Číslo 288.

V Praze, dne 20. října 1900.

Ročník IV.

Redakce, administracea 6xpedice Praha, Pštrossova ulice, číelo 200 —II Nefrankované dopísy s nepřijímají. rukopisy se nevracetí Nezapečetěné reklamace jeou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody Vycházejí denně o šesté hodině ranní V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 Telefon redakce č. 1126

KAl

JLILK

Ll

Předplatné pro Prahu s donáškou do domu: městěna . . . .. K 2.80 čvvrustně . .. 8.40 celoročně . . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: 3.— měsíčně. . . .. čtvrtletně . .. K 9.— celoročně. . . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtyrtletně . .. K 12.— celoročně. . .. K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- ie, Anglie a Ruska: čtvrtletně . .. K 13.20 eloročně ... K 52.80 Telefon redakce č. 1126.

Slunce vychází v 6 hodin 30 minut ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 58 minut večer.

Sobota:

S v. Vendelín a.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Štěpána na Nov. městě od 19.—23. t. m.

Výnosnost polního hospodářství. —a Jedna z nejtěžších otázek v otázce země- dálské jest, zda se dá za nynějších poměrů přesně vyšetřiti, mnoho-li ročně činí výnosnosť, užitek určitého hospodářství. Obchodník si vede přesně obchodní knihy a ví na konci roku, mnoho-li ob- chod mu vynesl. Rolník tak nečiní. Vedení knih najdeme jen u zámožnějších rol- niků. Veliká většina rolníků účtů vůbec nevede, žije, jak se říká, na slepo. Zde jest jedna z příčin, proč se dnes nedá přesně říci, mnoho-li ta neb ona rolnická živnosť do roka nese. Druhá obtíž jest, že se dnes u rolníka dá těžko přesně rozli- šovati, co patří do vydání a co patří do příjmů. Mnozí rozumí výnosnosti polního hospodářství tak, mnoho-li rolníku jest na konci roku možno odnésti úspor do záložny. Nebudeme se zde v krátkém článku rozepi- sovati o nauce rolnického účetnictví, to jest úko- lem odborného vzdělání každého rolníka. Chceme zde uvésti příklad o šetření výnosti polního ho- spodářství. Ministerstvo vnitra v Německu rozeslalo roku 1898 na 9000 dotazních archů prostřednictvím ho- spodářských spolků rolníkům, aby je vyplnili. Do konce loňského roku bylo vráceno 2007 vyplně- něných archů od nejrůznějších velkostatkářů a rolníků. Tedy ani čtvrtina rozeslaných archů nebyla zodpovídána. Vláda žádala stručný výpis příjmůa výdajů hlavně z let 1893—1897, pak z r. 1887 až 1891 a konečně z r. 1873—1877. Dopodrobně dotazy na tak dlouhou řadu let mohlo ovšem dáti poměrně jen málo vlastníků hospodářství, pová- žíme-li, jak za dnešní doby majetek rolnický rychle a často vlastníky své střídá. Ačkoliv odpovědi jmenovaných 2007 majitelů hospodářství, kteří zaslali vyplněné archy, jsou velmi kusé a mnohdy nejasné, poskytly přece tolik zajímavého materiálu, že vláda hodlá jej zpracovati. Prozatím přinesla mnichovská »Allg. Ztg.« řadu článků, ve kterých se materiál probírá přehledně. Největší cenu mají v Německu rolnické statky v Hessensku, zde se odhaduje závodní kapitál jednoho hektaru na 4870 marek, cena půdy pak jednoho hektaru jest zde 3240 marek. Nejnižší cenu mají rolnické statky v písčitých krajích Po- mořanska, kde závodní kapitál jednoho hektaru se odhaduje na 811 marek a cena jednoho hektaru tamější půdy na 341 marek.

