ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 13 37120300-6601-11dc-9c22-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 13
ALTO TextBloky — 57
#1 alto_textblock #1
10. února 1901.
#2 alto_textblock #2
I. Příloha „Národních Listu
#3 alto_textblock #3
k čislu 41.
#4 alto_textblock #4
Strana 13
#5 alto_textblock #5
či. ní fa ři o sa o,
#6 alto_textblock #6
Výtvarné umění.
#7 alto_textblock #7
Památce Julia Zeyera. =I na tomto místě slušno vzpomenout zesnulého básníka. Na každém místě, kde dýše. kdo kdy podlehl čaromoci jeho umění a obdi- voval se nádhernému letu perlokřidlé fanlasie Avšak na tomto místě smím jej uvésti zvlástě neboť Julfus Zeyer i do sloupců umělecké kri tiky někdy zašel, ne na dlouho, za to své lásky a náklonnosti poslušen, sice pouze jako host, ale i na toho vzpomínáme, nevrací-li se víc. Ve starém »Lumíru« naleznete v petito- vých sloupcích tu krátké, tu delší noticky označené —er, v nichž oznamuje Zeyer slovy vřelými, mnohdy zanícenými, co právě Chittussi Myslbek, Mauder, Aleš pracují nebo vystavují a všechnu svoji temperamentní zaujatost, svů smysl a cit pro umělecký výtvor a jeho charak- ter národní vypsal jednou v delší stati, nadšené a zároveň hněvivé, u příležilosti soutěže o risa litní skupiny Opery a Dramatu pro budovu Ná rodního divadla. V ní dal, pokud vím, jedin- kráte na veřejnost výraz své živé antipatie prot vídeňské povrchnosti, proti oné, jak ji nazývá precieuse ridicule. Hlásá, že volbou návrhů Wa- gnerových, z Vídně pocházejících, stal se »in- sult bledě, s trůnu svržené královně, v roze- draném purpuru«, Praze. Pěje potom o »sku- pinách nádherných, Myslbekových, plných vzletu a poesie«, o jejich »vysoké kráse« a »divosličné podobě«, na nichž »spočívá zlatá sluneční záře čisté ideality a ryze slovanského charakteru. Srdce bije v prsou vřeleji při pohledu na tento skvěle zdařilý náběh ke slovanskému idealu, v němž se spojuje indická měkkost a helenský půvab s římskou silou, jednoduchostí a důstoj- nosti.« Plastika je Zeyerovi »cudné umění«, jež i při prudkých afektech a pohybech a stupňo- vaném výrazu promlouvá klidně a velebně. Soutěž o sochy Lumíra a Záboje diktovala mu do péra: »Lumír jest mlhovitý neurčitý zjev a musí býti další budouenosti zůstaveno, aby se ho zmocnila a jej představila. Myslbek má mužné síly dost, i zde vykonati dílo neobyčejnět. A při tom prorokoval i sobě, neboť v nedlouhé době, co toto psal, básnil svého Lumíra v eyklu »Vyšehrad« a Myslbek ztělesnil zjev bájného pěvce ve skupině mostecké. Zeyerův » Vyšehrad« a Myslbekovy čtyry dvojice na mostě Palackého patří nedílně k sobě: jsou to nádherné květy, vypučelé na stonku, z téže půdy a ve stejném čase vyrostlém a vůně jejich jest zhuštěné aroma ovzduší na sklonu let sedmdesátých, jež oba umělci v přátelském sdružení spolu dýchali. Obě díla vynořila se z téže myšlenkové oblasti. Ještě jedno trvalé hnuti mysli Zeyerovy se v oněch referátech a kritikách hlasitě proje- vuje: odpor proti každé všednosti a banalnosti. Karakteristikon každého čistokrevného umělce. Všechna poesie J. Zeyera, až do jeho posledního vydechnutí, nese se tak vysoko nad zemí, že ani její dlouhovlající řasy, ni lemem, ni cípem nedotýkají se prachu ulice. I jeho všechen život stál povždy mimo rmutný klopot dneška. Iv rozčíleném víru velkého města dovedl se obto- čiti jako čarodějným kruhem, a jeho byt byl šamotou, kterou si vykrášlil bibeloty a po různu sebranými kusy uměleckými, v nichž naivnost a upřímnost cenil výš než zevní dovednost. Jeho verš i prosa, která je veršem, aristokratická po vznesenost a rytiřská ušlechtilost jeho postav. všechna koncepce jeho výtvorů jsou neustálými projevy oné hrůzy a ošklivosti proti obyčejnost a vůlgaritě Ani se nedalo jinak očekávat! S první zprávou o smrti Julia Zeyera a s první proje- venou bolestí nad shasnutím tohoto magického strůjee čarodivných světů, jehož říše sousedila na jedné straně s královstvím Burne-Jonesovým a na druhé hraničila s kouzelným územím Gu- stava