ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 38d3fef0-71e1-11dc-b9c5-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 37
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXIV.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v sobotu dne 27. srpna 1904.
#3 alto_textblock #3
Číslo 236.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. HIsty předplácí set v Praze v zdminisírael . . . . za něse nčivrt leta . . . . S K — s dvojí čonážkos nünt leta . . . . 7 K s0 ve flislkách n nlite . . . . . . 2 K 30 Poštou: a něs le . . . něrtls . . : : 9 K a ss dvojí zásllkou za měsl něrrt leta . . . .1 K ei
#5 alto_textblock #5
.
#6 alto_textblock #6
l
#7 alto_textblock #7
K
#8 alto_textblock #8
V drobném prodejt raaní čislo o sobě . . . pa zb odpolední Ve filialkách na venkovět ranní čáalo. . . . . odpolédní . . . . . . Inserů t plali se hotovš sapřel Předplacení a inserty přijímá admini- skrnce v Marianské ulicí č. 3. Tam nacházají se též redakne Hiskirna n erpečice „ Národnich Listá“ Bskopisy se novracsji
#9 alto_textblock #9
s
#10 alto_textblock #10
Válka.
#11 alto_textblock #11
L. Z Petrohradu, 26. srpna. V 9 hod. 11 minut večer. (Pův. telgr. zvl. dopis. »Ná- nodních Listů«.) Generální štáb dostal právě zprávu, že první podniky Ku- ropatkinovy ve velkém jeho ofen- sivním postupu byly vítěz ny Podrobnosti budou vydány ofieiálně. (Ostatní lelefonické a telegrafické zprávy viz na straně 3.)
#12 alto_textblock #12
Anglo-ruské přestřelky.
#13 alto_textblock #13
Válka rusko-japonská, zuřící na dálném Vý chodě, liší se od posavadních válek bílého ple- mene s asijskými a jinými plemeny i tím, že účinky svými mocně zasahuje do světových ob- chodních styků, a jelikož Anglie v oboru tomto, zejmena v obchodu námořním, uchvátila pro sebe lví podíl, přirozeně účinky ony dotkly se nejcitelněji vládkyně moří. Angličané, spolehajíce na své obrovské lod- stvo, válečné i obchodní, dovedli posud vždy pouhou skutečností této své posice každé zá- pletky v dálných končinách výborně vykořistit na prospěch svého obchodu, ať již byly vá- lečné strany jakékoliv, z pravidla zásobujíce oba soupeře, ba neštítili se po případě dodávat zbraně i bouřlivým živlům ve vlastních zámoř- ských osadách. Pokud Angličané spolehali, že tuto praktiku budou provozovati nerušeně i v nynější válce dožili se značného zklamání. Rusko, opírajíc se o mezinárodní smlouvy. zvláště o traktát pařížský, používá v míře ee největší, ba Angličané tvrdí, že i nad dovolenou míru práva svého jako válčící moc ku prohlidce neutrálních lodí, nemají-li náklad kontrabandu čili zboží vyloučeného z volné dopravy v pří padě války do státu nepřátelského. Rusové právem tvrdí, že neutrální lodi, zá sobující Japonce potřebami válečnými a vý- robky, za kontraband prohlášenými, z aviňuj prodlužování války a tim i nebez- pečí mezinárodnímu obchoduz dlouhého trvání války více a více vzrůstající. Angličané, jekožto spojenci Ja- ponců a soupeři Rusů, zvláště v Asii, ovšem přejí, aby Rusko dlouhotrvajíci válkou co nej- více se vysílilo, k čemuž jim ovšem dobře po- máhá bojovnost Japonců, již Angličané snaží se udržovati výdatným jich zásobováním po- mocí svého obchodního loďstva, při čemž ovšem mají z dodávek svých i přímý užitek obehodn a výrobní. Dlouho dost a trpělivě přihlíželo Rusk k této pomoci, již Anglie za dobrý získ posky tovala Japonsku, až konečně se odhodlalo, vy konávati i proti Anglii své právo dozoru na čin nost „neutrálního“ anglického obchodního lod stva. Vyslalo nejprvé křižáky svého dobrovolného loďstva do okolí suezského průplavu, a zadrželo několik anglických a jiných lodí, mezi nimi zviáště „Malaku“. Nastal veliký poplach v Anglii upiráno křižákům dobrovolného loďstva ruského právo k takovým prohlídkám, ba akce jejieh prohlašována anglickými časopisy za „námořn lupičství“. Současně vzpírali se Angličané uznat za kontraband všecky ony druhy nákladu, jal je Rusové jakožto kontraband již dávno, než vypukla nynější válka, prohlásili, ba Angličano se i tvářili, že jim dotyčné ruské prohlášení — nebylo známo. Zvláště důrazně provádělo vladivostocké vá lečné loďstvo prohlidky anglických a americkýeh lodí obchodních ve vodách japonských a to vše způsobilo, že dopravní sazby anglických lodí do Japonska se zdvojnásobily, aby si takto majitele jejich zjednali náhradu za hrozící lodím nebez-
