#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu dne 27. srpna 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 236.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. HIsty
předplácí set
v Praze v zdminisírael
. . . .
za něse
nčivrt leta . . . . S K —
s dvojí čonážkos
nünt leta . . . . 7 K s0
ve flislkách
n nlite . . . . . . 2 K 30
Poštou:
a něs le
. . .
něrtls . . : : 9 K a
ss dvojí zásllkou
za měsl
něrrt leta . . . .1 K ei
#8
alto_textblock
#8
V drobném prodejt
raaní čislo o sobě . . . pa zb
odpolední
Ve filialkách na venkovět
ranní čáalo. . . . .
odpolédní
. . . . . .
Inserů t
plali se hotovš sapřel
Předplacení a inserty přijímá admini-
skrnce v Marianské ulicí č. 3.
Tam nacházají se též redakne
Hiskirna n erpečice „ Národnich Listá“
Bskopisy se novracsji
#10
alto_textblock
#10
Válka.
#11
alto_textblock
#11
L. Z Petrohradu, 26. srpna. V 9 hod.
11 minut večer. (Pův. telgr. zvl. dopis. »Ná-
nodních Listů«.) Generální štáb dostal
právě zprávu, že první podniky Ku-
ropatkinovy ve velkém jeho ofen-
sivním postupu byly vítěz ny
Podrobnosti budou vydány ofieiálně.
(Ostatní lelefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
#12
alto_textblock
#12
Anglo-ruské přestřelky.
#13
alto_textblock
#13
Válka rusko-japonská, zuřící na dálném Vý
chodě, liší se od posavadních válek bílého ple-
mene s asijskými a jinými plemeny i tím, že
účinky svými mocně zasahuje do světových ob-
chodních styků, a jelikož Anglie v oboru tomto,
zejmena v obchodu námořním, uchvátila pro
sebe lví podíl, přirozeně účinky ony dotkly se
nejcitelněji vládkyně moří.
Angličané, spolehajíce na své obrovské lod-
stvo, válečné i obchodní, dovedli posud vždy
pouhou skutečností této své posice každé zá-
pletky v dálných končinách výborně vykořistit
na prospěch svého obchodu, ať již byly vá-
lečné strany jakékoliv, z pravidla zásobujíce
oba soupeře, ba neštítili se po případě dodávat
zbraně i bouřlivým živlům ve vlastních zámoř-
ských osadách.
Pokud Angličané spolehali, že tuto praktiku
budou provozovati nerušeně i v nynější válce
dožili se značného zklamání.
Rusko, opírajíc se o mezinárodní smlouvy.
zvláště o traktát pařížský, používá v míře ee
největší, ba Angličané tvrdí, že i nad dovolenou
míru práva svého jako válčící moc ku prohlidce
neutrálních lodí, nemají-li náklad kontrabandu
čili zboží vyloučeného z volné dopravy v pří
padě války do státu nepřátelského.
Rusové právem tvrdí, že neutrální lodi, zá
sobující Japonce potřebami válečnými a vý-
robky, za kontraband prohlášenými, z aviňuj
prodlužování války a tim i nebez-
pečí mezinárodnímu obchoduz
dlouhého trvání války více a více
vzrůstající. Angličané, jekožto spojenci Ja-
ponců a soupeři Rusů, zvláště v Asii, ovšem
přejí, aby Rusko dlouhotrvajíci válkou co nej-
více se vysílilo, k čemuž jim ovšem dobře po-
máhá bojovnost Japonců, již Angličané snaží
se udržovati výdatným jich zásobováním po-
mocí svého obchodního loďstva, při čemž ovšem
mají z dodávek svých i přímý užitek obehodn
a výrobní.
Dlouho dost a trpělivě přihlíželo Rusk
k této pomoci, již Anglie za dobrý získ posky
tovala Japonsku, až konečně se odhodlalo, vy
konávati i proti Anglii své právo dozoru na čin
nost „neutrálního“ anglického obchodního lod
stva. Vyslalo nejprvé křižáky svého dobrovolného
loďstva do okolí suezského průplavu, a zadrželo
několik anglických a jiných lodí, mezi nimi
zviáště „Malaku“. Nastal veliký poplach v Anglii
upiráno křižákům dobrovolného loďstva ruského
právo k takovým prohlídkám, ba akce jejieh
prohlašována anglickými časopisy za „námořn
lupičství“. Současně vzpírali se Angličané uznat
za kontraband všecky ony druhy nákladu, jal
je Rusové jakožto kontraband již dávno, než
vypukla nynější válka, prohlásili, ba Angličano
se i tvářili, že jim dotyčné ruské prohlášení —
nebylo známo.
