#1
alto_textblock
#1
Zde utrpěli jame ztrátu největší. Modřicemi
přibyla druhá úplně německá obec na tomto
ostrově. Podobně klesly menšiny
české: v Moravanech ze 179 na 84, v Čer-
novicích ze 36 na 31, v Ivanovicích ze 12k9
na 11, v Přízřenicích z 11% na 10%, v Ko-
márově (včetně s Mariacelou Malou a Petro-
hradskou ulicí) ze 231.% na 23%; 39, minorita
česká zachovala se v Jeršpicích Dolních. V po-
sledním desetiletí (r. 1898) přibyla nová něme-
eká obec na samých hranicích města Brna
jmenem Kamenný Mlýn, jež byla vyloučena
z české obce Žabovřesk. Kamenný Mlýn vyka-
zuje pouze 69 Čechů. Přiznivější výsledky se
vzrůstem českých menšin zname-
náme pouze v Jeršpicích Horních, kdež vzrostli
Čechové ze 79 na 10% a v Brně z 31% na
351%. V některých českých obcích, tomuto
německému ostrovu blízkých, byly r. 1890 ně-
mecké menšiny. Z těch vzrostla značně něme-
cká menšina v Jundrově ze 39% na 139.
Naproti tomu klesly menšiny ně-
mecké: v Sokolnicích ze 31/2% na 21/29.
v Bohonicích ze 49 na 39, v Židenicích z 5 1/29
na 3, v Jehnicích z 5 na 21/2%, v Žabo-
vřeskách (s Vinohrádky) ze 6% na 0% (ovšem
vyloučením německé obce Kamenný Mlýn),v
Husovicích ze 121/29 na 49, v Hajanech z 89
na 0, v Králově Poli (s Ugartovem) z 199, na
71/2. Celkem znamenati jest značnější vzrůst (o)
němectví v osadách méně lidnatých, v obcích
lidnatějších patrný jest opět vzrůst Čechů. Po-
těšitelným zvláště jeví se češtější ráz předměstí
brněnských Králova Pole, Husovic, Židenic, ja-
kož i vzrůst minority české v Brně, což oprav-
ňuje k nejlepším nadějím. V Králově Poli
s Ugartovem, v samém sousedství Brna, klesl
počet Němců z 1317 na 767 osob; počet Če-
ehů vzrostl z 5300 na 9271 osobu.
K tomu třeba dodati, že Královo Pole mělo
před 10 lety ještě většinu zastupitelstva němec-
kou. Teprv roku 1894 proměněna správa v
českou, ač první sbor, representovný německým
kapitálem, dosud je německý. Jak měří se na
Moravě Čechům a Němcům nejlépe viděti z toho,
že 800 Němců královépolských má školu o 12
třídách a 9300 Čechů pouze o 25 třídách.
Měří se tu Němcům, jakoby byly třetinou oby-
vatelstva zatím jsou však pouze čtrnáctinou.
Zvláštním ostrůvkem jazykovým jest. jiho-
východně od Brna ležící osamělá německá obec
Dvorská č. Maxov, obklopená územím úplně
českým. Obec tato, před 10 lety zcela německá,
vykazuje letos českou menšinu 49. Ačkoliv v osa-
dách napřed uvedených minority naše, zvláště
v Modřicích, na papíře klesly, doufejme, že v
skutečnosti, nevzrostly-li, jistě se udržely, byly
všnk násilně potlačeny. — To budiž nám pou-
čením do budoucnosti.
#2
alto_textblock
#2
byli dvorští lidé — a teď s úžasem shledal, ž
generál se k němu nechce hlásit. Nicméně na
energické zakročení Filonovo, jenž prohlásil, že
si jde pro předmět, na němž císařovně velmi
záleží, dovolil mu, aby v průvodu důstojníka
vešel do komnat císařovniných.
V pokoji císařovnině byli gardisté a občané,
kteří prohlíželi poklady skvostů a drahocenností
tu nahromaděných. Ne však, aby je loupili. Je
známo, že revolucionáři nikdy nekradou. Tito
povstalci, mezi nimiž byl jistý zlatník z ulice
de la Paix, odhadovali ceny skvostů, zhotovili
inventář a postarali se o jejich bezpečné uscho-
vání. Činili se všichni zodpovědnými za bývalý
majetek císařovny, jenž se stal majetkem ná-
#3
alto_textblock
#3
roda.
