#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek dne 26. srpna 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 235.
#5
alto_textblock
#5
Fa ranní a odpol. Iisty
přodplácí s
v Praze v adnlnistna
nrk táka : : :
nlae “ drojí donánk
kei
vrk reta
vo ; , K p
nkte . rostou
e
B strrko i cte-
dvojí sllantnt koo
a:::2k
#8
alto_textblock
#8
NILI
#10
alto_textblock
#10
V urebném prodejí:
ranní číslo o sobě
odpolanlní
Ve nlialkách na vankov
zanní čoslo. . . . .
. .
cdpsledir ns
Inseraty
platí se hotové napřet
přijímá ndmini
Piečalacer arisské ulici č.3.
#11
alto_textblock
#11
Tm sashízejí sa tek nea
tlskárna a ezpedice „Národnich Lista-
kskrpiy vo serne
#12
alto_textblock
#12
nik
#13
alto_textblock
#13
Válka.
L. Z Petrohradu, 25. srpna v 6 ho.
večer. (Pův. telg. zvl. dop. »Nár. L.«) Gene-
rálnímu štábu dostalo se zpráv, ž
Kuropatkin započal ofen-
sivními pohyby proti Japon-
eům, což znamená počátek nového
období v kampani válečné. Tele-
gramy, jež sem došly z Vladivostoku,
vypravují, že »Novik«, připluv do
Korsakovu, naložil uhli a odplul do
Vladivostoku. Loďstvo japonské ale
jalo se ho stíhati a donutilo ruský
křižák, by obrátil, a zamezilo mu
zároveň vjeti do přístavu. »Novik«
pak uvízl na pobřeží. Japonci bom-
bardovali pak loď na samém pobřeží.
Posádka křižáku byla zachráněna.
(Dopisovatel náš potvrzuje tu některá dr
vější, úryvkovitě poslaná telegrafická sdělen
o osudu »Novika«. Pozn. red.)
Dle informací mých z bezpečnéh
pramene jsou veškeré zprávy o vy-
jednávání mezi Ruskem a Japon-
skem klamny.
Z Petrohradu, 25. srpna. (C.-B.) Te-
legram generála Stesslja sdělujez
Port Arturu ze dne 19. t. m., že Ja-
ponci v den ten ve 41 hod. ráno za-
hájili útok na vrch Uglovaj a že sou-
časně počali s Vlčí Hory prudce bom-
bardovati opevnění severní frontya
jedné části i východní fronty. Oproti
Luičinu a podél údolí Lauko zřizují
zákopy-
Z Petrohradu, 25. srpna. (C.-B.) C
Mikuláš jmenoval generála Stes-
selja generálním pobočníkem svým.
Z Tokla, 25. srpna. (C.-B.) Reuterov
kancelář sděluje: Dva ruští torpedoborci
narazili ve středu večer při vjezdu
do přístavu port-arturského na miny
Větší znich, jenž měl 4 ko
míny, se potopil. O jménu lodí
a ztrátách na životech lidských nen
nie známo.
(Ostatní felefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.
#14
alto_textblock
#14
Povinnost Rakouska k Čechám
#15
alto_textblock
#15
»Vláda Velké Britanie ovšem nerada slýcht
mluviti o hrozné bídě a hladu v Irsku« —
vytkl trpce před 57 lety proslulý vůdce Irčanů
Daniel O'Connel. A vlády rakouské, moh
bychom doložiti my Čechové, hrozně nerady
slyší mluvit o bídě a nouzi v zemích koruny
české, čili jak jim v c. k. ministerstvu orby
centralisticky zlovolně přezdívají: »v zemíeh
sudetských«. »Sucho není živel« — od-
povídaly německo ústavácké vlády po celá desíti-
letí necitelně našim rolníkům, prokazujícím, jak
trvalá sucha zničila jim osení a žádajícím z
odepsání daně pozemkové vzhledem ku nezavi-
něnému neštěstí svému. Nikdy nechtěli pánové
ve Vídní věřiti, že na kraje naše trhla živelními
pohromami tak rozsáhlá a krutá bída, že zaslu-
#16
alto_textblock
#16
hovala výdatné pomoci státní. S touto ne-
skrbleno vůči žádné druhé zemi tak skoupě,
jako vůči našim krajům českým, ať poplenily
je povodně, kroupy nebo sucha. Jakých ohrom-
ných škod způsobilo loňské nevídaně hrozné
krupobití po našem chudém českém jihu.A
jak dopadla ta pomoc státní u poměru k veli
kosti dokázaných škod ! Hořko vzpomínati t
pěkné odpovědi Körbrovy agrárnickému poslanci
Práškovi
Než, jakoby se osud sám i s přírodou by
spiknul proti těžce zkoušenému národu našemu
— letošní vedra a sucha tťíměsíční opét zasáhl
naše kraje pohromou ještě daleko rozsáhlejší
zhoubnější, jejíž následky hrozí vlasti naší stát
se přímo osudnými.