#14 alto_textblock #14
pečí, že Budou Rusy prohlášeny „za dobrou Fo
#15 alto_textblock #15
řist“
#16 alto_textblock #16
Již již se podobalo, že ruská akce prot neutrálním lodím, vezoucím válečný kontra- band, uvízne následkem anglických námitek když spor na novo se podnítil následkem pro hlídek, vykonaných ruskými křižáky na jiné dů- ležité lini námořního obchodu — kolem jižní Afriky. Zde, v okolí mysu Dobré naděje, zadrže ruský křižák eznámého dosud jména — byl prý to „Smolensk“ z dobrovolného loďstva — anglický parník „Comedian“. Mimo to podroben byl prohlídce křižákem „Urálem“ anglický par- ník „Teucalelik“ ve Středozemním moři; vezi prý náklad uhli pro anglické loďstvo u ostrova Malty. Z případů těchto jest patrno, že Rusk svůj dozor na válečný kontraband rozšířilo na všecka moře, po nichž jde doprava do Japonska čili, jak Angličané to nazývaji, že ohrožuje vol- nost anglické plavby a obchodu na všech stra nách. Poplach jest z toho v anglickém časopise- ctvu ještě větší, než po zadržení prvních lod. anglických křižáky ruského dobrovolného lod- stva; svolávají se i porady majitelů lodí, činí se usnesení proti „ruským přehmatům“, ale záleži tost se nevyjasňuje, protože na základě mezi národního práva nelze Rusku jako válčicí moc- odepříti právo zabavovati válečný kontraband naložený pro Japonce na lodich neutrálních. Angličany při tom asi nejvíce rozčiluje to že Rusové nelekají se „autority a prestiže Anglie“ jakožto vládkyně moří. Dopisovatelé angličtí z Petrohradu snažíse věci dáti ráz, jakoby smírnému vyřízení této zá- ležitosti překážela protinnglická strana při dvoře carském, ba „Daily Telegraph“ se přímo do- vídá, že není pravda, jakoby Rusko bylo při- stoupilo na názory anglické, vyložené v Petro- hradě notou vlády anglické ze dne 16. t. m., na- opak prý dle podrobných informací zjištěno, že až do 23. t. m. vůbec nijaké odpovědi vlád anglické nedalo a jest daleko toho — přijat názory anglického ministra lorda Landsdowna za své. Mezitím se oznamuje, že Rusko ve příčině prohlídek na pobřeží jižní Afriky pouze při- pouští, že tamní jeho křižáky ještě nedostaly „nových pokynů“ a že za dodání jich požádal dva anglické křižáky. Kdyby šlo podle anglických časopisů, pod lehajících postiženým interessentům „volnost obchodu“, musilo by válečné loďstvo anglieké rázem zatíti žílu smělým ruským křižákům. Jes prý to marným plýtváním času a slov obracet se na Rusy s mírnými protesty, „profože ná- mořníci a vojáci ruští nemají smyslu pro di- plomatické noty“. „Times“ volá, že Rusko zájmu míru musí pochopiti, že vláda a národ anglický neztrpí dalších „vytáček“. „Daily Mail“ připomíná slova z trůnní řeči při uzavření parlamentu, „má vláda bude energicky podporo vati mé poddané ve vykonávání práv, přiznaných mezinárodními zákony neutrálům“, a dokazuje že veřejné mínění křivdí ministerstvu Balfou rovu, pokud tvrdí, že nepřekáží „obtěžování“ anglického obchodu Rusy. Není prý příčin domní vati se, že by anglická vláda nedostála danému slovu. Ale Anglic jest velmoc, a její vláda pr nesmí se dáti strhnouti agitací k ukvapenýn skutkům. Je-li při dvoře carském protianglické strana, bylo by moudré, sesilovati ji? Jsou pr vážné otázky mezi Anglií a Ruskem, ale mohou býti rozřešeny taktem pevností lépe — než pokřike m. Jak vidno, ani anglická vláda nespěchá d přímé srážky s Ruskem. Mimo to Angličany také to rozčiluje, že Rusové si vůči jiným zvláště německým lodím tak ostře nevedou. čímž mnohý náklad — přechází z dopravy angli cké na lodi německé.