#4
alto_textblock
#4
Filon v tom zmatku a shonu vojáků
občanů tvářil se, jakoby hledal cosi, při čemž
obratně vyňal ze stolku kartičku, na níž byl
napsán klíč k depeši a strčil ji do kapsy.
Pak odkvapil z paláce a když byl v úplné
jistotě, rozluštil depeši, kterou císař Napoleon
III. oznamoval své ženě svůj pád, konec císař-
ství, katastrofu
»Nemohl jsem se dát zabíti uprostřed
svých vojáků a proto jsem se musil dát za-
jmouti, abych zachránil armádu.«
Tuto historickou depeši odevzdal Filon
císařovně v Anglii. Odebral se do dobrovol-
ného vyhnanství. Dne 9. září v Hastingsu čtla
císařovna v této depeši zvěsť zkázy dynastie,
zničení všech její nadějí.
Historická tato depeše nebyla otištěna
oficiálním orgánu, nenalezá se ve státních
archivech. Je to jeden z nejpamátnějších doku-
mentů z vlády druhého císařství, který je
v tukou císařovny Eugenie.
#5
alto_textblock
#5
—0—.
#6
alto_textblock
#6
Denní zprávy.
— Tisková kancelář vládní je dnes pr
plné práci. A s jakou chuti se namáhá a s ja-
kou horlivostí ! Práce je dvojí: ta kterou vyko-
nati musíme, třeba se sebe větším odporem
ta, kterou konáme s pravou radostí a jež nám
potěšením a zábavou. Takovou dnes mají šle-
chetní pánové, již z Vídně korrigují ve smyslu
vlády veřejné mínění. O jak nás Čechy podezřívají,
jaknás zlehčujía nám spílají! A jak štvou proti tomu,
jenž jim byl tak nenáviděný a na němž dávno již
si žáhu schladiti přáli, přes to, že dnes ještě
ministrem. Je ale znamenitě složena ta —
vládní tisková kancelář. Sedí tam samý ně-
mecký ži d. Je to od počátku až na tuto dobu
výhradně departement židovsko-německý. B i
takový již za »bürgerministeria« a když na-
stoupil Hohenwart, neměl jiného k disposici. Mel
ho pak Auersperg a Taaffe. A jak se vyslovil
o svém »tiskovém bureau« hrabě Badeni, ani
reprodukovati nechceme. A že pan Körber
neučinil změny v kanceláři, rozumi se samo
sebou. To jsou heroldové vládní, ti za
vládu mluví v novinách. Toť se ví, že-
všichni jsou v nejužších stycích s německo-
ústaváckým a německo-národním tiskem, jenž se
dozví o nejdůležitějších věcech hned za tepla.
A co to znamená, představí si, kdo zná moc
a bezohlednost tohoto tisku a jeho patronů
ve všech vrstvách. Však také každý z chefů
vládních, již se v Panské ulici vystřídali
a kteří nebyli z německého tábora, si na-
říkal, »že byl ve Vídni prodá n«.
Zajímavo jest, že žádný z presidentů minister-
ských, co se jich v Cislajtanii vystřídalo, neměl
tolik odvahy, tiskovou kancelář vykliditi. Proč?
Poněvadž by rázem tím byl si znepřátelil vlivu-
plný tisk vídeňský — taková je spojitost mezi
ním a tiskovou kanceláři. A přece se to státi
musí, aby pokořující poměr přestal a chef ka-
binetu nemusil se třásti před člověkem, jemuž
nucen mnohdy svěřiti největší tajemství.
— Výrok prof. Virchowa o Praze.