Zvláště důrazně provádělo vladivostocké vá
lečné loďstvo prohlidky anglických a americkýeh
lodí obchodních ve vodách japonských a to vše
způsobilo, že dopravní sazby anglických lodí do
Japonska se zdvojnásobily, aby si takto majitele
jejich zjednali náhradu za hrozící lodím nebez-
#14
alto_textblock
#14
pečí, že Budou Rusy prohlášeny „za dobrou Fo
#15
alto_textblock
#15
řist“
#16
alto_textblock
#16
Již již se podobalo, že ruská akce prot
neutrálním lodím, vezoucím válečný kontra-
band, uvízne následkem anglických námitek
když spor na novo se podnítil následkem pro
hlídek, vykonaných ruskými křižáky na jiné dů-
ležité lini námořního obchodu — kolem jižní
Afriky.
Zde, v okolí mysu Dobré naděje, zadrže
ruský křižák eznámého dosud jména — byl
prý to „Smolensk“ z dobrovolného loďstva —
anglický parník „Comedian“. Mimo to podroben
byl prohlídce křižákem „Urálem“ anglický par-
ník „Teucalelik“ ve Středozemním moři; vezi
prý náklad uhli pro anglické loďstvo u ostrova
Malty.
Z případů těchto jest patrno, že Rusk
svůj dozor na válečný kontraband rozšířilo na
všecka moře, po nichž jde doprava do Japonska
čili, jak Angličané to nazývaji, že ohrožuje vol-
nost anglické plavby a obchodu na všech stra
nách.
Poplach jest z toho v anglickém časopise-
ctvu ještě větší, než po zadržení prvních lod.
anglických křižáky ruského dobrovolného lod-
stva; svolávají se i porady majitelů lodí, činí se
usnesení proti „ruským přehmatům“, ale záleži
tost se nevyjasňuje, protože na základě mezi
národního práva nelze Rusku jako válčicí moc-
odepříti právo zabavovati válečný kontraband
naložený pro Japonce na lodich neutrálních.
Angličany při tom asi nejvíce rozčiluje to
že Rusové nelekají se „autority a prestiže
Anglie“ jakožto vládkyně moří.
Dopisovatelé angličtí z Petrohradu snažíse
věci dáti ráz, jakoby smírnému vyřízení této zá-
ležitosti překážela protinnglická strana při dvoře
carském, ba „Daily Telegraph“ se přímo do-
vídá, že není pravda, jakoby Rusko bylo při-
stoupilo na názory anglické, vyložené v Petro-
hradě notou vlády anglické ze dne 16. t. m., na-
opak prý dle podrobných informací zjištěno, že
až do 23. t. m. vůbec nijaké odpovědi vlád
anglické nedalo a jest daleko toho — přijat
názory anglického ministra lorda Landsdowna za
své. Mezitím se oznamuje, že Rusko ve příčině
prohlídek na pobřeží jižní Afriky pouze při-
pouští, že tamní jeho křižáky ještě nedostaly
„nových pokynů“ a že za dodání jich požádal
dva anglické křižáky.
Kdyby šlo podle anglických časopisů, pod
lehajících postiženým interessentům „volnost
obchodu“, musilo by válečné loďstvo anglieké
rázem zatíti žílu smělým ruským křižákům. Jes
prý to marným plýtváním času a slov obracet
se na Rusy s mírnými protesty, „profože ná-
mořníci a vojáci ruští nemají smyslu pro di-
plomatické noty“. „Times“ volá, že Rusko
zájmu míru musí pochopiti, že vláda a národ
anglický neztrpí dalších „vytáček“. „Daily
Mail“ připomíná slova z trůnní řeči při uzavření
parlamentu, „má vláda bude energicky podporo
vati mé poddané ve vykonávání práv, přiznaných
mezinárodními zákony neutrálům“, a dokazuje
že veřejné mínění křivdí ministerstvu Balfou
rovu, pokud tvrdí, že nepřekáží „obtěžování“
anglického obchodu Rusy. Není prý příčin domní
vati se, že by anglická vláda nedostála danému
slovu. Ale Anglic jest velmoc, a její vláda pr
nesmí se dáti strhnouti agitací k ukvapenýn
skutkům. Je-li při dvoře carském protianglické
strana, bylo by moudré, sesilovati ji? Jsou pr
vážné otázky mezi Anglií a Ruskem, ale
mohou býti rozřešeny taktem
pevností lépe — než pokřike m.
