ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 371cf0e0-66f0-11dc-878e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 14
#1 alto_textblock #1
ho Greguš proklíná! Podivné naproti tomu jsou jeho rozpaky na str. 573. Lejla prý je hlavní příčinou, aby zůstal pánem! Ona je brillant (!), který patří do koruny atd. To je nechutné. Což by musila jeho Lejla padnout do hroudy, kdyby on se přidal k lidu? Milostné scény všecky jsou z těch, kde síla na- dání autorova září nejskvěleji. Také obrazy krajinné a idyllické jsou vítězny. Idylla Gregušovy rodiny zahrada v červnu, večerní slavnost při měsíci, jízda v noci, poplach v besedě, vše jeví umění do-
#2 alto_textblock #2
konalé. Ještě k idejné části obsahu něco. Zde je nej- ohroženější stránka románu. Ta dvojí morálka a její boj, je vrcholem díla. Ale vyřízení není vrcholné. Hlavní věta zní: »Je třeba osobní oběti!« Je třeba Ale vysvětlení té oběti poukazuje skoro jen na ně- jaký »junácký«, totiž násilný přehmat pro příklad ostatním. A to je příliš málo. Pronáší se mnoho theorie, která se nijak nedá potvrditi skutečností. Velké Německo budí (prý) slovanského ducha. Vzpo- mínáme na Kollára, Safaříka. Věru! Ale tenkrát bylo Německo jiné. A vzbudilo-li vlastenectví Juliinoa Štrbíkovo, proč nehnulo Andrejem? Ovšem, Andre- jovi schází cit. To by bylo něco na vysvětlení. Ale Schillerovo »Kannst du selber kein Ganzes werden, schliesze an ein Ganzes dich an!«, z jehož setby počínají (dí autor) Germáni sbírat úrodu všenárodní. proč se nedoporučuje i Slovensku a Slovanstvu na- šemu západnímu celému? O ideu vzájemnosti česko- slovenské věru p. autor ani nezavadil. Sotva slova »český« několikrát užil. Nebylo v tom celém kotlin- ském svetíku ani muže, aby tuto myšlenku byl za- stoupil? Duch-li Stůrův a Hollého tomu brání? Škoda, že ta pravá generace mladá nebyla uvedena na jeviště děje. Hádame, že by se tam byl našel přímluvčí naší bratrské vzájemnosti . . . Vbk.
#3 alto_textblock #3
Z českých listů. * Česká Revue doznala na počátku nového ročníku změny v redakci, která zúžila se na dva odborníky, z nichž jeden obstarává literární, druhý vědeckou část práce. Literatura doznává v této revue stále větší pozornosti. V posledním čísle čteme zvlášt obšírný referát Karáskův »O životě slovanských věrozvěstů« dle Jagičova posledního díla. Jagic v díle »Zur Entstehung der Kirchenslavischen Sprache« dochází proti Miklosičovi k názoru, že hlavním působištěm svatých bratří byla říše Velko- moravská. Mezi články literárními čteme studii sa- motného redaktora J. Vrchlického o »básníkovi jar- gonu« Morrisi Rosenfeldovi. Autor zavádí nás do neznámých končin moderní poesie, do sfer, v nichž stěží bychom hledali velké básníky. Rosenfeld prožil trudný život dělníka v Americe, a vlastní silou se vzdělal, vypěstil v sobě bohatý básnický talenta otevřel zároveň povrženému jargonu polsko-ruských židů cestu mezi ostatní povýšené jazyky evropské. Práce je referát o anglické kníze L. Wienera o lite- ratuře tohoto jargonu s ukázkami básní Rosen- feldových. * Paedagogické Rozhledy zahájily novou samostatnou rubriku pod názvem »Literatura a umění pro mládež.