#17 alto_textblock #17
Prostředky diplomacie anglické sesílen byly mezitím zákazem opatření válčících lodí uhlíra z námořních skladišť anglických. Dosud zákaz ten vydal pouze anglický správce ostrova Malty; má to býti dle všeho výstraha Rusům, že by podobně mohlo se státi i v ostatních skladech. Rusové nezůstávají ani tu dlužni odpověd Angličanům, označujíce toto opatření jakožto porušení pravidel o neutralitě, jež dovolují, aby válečné lodi v určitém poměru z neutrálních skladišť se zásobily uhlím. A protože pouze ruské lodi na cestě z Evrop na dálný Východ potřebují anglické uhli, jest porušení to zároveň jednostranně prot ruské. Rusové však dle „Nov. Vrem.“ pomý- šleli již i na tento případ, a učinili svá opatření. Zákaz tedy nebude míti jiný účinek, než že podlomi v Rusku úplně důvěru v domnělou do- brou vůli anglickou. Naprosto však neodvrát Rusko od vykonávání svých práv jako moc válčící. — Dle anglických časopisů žádá vláda britska 1. dohodu o tom, co je kontraband, a 2. zákaz potopení lodí neutrálních, jež se však zvlášte vydatně provádělo ve válce americké.
#18 alto_textblock #18
Politické zprávy domácí.
#19 alto_textblock #19
Z Černovců, 24. srpna. (V Bukovi n ubývá Němců.) Podle informací » Allg. d Schulvereinu« vystěhovalo se v posledních třech létech z Bukoviny 23.597 Němeů. Odebralis většinou do Poznaňska, kam je verbují haka- tisté, myslíce, že jsou již v hospodářském boj- se Slovany kaleni a budou ztam germanisaci ko- nati prospěšnější služby, než- v Bukovině. Tento pohyb německého obyvatelstva je především dů- kazem, že Němci za hranicemi pruskými všude se podřizují jako vojáci vedení Berlína. Jinal doufáme, že hakatisté se ve svých nadějích pře počtou. Jestli o kterém národě možno dnes prá vem říci, že je v hospodářském boji ve službě národnosti kalený, jsou to právě poznaňští Po láci a nikoli bukovinští Němci, kteří žádného hoje nemají. Ze Záhřeba, 23. srpna. (Chorv até Rusové.) »Obzor« dává výraz srdečné ra dosti nad tím, ze Slovanský spolek moskevský vyznamenal čestným členstvím tři výborné muže chorvatské: biskupa Strossmayera, Barčiče Miliče. Praví, že celý chorvatský národ eítí se nyní dlužníkem Rusů a doufá, že Rusové ne budou příště Chorvaty stavěti za jině balkánské Slovany. Toho, myslíme, Rusové nikdy nečiníli. Zásadně zajisté ne. a Z Moravské Ostravy, 25. srpna. (Na od ražení germanisace na Českotře bovsku.) V dopise z České Třebové »Ostrav ský Denník« líčí nebezpečí germanisace, které se stahuje kolem České Třebové. Přiboj vln doráži na město i okolí, síť germanisace zadrhuje se úže a úže. Třebovsko národu zachovati jest musí býti snahou každého poctivého Čecha. Do pisovatel vytýká některým Čechům, kteří stojí popředí, lhostejnost k národním zájmům a orga- nisacím. Z Pečuje, 24. srpna. (Řeč generál Rónaye.) Generál Rónay-Horváth měl zde řeč ke kadetům při povýšení za důstojníky, v níž je takto napomínal: Buďte vždycky nejvěrnějšími poddanými našeho krále a zachovejte nezlomnou věrnost a plamennou lásku k naší milované uherské vlasti. Buďte každým tepem svého srdce oddáni uherské zemi, na které žijeme i umíráme. a uherskému národu, z jehož lůna jste vyšli Chovejte vždycky lásku k mužstvu, svěřenému vaší péči, vedení a naučování, neboť i onos skládá ze synů této vlasti, od jejichž pilných rukou závisí budoucnost a zdar vlasti. Neubli žujte nikdy vojínům surovými slovy, neboť také