Když před 164 lety výbojný král prusk
Bedřich II. vpadl do vlastí našich, byl jejicl
úrodou bohatou přímo u vytržení, i dal svémo
obdivu výraz těmito známými slovy: »J a k
půdy, jaké zdroje síly má toto nevy
čerpatelné Rakousko. Po taková leta pracují
ministři jeho bez ustání o jeho zkázu a přece
se jim to pořád ještě nepovedlo.« — Ale vděk
160leté vytrvalé ministerské práci, jsou
šťastně ty naše úrodné a průmyslné Čechy, tento
nevyčerpatelný zdroj síly a blahobytu Rakouska,
tak zřízeny, že dvě neúrodná lela stačí, aby-
chom trnuli před hrozící všeobecnou nouzí, dra-
hotou a bídou.
»Ale brambory snad přece mít
budete« dotazoval se v loni všude našeho
selského lidu místodržitel král. českého hrab
Coudenhove na své objíždce zuboženými kraj
jihočeskými. Nuže, letos nebude míti lid nás
již ani těch zemákův, a nebude míti ani na ně.
Již dnes jest bída v jižních Čechách tak krutá.
že tam zubožený lid čekal na letošní velké cí
sařské manévry namnoze jako na svou spásu
Pro trvající sucho, pro neslýchaný nedostatel
vody a píce jsou v poslední chvili manévryty
ministerstvem války odvolány.
Skutek ten je důkazem, že v rozhodujícíel
kruzích vojenských jsou dobře zpravenio
neslýchaně zuboženém stavu krajin naších, když
si tam nelroufají vydržeti ani týden s armádou
70.000 mužův. —
Ale jsou-li taktéž dobře o hrozné pravdě
zpraveni v c. k. ministerstvu finane
a orby? Jsou-li tam odhodláni, vůči tak
neobyčejně krutému neštěstí země, která byl
dosud nejštědrejší studnicí dani a důchodův
říšských, zaraziti nyní rozumně čer
padlo a ušetřiti na čas do dna vyprá-
hlou studnici úsilovného fiskálního čerpání daně
pozemkové z pozemkův, obrácených v spálený.
neplodný úhor?
Všude jinde by se to v případě podobném
rozumělo samo sebou, že nutno pro ten rok
pohromy a bídy ustati od veškerého vymákáni
dlužných daní pozemkových, ba že je slusno
vůbec je odepsati a všude tam, kde hrozí hla
a bída strádajícímu lidu, přispěti rychlou a vy-
datnou pomocí ve způsobě nezúročitelných
půjček státních okresům a obeím, ve způsob
subvencí na podnikání veřejných prací jako jsou
regulace řek, meliorace půdy, stavby drah
silnic a doložme stavby — Čechám tak nutných
vojenských pevností, aby konečně bylo již také
vzpomenuto na obhájení této perly Rakouska
proti zevnímu nepříteli, čehož až dosud věru
neslýchaným způsobem opomenuto. V ých o d ne
hranice říše, v Haliči, opevňovány
v posledních desíti letech nákladem nesčetnýeh
millionů; tolikéž jižní hranice proti Italii dů-
kladně jsou opevněny. Jen severní hranice říše,
#17
alto_textblock
#17
jen země koruny české postrádaj
naprosto moderních pevností, jako
by od severu jakživo nemohlo Čechám a Ra-
kousku hroziti žádného nebezpečí. To by
věru byly ty nejrozumnější a nej-
prospěšnější »stavby z nouze«, jaké by Rakousko
mělo podniknouti, kdyby mu dnešní bída Čech
dovedla otevřít oči.