« Má v ní býti referováno a uvažováno o dětské literatuře domácí i cizí a účelem rubriky je pokusiti se o rozšíření oboru dětského písemnictví a o vyvýšení kritického stanoviska vůči němu. Počátek tvoří »Úvod ke kritice«, v němž po- drobně uvažuje se o pojmu dětské literatury, o po- žadavcích, jež klade na ni vychovatel, o poměru literatury dětské k literatuře lidové a k literatuře ostatní atd. Kromě toho přeložena z Perezovy knihy o umění a poesii u dítěte významná kapitola o dětské četbě. Rubrika Paedagogickými Rozhledy založená je přirozeným krokem v úsilném rozvoji péče o dět- skou literaturu, již jsme před čtyřmi léty již ozná- mili a stále pečlivě stopovali. Dnes věnuje jí většina vážných listů pozornost nejen s paedagogického. ale též z uměleckého a literárního stanoviska a stále víc nabývá půdy zásada, že pravá kniha pro děti je ta dobrá kniha pro každého psaná, již bez závady mohou čísti a také rády čtou děti. * »Lumír« otiskuje posmrtní studii předčasně zemřelého Theodora Nováka: Dílo Maxa Stirnera, jíž mladý adept vědy hleděl si bystře ujasnit učení i methodu dlouho přehlíženého Nietzschova před- chůdce. * Podivný a zajímavý příspěvek otiskujeO Zachar v »Květech«. Je to »poesie alchymická« verše i vzletná prosa, jimiž snažili se zasvěcenci této pseudovědy posilovati se v práci a ulehčovati svému nadšení, jež nespokojovalo se se střízlivými formulkami. Autor dotknuv se hojné, rozsáhlé poesie alchymistické v cizině, podává ukázky podobné pro- dukce domácí, jimiž rozmnožuje řadu podobných svých příspěvků, dříve již uveřejněných. * Rok za rokem roste počet našich lidí, kteří v letních měsících chodí do Alp ne snad rozmno- žovat počet marnivých »bergfexů«, kteří vyzbrojeni lany, špičáky a ovšem též vzorným alpským vý- strojem a dobře naplněným rancem, potulují se v alpských údolích, ale spíš osvěžit nervy pořádnými horskými výpravami, zvláště v půvabných Alpách slovinských. Česká chata za kratkou dobu svého trvání vábí k sobě stále víc a více hostí, kteří sice v dobrých příručních knížkách Chodounskéhoa Mareše najdou spolehlivé české průvodce, ale v mapách jsou odkázáni po většině na mapy generál- ního štábu, jichž nomenklatura, víme to z našich českých, často povážlivě se odchyluje od správného znění slovanských názvů. »Alpský Věstník« českého odboru slovinského alpského družstva hledí pomoci tomuto nedostatku. Členové odboru nechodí bezúčelně na své výpravy. Vyhledávají domorodce, vyptávají se na jednotlivá jména hor, průsmyků, míst, doplňují mapy novými stezkami, přechody a detaily, upravujíce tak jednak pohodlné, prakticky kreslené mapy turistům a shledávajíce na druhé straně vzácný material jmenový, jenž by jinak snadno upadl v zapomenutí. V posledním čísle Věstníku jsou to pečlivé popisy skupiny mangartské od O. Lepy a skupiny višské od V. Růžičky, jimiž tyto části alpských hor českému turistovi jsou uči- Čtenář. něny přístupnými.
#4 alto_textblock #4
Slovanské spisy. * Počátky lidového písemnictví v Chor- vatsku. Stojíce pod příliš velikým duševním ná- tlakem západní Evropy, zvláště v oboru literárního centralismu a vědeckého aristokratismu, nedovedli jsme se my Slované dosud zbaviti známého žaju nad svojí »osudnou« »literární rozdrobeností«. Hledíme závistivě na sjednocené jak literárně tak politicky Němce, Anglosasy, Francouze, Španěly, Italy. Jedinou útěchou v naší jazykové rozdrobenosti jest nám pří- buznost slovanských jazykův, ktera jest mnohem větší, než nářečí jazyka německého, italského a j. A proto s dětinskou radostí poukazujeme na to, jak snadno se dorozumí nejen Čech s Polákem, Slovák s Jihoslovanem, ale i Chorvat s Rusem, Bulhar se Slovanem ze severu. Kromě té radostí, která nám se nejednou zkalí, neboť Rus, jenž nikdy neslyšel jiný slovanský jazyk a neruské slovanské knihy snad ani neviděl, bude nucen s Čechem