#20 alto_textblock #20
prostý muž má citlivé srdce a vážné sebevědomí. V obcování s občanskou společnosti vynikejte vzdělaností a ušlechtilosti, mužným, avšak skromným chováním. Mějte v úctě naše spolu- občany, ať jsou oblečeni jemným kabátem nebo dělnickou kazajkou, neboť oni pracují v potu tváří svých, aby mohla býti vydržována branná moc. Obohacujte vytrvale své vědomosti, neboo už ve škole bylo vám vštěpováno, že při dneš- ním válečnictví vědění má větší cenu, než od vaha a statečnost, ačkoli ani tyto vlastnosti po strádány býti nemohou. Budele-li tací, jak vás napomínám, bude prapor, na který jste přísa hali, vesele vláti nad vámi a věstiti slávu uher ských zbranl. Čech nepřečte bez teskných pocitů tutc krásnou řeč. Tak k němu 300 let žádný generál nepromluvil. Z Pešti, 25. srpna. (Biskupové dluhy.) Před několika dni byl dán rožňov skému biskupu sekvestr a dnes vychází na jevo že klužský arcibiskup Čáska, nedávno zemřelý také jen dluhy po sobě zůstavil, přes to, že měl 120.000 K ročních příjmů a velkostatek ve výměře 92.000 jiter. Obydli arcibiskupovo a zámek jeho v Kluži byly hned po jeho smrti soudně zapečstěny.“ Závěť nalezená je 8 le stará, ale bude musit být uznána za neplatnou, protože neodpovidá stavu jmění testátorova. Dokud majetkové poměry arcibiskupství nebudou urovnány, stolec arcibiskupa klužského zůstane nebbsazen.
#21 alto_textblock #21
Politické zprávy zahraničné.
#22 alto_textblock #22
V Praze, 26. srpna.
#23 alto_textblock #23
Nový anglický vyslanec v Paříži. Sir Edmund Monson, který dosud zastával místo vyslance říše britské ve Francii odebral se pro vysoké stáři na odpočinek a jeho ná- stupcem se stal Sir Franeis Bertie, dosavadní zástupce anglické vlády v Římě. Sir Edmun Monson byl vyslancem v Paříži od konce roku 1898. Před tím byl ve Vídni. Sir Francis Bertie je 60 let stár, je synem hrab. Abingtona. Začal svou karieru v kanceláři zabraničního minister- stva a stal se příručím u vyslanectva v Berlíně. Pak se stal podsekrelářem ministerstva zahra- ničních záležitoští a po několika letech byl jmenován vyslancem v Římě, kde si velkýeh zásluh získal obnovením přátelských styků Anglie s Italií. Italské žurnály velmi srdečně píši o odcházejícím vyslanci. »Times« doufá, že sehopnosti nového vyslance pařížského se plně osvěděí za nynějšího velmi přátelského poměru francouzsko anglického a praví: Díky důmyslu a prozíravosti krále a rychlé odpovědi, učiněné na jeho návrhy presidentem Loubetem a mini- strem Deleasséem, zmizely mraky, vzniklé r. 1898 a 1899; anglieký vyslanec, přijíždějící do Paříže nyní, vydal se na cestu za nejjasnější pohody. Ze všeho je patrno, že Anglie si velmi zakládá na »entente cordiale« a vynasnaží se co nej- horlivěji udržeti nynější přátelství s Francil, jež je též velmi prospěšné míru.