Země koruny české, jež odvádějí do státn
pokladny vídeňské na 370 millionů korun dan
ročně a uhražují tudíž skoro čtvrtinu celého
státního vydání Rakouska, zasluhují věru toho,
aby se jim dostalo od toho Rakouska rychle
a hojné pomoci, když vyssáty centra-
lisa čními v lád ami, posléze klesají pod
tihou živelních pohrom
Cokoliv Rakousko pro Čechy
učiní — sobě učiní. Zůstavíli j
necitelně bez pomoci v bídě a hori
přivodí tím bezpečně bídu a hoe
na sebe samo. Osud Čech Rakou
ska je osudem. Od zmaru Hohen
wartova vyrovnán! Rakouska s Čechy
roce 1871, — není klidu, není míru sni
blahobytu v Čechách, ni v celé říši habsburg.
ské; ale přibývá všude rozbrojův a bídy
hmotné jako politické. Pochopí se konečně
kruzích povolaných, že jest svrchovaně n
čase: pomoci Čechám nikoli almužnou, alebr
spravedlnostíla právlem ? —
#18
alto_textblock
#18
Politické zprávy domácí.
Z Krakova, 22. srpna. (Rakouští zbě
hové do Ruska.) Podle »Varšavského Dnev-
níku« byli dodáni do Varšavy tři rakoušti zbě-
hové, vojáci 12. dragounského pluku, jenž ležt
v Krakově. Vyslýcháni, proč zběhli, dali za od-
pověď, že je k tomu přimělo k ru té n a k lá-
dání důstojníků jak s nimi, tak vůbe
se vším mužstvem. V městurském újezdě byl
v poslední době zadrženo 30 rakouských zběhů,
kteři prosili, aby byli přijati do ruské armády
a posláni proti Japoneům.
Ze Lvova, 23. srpna. (Cesta K ö
brova do Haliče.) Ministr Körber na ceste
po Haliči vyjede dne 28. t. m. o 10. h. 45
večer z Krakova a pojede do Dubice. Odtud
dne 29. o 7. hod. ranní do Tarnobřegu, odtu
do Nábřeží; o 4. hod. odp. vrátí se do Tarno-
břegu a pojede do Převorska; odtud po 7. ho
več. do Lancúta, kdež přenocuje u hr. P
tockého. Z Lancůta vyjede dne 31. o 1 hod
odp. a o půl 3. přibude do Přemyslu, kde s
zdrží do 7 hod. večer. Téhož dne o půl 9
přijede do L vova, kde zůstane celý následu
jteí den a 1. září vyjede z Podzámčí do Skva
řavy, na statek »regimentáře« p. J a vo
ského. Ze Skvařavy pojede vozem do Krásného
a odtud po 9. več. do Tarnopolu, kde přenocuje
Dne 2. září o půl 11. dopol. odjede do Kopy-
tinců a Husjatýna, odtud o 11. v noci do
Záleščíků, kde přenocuje ve vlaku. Dne 3. záři
odjede do Černovců, kde pobude den. Dn
4. záři odjede do Slanislavova, kamž přijede
o půl 11. dop. Po prohlidce trestnice o 1 hod.
45 m. odjede do Stryje, kamž přibude o 5. h.
odp. Ve Stryji přenocuje a 5. září odjede o pů
7. hod. ranni do Boryslavi, odtud do Drohobyče
a v poledne přes Chýrov a Chahovku do Za-
kopaného, kamž přibude 6. září ráno. Dne
7. září vrátí se do Krakova, kamž přijede
o 7. hod. ranni.
Z Terstu, 24. srpna. (Proces pro vele-
zradu.) Třináct osob, zatčených v Terstu pro
pumovou afferu, bude obžalováno z velezrady.