Jak vidno, ani anglická vláda nespěchá d
přímé srážky s Ruskem. Mimo to Angličany
také to rozčiluje, že Rusové si vůči jiným
zvláště německým lodím tak ostře nevedou.
čímž mnohý náklad — přechází z dopravy angli
cké na lodi německé.
#17
alto_textblock
#17
Prostředky diplomacie anglické sesílen
byly mezitím zákazem opatření válčících lodí
uhlíra z námořních skladišť anglických. Dosud
zákaz ten vydal pouze anglický správce ostrova
Malty; má to býti dle všeho výstraha Rusům,
že by podobně mohlo se státi i v ostatních
skladech.
Rusové nezůstávají ani tu dlužni odpověd
Angličanům, označujíce toto opatření jakožto
porušení pravidel o neutralitě, jež
dovolují, aby válečné lodi v určitém poměru
z neutrálních skladišť se zásobily uhlím.
A protože pouze ruské lodi na cestě z Evrop
na dálný Východ potřebují anglické uhli, jest
porušení to zároveň jednostranně prot
ruské. Rusové však dle „Nov. Vrem.“ pomý-
šleli již i na tento případ, a učinili svá opatření.
Zákaz tedy nebude míti jiný účinek, než že
podlomi v Rusku úplně důvěru v domnělou do-
brou vůli anglickou. Naprosto však neodvrát
Rusko od vykonávání svých práv jako moc
válčící. —
Dle anglických časopisů žádá vláda britska
1. dohodu o tom, co je kontraband, a 2. zákaz
potopení lodí neutrálních, jež se však zvlášte
vydatně provádělo ve válce americké.
#18
alto_textblock
#18
Politické zprávy domácí.
#19
alto_textblock
#19
Z Černovců, 24. srpna. (V Bukovi n
ubývá Němců.) Podle informací » Allg. d
Schulvereinu« vystěhovalo se v posledních třech
létech z Bukoviny 23.597 Němeů. Odebralis
většinou do Poznaňska, kam je verbují haka-
tisté, myslíce, že jsou již v hospodářském boj-
se Slovany kaleni a budou ztam germanisaci ko-
nati prospěšnější služby, než- v Bukovině. Tento
pohyb německého obyvatelstva je především dů-
kazem, že Němci za hranicemi pruskými všude
se podřizují jako vojáci vedení Berlína. Jinal
doufáme, že hakatisté se ve svých nadějích pře
počtou. Jestli o kterém národě možno dnes prá
vem říci, že je v hospodářském boji ve službě
národnosti kalený, jsou to právě poznaňští Po
láci a nikoli bukovinští Němci, kteří žádného
hoje nemají.
Ze Záhřeba, 23. srpna. (Chorv até
Rusové.) »Obzor« dává výraz srdečné ra
dosti nad tím, ze Slovanský spolek moskevský
vyznamenal čestným členstvím tři výborné muže
chorvatské: biskupa Strossmayera, Barčiče
Miliče. Praví, že celý chorvatský národ eítí se
nyní dlužníkem Rusů a doufá, že Rusové ne
budou příště Chorvaty stavěti za jině balkánské
Slovany. Toho, myslíme, Rusové nikdy nečiníli.
Zásadně zajisté ne. a
Z Moravské Ostravy, 25. srpna. (Na od
ražení germanisace na Českotře
bovsku.) V dopise z České Třebové »Ostrav
ský Denník« líčí nebezpečí germanisace, které se
stahuje kolem České Třebové. Přiboj vln doráži
na město i okolí, síť germanisace zadrhuje se
úže a úže. Třebovsko národu zachovati jest
musí býti snahou každého poctivého Čecha. Do
pisovatel vytýká některým Čechům, kteří stojí
popředí, lhostejnost k národním zájmům a orga-
nisacím.
Z Pečuje, 24. srpna. (Řeč generál
Rónaye.) Generál Rónay-Horváth měl zde řeč
ke kadetům při povýšení za důstojníky, v níž
je takto napomínal: Buďte vždycky nejvěrnějšími
poddanými našeho krále a zachovejte nezlomnou
věrnost a plamennou lásku k naší milované
uherské vlasti. Buďte každým tepem svého srdce
oddáni uherské zemi, na které žijeme i umíráme.
a uherskému národu, z jehož lůna jste vyšli
Chovejte vždycky lásku k mužstvu, svěřenému
vaší péči, vedení a naučování, neboť i onos
skládá ze synů této vlasti, od jejichž pilných
rukou závisí budoucnost a zdar vlasti. Neubli
žujte nikdy vojínům surovými slovy, neboť také
#20
alto_textblock
#20
prostý muž má citlivé srdce a vážné sebevědomí.