#24 alto_textblock #24
Jaurěs a internacionalisté. Velká půtka Jaurěsa a Guesda na kon- gresu amsterodamském, jež skončila rozhodnou porážkou Jaursovou, neboť k »nesmířitelnému a protiburžoastnímu stanovisku Guesdověse přidal Bebel a velká většina kongresu, dosu čeří hladiny veřejnosti francouzské. Jaurs, který uvykl myšlence své neobme- zené autority, který je vlastně ředitelem nynějš politiky francouzské, téžce nese svou pohromu a ve svém žurnále »La Humanité« ulevuje svému hněvu i žalu. Jaurěs, který byl do ne- dávna pokládán za hlavu bojovného socialismu
#25 alto_textblock #25
ve Francii, je teď »podezřelým« a »mírným«, neboť není dosti mezinárodním a nechce úplně zapříti svou francouzskou krev a svůj původ. A to je velkým prohřešením v očích revolučních socialistů, jichž vůdce je Guesde a který do- konce vrhl na kongresu Jaurěsovi do tváře strašné obvinění: »Jste docela obyčejný nacio- nalista!« Jaurěs nationalistou, soudruhem Dé- rouléda, Rocheforta, Millevoye a antisemity Dru- monta! Toto kruté slovo stihlo na sjezdu inter- nacionálních socialistů právě toho muže, který tak často zapíral svůj cit francouzský, prohla- šoval, že neexistuje otázka elsasko lotrinská ani nebezpečí pangermanské, ale za to objevil ne- bezpečí slovanské .. Jaurěs je teď, jako jeho přítel a spolubo- jovník Millerand, vyobcován z řad neporušených a pravých mezinárodních socialistů. Jaurěs se omlouvá, obhajuje a za žádnou cenu nechce se »trhnout«. Snad je to velkou chybou. Nemá síly a odvahy hráti svou roli do konce. Moh založiti svou stranu odštěpenců a státi se ná- čelníkem francouzského socialismu, který by ne- přijímal rozkazy z generálního štábu berlinského
#26 alto_textblock #26
Melinova řeč ve Vosges. Bývalý ministerský předseda a vůdce pro- gressistických republikánů, zvolený opětně pre- sidentem generální rady ve Vosges, promluvil při této příležitosti programovou řeč své strany. v níž vyložil velké principy své politiky a z níž jsme dřive již byli některé momenty sdělili a dal- šími zde doplňujeme. Republika je řečníku ve své podstatě nejvyšší zárukou svobody. která nesmí býti jen frazí, a jež stejně bude obsahovati svobodu politickou, jak náboženskou a svobodu práce. A především nutno chrániti svobodu voličskou, bez níž nen možný regime parlamentní. »Republika,« pravii dále, »musí dáti zemi nejen svobodu, ale i bezpečnost a blahobyt. Především bezpečnost zahraniční, jež je podminkou existence a jež se zakládá na pevnosti armády, její discipliny svornosti jejího vlasteneckého ducha, nepodle- hajicího vlivu žádné strany. Vše co ohrožuje tyto elementy její moci, je zločinem proti vlasti. Bezpečnost vnitřní je nevyhnutelnou podminkou veřejného blaha: dělnictvo, průmysl, obchod mohou prospivati jen v míru a důvěře. Když zákony nejsou respektovány, když nejmenši konflikty mohou se zvrhnouti ve vzpoury, je po důvěře a obchod je paralysován a bída ohro- žuje lid. Udržení pořádku je potřebou všech vlád a především je první povinností vlády demokratické.
#27 alto_textblock #27
Návštěva císaře Viléma II. v Rumunsku.
#28 alto_textblock #28
Bukureštský jeden list donesl zprávu, ž německý císař koncem října navštíví krále ru- munského v Bukurešti. Nyní se s poloúřadní strany berlínské zpráva ta potvrzuje. Návštěvu lu slibil prý Vilém II. svému příbuznému již před delši dobou. Tato »pozornost« německého císaře pro malý stát nepřekvapuje ovšem, nebot Rumunsko zasloužilo si vděk Německa, obsta- rávajíc pilně jeho zájmy na Balkáně. Od dávna jest toto království hohenzollernské pokládáno bez toho jen nejprv za předvoj trojspolku na dolním Dunaji a pro budoucnost snad i za most mezi Německem a Orientem.
#29 alto_textblock #29
Druhý proces svob. p. Mirbacha.
#30 alto_textblock #30
Dortmundská »Tremonia« přináší zprávu o druhém procesu vrchního hofmistra německé císařovny. Poručenec Mirbachův, prine Ferdi- nand Say-Wilgenstein, žaloval poručníka svého na vydání obnosu 8850 marek, i uvedl, že svob. p. Mirbach obnos ten neprávem přijal a že jej
#31 alto_textblock #31
FEUILLETON.