lámati němčinu, tak jak se Čech, který polského slova nezaslechla polského listu neobrátil, pokusí s varšavským Po- lákem — francouzsky. Po takových chvílích, které jsou tím trapnější, čím slavnostnější byla ležitost. která nás svedla, cítíme nejen trpkost nad svojí slo- vanskou rozštěpeností, ale nám do srdce vnikají i prvé stopy zoufalství nad dílem slovanské vzajem nosti, pro kterou jsme později schopni, nadchnout se jen z povinnosti. Tak se stává, že velké vše- slovanské slavnosti často nás více odpudí než sblíží A přece stačí jen trochu hlouběji pochopiti úkol lite ratury a vědy, jen poněkud více si všímati slovan- ských jazýkův a časopisův a vycítili bychom ihned jak sami sobě křivdíme, ba, jak pášeme sebevraždu stýskajíce si na svoji literární rozštěpenost. Snad jsme již slyšeli o tom, že Dostojevského, Turgeněva a Tolstého, nemluvě o Puškinu a jiných básnících, ruský »nevzdělanec« čte tak snadno s takovým zájmem jako uvědomělý ruský vyškolený intelligent. Snad jsme Jiráskovy »Psohlavce«, »Babičku« od Němcové, Čechovy »Písně otroka«, ba i Vrchli- ckého anthologii viděli v rukou selského děvčete nebo chlapce, jenž končil pouze obecnou školu. Mohli jsme se již dočísti i o tom, že chorvatský a srbský sedlak dobře rozumí i duchu i slovu takového básníka, jakým byl Gundulié a že slovinský rolník bez obtíží čte »Sonety« Prešernovy, ani nemluvě o balladách Aškercových a dojemných básní Gregorčicevých. Ne- jednou jsme také opakovali ve škole i v životě, že všechny slovanské literatury jsou psány lidovou mluvou a že slovanský spisovatel bohatost výrazův, krásu obratův, lehkost a malebnost slohu čerpá z vesnických chat tak, jak se francouzský spisovatel učí tomu v pařížských salonech. Vše to víme a přece jako bychom nechápali významu těchto faktův. Na- darmo jsme slyšeli, že mezi Slovany existovalia existují spisovatelé, básníci a publicisté bez jakého- koliv vyššího školního vzdělání, ba nadarmo objevil se i mohutný tvůrčí genij Rusa Maxima Gorkého, jenž z prachu dělníka tuláka vyšinul se na trůn spisovatele-umělce, my ještě stále ničeho nevidíme a málo chápeme. Nechápeme, jakou přednost má každý slovanský národ již tím, že nikdy svůj jazyk nezměnil, tak že Slo- vanstvo není jako západní Evropa s ohromnou massou bezděčných renegátů, nýbrž obrovskou rodinou, v níž nepřetržitě vyvíjela se jak lidová mluva tak i ostatní elementy národní civilisace. Nechápeme, že domněla slovanská rozštěpenost jest přirozeným následkem organického našeho vývoje a že vychvalovaná jed- nota Německa nebo Velké Britanie nema svých zá- kladů v lidu, který jest ztlučen anebo, jak se věde- cky praví, assimilován z příslušníků různých plemen. A proto posud jasně nevidíme, že jednak pouze slo- vanské literatury, psané lidovou mluvou, stávají se skutečně všenárodními, poněvadž jsou svojí formou demokratické, sociální, a že jednak z lůna lidu po- vstávají spisovatelésamoukové, kteří veškeru naši literaturu osvěží a do všech důsledků znárodní. Vezměme jen do rukou »Sborník pro národní život a obyčeje jižních Slovanů«, vydávaný jiho- slovanskou Akademií v Záhřebě a mistrně redigovaný slavistou a ethnografem drem. A. Radičem, a nalez- neme tu již celou malou literaturu ze selského péra. Ba i chorvatské politické časopisy pro lid (»Hrvatsk Narod« a »Dom«) přinášejí často selské dopisy. v nichž jsou úryvky trvalé literární ceny. Toto na- stávající lidové chorvatské písemnictví nikterak se neopičí po vzorech »panských« ani formou ani obsa- hem. Cena