V obcování s občanskou společnosti vynikejte
vzdělaností a ušlechtilosti, mužným, avšak
skromným chováním. Mějte v úctě naše spolu-
občany, ať jsou oblečeni jemným kabátem nebo
dělnickou kazajkou, neboť oni pracují v potu
tváří svých, aby mohla býti vydržována branná
moc. Obohacujte vytrvale své vědomosti, neboo
už ve škole bylo vám vštěpováno, že při dneš-
ním válečnictví vědění má větší cenu, než od
vaha a statečnost, ačkoli ani tyto vlastnosti po
strádány býti nemohou. Budele-li tací, jak vás
napomínám, bude prapor, na který jste přísa
hali, vesele vláti nad vámi a věstiti slávu uher
ských zbranl.
Čech nepřečte bez teskných pocitů tutc
krásnou řeč. Tak k němu 300 let žádný generál
nepromluvil.
Z Pešti, 25. srpna. (Biskupové
dluhy.) Před několika dni byl dán rožňov
skému biskupu sekvestr a dnes vychází na jevo
že klužský arcibiskup Čáska, nedávno zemřelý
také jen dluhy po sobě zůstavil, přes to, že
měl 120.000 K ročních příjmů a velkostatek
ve výměře 92.000 jiter. Obydli arcibiskupovo
a zámek jeho v Kluži byly hned po jeho smrti
soudně zapečstěny.“ Závěť nalezená je 8 le
stará, ale bude musit být uznána za neplatnou,
protože neodpovidá stavu jmění testátorova.
Dokud majetkové poměry arcibiskupství nebudou
urovnány, stolec arcibiskupa klužského zůstane
nebbsazen.
#21
alto_textblock
#21
Politické zprávy zahraničné.
#22
alto_textblock
#22
V Praze, 26. srpna.
#23
alto_textblock
#23
Nový anglický vyslanec v Paříži.
Sir Edmund Monson, který dosud zastával
místo vyslance říše britské ve Francii odebral
se pro vysoké stáři na odpočinek a jeho ná-
stupcem se stal Sir Franeis Bertie, dosavadní
zástupce anglické vlády v Římě. Sir Edmun
Monson byl vyslancem v Paříži od konce roku
1898. Před tím byl ve Vídni. Sir Francis Bertie
je 60 let stár, je synem hrab. Abingtona. Začal
svou karieru v kanceláři zabraničního minister-
stva a stal se příručím u vyslanectva v Berlíně.
Pak se stal podsekrelářem ministerstva zahra-
ničních záležitoští a po několika letech byl
jmenován vyslancem v Římě, kde si velkýeh
zásluh získal obnovením přátelských styků Anglie
s Italií. Italské žurnály velmi srdečně píši
o odcházejícím vyslanci. »Times« doufá, že
sehopnosti nového vyslance pařížského se plně
osvěděí za nynějšího velmi přátelského poměru
francouzsko anglického a praví: Díky důmyslu
a prozíravosti krále a rychlé odpovědi, učiněné
na jeho návrhy presidentem Loubetem a mini-
strem Deleasséem, zmizely mraky, vzniklé r. 1898
a 1899; anglieký vyslanec, přijíždějící do Paříže
nyní, vydal se na cestu za nejjasnější pohody.
Ze všeho je patrno, že Anglie si velmi zakládá
na »entente cordiale« a vynasnaží se co nej-
horlivěji udržeti nynější přátelství s Francil, jež
je též velmi prospěšné míru.
#24
alto_textblock
#24
Jaurěs a internacionalisté.
Velká půtka Jaurěsa a Guesda na kon-
gresu amsterodamském, jež skončila rozhodnou
porážkou Jaursovou, neboť k »nesmířitelnému
a protiburžoastnímu stanovisku Guesdověse
přidal Bebel a velká většina kongresu, dosu
čeří hladiny veřejnosti francouzské.
