#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k čislu 307. ze dne 7. listopadu 1901.
#2
alto_textblock
#2
Rüzné zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Sensační proces o rozvod v Paříži
Před pařížským soudem civilním prohlášen těchto
dnů rozsudek ve dvojnásobném procesu o rozvod
vévodkyně a vévody z Tarentu. Vévodkyně ve své
žalobě poukazovala zejmena k tomu, že její manžel
zaslal jí hanlivý článek o ní, uveřejněný v monar-
chistickém časopise »Novelliste de Bordeaux«, s ně
kolika řádky, v nichž vyslovoval souhlas se člán
kem, v otevřené obálce. Soud uznal, že se tím Na
poleon Macdonald, vévoda z Tarentu, bývalý dů
stojník jízdy, dopustil hrubé urážky své manželkya
prohlásil rozvod výhradně na prospěch její, což jest
pro vévodkyni tím důležitější, jelikož přinesla do
druhého manželství značné jmění. Vévoda z Tarentu
byl se svou žalobou odmítnut a odsouzen k náhradě
nákladů řízení trestního.
= Zmařený souboj. Varšavský »Dnevník«
oznamuje: Onehdy ráno vyjely z Varšavy směrem
k Viljanovu čtyři povozy, v nichž seděli lékaři S. a
Z., velkostatkář J. M., hrabě S. a pánové M. B., J.
E. a J. M. O jedenácté hodině přibyli ke vsi a blíže
břbitova učiněny přípravy k souboji. Vše bylo již
skorem připraveno, když se objevil starosta spolu
s policisty a četníky a zabránil konání souboje.
Bojechtivost účastníků nebyla touto neočekávanou
překážkou nikterak ochlazena. Odjeli na panství
pana Natolina, kdež nanovo vykonány přípravy
k souboji. Avšak také tu opět zakročila policie.
Účastníci pokusili se ještě do třetice provésti svůj
úmysl na panství pana Běljava. Avšak i sem násle-
doval je neunavný strážce pořádku a střílení opět
překaženo. Tu odjel jeden z povozů se čtyřmi pány
nazpět do Varšavy. Ve Viljanovu zastaven byl povoz
příručím krajského náčelníka a vykonán krátký
výslech, z něhož vyšlo na jevo, že od zamýšleného
souboje upuštěno a že sporné strany se smířily.
= Z bojiště Theatru Francais. Z Paříže se
oznamuje: Šarvatky mezi správcem Theatru Francais
panem Claretiem a societéry po zrušení »čtenář-
ského komitétu« trvají neustále dále a baví zname-
nitě pařížské obecenstvo. Feuilietonista »Cherubine
vypravuje v »Echo de Parise následující zajímavou
anekdotku. Onehdy zkoušena ve zkušební síni Sar
douova »Vlasť«. U dveří setkali se, chtějíce vejít, pan
Claretie a pan Mounet Sully: »Prosím, nejprve vy
pane starešino,« pravil Claretie. — »Ne, nejprve vy
pane generální administratore, odpověděl tragéd s vy
branou zdvořifostí. — »Prosím, pane Mounete, vejděte
přec«, opakoval Claretie. — »Nikoli, velectěný,« pro
hlásil herec, pozvednuv hlas, »vám náleží přednost
neboť my jsme tu doma.«
= Co stojí den londýnské mlhy. Letos do
stavily se v Londýně mlhy neobyčejně záhy. Každý
se bojí těchto dnů mlhy a nenávidí je, zejmena pak
železniční společnosti, pro něž jsou zábavou jak ná
leží drahou. Jakmile nastane pravý »fog«, hustá lon
dýnská mlha, musejí býti kladeny na koleje třaskavé
signály, malé kulaté krabice, naplněné třaskavou sol
jež se připevní na koleje. Jakmile stroj přejede přes
#4
alto_textblock
#4
tento signál, nastane výbuch a to opakuje se na celé
trati stižené mlhou. Tyto signály jsou výstrahou pro
strojvedoucího, aby jel s největší obezřelostí a po-
zorností. Pro železniční společnosti znamená to již
při několika dnech mlhy výdej několika desítek ti-
síců liber, neboť každý třaskavy signál stojí jeden
penny a počet jich, jenž se spotřebuje, jest vskutku
báječný. K tomu druží se zvláštní mzdy za práci
přes čas a pomocným dělníkům. Služba v mlze na-
vzdor lepším mzdám není vítána, neboť jest mnohdy
nebezpečna a vždy nanejvýš namáhavá. Po třího-
dinné službě posílá se mužstvu občerstvení, což se
opakuje po dalších dvou hodinách. A trvá-li mlha
déle šesti hodin, nastává pokud možno vystřídání.