Tajný rada, pruský professor Rudolf Virchow,
proslavený hygienik a palaeontolog, fysiolog i
politik, ve kterýchž všech vlastnostech nepožívá
nesporného uznání svých vlastních krajanů, ne-
dávno oslavil 80. své narozeniny za účastenství
všeho učeného světa nejen německého. Proslulý
německý učenec navštívil těchto dnů Prahu,a
to rodinu svého zetě, professova německé uni-
versity dra. Rabla, aby postál kmotrem svému
vnoučeti, což jest zajisté událost velice utěšená
i tklivá. Tajný rada Virchow navštívil včera
Museum království českého, provázen svým
zetěm a — zástupcem »Bohemie«, jehož před-
stavení přijal rožtomilými slovy, takže tento
byl účasten vyznamenání, že směl bráti podílu
na pochůzce musejními místnostmi. Srdečně prý
se uvítal Vivehow s prof. Fričem, svým dobrým
známým, i dal si od něho ukazovati a vykládat nové
vynálezy a sbírky musejní. Návštěva trvala
půldruhé hodiny a musila býti pro shora
naznačeného zástupce »Bohemie« velice nudnou
neboť ten přišel patrně za účely zcela jinými a s nimi
také hned potom vyrukoval. Zavedl totiž roz-
mluvu na otázku, jaký dojem učinila Praha
tentokráte na pana tajného radu. Jednalo se pa-
trně o nějaký politický výrok, jejž by byl orgán
kasina a Vereinu příslušným způsobem využitko-
val, ale prof. Virchow vyhnul se léčce elegant-
ním způsobem a pravil: Před třiceti léty byl
bych vám odpověděl na tuto otázku zcela jinak
než dnes, kdy už nejsem s to, všude se po-
ohlednouti. Pro cizince, který sem často nepři-
chází, je také velmi za těžko, aby se hned vy-
znal v obvodu, politickými zápasy tak pohnutém.
Dojem, jejž jsem přes to získal jest, že Praha
mohutně na venek vzrostla. Tím povážlivěji na
mne působí, že město v nejednom ohledu
svou povinnost nesplnilo. Potom připomenul
prý prof. Virchow svou přednášku, kterou
měl v říjnu r. 1875 o čištění ulic — ve spolku
»Concordia« i litoval, že nepřístojnosti, na něž
tentokráte upozorňoval, dosud nejsou odstra-
něny a že jím poskytnuté podněty z velké
části zůstaly bez povšimnutí, že vůbec jen po-
lovina zdravotnického díla v Praze byla vyko-
nána. »Žasnu nad tím,« pravil prý prof. Vir-
chow, »že město Praha se o příslušná zřížení
dosud nepostarala. Z toho musím jí učiniti
přímo výtku a to můžete Pražanům ode mne
vyříditi.« Potom vychvaloval zdravotnická zři-
zení Berlína, následkem jichž po léta není
v Berlíné žádného tyfu. Teprve v poslední době
objevily se některé případy, po jichž původu
prý Virchow pátrá atd. Odstavec jeho přednášky
zástupci »Bohemie« o Berlíně jako zdravotním
#7
alto_textblock
#7
vzoru Praze byl velice obšírný, i máme za zbytečné
uváděti jej pro to, že vůbec celý podklad tohoto
srovnávání Berlina s Prahou jest vratký i uka-
zuje k tomu, že prof. Virchow nejen o poli-
tických obměnách zdejších, nýbrž ani o nej-
jednodušší podstatě poměrů našich nemá nej-
menšího zdání. Srovnávati Prahu a její zdravot-
nictví s Berlínem, Prahu, tuto popelku mezi
hlavními městy v říši, vyděděnou ze všech po-
žitků státní pokladny, z níž obdržela jenom
Víden víc millionů než Praha set, svědčí o ne-
kompetenci pana professora Virchowa k podobné.
kritice. Neboť kdyby znal celý systém, k tomu
zavedený a provozovaný, aby Praha nemohla
své úkoly řešiti, takové řeči by mluviti nemohl. Na
výklad, s jakými mocnoštmi a silami musí Praha
zápoliti, mohl se panu t. radovi ukázati jen zákon
o berní úpravě připojení předměsti ku Praze,
z něhož by seznal, že kdyby někdo chtěl vy.
mysliti zákon, jímž se připojení toto zmařiti
má, nic lepšího by nemohl sestaviti. Panu
taj. radovi Virchowovi mohli páni z »Bohemie«
předložiti jenom články venkovských listů ně-
meckých, zvláště libereckých, v nichž na úvodním
místě štve se co nejzuřivěji proti rozpočtu, z t
příčiny hlavně, že se má dostati příštím rokem
Praze millionu korun jakožto první položky ze
16 millionů státních peněz, určených pro Prahu
na její velkoměstské úkoly. Snad by byl potorm
pan prof. Virchow lépe orientován o věci, v ní
přísluší mu úsudek jenom pokud se týče vědy,
a tu přiznáváme, že neobmezený, a v níž není
oprávněn udělovati důtky Praze, nýbrž Vídni !