#19
alto_textblock
#19
V Terstu se vypravuje: Od r. 1897 trvá italské
spiknutí, jehož účelem jest odtrhnouti Terst o
Rakouska. S ním také ostatní území, které
Italové považují národně za své. Hlavou spiknutí
je Ricciotti Garibaldi. Garibaldi prý má s dobro-
volníky vpadnouti do Terstu a s pomocí zdejších
irredentistů jej obsaditi a na hradě vztýčit
italský prapor. To by bylo počálkem války mezi
Rakouskem a Italil. Nalezené pumy byly určeny
k tomu, aby byly vrženy mezi lid na ulicich
tím jej ohrozily. Vyšetřování zatčených bude
v několika nedělích skončeno. Kromě nich jest
ještě 20 osob vyšetřováno pro pokálení místo-
držitelství a pro natření dláždění barvami italské
trikolory a konečně pro korunovou sbírku,
z jejíhož výnosu mělo býti 40.000 ital kých
dobrovolnísů vyzbrojeno. V zatýkání se pokra-
čuje. Zdaliž budou spoluobžalováni ti rakouští
státníci, hodnostové a byrokrati, kteří všechno
nasazují, aby slovanské obyvatelstvo na Přímoří
nemohlo vydechnouti a italský zevnějšek téch
zemí zůstal nedolčen, o tom se nevypravuje.
#20
alto_textblock
#20
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 25. srpna.
#21
alto_textblock
#21
Američtí židé v Rusku.
#22
alto_textblock
#22
Podle usnesení kongresu dán byl poky
vyslanci Spojených států v Petrohradě, aby vy
mohl, by se s americkými občany židovského
vyznání v Rusku nakládalo tak jako se židov-
skými občany jiných států. Spolková vláda
americká trvá na tom, aby se úplně změnilu
ruská praxe vůči americkým židům. Aby na
vlastní půdě americké orgány americké jednaly
s americkými občany jiné racy, s černochy
zrovna tak jako s jinými občany americkými.
washinglonská vláda ovšem dosud — neprosa-
dila, aě tu jde nejen o soukromé právní po-
měry, nýbrž i o životy spoluobčanů amerických
#23
alto_textblock
#23
Katolický sjezd německý v Řeznu.
#24
alto_textblock
#24
Zároveň se sjezdem tímto konala se v Řeznu
schůze »Lidového spolku pro katolické
Německo«, politické to organisace »středu«.
Spolek čítá nyní 400.000 členů, o 100.000
více než loni. Dr. Schädler mluvil na jeho
schůzi o cilech »středu« a označil za nynější
úkol spolku zvláště řešení otázky sociální a to
na základě i spravedlnosti i soucitu. Na sjezdu
při rokování o známém spolku sv. Bonifáce
posl. Bachen prohlásil, že hnutí »Pryč o
Říma«, jež jest rakouským katolikům tolik ne-
bezpečným, jest nebezpečné i pro katolické Ně-
mecko. Známý páter Alban z Prahy ďovolával
se podpory pro spolek sv. Bonifáce v Čechách.
Ač hnutí »Pryč od Říma« prý, pokud se týče
počtu odpadlictví, poněkud ochabuje, přece prý
trvá stále úsilně a jest nebezpečným zvláště
prý v krajích církevně zanedbávaných, kdež
jest občanstvo indifferentní a náboženských věci
neznalé. Opíráním se pastorům, hlásajícím
»Pryč od Říma«, neprovádí prý se boj, nýbrž
slouží prý se míru. »Aby Čechy katoliekými
zůstaly,« končil P. Alban, »na to nasadime
krev i život.« Jaké podpory bojovný benediktin
na sjezdu došel, zpráva zatím nedokládá.
Na katolickém sjezdu v Řeznu vyslovil s
redaktor Huppert z Frankfurtu nad Moh. pro
podporování spolku k zřízení svobodné katolické
university v Salepurku a pravil při tom, že ně-
mečtí professoři zahájili opačnou agitaci k účelům
zcela určitým.
Ve veřejné schůzi přítomna byla i cho
bavorského prince Ludvíka Ferdinanda, známá
#25
alto_textblock
#25
stoupenkyně klerikálních snah. V této schůzi
mluvil poslanec Gröber o autoritě, i pravil:
Církev nechce stát ovládati (?), osvojuje li si ale
stát dávati církvi předpisy, na př. v příčině udě-
lování náboženského vyučování, neb v tom, v jaké
řeči má se voják zpovídati, pak musí se církev
bezpodmínečně brániti. Řečník mluvil pak i proti
zneužívání autority činiteli a řediteli státu, tak
na př. když vnucuje se důstojníkům souboj.
zkracuje-li se dělníkům koaliční právo atd. Ku
podivu viděl řečník ale závadu pro nutnou auto-
ritu důstojníků vůči mužstvu v tom, když se
jednání důstojníka ve veřejnosti přiliš kritisuje.