Jaurs, který uvykl myšlence své neobme-
zené autority, který je vlastně ředitelem nynějš
politiky francouzské, téžce nese svou pohromu
a ve svém žurnále »La Humanité« ulevuje
svému hněvu i žalu. Jaurěs, který byl do ne-
dávna pokládán za hlavu bojovného socialismu
#25
alto_textblock
#25
ve Francii, je teď »podezřelým« a »mírným«,
neboť není dosti mezinárodním a nechce úplně
zapříti svou francouzskou krev a svůj původ.
A to je velkým prohřešením v očích revolučních
socialistů, jichž vůdce je Guesde a který do-
konce vrhl na kongresu Jaurěsovi do tváře
strašné obvinění: »Jste docela obyčejný nacio-
nalista!« Jaurěs nationalistou, soudruhem Dé-
rouléda, Rocheforta, Millevoye a antisemity Dru-
monta! Toto kruté slovo stihlo na sjezdu inter-
nacionálních socialistů právě toho muže, který
tak často zapíral svůj cit francouzský, prohla-
šoval, že neexistuje otázka elsasko lotrinská ani
nebezpečí pangermanské, ale za to objevil ne-
bezpečí slovanské ..
Jaurěs je teď, jako jeho přítel a spolubo-
jovník Millerand, vyobcován z řad neporušených
a pravých mezinárodních socialistů. Jaurěs se
omlouvá, obhajuje a za žádnou cenu nechce se
»trhnout«. Snad je to velkou chybou. Nemá
síly a odvahy hráti svou roli do konce. Moh
založiti svou stranu odštěpenců a státi se ná-
čelníkem francouzského socialismu, který by ne-
přijímal rozkazy z generálního štábu berlinského
#26
alto_textblock
#26
Melinova řeč ve Vosges.
Bývalý ministerský předseda a vůdce pro-
gressistických republikánů, zvolený opětně pre-
sidentem generální rady ve Vosges, promluvil
při této příležitosti programovou řeč své strany.
v níž vyložil velké principy své politiky a z níž
jsme dřive již byli některé momenty sdělili a dal-
šími zde doplňujeme. Republika je řečníku
ve své podstatě nejvyšší zárukou svobody.
která nesmí býti jen frazí, a jež stejně
bude obsahovati svobodu politickou, jak
náboženskou a svobodu práce. A především
nutno chrániti svobodu voličskou, bez níž nen
možný regime parlamentní. »Republika,« pravii
dále, »musí dáti zemi nejen svobodu, ale
i bezpečnost a blahobyt. Především bezpečnost
zahraniční, jež je podminkou existence a jež se
zakládá na pevnosti armády, její discipliny
svornosti jejího vlasteneckého ducha, nepodle-
hajicího vlivu žádné strany. Vše co ohrožuje
tyto elementy její moci, je zločinem proti vlasti.
Bezpečnost vnitřní je nevyhnutelnou podminkou
veřejného blaha: dělnictvo, průmysl, obchod
mohou prospivati jen v míru a důvěře. Když
zákony nejsou respektovány, když nejmenši
konflikty mohou se zvrhnouti ve vzpoury, je po
důvěře a obchod je paralysován a bída ohro-
žuje lid. Udržení pořádku je potřebou všech
vlád a především je první povinností vlády
demokratické.
#27
alto_textblock
#27
Návštěva císaře Viléma II. v Rumunsku.
#28
alto_textblock
#28
Bukureštský jeden list donesl zprávu, ž
německý císař koncem října navštíví krále ru-
munského v Bukurešti. Nyní se s poloúřadní
strany berlínské zpráva ta potvrzuje. Návštěvu
lu slibil prý Vilém II. svému příbuznému již
před delši dobou. Tato »pozornost« německého
císaře pro malý stát nepřekvapuje ovšem, nebot
Rumunsko zasloužilo si vděk Německa, obsta-
rávajíc pilně jeho zájmy na Balkáně. Od dávna
jest toto království hohenzollernské pokládáno
bez toho jen nejprv za předvoj trojspolku na
dolním Dunaji a pro budoucnost snad i za most
mezi Německem a Orientem.
#29
alto_textblock
#29
Druhý proces svob. p. Mirbacha.
#30
alto_textblock
#30
Dortmundská »Tremonia« přináší zprávu o
druhém procesu vrchního hofmistra německé
císařovny. Poručenec Mirbachův, prine Ferdi-
nand Say-Wilgenstein, žaloval poručníka svého na
vydání obnosu 8850 marek, i uvedl, že svob.
p. Mirbach obnos ten neprávem přijal a že jej
#31
alto_textblock
#31
FEUILLETON.
#32
alto_textblock
#32
Otrávené čezmy!