— Obsazeni kanonikátů v Litoměřicích.
Píše se nám z kruhů duchovenských: Jmeno-
vání Rajm. Fuchsa, děkana v Lípě, kanovníkem
v Litoměřicích, naplnilo veškero kněžstvo české
části diécese litoměřické spravedlivým hněvem
nad bezprávím, jaké se páše na národnosti.
české. O půl léta dříve uprázdněný kanonikát
než právě obsazený, po generálním vikáři.
+ Demlovi se neobsazuje »k vůli několika před-
běžným otázkám, dosud nerozluštěným«. Jaké
tyto otázky jsou, povídá P. Opitz ve svém
varnsdorfském listu ze dne 20. t. m. takto:
»Pan biskup litoměřický porušil rovnoprávnost,
že udal jen kandidáty obojího jazyka mocné a
nikoliv také Němce.« Tak diktuje P. Opitz 1 —
Kdežto ve skutečnosti věc se má takto:
Statut ke kanonikátu, o jehož obsazení
rozhodnouti chce štváčský tento kněz, byl schvá-
len biskupem Hillem dne 24. července 1838
a císařským rozhodnutím ze dne 27. října 1839
— a tento oběma nejvyššími autoritami schvá-
lený statut výslovně žádá: Fundator requirit, ut
eligendus non nisi de natione Bohemica (tedy
národnosti české; Němci přece nejsou »na-
tione Bohemi«), et natus in Bohemia sit . . . «
— Zemřeli dva čeští kanovníci; dosud je
v celé litoměřické konsistoři jediný kanovník
Štěrba, vlastně Němec, který s obtíží jakž takž.
může referovati česky. Tretina diécese a dobrá
polovina duchovenstva diécese litoměřické je
česká. Biskup prý nalehá, že rozený Ně-
mec není národnosti české (na-
tione bohemica), byt byl i in Bohe-
mia natus (v Čechách naroze n).
a 2. prý též poukazuje k tomu, že z něme-
ckých kandidátů není nikdo řeči české schopen.
Pochybujeme o této snaze biskupově — to se
jen v zasvěcených kruzích vypráví — nebot
není možno, aby se mohla opitzovským způ-
sobem zakladatelova fundační llistina tímto způ-
sobem překrucovati, kdyby biskup nechtěl?
Či nejsou dosti jasna slova fundatorova: Vy-
volený na místo kanovnické budiž rodem Čech? .
— Z českých kandidátů má monsig. Dr. Th.
Ph. Frant. Kordač, professor bohosloví a rektor
semináře vyšší bohoslovecké i filosofické vzdě-
lání, je patnáct let professorem a konsistorním
radou, je nejen obojího jazyka zemského
mocen, nýbrž ovládá“ všechny moderní ja-
zyky. To vše však nevyváží ono veliké privile-
gium kandidátů Opitzových, že jsou — —
Němci. Představme si jen, co by se vše dělo,
kdyby jeden z kandidátů Opitzových tutéž kva-
lifikaci měl jako nynější kandidát český !? Směl
by se jen někdo z českých kněží s ním opová-
žit konkurovat? Je to stará, zhouževnatělá
drzost německá, kterou chtějí až dodnes Němci
uplatňovati. Němec ať je chefem (kanovníkem)
a Čech jeho písařem (referentem). Je to Wol.
fova theorie, přeložená do Opitzovy praxe v
diécesi litoměřické? Který Čech má míti chut
ke studiu bohosloveckému, k ideální snaze,
k učení se jazyku německému, když vším tím nemá
míti ani tolik ceny, co ignorant Němec ? Může si
to dáti líbiti duchovenstvo české? Nebyla trpěli-
vost jeho vyvážena volbou Frindovou právě v tom