Na konec opakoval řečník věc zbytečnou, že
katolické obyvatelstvo věrně lne k rodům panov-
nickým, zvláště v Bavorsku a Tyrolsku.
#26
alto_textblock
#26
Manévry na rakousko-italské hranici.
Ke kapitolce o důvěrnosti stykův italsko-
rakouských, minule šíře rozvedené, zde opět
přispěvek. Milánská »Corriere della Sera« do-
znává, že vojenská správa od nějaké doby vě-
nuje rakouské hranici zvláštní pozornost. List
připomíná, že hranice ta, jak jest, »neodpovidá
ani logice ani přírodě« a že zvláště ústí údoli
italských jest v rakouské moci. Naposled byl
tam asi již před 20 léty založeno několik tvrzí
dle plánu gen. Pianella. Na východní části hra-
nice té jest ale jediná malá tvrz Oroppo v údoli
Tagliamentu. K obsazení všech oněch tvrzí byl
vyhlédnut před 20 léty první pluk dělostřelectva
povnostního v Turinu, ale neviděl ještě ani tvrzí
ani děl. Od let také pořádány manévry — píše
dále »Corriere« — pouze na západní hranici,
přirodou chráněné. Ovšem na východní hranici
italské sídlí »náš spojenec«, ale ten přece nikdy
neustal studovati hranici naši a ve vojenských
pojednáních prohlašovati, že vpád do Italie od-
tamtud byl by jen procházkou. I konservativn
»Corriere« schvaluje tudíž, že Italie počíná se
zajímati o hranici rakouskou, že tyto dny
posláno bylo dělostřelectvo do
zmíněných tvrzí a že nyní generá-
lové a plukovníci ony kraje studují a pro-
hlížejí. Po cvičení dělostřelectva na rakousko-
italské hranici budou následovati i velké při n
manévry. Tyto ohlášky milánského listu k utu-
žení věrného spojeneckého poměru zajisté silně
#27
alto_textblock
#27
přispějí.
#31
alto_textblock
#31
Vatikán proli francouzskému protektorátu nad
katoliky Východu.
#32
alto_textblock
#32
»Osservatore Romano«, oficiální orgán Vat-
kánu, uveřejnil včera večer článek o otázce pro-
tektorátu nad katolíky Východu. V článku do-
vozovalo se, že papežská stolice nepodniká kroků
u žádného státu, aby převzaly zmíněný protekto-
rát, Francií dosud vykonávaný. Jakmile ale pře-
rušení diplomatických stykův mezi Vatikánem
a Francií stane se definitivním, připadne pre
potom protektorát onen sám sebou Rakousko-
Uhersku. Na Vatikánu není prý ale žádná (?)
zodpovědnost za tuto změnu.
#33
alto_textblock
#33
Otázka staveb na pozemcích
slupských.
Dne 13. května t. r. přinesli jsme úvahu
kruhů lékařských nadepsanou: „Než bude
pozdě“
Způsobem věcným pojednáváno tu o otázce
stavby budov vysokých škol pražských na po-
zemcích bývalé slupské zahrady a poukazováno
na jednu velikou závadu, již celý projekt má.
Závada tato týkala se stavby českého fysikálního
—
#34
alto_textblock
#34
FEUILLETON.
#35
alto_textblock
#35
Avil a.
#36
alto_textblock
#36
Poštovní vlak — něco, jako parní hlemýžd
na kolečkách — „vyrazil“ ve čtvrt na šest večer
z Burgosu. Burgos byl krom krátkého pobytu
v San Sebastianu mojí první stanicí ve Špa-
nělsku a hojností svých, hlavně gotických krá
mne tak opojil, že jsem se při odjezdu teskn
chlížel po světové krasavici — kathedrále.
V pahorkaté krajině mi záhy zmizelo měst
s očí a já prohlížel zvědavě krajinu kolem trati.