(Úryvek ze života v čelách makedonských.)
#33
alto_textblock
#33
Nad Balkánským hřbetem kmitl se znov
klikatý blesk, v okamžiku lítal po obloze jako
divý a rachotil se skálolomncu silou hrom, jakoby
chtěl nebesa rozervati. Spustil se prudký dešť.
s nímž se rvala zběsilá vichřice; blesky roz
rývaly mračna a temnotu; a jejich bledý svi
dodával stromům i horám fantastického vze-
zření. Byl jakýsi zvláštní půvab v tom zápase
živlů, v tom rozhovoru obzorů, v tom pekelném
osvětlení propasti — v tom velikolepém před-
stavení, v němž příšerný boj nekonečného s ta-
jemným splývá v nezemskou, démonickou har
monii. V bouři dosahuje příroda motivů svrcho
vaně poetických!
Ve svitu blesku bylo vidět četu povstale
ekou, jak namahavě postupuje z rokle. Výšli nu
planinu, a sestoupili se ku poradě, kudy dále.
Vádce prohlížel si bedlivě oblohu, ostatní oče
kávali jeho úsudek. Pojďme k chatám ovčá
ekým, snad tam zastihneme „Kara Vasila“. Četa
obrátila se k východu. Vítr zuřivě sténal, nad
zvedal promočené pláště. Při každém kroku
který učinili, vzrůstala vichřice. Jeden z po-
vstalců, šestnáctiletý mladik Milan Delčev, se
pomalu zpozdíval. Cítil, že síly ho opouštějí
v uších mu znělo, v očích dělaly se mu mžitky
hlava se mu točila; znamenal úplné své vysílení
ale nechtěl zavolati, by na něho počkali —
ostatně jeho hlas byl by pro nářek větrů ani ne-
pronikl. Nadán jsa neobyčejně silnou vůlí, spo-
lehal na ni, že ho vytrhne, byť i svaly mu vy-
pověděly službu. Ale třeba byl člověk duševně
sebe silnější, musí konečně podlehnouti účin-
kům zákonů fysických. Žádné úsili vůle, žádná
mohutnost ducha není s to, aby zvýšila svalovou
sílu nad určité meze. Brzo zahalila bouře dru-
žinu. Rázem zahučel vichr, zvedl závěje, zvířil
je v prach a zběsilé kotouče, vymrštiv je slou-
pem k obloze.
Cota dospěla v končiny, kde začíná blá
#34
alto_textblock
#34
„sněhová čepice“ „Staré planine“, kterou tate
jen zřídka smeká, a to jen před žbavým větrem
od moře Egejského. Nebe a země se spojilya
splynuly v jediný chaos, bleskurychle letíciho
sněhu. A vichr hučel, hvízdal, ječel, jakoby se
propadal svět. To trvalo dvě minuty. Balkánská
vichřice zmizela. Slunce mdle vysvitlo.
Četa přikrčila se ke strmé skále, která ji
před hlavním návalem živlů poněkud chránila.
necítila ani rukou, ani nohou. Právě teď bylo
nebezpečenství největši. Prvý vzpamatoval se
vůdce čety Černopejev. „Vzhůru, ať nezmr-
znemě!“ Vykročili dále.
Náhle vojvoda stanul. — Kde je Milan?
Milan Delčev nebyl mezi nimi. Četa se rozběhla
hledat. — Tu je! — zvolal jeden. Ze sněhu, na
samém okraji propasti, vyčníval plášť a ruk
Milanova. Byl bez sebe, tvář byla zsinalá, údy
stuhlá. Třením se Milanovi záhy rozproudila
krev, vytékala z rány na hlavě. Rychle na salaš
— zvolal vojvoda; tři lidé odnesli Milana.
„Zdrávi došli!“ — pozdravoval u vchodu
Kara Vasil! „Co se přihodilo, koho to nesele?