#32 alto_textblock #32
Otrávené čezmy! (Úryvek ze života v čelách makedonských.)
#33 alto_textblock #33
Nad Balkánským hřbetem kmitl se znov klikatý blesk, v okamžiku lítal po obloze jako divý a rachotil se skálolomncu silou hrom, jakoby chtěl nebesa rozervati. Spustil se prudký dešť. s nímž se rvala zběsilá vichřice; blesky roz rývaly mračna a temnotu; a jejich bledý svi dodával stromům i horám fantastického vze- zření. Byl jakýsi zvláštní půvab v tom zápase živlů, v tom rozhovoru obzorů, v tom pekelném osvětlení propasti — v tom velikolepém před- stavení, v němž příšerný boj nekonečného s ta- jemným splývá v nezemskou, démonickou har monii. V bouři dosahuje příroda motivů svrcho vaně poetických! Ve svitu blesku bylo vidět četu povstale ekou, jak namahavě postupuje z rokle. Výšli nu planinu, a sestoupili se ku poradě, kudy dále. Vádce prohlížel si bedlivě oblohu, ostatní oče kávali jeho úsudek. Pojďme k chatám ovčá ekým, snad tam zastihneme „Kara Vasila“. Četa obrátila se k východu. Vítr zuřivě sténal, nad zvedal promočené pláště. Při každém kroku který učinili, vzrůstala vichřice. Jeden z po- vstalců, šestnáctiletý mladik Milan Delčev, se pomalu zpozdíval. Cítil, že síly ho opouštějí v uších mu znělo, v očích dělaly se mu mžitky hlava se mu točila; znamenal úplné své vysílení ale nechtěl zavolati, by na něho počkali — ostatně jeho hlas byl by pro nářek větrů ani ne- pronikl. Nadán jsa neobyčejně silnou vůlí, spo- lehal na ni, že ho vytrhne, byť i svaly mu vy- pověděly službu. Ale třeba byl člověk duševně sebe silnější, musí konečně podlehnouti účin- kům zákonů fysických. Žádné úsili vůle, žádná mohutnost ducha není s to, aby zvýšila svalovou sílu nad určité meze. Brzo zahalila bouře dru- žinu. Rázem zahučel vichr, zvedl závěje, zvířil je v prach a zběsilé kotouče, vymrštiv je slou- pem k obloze. Cota dospěla v končiny, kde začíná blá
#34 alto_textblock #34
„sněhová čepice“ „Staré planine“, kterou tate jen zřídka smeká, a to jen před žbavým větrem od moře Egejského. Nebe a země se spojilya splynuly v jediný chaos, bleskurychle letíciho sněhu. A vichr hučel, hvízdal, ječel, jakoby se propadal svět. To trvalo dvě minuty. Balkánská vichřice zmizela. Slunce mdle vysvitlo. Četa přikrčila se ke strmé skále, která ji před hlavním návalem živlů poněkud chránila. necítila ani rukou, ani nohou. Právě teď bylo nebezpečenství největši. Prvý vzpamatoval se vůdce čety Černopejev. „Vzhůru, ať nezmr- znemě!“ Vykročili dále. Náhle vojvoda stanul. — Kde je Milan? Milan Delčev nebyl mezi nimi. Četa se rozběhla hledat. — Tu je! — zvolal jeden. Ze sněhu, na samém okraji propasti, vyčníval plášť a ruk Milanova. Byl bez sebe, tvář byla zsinalá, údy stuhlá. Třením se Milanovi záhy rozproudila krev, vytékala z rány na hlavě. Rychle na salaš — zvolal vojvoda; tři lidé odnesli Milana. „Zdrávi došli!“ — pozdravoval u vchodu Kara Vasil! „Co se přihodilo, koho to nesele? Nevyptávej se a polož několik polen na ohniště jsme zkřehli a Milan potřebuje zvláště ošetření spadl nám do rokle pod „Kozím rohem“. Četa vešla, položila Milana vedle ohniště a jala se sušit oděv. Vojvoda „Černo-Pejev“ vyptával se „Kara Vasila“, jak pořídil. Vasil počal vypravo- vat: „Poslal jsi mne vyšetřiti, kdo otrávi „Čezmu“ (pramen, jehož ústí je zdivem ohra- ženo). Otrávena byla celá rodina Cokova, člena tvé čety. Co pak je z té vesnice? Před rokem prchl do Bulharska, kde zdržoval se jako emi- grant. Zahynulo s ním ještě osm jiných vesni- čanů, kteří pili z čezmy. Vyšetřil jsem, že studnu otrávili otrušíkem bašibozuci z blízké vesnice, navedl je tamější softa (turecký kněz), který jim jed zaopatřil. Chytili jsme spoluvinníka, který se přiznal, že bašibozuci zamýšlejí veškeré cisterny a čezmy otráviti. Skrýše oné čety jest čtyři ho diny odtud, na horském svahu „Mečka“ (med- věd). Mají tam jeskyni, já však o ní nevím. Já vím o ní, byl jsem tam v roce 1895. Zejtra je tam přepadneme. „Kde je tvé mužstvo, Vasilo?