Nebyla valně zajímava. Samá stráň, která pou-
tala mne pouze podivným zbarvením: z dola do
polovice byla barvy rudohnědé, od polovice
nahoru bělavé, jakoby na ní ležel uprášený sníh.
Patrně vápenec na hliněném podkladu.
Lid, který jsem viděl na stanicích a ve
vozech, byl statný, silný a celou svojí postavou
i oholeným obličejem připomínal naše sedláky
z let sedmdesátých, sebevědomé, vtipné a pří-
větivé. To nejsou ti drobní, olivově zelení
černoocí Andaluzové; patrno, že se zde v pří-
valu krve maurské uchovalo mnohem větší pro-
cento krve gotské i iberské.
Těšil jsem se na nejbližší cil své cesty, na
Avilu, nesmírně již proto, že se básník Zeye
v hovorech svých zmiňoval se zálibou o jejím
dokonale zachovaném starobylém rázu, a káj-
bych byl mohl na některé z dlouhých zastávek
v nepatrných nádražích zapřáhnouti do vlaku n
místě lokomotivy svoji nedočkavost, byli bychom
tam přijeli jistě ještě za světla. Protože však
železniční technikové nedovedli dosud tohoto
mohutného činitele zařaditi mezi hybné pro-
slředky, byli bychom přijeli bezmála také z
světla — jen že za ranního. Mnoho nescházelo.
Vlak zastavil ve stanici avilské o půl třeti
Jsem z těch smrtelníků, kterým přáno na
cestách po celou noc vymýšleti ve vlaku filoso-
fické systémy, nové obraty pro novinářské pole-
miky anebo názvy pro nové zázračné prostředky
na vzrůst vlasů, vybílení zubů a nažlucení bot,
proto jsem se už nemohl postele dočkati. Hote-
lový omnibus kodrcal se mnou hodný kus pu-
stou krajinou, potom projel městem, dosud osvě-
#37
alto_textblock
#37
řáno.
#38
alto_textblock
#38
tleným elektrickými žárovkami, a konečně mne
složil před hotelem. Tehdy se mi dostalo dosti
dlouhé příležitosti litovati, že nejsou hotelo
omnibusy dosud zařízeny tak, aby vyklopily
přibylého cestujícího rovnou do hotelové po-
stele. Klepali jsme hůře, nežli celá maloměstsk
kávová společnost, a než nám otevřeli a než m
připravili pokoj, začínalo se nebe na východ
již povážlivě rozjasňovat.
Konečně jsem se směl převaliti pohodlne
na čistou postel, a než by sedmadvacet napočítal
spal jsem.
Zdálo se mi o krásných náhrobcích v bur
gosské kathedrále, o těch ležících postavách
průsvitného mramoru, které vypadají jako sličné
bledé mrtvoly. Chodil jsem mezi nimi tichounce
po špičkách, ale mramorový psík, ležící na ná
hrobku u nohou mramorové paní kondestáblové,
mne přece nějak ucitil, rozlítil se a začal na mne
štěkat hlasem ne živého tvora, ale jaksi ka-
menným nebo kovovým. Ustupoval jsem do stínu
mohutných sloupů, ale zvuk se ozýval stále pra-
videlněji, dorážel stále důtklivěji, až jsem se
probudil. Slunce zářilo jasně do pokoje a po jeho
paprscích se tam snášely silné, mohutné zvuky
blízkých zvonů, které se mi v neklidném snu
vtělily v mramorového psíka. Bylo šest hodin.
U nás zvony hlaholí, ve Španělích tlukou
proto, že menší zvony se při vyzvánění točí ko-
lem osy svého hřídele a větší rozezvučuje zvo-
ník srdcem, na které přivázán provaz, a proto
mne ta bronzová, příliš bouchavá hudba, ozý-
vající se mi skoro nad hlavou, nic netěšila.
Trvalo to asi deset minut a pak to umlklo. Na-
táhl jsem se labužně, začal vzpomínati na do-
mov, na vzdálené přátele a za pět minut jsem již
zase usínal. Ano, usínal, ale neusnul! Zvony
spustily od repetice a vytrhly mne z dřímoty p
druhé, za chvíli po třetí, a nevím už ani kolikrát
ještě. Byla neděle, a v Avile vyzváněli.