Morcaua, hned s první bolesti vynořilo s na povrch heslo: Budiž mu postaven pomník- Sám sobě postavil již nejkrásnější. Po třice let na něm budoval a vyzvedl jej vysoko, do daleka záříci a planoucí bohatstvím orientu vyvanující vůně, jež omamují a zároveň uná- šejí. Tento pomník, svoje díla, stavěl do srdcí našich, všech, které cítí touhu po vytržení básnickém opojení. Ale my se také chceme ukázati vděčnými za tento nádherný odkaz, chceme sobě i jiným, přítomným i budoucím, osvědčiti znatelně, že básníkův vzlet a jeho unášivá síla nalezly v nás byt trvalý s hlubo- kými základy. Co sami máme nejkrasšího, co on sám s intensivní vřelostí miloval: všechno umění přivoláváme na pomoc, abychom nezů stali dlouho dlužníky. Tento hold budiž vzdán Zeyerovým manům V samém srdci země, v jeho rodném městě. k němuž lnul bolestiplnou láskou. Jistě, žese tak stane. Veliký ohlas, který smrt jeho roz- vlnila po všem kraji českém, je toho zárukou. V první chvíli, když se myšlenka památ- níku zrodila, bylo ustanoveno, že co télesného zbylo po Juliu Zeyerovi, bude uloženo v hrobce rodinné, vedle jeho matky. Tam také asi po- mýsleli postaviti mu pomník. Nyní však duch jeho drží stráž ve Slavínu vyšehradském, čekaje příštího druha. Na díle Mandrově a Wiehlově není více místa než pro pouhý epítaf a vedle schodové slavby a zarasírgu Genlem věnčeného není také vhodného místa pro zvlášťní pomník. Znám však jedno, kam patří. Leží v měst- ském sadu, v jeho tiché západní polovici, právě tam, kde druhdy stávala »Zeyerova pila« a v jejt ohradě rodný domek Zeyerův. Teď jsou tam pažity a křoviny parku a nehlučné cesty. Tam také od několika let stojí Wimmrova fontánka, dokazujíc každému, jak výhodné je místoto pro plastiku, ne velkých rozměrů, nýbrž pro in- timní, drobné poetičké dílo. Ne na dlažbu v rachotivý hluk ulice nebo náměstí, ne v hlu- čivý shon denního života patří památník poely samotáře, nýbrž v úpravný koutek ku snění kontemplaci přistrojený. Zajistě jest pomník viditelným znamením slávy a »sláva, řekl E. Delaeroix, není mamostí. nýbrž ambrosií duší.« A toto jmeno, které nosi muž, jejž i Zeyer pokrevenskou lůskou miloval. připomíná mi jeho pomník v zahradě luxem- burské, kde v tmavé zeleni a mezi přehoušlemi květů Dalou vyvýšil poprsí velikého a nervos- ního malíře romantika, jemuž Čas, Sláva a Apolo ratolesti a věnce přinášejí. Poelovi patre poětický pomník, nenáviditeli všednosti a obyčej- nosti dilo poctického vzletu, které by vším, ideou
#8 alto_textblock #8
blony.
#9 alto_textblock #9
i zevní koncepci, duchem i každíčkým rysem v hýbalo se běžné obvyklosti a denní běžnosti. Zeyer, vím to, jenom s hrůzou zpomínal si těch kamenných a bronzových figur, jež kde jako pomníky duševních pracovníků a tvořitelů byl viděl. Jeho jemná hlava, pevně a šlechticky uformovaná, jeho měkké, snivé oko, jeho zákmit úsměvu, klerý nebyl vždy prost ironie nad pygmejskou materialností okolního světa vyjde-li z ruky tak šťastné, jako byla Švabinského, když Zeyera kreslila, věru že stačí pro všechnu jeho tělesnost. V ní žije celý člověk, celý poeta. — Čím dále byl a jest, to vyjádřit a vždy znovu a znova v nás probouzet k vědomí a obdivu, je úlohou sugestivného umění plastického i arehitektoni- ckého. Ne pouhý portrét bych si nejraději přál pro pomník Zeyerův, ne střízlivou sochu stojícího nebo sedícího muže, nýbrž památník, který by dumal se vší svojí poesií v šumivém šelestu smaragdového okolí, který by vyprávěl, že J. Zeyer byl povýšený snílek, v jehož duši žila síla, kterou dovedl evokovati světy nadpozemsko krásy a třpytivě hravého kouzla, aby se k němu mohli utikati ti, kdo melanchalii J. M. Plojhara byli kdy k slzám pohnuti, Zeleným Vítězem na dšeni a Mahulenou unešeni. Předstaruji si po- mník Julia Zeyera takový, aby místem, duševným obsahem, plastickou formou a architektonickou linií byl všeho daleko vzdálen, co zvěčnělý ne- náviděl vášnivou silou celé své duše: památník prostý vší prosy obyčejnosti, všednosti a ša- K. B. M.