Ale nejen železnicím způsobuje tento nevítaný host
značné výdaje. Všichni obyvatelé musí po celý den
pracovati při umělém světle, všechny ulice musí býti
osvětleny jako večer, což jest ovšem velice vítáno
akcionářům plvnáren a společností pro elektrické
osvětlení. Celkem páčí se útraty při londýnské mlze.
trvá-li as 8 hodin, nejméně na 75.000 1. st.
= Bitka s lupiči. Z Armady, Mich., se ozna-
muje: Tři lupiči vnikli tu do obchodu D. H. Bar
rowsa, v němž je umístěna pošta, a vyrazili po-
kladnu dynamitem. Výbuch byl velmi hlučný a v
burcoval celé město. Zástup občanů byl hned na
nohou a pustil se za lupiči. Strhla se bitka a jeden
z banditů byl smrtelně poraněn. Udává své jmeno
jako John Graham a praví, že má otce na Root
streetu v Clevelandu. Když bylo několik ran vypá-
leno, upustili lupiči od boje a pustili se po železnič-
ních kolejích na útěk. Uchopili poraněného sou-
druha a chtěli jej odvléci. Počínali si tak rychle, že
se jim podařilo vyskočiti na ručně hnaný vozíka
ujeti po kolejích. Však občané telegrafovali na nej.
bližší stanici do Lennox a tam čekalo na loupežníky
silné oddělení ozbrojenců. Lupiči, spatřivše je,
uprchli do lesů a zanechali Grahama na voze.
V Armadě nepoštěstilo se jim nic ukořistiti.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
Dne 2. listopadu 1901: Salus Alois, sou-
kromník, 64 roky, 837—II. Seltmann Karel, hotelier.
66 roků. 864—II. Šober Josef, syn obchodníka,
minut, 1140—II. Worel Eduard, cís. rada, 75 roků
1642—II. Grohman Theodor, c. k. professor, 60 roků
462—III. Tittlová Anna, vdova po oficiálu, 69 roků,
550—VII. — Ve všeobecné nemocnici
Bárta Jan, nádenník, 61 rok. Čadova Antonie, děl-
nice, 141/2 roku. Kozákova Pavlina, dcera účetního,
21 rok. — U milosrdných sester: Janovská
Františka, manželka kováře, 70 roků. — V jose
fovské nemocnici: Böhm Ludvík, úřadník,
29 roků. Vocásková Rosalie, soukromnice, 81 rok.
#6
alto_textblock
#6
Pištékovo divadlo na Kral. Vinohradeeh.
Ve čtvrtek 7. listopadu.
Začátek o 3/47. hod.
Ve prospěch pana G. L. Pracného.
Novinka.
Dvorní dodavatel.
Po prvé
Veselohra o třech jednáních. Napsal G. L. Pracný.
#7
alto_textblock
#7
Král. české zem. divadlo v Praze.
#8
alto_textblock
#8
Národní divadlo.
Ve čtvrtek 7. listopadu.
#9
alto_textblock
#9
43. hra v předplacení.
(3. čtvrtka.)
RUSALK Á.
Lyrická pohádka o třech dějstvích od Jar. Kvapila.
Hudbu složil dr. Antonín Dvořák. Dirigent Karel
Kovařovic. Režisér Robert Polák.
Začátek o 7. hod.
Konec po 10. hod
#10
alto_textblock
#10
Švandovo divadlo na Smíchově.
Ve čtvrtek 7. listopadu
Začátek o 7. hod.
5. hra předplacení čtvrtečního.
Novinky. Poprvéi
Něžné pohlaví. — Soudek s prachem.
Nový poručník.
Veselohry o jednom jednání od G. Kadelburga. Pře-
ložil J. Kubík ml. Režisér pan Jan Kubík.
Denní prodej lístků u knihkupce p. Urbánka a v kan-
celáří v domě divadla, I. posch.
26547
#11
alto_textblock
#11
Sněrovačk
#12
alto_textblock
#12
výborného tvaru, dobré ja-
kosti, mírné a reelní ceny,
#13
alto_textblock
#13
největší výběru
#14
alto_textblock
#14
J. Nováka
#15
alto_textblock
#15
v Praze, 4130
#16
alto_textblock
#16
Vodičkova ulice, „U Štajgrů“.
#17
alto_textblock
#17
Nákladem knihkupectví Dra. Frant. Bačkov-
4045
ského v Praze právě vyšla
#18
alto_textblock
#18
Rukověť života spolkového.
#19
alto_textblock
#19
Právnický i praktický rádce ve věcech práva spolčova-
cího. Podává JUDr. Jos. V. Bohuslav, adjunkt
zem. soudu v Praze. Cena 2 K
Spis ten podává s podrobným výkladem a rozlič-
nými poznámkami
zákon
o právu spolčovacím a shromažďovacím pro
spolky všechny
vůbec a zvláště vše, s čím
spolek ve styky s úřady
přichází nebo přijit může, tedy vše, co ze
zákonů spolek
věděti potřebuje, jest obsaženo ve spise tom, který
hodí se spolku každému.