Nevyptávej se a polož několik polen na ohniště
jsme zkřehli a Milan potřebuje zvláště ošetření
spadl nám do rokle pod „Kozím rohem“. Četa
vešla, položila Milana vedle ohniště a jala se
sušit oděv. Vojvoda „Černo-Pejev“ vyptával se
„Kara Vasila“, jak pořídil. Vasil počal vypravo-
vat: „Poslal jsi mne vyšetřiti, kdo otrávi
„Čezmu“ (pramen, jehož ústí je zdivem ohra-
ženo). Otrávena byla celá rodina Cokova, člena
tvé čety. Co pak je z té vesnice? Před rokem
prchl do Bulharska, kde zdržoval se jako emi-
grant. Zahynulo s ním ještě osm jiných vesni-
čanů, kteří pili z čezmy. Vyšetřil jsem, že studnu
otrávili otrušíkem bašibozuci z blízké vesnice,
navedl je tamější softa (turecký kněz), který jim
jed zaopatřil. Chytili jsme spoluvinníka, který se
přiznal, že bašibozuci zamýšlejí veškeré cisterny
a čezmy otráviti. Skrýše oné čety jest čtyři ho
diny odtud, na horském svahu „Mečka“ (med-
věd). Mají tam jeskyni, já však o ní nevím. Já
vím o ní, byl jsem tam v roce 1895. Zejtra je
tam přepadneme. „Kde je tvé mužstvo, Vasilo?
#35
alto_textblock
#35
tázal se vojvoda. „Kde pak by byli, nahořev
kolibách. Jsou tam se zajatým, já ti šel vstříc
věda, že přijdeš na salaš.“ „Proč krmiš tako-
vého psa, který otravuje studny?“ „Vojvodo
prosil mne o život; zná tě, tak jsem ho ušetřil.
„Vojvodo, buď nám vítán!“ ozvaly se dva hlasy
z rohu světnice najednou. Nechtěli jsme vás
vyrušovati. „Vojvodo, čeho sobě přeješ?“ jsm
k službám. „Pošli syna ke kolibám; ať naši hoši
neprodleně sem se dostaví a zajatého vezmou
s sebou. Hoch odběhl.
Uplynula hodina a malý oddíl Vasilův se
zajatým přibyl. Zajatec, spatřiv vojvodu, padl
na kolena a jal se prosit o milost. „Vstaňa
vstup!“ Zajatec vešel a usedl na vykázané
místo. Ostatní příchozí nám podávali ruce
„Mirno!“ křikl vojvoda a rázem vše ztichlo.
Když vše utichlo, počal vojvoda zajatého vy-
slýchati.
„Ty mne znáš?“ ptal se vojvoda zajatého.
„Odkud?“ „Před léty jsi byl v našem okolí ra-
něn, družina tvá se rozběhla...“ „Dost, dost,“
přerušil ho vojvoda. „Kdo jsi a jak se jmenu
ješ?“ „Jsem daskal (učitel) z vesnice N., na
druhé straně pohoří, tam mlhou prokmitají dva
minarety.“ Vojvoda vzal dalekohled a hleděl
naznačeným směrem, pojednou sebou trhl.
poznal vesnici a zároveň učitele, který v r. 1895
přechovával raněného „Černo-Pejeva“. Vojvoda
mu podal ruku a dodal: „Děkuji ti, byl jsi Mlado-
turkem, našemu hnuti neškodný, ale jak vidím.
naučil tě čas něčemu jinému — vraždit zá
keřně lid křesťanský. Musíš za to zahynouti.“
„Jsem váš člověk, jako před léty.
Tu se vmísil do hovoru pastýř, řka, že při
jde záhy jeho známý z vesnice, kterou byl zajatý
nazna čil.
„Varoval jsem vesnici, by nepila vody z
čezmy, když obrácen bude kámen, na ní ležící
plochou k zemi; toto znamení dal jsem členu
tajného výboru ve vesnici. Tím zachráněno bylo
mnoho lidských obětí, které snad vyváží mů.
život.“ „Je-li tomu tak, budeš zachráněn!“ —
„Vojvodo, dovol, chci s tebou po tajmu promlu
viti, přesvěděíš se, že jsem váš.
#36
alto_textblock
#36
Vojvoda vyšel ze světnice — za ním za-
jatý; byl jsem svědkem tajného sdělení. Vyšl
jsme několik kroků za chatu, Turčín vytáhl svůj
nůž, rozpáral svou kazajku a vyňal dva malé,
pečlivě složené papírky. Na jednom bylo po-
tvrzení, že majitel je členem mladoturecké orga-
nisace, příznivé hnuti makedonskému, druhá
listina měla pečet a podpis našeho ústředního
komitétu. Listiny byly pravé — a Turčín pro-
puštěn na svobodu. Vojvoda dal mu několik po-
kynů, kteréž propuštěný ještě téhož dne vyřídil
k největšímu uspokojení nás všech. Večer se
vrátil; nebyl sám, na dvou mezcích nákladu při
vezl do hor darem za zachráněný život a vzácné
zprávy o četě bašibozuků.