#10 alto_textblock #10
=Alfrod Seifert, jak bylo již oznámeno, ze mřel 6. t. m. v Mnichově. Umělecký měsíčník »Kunsi unserer Zeit«, který vydává F. Hanfstaengl v Mni- chově, jehož nákladem vyšla velká část Setfertových obrazů ve fotografiích různých formátů, obsahuje roku 1896 světlotiskovou reprodukci jeho »Května« s následující přívětivou karakteristikou: Přirozeně že Alfred Seifert v tomto díle svoji oslavu mládi krásy a jarna nemaloval poprve. Celé jeho tvořen vlastně náleží oběma prvním a v podstalě také s nim spojenému třetímu momentu. Přímo neuvěřitelné množství hezkých, tmavookých dívčích hlav vzniklo pod jeho štětcem, v jiných větších obrazech opěvá touhu a blaho lásky, často spíše půvabně nežli hlu- boce, vždy však roztomile a vždy cudně a poeticky. kdy vyličuje vnady panenské sličnosti. Jeho milo- stenky mají ponejvíce kostym renesanční, jehož de- taily látky a krajky, zlaté vyšívání a šperky, jimiž jejich něžné hlavičky zdobí, dovedl Seifert malovat se zváštní virtuositou. Avšak jiná část jeho díla je důležitější a význač nější. Seifert jest hodnotný genrista a vytvořil ce lou řadu vážných větších prací, jež jeho jménuzí skaly zvuk i tam, kde se umění malířovu kladou vyšší požadavky. »V den Páně« nazývá se Selfertův kostymový obraz z počátku let osmdesátých; před- stavuje tlum švarných mladých dívek v kroji 16. sto leti, jež květinami ověnčené, jarním krajem asi do kostela jdou. »Marketa u kolovratu«, pár mileneů v zeleni, su studny«, »jaro lásky«, jsou rovněž hezké obrazy kostymové, které Seifert v osmdesátých letech maloval. Zároveň s nimi i mnohý výjev moderní, jako 1888 několik hezkých vesničanek v jemně tonované a velmi dobře studované krajině, jeden z jeho nej zdařilejších a nejvážnějších obrazů. Jmenuje se »do- brý přítel«. Týž předmět provedl již roku 1883 sti- tulem »Ohlíží se?« Také v »touze lásky« (1886 přinesl Seilert dobovému proudu uměleckému svoji oběť, ukázav, že dovede velmi dobře podatí zjev člověka a účin světla a vzduchu venku, aniž by se přiznával ku pleinairistům. Totéž učinilv »návratu z pole« (1888) a »na slovičko« (1887). V tomto obraze spojuje znovu jaro, krásu a lásku mladá dělnice hovoří v kvetoucí zahradě, při plotu, se svým milým, a stejnou náladu má obraz »důvěr- nosti« (1886), kde čtyři povídající děvčata sedív jarní krajině. Z dřívějších dob pochází »návrat ženců«, postavami bohatý obraz žní a hlavní dílo Seifertovo onoho období »mimesenger«, Ulupa potul ných pěvců přišla na panský zámek a nejmladší nejsličnější přednáší své písně naslouchajícím oby vatelům hradu, každý z nich po svém způsobu za ujat a nejvíce mladí manželé v popředí. Tuto krás- nou skupinu Seifert ostatně opakoval samostatně pod titulem »lásky slast«. Blaho mladé lásky man- želské došlo zde v pravdě rozkošným způsoben svého výrazu. Maliř zkoušel také svoje umění na předmětec vážnějších: na skupině zpívajících siren, » bilé dámě«- jejíž strašidelnost velmi případně vystihl, na »Zdrávas Maria« a j. V mnichovském Skleněném paláci před nějakým časem měl starou nosičku dříví, dokonalého realismu, dokazuje tím, že jeho talentu není ani drsnost a hořká opravdovost života vzdálená. Obraz vzbudil v uměleckých kruzích oprávněnou pozornost Rovněž šťastné debutoval na poli malby histo- rické. Jeho »Filipina Welserovna« (1883) má pozoru hodné maliřské kvality. Maluje-li A. Seiřert nabá těla, pak činí to s cudným půvabem, který jest nej- vyšší chvály hoden. Zvěčňuje-li umělec nezakrytou krásu ženského těla, neozve se ani z úst nejprud- nějších jaká výtka. Vůči neobyčejné plodnosti Seifertově nelze ani přibližné vyjmenovati úplně všechna jeho díla. Mnohé z nich arci nepřináší sebou zvláště hlubokou ideu uměleckou, malíř mnoho hledaný je nucen poptávkám vyhovět. Zaslouží však chvály u vysoké míře, že vždy vedle čelných drobných studijních hlaviček a genrů tvoři obrazy umělecky zdařilé, s láskou a intimnost propracované obrazy jako »květen« a jiné, z velkých uměleckých výstav známé.
#11 alto_textblock #11
Školská hlídka.