jeho stáva se tedy tím větší, čím původ- nější jest jeho ráz. Prozatímně přináším malou ukazku ze »Sborníku« a z jednoho dopisu chorvat- ského národa: »Tu v lese, kde pastýři mají své chatky, jest tak krásně, jakoby člověk byl doma, jen třeba přinésti si něco k jídlu. A ptáci tak mile pějí, jeden lépe než druhý, létají od hlohu ke hlohu, s větvičky na vět- vičku a radostně poletují s keře na keř. A mnozí lidé praví: Můj bože, jak jest mi hezky v lese ! Ra- ději tam býti na polo hladový, než doma sytý a na- pitý — zvláště když někdo slyší, jak se lidé hádají jak klejí, řekne pro sebe: Ach, jak jest mi hezky v lese! Tam neslyším nejmenšího zla. A pohledem na ony milé ptáčky člověk se nemůže dosti nako- chati, jak se radují: Vše se na člověku chvěje, vidí-li němého tvora, jak poznává svoji radost a svoji ža- lost. Pastýř, který celé léto tráví v lese, úplné jest spokojen, žádného zla nevidí a neslyší, pěkně si za- zpívá, zahraje si na písťalku: dupe si nohou, hraje k tanci, přikyvuje hlavou, hraje-li píseň . . . Lituji, že nedostatek místa nedovoluje položiti sem aspoň úryvek listu z »Chorvatského Národa« od dopisovatele-dělníka ze Švýcar. Vyšlo by na jevo. kterak že lidová belietrie přirozeně prechází v lidově politickou literaturu, z níž ovšem nikdy nemůže se vyvinouti nám tak nebezpečné moderní národo- žroutství. Štěpán Rad ič.
#5 alto_textblock #5
Ze slovanských listů.
#6 alto_textblock #6
* V Petrohradě zemřel Adalbert Vikent- jevič Starčevskij, z nejstarších žurnalistů ru ských. Vystudoval práva v Kyjevě a v Petrohiradě ale záhy při tom věnoval se pracem literárním. R 1841 vydal latinský sborník velmi zajímavého ob-
#7 alto_textblock #7
sahu » XVI, o Poccin«. Z jeho publikací zvláštní zmínky zaslu- huje »Galerie Slave«, životopisy vynikajících mužů slovanských se 360 podobiznami. Ostatní práce jeho směřovaly k vyjasnění historických styků Ruska s Evropou. Od r. 1849 byl spolupracovníkem »Kyp- M p i«, do něhož přispíval též statěmi ze slovanského národo- pisu. Současně pracoval o mluvnicích deseti slovan- ských nářečí u vydal bibliografická díla o ruských dějepisných pracích od Nestora do Karamzina a ži- votopis Karamzinův. Byl též redaktorem Krajovy »Encyklopaedie«, jež vyšla o 12 dílech a byla první samostatnou encyklopaedií ruskou vůbec. Dva roky před tím, jako stařec 82letý, vydal »Co pesne Caro ka«, sestavený na základě Ostrami- rova evangelia a prací Miklosicových, Vostokova a Berednikova. Drobnějších jeho prací a děl příručních jest veliký počet. V 50tých letech vynikl jako redak- tor »Bóe eni« a dopomohl vydavateli jejímu Senkovskému ke značnému bohatství. * Vnuk slavného polského pěvce romantické doby Sigmunda Krasiňského otiskuje v »Bibliotece Warszawské«, kterou rediguje, některé dosud neznámé práce svého velikého děda. Na prv- ním místě sluší uvésti »Napoleonovu zpověď« z r. 1830, v níž umírající Bonapart zpovídá se z mno- hých svých hříchů, ale v podstatě přece jen myslí, že byl nástrojem samého boha. Byl prý hromem poslaným na svět, aby očistil cestu k svobodě. Poutávý jest též fragment tragedie Krasiňského o le- gendární polské královně Wandě, která před sňat- kem s německým princem Rüdigerem vrhne se do vln Visly. * Mezi ruskou kolonií ve Vídni vznikla my- šlenka zříditi samostatnou kliniku pro ruské pa- cienty. Myšlenka jest života schopná a podnik sli- buje prosperovati i v ohledu hmotném. Na klinice budou působiti pouze ruští lékaři a medici, žijící ve
#8 alto_textblock #8
Vídni.