#35 alto_textblock #35
tázal se vojvoda. „Kde pak by byli, nahořev kolibách. Jsou tam se zajatým, já ti šel vstříc věda, že přijdeš na salaš.“ „Proč krmiš tako- vého psa, který otravuje studny?“ „Vojvodo prosil mne o život; zná tě, tak jsem ho ušetřil. „Vojvodo, buď nám vítán!“ ozvaly se dva hlasy z rohu světnice najednou. Nechtěli jsme vás vyrušovati. „Vojvodo, čeho sobě přeješ?“ jsm k službám. „Pošli syna ke kolibám; ať naši hoši neprodleně sem se dostaví a zajatého vezmou s sebou. Hoch odběhl. Uplynula hodina a malý oddíl Vasilův se zajatým přibyl. Zajatec, spatřiv vojvodu, padl na kolena a jal se prosit o milost. „Vstaňa vstup!“ Zajatec vešel a usedl na vykázané místo. Ostatní příchozí nám podávali ruce „Mirno!“ křikl vojvoda a rázem vše ztichlo. Když vše utichlo, počal vojvoda zajatého vy- slýchati. „Ty mne znáš?“ ptal se vojvoda zajatého. „Odkud?“ „Před léty jsi byl v našem okolí ra- něn, družina tvá se rozběhla...“ „Dost, dost,“ přerušil ho vojvoda. „Kdo jsi a jak se jmenu ješ?“ „Jsem daskal (učitel) z vesnice N., na druhé straně pohoří, tam mlhou prokmitají dva minarety.“ Vojvoda vzal dalekohled a hleděl naznačeným směrem, pojednou sebou trhl. poznal vesnici a zároveň učitele, který v r. 1895 přechovával raněného „Černo-Pejeva“. Vojvoda mu podal ruku a dodal: „Děkuji ti, byl jsi Mlado- turkem, našemu hnuti neškodný, ale jak vidím. naučil tě čas něčemu jinému — vraždit zá keřně lid křesťanský. Musíš za to zahynouti.“ „Jsem váš člověk, jako před léty. Tu se vmísil do hovoru pastýř, řka, že při jde záhy jeho známý z vesnice, kterou byl zajatý nazna čil. „Varoval jsem vesnici, by nepila vody z čezmy, když obrácen bude kámen, na ní ležící plochou k zemi; toto znamení dal jsem členu tajného výboru ve vesnici. Tím zachráněno bylo mnoho lidských obětí, které snad vyváží mů. život.“ „Je-li tomu tak, budeš zachráněn!“ — „Vojvodo, dovol, chci s tebou po tajmu promlu viti, přesvěděíš se, že jsem váš.