#12 alto_textblock #12
Rakouské ústavy učitelské a po- třeby zemí slovanských. Přede dvěma lety byly nynější ústavy uči telské se strany říše ohroženy tím, že připra- vovala se jejich soprava« v tom smyslu, by naukové vzdělávání kandidatů, ae požadavkůn čascrtm již dávno nevyhovuje, bylo ještě větši měrou obmezeno ve prospěch prý praktického výeviku učitelstva. Není již ve dvou ze mí ch pojednává se o podobné zpálečnické »opravě« paedagogií v tom smyslu, by jinak pro městské jinak pro venkovské školy nastávající učitel připravovalal Zatím však nevyhovují státní ústavy učitel ské ani svým počtem potřebám školství v jed- notlivých zemích slovanských, ač stát v době třicetiletí znovuzřízení školatv obecného měl přece více než dosti času k tomu. Upozorňujeme naše poslance říšské, žez 47 státních ústavův učitelských v zemích n říšské radě zastoupených jest německých 22a to v Dolních Rakousích 2 (ve Vídni a v Kremži), v Horních Rakousích 1 (v Linci), v Salepursku 1 (v Salepurku), v Tyrolsku 2 (v Inšpruku a v Bolzanu), ve Štyrsku 2 (ve Štyrském Hradci a v Mariboru), v Korutanech 1 (v Celovei) v Čechách 8 (v Praze, Budějovicích, Chebu, Chomutově, Litoměřicích, ve Stříbře, Trutnově a Liberci), na Moravě 2 (v Brně a v Olomouci). ve Slezsku 2 (v Opavě a v Těšíně), v Bukovině 1 (v Černovicích). Na všech těch ústavech bylo loni 2860 kandidátů, letos jest jich 2751, ubylo
#13 alto_textblock #13
tedy proti Ioňsku 109 kandidátů. Nejvíc ubylo kandidátů v Opavě (43), v Budějovicích (34). v Chebu (33), v Chomutově (25), v Trutnově (19), v Litoměřicích (16); za to přibylo jich ve Štyrském Hradci (26), v Mariboru (17). v Salepurku (10), v Bolzanu (18). Na jisto sou- diti lze, že úprava učitelských platů a právních poměrů měla na počet kandidátů německýeh v jednotlivých zemích patrný vliv. Kandidátův ubylo v Dolních Rakousích (10) a v Horních (3), v Korutanech (7). v Čechách (89), na M - ravě (14), ve Slezsku (53), za to jich přibylo v Salepursku (10), v Tyrolsku (1 2), ve Štyrsku (43), v Bukovině (2). Českých ústavů jest 11 a to 8 v Čechách a 3 na Moravě. Na těch bylo loni 1711, leto 1753 kandidátů. Přibylo kandidátů tím, že ote- vřen byl 2. ročník v Poličce, jinak se poče proti loňsku nezměnil, což má zajisté své př činy. Polské ústavy jsou 4 a to v Haliči (v Kra- kové, Krosnu, Tarnově a Řešově. Loni měly 746 letos mají 774 kandidátů. Chorvatský ústav jes 1 (v Arbanasích u Zadru) se 79 kandidáty (lon 91), vlaský též 1 (v Roveredu) se 111 kandi dáty (loni 105). Ostalní ústavy jsou dvoujazyčné jeden dokonce trojjazyčný. Nemají tedy Rusíni Slovinci a Rumuni svých učitelských ústavů v nichž by se kandidáti pouze jazykem matet ským vzdělávali. Tak rozdílně pačuje se v naš říši o vzdělání učitelstva jednotlivých národů Polskoruských ústavů jest v Haliči 6 (ve Lvově Stanislavově, Tarnopoli, Samboru, Sokalu a Za leščikách). Loni měly 1142, letos mají 1178 kandidátů. Přibývá tedy v Haliči kandidátův uči telských, nikoli však v té míře, jak si toho n rozhodujících místech přejí a jak po zřízení no- vých ústavův očekávali. Mnoho absolventův neoddává se však uči- telství, nýbrž jiným povoláním. Přibývá tam kan- didátův i z té příčiny, že je v Haliči nedostatek škol středních, které mimo to jsou přeplněny Německoslovinský ústav pro učitele jest jeden (v Lublani); má 99 kandidátů (loni 102). Slo vinsko-chorvatsko-italský ústav jest v Kopru. Mě loni 126, letos má 129 kandidátů (51 v oddě lení slovinském, 24 v chorvatském a 51 v ital ském). Tento ústav je pravou kuriositou. Zkou- šky způsobilosti mohou se tam skládati pro školy slovinské, chorvatské, vlaské a německé, ale vyučuje se v něm většině předmětů ně mecky. Slovanští kandidáti mimo to zakoušej hrozná příkoří od vlaského obyvatelstva ko perského. Jak se rozumí rovnoprávnosti všech ná- rodů v Rakousku a jak se dbá o vzdělání pří slušníků jejich k nabytí úřadu učitelského, vi- děti nejlépe ve Slezsku, v Bukovině, ve Štyrsku, v Korulanech a v Přimoří. Na opavském ústav jest čeština pouze povinným » předmětem« a to jen pro české kandidáty, a přece mohou tam býti skládány zkoušky dospělosti i pro české školy. Zkoušky a celé vyučování koná se na