#20
alto_textblock
#20
Kde se scházejí veškeré kruhy pražské
společnosti, zvláště obchodního světa?
#21
alto_textblock
#21
V pivnici pizeňského
Prazdeoletvnotela „U černého koně,
Po divadle čerstvá iidla
#22
alto_textblock
#22
vchod z Příkopů a ze dvora.
Výtečná kuchyně, levné ceny-
#23
alto_textblock
#23
4 15
#24
alto_textblock
#24
452
#25
alto_textblock
#25
449
#26
alto_textblock
#26
a boha přece vzpružováni byli. Ve svém mládí divokém
Dawes byl se posmíval modlitbám a kněžím; ve své
zášti k okolí svému, kteráž byla s ním v pozdějších
letech jeho vzrůstala, smál se víře, jež učila lidi, by se
milovali navzájem. »Bůh jest láska, bratří moji«, děl
kaplan v neděli a po celý týden důtky vzduchem na těla
lidská svištěly. Jakou cenu pro život měla tedy zbožnost,
jež jen kázala a nikoli i konala? Dobře bylo, že kněz
radil trestancům, aby trest svůj nesli s oddaností, aby
spolehali v boha. Ale co že řekl zatvrzelý jeden trestanec,
když opil se v domě jednom, jenž nemohl se vykázati
koncessí? »Bůh jest hrozně daleko od Port Arturu !«
Dawes pokládal všechny kněze za mamiče aneb
za šílence, náboženství veškerá za výsměšek a léž. Ale
nyní, kdy síla jeho opustila jej zcela, když byl nejstrašli-
vější tělesnou bolestí podroben zkoušce příliš kruté, tu
počal mysliti, že náboženství, o němž tolik se mluvilo,
nebylo jen pouhou snůškou legend a forem, nýbrž že
může v něm býti i cosi životního. Zlomen na duchu a
sesláblý tělem, zvrtkán úplně v důvěře v sílu vůle své,
toužil trestanec po něčem, oč by se mohl opříti i obracel
se, jako všichni lidé v případech takých, k Neznámu.
Kdyby nyní býval na blízku nějaký křesťanský kněz, muž
křesťanstvím prodchnutý, ať vyznání jakéhokoliv, jenž byl
by tomuto nešťastníku pošeptal slova útěchy a milosrdenství,
snad byl by s něho strhl slupku tvrdosti a zoufalství,v
níž samovolně tkvěl, snad byl by od něho dosáhl vyznání
vlastní nehodnosti, jeho tvrdošijnosti, jeho úsudku ukva-
peného a snad by byl duši jeho klesající povznesl nadějí
v nesmrtelnost a spravedlnost — snad by ho byl zachrá-
nil před pozdějším jeho osudem — ale muže takového
tu nebylo. Dawes vyžádal k sobě kaplana. North byl ale
#27
alto_textblock
#27
s ní, tak jako on usínal, jestliže četla, ale Sylvie vzeho-
pila se ihned, vždy zvedavší se nad zapomětlivostí svou,
čehož ale u něho nikdy nebylo.
Ostatně Frere nebyl mužem, jenž by o všem tom
dlouho hlouhal a když byl si nadarmo hlavu nad tím
lámal a několik dýmek nad tím vykouřil »zanechal« toho.
Ostatně, jak bylo by mu možné luštiti takové há-
danky duševní, kdyžtě žena ta sama byla mu hádankou
fysickou?
Bylo mu ovšem divno, že dítě, jež bylo podle něho
vyrůstalo, nyní bylo ženou mladistvou s drobnými tajem-
stvími, jež měly mu býti napoprv teprve teď odhalovány.
Věc byla v tom, že ochránce Sary Purfoyovy nebyl
se až posud setkal s mnohými prostými ženami a že
teprv teď objevil, jaký půvab vzácný skytá — skromnost.
#28
alto_textblock
#28
XVII
#29
alto_textblock
#29
V nemocnici.
#30
alto_textblock
#30
Nemocnice port-arturská nebyla žádným místem roz-
tomilým, ale zmučenému Dawesovi, jehož nervy byly
strhány, zdála se býti pravým rájem. Tam přes surovost,
s jakou žalářníci proti němu nastupovali, docházel přece
aspoň nějaké pozornosti, tam byl také prost alespoň vnu-
cené společnosti mužů, jimiž zhrdal, k jejichž ale úrovní,
jak v mukyplné úzkosti cítil, denně stále více sestupoval.
Zpovlovna byl dospěl k tomu, že pokládal se za muže,
jenž žije mimo dosah lásky a milosrdenství, jenž osudem
pronásledován klesá v hlubiny, kamž nepronikají již
113
#31
alto_textblock
#31
Earacan nro šivot.