměstnán a poněvadž
má hra zdravé mravní jádro a podle starého
pravidla »smíchem očisťuje«, nacházite, že tu
stará satyra novým rouchem oděná koná vý-
borně svoji povinnost.
Role postranní jsou vděčny bez zvláštníeh
požadavků. Dámy Hübnerová, Červená, Suchán-
ková, pánové Matějovský, Viesner, Kafka a jiní
dělí se s chuti o drobné efekty. Známý výjev
z humoristických listů, směšného básníka, kterak
zápasí s nedostatkem inspirace, ličí pan Hašler
s větším nákladem horlivosti než skutečného po-
zorování. Titulní rek je choulostivá kresba. Kde
honem sehnat předložku, aby elnota a naivnost
tak pyramidálná měla pravdě nspoň podobný
vzhled a zvuk? Pan Schlaghammer osvědčil se
obratným hercem, zachrániv Justýnkovi aspon
vnější sympatie. Není pochyby, hrdinové genru
více světáckého půjdou mu vždy snadněji od
plie. Za to eití se plně ve svém živlu paní Be-
noniová s úlohou společensky superiorné miliar-
dářky, která si vyjela uvésti evropské poměry
s humorem do mravní rovnováhy. Pan Seifert
německou hru hladce vyscénoval. Zbývá jediný
povzdech! Nebylo by lépe, kdybychom sobě ty
a takové denní potřeby reperloiru nemusili lepr
š.
— překládat
+ Městské divadlo Král. Vinohradů.
Dábel. Hra o 3 jednáních. Napsal František
Molnár. Přeložil a vystavil Václav Štech.
#25
alto_textblock
#25
Satan erotické komedie Molnárovy je vtipný
otevřhuba, eynický tlachal, ale jeho ironiea
impertinence mají málo démonického. Někdy
se zasmějete jeho nápadům, někdy máte chut
si odplivnout před tim espritem z vykřičené
místnosti a nočního baru. Tento Mefisto, pohy-
bující se uprostřed společnosti malých, obmeze-
ných lidí, salonních hlupáčků, naivních slečin-k
a poťouchlých paniček, které i nejbanálnější
atelierové nebo budoarové cizoložství snažíse
učiniti poelickým svou hysterickou sentimentál-
nosti a elegantním svou falešnou romantičností,
převyšuje ovšem své okolí. Čert je vždy supe-
riorním tvorem i když si tropí šašky z do-
brého pedanta Wagnera nebo když říká neoma-
lenosti v maďarském saloně, kde nikdo nedo-
vede ze sebe vypravit několik slov odvety. Mol-
nárův ďábel zdá se tím vtipnějším, čím nejap-
nější a duchaprázdnější jsou lidé kolem něho
a provozuje zdařile své pekelné poslání. Pomahá
t. zv. bříšné lásce k vítěz ství. Šklebí se cnosti,
vysmívá se morálce, uráži svými drzými invek-
tivami bon ton, ale to vše je málo démonické,
ano i málo vkusné. Na takové paradoxy se
zmůže lecjaký poseur a šašek, jenž chce ohro
miti prosté lidičky svými nehoráznostmi a ne-
stydatostmi. Učiní snad sensaci, zdá se origi-
nálním, ale moudrým lidem neimponuje ta la-
ciná duchaplnost, ta trivřální filosofie zhýralosti.
Molnár je obrstným divadelníkem, jenž do
vede virtuosně zacházeti se scenickými efekty
jako učelivý žák pařížských dramatiků. Ale
poesie a umění schází jeho hře a nejvíce jeh
dáblovi, v němž mnozí dokonce viděli cosi
wildeovského. Ne, tento žvanivý maďarský ob-
chodní cestujíeí, kolportující málo rafinované
výrobky své pekelné flosofie, nemá nie společného
#26
alto_textblock
#26
s noblesou, elegantní frivolitou a zářivou leh kostl
ironie a paradoxů Oscara Wilda. Ale čím je
Molnár hrubozrnější a vulgárnějši, tím je jeho
úspěch jistější. Vinohradské obecenstvo se zna-
menitě pobavilo maďarskou hrou, kde mladý,
zajímavý maliř Hanuš, oetnuvší se mezi láskou
slečinky z dobré rodiny a vznětlivé, koketní
paničky, dá před sňatkem přednost »poměru«,
kde Dábel mluvi o ženách, lásce, o nejvážněj-
ších olázkách života s užasnou nestoudnosti.
V té hře je více papriky nežli atické soli.
»Dábel« byl pěkně inscenován. Salon v II.
jednání je jedním z nejvkusnějších interieurů,
jež jsme viděli na vinohradské seéně, dbající
pečlivě zejména výtvarných, zevních úkolů režie.
Bohužel herecká režie, která vytvořuje ovzduší
a pohyb seény, jež ovládá umění a talenty
účinkujících do nejjemnějších nuancí, jako
taktovka kapelníkova, vyluzujíel z orchestru
všechny tony harmonie, není dosud ve vino-
hradském divadle v náležité výši. Nejvíce je to
patrno při hrách z moderního života. V titulní
roli statečně si počínal p. Zakopal. Hrál ji
s jakýmsi dábelským dandysmem, ostře pointoval
své sarkasmy, ale někdy upadal do pathetického
deklamování, jež by se spíše hodilo do kandi-
dátní řeči ve voličské schůzi, nežli do pekelných
tirad salonního Mefista. Slibný talent ukázal
p. Pražský ve značné a obtižné roli maliře
Hanuše. Mlzdý herec má pěkný orgán, jistotu
pohybu a nedostatek rutiny, což jej obtížně, ale
jistě může při náležité práci vésti ku pravému
umění. V roli paní Jolantky okázala paní Be-
níšková svůj obvyklý měkký půvab, v němž je
jakási nasládlá jednotvárnost. Více barev, vice
vzruchu! Elsa sl. Šíblovy byla roztomilá, ale
H
byla dosti konvencionslně podána.