ústavě německy a jen, když čeští kandidáti vy- konavše německy zkoušku, prokážou, že dovedou česky mluviti, prohlašují se za způsobilé k vy- učování na českých školách. Tedy úplně něme- cky vzdělaný učitel může býti ustanoven učite- tem na české škole, když vykoná zkoušku z ja- zyka českého jako předmětu vyučovacího. Po- dobně je tomu na ústavě v Těšíně, kde je čeština a polština povinným předmětem pouze pro kandidáty české a polské a kde skládati se mohou zkoušky dospělosti i pro školy české a polské, podobně je tomu v Mariboru, kde je slovinština pro slovinské kandidáty povinným, pro německé nepovinným předmětem a kde přece možno skládati zkoušku dospělosti i pro školy slovinské. Ještě hůře mají se věci na ústavech v Celovci, kde je slovinština jen ne- povinným předmětem a kde se mohou konat zkoušky dospělosti i pro školy slovinské, v Černovicích, kde sice maloruština a rumun- ština jsou předměty jen nepovinnými, ale kde přece možno konati zkoušky dospělosti i pro školy rusínské i pro rumunské. V jiných zemích rakouských platí o zkouškách zcela jiné zá- sady. Kdo na př. v Čechách chce být učitelem na české škole, musí vykonati zkoušku dospě losti česky ze všech předmětů, nejen z češliny. byť z nich třeba vykonal již zkoušku dospělost na ústavě německém. Tak je tomu na Moravě v Haliči a v Tyrolsku. V Roveredu na vlaském. v Brně, Přiboře a v Kroměříži na českých ústavech, jakož i na všech ústavech polskýeh a polsko-rusínských jest němčina předmětem po- vinným, ale zkoušky dospělesti pro školy ně- mecké nelze na nich skládati. Pro nastávající německé učitele v celé ríši, pro české v Če- chách a na Moravě, pro polské v Haliči, pro chorvatské v Dalmácií a pro vlaské v Tyrolsku platí jmé zásady než pro nastávající české polské učitele ve Slezsku, pro rumunské a ru- sínské v Bukovině, pro slovinské ve Štyrsku v Korutanech. Na tyto křiklavé poměry mělo by se již jednou řádně ukázati na místech náleži- tých, protože jsou paskvilem na vzdělání učitel stva »národních« škol. Bude možno po letech uvěřiti, že ještě na konci 19. a na počátku 20. století byli vzdělávání v Rakousku pro národní školy české, polské, rustské, slovinské a ru- munske učitelé na ústavech úplně německých? Naše veřejnost se bouří, že nemáme dostatek českých škol středních a odborných v zemích koruny české, ale klidně trpí, když na české školy národní ve Slezsku za učitele dosazováni jsou po dlouhá léta odchovanci ústavů ryze ně- meckých, kteži nejsou ani řádně v mateřské řeči ditek vycvičeni, a proto buď jsou z většiny k národnímu životu českému k výchově dětí v duchu národním úplně netečni, anebo pracuji v duchu nenárodním, cizím, germanisačním. Volání po českém ústavě učitelském ve Slezsku je stále hlasem volajícího na poušti, a přece zajisté ústav takový měl tam býti zřízen dříve než české gymnasium v Opavě. Učitel je dušl školy, a jestliže ta duše v české škole ve Slez- sku, vypěstovaná duchem germánským a ger- manisujícím, působí v tom duchu, v jakém byla vypěstována, co můžeme pro český národ od takové školy očekávati? Jak se může dařiti vyšším školám českým ve Slezsku, když základní škola, škola obecná, majíc německy vzdělané učitele, nepracuje, neb pracovati nemůže tak, jak by měla a mohla? A co platí o české škole ve Slezsku, platí rovnou měrou i o škole jiných slovanských národů v Rakousku. Dokud jejich škole nebude dán učitel, vychovaný vyučovacím jazykem jejím, dotud budou střední a jiné vyšší školy u nich tak bídně na tom, jako jsou
#14 alto_textblock #14
útoku Dg4!) 7. Jg1—3 Jb8—c6 8. Sfl—e2 Sf8—e7 (obvyklým jest 8. . . Db6 9. Vbí Jd7 10. Jb5 Sch 11. b4 Se7 12. c3 a6 13. Jd4 a bílý má volnější hru.) 9. 0—0 f7—f6 10. Sc1——e3 o—0 11. e5xsfe Ví8f6 12. Kg1—h1 Dds—f8 13. Dd1—d2 b7—be (na výhodné vyvinutí Ses nezbude času. Lépe Kbs aby bílý nemohl JXd5 jež připravoval.) 14. Jf3—e5 Je6e5 (Jb4 a Sb7 nelze) 15. f4Xe5 Vf6—f7 (lépe bylo VXV a De8) 16. VÍIXf7 Dí8Xf7 17. b2—h4l (hrozí Vft a JXd5) Jc5—e4 18. Je3xe4 d5xe4 19. Va1—d1 Se7—f8! 20. c2—c4 a7—a5 (tento tah uspíšil konec, lépe De7 a po 21. De3 Sb7 ač i pak černá hra stisnénou a bílý bezpochyby by vyhrál.) 21. b4 —b5 (bílý nesní bráti pěšce) Dř7— c?