Volky nevolky stal se ze mne ranný ptáček,
já vylétl (vzteky) z hnízdečka, očistil si peříčka.
sezobl znamenitou čokoládu a vytřepal se ven.
Inu ovšem, pak nemají člověka budi!
Avilští byli tak neopatrni, že už za doby vlády
gotské postavili kathedrálu zcela na blizko mého
hotelu, to by se bylo dalo napraviti ještě r. 1107
když kathedrálu přestavovali, ale ne, nechaliji
stát, a tod drněí v hotelu okna, když se zvony
#39
alto_textblock
#39
kathedrály rozezvučí. A to jim dála stavba tolik
práce; severní čásť chrámu vystavěna dle po-
dání, potvrzovaného stálou vlhikostí této části
budovy, na bažině. Toho všeho se mohli vy-
varovat, kdyby byli postavili kathedrálu, řek-
něme, na opačnou stranu města
Nu, za to bych ji byl spatřil jistě až po
desáté hodině dopolední, a takhle jsem se jí po-
divil už před osmou.
Jest vestavěna do měslských hradeb
byla najisto nejen chrámem, ale také na nej-
horší případ tvrzi. Věž jest jednoduchá, ale
sličných rozměrů, velkou hlavní bránu střeží
po každé straně jeden kamenný divý muž a n
zvláštních podstavcích lvi, přivázaní ke zdi chrá-
mové řetězy.
A co znamená teď popis další? Překrásná
střední loď, hlavní oltář, sestavený z obrazů
nádherných rámeích, vyplňuje celou zadní stěnu
až ke stropu, chór, krásně vyřezávaný, nad
každým sedadlem vypouklý svatý, v baldachýnu
nad sedadlem soška svatého, množství starých,
krásně barevných oken, pěkné nádvoří chrá-
mové, všechno gotické atd. atd. Tahle slova
všechna najdete v popisu každého většího města
španělského a kdo to neviděl, postačí mu popis
asi tak, jako popis v pašportech: obličej oválný.
oči hnědé, nos průměrný, ústa obyčejná atd.
k nakreslení podobizny. Nuže, slovem, kathe-
drála je krásná, bohatá a pamětihodná.
Farní chrám San Vicente, stojící nedalek
kathedrály, byl dle nápisu, dosud v chrámě se
nalezajícího, postaven pokřtěným židem, který
za to v chrámě pochován. Chrám je románský,
má tři lodi, a hlavně v postranních kaplich jsou
pěkné původní románské sloupy s hlavicemi,
ozdobenými zvířaty (okřídleným lvem a pod.)
Škoda, že je v poslední době neobratně po-
lychromovali.
Pod chrámem je řada kaplí; nejzajíma-
vější jest kaple de la Nueštra Seňora de la Sote
raňa (Panny Marie pod zemí). Z půdy tam vy-
čnívá kus živé skály. Ještě před založenín
chrámu vyzýval prý nějaký žid posměšně Pannu
Marii, aby se mu zjevila; zjevila se na té skále,
ale zároveň se vyplazil z díry ve skále velký
had a rouhače usmrti
V kapli vedlejší je v zemi studánka. Z t
prý původně prýštil olej, kterého užívali propo
#40
alto_textblock
#40
třeby chrámové. Ale byl tam lakotivý kostelník
a ten začal milý olej prodávat a od těch dob olej
zanikl a ve studánce jest už jen pouhá voda.
Prošel jsem ještě řadu kostelů; je jich v
městě, čílajícím asi 11.000 obyvatel, počet pře-
veliký, a viděl jsem oltáře, obrazy, sochy, ná-
hrobky a p. vkusné i nevkusné, staré i nové;
v několika jsem slyšel preludovat varhaníka tak
vesele, že by král David při té hudbě mohl za-
tančit před archou úmluvy rejdováka. V chrámě
de Santo Tomás prozpěvovali hoši, patrně cho-
vanci nějaké klášterní školy, melodie, připomí-
najíci už skorem operetty. Chrám ten založen
roku 1482 Ferdinandem a Isabelou, a králové
tito pochovali v něm roku 1496 do krásného
náhrobku z bílého mramoru, jediného svého
syna, dona Juana.