Průměrná výnosnosť zkapitalisovaného hospo- dářství činí v celém Německu 2.1 proc. Abychom tomu náležitě rozuměli, podáme si praktický případ Když mám dnes ve spořitelně 1000 korun uloženo, vím, že dostanu za jeden rok 40 korun úroků. Má-li některý hospodář v Ně- mecku hospodářství, jehož zkapitalisovaná hodnota se odhaduje na 40.000 korun našich peněz, vynáší toto hospodářství ročně pouze 2 1 proc. udaného kapitálu, tedy 8400 korun, kdežto, kdyby kapitál ten ležel rozdělen ve spořitelnách, vynesl by 16.000 korun. Nyní by přišlo na to, zda takové porovnání ve skutečnosti platí a to je právě ta veliká záhada. Zajímavé doklady podávají zaslané archy o růz- ných pramenech příjmů rolnictva v celém Něme- cku. Vysvítá z nich, že rolnictvo, které má dobré orné půdy, bere z prodeje obilí 30 až 40 procent všech příjmů, rolníci pak podél mořských břehůa v krajinách, kde jen pastviny lze udržovati, jest odkázáno na dobytkářství, které dává rolníkům 40 i více procent všech příjmů. Když se rozdělí po- měr příjmů na rolnictvo v celém Německu, bez ohledu na různé odstíny hospodářství obilního, ře- pařského neb dobytkářského, dostává rolnictvo v Německu z prodeje obilí 26.4 procent všech příjmů, z prodeje ostatních plodin, jako řípy, ze- máků, pícnin 163 procent, z prodeje dobytka a mlékařských výrobků 40.6, užitek ze zemědělského průmyslu 8.9, z lesů 1.1, vinařství 0.4, různé jiné příjmy 6 3 procent. Žajímavo je, že jen 16 procent ze všech ho- spodářství, o jichž výnosu zaslány byly vyplněné odpovědi, se zúrokovalo na roční výtěžek tří pro- cent, kdežto polovina nevykazovala vůbec žádného výnosu. K tomu dlužno dodati, že dotazné archy byly zaslány jen takovým majitelům, jejichž hospo- dářská država úplně jest prosta všech mimořád- ných břemen, jako především hypotekárních dluhů, výměnků a podobných. Z toho ze všeho dalo by se souditi, že poměry rolnictva v Německu jsou přímo šeredné. Jestliže celá polovina rolnických živností v tak pokročilém státu, jako je Německo, nepřináší vůbec žádného výnosu, jestliže tedy po- skytuje majitelům uhájení pouhého živobytí, pak je tím jasně dokázáno, že moderní stát nedovedl ještě rolníkovi umožniti slušnou existenci a svobodu, která stojí pouze na papíře mezi paragrafy státních základních zákonů. Pak vychází vůbec po něko- lika desítiletí po zrušení roboty, že rolnický stav za tak dlouhou dobu sociálně nepokročil.

Pravda, že je těžko za našich dnů ustanoviti dle kapitalistické míry přesně výnos polního ho- spodářství. Vyceníme-li kapitalistickou hodnotu statku vysoko, dostaneme čistý roční užitek snad 1 procento, nebo nic; ceníme-li statek nízko, ob- držíme snad 3 nebo více procent. Dále padá na váhu, jak rolník žije. Jezdí-li v landauru, chodí-li jako kavalír na hony, hospo- daří-li v hospodě, nebo sedí-li chalupník u žida v kořalně, jestliže ženy a dcery rolnické vedou pa- rádu a přepych, jestliže jest sedlák nedbalec a jeho žena jemu p dobna, pak se marně sháníme po ně- jakém procentu čistého výtěžku. To ovšem žádný ministr orby se nedoví, a žádný rolník na dotazný arch nenapíše, že žije jako sedlák kavalír a že by chtěl ještě 4 procenta čistého. Ostatně stojí v tal- mudu psáno: Dáš-li 100 zl. do hospodářství, můžeš jísti sůl a brambory; dáš-li 100 zl do obchodu, můžeš jísti každý den pečeni Podle toho také vi- vidíme, že praktický žid pluhu u nás dosud nevzal do ruky; nač by se dřel? Povolání rolníka jest těžké a namáhavé, jest však pro národ nezbytné,a bez rolnického stavu by společnost lidská vůbec obstáti nemohla.

Volební ruch.

Výbor pro společné záležitosti kato- líků v království českém konal včera poradu, ve které bylo usneseno, aby bylo vydáno společné volební provolání, které má býti uveřejněno ve všech katolických listech v Čechách vycházející a jmenoval tyto kandidáty: Pro XV. okres p. Václava Žižku, stříbrníka v Praze, pro XII. okres dp. Rudolfa H or- ského, faráře v Šárce, pro XI. okres dp. Emila Dlouhého-Pokornéhy, kaplana u sv. Jin- dřicha v Praze, pro X. okres p. Josefa Joh na, tkalce v Hrabačové, pro XVII. p. Františka Ha- velku, horníka v Příbrami. Pro Prahu bude jme- nován kandidát v nejbližších dnech. Provolání přine- seme v nejbližších dnech.

Morava. Dr. Menger byl vyzván, aby přijal kandidaturu na Novojicku, v V. kurii tamtéž uchází se o mandát německý truhlář Jindřich Münster ze Suchdolu. Rakousy. V poradě katolické lidové strany ve Vídni konané, jednalo se o volební situaci a o spo- jencích. Bylo usneseno nevydávati společného voleb- ního provolání, poněvadž program jest znám. »Ve- černí List« stojí na tom, že katolická strana lidová

FEUILLETON.

Něco o pověrách.