#15 alto_textblock #15
dosud. Vidíme to i tam, kde místo němčiny dusí národní učitelstvo a národní školu jiná. cizí řeč. V Haliči nemají Rusíni svých ryzo rusínských ústavů, nýbrž jen buď polsko-rusín- ské nebo polské s povinnou nebo nepovinnou maloruštinou. A jak to vypadá v rusínské škole národní? Učitelstvo v celku buď velmi vlažné, netečné neb zřejmě straní Polákům. Podobné nářky slyšeti ve Štyrsku a v Korutanech. Sam sebou se tedy rozumí, že učitel, má-li s náro- dem žíti, v duchu národním vychovávati, musí býti sám v duchu tom vzdělán — samo sebou nic nepříjde ani zder — Ještě hůře mají se po této stránce věc s ústavy pro vzdělání učitelek. V Rakousku jest všech ústavů 18. Z těch jest 9 ústavů německých, a to v Dol. Rakou- sích 2 (oba ve Vídni), v Hor. Rakousích 1 ( Linci), ve Štyrsku 1 (ve Štyr. Hradci), v Če- chách 1 (v Praze), na Moravě 1 (v Brně), ve Slezsku 1 (v Opavě), v Bukovině 1 (v Černo- vicích). Loni měly 1222, letos mají 1204 kan- didátky. Ubylo jich tedy (v Praze 14, v Brně 4), ale velmi nepatrně, a i to je s podívením při stále vzrůstajíeím počtu učitelek i na školách německých. České ústavy jsou 2 (v Praze a v Brně) se 402 kandidátkami (loni 347), polské3 (v Krakově, ve Lvově a v Přemyšlu) se 693 kandidátkami (loni 692), vlaský 1 (v Tridentu) se 166 kandidátkami (loni 135), chorvatský l (v Dubrovníku) se 143 kandidátkami (loni 148), dvojjazyčné 2: slovinsko-německý v Lublani se 163 kandidátkami a ústav v Gorici, jenž má oddělení slovinsko-německé a vlasko-německé má 143 kandidátek. Rusínských, slovinskýcha rumunských ústavů pro učitelky není. Nastáva- jící učitelky pro české školy ve Slezsku (daly by se za dosavadních poměrů školských ve Slezsku na prsty spočítat), vzdělávají se tedy jen buď v Brně nebo v Praze. Učitelky pro polské školy vzdělávati se musí na ústavech haličských. A přece je Čechův a Poláků v Slezsku více než Němců. Rusínské učitelky na- bývají vzdělání buď na polských ústavech ve Lvově a v Přemyšlu, kde je maloruština tak jako němčina jen povinným předmětem, nebo Cernovieích, kde je maloruština (a rumunština) dokonce jen předmětem nepovinným. Ze všeho viděti, že jest o vzdělání učite- lův a učitelek německých postaráno všude velmi dobře — majíť polovinu všech ústavů o vzdělání učitelů a učitelek českých (v Čechách a na Moravě), polských (v Haliči), chorvatských (v Dalmacii), vlaských (v Tyrolsku) celkem dobře, za to o vzdělání učitelův a učitelek českých a polských ve Slezsku, rusínských, slovinských rumunských nedostatečně. Rusínův a Slovinců v Rakousku jest mnohem více než Vlachů přece tito mají své ústavy učitelské, onino ni- koli. I v té věci je viděti, že v Rakousku musí si každý národ (kromě Němců a Vlachů) všecky kulturní ústavy přímo vynutiti, a jen podle toho, jakou má sílu, aby si je vynutil, poskytuje mu jich vláda více méně. Proto jest nejvýš po- třebno, aby i v této eminentně kulturní záleži- tosti poslanci čeští ve Vídni vážné slovo pro- mluvili a nepouštěli ji za žádných okolnosti se zřetele. I po této stránce slovanské ústavy uči- telské v nebezpečíl A—k.