Nojvětší úctě se těší klášter karmelitský
s barokním chrámem, jehožto jedna kaple stoí
na místě, kde se narodila mystická básnířka
španělská, svatá Teresa de Jesús.
Nápis nad kaplí tou hlásá:
En esta capilla nació Nra Serafie
Me. Sra. Teresa de Jesús, Doctora Mística
A 28. de Marzo Aňo D. 1515.9)
Čtenář se snad trochu rozmrzí, že cituj
nápis, ale kdyby věděl, co mi dalo práce, než
jsem jej opsal, co zlých, ba výhrůžných po-
hledův ke mně zalétlo ze středu shromážděných
věřících — hlavně starožitnějšího ženského po-
hlavi — prominul by mi to.
Zde se tedy narodila zanícená pěvkyně lásky
k Bohu, jejížto známý začátek a částečně i re-
frain básně:
Vivo sin vivir en mí
Y tan alta vida espero
Que muero porque no muero. *9)
dojímá nejen duši věřící, ale i každou přístup-
nou poesii.
To jsou tak celkem památky náboženskéh
života avilského. Teď zbývají ještě památky ži-
vota druhého, stejně mohutného, totiž život
válečnického.
#41
alto_textblock
#41
*) V těto kapli se narodila naše serafinská matka
paní Teresa de Jesůs, myslická žena učená, dne 28.
března 1515.
**) Co žiji teď, to život není
a k takému ja žití zírám,
že mru, protoze neumirám
#42
alto_textblock
#42
Avila byla a jest hlavním městem provincie
stejného jména a zachovala si podnes opevnění
tak dokonalé, že může s ní závoditi snad jen
ještě Toledo a bavorský Rothenburg. Ulice jsou
nevelké, domy z tmavého granitu, smutné, ale
středověké opevnění klade se pevným pasem
kolom chudého, kleslého města, a mohutné, cim-
buřím zdobené hradby, ve kterých výhrůžně stojí
osmaosmdesát velkých, kulatých věží, taktéž pod
cimbuřím, hlásají podnes, že zde bydlelo bo-
jovné obyvatelstvo, které nedalo nepříteli, aby
vpadl do některé z devíti dobře hrazených měst-
ských bran.
1 maurský hrad — aleazar — v mést
svědčí o bojovnosti obyvatel.
Před těmito, ve středověku jistě skorem
nedobytnými hradbami, udál se roku 1465 po-
divný výjev. Několik mocných velmožův se
vzbouřilo proti králi Jindřichu IV. Chtěli jej do-
nutiti, aby uznal za svého nástupce mladičkého
svého bratra dona Alfonsa a aby vyloučil z ná-
slednictví dceru svoji, doňu Juanu, kterou vše-
obecně nazývali La Beltraneja (vyslov Beltra-
necha). Jméne to nezní špatně, ale chudákovi,
princezně Haničce a jejímu královskému pan-
tátovi znělo po čertech ošklivě; naráželoť se
jím na všeobecný hlas, že princezna jest plodem
nedovolené lásky královniny k donu Beltranovi
de la Cueva. Pochopitelno, že král v zájmu po-
věsti své ženy a své dcery odporoval, a když se
vzbouřené šlechtě nepodařilo zmocniti se ho,
postavili před hradbami avilskými popravní le-
šení, na ně sochu královu, sedící na trůnuv
plném ornátu, a před shromážděným lidem dal
prohlásiti ortel, prošpikovaný spoustou haneb-
ných činů králových (ať vymyšlených, či skuteč-
ných) a zbavující krále trůnu a vlády. Potom
odebrali obřadně soše insignie královské moci,
svlékli ji z ornätu, srazili ji s lešení, vzali prince
dona Alfonsa, který byl sledoval tuto negativ
apotheosu páně bratrovu s velkým polěšením,
na ramena, a vyhlásili jej králem,
Teď už v Avile podobného výjevu nespatříte.
Jen jako na paměť této události obklopují vás
potomci těch rytířů a lidu z patnáctého stoletía
hledí vám učinit to, co předkové jejich učinili
Jindřichovi: Chtějí vás totiž samou žebrotou —
A. Pikhart.
#43
alto_textblock
#43
svleci.