Studiem pověry zabývá se jednak ten, kdo hlásá náboženství a pravou osvětu; jednak kulturní historik a psycholog. Onen tak činí za tím účelem, aby seznal toto zlo a jeho kořeny, by mohl pak proti němu s výsledkem bojovati; druzí studují ji, by ji jako prostý zjev, výplod duše lidské konstatovali a vylo- žili. Psychologle nejnovější doby, nespokojujíc se zkou- máním člověka jako jednotlivce, obírá se také těmi zjevy, kde člověk vystupuje jako člen společnosti. skupiny lidí a mluví pak ve smyslu přeneseném o duši davů. Název tento jest případný též i zde: po- věra jest z největší části výplodem duše davů. Ne- hledě k těm nepatrným pověrčivým zvykům neb je- dnáním, která mají původ v samostatném poblouzení jednotlivce, jest pověra něčím, co ovládá davy, massy. Vyšedši z pobloudilé mysli lidu, vykonává nad ním svou vládu a sroste s ním do té míry, že vtiskne je- dnotlivým národům a kmenům svůj ráz. Proto věnu- jeme pověrám pozornost při národopisu. Věřiti v něco, co se příčí zjevenému nábožen- ství, nebo co odporuje rozumnému soudu, jest pověra. Zvláště máme na zřeteli mluvíce o pověře, přičítá-li někdo věcem nebo jednáním účinek, jakého ve sku- tečnosti nemají ani po stránce přirozené ani s hlediska víry. Pověra ku pravé víře jest v tom poměru jako tma k světlu, jako falešný peníz k pravému, jako otravný nápoj k látce léčivé.

Původ pověry jest asi týž, jako původ bludu vůbec. Tehdy, kdy lidstvo odpadalo znenáhla od ná- boženství zjeveného, tehdy, kdy vznikalo pohanství, brala i ona svůj původ. Každé náboženství pohanské jest vlastně soustavou pověr. Na každém z nich mů- žeme pozorovati stopy pravého náboženství prvotního, ale vedle nich množství bludných výkladů, předpiů a výkonů. Kde člověk o nadpřirozených věcech bádal samostatně, bez zjevení, tam vznikaly bludy a pověry. Člověka to láká o takových věcech přemýšleti, on má touhu odkrývati věci budoucí, zažehnávati zlé moci. Již nejstarší pokolení dospělo k jistým chyb- ným zásadám a názorům. Ty zdědilo po nich potom- stvo, přidalo k nim jiné a tak to postupovalo dál, až bludy a pověry zapustily pevné, těžko zničitelné ko- řeny do duše národů. Když pohanům bylo přineseno křesťanství, mělo s vykořeňováním těchto zvyků těžkou práci. Mnohé z nich byly i trpěny, učení křesťanskému přizpůso- beny a úplné jejich zrušení se ponechalo době po- zdější. Nicméně zachovaly se mnohé až do doby naší. Ta různá hádání, věštění, zažehnávání, víra v kouzla a čarování místy dosud rozšířená, jsou zajisté již pů- vodu prastarého. Nesmíme však jen pohanství viniti z pověry. Ona se nalézá i u příslušníků náboženství zjeveného, neboť ona může též vzniknouti špatným pochopením náboženství. Je známo, že mezi židy sekta Fariseůa Esseů vynikala pověrčivostí. Že i mezi křesťany jsou po různu roztroušeny pověry, že se na př. užívá ně- kdy mezi lidem svěcených věcí za účelem, ku kte-

rému tyto určeny nejsou, jest známo a netřeba toho dokazovati. Pověry měly v historii veliký význam. U Řeků měly delfské věštby mocný vliv na události politické, u Římanů známo jest hádání budoucnosti z vnitřností obětních zvířat a z letu ptáků. Hadači, věštci, za- klínači nacházeli hojně víry u starověkých národů, měli přístup ke dvorům panovnickým a tudíž i vliv dalekosáhlý. Od mnohých předpojatých lidí pokládána jest za věk po výtce pověrčivý doba středověku. Jest sice pravda, že na počátku středověku shledáváme se s muožstvím názorů pověrčivých, ale tomu není divu; povážíme-li, jak různí národové se svými tradicemia kulturami se tehdy stýkali, pochopíme snadno, že tu bylo také mnoho podání bludného a pověr. To platí ovšem jen o počátku středního věku; pozdní středo- věk stál kulturně daleko výše. Vrcholem pověrči- vosti jest však doba jiná, to jest věk reformace, kdy kvetly bludy, směšné názory, čarodějské soudy, a kdy dle slov Bedřicha von Spee »víra v ďábla více ovládala hlavy lidí než myšlénka na Boha.« Též se dařilo pověře v době encyklopedistů fran- couzských. Tehdy se ukázalo býti pravdou, že kde ubývá víry, tam místo ní přibývá pověry. Doba, která se chlubila svou osvětou, která zavrhovala »te- mný« středověk, byla ještě daleko horší než tento. Věk encyclopaedistů pokládá se spolu s velikou francouzskou revolucí za jitro nejnovější doby. V dnešní době se říká, že víra jest překonaným stanoviskem. Místo ní však pověra bují velikolepě. Všimněte si