#16 alto_textblock #16
22. Dd2—d8! a černý vzdal
#17 alto_textblock #17
Partie čís. 207. Králův gambit Hrána korrespondenčně v roce 1900 Bílý: M. Lange Štětín. Černý: H. Čaro v Berlíně. 1. 62—e4 c7—e5 2. f2—f4 e5f4 3. Dd1—3 (ztráta času.) Dd8—h4+ 4. g2—23 14X23 5. h2x5 g3 Dh4—f6 (silnější bylo De7 s hrozbou 17—15 neb d7—d5). 6. Dí3—e3 Jb8—c6 7. c2—63 Je8—h6 8. St1—h3 Jc6—e5 9. d2—d4 Je5—g4 10. De3—e2 d7— d6 11. Jg1—13 Sc8—d7 12. Sc1—f4 Dí6— 26 13. Jb1—d2 Sí8—e7 14. 0—0—0 0—0—0 15. Vd1—ei Vh8—e8 16. De2—c4 f7—f5 17. Sh3xg4 Jh6xg4 18. d4—d5! Jg4—2? 19 De4—dá! Jí2xchl 20. Ddkxka? Sd7—b5 21. e4—e5 c7—c6 22. J13—d4 d6)e5 23. Jd2—c4! Sb5xc4 24. d5c6 Sc4—a6 25. Velxke5 Vd8xd4 26. Ve5xe7 Kc8—d8 27. Ve7—c7 Ve8—e1-- 28. Kc1—c2 Vel—e2++ 29. Kc2—ci! (na Kb3 roz- hodne De6+ 30. Ka3 Va4 ve prospěch černého.) Ve3—e1+ 30. Kcl—c2 Vel—e2+ a remis věčným šachem.
#18 alto_textblock #18
Partie čís. 208. Ruská hra. Iráno na Rusi v uplynulém roce. Bílý: A. Barfolič. Černý: V. A. K 1. e2—e4 e7—e5 2. Jg1—f3 Jg8—f6 3. Jí3xKe5 d7—d6 4. Je5—f3 Jf6Xe4 5. d2—d4 d6—d5 6. Sf1— da Sf8—e7 7. 0—0. 0—0 8. c2—c4 Je4—f6 9. c4 xKd5 Jf6xd5 10. Jb1—c3 Sc8—e6 11. Vf1—e1 Se7—b4 12. Jís—g5 g7—g6 13. Jg5Xh7! Kg8h7 14. Velxk es) f7—f5 15. Ve6g6. Kh7g6 16. Dd1Xg4+- Kg6 —hr 17. Sd35+ Vísf5 18. Dg4f5+ Kh7—h8 19. Je3xd5 8b4—d6 20. Sc1—g5 a černý se vzdal.
#19 alto_textblock #19
(Hlasy z obocenstval-
#20 alto_textblock #20
Sanatosen
#21 alto_textblock #21
sílicí a osvěžující prostředelr, zvláště pro nervy. Jako výživný prostředek při každém vysílení od pro- fessorů a lékařů 3381 skvěle posouzen. Na prodej v lékárnách a drogeriích Zástupce: lékárník C. Brady ve Vídní, t. Vysvědčení zdarma a franko.
#22 alto_textblock #22
Čceinosche nejtepěi Zampa fiské
#23 alto_textblock #23
Sportovní věstník.
#24 alto_textblock #24
19
#25 alto_textblock #25
Zimní sporty- ** Zdá se, že v brzku vymizí záhlaví výše po- ložené z rubriky sportní. Paprsky sluneční opírají se čím dále tím vydatněji o umazané zbytky zimy v ulicích a jedině ještě přespolní zprávy o vycházkách na hory a výletech po lyžích vzbuzují poslední prchavé představy letošní celkem vydatné zimní kam- paně sportovní. ** Dnes 10. února pořádá »Rakonský spolek pro jízdu na lyžích« velké závody na Semerinkuu Vídně. Dopoledne koná se mezinárodní distanční běh na lýžích a závody na sáňkách (připuštěny rohačky. dětské sáňky a pod.). Odpůldne pak jsou závody na lýžích ve skoku o mistrovství spolku, závod junioru a hochů.
#26 alto_textblock #26
Chvalně známá
#27 alto_textblock #27
DRIOLI BRANDY F. Drioli, Zader) všnde k dostání
#28 alto_textblock #28
Medicinální cognac.
#29 alto_textblock #29
Čstý S. Kapita 4,000.00 destilát. franků.