#36 alto_textblock #36
Vojvoda vyšel ze světnice — za ním za- jatý; byl jsem svědkem tajného sdělení. Vyšl jsme několik kroků za chatu, Turčín vytáhl svůj nůž, rozpáral svou kazajku a vyňal dva malé, pečlivě složené papírky. Na jednom bylo po- tvrzení, že majitel je členem mladoturecké orga- nisace, příznivé hnuti makedonskému, druhá listina měla pečet a podpis našeho ústředního komitétu. Listiny byly pravé — a Turčín pro- puštěn na svobodu. Vojvoda dal mu několik po- kynů, kteréž propuštěný ještě téhož dne vyřídil k největšímu uspokojení nás všech. Večer se vrátil; nebyl sám, na dvou mezcích nákladu při vezl do hor darem za zachráněný život a vzácné zprávy o četě bašibozuků. I mezi Turky nacházejí se příznivci hnut makedonského. Potraviny, tabák dovezené Tur kem, byly stejnými částěmi rozděleny mezi nás Rychlý posel vyslán k četovoditeli Savovi, by opustil své stanovisko a táhl k severu, kde hodlal „Černo-Pejev“ přepadnouti četu bašibo- zuků. Slunce se počalo schylovati k západu, když naše četa opustila salaš a táhla vstříc četě Savova. Na určeném místě byla naše četa než slunce zapadlo, za nedlouho zpozorovaly naše stráže předvoj čety Savovy. Vojvoda poslal mne četě vstřic. Za nedlouho dorazil jsem se svou „desítkou“ ku předvoji druhé čety. Malým, bílým praporcem jsem dal své signály, četa je opakovala. Vrátili jsme se na stanoviště, kde vojvoda „Černo-Pejev“ se opevňoval; zřízeny malé barikády z kamení, kotlina zatarasena ma- lými náspy, za kterými jsme čekali věci budoucí Kotlinou vedla cesta, kterou četa bašibozuků při táhnouti musila. By žádný z Turků nemohl unik nouti, silné oddělení hlídalo ústup bašibozuků z kotliny. Dostal jsem úkol napadnout nepřitele a zameziti mu východ ku předu. Na určité zna- mení, že bašibozuci se blíží, dva reflektory nám posvítily na živý terč. Jak umluveno, tak se stalo. Slunce zašlo, kolkolem rozhostila se noe vše bylo ticho, jen dravé noční ptactvo počalo svůj rej. Ze stráně zavzněl hlas sejčka čtyřikráte po sobě a opakoval se po třikráte; to bylo zna- mení naší nejprvnější stráže. Každý okem dravce
#37 alto_textblock #37
proniknouti chtěl tmu, napjal sluch, pomsty. chtivost lomcovala každým, jako zákeřná zim- nice. Ještě jednou bylo slyšet hlas sejčka, opa koval se však jen dvakrát: znamení, že nepřítel minul druhé stráže; za čtvrt hodiny ozval se poznovu hlas sejčkův, poslední stráže minul ne- přítel. V okamžiku přejdou bašibozuci úzký vchod do kotliny, skalními balvany těsně se- vřený, za nímž skryt byl oddíl našich junáků pod velením „Kara Vasila“. Hlasy bašibozuků dolehaly blíž a blíže k našemu slechu, zbraně jim řinčely, měsíc trochu povyskočil mezi mraky a ozářil na chvíli krajinu. Spatřili jsme četu bašibozuků, jak sestupuje do kotliny; přední nacházeli se již uprostřed, když se ozvale hou- kání sovy; počítám: dvakrát — třikrát — čtyři- krát — teď okamžik ticho, a písknuti: znamení. že poslední bašibozuk přešel úzký vchod. Ne- čekal jsem, až počnou naše reflektory pracovat. stačil malý svit měsíce. Dal jsem povel. Několik hromadných výstřelů z mé skupiny stačilo polovice bašibozuků se skácela, ostatek se roz- utíkal, hledaje spásu. Na všech stranách roz- hovořili se naše pušky svou hroznou mluvou. Prchající zadržel „Kara Vasil“, reflektory osví- tily kotlinu. Noc minula a nový den slavíl svůj příchod, sejček přestal s příšerným svým voláním — sova již nehoukala, ležela mrtva v trávě. Mez tisíci drahokamy rosy třpytily se též kapky ru- bínové — granátové — krev sovy, kterou napo- dobil „Collo“. Vrhlť se do řad nepřátelskýeh v ruce s jataganem, který po svém dědu zdědi. Kulka bašibozucká učinila konec jeho pomstě Redina jeho celá jedním dnem byla otrávená, návrat do domoviny — nemožný: Od život mstitele vysvobodila ho smrt. Pochovali jsme čtyři druhy. Bohatá byla ko řisť, 83 pušek, asi 30 revolverů, spousty náboje. Balkánští orli kroužili nad našimi hlavami, vlci hladově v houštinách čekali, až odtáhneme, by rozdělili se o kořisť ostatní .. Daleko od onohe místa, v horách, kde jen zřídka noha lidská zanechá svou stopu, jsme od- J. Klimeš. počinuli.