I mezi Turky nacházejí se příznivci hnut
makedonského. Potraviny, tabák dovezené Tur
kem, byly stejnými částěmi rozděleny mezi nás
Rychlý posel vyslán k četovoditeli Savovi, by
opustil své stanovisko a táhl k severu, kde
hodlal „Černo-Pejev“ přepadnouti četu bašibo-
zuků. Slunce se počalo schylovati k západu,
když naše četa opustila salaš a táhla vstříc četě
Savova. Na určeném místě byla naše četa než
slunce zapadlo, za nedlouho zpozorovaly naše
stráže předvoj čety Savovy. Vojvoda poslal mne
četě vstřic. Za nedlouho dorazil jsem se svou
„desítkou“ ku předvoji druhé čety. Malým,
bílým praporcem jsem dal své signály, četa je
opakovala. Vrátili jsme se na stanoviště, kde
vojvoda „Černo-Pejev“ se opevňoval; zřízeny
malé barikády z kamení, kotlina zatarasena ma-
lými náspy, za kterými jsme čekali věci budoucí
Kotlinou vedla cesta, kterou četa bašibozuků při
táhnouti musila. By žádný z Turků nemohl unik
nouti, silné oddělení hlídalo ústup bašibozuků
z kotliny. Dostal jsem úkol napadnout nepřitele
a zameziti mu východ ku předu. Na určité zna-
mení, že bašibozuci se blíží, dva reflektory nám
posvítily na živý terč. Jak umluveno, tak se
stalo. Slunce zašlo, kolkolem rozhostila se noe
vše bylo ticho, jen dravé noční ptactvo počalo
svůj rej. Ze stráně zavzněl hlas sejčka čtyřikráte
po sobě a opakoval se po třikráte; to bylo zna-
mení naší nejprvnější stráže. Každý okem dravce
#37
alto_textblock
#37
proniknouti chtěl tmu, napjal sluch, pomsty.
chtivost lomcovala každým, jako zákeřná zim-
nice. Ještě jednou bylo slyšet hlas sejčka, opa
koval se však jen dvakrát: znamení, že nepřítel
minul druhé stráže; za čtvrt hodiny ozval se
poznovu hlas sejčkův, poslední stráže minul ne-
přítel. V okamžiku přejdou bašibozuci úzký
vchod do kotliny, skalními balvany těsně se-
vřený, za nímž skryt byl oddíl našich junáků
pod velením „Kara Vasila“. Hlasy bašibozuků
dolehaly blíž a blíže k našemu slechu, zbraně
jim řinčely, měsíc trochu povyskočil mezi mraky
a ozářil na chvíli krajinu. Spatřili jsme četu
bašibozuků, jak sestupuje do kotliny; přední
nacházeli se již uprostřed, když se ozvale hou-
kání sovy; počítám: dvakrát — třikrát — čtyři-
krát — teď okamžik ticho, a písknuti: znamení.
že poslední bašibozuk přešel úzký vchod. Ne-
čekal jsem, až počnou naše reflektory pracovat.
stačil malý svit měsíce. Dal jsem povel. Několik
hromadných výstřelů z mé skupiny stačilo
polovice bašibozuků se skácela, ostatek se roz-
utíkal, hledaje spásu. Na všech stranách roz-
hovořili se naše pušky svou hroznou mluvou.
Prchající zadržel „Kara Vasil“, reflektory osví-
tily kotlinu.
Noc minula a nový den slavíl svůj příchod,
sejček přestal s příšerným svým voláním —
sova již nehoukala, ležela mrtva v trávě. Mez
tisíci drahokamy rosy třpytily se též kapky ru-
bínové — granátové — krev sovy, kterou napo-
dobil „Collo“. Vrhlť se do řad nepřátelskýeh
v ruce s jataganem, který po svém dědu zdědi.
Kulka bašibozucká učinila konec jeho pomstě
Redina jeho celá jedním dnem byla otrávená,
návrat do domoviny — nemožný: Od život
mstitele vysvobodila ho smrt.
Pochovali jsme čtyři druhy. Bohatá byla ko
řisť, 83 pušek, asi 30 revolverů, spousty náboje.
Balkánští orli kroužili nad našimi hlavami,
vlci hladově v houštinách čekali, až odtáhneme,
by rozdělili se o kořisť ostatní ..
Daleko od onohe místa, v horách, kde jen
zřídka noha lidská zanechá svou stopu, jsme od-
J. Klimeš.
počinuli.