#30 alto_textblock #30
MAn
#31 alto_textblock #31
a
#32 alto_textblock #32
rRAnu
#33 alto_textblock #33
Sociétě des Propriétašres Vinicoles de Cognac (Spo- lečenstvo sdružených majitelá vinic v Čognacn)- Ředitelství: J. 6. Kennet a Ce., Cognac. Založeno 1838. Hlavní sklad má C. Tran, e. a k. dvorní oLeliod s ca- jem a rumem ve Vídni, I., WollzvileI. Odebírati lze ve všech lepších obchodech se zbožím osadnickým a lahů dkářským. 40
#34 alto_textblock #34
Athletika a sportovní hry- ** Klub »Slavoj« v Praze konal valnou hromadu. Zvoleni za funkcionáře do správního vý- boru pp.: K. Kadeřábek, E. Bloudil, kapitáni, Fr. Vdolek, předs., V. Polidar, mistopředs., R. Schneiberg pokl, B. Sladký, F. Kostomlatský. F. Knytl. A. Rou- híček, J. Tesařík, Scharrer, A. Demín, Mráz, F. Láb J. Killinger. Z oyklistského ruch u. ** Austra Wheel Race«, největší každo- roční handicap světa, konal se v Melbournu. Jest to jízda o peněžní ceny. Vítězem v dvoumílovém han- dicapu Forbes (30 m.) před Morganem (20 m.) Hůdsonem (210 m.) za 4 m. 197/4 vt. Vitěz obdrže 10.000 K. Jacguelin, mistr světa, vystupuje při cir- kusových závodech v cirku Schumanově v Berlíně na drážce, měřící 60 m. ** Mavor Taylor, černoch, nejlepší ameri cký letoun, přibude záhy do Evropy za účelem zá vodění. Startovati bude jednou v Paříži, pak buo v Nantes neb Lille, v Turině, Miláně, Berlíně. Ka- dani (match s Ellegardem) a v Londýně. Taylor při- jede v průvodu trenéra a vezme s sebou manželku mladou, 18letou černošku.
#35 alto_textblock #35
Literární zpráva z nakladatelství E. Beauforta.
#36 alto_textblock #36
Tento týden vyšlo: Beaufortova illustrovaná
#37 alto_textblock #37
l2
#38 alto_textblock #38
Obecná Kronika
#39 alto_textblock #39
Světové dějiny líčí prof. Jos. Lacina (Kolda Malinský) seáit po 25 kr. (Možno začíti ode- bírati kdykoliv po libovolném počtu sešitův.
#40 alto_textblock #40
g nikarn ai a r Svazek sien. Pan Volodyjovskl na 18 svazků polotuhé Bočně se předplácí ) 3 ZI. 6U KT. vazby o 96 až 100 str. P. t. odběratelům rozešle se 5, svazek příští týden
#41 alto_textblock #41
Čís. 108. Veškeré dopisy a přispévky buďtež adresorány: Jan S zutny v Příbrami Úloha čís. 269 (original). O. Kunětický na Král. Vinohradech.
#42 alto_textblock #42
Šachy.
#43 alto_textblock #43
1912/201
#44 alto_textblock #44
5
#45 alto_textblock #45
H. Sienkiewioze
#46 alto_textblock #46
et
#47 alto_textblock #47
Ohněm a mečem
#48 alto_textblock #48
Druhé vydání formátu „Levné illustrované knihovny“
#49 alto_textblock #49
sešit po 15 kr.
#50 alto_textblock #50
V.ZDRÁVÍ
#51 alto_textblock #51
2.
#52 alto_textblock #52
Lidový list veškerého zdravotnictví. Zodpovědný re- daktor MUDr. Vladjmár Preininger. Spoluredaktoři: A. J. Šnajdanfova-Čadová, MUDr. Karel Chudoba, praktický lékař. Inženýr Ludvík Čížek, Josef Klenka učitel tělocviku. MUDr. Duchoslav Panýrek, odb. lékař. Z obsahu 2. sešitu: Manželství a dekadence. Studie dra. V. Waltra. Alkohol jako lék. Uvažuje dr. Jar Květ. O školním zdravotnictví. Uvažuje A. Schuster Rozhledy. Úřadní výnosy a předpisy. Drobné zprávy. Věstník spolkový. „ZDRAVÍ“ vychází 1. každého měsíce (mimo srpen září) a předplácí se: ročně 3 zl., půlletně 1 zl. 50 kr. Ukázky svého nakladatelství na žádost zasíla.
#53 alto_textblock #53
Bílý začne a dá 3. tahemn nlat.
#54 alto_textblock #54
Úloha čís. 270. (Reprod.) Valentin Marin v Madrídě Bílý: Kc7 De3 Sh4 Jf4 Pb4 g4. Černý: Ke5 Pd5 e4 mat ve 2 tazích. Oprava: V úložce čís. 262 má státi ještě na hs černý pěšec a v č. 268 na h4 bílý péšec, jenž omylem vynechán.
#55 alto_textblock #55
Partie čís. 206. Hrána v korrespondenčním zápase zemí koruny české Francouzská hra Bílý: J. Hostáň v Brzicích. Černý: L. Košur v Lounech 1. e2—e4 e7—e6 2. d2—d4 d7—d5 3. Jb1 —cs Jg8—f6 4. 64—e5 Jf6—d7 5. f2—f4 c7—c5 6. d4xccn Jd7xc5 (lépe bylo as Jce a pak vzetí střelcem. Jezden na c5 překáží působnosti Síš a nestojí výhodně 6. Jc5 hrával Bardeleben chtěje se vyhnouti Steincouu
#56 alto_textblock #56
nakladatelství E. BEAUFORTA v Praze, ll.
#57 alto_textblock #57
3512