#9 alto_textblock #9
* „Moskevská revue »Pyceka MC« v srpnovém svazku podala posudek knihy ruského učence Charuzina o Bosné a Hercegovině a srov- nala ji s knihou Jos. Holečka »Bosna a Her- cegovina za okupace«. Obě knihy vyšly té- měř současně a dle mínění ruského kritika krásně se doplňují. Holeček jako publicista zabývá se hlavně otázkami agrárnými a sociálně politickými, Charuzín pak je hlavně historikem, archaeologem a jen z čá- sti ethnografem. V celku kniha Holečkova má mno- hem více života, než poněkud kniha badání Charu- zina, a vyložena je živěji a zajímavě; autor její má více cítu k otázkám slovanským, než ruský učený archaeolog a anthropolog.
#10 alto_textblock #10
Slavjanin.
#11 alto_textblock #11
Z olzích revuí.
#12 alto_textblock #12
* Známého dobrodruha Jakoba Casanovu s — Rousseauem srovnává v »Neue Deutsche Rundschau« J. Wassermann. Autor shledává u obou mužů tutéž sílu, nevazanost, honbu za mi- lostkami, jaká charakterisovala právě jejich století, hemžící se Cagliostry, Saint Germainy, Kurtisanamí, šlechtou v úpadku. * E. Sausot-Orland seznamuje nás v »No u- velle Revue« se soudobými literárními po- měry v Řecku. Román a drama v dnešním Řecku nejsou právě v kvetoucím stavu. Z romanopisců dva mají zvučné jmeno: Kosti Palamas, blížící se Flaubertovi a Episcopopoulos, jenž podobá se P. Loysovi. Z dramatiků jmenuje referent Vlakosaa Vernardakiho. V poesii řecké nevládne už veselí, ale melancholie a pessimismus.
#13 alto_textblock #13
Bibliograňe.
#14 alto_textblock #14
* »Háj«, illustr. časopis pro lesníky, myslivce a přátele přírody s poučnou a zábavnou přílohou »Lověna«. Redaktor, vydavatel a nakladatel J. Doležal ve Žďáru na Moravě. Ročníku XXXI. číslo první se vzpomínkou na dobu založení listu — tehdy prvního českého časopisu lesnickéhoa loveckého — za velikých překážek, vyplývajících namnoze i ze současných poměrů samých. Třicet let vytrvalé, však i úspěšné práce dovršil p. J. Do- ležal, zdolav nejen počáteční i všecky pozdější pře- kážky, nýbrž i proti nastavší konkurenci list udržev a značně též zdokonaliv na obsahu i v úpravě. * »Česká škola měšťanská«, vydávaná ve Velkém Meziříčí jako věstník »Jednoty učitelstva českých škol měšťanských na Moravě« redakcí Hynka Pittauera, učitele měšť. školy ve Vsetíně, zahájila číslem říjnovým pátý svůj ročník. »Narod a škola«, list věnovaný otázkám z oboru školství obecného a snahám novodobého učitelstva národního, spolu orgán »Ústřední jednoty českých učitelů ve Slezsku«, zahajuje nový XXIII. ročník úvodní prací »Podmínky učitelské práce«. Vychází ve Velkém Meziříčí dvakráte měsíčně vede- ním Klementa Davida, cvičného učitele na českém učitelském ústavu v Brně. Za redakci odpovídá maji- tel, nakladatel a vydavatel Frant. J. Frgal ve Vel- kém Meziříčí. *»Klatovy, město královské«. Průvodce histor. a místop. Sestavil Vojta Proboštů. Knížka o 101 str., obsahuje vše, co je hodno věděti o staro- žitném českém městě. První čásť platí turistovi, kter hledá své pohodlí a poznati chce místní památnosti. Následující listy věnovány dějinám města a krátkým monografiím látek. O školství a zasloužilých Klato- vanech se nejvíce zamlouva. Na konci je seznam vycházek do okolí s popisem památností a nejdůle- žitějších dat z dějin. Osm obrázků. * »Zbornik pouke i zabave. Kredujei izdaje Vladimír Jelovšek. Prvi hrvatski pjesnicí. Napisao PhC. Branko Drechsler. II.1521. Prag, 1901. Hrvatský sborník (5 svazků do roka), zaražený v Praze, vytkl si za úkol bojovati proti »stagnaci, lhostejnosti a cynismu, jimiž vůči ideálnějším strán- kam života zachvácen je současný duševní svět chorvatský.« Chce býti u výběru podávaného četiva především slovanským, moderním, aktuálním a při- hlížeti ke všem směrům myšlení a konánl.